Horké léto v Británii

Autor : Juraj Nosál 🕔14.02.2012 📕4.115

článek byl publikován na webu www.sekuritaci.cz

http://www.sekuritaci.cz/horke-leto-v-britanii/

„Anarchy in the UK“

K prvním výtržnostem došlo v severním Londýně ve čtvrti Tottenham v noci ze soboty 6. srpna na neděli 7. srpna. Dav asi 120 protestantů se shromáždil na hlavní tottenhamské ulici, aby vyjádřil své rozhořčení nad smrtí člena místní komunity, 29letého Marka Duggana, jež byl zastřelen policií za nejasných okolností. Protest se ale zanedlouho zvrhl v rabování, ničení veřejného majetku, násilné potyčky s policií, podpalování aut a obchodů. Dav se rozrostl na více než 500 výtržníků, z nichž mnohým nebylo ani 18 let, a stovku policistů, jež měli situaci na starosti, doslova převálcoval. Míra násilí a devastace byla ohromující – 26 zraněných policistů, stovky rozmlácených výloh, desítky podpálených aut a obchodů, škody za miliony liber. Zažehnuto bylo na 49 požárů a několik rodin zůstalo bez střechy nad hlavou. Londýn takhle nehořel od doby, co na něj dopadaly bomby Luftwaffe.

Celá Británie se ještě ani nestihla otřást z prvotního šoku a následoval další. V neděli výtržnosti a rabování nejenže pokračovaly, ale rozšířily se do dalších čtvrtí hlavního města. Jednoznačně nejhorší byl ale den třetí ; pondělí, kdy nepokoje spontánně propukly také v Birminghamu, Nottinghamu a Bristolu. Čtvrtou noc se pak přidal ještě Liverpool a Manchester. Anarchie se jako nemoc šířila po celém ostrově a zdála se nezastavitelná. Záběry ze všech měst byly stejné – skupiny vandalů zahalených v kapucích, rozbité výlohy, vyrabované obchody, podpálené auta a domy. Obraz zkázy, na který jsme v těchto dnech zvyklí spíše z ulic Libye či Sýrie, ne z jedné z nejstarších demokracií na světě. V zasažených městech musela britská policie povolat do služby všechny své muže a přijížděly také speciální posily ze Skotska. Jen v samotném Londýně bylo nasazeno na 16 000 policistů. Podle průzkumů valná většina obyvatelstva podporovala dokonce povolání armády, i když tuto variantu chtěla vláda použít jenom v nejkrajnějším případě. Byla ale přijata jiná mimořádná opatření – poprvé v britských dějinách bylo povoleno použití vodních děl a gumových projektilů.

Výtržníci se pohybovali v menších skupinách (řádově několik desítek osob)a otevřenému střetu s policií se obecně spíš vyhýbali. Pachateli byli mladí lidé a mladiství, z nichž mnozí nedosáhli ještě plnoletosti (zhruba 22 %). Známé jsou dokonce případy 11-14letých výtržníků (např. nejmladším pachatelem, který stanul před soudem v Manchesteru, byl 11letý hoch). Skupiny vandalů rabovaly především tam, kde se policie nenacházela. Jakmile dorazila na místo činu, přesunuly se jinam. Skupiny se pohybovaly poměrně rychle a charakteristickým rysem byla v mnoha případech taktika „hit and run“. V Manchesteru byly například hlášeny případy kluků na kolech, kteří navigovali skupiny výtržníků. Při organizování a domlouvání rabování sehrály důležitou roli sociální sítě (Facebook a Twitter) a symbolem nepokojů se stal taky telefon Blackberry, jehož speciální odkazovou a chatovací službu Blackberry Messenger pachatelé hojně využívali. Důvod byl prostý – jedná se o soukromou a zaheslovanou službu, kterou policie nemůže monitorovat (na rozdíl od Facebooku nebo Twitteru).

Nepokoje si vyžádaly také pět lidských životů, z nichž nejvíce medializovaným případem bylo úmrtí tři mužů (dva bratři a jejich kamarád) arabského původu v Birminghamu, kteří v noci dobrovolně hlídali obchody a majetek ve své čtvrti. Všichni tři byli přejeti autem. Další obětí byl 26letý muž, který byl zastřelen ve svém autě v londýnské čtvrti Croydon a 68letý muž, jež byl napaden výtržníky v západním Londýně, když se snažil uhasit oheň, který založili.

Pátý den pak sice ještě výtržnosti ojediněle na několika místech mimo Londýn pokračovaly, ale situace byla už o poznání lepší, i díky mohutné přítomnosti policie ve všech městech. Po pěti krušných nocích si mohla celá Británie konečně oddechnout. Okamžitě po uklidnění situace v zasažených městech se začalo s analýzou záběrů z bezpečnostních kamer a následným zatýkáním pachatelů. Doposud bylo zatčeno na 3 000 lidí a soudy zasedaly non-stop i v noci. Jednalo se o vůbec nejdelší nepřetržité soudní přelíčení v dějinách britské justice. Tresty jsou nezvykle tvrdé a mají vyslat jasný signál do budoucnosti. Jenom několik příkladů za všechny - dva muži, kteří na Facebooku vyzývali k nepokojům ve svých městech, byli odsouzeni na 4 roky vězení (přestože jejich iniciativa k žádným nepokojům nevedla). Z Manchesteru je zase známý případ muže, který dostal 16 měsíců za krádež několika koblih. Na několik týdnů vězení byli odsouzeni také lidé, kteří například vědomě přijali kradené zboží. A podobných příkladů je mnoho.

Život se od těch pěti „horkých“ srpnových dnů vrátil opět víceméně do normálu, ale ze všech stran teď zaznívá otázka: Co se to vlastně stalo? A hlavně, proč k něčemu takovému vůbec došlo? Odpovědět na tyto otázky není a nejspíš ani nebude vůbec snadné.

Morální úpadek společnosti?

V první řadě je nutné zdůraznit skutečnost, že je tady absence jakéhokoli racionálního důvodu či motivu, který by vysvětlil chování pachatelů (pokud tedy nepovažujeme za racionální důvod pouze obohacení sebe sama na úkor někoho jiného). To je taky vlastně důvod, proč byla celá společnost těmito událostmi tak šokována.

Při pohledu na záběry z médií člověka ihned napadne analogie s pařížskými bouřemi v roce 2005. V tomhle případě se ale jednalo o přistěhovalecké protesty, které přerostly v násilí, a jejíchž hlavní příčinou byla špatná integrace imigrantů. Ty se pak rozšířily i do dalších francouzských měst s vysokým počtem přistěhovalců. Specifikem britských nepokojů je, že se nejedná o žádné násilné demonstrace nebo protesty, které by měli nějaký jasný politický důvod. Velmi malá část dotazovaných výtržníku sice uvedla jako důvod svého počínání vládní škrty, vzhledem k jejich počtu to ale nelze považovat za relevantní. Snad jenom první den nepokojů v Tottenhamu by bylo možné označit jako násilný protest/demonstraci. Anarchie, která ale propukla v dalších britských městech, neměla s tottenhamskou demonstrací a úmrtím Marka Duggana nic společného. Londýn, Birmingham, Bristol, Nottingham, Liverpool a Manchester spojuje pouze to, že jsou to nejlidnatější anglická města a žije tam tedy i nejvíce mladých lidí.

Hned v první den se objevily domněnky, že za nepokoji v Tottenhamu by mohly stát londýnské gangy, které se chtěly pomstít za smrt Marka Duggena, jež byl podle policie jejich členem. To ale nevysvětluje následný spontánní spill-over efekt a propuknutí nepokojů v dalších britských městech. Navíc, těžko si lze představit, že by takováto rozsáhlá anarchie a výtržnosti byly v zájmu samotných gangů, protože by vyvolaly tvrdou reakci a represi ze strany států a jeho silových složek. Nejnovější statistiky také ukazují, že většina pachatelů nefigurovala v policejních seznamech členů různých pouličních gangů.

Další vysvětlení, které se nabízí, je špatná ekonomická situace pachatelů. Ta určitě hraje důležitou roli a je jedním z faktorů, které by mohly stát za motivací některých výtržníků. Nicméně velká část pachatelů buď to ještě nedosáhla plnoletosti, nebo se jednalo o mladistvé, kteří pořád bydlí s rodiči. Nemusejí se tedy sami živit a ekonomické determinanty pro ně nejsou až tak klíčové jako pro lidi, kteří jsou odkázání sami na sebe. Kromě toho, sociální dávky v Británii jsou vyšší než je minimální mzda, kterou tady pobírá většina pracujících ne-Britů (a také někteří Britové) a k slušnému vyžití je postačující. Původ ze sociálně slabšího prostředí tedy bude zřejmě jedním ze společných rysů pachatelů (i když známé jsou i případy pachatelů z dobře situovaných rodin, popřípadě vysokoškoláků), ale jako motiv, který by vysvětlil jejich jednání, je nepostačující. Problémem dnešní mladé generace je taky její nekvalifikovanost, která pak komplikuje hledání dobrého zaměstnání. Podle celostátních průzkumů chybí každému desátému mladému Britovi jakákoli kvalifikace a ve větších městech jako je třeba Glasgow, je to dokonce jeden ze tří. Důvodem přitom není špatné školství nebo nedostatek příležitostí, ale spíše neochota a často i pohodlnost mladých lidí.

Zdá se tedy, že příčiny této anarchie pramení spíše ze sociologických faktorů uvnitř britské společnosti. Sám David Cameron mluvil o jejím pozvolném morálním kolapsu. Takovéto zobecnění ale není úplně na místě. Valná část britské populace se vůči nepokojům ostře ohradila a vznikly i různé iniciativy a kampaně zaměřené proti výtržníkům. V mnohých čtvrtích vyšli občané do ulic, aby chránily místní obchody a veřejný majetek. A někteří u toho přišli i o život. Lidé dobrovolně uklízeli následky nočních výtržností a v Londýně pomáhali dokonce i některé známé osobnosti. Mnozí rodiče, po tom co poznali své děti na záběrech bezpečnostních kamer, přivedli své potomky na policii, aby se ze svých činů zpovídali. Tohle nejsou symptomy morálně upadající společnosti, spíš naopak. Srpnové události ale svědčí o tom, že jedna její část – ta nejmladší – se v krizi a úpadku nachází. A Britové problém mají. Ne ani tak s morálkou, ale s výchovou.

Problémová generace

Je nepopíratelnou skutečností, že mnozí Britové si se svými děti nevědí rady. Setkáte se s tím všude – na ulicích, v obchodech a restauracích. Špatná výchova pak může vést k nerespektování jakýchkoli autorit, problémům se sebeovládáním a absenci zodpovědnosti. To se projevuje mj. i v tom, že první zkušenosti s marihuanou, alkoholem nebo pohlavním stykem má dnešní mladá generace průměrně již v 10-12 letech. Za zmínku stojí také skutečnost, že Británie má nejvyšší teenagerskou porodnost v západní Evropě a je dokonce vyšší než v některých rozvojových zemích. Jak ukazují statistiky, mnozí z pachatelů pocházeli z rozvedených nebo neúplných rodin. Podle nejnovějších údajů měla navíc většina pachatelů již záznam v trestním rejstříku kvůli drobným krádežím nebo jiným malým přestupkům.

Všechny tyto faktory jsou pak překážkou v dosažení úspěchů v osobním životě (například již zmiňovaný problém nekvalifikovanosti) a schopnosti obstát v konkurenci, která je především ve větších městech vysoká. To může být pochopitelně zdrojem frustrace, která se projeví zvýšenou agresivitou a sklonem k násilí. K propuknutí kolektivního násilí pak už stačí jenom jakýkoli spouštěč (jako třeba tottenhamská demonstrace). Absolutní nezodpovědnost a aroganci výtržníků dobře ilustruje například odpověď jednoho z nich na otázku reportéra BBC, proč rabuje: „Why are you going to miss the opportunity to get free stuff that;s worth loads of money?“. Dotazovaný pak dále uvedl, že následků se neobává, protože pokud by ho chytili, jednalo by se o jeho první přestupek.

Na tomhle místě je nutno poznamenat, že tyto závěry nelze vztahovat obecně na všechny mladé lidi v Británii. Naopak, mnozí z nich se dobrovolně zapojili do uklízení a odstraňování škod a vznikly i různé kampaně, které nepokoje odsuzovaly. Nedá se tedy říct, že by se jednalo o většinovou část mladé generace. Jak ale srpnové události dokázaly, přestože se jedná o menšinovou část, je dostatečně velká na to, aby uvrhla celou zemi na 5 dní do stavu anarchie a bezpráví.

Dopady

Srpnové nepokoje byly rekordní z mnoha pohledů – nejvíce rozbitých výloh, nejvíce nasazených policistů, nejvíce zatčených a obžalovaných, nejdelší zasedání soudů atd. Ve výčtu bychom mohli notnou chvíli ještě pokračovat. Je tedy patrné, že pouhým potrestáním pachatelů tyto události neskončí a jejich dopad na společnost bude mnohem dlouhodobější.

Hned první kritika se snesla na nedostatečnou reakci vlády a policie. Problém je ale v tom, že s tak rozsáhlým násilím a devastací nikdo nikdy nepočítal. Jednalo se o bezprecedentní situaci, u které vždy chvíli trvá než na ni systém zareaguje. Navíc nikdo neočekával, že se nepokoje rozšíří i do dalších britských měst. Z tohohle pohledu není tedy kritika úplně na místě. Naopak, za pozitivní by se dala označit skutečnost, že vláda nezpanikařila a nepodlehla tlaku veřejného mínění, které silně podporovalo povolání armády. Ozbrojené síly nejsou vzhledem k jejich výcviku a účelu vhodným nástrojem k potlačování občanské neposlušnosti. Jejich nasazení by možná pomohlo rychleji zastavit nepokoje, ale pravděpodobnost ztrát na životech a možné eskalace násilí by byla mnohem vyšší. Kromě toho by jejich nasazení bylo definitivním potvrzením absolutního selhání fungování občanské společnosti a demokracie.

Jedním z potenciálních dopadů je možné rozšíření pravomocí britské policie. Již teď bylo povoleno používání vodních děl a gumových projektilů – krok, který nemá v britských dějinách obdoby. Jedná se ale spíše o symbolické gesto, protože tyhle nástroje jsou určeny především proti masám demonstrantů a ne menším a rychle se pohybujícím skupinám výtržníků, kteří se střetu s policií spíše vyhýbají. Přehodnoceno by mohlo být také používání střelných zbraní. Na rozdíl od většiny evropských zemí nemají totiž policisté ve Spojeném království (s výjimkou Severního Irska) k dispozici osobní zbraň. Ozbrojené jsou pouze speciální policejní oddíly, běžní policisté mají jenom obušek. Srpnové události rozproudily také debatu ohledně nedávných vládních škrtů, které citelně zasáhly i policejní sbor. Podle průzkumů chce až 75% obyvatel jejich zrušení a naopak navýšení rozpočtu pro policii.

Očekávat lze také dopady v sociální politice vlády, která se pravděpodobně více zaměří na problémové rodiny. Je ale otázkou do jaké míry můžou být tyto iniciativy úspěšné. Stát jenom těžko může ovlivnit rodinné záležitosti a způsob, jakým lidé vychovávají své děti. Navíc, v souvislosti s vládními škrty je diskutabilní, zda se vůbec najde pro tento účel dostatek financí.

Velkou neznámou je především budoucí vývoj. Ta část mladé generace, která je za srpnové nepokoje zodpovědná, bude potřebovat nějakou pomoc. Vzhledem k velkému počtu odsouzených a velmi tvrdým trestům jsou již ale teď všechny věznice v Británii přeplněny. V takových podmínkách je pravděpodobnost úspěšné resocializace a převýchovy pachatelů mizivá. Spíše naopak – z drobných výtržníků se stanou během těch pár měsíců nebo let, které si odsedí, tvrdí kriminálnici. Jejich šance na uplatnění budou ještě mizivější a jejich frustrace o to větší. A to nevěští do budoucna nic dobrého.

Potrestání pachatelů je sice nezbytné, ale léčí pouze symptomy, ne důvody. A do té doby, než britská společnost vůbec najde příčiny a jejich řešení, lze očekávat, že k podobným událostem, jako byly ty srpnové, ještě v Británii možná dojde.

Galerie fotek ze srpnových nepokojů:

http://society.ezinemark.com/uk-riots-2011-in-powerful-photos-7736f0c4dd21.html

http://www.guardian.co.uk/uk/london-riots+content/gallery

Interaktivní osa srpnových nepokojů:

http://www.guardian.co.uk/uk/interactive/2011/sep/05/england-riots-timeline-interactive

článek byl publikován na webu www.sekuritaci.cz

http://www.sekuritaci.cz/horke-leto-v-britanii/ 

Juraj Nosál, autor je studentem bezpečnostních a strategických studií na FSS MU a v době nepokojů se nacházel v UK

Autor : Juraj Nosál 🕔14.02.2012 📕4.115

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře