Role zpravodajství (intelligence) v protipovstalecké strategii (counterinsurgency)

Autor : Iveta Hlouchová 🕔13.02.2012 📕5.374

článek byl publikován na webu www.sekuritaci.cz
http://www.sekuritaci.cz/role-zpravodajstvi-intelligence-v-protipovstalecke-strategii-counterinsurgency/

Cílem této seminární práce je poskytnout stručný vhled do problematiky role, podoby, dopadů, přínosů i těžkostí zpravodajské činnosti v protipovstalecké strategii obecně a následnou analýzu, s poukazem na prvky zpravodajské činnosti, které jsou specifické právě pro provádění protipovstaleckých operací.

Práce bude rozčleněna do několika kapitol. V první autorka představí konceptuální rámec práce, především pak definici a obsahový význam konceptů „intelligence“ a „counterinsurgency“, pro ujasnění, jak je daným termínům rozuměno v této seminární práci. Druhá kapitola bude věnovaná hlavním charakteristickým rysům zpravodajské činnosti v rámci protipovstalecké strategie obecně. Třetí kapitola pojedná o zpravodajské činnosti, předcházející zahájení protipovstalecké operace, čtvrtá se bude zabývat zpravodajskou činností, sledováním a průzkumem v rámci protipovstaleckých operací, se zaměřením především na jejich roli v celkovém kontextu operace a se zaměřením na zdroje zpravodajských informací. V následující kapitole se autorka bude věnovat důležitým aspektům zpravodajské činnosti, vykonávané v rámci úsilí o potlačení nějakého povstání, tj. counterintelligence (kroky pro odvrácení nebo neutralizování zpravodajské činnosti protivníka). Nezastupitelnou roli v protipovstalecké strategii má i zpravodajská spolupráce, jíž bude věnována sedmá kapitola práce. V poslední pak budou představeny nejdůležitější specifické rysy zpravodajské činnosti v protipovstaleckých operacích. V závěru pak autorka shrne poznatky a zjištění a bude-li to možné a v jejich silách, představí návrhy a doporučení pro další výzkum i praktickou realizaci.

V práci bude využito nejen deskriptivních metod, ale z velké části také metod analytických. Primární užitou technikou sběru dat bude obsahová analýza a sekundární analýza.

Autorka bude vycházet především z primárních zdrojů, zejména pak strategických armádních polních manuálů. Dále bude využito elektronických zdrojů, pojednávajících o dané problematice.

Konceptualizace

Pro řádné porozumění této seminární práci je nezbytné nejprve ujednotit terminologii a obsahový význam jednotlivých, v práci užitých konceptů, aby bylo zřetelné a jasné, co tím kterým termínem autorka myslí a v jakém konceptualizačním rámci se pohybuje.

Zpravodajská činnost či zpravodajství (intelligence) je proces získávání, shromažďování a vyhodnocování informací. Cílem zpravodajství je poskytnout () potřebné, včasné a přesné informace (Zrůn, Řehořová 2007: 8). Podle definice Ministerstva obrany USA se jedná o přesně stanovenou oblast sběru, zpracování, využití a předávání zpravodajských informací ve formě zprávy zadavateli či oprávněnému adresátovi, užívající specifickou kategorii technických a lidských zdrojů (U.S. Department of Defense 2009). Je rozlišováno mezi sedmi hlavními disciplínami zpravodajské činnosti – human intelligence (HUMINT), measurement and signature intelligence (MASINT), signals intelligence (SIGINT), open-source intelligence (OSINT)[1], technical intelligence (TECHINT) a counterintelligence (protirozvědná opatření) (Ibid).

Protipovstalecká strategie – counterinsurgency – zjednodušeně označuje takové vojenské, paravojenské, politické, ekonomické, psychologické a civilní postupy a činnosti, realizované vládou za účelem potlačení a eliminace povstání (Ibid). Obsáhlejší a výstižnější definici pak vypracoval pan plk. gšt. Ing. Oldřich Socha z Odboru doktrín VeV VA Vyškov, autor nové Doktríny Armády České republiky (2010). Tato definice říká, že „protipovstalecké operace zahrnují operace ve státech (oblastech), kde existují rasové, kulturní, náboženské nebo ideologické rozdíly, které vedou k ozbrojenému boji povstaleckého hnutí proti vlastní vládě. Pro tyto státy je charakteristická slabá vláda (ustavená zpravidla po svržení předchozího nedemokratického režimu), nedostatečné bezpečnostní složky, slabá armáda, tj. neschopnost čelit povstaleckým silám vlastními prostředky. Situace je navíc často komplikována vměšováním dalších (zejména sousedních) států, které využívají situace k prosazování svých ekonomických zájmů a územních požadavků a otevřeně nebo skrytě poskytují podporu povstaleckým silám. Tyto operace předpokládají použití vojenské síly k eliminaci (likvidaci, vytlačení nebo odzbrojení) povstaleckých sil a mohou být v praxi často kombinovány (souběžně vedeny) s operacemi na utváření bezpečnostního sektoru v dané zemi“ (Socha 2010).

Charakteristické rysy zpravodajské činnosti v protipovstalecké strategii

 

Jak povstalci, tak ti, kdo se je snaží porazit, ke své činnosti a pro dosažení úspěchu nezbytně potřebují schopnosti a kapacity pro efektivní zpravodajskou činnost. Oba aktéři se snaží vytvořit a udržovat zpravodajské sítě a současně neutralizovat zpravodajské schopnosti svého protivníka. Jakákoli protipovstalecká strategie, aby byla úspěšná, musí zahrnout i tzv. intelligence strategy. V jejím rámci dochází k zaměření se na nepřítele (know your enemy) (Greene 2006: 165-178). O důležitosti zpravodajské činnosti v protipovstalecké strategii pojednává i manuál americké Ústřední zpravodajské služby (Central Intelligence Agency 2009: 13).

Operace vedené podle protipovstalecké strategie jsou ze své podstaty řízené zpravodajskou činností. Základní funkcí zpravodajství v protipovstaleckém úsilí je usnadnit porozumění operačnímu prostředí, s důrazem položeným na civilní obyvatelstvo, hostující stát a povstalce (U.S. Department of the Army 2007). Pro co nejlepší zaměření se na problémy, jimiž je povstání ve své podstatě vedeno, je třeba mít k dispozici přesné zpravodajské informace.

Zpravodajská činnost, prováděna v průběhu protipovstalecké operace, je „o lidech“, to ve smyslu, že pro efektivní vedení činnosti zaměřené na eliminaci povstání je třeba řádně a detailně porozumět obyvatelstvu daného (hostujícího) státu, povstalcům a vládě. Je třeba získat patřičný vhled do kultury, vnímání a představ, hodnot, náboženské víry, zájmů a rozhodovacích procesů jednotlivců i skupin či etnit. Požadavky jsou základem pro sběr a následnou analýzu v průběhu zpravodajské činnosti. (Ibid)

Faktem je, že v protipovstaleckém úsilí se zpravodajská činnost a jednotlivé operace „navzájem živí“. Jinými slovy efektivní zpravodajství řídí efektivní operace. Efektivní operace přináší informace, které vyvolávají více zpravodajské činnosti. Podobně neefektivní zpravodajství nebo nepřesné zpravodajské informace vytváří neefektivní operace, jež následně přináší opačné výsledky.

Podstatné je, že povstání jsou lokálními jevy, jež se odlišují v čase a prostoru, v nichž jsou vedena. Mozaikovitá povaha povstání, spolu s faktem, že každý nasazený voják i civilní pracovník je potenciálním sběratelem informací, znamená, že všechny velitelské stupně jak produkují, tak zpracovávají zpravodajské informace. Výsledkem je potom tzv. bottom-up flow intelligence, tedy proces, kdy jsou zpravodajské informace předávány z nejnižších stupňů, jednotlivců, po nejvyšší stupně velení, přičemž jejich analýza a zužitkování mohou být zpravidla prováděny na jakémkoli stupni. Tento rys také znamená, že taktické jednotky vyžadují značnou podporu pro sběr i analýzu zpravodajských informací, neboť jejich základní zpravodajské struktury jsou často nedostatečné. (Ibid)

Vzhledem k podstatě a charakteru protipovstaleckých operací, kdy snoubí útočné, obranné a stabilizační činnosti,[2] na nichž se podílí jak vojenský, tak civilní personál, je třeba, aby veškerá zpravodajská činnost, ať už sběr či analýza, byla koordinována na všech stupních, a dále i s dalšími relevantními aktéry, jako jsou vojska dalších zemí (v rámci mezinárodních jednotek), zpravodajské služby jednotlivých zainteresovaných zemí a další organizace.

Plánování a zpravodajská příprava bojiště

Zpravodajská příprava bojiště (intelligence preparation of the battlefield, IPB) je nepřetržitý, systematický proces analyzování hrozeb a celkového prostředí ve specifické geografické oblasti. Zpravodajská příprava bojiště je prováděna za účelem usnadnění a podpory odhadu štábu a personálu a vojenského rozhodovacího procesu (Ibid). Účelem plánování a zpravodajské přípravy bojiště před nasazením vlastních jednotek je podrobné porozumění operačnímu prostředí, které bude následně využíváno při plnění samotné mise. Toto porozumění silně ovlivňuje také plánování operace a výcvik jednotek před jejich nasazením.

Zpravodajská příprava bojiště je velmi důležitá pro porozumění a následné zaměření se na základní příčiny povstání, zároveň jednotky připravuje pro vhodné vzájemné stýkání se a jednání s místním obyvatelstvem. Zpravodajská příprava bojiště musí být více než pečlivá, počítat se všemi možnými alternativami a variantami, aby po nasazení nedocházelo k žádným velkým „překvapením“, lišícím se od očekávání nasazených jednotek. Velice přínosné jsou již v oblasti nasazené jednotky, seznámené s tamní reálnou situací, pokud takové existují. (Ibid)

Velice důležitými aspekty jsou místní a regionální znalosti, především ty z oblasti ekonomiky, antropologie a vládnutí. V současné době již mají jednotky k dispozici tzv. SIPRNET (The Secret Internet Protocol Router Net) pro efektivnější, rychlejší a snadnější sdílení informací.

V plánovací fázi protipovstalecké operace jsou zpravodajské informace získávány v hojné míře a především ze zdrojů prostřednictvím OSINT (open-source intelligence), zejména pro získání tzv. background information, tedy informace o obyvatelstvu, kultuře a kulturních zvycích, jazycích, historii a režimech a vládách zemí v operační oblasti. Tyto informace jsou nejčastěji získávány z knih, časopisů, encyklopedií, webových stránek, turistických map a atlasů. Vysoce přínosné jsou taky akademické zdroje, jako odborné publikace a periodika nebo sami akademičtí pracovníci.

Plánování a zpravodajská příprava bojiště začíná definicí vlastního operačního prostředí. Ta sestává z identifikace a porozumění rodinným, kmenovým, etnickým, náboženským aj. vazbám, které většinou zasahují za hranice dané operační oblasti, dále komunikační a ekonomické vztahy s ostatními regiony, vliv médií na místní obyvatelstvo, domácí veřejnost a vícenárodní spojence či externí finanční, morální a logistickou podporu protivníka. Důraz je kladený především na kmenově, ekonomicky a kulturně definované vazby. Porozumění těmto vztahům je kritické pro rozvinutí komplexního, uceleného obrazu operačního prostředí a usnadnění tzv. jednoty úsilí, tj. vzájemně přínosná spolupráce vojenských a civilních aktérů (př. nevládních organizací, místní vlády atp.). (Ibid)

Celkově je pak porozumění operačnímu prostředí rozhodující pro úspěch celé operace. Zřetel je třeba položit na obyvatelstvo, historii a vládu daného státu, na centrální i lokální úrovni, dále na terén a jeho analýzu, v níž jsou důležitými prvky celkový terén, předměstský a městský terén, klíčová a kritická infrastruktura a komunikační sítě. Podstatnou je i analýza místního počasí, se zaměřením na to, jak počasí ovlivňuje rozličné činnosti obyvatelstva jako zemědělství, pašování různých komodit nebo samotnou činnost povstalců. (Ibid)

Jedním z vůbec nejdůležitějších aspektů protipovstaleckých operací je tzv. civil considerations. Jedná se o úsilí, zaměřené na to jakým způsobem infrastruktura, civilní instituce a postoje, jednání a činy civilních vůdců, obyvatelstva a různých organizací v dané operační oblasti ovlivňují vedení vojenských operací (U.S. Department of the Army 2003). Zahrnuje 6 základních prvků, tzv. ASCOPE, jimiž jsou: geograficky vymezené oblasti (areas), struktury (structures), schopnosti (capabilities), organizace (organizations), obyvatelstvo (people) a události (events) (U.S. Departmentment of the Army: 2007).

Obzvlášť důležité je pro úspěšné vedení protipovstalecké operace právě složka „porozumění obyvatelstvu“. Pro označení činností, vykonávaných za tímto účelem, se poslední dobou vžil termín human terrain. K tomuto účelu je účelné sesbírat informace o společnosti jako takové (society), sociální struktuře (skupiny – rasová, etnická, kmeny a klany; sítě – ekonomický, kriminální, emocionální účel; instituce – vzdělávací, vojenské; organizace – formální i neformální, náboženského, ekonomického a sociálního charakteru; společenské role a postavení; sociální normy[3]), kultuře (ideály, normy, rituály, kodexy chování, předsudky a postoje, hodnoty, identita, víra, symboly), jazyku (vč. správné transliterace a non-verbálních projevů); moci a autoritě[4] a v neposlední řadě také zájmy (fyzická bezpečnost, základní služby, ekonomika, politická participace, (historické) křivdy). (Ibid)

Dále je nezbytné porozumět svému protivníkovi.[5] Zpravodajská činnost v této fázi je tak zaměřená na sběr informací o cílech a motivaci povstalců, křivdách, jež povstalci využívají, způsoby, které povstalci užívají pro získání podpory, organizace sil povstalců a přesné objevení klíčových povstaleckých vůdců. Významný taktický i strategický přínos mají zpravodajské informace o existenci a umístění povstaleckých útočišť, svobody pohybu, logistické a finanční podpory, povstalecké zpravodajské činnosti a nových rekrutech. Důležité jsou také informace o tom, jakým způsobem povstalci získávají lidovou podporu – zda skrze násilné (zastrašování,…), či nenásilné (přesvědčení, propaganda,…) prostředky. Nesmírně přínosné jsou zpravodajské informace o informačních a mediálních aktivitách povstalců, jež následně musí být analyzovány velmi pozorně, neboť mohou ukrývat jak různé šifry, tak dezinformace. Důležité je také znát politickou činnost povstalců a charakter jejich násilného projevu (ze strategického, operačního i taktického úhlu pohledu; guerilla? terorismus? konvenční válčení?), organizační strukturu a klíčové osobnosti. Užitečné je též získat co možná nejvíce informací o dalších vlivných aktérech, jako kriminálních sítích či nevládních milicích. (Ibid)

Zpravodajské, sledovací a průzkumné operace

Ústředním účelem zpravodajských, sledovacích a průzkumných operací (intelligence, surveillance, reconnaissance; ISR) v rámci protipovstalecké strategie je rozvinout zpravodajskou činnost potřebnou pro zaměření pozornosti a soustředění se na problémy, jež jsou „hnacím motorem“ daného povstání. Existuje pět základních a vskutku důležitých principů ISR operací, tj. zaměření se na místní obyvatelstvo, sběr informací na všech úrovních, zaměření se na podstatu povstání, všichni jednotlivci jako potenciální sběratelé zpravodajských informací a vědomí, že povstalci využívají terén komplexně. (Ibid)

V průběhu samotného provádění protipovstalecké operace jsou informační mezery a další požadavky vyplňované a uspokojované právě prostřednictvím ISR. Chybějící či upřesňující zpravodajské informace vycházejí ze zpravodajské přípravy bojiště, jíž jsou také určeny. Zaměřují se na identifikace místa pobytu povstaleckých vůdců, na to, jak místní obyvatelstvo povstalce vnímá a zda je podporuje, postavení politických stran apod. Obecně vzato, zpravodajská činnost se soustředí na obyvatelstvo, povstalce a hostující stát. (Ibid)

V převládající míře se používá tzv. local intelligence, tady zpravodajská činnost se provádí na místní úrovni, při jakémkoli kontaktu s obyvatelstvem. Jak už bylo zmíněno výše, tok zpravodajských informací v protipovstaleckých operacích probíhá „odzdola nahoru“, tj. bottom-up, nikoli opačným směrem (top-down). Pro usnadnění a zefektivnění toku taktických zpravodajských informací jsou využívány dvě techniky – buď každý prapor, na taktické úrovni, získá základní zpravodajské analytické schopnosti a kapacity, nebo každé rotě přidělen kvalifikovaný personál pro provádění zpravodajské činnosti (Ibid).

Ač je sběr zpravodajských informací úkolem každé jednotky i každého jednotlivce, celkový synchronizační plán zpravodajské činnosti musí být dodržen. Důraz je kladen především na prioritně požadované zpravodajské informace (priority intelligence requirements, PIRs), kterým musí být před samotným zahájením sběru informací hluboce a pečlivě porozuměno (Ibid). Zpravodajská činnost musí pokrývat celou oblast, operační prostředí, velmi precizně a detailně, aby například některé povstalecké základny nezůstaly neodhaleny atp.

I u zpravodajské činnosti vykonávané v protipovstaleckých operacích hraje velice důležitou roli zpětná vazba jak od analytických pracovníků, tak i oprávněných adresátů sesbíraných zpravodajských informací a dat. Neméně důležitá je i nutnost synchronizace a koordinace zpravodajské činnosti všech zainteresovaných aktérů (národní i nadnárodní zpravodajské agentury), aby např. nedošlo k jejímu duplikování, což by poměrně zpomalilo proces sběru a analýzy zpravodajských informací a snížilo jeho efektivitu.

Podstatné je, že zpravodajská činnost a samotné operace jsou vůči sobě v dynamickém vztahu, jak již bylo naznačeno výše v práci, obě činnosti spolu vzájemně hluboce. Zpravodajská činnost a její výstupy řídí samotné protipovstalecké operace a úspěšné operace generují další zpravodajské informace. Jako příklad lze uvést situaci, kdy prováděná operace zvyšuje bezpečnost a získá podporu obyvatelstva pro vládu, která proti povstání bojuje, často zároveň zvyšuje množství dostupných a potřebných zpravodajských informací, získaných od obyvatel dané obce, města nebo oblasti. Tyto informace jsou, řekněme, zpracovány pro další zpravodajskou činnost, jež má za následek úspěšnější a efektivnější provádění protipovstalecké operace. Naopak operace vedené bez přesných zpravodajských informací mohou svým reálným projevem znepřátelit civilní obyvatelstvo, jež tak nebude ochotno poskytovat potřebné zpravodajské informace o povstalcích a jejich činnosti. Je proto nezbytné, aby operativci, kteří provádí sběr zpravodajských informací, byli v přímém spojení s analytiky a naopak. Operativci sami by zároveň neměli pasivně čekat, než jim oprávněný aktér zadá požadavek na informace o nějakém problému.

Základním a nejdůležitějším zdrojem zpravodajských informací v protipovstaleckých operacích jsou lidé, tzn. Výchozím prvkem „protipovstalecké zpravodajské činnosti“ je human intelligence – HUMINT. HUMINT je založen na sběru informací, jež provádí k tomuto účelu vycvičený pracovník, od civilního obyvatelstva a/nebo mediálních zdrojů s cílem přesně identifikovat elementy, záměry, složení a strukturu, sílu, uspořádání a smýšlení, taktiku, vybavení, kádry a schopnosti protivníka/povstalecké skupiny nebo sítě. HUMINT využívá lidské zdroje jako nástroje a také širokou škálu metod sběru informací, jak pasivně, tak aktivně. Vyslýchání,[6] byť nesmírně důležitá metoda pro sběr potřebných zpravodajských informací, je pouze jedním z úkolů HUMINTu.[7] Prostřednictvím HUMINTu se často získávají také zpravodajské informace, které je těžké či přímo nemožné získat s využitím jiných, více technických, způsobů. V průběhu protipovstaleckých operací je většina zpravodajské činnosti založena na získávání informací od lidských zdrojů. S tím souvisí i tzv. operational reporting, neboli podávání podrobných zpráv o průběhu jednotlivých operačních úkolů, jež může také významně přispět zpravodajskému úsilí. (Ibid)

Potenciálními zdroji pro HUMINT mohou být činnosti jako hlášení o vykonané pochůzce, zhodnocení provedené akce, zprávy o civilních záležitostech[8], zprávy o provádění psychologických operací[9], zprávy z operací speciálních jednotek, spolupráce na velící úrovni, contracting, multinárodní operační centra[10], telefonní a e-mailová korespondence, žurnalisté apod. (Ibid)

Povstalci se samozřejmě snaží zabránit zpravodajské činnosti a sběru informací jejich protivníka, zejména prostřednictvím zastrašování civilního obyvatelstva. Informace od civilistů mohou být nepřesné nebo protichůdné, ať poskytované vědomě s cílem dezinformovat či nevědomě.

Co se týče sledovacích a průzkumných operací, průzkum je velice důležitý pro získání informací o operačním prostředí, především pak terénu, infrastruktuře, obyvatelstvu, vládě, o lokálních vůdcích a povstalcích. Průzkumné hlídky také umožňují vyplnit mezery v doposud získaných informacích a navíc navázat vztahy s místními vůdci, jež jsou v protipovstaleckých operacích nadmíru důležitým prvkem, zatímco simultánně poskytují civilnímu obyvatelstvu bezpečnost. (Ibid)

Utajené sledovací a průzkumné operace prostřednictvím nasazení zvědů nebo skrytých pozorovacích stanovišť nemá moc smysl a je spíše neefektivní v oblastech, kde je místní civilní obyvatelstvo ostražité a podezřívavé vůči neznámým lidem.[11] V takovém prostředí je téměř nemožné provádět sledovací a průzkumné operace bez toho, aniž by to protivník nebo alespoň jeho sympatizanti zpozorovali a využili ve svůj prospěch. Stejně tak malé skupinky zvědů mohou být skvělým cílem pro útok. Z těchto důvodu je preferováno využívání sítě HUMINT nebo vzdušných zobrazovacích prostředků[12]. Lze využít i techniku tajného fotografického dokumentování zájmového místa. (Ibid)

Singals intelligence, SIGINT, je v protipovstaleckých operacích vhodným prostředkem pro potvrzení nebo vyvrácení informací, získaných od lidských zdrojů a může také být hlavním prostředkem pro sběr zpravodajských informací v oblastech pod protivníkovou kontrolou. (Ibid)

Open-source intelligence, OSINT, je cenné pro prvotní porozumění operačnímu prostředí, především pro porozumění postojům veřejnosti v dané oblasti a také jejich podpoře oběma stranám konfliktu. OSINT je také důležitým faktorem, který určuje a v podstatě řídí efektivnost informačních operací. (Ibid)

Imaginery intelligence, IMINT, se v průběhu protipovstaleckých operací většinou využívá pro sledování podezřelých, potenciálních povstaleckých základen a dalších zařízení, IMINT je také užitečný pro odhalení neobvyklých přesunů či manévrů povstalců či jejich zásobovacích tras, dále například detekci dlouhodobějších změn v organizační struktuře nebo činnosti protivníka. Velmi užitečným a přínosným nástrojem i tzv. real-time video čili video, zobrazující situaci v určité oblasti v reálném čase. (Ibid)

Technical intelligence, TECHINT, aneb sběr informací a jejich analýza o vybavení, výzbroji a výstroji povstalců může ve velké míře pomoci porozumět schopnostem a kapacitám protivníka. To může zahrnovat např. informace o tom, jak povstalci využívají improvizovaných výbušných zařízení, amatérskými minomety a další typy uzpůsobeného vojenského vybavení. (Ibid)

Measurement and Signatures intelligence, MASINT, je většinou využitelné pro identifikaci povstaleckých základen, sklady zásob, může také poměrně významně přispět k identifikaci cílů (targeting) útoku, např. polní vůdce povstalců.

Geospatial intelligence, GEOINT, může do protipovstaleckého úsilí přinést jisté výhody, např. v oblasti identifikace povstaleckých základen či pašeráckých stezek, může být i přínosné pro operace, prováděné v městském prostředí. (Ibid)

Counterintelligence

Counterintelligence je realizováno s cílem zabránit protivníkovi ve sběru zpravodajských informací či je alespoň neutralizovat, to prostřednictvím sběru, vyšetřování (vč. tzv. background screening), operací, analýzy a produkce, s využitím funkčních a technických služeb (Ibid). Counterintelligence zahrnuje aktivity, jež jsou prováděny s cílem odhalit, identifikovat, využít a neutralizovat rozličné zpravodajské aktivity spojenců, protivníků i nepřátel.

Povstalci kladou obrovský důraz na vlastní sběr zpravodajských informací, využívá k tomu jak informátory, dvojité agenty[13], průzkumné a sledovací aktivity, využívání otevřených zdrojů nebo obrazových záznamů. Je proto nezbytné pečlivě a do hloubky prověřit všechny informátory, kontraktory, překladatele atp. Selhání v této činnosti má za následek nepřátelskou infiltraci ve vlastních řadách, a tím i podrývání vlastního úsilí. Jednoduše řečeno je potřeba být „co nejméně čitelný“ (Greene 2006: 178).

Zpravodajská spolupráce

Efektivní zpravodajská činnost spočívá ve sběru a analytické činnosti rozličných jednotek nebo organizací do komplexního, uceleného, vzájemně se podporujícího zpravodajského úsilí. Spolupráce a synchronizace činnosti na všech úrovních a mezi všemi zainteresovanými aktéry je nutností pro dosažení strategicky významného podrobného taktického přehledu, tzv. tactical overwatch. Důležitým prvkem zpravodajské spolupráce je jednotná definice a jednotný popis nepřítele. Je třeba vytvořit a udržovat sdílené situační povědomí a připravenost, sdílet společné priority, předcházet konfliktům v průběhu operací i samotné činnosti, diskutovat o rozvoji dosažitelných cílů a samozřejmě sdílet výsledky operací. (U.S. Department of the Army 2007)

Velice důležitá je spolupráce a sdílení informací s bezpečnostními složkami a zpravodajskými silami hostující země, čímž se vlastně i dále rozvíjí jejich budoucí schopnosti.

Nadmíru důležitým aspektem je zásada ochrany zdrojů informací (source protection) při sdílení informací a zpravodajské spolupráci. Někdy je vhodnější určité informace nesdílet, ohrozí-li to jakýmkoli způsobem jejich zdroj. (Ibid)

Specifika zpravodajské činnosti v protipovstaleckých operacích

Snad nejvýznamnějším specifikem je škála aktérů, kteří na protipovstalecké zpravodajské činnosti participují. Zpravodajské informace získané policií, armádními složkami i civilní operativou, z četných zdrojů a využitím rozmanitých metod, je naprosto zásadní jak pro vojenské, tak politické úsilí s cílem eliminovat povstáním. Velice důležitá je spolupráce s domácími operativci (indigenous operatives), bez nichž by nikdy nebylo možné vytvořit (alespoň do určité míry) přesný přehled o komplexní situaci v operačním prostředí.

Zcela zásadním specifikem pak je tzv. univerzální princip (universal principle), kdy v protipovstaleckých operacích dochází ke spojení policejních a zpravodajských složek, zaměřujících se na využívání informací získaných pomocí HUMINTu. Naprosto zásadní pak je skutečnost, že policejní složky v rámci protipovstalecké strategie nevykonávají svoji „klasickou“, rutinní náplň činnosti, jíž je vymáhání práva (law enforcement), jako orgánů činných v trestním řízení. Naopak, policie se v rámci counterinsurgency primárně podílí na zpravodajské činnosti – získává, analyzuje a následně rozšiřuje sesbírané informace, získané od civilního obyvatelstva a/nebo zajatých nepřátel s využitím vzetí odhalených povstalců do vazby nebo jejich eliminaci. Ve své podstatě se tak jedná o komplexní detektivní práci policejní složek v rámci protipovstalecké operace. (Clark 2006)

Se zpravodajskou činností úzce souvisí i fenomén propagandy. Efektivní systém propagandy může totiž přetvořit uměle vytvořený problém v problém reálný. V každé protipovstalecké operaci musí být aktéři připraveni čelit tomuto dilematu. (Galula 2006)

Závěr

Zpravodajská činnost zaujímá ústřední pozici v protipovstaleckých strategiích a operacích, je zcela zásadní pro úspěch nebo neúspěch té které strategie či operace. Bez přesných a včasných zpravodajských informací je realizace jakékoli válečné operace naprosto neefektivní a zbytečná. Je nezbytně třeba znát a porozumět operačnímu prostředí, tamnímu obyvatelstvu, celkové komplexní situaci, a především pak nepříteli samotnému.

Co dělá zpravodajskou činnost v protipovstalecké operaci tak vyzývavou a zároveň náročnou, je obrovské množství sociokulturních informací, jež musí být sesbírány a kterým musí být hluboce porozuměno.

Zcela zásadní a nadmíru důležité je vhodně využívat institutu indigenous operative či domácího, tamního informátora, spolehlivého a přinášejícího užitečné informace. Jejich loajalita však musí být neustále vyhodnocována, aby v případě přeběhnutí, došlo k odhalení a daný informátor tak nepůsobil jako dvojitý agent (double-agent). Jejich identita a forma a obsah spolupráce musí zůstat utajeny.

Prvotním a nejvíce důležitým zdrojem zpravodajských informací je v protipovstaleckých operacích jako takových HUMINT, neboť nejvíce produktivní informace jsou získávána z běžného denního kontaktu s civilním obyvatelstvem. Existují i metody v rámci HUMINTu, které, byť jsou vysoce riskantní, zato vysoce informačně přínosné. Jedná se o tzv. clandestine operations, tedy utajené operace, kdy vybraný pracovník zpravodajských složek vlády infiltruje povstaleckou skupinu nebo síť a utajeně získává důležité informace „zevnitř“. Riziko odhalení a zadržení, případně přidání se na stranu povstalců je zde však poměrně dost vysoké. V prvotní fázi, zpravodajská příprava bojiště a plánování, je primární užitou disciplínou pro sběr zpravodajských informací OSINT.

V poslední době se boj proti povstalcům (counterinsurgency) v mnoha aspektech prolíná s bojem proti teroristům (counterterrorism) a dochází k prolínání jednotlivých prvků zpravodajské činnosti. V hojné míře se začínají využívat bezpilotní letouny i v protipovstaleckých operacích, jakož i utajené akce speciálních jednotek. Letečtí návodčí jsou také stále častěji využívanými aktéry v bojišti. Novodobým fenoménem je i využívání služeb soukromých zpravodajských agentur.

Úspěšnost a efektivita každé protipovstalecké operace tak závisí na precizním sběru a precizní analýze relevantních, přesných a včasných zpravodajských informací, spolu s co největším a nejefektivnějším úsilí o podrývání či neutralizaci zpravodajské činnosti protivníka. Usnadňujícím elementem v protipovstaleckém úsilí tak může být vytvoření (dobře zabezpečené) databáze zpravodajských informací v rámci synchronizace a kooperace všech relevantních aktérů, jež bude přístupná všem stupňům i aktérům. Přesná podoba zpravodajské činnosti se pak odvíjí od charakteru aplikovaného přístupu protipovstalecké strategie (iron fist X hearts and minds) a také podle toho, zda je zaměřena spíše na nepřítele (enemy-centric), nebo na civilní obyvatelstvo (population-centric).

Perličkou na závěr budiž fakt, že na problematiku zpravodajské činnosti v protipovstaleckém úsilí lze aplikovat i matematické vzorce, jak ve svém článku učinili Moshe Kress a Roberto Szechtman.

Použitá literatura a zdroje

Elektronické zdroje:
Central Intelligence Agency (2009): Guide to the Analysis of Insurgency. On-line text, dostupný z www: <http://fas.org/irp/cia/product/insurgency.pdf>, ověřeno ke dni 2.5.2011.
Clark, D.J. (2006): The Vital role of intelligence in counterinsurgency operations. On-line text, dostupný z www: <http://www.dtic.mil/cgi-bin/GetTRDoc?Location=U2&doc=GetTRDoc.pdf&AD=ADA448457>, ověřeno ke dni 2.5.2011.
Kress, M. – Szechtman, R. (2008): Why defeating insurgencies is hard: The effect of Intelligence in Counterinsurgency operations – A best case scenario. On-line text, dostupný z www: <http://www.dtic.mil/cgi-bin/GetTRDoc?AD=ADA487241>, ověřeno ke dni 2.5.2011.
U.S. Government (2009): U.S. Government Counterinsurgency Guide. On-line text, dostupný z www: <http://www.state.gov/documents/organization/119629.pdf>, ověřeno ke dni 2.5.2011.
U.S. Department of the Army (2003): Field Manual 6-0. Mission Command: Command and Control of Army Forces. On-line text, dostupný z www: <http://www.globalsecurity.org/military/library/policy/army/fm/6-0/index.html>, ověřeno ke dni 2.5.2011.
U.S. Department of Defense (2009): Joint Publication. 1-02 Department of Defense Dictionary of Military and Associated Terms. On-line text, dostupný z www: <http://www.dtic.mil/doctrine/new_pubs/jp1_02.pdf>, ověřeno ke dni 2.5.2010
Primární zdroje:
Galula, D. (2006): Counterinsurgency warfare: Theory and Practice. Second Edition. Westport: Praeger Security International.
Socha, O. (2010): COIN (interní materiál AČR).
U.S. Department of the Army (2007): Counterinsurgency Field Manual. Chicago: University of Chicago Press.
Sekundární zdroje:
Greene, R. (2007): The 33 Strategies of War. London: PROFILE BOOKS.
Zrůn, M. – Řehořová, L. (2007): Úvod do zpravodajství. Praha: Policejní akademie České republiky v Praze.

Poznámky

[1] Armáda USA někdy namísto termínu „open-source intelligence“ používá označení „all-source analysis and production“, což však je podle autorky této práce termín nadřazený, nikoli synonymní.

[2] Full-spectrum operations neboli operace celého spektra úkolů.

[3] Zejména institut krevní msty, msty po ztrátě cti, vhodné zacházení s ženami a dětmi, běžné zdvořilosti, jako darování darů, či místní obchodní praktiky (úplatky, smlouvání…).

[4] tj. centrální vláda, místní vlády, politické zájmové skupiny, politické strany, svazy, vládní agentury, regionální a mezinárodní politické organizace; velmi přínosný je sběr informací o neformálních držitelích moci a vůdcích jednotlivých skupin a typ moci, jíž daná skupina disponuje; existují 4 hlavní formy moci: donucovací síla, sociální kapitál, ekonomické zdroje a autorita

[5] Blíže viz např. kapitola Know Your Enemy – The Intelligence Strategy v precizní publikaci R.Greena, jež je jedním ze zdrojů této seminární práce.

[6] Především zajatých povstaleckých bojovníků a přeběhlíků.

[7] Americká armáda dokonce vypracovala samostatný polní manuál, pojednávající vyloženě o sběru informací pomocí HUMINTu, což samo svědčí o důležitosti této disciplíny pro zpravodajskou činnost v bojových operacích. Je jím polní manuál s označením Field Manual 2-22.3.

[8] Především o záležitostech a událostech politického, ekonomického charakteru či o infrastruktuře.

[9] Vychází se především z průzkumů veřejného mínění.

[10] V nichž dochází k výměně informací mezi rozličnými aktéry.

[11] Obvykle se jedná o městské oblasti, předměstské oblasti či navzájem propojené komunity.

[12] Hojně využívané jsou tzv. UAV – unmanned aerial vehicles, tj. bezpilotní letouny.

[13] V operaci v Afghánistánu jsme se již mohli setkat i s agentem trojitým, který pracoval souběžně pro USA, Jordánsko a povstalce.

článek byl publikován na webu www.sekuritaci.cz

http://www.sekuritaci.cz/role-zpravodajstvi-intelligence-v-protipovstalecke-strategii-counterinsurgency/

Autor: Iveta Hlouchová, studentka Bezpečnostních a strategických studií, FSS MU.

Autor : Iveta Hlouchová 🕔13.02.2012 📕5.374

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře