Československé četnictvo na Chebsku ve třicátých letech 20. století

Autor : Jana Ordáňová 🕔05.02.2012 📕11.015

Seriál

  1. Československé četnictvo na Chebsku ve třicátých letech 20. století
  2. Československé četnictvo na Chebsku ve třicátých letech 20. století
  3. Československé četnictvo na Chebsku ve třicátých letech 20. století
  4. Československé četnictvo na Chebsku ve třicátých letech 20. století
  5. Československé četnictvo na Chebsku ve třicátých letech 20. století
  6. Československé četnictvo na Chebsku ve třicátých letech 20. století
  7. Československé četnictvo na Chebsku ve třicátých letech 20. století
  8. Československé četnictvo na Chebsku ve třicátých letech 20. století
  9. Československé četnictvo na Chebsku ve třicátých letech 20. století
  10. Československé četnictvo na Chebsku ve třicátých letech 20. století
  11. Československé četnictvo na Chebsku ve třicátých letech 20. století
  12. Československé četnictvo na Chebsku ve třicátých letech 20. století
  13. Československé četnictvo na Chebsku ve třicátých letech 20. století
  14. Československé četnictvo na Chebsku ve třicátých letech 20. století

Podobné články

Další články autora

7. Četnické kroniky z Chebska

V chebském státním okresním archivu je zachováno jen velmi málo fondů k problematice četnictva. Tuto situaci zapříčinilo nejspíše několik faktorů, z nichž nejdůležitějším faktem je, že nacisté po obsazení tohoto území přebrali četnické stanice a velkou část materiálu spálili, další dokumenty a písemnosti byly ztraceny při nepokojích či shořely při požárech. Další překážkou je, že značné množství materiálu nebylo dosud zpracováno, a běžnému badateli jsou tyto dokumenty tudíž nepřístupné.

Dochovalo se několik četnických kronik okolních stanic a také fondy obsahující informace o finanční stráži. Bohužel se nezachovala kronika chebské četnické stanice, nicméně z ostatních si můžeme udělat obraz, jak kroniky vypadaly.

Četnická kronika byla úřední dokument, který musela vést každá četnická stanice. Kronika pochopitelně nepředstavuje dostačující podklad k ucelenému zpracování dějin příslušné četnické stanice[117], nicméně lze na jejím příkladu ilustrovat využitelnost četnických kronik pro regionální historické bádání. Tento typ pramenů totiž často vydává svědectví nejen o činnosti četnictva, ale rovněž o hospodářském a politickém životě daného místa.

Jednou ze zachovalých kronik je kronika četnické stanice v Mariánských Lázních. Vydalo ji první vydavatelství tiskopisů pro četníky J. Gusek v Kroměříži. Předtištěné nápisy byly německé, jelikož tiskopis pocházel z doby monarchie. Tyto německé popisky byly přeškrtány a přepsány rukou do češtiny. Stanice v Mariánských Lázních č. 25 spadala pod oddělení v Chebu č. 7. Od roku 1906 do roku 1945 sídlila v Kaiserstrasse, dům Tristan č. 346 a po roce 1945 na Tř. Dr. Beneše, dům Gallia č. 504. Kronika obsahovala (s drobnými výpadky) i seznam představených velitelů: 1918 - 1919 gen. Václav Řezáč, 1919 - 1920 gen. Jan Mrázek, 1920 - gen. Karel Vyčital, 3. 10.1938 Obltn. Gimmt, 1945 - 1946 pplk. Ing. Fameš, 1946 - pplk. Kryštof. Dále seznam zemských četnických velitelů: 1918 - 1920 - kpt. Josef Hammer, 1920 - gen. Karel Skorkovský, 1945 - 1946 - plk. Karel Veselý - Stainer, 1946 - 1948 - plk. Jan Dybal. Velitelé četnického oddělení: 9. 3.1918 - 28. 5.1918 - Dr. Ferdinand Nebeský, 1918 - Ernst Lieber, 26. 1.1919 - 16. 4.1924 - pplk. František Mally, 1921 - 1922 - kpt. František Doležal, 10. 10.1938 Obltn. Goldman. V úvodu je také seznam okresních velitelů: 1921 - 1929 - kpt. Arnošt Čloměk, 3. 10.1938 - 6. 5.1945 - Obltn. R. Loffn, 1945 - 2. 3.1948 - škpt. Antonín Zábuš.[118] V předchozích letech se u jmen velitelů, což byli většinou Němci, často vyskytuje poznámka, že v roce 1918 utekli přes hranice.

V další kapitole jsou popisovány důležité události. Téměř ke každému roku bylo něco poznamenáno. Ke dni 28. 10.1918 se vztahoval zápis o pádu monarchie. Do té doby se zápisy prováděly v němčině, od tohoto dne již jen v českém jazyce. Ihned po vyhlášení samostatnosti se v Mariánských Lázních utvořilo tzv. oddělení lidové obrany /: Volkswehr:/ pod velením městského policejního komisaře Karla Lorbera. Toto oddělení mělo za úkol odzbrojovat vojáky, starat se o dodržování pořádku a pokoje. Dále zápis hovořil o chování obyvatelstva během této významné chvíle. V této souvislosti kronika píše, že ze strany německého obyvatelstva nedošlo k žádným těžkostem ani odporu. Tento zápis obsahovaly i všechny ostatní kroniky, jednalo se zřejmě o povinný zápis pro všechny četnické stanice.

V kronikách se zachycovaly i významné návštěvy v lázeňských městech, a také průběh a úspěšnost lázeňských sezón. V roce 1922 navštívili Mariánské Lázně srbští královští manželé, kvůli kterým byl posílen stav zdejší posádky o 3 vrchní strážmistry a 10 četníků. Ti měli za úkol dohlížet nad dodržováním pořádku a pokoje. V kronikách byly zapracovány i rozkazy. Např. k 1. 1.1922: „Bylo velitelství četnického oddělení č. 25 v Mar. Lázních, dle denního rozkazu č. 71 ze dne 19. /10.1922 zrušeno a četnická stanice M. Lázně četnickému oddělení č. 7 v Chebu přidělena.[119]

Dále se zde uváděly i další události z okolí. Třeba 15. 5.1923 bylo zřízeno policejní komisařství. Na přelomu let 1923/ 1924 panovala velmi krutá zima, služba se musela provádět jen na lyžích. V roce 1925, když probíhaly volby, byl v obvodě klid a lázeňská sezona proběhla dobře až na červenec a srpen, kdy neustále pršelo, a panovala drahota.

Dne 11. 1.1926 se v kronice objevil záznam případu okradené 16ti leté služky. Byla údajně oloupena o věci v hodnotě 190, - Kč, ale kvůli nejasnostem při hlášení ji četníci znovu vyslechli na místě činu a ona přiznala, že si to celé vymyslela, jelikož chtěla napodobit román, co byl v novinách. 31. 1.1926 se stala nehoda bobu s pětičlennou posádkou při závodech. Jeden závodník zemřel a ostatní byli těžce raněni. Závody se ihned ukončily. V dubnu roku 1926 se v lázních léčila královna Mariola. Za služby prokázané královskému dvoru obdrželi stříbrnou medaili velitel stanice vrchní strážmistr Antonín Zábuš, strážmistr Šeba a Šindelář.

Dne 30. 4. byla z ubytovacích důvodů zrušena stanice v Dolním Kramolíně a její obvod se rozdělil mezi Mariánské Lázně a Ovesné Kladruby.[120]

V roce 1927 se v Lázních opět léčila královna Mariola a ubytovala se v hotelu Knížecí dvůr a opět nechala vyznamenat stříbrnou záslužní medailí velitele stanice vrchního strážmistra Antonína Zábuše, strážmistra Václava Lamera a Františka Ouředníka. V tomto roce se v lázních objevil i Edvard Beneš s delegací dohodových ministrů, jelikož se v Jáchymově konala konference Malé Dohody. Celá delegace navštívila lázně v době, kdy zde pobývala i jugoslávská královna Marie, ta celou delegaci přijala. V roce 1926 byla celá stanice pochválena za spoluúčast na dopadení 5ti násobného vraha Františka Sandnera, kterého pak předali, aby byl odsouzen k smrti provazem. V ten samý den četníci pomáhali hasit velký požár v Holubíně u rolníka Františka Hotlera a rolníka Bedřicha Zeidera. Škoda se odhadovala na 500 000, - Kčs.[121]

V roce 1928 se zavedly pravidelné letecké spoje mezi Mariánskými Lázněmi a Berlínem. Letecká doprava se vzmáhala, proto vznikl i nový letecký hangár a zahájila se stavba letecké školy. Počet četníků na stanici byl zvýšen o 15 mužů, protože se očekávaly nepokoje ze strany drožkářů, kteří se chovali násilně proti zasahující policii, ale k nepokojům nedošlo a nařízení bylo odvoláno. V lázeňské sezoně hostily Mariánské Lázně nejvíce říšské Němce. Dne 28. 10. byly pořádány oslavy ke vzniku samostatné Československé republiky Sdruženými českými spolky. Němci a samosprávné úřady tyto oslavy ignorovali.[122]

V roce 1929 nastala velmi krutá zima s teplotami až -30°C. Přes Mariánské lázně projel egyptský král, kterého hostil prezident. Sezona se zdařila, v lázních se během ní ubytovalo zhruba 41 000 hostů, což dopomohlo k rozvoji města. Dne 1. 10. byl obvod západních Čech přidělen pplk. Rudolfu Friedlovi. V roce 1930 probíhaly oslavy osmdesátých narozenin TGM, kterých se zúčastnilo četnictvo z Mariánských Lázní a Velké Hleďsebe, stejně tak širší obyvatelstvo české národnosti. V kronice byl zaznamenán dne 10. 7. i výnos ministerstva vnitra č. 10 317 - 13 o úpravě stejnokrojového předpisu. 1. 12. byl vyplacen tzv. Vánoční přídavek, což činilo 70 % čistého měsíčního služného. V celém okresu přibylo po ukončení lázeňské sezony nezaměstnaných. V roce 1931 byl omezen provoz lázní, počet hostů se snížil o 11 000 hostů, navíc se projevila i světová krize, a s tím spojená nouze.[123]

V roce 1932 v kronice nebyl žádný záznam. Záznam z roku 1933 představuje situaci, která nastala po zakázání pravicových stran DNSAP: „4.10. V důsledku rozpuštění D. N. S. A. P. a německé strany nacionální, provedli úředníci okresního úřadu za asistence četnictva u vedoucích funkcionářů těchto stran domovní prohlídky a zastavili větší množství písemností.[124] Navíc byli tito funkcionáři zbaveni funkcí. V tomto roce se poprvé oslav 28. 10. účastnilo i německé obyvatelstvo a německé spolky. V tomto roce se také projevila hodně špatná lázeňská sezona a velká hospodářská krize. Nezaměstnaní, většinou bývalí členové rozpuštěných německých stran, ztratili nárok na podporu, mohli obdržet podporu jen ze státní vyživovací akce. Tím vzniklo podhoubí vhodné pro radikální myšlenky a šíření nenávisti. V roce 1934 vzrostla nezaměstnanost a hospodářská krize se dále prohlubovala. Byly podniknuty další kroky k potlačení nacistické propagandy. V kronice to přibližuje další záznam: „Zastavil okresní úřad v Mar. Lázních činnost spolku: „Bund der Deutschen“ v Mar. Lázních a v Mnichově a úředníci okres. úřadu provedli za asistence četnictva u vedoucích činitelů zabavení veškerých písemností.[125] Po těchto zákrocích zavedla druhá strana skrytý protitah. Německý učitel tělocviku z Aše Konrád Henlein založil novou politickou stranu „Sudetendeutsche Heimatsfront“, která získala mnoho stoupenců, a to převážně z rozpuštěných politických stran, skoro ve všech obcích okresní odbočky.[126]

V roce 1935 byl zakázán vstup potulných cikánů do celého politického okresu. Dále proběhlo přezbrojování četnictva. Četníci obdrželi pušky vz. 33. Dne 19. května proběhly volby. Sudetendeutsche Partei v nich získala 80 % hlasů německého obyvatelstva. Před volbami tato strana vyvinula horečnou činnost a agitaci. V roce 1936 byl četníkům vyplacen mimořádný přídavek (pokud splňovali podmínky), a to ve stejné výši jaký dostávali vojenští gážisté. V okrese panovala obrovská hospodářská krize. Toho využila německá menšina a dle zápisu v kronice: „Německé spolky se za účelem provádění sbírek k podpoře v nezaměstnanosti spojily v takzv. „Sudetendeutsch Volkshilfe“ a docílily velkých úspěchů, jak finančních tak i k svému posílení SdP ve směru politickém.[127]

V roce 1937 se značně zmenšil obvod četnické stanice v Mariánských Lázních, zvětšil se obvod politického obvodu na celý soudní okres, ale již v květnu byly k obvodu četnické stanice připojeny obce Pístov, Martinov a příslušné objekty v obvodě stanice Zádub. Došlo ke snížení stavu o jednoho četníka. V červnu neoficiálně navštívil lázně prezident Beneš. Na jeho ostrahu bylo vyčleněno 25 četníků. Návštěvnost v lázních se zvýšila, ale hospodářská situace zůstala i nadále špatná. Pozice SdP nadále sílila, což se projevilo v následujícím roce dle kroniky následovně: „Od počátku roku 1938 počíná Německo prováděti záměrnou, vládnoucím režimem nacistickým šířenou propagandou, směřující k připojení území Č.S.R., obývaných Němci, k takzv. Třetí říši, t j. k Německu, následkem čehož vzniká mezi v Československé republice bydlícími Němci - sympatizujícími s německým nacismem - veliké jiskření…[128]

V čele všech těchto třenic stál Konrád Henlein a jeho Sudetendeutsche Partai. Kvůli těmto třenicím bylo 21. 5. povoláno do zbraně několik ročníků záložníků a jednotky Stráže obrany státu. Po obsazení Rakouska 14. 2.1938 se zvedla vlna strachu o naši Republiku a byly zesíleny hlídky na hranicích. Dne 21. 5. došlo i k posílení oddílu SOS ve Třech Sekerách na zvláštní rozkaz. Byli sem převeleni strážmistři Josef Česal a Josef Kalčík. Volby do Národního shromáždění probíhaly 28. 5. a 11. 6. Nátlak vyvíjela SdP na ostatní německé strany, zastrašila je, a nakonec získala téměř 100 % hlasů německého obyvatelstva. Začala požadovat autonomii sudetských Němců a území. Reálně hrozilo nebezpečí války. Sudetendeutsche Partai podněcovala incidenty a předstírala utlačování menšin. Adolf Hitler pronesl 12. 9. řeč, kterou vysílal rozhlas. Požadoval v ní připojení Sudet. Vyhrožoval násilím a henleinovci[129] přeběhli za hranice do Německa a začali inscenovat ozbrojená povstání v Sudetech. Dne 23. 9. nastala všeobecná mobilizace. V noci z 29. na 30. 9. podepsali Chamberlain, Daladier, Hitler a Mussolini Mnichovskou dohodu, ve které bylo rozhodnuto o odstoupení Sudet Německu. Mělo k tomu dojít v době od 1. do 10. října 1938. O názoru četníků na tento vývoj hovoří jasně zápis v jejich kronice: „Zrazená a spojenci opuštěná Č.S.R. musí pak - vidouc zoufalost své situace - na Hitlerův mnichovský diktát přistoupiti a tak vyklízí dne 3. října 1938 i okres Mar. Lázně a postupně celé Sudety.[130] Četníci oceňují rozvahu, díky které se československý lid nevrhl do nerovné, sebevražedné války. Mariánské Lázně byly obsazeny, vzhledem k blízkosti hranic, již 3. 10.1938.[131]

Dne 1. 10.1938 byl do kroniky vlepen německý zápis. Německý režim zřídil v Mariánských Lázních sídlo tzv. Landratu. Německé obyvatelstvo bylo změnou nadšeno a hromadně vstupovalo do NSDAP, tedy jediné strany fungující v Německu. Další české zápisy následují až v roce 1945. Mariánské Lázně obsadila 6. 5. americká armáda. Dne 28. 5. se vrátil četnický oddíl s 31 četníky a v čele se škpt. Antonínem Zábušem. Prozatímně byli ubytováni v budově městské radnice a jejich hlavním úkolem se stalo zajišťování válečných zločinců v celém okrese.[132] Reorganizace státní bezpečnosti proběhla 7. srpna. Jednotlivé složky (četnictvo, uniformovaná i neuniformovaná státní a městská policie) se spojily ve Sbor národní bezpečnosti. V roce 1946 proběhla v Mariánských Lázních exhumace a pietní pohřeb obětí tzv. pochodu smrti.[133]

Znovu se objevují záznamy o lázeňských hostech. V roce 1946 navštívilo lázně jen 896 cizích hostů a lázně procházely rozsáhlou opravou. V roce 1947 proběhl soupis zbytku Němců v obvodu. Ti již nemohli být odsunuti do Německa, ale počítalo se s jejich přesunem do vnitrozemí, aby se v pohraničí již nikdy neopakovala situace předchozích let. Po tomto součtu se zjistilo, že v obvodě žije 8 617 obyvatel, z toho je 95 % Čechů, 4 % Slováků a 1 % jiných slovanských národností.[134] Tímto rokem zápisy v kronice četnické stanice v Mariánských Lázních končí.

Další kronikou byl prvopis kroniky Četnické stanice Zádub. Jednalo se tedy o předpis nanečisto s opravami velitele, poznámkami, škrty a chybami. Přepsaná kronika se nedochovala. Velitelem oddělení se stal škpt. Borský. Prvopis obsahoval stejné všeobecné zápisy jako zbylé kroniky, např. o vzniku Československa. V roce 1926 se rušila četnická stanice v Dolním Kramolíně a obvod četnické stanice Zádub pak činil 26 km2. V roce 1927 se začaly projevovat výrazné národnostní rozdíly.

V roce 1928 se zavedly služební přilby pro gážisty mimo služební třídy a výkonné důstojníky konající bezpečnostní službu a v říjnu dostali četničtí gážisté mimo služební třídu i četnickou služební šavli.[135]

12. 1.1933 četníci zatkli vyděrače Jindřicha Neuerta,tesařského pomocníka, který měl na svědomí vydírání Josefa Waizla a Františka Naslera. Po Waizlovi požadoval 1 000, - Kč s tím, že ho jinak udá pro domnělý trestný čin, a to vloupání do konzumu, kde prodával. Po Naslerovi chtěl 5 000, -Kč, jinak na něj chtěl svést založení požáru. Neuerta se naštěstí podařilo zadržet a předat Krajskému soudu v Chebu, který mu vyměřil 4 měsíce těžkého žaláře nepodmíněně. V ten samý rok došlo k přemístění stanice z Ovesných Kladrub do Zádubu, jelikož v této obci panoval větší ruch. V roce 1934 vylákali dva neznámí muži z obchodnice a jejího syna státní bankovní losy v ceně 30 000, - Kč. Prokázali se falešnými legitimacemi. Naštěstí je okradená obchodnice poznala na fotografiích, které jí předložili četníci.[136]

Roku 1935 se přihodilo větší množství trestných činů než v předešlých letech. Ve 2 hodiny ráno byl přejet opilý muž, ležící na silnici, dalším opilým mužem, a na následky zranění zemřel. Řidič vozu nejprve zapíral svou vinu, ale pak se přiznal. Došlo také k vloupání do chaty, kde pachatel Rudolf Heller způsobil škodu asi 16 000, - Kč. Do chaty se dostal tak, že vyřízl díru do střechy. Na místě činu odcizil mimo jiné i pistoli. Touto pistolí zastřelil ve Velké Hleďsebi strážníka Stöhra a strážmistra Josefa Jiřku ze stanice Kolovče. Jelikož před vraždami vyprávěl svému společníkovi o vloupání, mělo četnictvo přesnou stopu. Byl po krátké střelbě dopaden hlídkou v Klatovech 16. 10. Heller spáchal sebevraždu. Dne 21. 11. přišlo oznámení na Josefa Fischburka z Ovesných Kladrub, že se u něj doma nacházely části dětského plodu. Při prohlídce byla nalezena hlava, horní část trupu a obě nohy. Doktor určil, že se jednalo o plod dítěte zhruba ve stáří 8 - 9 měsíců, normálně vyvinuté, narozené zhruba týden před smrtí. Jelikož scházely plíce i žaludek, nedalo se určit, zda se narodilo živé. Bylo zjištěno, že matkou byla svobodná služebná Amalie Wilflingová z Ovesných Kladrub. Doznala, že porodila živé dítě ženského pohlaví a nechala jej vykrvácet. Tělo schovala do stáje a kosou rozřezala. Pak ostatky vzala k matce a tam je zahrabala v zahradě Fischburka. Otcem dítěte byl František Neubauer, syn rolníka, ale jemu se neprokázala žádná vina na usmrcení dítěte. Wilflingová se u Okresního soudu v Mariánských Lázních doznala a ten ji odsoudil za přestupek k třítýdenní vazbě. Poslední těžký zločin toho roku spáchal Döhlink. Vylákal z obchodnice Haberzettlové celkem 20 000, - Kč. Udržoval s ní intimní styk. Byl za ní celkem na šesti návštěvách, čehož si všimli sousedé a upozornili na to četníky.[137]

V roce 1937 se opět upravoval obvod stanice, zmenšil se o 5,5 km2 a o cca 200 obyvatel. Stalo se tak na rozkaz zemského četnického velitele dne 23. 4.1937, č. j. 5318/ 1937. V tomto roce proběhlo 5 zatčení a 126 událostí. Tím zápisy končí.[138]

Další zachovalou kronikou byl Památník četnické stanice v Ovesných Kladrubech.

Od 1. 3.1918 - 13. 10.1933 se stanice nacházela v domě č. p. 77 a od 14. 10.1933 - 3. 10.1938 a pak zas od 20. 8.1945 v Zádubu č. p. 48. V kronice byl také seznam velitelů: 1917 - 15.12.1918 strážmistr II. třídy Rudolf Zeidler (ten pak uprchl do Rakouska), 1918 - 1924 vrch. stráž. I. třídy Rudolf Honner (odchod do výslužby), 1924 - 1925 vrch. stráž. Karel Kolář (přemístěn na stanici Kojetice), 1926 - 31. 8.1938 strážmistr Karel Škach (přemístěn do Karlštejna), 4. 10.1938 - 27. 5.1945 stanice obsazena Němci, 28. 5.1945 - 19. 8.1945 obvod střežen soustředěným oddělením Mariánské Lázně, 20. 8.1945 - 1. 3.1946 štstr. Jan Tůma a poslední záznam 2. 3.1946 vrch. stráž. Jaroslav Dvořák.[139]

O roce 1918 stál v kronice stejný záznam jako v předchozích dvou kronikách. Dne 6. září 1921 strážmistři František Goller a František Rambousek číhali na zloděje brambor na obecním poli. Zloději po nich pálili a jeden trefil stráž. Rambouska do lýtka levé nohy. Den poté stráž. Rudolf Houner a Fr. Goller dopadli jednoho z pachatelů, topiče Josefa Klemma z Úšovic a ten i vystřelil. Druhé dva pachatele se podařilo dopadnout 9. září, jeden z nich byl při pronásledování raněn kulkou (škrábnutí na čele), ale pro nepříčetnost byl zproštěn soudního řízení před Krajským soudem v Chebu. František Klemm byl odsouzen k dvěma rokům těžkého žaláře a k pokutě 10, - Kč a poslední pachatel k 4 měsícům a k pokutě 10, - Kčs. V roce 1926 se zrušila četnická stanice v Dolním Kramolíně a rozšířil se tak obvod stanice v Ovesných Kladrubech. V roce 1928 byly v kronice stejné zápisy o přezbrojení četnictva a oslavě ke dni vzniku samostatného Československa. V roce 1929 také stejné zápisy, týkající se průjezdu egyptského krále. Dne 10. 7.1930 proběhla změna stejnokrojů dle výnosu MV č. 10317 - 13, další záznam hovořil o sčítání lidu, které mělo klidný průběh a nebyla proto požadována asistence četnictva. Dne 14. 10.1933 proběhlo přemístění z rozkazu Zemského četnického velitelství v Praze ze dne 11. 10. č. j. 23681 zdejší stanice z Ovesných Kladrub do Zádubu, ubytování měla osádka stanice zajištěno v domě Františka Trosta č. p. 48.[140]

V roce 1938 hovoří zápisy v kronice o povýšenosti a vzpupnosti Němců: „Německá mládež prchala za hranice, kde byla vítána a zařaďována do oddílů „Sudetendeutsches Freikorps“ určeným k přepadům pohraničních stráží a vyvoláním incidentů uvnitř států…Poměry dostoupily vrcholu dnem 12. 9.1938, neboť téhož dne prohlásil kancléř Adolf Hitler, že je rozhodnut poskytnouti utlačovaným Němcům v ČSR potřebné pomoci a podpory. Podle předem daných směrnic SdP, vyšlo pak téměř všechno obyvatelstvo obvodu stanice na veřejná prostranství demonstrovati proti českému obyvatelstvu.[141] Protestující nadávali a spílali hlavně četnictvu. Byly odstraněny české nápisy a objevilo se plno namalovaných hákových křížů. Z četnické stanice Zádub odešli k ostraze hranic, ke stanici do Tří Seker, stráž.

Stanislav Němeček a Václav Strych. Další nepokoje nastaly 23. 9.1938, kdy nádražní budovu v Ovesných Kladrubech přepadlo asi 25 ordnerů a vyžadovali na přednostovi vydání dvou vojenských pušek a čtyř pistolí s náboji (což byly služební zbraně na stanici). Ordneři drželi v zajetí zaměstnance, přepadávali projíždějící vlaky a vykonávali na cestujících osobní prohlídky. Přednostovi se podařilo upozornit vojenské posádkové velitelství v Teplé. Po příjezdu vojáků proběhla přestřelka, při níž byl zastřelen Němec Adolf Renner a Bohdan Pitroff byl poraněn (byl zatčen americkou vojenskou policií ihned po jejím příchodu).[142]

Další zápis zachycoval 3. říjen 1938, kdy se klíče od místní četnické stanice musely předat předsedovi SdP v Závišíně Janu Arbesovi a četnictvo odešlo do vnitrozemí. Z příslušníků Četnické stanice Zádub nepřišel o život nikdo. Další zápisy jsou až z doby po válce.

11. 2.1946 proběhl první odsun Němců. Byli přesunuti do Mariánských Lázní - Skláře. Z Vlkovic 50 osob a z Ovesných Kladrub také 50 osob. Další odsun proběhl 7. 3., a to ze Závišína 120 osob, ze Zádubu 59 osob a z Vlkovic 53. Poslední transport se udál 6. 7.

V obvodu stanice zůstalo po těchto odsunech 42 Němců, antifašistů. Vše proběhlo hladce a bez incidentů.[143]

Četnická stanice v Dolním Žandově měla také svou kroniku. V letech 1906 - 31. 5.1941 sídlila na náměstí Markplatz č. 63, od 1. 6.1941 v Reichsstrasse 221 a od 19. 8.1945 na Hlavní třídě 221. Veliteli stanice byli 1. 11.1918 - 16. 12.1918 wachtmeisster Rudolf Preimminger, 17. 1.1919 - 30. 6.1925 Riefs (odešel do výslužby), 5. 8.1925 - 26. 10.1929 stráž. Václav Rymák (odešel na stanici Městec Králové), 24. 10.1929 - 2. 10.1938 štábní stráž. František Smetana, 10. 10.1938 - 10. 2.1939 Stninborn, 10. 2.1939 Gamm, a pak 20. 8.1945 - 21. 9.1945 okresní štábní strážmistr Oldřich Šmíd.[144]

I tato kronika obsahuje stejné zápisy jako předešlé. Mezi další významné události patřil např. rok 1924 požár u Karla Dienera, kterému lehl popelem dům i vedlejší stavení a škoda dosáhla cca 30 000, - Kč. Toho roku se přihodil další požár. V 15 hodin dne 19. 9. hořelo u domkáře Jana Piehla v Horním Žandově. Požárem lehl domek i se stodolou a stájí v hodnotě asi 35 000, - Kč. Původcem požáru byl čtyři roky starý vlastní syn poškozeného, který si hrál na smetišti se sirkami tak neopatrně, že chytla sláma, a pak i úroda ve stodole.[145]

Dne 9. 4.1926 se stala pětinásobná loupežná vražda v domě rolníka Rudolfa Döllnera v Horním Rockendorfu, okres Falknov nad Ohří,[146] ale pátrání se účastnily i okolní stanice. Nakonec byl zatčen vojín pěšího pluku František Sandner. Odsoudili jej v Plzni k trestu smrti. Zápisy od 1. 10.1938 byly již v němčině.[147]

Poslední zachovalou kronikou je Památník četnické stanice ve Velké Hleďsebi. Opět obsahovala jména zemských velitelů a i velitelů stanice, zde byl jen zaznamenán r. 1924 vrchní strážmistr Václav Renner. Jinak obsahovala kronika stejné zápisy jako kroniky ostatní.[148]

V archivu se nacházel fond finanční stráže, která se také podílela na ochraně hranic, a z toho důvodu je fond zařazen v této práci. Inspektorát pohraniční finanční stráže Cheb spadal pod Vrchní inspektorát pohraniční finanční stráže Plzeň. Pod jejich správu spadalo v Chebu: okresní finanční ředitelství, sekční správa, kontrolní finanční správa, oddělení finanční stráže, berní úřad, hlavní sklad tabáku, akciový pivovar, Pivovar Schmied mladší, Pivovar Schmied starší, Pivovar Güllmayer, Pivovar Ferd. Karg, Pivovar Christof Karg, Pivovar Theresia Wildner, Pivovar Josef Wildner, silnice od Kammerdorfu, Kamenný lom u Ševcovského skoku, Smetanový vrch - Rahmberg, silnice do Siechenhausu, cesta k Nonnenhofu, Nonnenhof, silnice do Pograthu, silnice do Triesenhofu, cesta do Grüllmayera - pivovaru k Viaduktu, silnice Gütersrasse, Nákladní silnice, Tovární silnice od továrny na cigorku až k Nádražní silnici, Bavorská strojírna, Saská silnice, továrna na cigorku a chebské nádraží, které se skládalo z hlavního celního úřadu, oddělení, nádražní expositury na peroně, z železné lávky, Nádražní silnice vedoucí až k náměstí a trati dráhy od hlídačovy budky čís. 1, až k přechodu přes dráhu.[149]

Další složka obsahovala záznam důchodcovských přestupků od poloviny roku 1933, a dále i roky 1934 a 1935. Nejčastěji se vyskytovaly přestupky v ochraně československé měny. Lidé nejvíce pašovali přes hranice jídlo, fotoaparáty, valuty, gumové zástěry, šperky, hodinky, čokoládu a v roce 1935 dokonce i pistole a revolver. Nejvíce činnými v potírání zločinnosti se jevili příslušníci finanční stráže inspektor I. třídy finanční stráže Jan Krejčí a vrchní respicient finanční stráže František Vortel.[150]

Jedna ze složek obsahuje i rejstřík tajných udání. Udání z roku 1935 bylo sepsáno v německém jazyce a zapsal jej vrchní strážmistr Jan Krejčí. Jednalo se o podezření z podloudnictví Gustava Leimera z Warndorfu. Toto hlášení bylo předáno přednostovi finanční stráže ve Warndorfu. Pod řadovým číslem 3 z 19. února 1938 je zaprotokolováno udání na Marii Gückelhornové z Chebu, Františkánské ulice, vdovu po kovářském mistru a na paní Wolfovou, bytem tamtéž. Udání je obviňovalo z podloudného vývozu valut do Německa. Toto anonymní udání bylo předáno okresnímu finančnímu ředitelství v Chebu.[151]

Mezi dalšími záznamy byl i Trestní protokol o potrestání zaměstnanců finanční stráže. Tresty za přestupky se po čase mohly nechat vymazat, což povoloval inspektor finanční stráže. Potrestání mohlo probíhat několika způsoby, např. výstraha, peněžitá pokuta, ztráta volného dne, převelení a nejhorším trestem bylo propuštění ze služby. Jedním z potrestaných byl dozorce finanční stráže Karel Kříž. Za opožděný nástup do služby o 25 minut následovala výstraha. Za neuposlechnutí rozkazu následovala obvykle peněžitá pokuta, za opožděný nástup výstraha, za nesprávné konání služby a svévolné odbočení od předepsané služby zase ztráta volného dne.[152]

Inventární záznamy musely obsahovat i soupis tiskovin, brožur a knih, které se uchovávaly na stanici. Mezi tyto tituly patřilo např. Finanční universum, Sbírka celních předpisů, brožury První tisíc a První legionář, Vysvětlivky k čsl. celnímu sazebníku, Příručka všeobecného vzdělání pro četnictvo, Celní zákon, Služební pragmatika, Situační a operační mapy, Příručka k usnadnění styku finanční stráže s německými stranami (z roku 1929), Rukověť pro poddůstojníky, atd. Inventář končil 31. 8.1938 a celkem obsahoval 54 položek.[153]

Mzdy jednotlivých pracovníků obsahuje následující složka. Mzda se skládala z několika položek a to: osobní požitky, důchodová daň, cestovní a dietní výměr, kancelářský paušál prací, nemocenské pojištění, pensijní příspěvek, pokuty, srážky ze služného, zálohy na služné, branný příspěvek, dětský přídavek, jednotní drahotní přídavek, osobní požitky, 5 % půjčka práce, další srážky a zvláštní pensijní příspěvek. Další kolonku tvořil úhrn srážek a nakonec čistý plat. Pro porovnání uvádím lednový plat z roku 1933 u inspektora I. třídy, přednosty inspektorátu Jana Krejčího. U něj činily srážky 363,80, - Kč a čistý plat 2038,20, - Kč. Jeho podřízený resp. finanční stráže Emanuel Černý v ten samý měsíc pobral čistý plat 1575,50, - Kč a úhrn srážek činil 162,50, - Kč. Finanční situace se ale i kvůli krizi nevyvíjela moc příznivě a proto se snižovaly platy. Viditelné je to na příkladu inspektora I. třídy, přednosty inspektorátu Jana Krejčího. Ten v květnu 1935 obdržel po srážkách 444,70, - Kč jen 1807,30, - Kč čistého příjmu.[154]

Pak již následují oběžníky a korespondence. Například v roce 1921 byla od ministerstva pro zásobování lidu nařízena zvýšená pozornost četnickým stanicím. Měly nařízeno hlídat na hranicích hlavně Němce, kteří chodí do Čech pro maso, jelikož tady bylo levnější, a mnohdy převáděli i celé kusy dobytka.[155]

Deník přednosty Celního úřadu v Pomezí n. O., rozdělení služby obsahoval zápisy služby. Od kdy do kdy probíhala (většinou od 7 - 12, pak od 13 - 19), provedení služby s podpisem, záznam o volných dnech a poznámky (tam se většinou zaznamenávaly zvláštní události jako třeba odvoz státních peněz na poštovní úřad do Chebu). Služba se většinou skládala z kancelářské práce, kontroly cestujících, pasové kontroly a střežení celniště. Zápisů vymykajícím se normální, poklidné službě bylo minimum. Například 10. 12.1931 respicient fin. stráže Vykonal pozastavil společně s respicientem Lučkou ve 12 hodin Hildu a Františka Kociána z Duchcova, pro přestupek spáchaný s osobním automobilem. Mimoto pozastavili Františka Kociána pro drzé a protipolicejní chování. Potrestali jej pokutou 100, - Kč.[156]

V následujících dokumentech jsou všechna přeložení (jak z důvodů služebních, tak osobních), příspěvky na předepsanou lázeňskou léčbu (v Karlových Varech byl pro příslušníky bezpečnostních složek zakoupen lázeňský dům Sirius), zakázané knihy a časopisy, které nesměly překročit hranice, oběžníky se značkami podezřelých aut či motocyklů, které projely bez legitimace hranice nebo byly jinak podezřelé, následovaly informace o lyžařských kurzech (ty se pořádaly na Benecku a v Božím Daru[157]).[158] Dále i seznam přednostů inspektorátů finanční stráže v roce 1931: Aš - inspektor I. třídy František Sládek Hazlov - inspektor I. třídy Václav Soukup Kraslice - inspektor I. třídy Jakub Hakl Hora sv. Sebastiána - inspektor I. třídy Josef Majer Nové Hamry - inspektor II. třídy Josef Liška Schönwald - inspektor II. třídy Karel Váňa Cheb - inspektor I. třídy Jan Krejčí.[159]

Jelikož se situace na hranicích horšila a zvyšoval se počet agentů a pašeráků, byla ke dni 23. 6.1931 vyhlášena zvýšená opatrnost v místech Pograd, zastávka Šlapan: „Žádám, aby byly na zmíněné místo vysílány k vlakům projíždějícím z Waldsassenu do Chebu hlídky od oddělení finanční stráže ve Wiesu a ve Starém Kynšperku a aby byly hlídány i cesty vedoucí z těchto míst do Chebu.[160]

Poznámky

[117] K vytvoření komplexního pohledu na dějiny příslušné stanice by se musel provést dlouhodobější výzkum dalších archivních fondů, zejména fondu Zemského četnického velitelství Praha.

[118] Státní okresní archiv Cheb, fond Četnická stanice Mariánské Lázně, 985 - K1, Poř. č. 303.

[119] Státní okresní archiv Cheb, fond Četnická stanice Mariánské Lázně, 985 - K1, Poř. č. 303.

[120] Státní okresní archiv Cheb, fond Četnická stanice Mariánské Lázně, 985 - K1, Poř. č. 303...

[121] TAMTÉŽ

[122] TAMTÉŽ

[123] TAMTÉŽ

[124] Státní okresní archiv Cheb, fond Četnická stanice Mariánské Lázně, 985 - K1, Poř. č. 303..

[125] TAMTÉŽ

[126] TAMTÉŽ

[127] TAMTÉŽ

[128] Státní okresní archiv Cheb, fond Četnická stanice Mariánské Lázně, 985 - K1, Poř. č. 303..

[129] Henleinovci - horliví stoupenci nacismu, členové Sudetendeutsche Partai.

[130] Státní okresní archiv Cheb, fond Četnická stanice Mariánské Lázně, 985 - K1, Poř. č. 303.

[131] TAMTÉŽ

[132] Od 28. 5. do 31. 12.1945 zajistilo četnictvo 118 válečných zločinců.

[133] Státní okresní archiv Cheb, fond Četnická stanice Mariánské Lázně, 985 - K1, Poř. č. 303.

[134] TAMTÉŽ

[135] Státní okresní archiv Cheb, fond Četnická stanice Zádub, 977 - K1, Poř. č. 250.

[136] Státní okresní archiv Cheb, fond Četnická stanice Zádub, 977 - K1, Poř. č. 250.

[137] TAMTÉŽ

[138] TAMTÉŽ

[139] Státní okresní archiv Cheb, fond Četnická stanice Ovesné Klatruby, 955 - K1, Poř. č. 156.

[140] TAMTÉŽ

[141] TAMTÉŽ

[142] Státní okresní archiv Cheb, fond Četnická stanice Zádub, 977 - K1, Poř. č. 250..

[143] TAMTÉŽ

[144] Státní okresní archiv Cheb, fond Četnická stanice Dolní Žandov, 900 - K1, poř. č. 11.

[145] TAMTÉŽ

[146] Falknov je německý název pro Sokolov.

[147] Státní okresní archiv Cheb, fond Četnická stanice Dolní Žandov, 900 - K1, poř. č. 11.

[148] Státní okresní archiv Cheb, fond Četnická stanice Velká Hleďsebe, 974 - K1, poř. č. 236.

[149] Státní okresní archiv Cheb, fond Vrchní inspektorát finanční stráže Cheb, karton 1, fond 121, slož. č. 2, příloha č. 4.

[150] Státní okresní archiv Cheb, fond Vrchní inspektorát finanční stráže Cheb, karton 1, fond 121, slož. č. 3, příloha č. 1 - 29.

[151] Státní okresní archiv Cheb, fond Vrchní inspektorát finanční stráže Cheb, karton 1, fond 121, slož. č. 4, příloha č. 6.

[152] Státní okresní archiv Cheb, fond Vrchní inspektorát finanční stráže Cheb, karton 1, fond 121, slož. č. 5, příloha č. 1 - 4.

[153] Státní okresní archiv Cheb, fond Vrchní inspektorát finanční stráže Cheb, karton 1, fond 121, slož. č. 6, příloha č. 1 - 2.

[154] Státní okresní archiv Cheb, fond Vrchní inspektorát finanční stráže Cheb, karton 1, fond 121, slož. č. 7.

[155] Státní okresní archiv Cheb, fond Vrchní inspektorát finanční stráže Cheb, karton 1, fond 121, slož. č. 8.

[156] Státní okresní archiv Cheb, fond Vrchní inspektorát finanční stráže Cheb, karton 2, fond 121, slož. č. 15, příloha č. 1 - 57.

[157] Lyžařských kurzů se účastnili hlavně příslušníci bezpečnostních složek, kteří svou služby vykonávali v horských oblastech a na hranicích. Například z kraslické stanice se těchto kurzů v roce 1929 účastnili respicient Petr Rubáš a dozorce Josef Tringl.

[158] Státní okresní archiv Cheb, fond Vrchní inspektorát finanční stráže Cheb, karton 2, fond 121, slož. č. 13, příloha č. 1 - 415.

[159] Státní okresní archiv Cheb, fond Vrchní inspektorát finanční stráže Cheb, karton 2, fond 121, slož. č. 14, příloha č. 1 - 285.

[160] Státní okresní archiv Cheb, fond Vrchní inspektorát finanční stráže Cheb, karton 2, fond 121, slož. č. 14, příloha č. 186.

Seriál

  1. Československé četnictvo na Chebsku ve třicátých letech 20. století
  2. Československé četnictvo na Chebsku ve třicátých letech 20. století
  3. Československé četnictvo na Chebsku ve třicátých letech 20. století
  4. Československé četnictvo na Chebsku ve třicátých letech 20. století
  5. Československé četnictvo na Chebsku ve třicátých letech 20. století
  6. Československé četnictvo na Chebsku ve třicátých letech 20. století
  7. Československé četnictvo na Chebsku ve třicátých letech 20. století
  8. Československé četnictvo na Chebsku ve třicátých letech 20. století
  9. Československé četnictvo na Chebsku ve třicátých letech 20. století
  10. Československé četnictvo na Chebsku ve třicátých letech 20. století
  11. Československé četnictvo na Chebsku ve třicátých letech 20. století
  12. Československé četnictvo na Chebsku ve třicátých letech 20. století
  13. Československé četnictvo na Chebsku ve třicátých letech 20. století
  14. Československé četnictvo na Chebsku ve třicátých letech 20. století

Podobné články

Další články autora

Autor : Jana Ordáňová 🕔05.02.2012 📕11.015

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře