Cechy v Milevsku: Závěr

Autor : Lenka Buzková 🕔04.02.2012 📕5.712

Závěr

Cílem mé bakalářské práce bylo vyhledávání cechů, které se nacházely v Milevsku v období novověku. Zjistila jsem, že některá řemesla byla velmi výjimečná svými výrobky. Zejména keramika, pro kterou do Milevska jezdili i cizinci. Nejméně cechů v Čechách prý bylo sladovnických. V Milevsku se však nacházely v 16. a 17. století dva pivovary, takže se zde sladovníkům, kteří byli sdruženi s cechem pekařů a mlynářů, dařilo. Cechy byly roku 1859 oficiálně zrušeny, místo nich byly vytvořeny živnostenské společnosti, které měly stejnou funkci jako cechy, ale měly pozměněné pravomoce. Řemeslům se zde dařilo až do 19. století, kdy začala ruční výroba pozvolna upadat nástupem strojní výroby.

Všem cechům, které se v Milevsku nacházely, jsem se nemohla patřičně věnovat. Opominula jsem společenství mlynářů, cukrářů, sladovníků, špičkařů a řemeslníků, již se věnovali stavebním živnostem. K vyjmenovaným cechům jsem dohledala velmi málo informací, nebo spíše skoro žádné. Některé patenty řemeslnických oborů, jako byli například sladovníci nebo truhláři, byly připojeny k jiným artikulím jiných cechů. Hrnčířství nebo tkalcovství velmi Milevsku prospívalo, protože do města lákalo mnoho obchodníků.

Nejvyšším přínosem práce je zpracování jednotlivých patentů, jelikož pravé listiny z 17. a 18. století jsou špatně čitelné. Zmiňuji se zde i o generálních patentech z roku 1739, protože se u každého cechu udává, že právě tyto artikule vydané císařem Karlem VI. byly pro každý spolek důležité.

Zajímavé je porovnání artikulí různých cechů. Ve všech byl kladen důraz na slušné chování. Například všichni členové se museli zúčastnit pohřbu svého člena. Každý měl být dle artikulí nábožensky založen, v Milevsku bylo povoleno jen katolické vyznání. Za neplnění bodů artikul, dostávali členové cechu tresty či pokuty. Například, když někdo přišel pozdě na schůzi cechu, odevzdal svůj týdenní plat. Za vše se platilo. Při povýšení učedníka na tovaryše v hrnčířském cechu musel zaplatit jednu kopu peněz a jednu libru vosku.

Zájemci o tuto problematiku mohou nalézt v Městském muzeu v Milevsku mnoho užitečných materiálů, jako jsou například cechovní prapory, odznaky, modlitební knihy, formy pekařských mistrů nebo zámky uměleckých kovářů.

DAS RESÜMEE

Zünfte als Handwerkerorganisationen waren in der Stadt Milevsko in der Neuzeit tätig. In meiner Arbeit widme ich mich aber nicht allen dortigen Zunftvereinen, sondern ich erwähne nur die Zünfte der Töpfer, Fleischer, Weber, Bäcker, Schuster, Schmiede, Wagner, Böttcher, Glaser, Schlosser und Tischler. Diese haben gemeinsame Artikel der Stadt Milevsko erhalten.

Die Arbeit soll die bedeutendsten Zunftvereine in Milevsko zusammenfassen. Ich habe mich vor allem auf die von der Obrigkeit oder vom König erteileten Patente konzentriert. Mit dem System der Zunftorganisationen haben sich in ihren Büchern Zikmund Winter und Josef Janáček befasst. Zikmund Winter bezeichnete das 15. Jh. als „die goldene Zeit des böhmischen Zunftwesens“, Josef Janáček beschreibt dagegen die negativen Eingriffe der Zunftvereine in die Politik sowie auch die Ökonomie der Stadt und die Rückständigkeit der Zünfte was den technischen Fortschritt angeht. Die meisten Unterlagen, wie die Artikel einzelner Zünfte, Rechnungsbücher, Siegelstocke, Zeugnisse und viel Anderes findet man im Staatsarchiv in der Kreisstadt Písek.

Autor : Lenka Buzková 🕔04.02.2012 📕5.712

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře