Role Evropské unie v izraelsko-palestinském mírovém procesu

Autor: Bc. Lucie Svobodová 🕔︎︎ 👁︎ 14.459

3. Postoj EU k nedávné a aktuální problematice izraelsko-palestinského konfliktu

3.1 „Závěry Rady o blízkovýchodním mírovém procesu z 12/2009

V druhé polovině roku 2009 zesílil tlak ze strany všech členů Kvartetu, aby byla obnovena vyjednávání mezi Izraelem a Palestinskou samosprávou, která povedou k co nejrychlejšímu vyřešení všech otázek permanentního statusu (tedy především stanovení definitivních hranic, rozuzlení problému palestinských uprchlíků, Východního Jeruzaléma, izraelských osad a dalších). EU své názory shrnula v dokumentu s názvem „Závěry Rady o blízkovýchodním mírovém procesu“ (Council Conclusions on the Middle East Peace Process), který byl vydán 8. prosince 2009 (pozn.: tento dokument v originálním znění je k práci přiložen).

V dokumentu Rada EU uvádí, že je vysoce znepokojena nedostatečným pokrokem v mírovém procesu na Blízkém východě. Požaduje obnovení rozhovorů, které povedou k vytvoření samostatného Palestinského státu[72].

Reklama

Rada odkazuje na několik předešlých úmluv a požaduje jejich dodržování. Kromě již zmiňovaných rezolucí RB OSN (v čele s Rezolucí RB č. 242) se jedná především o principy mírového procesu 90. let (jako je například „území za mír) a zásady určené Cestovní mapou. Rada dále vyjadřuje podporu tzv. „Arabské mírové iniciativě“ (Arab Peace Initiative) – dokumentu iniciovaném saúdským korunním princem Abdalláhem a přijatém Ligou arabských států (LAS) na summitu v roce 2002. Arabská mírová iniciativa nabízí uznání Izraele a normalizaci vztahů s ním výměnou za to, že Izrael opustí území okupovaná od roku 1967 a povolí návrat palestinských uprchlíků[73]. Arabská mírová iniciativa je Evropskou unií přijímána velmi pozitivně (EU jí podporu nevyjadřuje jen v tomto dokumentu, ale i v mnoha následujících prohlášeních a stanoviscích), neboť koresponduje s přístupem Unie, která obvykle upřednostňuje multilaterální a regionální řešení konfliktů. I proto byla Arabská mírová iniciativa oficiálně podpořena i na půdě Unie pro Středomoří[74].

Je zřejmé, že pro dosažení konečného mírového uspořádání bude nutná spolupráce všech zúčastněných stran. Rada EU vyjadřuje svou podporu Spojeným státům, které se ke konci roku 2009 velmi aktivně snažily dosáhnout pokroků v jednání, a požaduje obnovení zapojení celého Kvartetu (pokud jde o vlastní pozici, EU zdůrazňuje především svou připravenost pomoci postkonfliktní rekonstrukci regionu). Dokument Rady ovšem zdůrazňuje, že klíčová je i aktivní participace arabských států při řešení problému. Toto je klíčová myšlenka, neboť – obzvlášť pak ve světle událostí v arabském světě z prvního čtvrtletí roku 2011 – je zřejmé, že pouze aktivity západních států rozhodně k vyřešení izraelsko-palestinského konfliktu stačit nebudou. Vzhledem ke geografické pozici Izraele, který je arabskými státy obklopen, a s ohledem na nábožensko-demografickou situaci, není možné dosáhnout míru mezi Izraelci a Palestinci, pokud nebude dosaženo míru mezi Izraelci a Araby jako takovými.

Jako důsledek výše zmíněného tlaku USA Izrael v listopadu 2009 oznámil desetiměsíční moratorium na výstavbu osad na Západním břehu. Moratorium ovšem nebylo vztaženo na oblast Východního Jeruzaléma. Zatímco USA ho označily za krok vpřed, který nasměruje strany k obnovení jednání, Palestinská samospráva, která mírové rozhovory podmiňovala naprostým ukončením výstavby osad ve všech oblastech, na něj zareagovala negativně. Evropská unie moratorium uvítala, nicméně znovu zdůraznila, že veškeré osadnické aktivity považuje za nelegální podle mezinárodního práva a požaduje jejich okamžité ukončení[75][76][77].

V Závěrech Rady je výslovně uvedeno, že EU neuznává anexi Východního Jeruzaléma a že pokud má v oblasti nastat mír, je nezbytně nutné, aby se Jeruzalém stal hlavním městem obou států (izraelského i budoucího palestinského). Rada také vyzývá k opětovnému otevření palestinských institucí ve Východním Jeruzalémě. Analytik BBC Jeremy Bowen uvádí, že smyslem tohoto prohlášení je podpora palestinského prezidenta Abbáse a že jeho načasování souvisí se skutečností, že se americkému prezidentovi Obamovi nepodařilo dosáhnout takových pokroků v mírovém jednání, které se od něj očekávaly. Tomu odpovídá i přímá výzva v Závěrech Rady, aby Palestinci plošně vyjádřili podporu prezidentu Abbásovi a nedopustili permanentní rozdělení území na Západní břeh a Gazu[78].

Rada EU je vážně znepokojena situací v Gaze. Izraelskou blokádu považuje za kontraproduktivní, neboť se domnívá, že způsobuje pouze utrpení nevinných obyvatel a místo toho, aby účinně bojovala proti radikálům, spíše podněcuje příklon obyvatel k extremismu a tím radikálním stranám napomáhá72. V souvislosti s kritickou situací v Gaze Rada zmiňuje dva dokumenty (na oba odkazuje i ve svých pozdějších prohlášeních). Prvním je Rezoluce RB OSN č. 1860. Tato rezoluce byla přijata v lednu 2009, v průběhu války v Gaze (viz kap. 1.3.1). Vyzývá k okamžitému ukončení bojů, plnému stažení izraelských jednotek, ale také k umožnění proudění humanitární pomoci a zásob do pásma Gazy a zároveň přijetí účinných opatření proti pašování zbraní do oblasti[79].

Druhým dokumentem, na který se EU odvolává a jehož plnění požaduje, je „Dohoda o pohybu a vstupu“ (Agreement on Movement and Acces). Tato dohoda mezi Izraelem a Palestinskou samosprávou byla uzavřena v roce 2005 pod patronací americké ministryně zahraničních věcí Condoleezzy Riceové. Jejím předmětem je příslib zmírnění blokády Gazy za účelem zlepšení tamější humanitární a ekonomické situace, umožnění dopravního spojení (konvoje) se Západním břehem, odstraňování překážek volného pohybu na Západním břehu, povolení výstavby přístavu, zprovoznění letiště a především otevření hraničního přechodu Rafah, který spojuje Gazu s Egyptem (podrobně podmínky popisuje druhý přijatý dokument s názvem „Agreed Principles for Rafah Crossing). Správa přechodu spadá pod pravomoc Palestinské samosprávy, nicméně její činnost je kontrolována třetí stranou, kterou je Evropská unie[80][81]. EU má od roku 2005 v Rafahu misi s názvem „EU BAM Rafah“ (EU Border Assistance Mission at Rafah crossing point)[82].

Přísliby popsané v dohodě jsou plněny jen velmi omezeně. Podle reportu OSN z listopadu 2009 byl hraniční přechod Rafah, jakož i ostatní přechody, po většinu času uzavřen, k zavedení konvojů prozatím nedošlo, izraelská vláda stále nevydala prohlášení o tom, že nebude zasahovat do stavby přístavu, rozhovory o podmínkách provozu letiště od roku 2005 stále ještě nezačaly a počet překážek volného pohybu na Západním břehu se dokonce o 54 % zvýšil. Částečné zlepšení bylo zaznamenáno v souvislosti s prouděním humanitární pomoci a zásob[83]. Celkové výsledky jsou ovšem velmi neuspokojivé, a proto není divu, že se EU ve svých dokumentech na tuto dohodu odvolává opakovaně (viz např. „Statement by High Representative Catherine Ashton on Israeli Gaza Decision“ z 20. června 2010). EU dále deklaruje svou připravenost během 24 hodin obnovit EU BAM Rafah, která je od roku 2007 neaktivní.

V závěru dokumentu Rada EU pak znovu opakuje, že pro dosažení úplného míru na Blízkém východě je nezbytně nutné, aby se vyřešil izraelsko-arabský konflikt jako celek. Jmenovitě uvádí, že je třeba, aby byly uzavřeny mírové dohody mezi Izraelem a Sýrií a Izraelem a Libanonem72. Zdali je to v současné (rok 2011) situaci v arabském světě reálné, ukáže až budoucnost (podrobněji viz kap. 3.5).

Reklama

Týden po vydání dokumentu „Závěry Rady o blízkovýchodním mírovém procesu“ vystoupila Vysoká reprezentantka EU pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonová (ve funkci od prosince 2009) na půdě Evropského parlamentu s projevem, který na Závěry Rady navazoval. C. Ashtonová v něm ve velké míře shrnula obsah dokumentu, nicméně některá její vyjádření stojí za povšimnutí. V první řadě je to poznámka, že nastal čas, aby EU začala jednat a pokusila se Závěry Rady zrealizovat v praxi. Za tímto účelem se Vysoká reprezentantka EU chystala na osobní návštěvu oblasti, jejímž hlavním cílem mělo být zjištění, jak může být EU prakticky prospěšná.Ashtonová dále uvedla, že současné fyzické i politické rozdělení Palestinců neprospívá ani jedné straně[84]. Faktem je, že nejen že Palestinci nemohou dosáhnout prosazení svých zájmů, pokud nebudou mít pouze jednoho zástupce s dostatečnou vyjednávací silou, ale ani Izrael se při jednáních neobejde bez partnera s patřičným mandátem.

C. Ashtonová se ve svém projevu zabývá i vztahy s USA. Uznává, že Spojené státy Americké jsou klíčovým aktérem pro dosažení míru na Blízkém východě, nicméně dodává, že nyní jsou ideální podmínky pro utužení jejich spolupráce s EU. Uvádí, že by obě strany měly více koordinovat svou strategii v oblasti. Také požaduje znovuoživení činnosti Kvartetu. Z toho je zřejmé, že si uvědomuje individualistický přístup Spojených států a (patrně z obavy, aby USA v oblasti neprosazovaly především své zájmy) plánuje, že se pokusí ho změnit směrem k multilaterální kooperaci aktivním působením v regionu.

Podle Rosemary Hollis (2010) byl dokument „Závěry Rady o blízkovýchodním mírovém procesu“ východiskem pro „Prohlášení Kvartetu“ z března 2010 (Middle East Quartet Statement 3/2010), který ve svých hlavních myšlenkách ve své podstatě opakuje požadavky určené Závěry Rady. Tím se EU podařilo prosadit své názory na mezinárodní scéně. To se ovšem týká především formální stránky věci, neboť v praktickém uskutečňování se EU opět více-méně podřídila Spojeným státům.

3.2 Události od ledna do května 2010

Začátek roku 2010 se nesl v duchu pokračujícího úsilí o obnovení alespoň nepřímých mírových rozhovorů mezi Izraelem a Palestinskou samosprávou. Rozhovory, které měly být řízené USA, podporovala i LAS v čele s Egyptem. V březnu 2010 ovšem Izrael oznámil plán na výstavbu 1 600 nových domů v oblasti Východního Jeruzaléma. Tento plán, který se stal předmětem sporu nejen mezi Izraelci a Palestinci, ale i mezi Izraelem a mezinárodním společenstvím [85][86][87][88][89][90], samozřejmě odsoudila jak Liga arabských států, tak Evropská unie (viz dokument „Declaration by HR Ashton on behalf of the European Union on the decision by the Government of Israel to build new housing units in East Jerusalem“ z 10. března 2010). Proti rozhodnutí se ale tentokrát postavily i Spojené státy Americké. V prohlášení Kvartetu z 12. března 2010 je deklarováno, že Kvartet nesouhlasí s postupem Izraele a že bude další vývoj ve Východním Jeruzalémě pozorně sledovat. Dále upozorňuje, že žádná akce přijatá pouze jednou stranou (v tomto případě Izraelem) nebude mezinárodním společenstvím uznána[91].

3.2.1 Návštěva VR C. Ashtonové na Blízkém východě

V březnu 2009 uskutečnila VR C. Ashtonová návštěvu na Blízkém východě. Fakt, že se jednalo o první zahraniční cestu Ashtonové po uvedení do funkce, jen potvrzuje, že EU klade mimořádný důraz na zachování kladných vztahů s arabskými státy. První cesta C. Ashtonové vedla do Egypta, kde na půdě LAS pronesla projev, který sama označila za „klíčový“. V něm kromě výslovné deklarace, že Egypt je pro EU zásadním partnerem v regionu, se kterým se – stejně jako s ostatními členy Unie pro Středomoří – podařilo rozvinout úspěšnou spolupráci v rámci Evropské politiky sousedství, uvedla několik bodů, které souvisí s problematikou izraelsko-palestinského, jakož i izraelsko-arabského konfliktu.

C. Ashtonová i před zástupci LAS zopakovala, že EU považuje za nelegální izraelskou osadnickou politiku. Uvedla, že výše zmíněný plán pro vybudování 1 600 nových domů ve Východním Jeruzalémě, oznámený izraelským premiérem Netanjahuem, ohrozil a podkopal blížící se nepřímé rozhovory. Ashtonová se opírá do osoby B. Netenjahua, když uvádí, že pokud premiér podporuje řešení v podobě dvou nezávislých států, jak tvrdí, dluží svým lidem podniknutí praktických kroků pro jeho naplnění[92]. To je silné politické stanovisko, které ovšem naráží na skutečnou situaci v Izraeli. V politickém programu premiéra Netanjahua je totiž obsažen názor, že Izrael má právo pokračovat ve výstavbě nových osad (viz osobní webové stránky Benjamina Netanjahua www.netanjahu.org). Vzhledem k tomu, že občané Izraele si svého premiéra na základě tohoto programu zvolili, nemá C. Ashtonová tak docela pravdu. Z pohledu demokratických principů B. Netanjahu svým voličům „dluží“ spíše naplnění svého politického programu, do kterého patří jak pokračování v osadnické politice, tak nesouhlas možným rozdělením Jeruzaléma.

Pozoruhodná je poznámka uvedená v souvislosti s íránským jaderným programem. Že EU považuje jadernou zbraň v rukou Iránu za hrozbu, je všeobecně známou a pochopitelnou skutečností. V rámci svého projevu ale C. Ashtonová uvedla, že evropským cílem je „Blízký východ bez jaderných zbraní“ (viz „Speech by HR Catherine Ashton at the League of Arab States“ z 15. března 2010). Z toho je zřejmé, že tento postoj EU se vztahuje i na Izrael. Ačkoli Izrael nikdy oficiálně nepřiznal, že by byl držitelem jaderných zbraní, je všeobecně předpokládáno, že tyto zbraně má (a to s tichým souhlasem USA)[93]. Je tudíž prakticky nemožné, aby byl naplněn cíl EU tak, jak o něm hovoří Ashtonová. I kdyby Izrael, který navíc považuje Irán za silnou hrozbu pro svou vlastní bezpečnost, přiznal, že jaderné zbraně vlastní, jen stěží by přistoupil na to, že se jich zbaví – a to obzvlášť v situaci, kdy na něj netlačí USA.

Reklama

Celkový duch projevu C. Ashtonové je považován za velmi kritický vůči Izraeli. Server European Jewish Press ovšem uvádí, že se jedná o pouhé pokračování v trendu, který už v druhém pololetí roku 2009 nastolilo Švédsko jako předsednická země EU[94]. Sami Švédové pak na jednom ze svých informačních serverů dodávají, že chování švédského ministra zahraničí C. Bindta vůči Izraeli bylo poněkud arogantní a že neprospělo vzájemným jinak velmi dobrým vztahům[95].

Na druhou stranu je nutné poznamenat, že C. Ashtonová vyzývá k zodpovědnému přístupu i druhou stranu. Stejně jako při svém projevu v EP (viz kap. 3.1) zdůrazňuje, že politické a fyzické rozdělení Palestinců situaci neprospívá, a apeluje na M. Abbáse a S. Fayyada, aby se pokusili dát situaci do pořádku. Obdobně se pak EU hlásí i ke své vlastní zodpovědnosti a přislibuje podporu ve čtyřech hlavních oblastech: rozšíření finanční asistence, poskytnutí politických, finančních a bezpečnostních záruk mírovému procesu, podpora vyjednávání a tlak na rozvoj multilaterální spolupráce v Kvartetu.

Arabský svět je k odpovědnosti povoláván poměrně decentně. C. Ashtonová spíše pozitivně oceňuje jeho přístup a několikrát opakuje, že EU je zastáncem Arabské mírové iniciativy. Zmiňuje, že nezbytné je dosažené mírového uspořádání, které bude zahrnovat Libanon a Sýrii (mimo jiné je to reakce na agresivní výměnu názorů mezi Izraelem, Sýrií a Libanonem z února 2010)[96].

V rámci své návštěvy Blízkého východu zavítala C. Ashtonová i do pásma Gazy. Stala se tak jedním z mála vysokých politiků, kteří se do Gazy dostali poté, co začala izraelská blokáda. Izrael Ashtonové udělil zvláštní povolení pro vstup do oblasti, aby se mohla přesvědčit o tamější humanitární situaci. Vzhledem k tomu, že VR Ashtonová pobyla v Gaze jen několik hodin, měla její návštěva spíše symbolický význam[97].

3.2.2 Zasedání Kvartetu v Moskvě

Hned po návštěvě C. Ashtonové na Blízkém východě se v Moskvě uskutečnilo zasedání Kvartetu, kterého se Ashtonová zúčastnila jako zástupce EU spolu s generálním tajemníkem OSN Pan Ki-munem, ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem, zástupcem Kvartetu Tonym Blairem, americkou ministryní zahraničí Hillary Clintonovou a zvláštním vyslancem USA pro Blízký východ Georgem Mitchellem[98]. Okrajovým, přesto zajímavým faktem je, že Spojené státy americké mají na zasedání Kvartetu vždy dva zástupce, zatímco ostatní členové pouze zástupce jednoho.

V prohlášení Kvartetu z 19. března 2010 je jednoznačně a relativně ostře odsouzeno izraelské prohlášení o plánované výstavbě 1 600 nových domů ve Východním Jeruzalémě. Kvartet prohlašuje, že neuznává anexi Východního Jeruzaléma, nicméně výslovně neuvádí, že by situace měla být vyřešena rozdělením města na dvě části – spokojuje se pouze s vyjádřením názoru, že situace kolem Východního Jeruzaléma je jednou z otázek permanentního statusu a musí být vyřešena dohodou obou zúčastněných stran, a to tak, aby byl zohledněn náboženský význam města pro všechna tři náboženství (tedy judaismus, islám i křesťanství). I přesto, že Kvartet v případě Jeruzaléma ve své rétorice nezašel tak daleko jako EU, byl jeho postoj k problematice osad vyjádřený v tomto dokumentu radikálnější než v minulosti. To v praxi potvrdila i H. Clintonová, která v médiích připustila, že jednání USA s Izraelem ohledně plánu na výstavbu osad bylo dost tvrdé, ale „vyplatilo se[99].

Kvartet v dokumentu vyjádřil svou podporu palestinskému plánu pro vytvoření samostatného státu do srpna 2011 (Palestine, Ending the Occupation, Establishing the State“ – viz kap. 2.3.2), zároveň však určil vlastní časový rámec – dohoda zahrnující vytvoření samostatného Palestinského státu by měla být uzavřena do dvou let (tedy do března 2012). Na to však zareagoval izraelský ministr zahraničí Avigdor Lieberman prohlášením, že stanovené termíny nejsou realistické99 (v čemž se pravděpodobně nemýlí).

V části prohlášení, která se zabývá situací v Gaze, je více než v textu předcházejícím zřejmý proizraelský postoj (v porovnání s evropskými dokumenty), který je výsledkem vlivu USA v Kvartetu. Zatímco dokumenty EU na prvním místě vždy uvádějí nutnost zlepšit humanitární situaci v oblasti, Kvartet zdůrazňuje především nutnost zajištění bezpečnosti Izraele (požaduje zabránění pašování zbraní do Gazy). Až na druhém místě je pak uvedeno otevření hranic s odkazem na Rezoluci RB č. 1860. Zároveň pak Kvartet oceňuje pokrok Izraele v odstraňování překážek pohybu na Západním břehu.

Prohlášení Kvartetu se dotýká i vztahu s arabskými státy. Kvartet sice vyjádřil vůli blíže spolupracovat s LAS, ovšem jeho postoj určitě není tak vřelý jako v případě EU. Příkladem může být postoj zaujatý k Arabské mírové iniciativě, „jejíž důležitost Kvartet uznává“98, ale rozhodně jí nevyjadřuje „silnou podporu“ tak jako EU.

3.2.3 Zahájení nepřímých mírových rozhovorů v květnu 2010

Ani tlak mezinárodního společenství včetně USA nedokázal zvrátit rozhodnutí Izraele, který odmítl rozšířit desetiměsíční moratorium pro výstavbu osad i na oblast Východního Jeruzaléma. Po sérii oboustranného násilí v oblasti v dubnu 2010, které pochopitelně odsoudila jak EU, tak Kvartet, se i přes neústupnost Izraele v otázce osad na začátku května 2010 podařilo obnovit nepřímé rozhovory mezi Izraelem a Palestinou, vedené USA[100][101][102][103][104].

Zahájení rozhovorů předcházela podpora ze strany Ligy arabských států, vyjádřená na zasedání 2. května 2010[105]. Sice se nepodařilo získat oficiální vyjádření Izraele, že plán výstavby ve Východním Jeruzalémě bude zrušen nebo odložen, s výstavbou se ovšem ještě nezačalo (izraelská vláda sama prohlásila, že je přirozené, že výstavba nemůže začít ihned)[106]. Palestinci tedy do nepřímých mírových jednání vstoupili – s upozorněním, že pokud Izrael začne plánovanou výstavbu skutečně realizovat, okamžitě jednání opustí[107].

Zahájení rozhovorů uvítal jak Kvartet, tak EU. Oba ho považovali za důležitý krok, který má v dohledné době vést k zorganizování přímých rozhovorů mezi Izraelem a Palestinskou samosprávou (viz „Middle East Quartet Statement“ z 11. května 2010). Časový rámec pro změnu nepřímých rozhovorů na přímé byl již při jednání s LAS stanoven na 4 měsíce.

Hlavní cíl nepřímých rozhovorů se podařilo během stanovených 4 měsíců naplnit. 2. září 2010 usedli k jednacímu stolu ve Washingtonu izraelský premiér Benjamin Netanjahu a palestinský premiér Mahmud Abbás a zahájili přímé rozhovory. Více o jejich průběhu v kap. 3.4.

3.3 Konflikt týkající se flotil plujících do Gazy

3.3.1 Podstata a průběh konfliktu

Na konci května 2010 se pozornost celého světa upnula k incidentu mezi Izraelem a tureckou lodí Mavi Mamara, patřící do konvoje lodí vezoucích humanitární pomoc, které se 31. května pokusily prolomit blokádu pásma Gazy. Vypravení konvoje, kterého se zúčastnili humanitární aktivisté z různých evropských států, bylo oznámeno předem. Stejně tak Izrael dopředu avizoval, že lodě do blokované oblasti nepustí – aktivistům nabídl, aby svůj náklad vylodili v přístavu Ashdod, odkud pak bude do Gazy dopraven[108]. Aktivisté toto odmítli a pokusili se blokádu prolomit. Když na místě lodě neuposlechly opakovaných výzev pro ukončení plavby, zasáhlo izraelské námořnictvo. Zatímco pět zbylých lodí bylo bez větších problémů odvezeno do přístavu, na Mavi Mamara vypukl ozbrojený konflikt mezi aktivisty a izraelskými vojáky[109][110]. Konflikt skončil tragicky – zabito bylo devět tureckých účastníků konvoje[111].

Proti vojenskému zásahu se okamžitě zvedla vlna protestu na mezinárodní scéně. Pochopitelně se ovšem obě zúčastněné strany rozcházejí v popisu vzniklé situace. Zatímco turečtí aktivisté tvrdí, že nebyli ozbrojeni a že se začali bránit až poté, co na ně izraelské jednotky bez varování zaútočily, Izrael trvá na tom, že to byli právě aktivisté, kdo zaútočil jako první za použití nožů a kovových tyčí, kterými vojáky napadli[112][113]. Zástupci židovského státu zároveň uvádějí, že se turečtí útočníci chovali velmi profesionálně, jako trénovaní vojáci[114][115].

Všichni členové Kvartetu okamžitě zareagovali požadavkem nezávislého vyšetřování[116][117][118](pro EU viz např. „Joint Statement by High Representative Catherine Ashton and Minister for Foreign Affairs of the Russian Federation Sergey Lavrov“ z 1. června 2011). Izrael v tomto částečně snížil svou kredibilitu, když dlouhou dobu odmítal účast mezinárodních zástupců na vyšetřování[119][120]. Pod velkým vnějším tlakem nakonec souhlasil s tím, že do vyšetřovací komise přijme i dva zahraniční odborníky[121][122].Zároveň s izraelskou komisí se incident pokusila vyšetřit i Rada OSN pro lidská práva, která nakonec za viníka označila Izrael. Izrael pochopitelně tento verdikt odmítá a ve vyšetřování sám dále pokračuje[123][124].

To, zda první zaútočili Turci či Izraelci, není možná v konečném důsledku až tak důležité. Důležité je, jak celá akce ovlivnila dění na mezinárodní scéně a jaké byly její důsledky (viz kap. 3.3.3).

3.3.2 Pozice EU

Evropská unie je určenou třetí stranou, která má podle Dohody o pohybu a vstupu (viz kap. 3.1) spravovat hranice pásma Gazy. Po vojenském zásahu proti turecké lodi čelila Unie obviněním, že mohla podniknout více pro to, aby vyhrocení konfliktu zabránila. Na to zareagovali ministři zahraničí Francie a Velké Británie prohlášením, že v budoucnu by skutečně zapojení EU mělo být větší. EU by se podle jejich vyjádření měla více podílet na kontrole hraničního přechodu Rafah mezi Egyptem a Gazou a kontrolovat a zároveň i zajišťovat přepravu humanitární pomoci do Gazy[125].

Sami vrcholní zástupci EU neprodleně po incidentu vydali prohlášení, že hluboce litují ztrát na životech a požadují nezávislé vyšetřování této politováníhodné události – vyšetřování, na kterém se budou podílet i zahraniční účastníci. Stejně tak (jako už mnohokrát předtím) uvedli, že požadují okamžité ukončení izraelské blokády pásma Gazy, kterou považují za nepřijatelnou a kontraproduktivní (viz „Reaction of High Representative Catherine Ashton on Israel´s military operation against Gaza flotilla“ z 31. května a „Remarks by Herman Van Rompuy, President of the European Council, at the EU-Russia Summit on the Israeli military operation against the Flotilla“ z 1. června a další dokumenty).

Rada EU artikulovala své názory na problematiku pásma Gazy v dokumentu „Závěry Rady o Gaze“ (Council conclusions on Gaza), vydaném již 14 dní po incidentu. Ve své podstatě pouze znovu shrnula své názory z dřívějška, když uvedla, že situace v Gaze je nepřijatelná a že požaduje okamžité otevření hranic[126].

Pozoruhodné jsou ovšem některé momenty projevu C. Ashtonové v Evropském parlamentu, který měl europoslance informovat o závěrech přijatých na schůzi Rady, jejímž výstupem byl dokument zmíněný v předchozím odstavci. V první řadě je nutné si povšimnout skutečnosti, že Ashtonová vůbec nepřipouští spornost otázky, kdo zaútočil jako první. Uvádí, že izraelský zásah je neomluvitelný. Sice vzápětí dodává, že záležitost vyžaduje nezávislé vyšetřování, ale z projevu je zřejmé, že za viníka považuje Izrael[127].

V následujícím textu se C. Ashtonová dostává k jádru problému – proč vlastně byla flotila s humanitární pomocí do Gazy vypravena. Barvitě líčí situaci v Gaze, jak ji viděla při své návštěvě v březnu 2010. Je nezpochybnitelným faktem, že humanitární a sociální situace v Gaze je špatná, nicméně některé slovní obraty zvolené C. Ashtonovou přeci jen znějí poněkud populisticky a extrémně protiizraelsky – například tvrzení, že zatímco se Izrael „po právu honosí skvělým vzdělávacím systémem a univerzitami světové kvality, mnoha dětem žijícím v sousedství je odepřeno i základní vzdělání“. Faktem ovšem je to, co uvádí dále – totiž že blokáda podporuje radikalismus a tím naprosto neplní svůj účel, kterým je chránit Izrael před bombovými útoky.

VR Ashtonová uvádí, že ministři zahraničí se na zasedání Rady shodli na tom, že je potřeba, aby se EU chopila iniciativy a učinila konkrétní kroky týkající se vyřešení krize v Gaze. Nešťastné ovšem je, že EU toto deklaruje opakovaně – stále uvádí, že by bylo vhodné se do řešení situace na Blízkém východě zapojit aktivněji. Otázkou zůstává, proč se tedy skutečně nepokusí toto své předsevzetí zrealizovat.

C. Ashtonová věří, že ukončení blokády může pomoci mírovému procesu. Pásmo Gazy považuje za integrální součást budoucího Palestinského státu a uvádí, že je nutné zapracovat na reunifikaci Gazy a Západního břehu. To je ovšem cíl jen stěží dosažitelný bez komunikace s hnutím Hamás, kterou EU stále ještě odmítá (více o problematice viz kap. 4.3).

3.3.3 Důsledky konfliktu

Ať už bylo v pozadí konfliktu cokoliv, ať už se jednalo o cílenou provokaci nebo o nepřiměřenou a nešťastnou reakci jedné, druhé nebo obou stran, faktem je, celá akce měla své hmatatelné důsledky. Událost znovu rozproudila celosvětovou debatu o situaci v pásmu Gazy a o oprávněnosti vs. neoprávněnosti, smysluplnosti vs. kontraproduktivitě izraelské blokády. Neprodleně po incidentu zesílil mezinárodní tlak na Izrael, aby byla blokáda ukončena. Kromě tradičních kritiků blokády, mezi kterými je EU na prvním místě a mezi něž dále z pochopitelných důvodů patří např. arabské státy, oznámily dokonce i Spojené státy, že se budou zabývat hledáním nových možností řešení humanitární krize v Gaze, neboť situaci považují za neudržitelnou[128][129]. Mezinárodní komise Červeného kříže pak zašla ještě dál, když – z pozice tradičně neutrální organizace – prohlásila, že blokáda odporuje mezinárodnímu humanitárnímu právu[130].

Mezinárodní tlak vůči Izraeli neskončil bez odezvy. V polovině června 2010 izraelská vláda oznámila, že jedná o zmírnění blokády Gazy[131]. 17. června 2010 se pak izraelská bezpečnostní rada shodla na tom, že blokáda skutečně zmírněna bude. Palestinská samospráva a hnutí Hamás sice zareagovaly v tom smyslu, že pouhé zmírnění blokády nepovažují za dostatečné a že požadují její kompletní ukončení[132], nicméně mezinárodní společenství tento krok přijalo velmi pozitivně.

C. Ashtonová vyjádřila názor, že EU považuje izraelské rozhodnutí za významný „krok vpřed“, který pomůže zlepšit život obyvatel Gazy[133]. Kvartet ve svém prohlášení uvedl, že se jedná o „vítaný vývoj“ a že je připraven se všemi zúčastněnými stranami spolupracovat na rychlé implementaci změn. Kvartet ale – jako obvykle – mnohem silněji než EU zdůraznil izraelské legitimní bezpečnostní obavy. Uvedl, že při zmírňování blokády je nezbytně nutné zaobírat se bezpečnostní stránkou, a zavázal se, že se bude podílet na zabránění pašování zbraní do Gazy[134].

Praktické kroky zmírňující blokádu byly uskutečněny o dva týdny později. 5. července 2010 vydal Izrael seznam produktů, které je do Gazy zakázáno dovážet[135][136]. Tento seznam nahradil předchozí dokument koncipovaný opačně – jako list zboží, které je do Gazy dovážet povoleno. Změnu v charakteru seznamu požadovala především EU (viz např. „Catherine Ashton – Speech to the European Parliament on the situation in Gaza“ z 16. června 2010). Nově byl povolen dovoz konzumního zboží s výjimkou některých vyjmenovaných produktů (obyčejně tzv. „dual-use products“ – tedy produkty, které jsou sice primárně určené pro mírové využití, které ale mohou být použity i jinak). EU tento krok izraelské vlády uvítala a zdůraznila, že zmírnění blokády zlepší životní podmínky obyvatel Gazy. C. Ashtonová dále uvedla, že doufá, že tento krok napomůže obnově ekonomiky v oblasti (viz „Statement by Catherine Ashton, High Representative of the European Union for Foreign Affairs and Security Policy/European Comission Vice-President on announcement by Israeli Gaza blockade“ z 5. července 2010). To je nepochybně klíčovým předpokladem pro dosažení trvalého míru (více viz kap. 4.1). Hlavním problémem ale zůstává stále trvající omezení dovozu stavebního materiálu, bez kterého je obnova Gazy jen stěží možná.

3.4 Mírová jednání z podzimu 2010

Jak je uvedeno v kap. 3.2.3, v květnu 2010 začaly nepřímé mírové rozhovory mezi Izraelem a Palestinskou samosprávou, jejichž účelem bylo zorganizování rozhovorů přímých, a to v časovém horizontu 4 měsíců. Úsilí všech zúčastněných stran bylo napřeno k naplnění tohoto cíle. O tom svědčí například aktivita VR Ashtonové, která při své návštěvě na Blízkém východě v červenci 2010 při osobním rozhovoru urgovala jak palestinského premiéra S. Fayyada, tak izraelského ministra zahraničních věcí A. Liebermana, aby v co nejkratší době přistoupili k přímému dialogu o finálním statusu (viz „Remarks made by High Representative Catherine Ashton after meeting Prime Minister Fayyad“ ze 17. července 2010 a „Remarks made by High Representative Catherine Ashton after meeting with Israeli Foreign Minister Avigdor Lieberman“ z 18. července 2010). Přímé rozhovory veřejně podpořila i Liga arabských států[137]. Hlavním podněcovatelem rozhovorů ovšem byly Spojené státy v čele s prezidentem Obamou[138].

20. srpna 2010 oznámila ministryně zahraničí USA Hillary Clintonová, že přímé mírové rozhovory začnou ve Washingtonu 2. září[139]. Co bude hlavním problémem, bylo jasné dopředu – moratorium pro výstavbu osad na Západním břehu, které mělo vypršet 26. září 2010. Zatímco B. Netanjahu požadoval, aby rozhovory začaly bez jakýchkoliv předem stanovených podmínek, Palestinci trvali na prodloužení moratoria s tím, že pokud k němu nedojde a Izrael znovu začne s výstavbou, palestinská strana jednání opustí[140].

2. září 2010 ve Washingtonu začaly mírové rozhovory. Jak mediátor jednání H. Clintonová, tak B. Netanjahu vyjádřili přesvědčení, že k uzavření mírové dohody by mohlo dojít do 12 měsíců[141][142]. Izraelský premiér navrhl svému palestinskému protějšku, aby setkání pokračovala ve frekvenci 14 dnů na Blízkém východě[143]. V mezičase mezi „nultým jednáním“ ve Washingtonu a první schůzkou v oblasti premiér Netanjahu naznačil, že kompromis ohledně výstavby osad není zcela vyloučen[144].

Přímé mírové rozhovory pokračovaly 14. září v Egyptě a 15. září v Jeruzalémě. Američtí účastníci – ať už H. Clintonová nebo G. Mitchell – jejich průběh pro média okomentovali relativně pozitivně, když oba uvedli, že v klíčovém sporu týkajícím se moratoria byl učiněn jistý pokrok[145][146]. Stejně tak bylo veřejně prohlášeno, že byla vedena seriózní diskuze o „klíčových záležitostech“, ačkoliv nebylo specifikováno, o jaké záležitosti se konkrétně jednalo a jaké byly konkrétní postoje a návrhy jednajících stran[147][148].

I přes pozitivně znějící prohlášení Američanů oznámil 19. září 2010 Netanjahu, že neexistuje způsob, jakým by moratorium mohlo být prodlouženo či rozšířeno[149]. B. Netanjahu je v tomto ohledu pod značným tlakem své pravicové vládní koalice, která striktně odmítá jakýkoliv ústupek týkající se nejen osad, ale například i problematiky Jeruzaléma. Na to zareagovalo prakticky celé mezinárodní společenství kritikou tohoto rozhodnutí a požadavkem jeho přehodnocení[150].Prohlášení vydal i Kvartet, který výslovně uvedl, že desetiměsíční moratorium mělo na celou situaci pozitivní vliv, a vyzval k jeho prodloužení. Kvartet dále jmenovitě požádal arabské státy, aby se kladně vyjádřily k možnosti pokračování přímých rozhovorů[151].

LAS v tomto směru požadavek Kvartetu nevyslyšela, když podpořila palestinskou stranu v rozhodnutí, že na prodloužení moratoria bude trvat[152][153]. Když 26. září moratorium po 10 měsících vypršelo, prezident Abbás i přes výzvy premiéra Netanjahua, aby na jednáních setrval, rozhovory ukončil[154][155][156].

Zatímco na probíhajících jednáních se EU přímo nepodílela, po ukončení rozhovorů se VR C. Ashtonová vydala na Blízký východ, aby se tam spolu se zástupcem USA G. Mitchellem pokusila tyto rozhovory zachránit. Po svém příjezdu do Jeruzaléma Ashtonová prohlásila, že je na místě, aby vyjádřila přesvědčení všech sedmadvaceti členských států Evropské unie, že rozhovory musí pokračovat. Svůj dialog jak s prezidentem Abbásem, tak s premiérem Netanjahuem označila za „pozitivní a konstruktivní“ a pochopitelně prohlásila, že lituje rozhodnutí Izraele, které ohrožuje vyhlídky na dlouhodobý mír[157]. C. Ashtonové ani G. Mitchellovi se nepodařilo vyjednat podmínky, za kterých by přímé rozhovory mohly pokračovat – zatímco M. Abbás prohlásil, že Palestinci nejsou v otázce osad ochotni přijmout žádné kompromisy, B. Netanjahu uvedl, že případné prodloužení moratoria by způsobilo rozpad jeho vládní koalice.

I v následujících týdnech se mezinárodní vyjednavači v čele s USA snažili najít řešení, které by umožnilo pokračování přímých rozhovorů. Jejich úsilí bylo ale komplikováno izraelskými prohlášeními o další plánované výstavbě osad na okupovaných územích, které striktně odsoudila nejen EU[158]. 8. prosince 2010 oznámily Spojené státy, že vzdávají své úsilí přesvědčit Izrael, aby zmrazil výstavbu osad[159], což EU přijala s lítostí[160].

Pouze několik dní po oznámení USA vydala své stanovisko i Rada EU v dalším dokumentu s názvem „Závěry rady o blízkovýchodním mírovém procesu“. Odkázala v něm na dokument z předcházejícího roku (viz kap. 3.1) a samozřejmě uvedla, že lituje neprodloužení izraelského moratoria. Dále prohlásila, že je připravena uznat Palestinský stát v okamžiku, „kdy to bude vhodné“. Zareagovala tak na požadavek palestinského prezidenta Abbáse přednesený při jednání s VR C. Ashtonovou, aby EU Palestinský stát uznala[161][162].

3.5 Situace během revolucí v arabském světě na začátku roku 2011 a po nich

Na počátku roku 2011 se v arabském světě odehrála série nečekaných revolucí proti vládnoucím garniturám. Vlna protestů začala v Tunisku v půlce ledna 2011, odkud se rozšířila do Egypta a dalších zemí nejen severní Afriky, ale i Blízkého východu. Výsledkem byl útěk tuniského prezidenta Ben Aliho ze země, odstoupení egyptského prezidenta Husního Mubaraka, ale také vojenský konflikt mezi libyjskými povstalci a jednotkami podporujícími prezidenta Muammara Kaddáfího, do kterého se zapojily i západní státy a NATO. Revoluce se nevyhnuly ani Bahrajnu, Jemenu a Sýrii[163], přičemž vyřešení vztahů mezi Sýrií a Izraelem je nutnou podmínkou dosažení míru na Blízkém východě. Vzhledem k důležitosti, kterou postoj arabských zemí má pro vývoj izraelsko-palestinského konfliktu, je nepochybné, že i tyto revoluce budou mít na situaci vliv.

Evropská unie se po vypuknutí protestů postavila na stranu revoltujících, které podle svých slov podpořila v boji za svobodu a demokracii, a to ať už se jednalo o Tunisany, či o Egypťany[164][165]. Státy EU Francie a Velká Británie byly jedním z iniciátorů vojenské akce v Libyi, nazvané Úsvit Odyssey. I přes vnitroevropský spor, kdy některé státy požadovaly zapojení EU a jiné (v čele s Německem) toto odmítaly[166], 1. dubna 2011 přijala Rada EU rozhodnutí o tom, že se Unie v případě žádosti ze strany OSN do vojenské akce jako celek zapojí[167].

EU stejně jako Kvartet vyjádřila názor, že aktuální situace v regionu vyžaduje co nejrychlejší obnovení jednání mezi Izraelem a Palestinskou samosprávou, jakož i mezi Izraelem a zástupci arabských zemí, které povede k dosažení mírového uspořádání. Kvartet ve svém prohlášení uvádí, že to je nutnou podmínkou k tomu, aby se oblast vyhnula nepříjemným změnám[168]. I EU tuto myšlenku prosazuje z postů nejvyšších. VR C. Ashtonová při svém projevu v EP dne 9. března 2011 přímo uvedla, že nesdílí názor osob, které se domnívají, že v čase, kdy je celý svět svědkem tak zásadních změn a otřesů v arabském světě, musí vleklý izraelsko-palestinský mírový proces ustoupit do pozadí. Naopak je přesvědčena, že ve světle současných událostí je jeho vyřešení ještě naléhavější[169]. Tento názor sdílí i předseda Evropské rady van Rompuy, který uvádí, že je nutné, aby toto „arabské jaro“ znamenalo pro region nový, pozitivní začátek[170]. Za zmínku stojí také poznámka C. Ashtonové v jejím projevu v EP, že jednání Kvartetu se poprvé zúčastnili respektive zúčastní i zástupci Palestinců a Izraelců.

3.5.1 Možný budoucí vliv arabských revolucí na Izrael - hypotézy

Je zřejmé, že jakékoliv prognózy budoucího vývoje v arabských zemích jsou pouhé odhady, které se můžou, ale nemusí střetnout s realitou. Vždyť i revoluce samy přišly naprosto neočekávány a nepředvídány. Nejinak je to s předpovědí, jaký vliv budou mít tyto události na izraelsko-arabský či izraelsko-palestinský konflikt, na pozici Izraele v regionu a na situaci v Izraeli jako takovou. Přesto je možné říct, že existují dva základní scénáře vývoje. Středobodem obou je současná i budoucí situace v Egyptě, která je nejen kvůli k jeho bilaterálním vztahům s Izraelem, ale i vzhledem k jeho pozici v arabském světě, klíčová.

Podle prvního scénáře povedou revoluce k posílení protiizraelských nálad v arabské společnosti. Během revolucí v Egyptě byl jedním z hlavních bodů protestu nesouhlas s příliš vstřícným přístupem egyptské vlády k vládě izraelské[171][172]. Izraelský levicový novinář a aktivista Uri Avnery na serveru Arab News například uvádí, že z pohledu Egypťanů nebyla řeč o „izraelské blokádě Gazy“, ale o „egyptsko-izraelské blokádě Gazy“ a že se obyvatelé Egypta cítili poníženi tím, jak se jejich představitelé „plazí“ před Izraelci a Američany kvůli finanční podpoře USA. Izrael sám se obává islamistických revolucí podobných té v Íránu, které by pro něj byly pochopitelně hrozbou. V současnosti se ale nezdá, že by to byli právě islamisté, komu se po revolucích v arabském světě dostane do rukou moc[173][174].

Druhý scénář možného vývoje pohlíží na události více optimisticky. Jeho hlavní myšlenkou je to, že proces právě probíhající v arabských státech je v první řadě procesem demokratizace, přičemž větší míra demokratizace bude znamenat sblížení mezi Araby a Izraelci[175][176][177]. Předpokládá, že vítězství revoluce v Egyptě i v dalších státech bude znamenat, že se k moci dostanou lidé vyznávající sekulárně-liberální názory, kterými se přiblíží obdobnému názorovému proudu v Izraeli. Sama izraelská vláda se ve svých oficiálních prohlášeních přiklání k tomuto názoru, ačkoliv varuje před možným „íránským scénářem“.

Otázka budoucích vztahů mezi Izraelem a Egyptem zůstává zcela otevřená. Výsledek záleží především na tom, kdo se v Egyptě dostane skutečně k moci. Že by byla zcela odvolána mírová smlouva s Izraelem z Camp Davidu, se nezdá jako pravděpodobné, že může dojít k zásadnímu ochlazení vztahů ale určitě možné je. Bude záležet i na vlivu dalších faktorů, mezi které určitě bude patřit tlak USA, EU a dalších.

Co bude určitě také nutné brát v potaz, jsou revoluce v Sýrii, jejíž vztahy s Izraelem jsou dlouhodobě napjaté. Ačkoliv podstata protestů v Sýrii se shoduje s ostatními zeměmi, ve kterých se revoluce odehrála, v něčem je její nádech přeci jen odlišný – je postavená na protestu sunnitské většiny proti vládnoucím alawitům[178]. I proto se v souvislosti s ní tolik neskloňuje problematika Izraele. Izrael sám ovšem zdejší revoluci spíše vítá, o čemž svědčí projev izraelského prezidenta Šimona Perese, který výslovně uvádí, že věří, že arabské revoluce (a konkrétně revoluce v Sýrii) povedou ke zlepšení vztahů Izraele se sousedními zeměmi.

Poznámky

[72] The Palestinian National Authority and the European Union sign three new agreements with a total of €50.5 million.Delegation of the European Union to Israel (online) (cit. 2011-03-23).

[73] Council Conclusions on the Middle East Peace Process. Council of the European Union (online) (cit. 2011-01-10).

[74] The Arab Peace Initiative. MidEastWeb (online) (cit. 2011-04-02).

[75]

[76] BAUER, Michael; HANELT Christian-Peter. Regional approaches to the Arab-Israeli conflict and the role of the European Union. In BULUT AYMAT, Esra (ed.). European involvement in the Arab-Israeli conflict. Paris : EU Institute for Security Studies, 2010. ISBN 978-92-9198-176-2.

[77] Israel plans to build more homes in E Jerusalem. BBC News (online) (cit. 2011-04-02).

[78] Israeli PM in settlements building peace offer. BBC News (online) (cit. 2011-04-02).

[79] Palestinians shun Israeli settlement restriction plan. BBC News (online) (cit. 2011-04-02).

[80] EU: Jerusalem should be capital of two states. BBC News (online) (cit. 2011-04-02).

[81] Security Council Resolution 1860. In Official Documents System of the United Nations (online) (cit. 2011-04-02).

[82] Agreement on Movement and Access. PLO Negotiations Affairs Department (online) (cit. 2011-04-02).

[83] Agreed Principles for Rafah Crossing. PLO Negotiations Affairs Department (online) (cit. 2011-04-02).

[84] Striving for peace in the Middle East. Council of the European Union (online) (cit. 2011-01-10).

[85] UN Report no. 104 – Implementation of the Agreement on Movement and Access. The Palestinian NGO portal (online) (cit. 2011-04-02).

[86] C. Ashton – Statement at the European Parliament debate on the Middle East Peace Proces. Europa Press Releases (online) (cit. 2011-01-10).

[87] Egyptian-Palestinian leaders meet. BBC News (online) (cit. 2011-04-03]. 88. Palestinians back new indirect Israel peace talks. BBC News (online) (cit. 2011-04-03).

[89] Peace talks 'difficult' for Abbas amid settlement row. BBC News (online) (cit. 2011-04-03).

[90] Israel under pressure over East Jerusalem homes. BBC News (online) (cit. 2011-04-03).

[91] Israel offers measures to get peace talks moving again, Blair says. CNN (online) (cit. 2011-04-03).

[92] Israel approves more housing in East Jerusalem. CNN (online) (cit. 2011-04-03).

[93] Quartet Statement 12 March 2010. Council of the European Union (online) (cit. 2011-01-10).

[94] Speech by HR Catherine Ashton at the League of Arab States. Council of the European Union (online) (cit. 2011-01-10).

[95] Nuclear Weapons - Israel. Federation of American Scientists (online) (cit. 2011-04-03).

[96] In Cairo speech, EU's Catherine Ashton very critical of Israeli policies. European Jewish Press (online) (cit. 2011-04-03).

[97] GUDMUNDSON, Per. Why Carl Bildt is driving the Israelis up the wall. Svenska Dagbladet (online) (cit. 2011-04-03).

[98] Lebanese Prime Minister Hariri warns of Israel 'threat'. BBC News (online) (cit. 2011-04-03).

[99] EU foreign chief Baroness Ashton in Gaza Strip. BBC News (online) (cit. 2011-04-03).

[100] Middle East Quartet Statement 19 March 2010. Council of the European Union (online) (cit. 2011-01-10).

[101] Middle East Quartet urges Israeli settlement freeze. BBC News (online) (cit. 2011-04-03).

[102] Clinton presses Israel do more to start peace talks. BBC News (online) (cit. 2011-04-03).

[103] Netanyahu says East Jerusalem demands 'prevent peace'. BBC News (online) (cit. 2011-04-03).

[104] Q&A: Middle East proximity talks. BBC News (online) (cit. 2011-04-03).

[105] Palestinian leaders agree to indirect talks with Israel. CNN (online) (cit. 2011-04-03).

[106] Palestinians say indirect talks with Israel have begun. Reuters (online) (cit. 2011-04-03).

[107] Arab League backs restart of Israeli-Palestinian talks. BBC News (online) (cit. 2011-04-03).

[108] First round of Mid-East indirect peace talks completed. BBC News (online) (cit. 2011-04-03).

[109] Abbas wary over planned talks with Israel. CNN (online) (cit. 2011-04-03).

[110] Convoy of ships heads to Gaza in attempt to break blockade. CNN (online) (cit. 2011-04-04).

[111] As it happened: Israeli raid on Gaza flotilla. BBC News (online) (cit. 2011-04-04).

[112] Timeline: Main events in the Gaza flotilla affair. Reuters (online) (cit. 2011-04-04).

[113] Israeli assault on Gaza-bound flotilla leaves at least 9 dead. CNN (online) (cit. 2011-04-03).

[114] Benjamin Netanyahu: We regret this loss of life. BBC News (online) (cit. 2011-04-04).

[115] Israeli military gives version of flotilla incident. CNN (online) (cit. 2011-04-04).

[116] Israel army: Commandos on flotilla acted bravely. CNN (online) (cit. 2011-04-04).

[117] Israel's military chief testifies in flotilla inquiry. CNN (online) (cit. 2011-04-04).

[118] UN urges inquiry into Israel convoy raid. BBC News (online) (cit. 2011-04-04).

[119] UN statement on Israel's Gaza aid ships raid. BBC News (online) (cit. 2011-04-04).

[120] Clinton seeks 'prompt and impartial' investigation. BBC News (online) (cit. 2011-04-04).

[121] Israel sets up inquiry into deadly Gaza flotilla raid. BBC News (online) (cit. 2011-04-04).

[122] Israel to conduct own probe of Gaza ship raid. Reuters (online) (cit. 2011-04-04).

[123] Israel opens official probe into deadly flotilla raid. CNN (online) (cit. 2011-04-04).

[124] Israel will accept international role in flotilla probe, officials say. CNN (online) (cit. 2011-04-04).

[125] UN panel: Israel broke international laws in deadly flotilla raid. CNN (online) (cit. 2011-04-04).

[126] Israel flotilla raid could go to int'l court-lawyer. Reuters (online) (cit. 2011-04-04).

[127] Kouchner and Hague pressure Israel over Gaza The EU could play a bigger role. BBC News (online) (cit. 2011-04-04).

[128] Council conclusions on Gaza. Council of the European Union (online) (cit. 2011-01-10).

[129] C. Ashton – Speech to the European Parliament on the situation in Gaza. In Europa Press Releases (online) (cit. 2011-01-10).

[130] Biden says US seeking new ways to address Gaza crisis. BBC News (online) (cit. 2011-04-04).

[131] Obama: 'Gaza humanitarian conditions are unsustainable'. BBC News (online) (cit. 2011-04-04).

[132] ICRC says Israel's Gaza blockade breaks law. BBC News (online) (cit. 2011-04-04).

[133] Israel extends talks on easing Gaza blockade. BBC News (online) (cit. 2011-04-04).

[134] Israel cabinet agrees to ease Gaza Strip blockade. BBC News (online) (cit. 2011-04-04).

[135] Statement by High Representative Catherine Ashton on Israeli Gaza decision. Council of the European Union (online) (cit. 2011-01-10).

[136] Quartet Statement on Israel's Announcement on Gaza. Council of the European Union (online) (cit. 2011-01-10).

[137] Guide: Eased Gaza blockade. BBC News (online) (cit. 2011-04-04).

[138] Israel eases Gaza blockade. Guardian (online) (cit. 2011-04-04).

[139] US 'ready' to unveil Middle East talks plan. BBC News (online) (cit. 2011-04-04).

[140] Obama and Netanyahu urge direct Mid-East peace talks. BBC News (online) (cit. 2011-04-04).

[141] Israel and the Palestinians to resume direct talks. BBC News (online) (cit. 2011-04-04).

[142] Palestinians: No talks if Israel settlement freeze ends. BBC News (online) (cit. 2011-04-04).

[143] Mideast peace talks under way in Washington. CNN (online) (cit. 2011-04-04).

[144] Netanyahu hopes to have Mideast peace agreement in a year. CNN (online) (cit. 2011-04-04).

[145] Israel's Netanyahu offers regular talks with Abbas. CNN (online) (cit. 2011-04-04]. 146. Israel's PM suggests compromise on settlements possible. CNN (online) (cit. 2011-04-04).

[147] Clinton pushes extended West Bank construction moratorium. CNN (online) (cit. 2011-04-04).

[148] Quartet urges Israel to extend settlement freeze. BBC News (online) (cit. 2011-04-04).

[149] In Middle East talks, core issues now on the table. CNN (online) (cit. 2011-04-04).

[150] Middle East leaders 'tackle core issues' in Egypt talks. BBC News (online) (cit. 2011-04-04).

[151] Netanyahu: No extension of settlement freeze. CNN (online) (cit. 2011-04-04).

[152] Israeli-Palestinian talks 'progress' on settlements. BBC News (online) (cit. 2011-04-04).

[153] Middle East Quartet Statement September 21, 2010. Council of the European Union (online) (cit. 2011-01-10).

[154] Abbas stresses importance of ending settlement construction. CNN (online) (cit. 2011-04-04).

[155] Q&A: Resuming direct Middle East peace talks. BBC News (online) (cit. 2011-04-04).

[156] Israel's moratorium on settlement building in West Bank ends. CNN (online) (cit. 2011-04-04).

[157] Netanyahu urges talks as Israel settlement freeze ends. BBC News (online) (cit. 2011-04-04).

[158] Mitchell and Ashton bid to save Middle East peace talks. BBC News (online) (cit. 2011-04-04).

[159] Statement by EU High Representative Catherine Ashton following her visit to the Middle East. Council of the European Union (online) (cit. 2011-01-10).

[160] Statement by the spokesperson of HR Catherine Ashton on the announcement by Israel of a plan of the construction of new housing in East Jerusalem. Council of the European Union (online) (cit. 2011-01-10).

[161] US drops Israel settlement freeze. BBC News (online) (cit. 2011-04-04).

[162] Statement by EU High Representative Catherine Ashton on the Peace Process. Council of the European Union (online) (cit. 2011-01-10).

[163] EU to recognise Palestinian state 'when appropriate'. BBC News (online) (cit. 2011-04-04).

[164] Council conclusions on the Middle East Peace Process. Council of the European Union (online) (cit. 2011-01-10).

[165] Arab revolution Timeline. World News Atlas (online) (cit. 2011-04-06).

[166] High Representative Ashton visits Tunisia and wider Middle East. Council of the European Union (online) (cit. 2011-04-06).

[167] Joint statement by EU High Representative Catherine Ashton and Foreign Minister of Russia Sergey Lavrov on the situation in North Africa and the Middle East. Council of the European Union (online) (cit. 2011-04-06).

[168] Odyssey Dawn hit Libya but split EU and NATO. Europost (online) (cit. 2011-04-06).

[169] Council decides on EU military operation in support of humanitarian assistance operations in Libya. Council of the European Union (online) (cit. 2011-04-06).

[170] Middle East Quartet Statement Munich, February 5, 2011. Council of the European Union (online) (cit. 2011-04-06).

[171] Catherine Ashton EU High Representative for Foreign Affairs and Security Policy and Vice President of the European Commission Remarks on the Middle East peace process European Parliament Strasbourg 9 March 2011. Council of the European Union (online) (cit. 2011-04-06).

[172] Video message by President of European Council Herman van Rompuy. Council of the European Union (online) (cit. 2011-04-06).

[173] Revolt in Egypt, impact on Israel. Arab News (online) (cit. 2011-04-18).

[174] The Arab Revolutions: An Israeli Perspective. The Washington Institute for Near East Policy (online) (cit. 2011-04-18).

[175] Israel and the Arab Revolutions. The National Interest (online) (cit. 2011-04-18).

[176] HALABY WED, Marcus. Palestine and the Arab revolution. League for the Fifth Inernational (online) (cit. 2011-04-18).

[177] BENN, Aluf. Israel blind to Arab revolution. Dawn (online) (cit. 2011-04-18).

[178]

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více