Bitva u Dien Bien Phu (díl 02.)

Autor : Karel Oktábec 🕔18.12.2011 📕11.122

2. Obrana základny

13. března 1954

Ráno zničilo vietminské dělostřelectvo jednu dakotu na letišti hlavního postavení, druhou na letišti u Isabelly. Rušivá palba pokračovala celý den. Protože pozorovatelé nebyli schopni zjistit ani jediné nepřátelské palebné postavení, Pirothovi dělostřelci posílali své vzácné granáty naslepo do džungle...

V 17:15 začala vietminská palebná příprava v rozsahu, který Francouze překvapil. Velitelská stanoviště, dělostřelecká postavení, kulometná hnízda a zákopy byly po dobu dvou hodin zasypávány granáty a minami všech ráží. Na Dominice 2 byla zdecimována 1. výsadková smíšená minometná rota cizinecké legie.

Okolo 18:15 zasáhl granát ráže 105 mm velitelské stanoviště Beatrice a zabil velitele 3. praporu 13. půlbrigády cizinecké legie mjr. Pégota s celým jeho štábem. Ve svých úkrytech zahynuli i velitelé 9. a 11. roty.

V 19:45 dostalo přímý zásah velitelství středního úseku, kde byl smrtelně zraněn úsekový velitel (a velitel 13. půlbrigády cizinecké legie) plk. Gaucher. Funkci velitele středního úseku převzal pplk. Langlais. Okamžitě požádal plk. Pirotha o položení přehradné palby před Beatrici, na kterou po 19. hodině zaútočilo šest vietminských praporů 312. divize...

Pirothovi dělostřelci byli ve svých otevřených postaveních s 360odměrem terčem nepřetržité vietminské palby, která jim způsobovala těžké ztráty. Jejich odveta nebyla proto příliš účinná. K tomu, aby vybudoval krytá palebná postavení (jejichž odměr je omezený), by byl plk. Piroth potřeboval ona děla, která mu při své lednové návštěvě nabízel ministr Jacquet a která on rezolutně odmítl s tím, že má víc děl než potřebuje...

Ze tří opěrných bodů na Beatrici se ještě o půlnoci držel opěrný bod 9. roty...

14. března 1954

Okolo 03:00 zavlála nad Beatrice rudá vlajka se zlatou hvězdou. Ještě před svítáním se vietminci zakopali v předpolí Dominique a Gabrielle. Posledních 66 přeživších legionářů z Beatrice se stáhlo na Dominique....

Dopoledne nabídli vietminci Francouzům příměří, během něhož si mohli z Beatrice odvézt své mrtvé a raněné. Místo aby si připomněl poslední radu generála Gillese a nařídil okamžitý protiútok, plukovník de Castries příměří přijal a umožnil tak vietmincům upevnit svá nově dobytá postavení...

Odpoledne byl v dělostřelecké palbě protivníka vysazen 5. vietnamský výsadkový prapor (kpt. André Botella). Prozatím posílil Alžířany a Thajce na Dominique.

Ve 14:00 odletěly poslední tři funkční stíhačky. Dien Bien Phu bylo nadále odkázáno na leteckou podporu stíhaček z 300 km vzdálené Hanoje, z nichž každá mohla ovšem nad „nočníkem“ operovat pouze 10 minut...

Plk. Castries si v dopise manželce postěžoval, že „od včerejška na nás útočí vietminci. Situace není taková, jak bych si to přál...

Ve 20:00 zaútočila vietminská 308. divize na obranný rajón Gabrielle, hájený 5. praporem 7. pluku alžírských střelců. Navzdory dvouhodinové dělostřelecké přípravě byl útok odražen...

 Plk. de Castries ve svém úkrytu, z něhož od 13. března prakticky nevycházel

 

15. března 1954

Kolem 04:00 bylo na Gabrielle zasaženo velitelské stanoviště a velitel praporu mjr. de Mecquenem utrpěl vážné zranění. Vzhledem k tomu, že k tomu došlo ve chvíli, kdy předával velení svému nástupci a následujícího dne měl odletět do Hanoje a poté do Francie, nelze ho označit zrovna za miláčka Štěstěny... Před svítáním byly severní opěrné body rajónu dobyty, jižní se zatím držely...

V 5:30 vyrazil do protizteče mjr. Hubert de Séguins-Pazzis se dvěma rotami 1. výsadkového praporu cizinecké legie, 5. vietnamským výsadkovým praporem a šesti tanky. Kolem 08:00 se za neustálého vietminského ostřelování probojoval na jižní okraj Gabrielly, kde se k němu připojilo zbylých 170 alžírských obránců a všichni společně se vrátili do hlavního postavení. Podle některých pramenů však až do 13:00 bojovali obklíčení obránci Gabrielle 3. Velitel rajónu mjr. de Mecquenem skončil místo v Paříži ve vietminském zajetí...

Po návratu z nezdařeného protiútoku, do něhož musel kpt. Botella hnát své vietnamské výsadkáře kopanci, si svolal velitele rot a vybral ty, kteří mohou zůstat. Těm nařídil, aby provedli stejný výběr mezi svými lidmi. Na adresu ostatních řekl: "Zmizte, kam chcete. Ať už vás nevidím..." 

Plk. Piroth, jehož baterie nejenže nezničily jediné Giapovo dělo, ale naopak samy utrpěly těžké ztráty, oznámil Castriesovi, že za těchto okolností nelze tábor udržet a ve svém úkrytu si přiložil pod bradu odjištěný ruční granát. Castries oznámil do Hanoje, že plukovník Piroth padl v boji. Velení dělostřelectva převzal pplk. Vaillant...

V Hanoji se generál Navarre svěřil náčelníkovi své zpravodajské služby: „Nedělejme si iluze, je to ztracené. Přál bych si, aby vietminci dnes večer nezačali...

16. března 1954

Okolo 15:00 seskočil 6. koloniální výsadkový prapor (mjr. Bigeard) a byl prozatímně umístěn na Elianě.

Na Isabellu, jejíž obránci v noci odrazili vietminský útok, bylo vysazeno výsadkové polní obvaziště č. 3 (por. Louis Résillot).

Vojáci 3. thajského praporu, morálně rozložení rychlým pádem Beatrice a Gabrielly, opustili v noci rajón Anne-Marie, chránící přístup k letišti. Část jich odešla přes nepřátelské linie domů, část na Huguettu, odkud byli později odesláni na Isabellu. Od té chvíle mohly dopravní dakoty, určené k odsunu raněných, přistávat pouze v noci...

17. března 1954

Generál Cogny zřejmě začínal tušit, že jeho volba „horského jezdce“ plk. Castriese nebyla za stávajících okolností asi tou nejvhodnější. Pokusil se řešit situaci na místě, v přistání mu však údajně zabránila vietminská protiletadlová palba...

Dva jižní opěrné body rajónu Anne-Marie byly připojeny k rajónu Huguette (1. prapor 2. pluku cizinecké legie) jako Huguette 6 a 7. Na Huguette 7 (rota 5. vietnamského výsadkového praporu pod velením por. Rondeau). Byly zesíleny posádky Eliane a Dominique. Jejich obranu měly nadále zajišťovat:

Obranný rajón Eliane:

1. prapor 4. marockého pěšího pluku (mjr. Jean Nicolas)
2. thajský pěší prapor (mjr. Maurice Chenel)
1. výsadkový prapor cizinecké legie (mjr. Maurice Guiraud)
6. koloniální výsadkový prapor (mjr. Bigeard)

Obranný rajón Dominique:

3. prapor 3. pluku alžírských střelců (kpt. Jean Garandeau)
8. úderný výsadkový prapor (kpt. Pierre Tourret)
5. vietnamský výsadkový prapor (kpt. André Botella)
2. smíšená minometná rota 5. pluku cizinecké legie (por. Fetter)
1. výsadková smíšená minometná rota cizinecké legie (por. Paul Turcy)

Bylo vysazeno výsadkové polní obvaziště č. 6 (por. Jean Vidal)

Dělostřeleckou palbou byla zničena část skladů munice a pohonných hmot.

Na dobyté Gabrielle, ovládající ze severu letištní plochu, umístili vietminci protiletadlové baterie...

Nižší velitelé, kteří za daných okolností udělali všechno, co bylo v jejich silách

18. března 1954

Vzhledem k přeplněnosti táborové márnice a nemožnosti odvážet mrtvé letecky (bylo málo místa i pro raněné) vydal plukovník de Castries nařízení, obsahující jedinou větu: „Ode dneška se budou padlí pohřbívat na místě...

20. března 1954

Generál Cogny odeslal plk. Castriesovi směrnici, v níž mu udělil vojensky zcela jasné pokyny:

1. Především je třeba počítat s úspěchem bitvy.
2. Urychleně se sestavuje skupení, které bude dopraveno letecky, ale jeho použití musí být vyhrazeno k zužitkování úspěchu.
3. Jediná okamžitá možnost záleží v tom, že vás posílíme jedním praporem, který nahradí ztráty utrpěné protiútokem, ale výsadek tohoto praporu může být povolen pouze za podmínky, že bude zaručena celistvost opevněného tábora.
4. Každý opěrný bod, jehož se zmocní Vietmin, musí být okamžitě vyrván nepříteli.
5. Pro nanejvýš nepravděpodobný případ katastrofy studuje se eventuální ústupová akce...

22. března 1954

1. cizinecký výsadkový prapor, podporovaný tanky, dělostřelectvem a letectvem, zaútočil pod Bigeardovým velením na vietminské zákopy mezi Dien Bien Phu a Isabellou. Byly zničeny dvě roty vietminské 304. divize...

23. března 1954

Plukovník de Castries napsal zádumčivě generálu Cognymu, že „nedojde-li k nové akci, jejíž povahu a formu nemohu přesně stanovit, domnívám se, že situace se může pouze zhoršovat...

24. března 1954

Generál Cogny se pokusil plk. Castriese povzbudit další směrnicí, v níž tentokrát napsal: „Budete odrážet útoky až do dne, kdy je období dešťů nedovolí...

Vojáci 1. praporu 2. pluku cizinecké legie na Huguettě 6 (bývalá Anne-Marie 3) zaházeli za podpory tanků vietminské zákopy, které se přiblížily k jejich postavení.

Na Dominique 1 a 2 byl umístěn 8. úderný výsadkový prapor.

Odpoledne seskočil kpt. Alain Bizard s posilami pro oslabené výsadkové prapory. Při setkání se svým přítelem Botellou prohlásil: „Dostaneme vás z tohohle hajzlu...

25. března 1954

Vietminské zákopy se přiblížily k Dominique. Na Isabelle byl odražen vietminský útok.

Poručík Jean-Claude Thélot, velitel roty 5. vietnamského výsadkového praporu, napsal bratrovi: „Kanóny už tak zběsile nestřílejí, ustoupily do hor, ale vietminci jsou docela blízko v kotlině. Občas jich několik zjistím dalekohledem. Neoťukali ještě náš obranný rajón, ale nastrkali nám mezi drátěné zátarasy letáky. Posílejte mi dopisy na SP 54640. Dostanu je, neboť pošta jde za námi stále a všude. Shazují nám ji s potravinami. Uklidni rodiče. Morálka znamenitá. Líbám vás všechny z celého srdce..."

26. března 1954

Biegardův 6. koloniální výsadkový prapor podnikl útok na postavení vietminských protiletadlových děl na bývalé Anne-Marii. Za podpory tanků, dělostřelectva a stíhaček zničili výsadkáři pět 20mm kanónů a dvanáct 12,7mm kulometů...

Na Huguette 7 nahradil zraněného por. Rondeau kpt. Bizard.

27. března 1954

Byla provedena poslední letecká evakuace raněných. Veškeré posily i zásoby byly nadále shazovány pouze padáky.

28. března 1954

V Dien Bien Phu přistála poslední dakota. Po naložení (a opětném vyložení) raněných byla nejprve poškozena, posléze zničena dělostřeleckou palbou. V obklíčeném táboře tak uvízli nejen její piloti, ale i zdravotní sestra Genevieve de Galard-Terraub, novináři později nazývaná „Anděl z Dien Bien Phu“. Ta začala okamžitě pracovat v polní nemocnici doktora Grauwina (společně s 30 prostitukami z obou polních nevěstinců, které v Dien Bien Phu uvízly). Své matce ve Francii poslala telegram s textem: „Chlapci mne pozvali, abych tady s nimi v boji zůstala.“ Matka obratem odpověděla: „Ulevilo se mi. Alespoň tam ujdeš riziku, že se zabiješ při havárii letadla...

Vojáci 8. úderného výsadkového praporu zaházeli vietminské zákopy před Dominique. Thajskou posádku opěrného bodu Dominique 2 dal pplk. Langlais pro jistotu vystřídat Thélotovou rotou 5. vietnamského výsadkového praporu.

Okolo 15:00 byl zničen sklad osvětlovací a signální munice...

Zdravotní sestra Genevieve de Galard-Terraub (Anděl z Dien Bien Phu)

29. března 1954

Dominique 1 a 2, Eliane 1 a 2, stejně jako Huguette 7 byly obklopeny vietminskými zákopy. Pplk. Langlais dal zřídit Eliane 4 a obsadil ji částmi 6. koloniálního a 5. vietnamského výsadkového praporu

Generál Navarre poslal generálu Cognymu dopis, v němž jej vytříbenou štábní mluvou jemně, byť s typicky francouzskou jedovatostí, pokáral za dosavadní průběh bitvy:

Rád vzdávám úctu Vaší prozíravosti. Nezapomínám, že jste vždy správně hodnotil důležitou úlohu Dien Bien Phu a že jste mi při mém převzetí vrchního velení a později ještě mnohokráte radil k jeho obsazení místo Na Sanu a Lai Čau.
Proto se se tím více divím, že jste nevěnoval větší pozornost přípravě a řízení bitvy u Dien Bien Phu, kterou jste očekával a kterou jste si přál.
Nepochybuji o Vašem zájmu na této bitvě, ale nelze popřít, že váš štáb a Vaši podřízení nedokázali dostatečně pozvednout pozornost nad rutinu běžných bojů v deltě a nevěnovali ji dostatečně bojům v Dien Bien Phu, jemuž jsem ostatně přiřkl přednost č. 1...

30. března 1954

Po dělostřelecké přípravě, zahájené v 19:00, dobyly vietminská 312. a 316. divize Eliane 1, Eliane 2, Dominique 1 a Dominique 2 (kde byl smrtelně zraněn poručík Thélot). Obránce Dominique 3 podpořilo nejen kulometné čtyřče ráže 12,7 mm z 1. čety 1. baterie 4. oddílu 4. pluku koloniálního dělostřelectva, ale i dělostřelci baterie 2. oddílu 4. pluku koloniálního dělostřelectva, kteří na příkaz por. Brunbroucka své 105mm houfnice použili k přímé protipěchotní palbě...

Pplk. Langlais poslal do protiútoku pět rot od 1. výsadkového praporu cizinecké legie a 13. půlbrigády cizinecké legie. Těm se podařilo dobýt zpátky Dominique 2, Eliane 1 a Eliane 2.

Ve 22:00 zaútočila vietminská 308. divize na Huguette 7...

31. března 1954

V noci opět padly Dominique 2 a Eliane 2. Z opěrného bodu Dominique 2, umístěného na nejvyšším pahorku opevněného tábora, to bylo k velitelskému stanovišti GONO pouhých 1 200 metrů...

Byly vyklizeny Dominique 5 a Eliane 1. Huguette 7 stále odolávala.

Bylo vysazeno mobilní polní obvaziště č. 4 (por. Jacques Gindrey).

1. dubna 1954

Generál Navarre ve zvláštní instrukci upozornil, že morálka posádky opevněného tábora (tedy již nikoli útočné základny) v Dien Bien Phu „musí být povzbuzena vědomím, že brání čest Francie a Vietnamu a že jsou na ni upřeny zraky celého světa...“ A hlavně, že „v žádném případě nesmí pomýšlet na kapitulaci...

Rozutekli se thajští partyzáni kpt. Bordiera (ten dva dny před útokem prozíravě odletěl do Hanoje k zubaři), kteří měli hájit Francoise, a tento obranný rajón byl vyklizen...

Pplk. Langlais nechal preventivně odzbrojit rotu 2. thajského pěšího praporu na Huguettě 1 a nahradil ji rotou 5. vietnamského výsadkového praporu pod velením kpt. Bizarda. Na Huguettě 7 vystřídala Bizardovu rotu rota 1. praporu 2. pluku cizinecké legie.   

V noci začalo vysazování 2. praporu 1. úderného výsadkového pluku (mjr. Jean Bréchignac).

2. dubna 1954

Před svítáním padla Huguette 7. Protiútok, který vedl kpt. Bizard, byl neúspěšný, podařilo se mu však uvolnit přístupy k Huguette 6. Na východním břehu Nam Yumu byla dobyta zpátky Eliane 2...

Pplk. Langlais, který fakticky převzal velení za plk. Castriese, rozdělil zbývající území tábora na východní a západní sektor, vzájemně oddělené tokem říčky Nam Yum. Velitelem východního sektoru jmenoval mjr. Vedota, západního pplk. Voineaua. Z Claudine 1 a 2 vytvořil opěrný bod označený Lilly a svěřil jeho obranu Maročanům, kteří utekli z Eliane. Claudine 3 a 4 sloučil do Claudine 5, hájené 1. praporem 13. půlbrigády cizinecké legie. 1. výsadkovému praporu cizinecké legie dal na starost Eliane 2 a 3. Mjr. Bigeard odevzdal svůj 6. koloniální výsadkový prapor mjr. Thomasovi a ujal se funkce Langlaisova „důstojníka pro útočné operace“. Obranu jako celek dostal na starost pplk. Lemeunier.

Pod vrcholy rajónu Eliane byly na východním břehu Nam Yumu zřízeny opěrné body Eliane 10 a 11, tzv. „Dolní Eliane“.

V Hanoji se kvůli Dien Bien Phu tak trochu nepohodli generálové Navarre a Cogny. Cogny prý řekl (či spíše zařval tak, že to slyšela i Navarrova sekretářka): „Kdybyste nebyl čtyřhvězdičkovým generálem, dal bych vám přes hubu...

3. dubna 1954

Byl odražen další útok na Huguette 6.

Bylo dokončeno vysazování Bréchignacova 2. praporu 1. úderného výsadkového pluku.

4. dubna 1954

Byl odražen další útok na Huguette 6.

Z bývalé Dominique 4 byl vytvořen opěrný bod „Krahujec“. K jeho obraně byl určen Bréchignacův 2. prapor 1. úderného výsadkového pluku.

Vzhledem k tomu, že takřka polovina shazovaných zásob dopadala do vietminských zákopů, předal pplk. Langlais nadřízenému velitelství v Hanoji návrh jednoho ze svých důstojníků, podle něhož by mohla být část dodávané munice ráže 105 mm uzpůsobena k ničení vietminských děl, které by ji použily. Pak by možná trochu ochablo nadšení, s nímž Giapovi vojáci obvykle vítali první francouzské zásobovací dakoty: „Jsou zde letečtí nosiči...“ Možná by i přestali vysílat vtipná prohlášení typu: „Díky za stopětky. Ale vrátit vám můžeme jen jejich granáty...


Důsledek generálského blouznění o cválajících horských jezdcích – zákopová válka verdunského typu

8. dubna 1954

Bizardova rota 5. vietnamského výsadkového praporu převzala od legionářů obranu opěrného bodu Huguette 6. Na Elianu 2 poslal Langlais 1. prapor 13. půlbrigády cizinecké legie (mjr. Countant).

Na Isabelle začalo vysazování 2. výsadkového praporu cizinecké legie (mjr. Hubert Liesenfeldt)

9. dubna 1954

Díky příznivému počasí zaútočilo letectvo všemi prostředky na vietminské dělostřelecké baterie na hřebenech a přivrácených svazích. Nepodařilo se mu zasáhnout dokonce ani klamné cíle...

10. dubna 1954

 Dvě roty Biegardova 6. koloniálního výsadkového praporu znovu dobyly Eliane 1. Během dne změnil tento opěrný bod držitele celkem sedmkrát, nakonec zůstal ve francouzských rukou...

Bylo dokončeno vysazování 2. výsadkového praporu cizinecké legie.

11. dubna 1954

Byly odraženy vietminské útoky na Eliane 4. Po jejich skončení byly sloučeny zbytky 2. praporu 1. úderného výsadkového pluku, který seskočil 3. dubna, do jediné roty pod velením podporučíka Leguerreho...

 

14. dubna 1954

Vietminci obsadili již třetinu letištní plochy.

15. dubna 1954

Na severovýchodním okraji letištní plochy byl zřízen opěrný bod „Opera“, hájený Bizardovou rotou 5. vietnamského výsadkového praporu.

V obklíčeném táboře se povyšovalo: na generála plk. de Castries, na plukovníky pplk. Lalande a Langlais, na podplukovníky majoři Bigeard a Séguin-Pazzis. Celé posádce byl udělen Válečný kříž s palmou. Ve zdůvodnění stálo, že všichni „důstojníci, rotmistři, poddůstojníci a mužstvo zasluhují obdiv svobodného světa, hrdost a vděčnost Francie. Jejich odvaha zůstane navždy vzorem hodným následování...

Povýšení důstojníci předali své staré nárameníky níže postaveným kolegům, takže smůlu měl pouze čerstvý brigádní generál de Castries. Jeho nové hvězdy i s lahvemi koňaku na oslavu byly v balíku, který dopadl do vietminských zákopů. Podle jiné verze spadly sice do francouzských postavení, ale díky přiloženým lahvím je nálezci nepředali dál. V každém případě byly prý de Castriesovy generálské hvězdy zhotoveny v táborových dílnách všeumělů z cizinecké legie ...

 
Hlavní postavení Dien Bien Phu v dubnu a květnu 1954

 17. dubna 1954

Plk. Langlais nařídil vyklizení obklíčené Huguette 6, hájené Bizardovou rotou 5. vietnamského výsadkového praporu, protože ji už nebylo možné zásobovat...

18. dubna 1954

V 08:00 oznámil pplk. Bigeard, že není v jeho silách vyprostit posádku Huguette 6. Kpt. Bizard, jenž měl tím pádem na vybranou buď kapitulaci, nebo průlom vlastními silami, zvolil průlom. Z jeho 200 mužů se jich přes vietminské linie probilo 80...

4. rota 1. praporu 13. půlbrigády cizinecké legie posílila posádku Huguette 1.

Plk. Langlais se při zpovědi svěřil polnímu kurátovi cizinecké legie páteru Heinrichovi, že situace opevněného tábora směřuje ke katastrofě. Kněz mu odpověděl, že je to nutné přijmout. Načež Langlais údajně prohlásil: „O takovou útěchu vás nežádám. Řekněte mi, že se mýlím, že nám zbývá naděje. Popřípadě udělejte zázrak...

20. dubna 1954

Byly odraženy útoky na Isabelle.

23. dubna 1954

Krátce po půlnoci padla Huguette 1. Protiútok dvou rot 2. výsadkového praporu cizinecké legie byl neúspěšný. Dobytím tohoto postavení ovládli vietminci 90 % letištní plochy, na kterou dosud francouzská letadla shazovala zásoby...

24. dubna 1954

Bylo vyklizeno obranné postavení Opera...

25. dubna 1954

Začalo letní monzunové období s mlhami, bouřkami a prudkými dešti.

Útok vietminců na postavení Krahujec uvízl v blátě...

26. dubna 1954

Divizní generál Cogny, přímý nadřízený novopečeného brigádního generála Castriese, už touto dobou vcelku realisticky uvažoval o ukončení agónie Dien Bien Phu. Věděl, že další odpor je zbytečný, protože pouze zvyšuje utrpení a ztráty posádky. Pokusil se to (snad až příliš) opatrně naznačit i generálu Navarovi, ten mu však odpověděl s rozhodností správného vrchního velitele:

Rozumím-li vám dobře, jste přesvědčen, že posílení Dien Bien Phu lze ospravedlnit pouze tehdy, jestliže prodloužení odporu připustí jistotu, že výsledek bude příznivý. Nesdílím toto hledisko a domnívám se, že vojenská čest, stejně jako naděje, ospravedlňuje dodatečnou oběť, i když tu není jistota, že výsledek bude příznivý. Můžeme v něj doufat, protože se koná ženevská konference, která může vést buď k zastavení palby nebo k americké intervenci. Jsem tedy rozhodnut pokračovat co nejdéle v obraně Dien Bien Phu..."

Ženevskou konferencí mínil generál Navarre jednání, která 26. dubna 1954 začala ve švýcarské Ženevě za účasti USA, SSSR, Velké Británie, Číny, Francie a později i zástupců indočínských států (Severní Vietnam, Jižní Vietnam, Kambodža a Laos), aby řešila situaci v Asii. Vzhledem k tomu, že přednostně měla být vyřešena situace na korejském poloostrově, kde skončila válka již v červenci 1953, dostalo se na jednání o Indočíně až dlouho po pádu Dien Bien Phu...

27. dubna 1954

Jako posila seskočilo 750 dobrovolníků bez výsadkářského výcviku.

29. dubna 1954

Na Isabellu seskočilo posledních 60 legionářských dobrovolníků bez výsadkářského výcviku...

30. dubna 1954

Letectvo využilo přechodného zlepšení povětrnostních podmínek a shodilo do Dien Bien Phu 233 tun zásob. Téměř polovina dopadla do vietminských postavení...

Příslušníci cizinecké legie v Dien Bien Phu oslavili svůj svátek – výročí bitvy u Camerone (30. dubna 1863 u mexického Camarónu padl kapitán Anjou se 60 legionáři v boji proti 2 000 Mexičanů). Traduje se, že kvůli zajištění dostatečného množství nápojů k oslavě (v tomto případě vinogelového koncentrátu) podnikli legionáři bez rozkazu noční útok na vietminské linie, do kterých padala drtivá většina zásobovacích kontejnerů...

Vietminským dělostřelectvem byla zničena část skladů s proviantem a municí.

1. května 1954

Jižně od Krahujce byl zřízen opěrný bod Juno, hájený směsicí vojáků pod velením kapitána letectva Charnoda.

Bylo zahájeno vysazování 1. koloniálního výsadkového praporu (kpt. Guy Bazin de Bezons).

V 17:00 začala dělostřelecká příprava na Isabelle a na hlavní obranné postavení, zejména na pahorky rajónu Eliane. Ve 24:00 padla Eliane 1.

2. května 1954

Padly a byly znovu dobyty opěrné body na východě a na západě Isabelly.

V hlavním postavení padly Dominique 3 a Huguette 5. Kpt. Capeyron s rotou 1. praporu 13. půlbrigády cizinecké legie a rotou 1. praporu 4. marockého pěšího pluku dostal rozkaz, aby Huguette 5 dobyl zpět. Maročané se k útoku nepřipojili, kpt. Capeyron požádal o podporu tanků, místo ní však dostal rozkaz k ústupu. Huguette 5 zůstala v rukou vietminců...  

V noci pokračovalo vysazování 1. praporu koloniálního výsadkového praporu, čerstvě povolaného z Francie. Jeho velitel kpt. Guy de Bazin de Bezons upozornil plk. Langlaise, že jeho muži jsou unaveni a že je stejně všechno ztraceno. Langlais mu odpověděl svým osobitým způsobem, pro nějž ho mnozí podřízení i nadřízení neměli rádi: „Nikdo na vás nechce. abyste nám tu radili, máte si dát s námi roztřískat hubu...

Velitelem jedné z rot Bezonsova praporu byl i kpt. Jean Pouget, donedávna pobočník generála Navarra. Přihlásil se dobrovolně...

4. května 1954

Padla Huguette 4, hájená sloučenými zbytky 1. a 2. výsadkového praporu cizinecké legie (mjr. Guiraud).

Poslední soukromý telegram, předaný služebními pojítky do Dien Bien Phu, oznámil kapitánu Désiréé od thajských partyzánů, že se mu narodila dcera Anne-Marie...

5. května 1954

Byla vysazena další rota 1. praporu koloniálního výsadkového praporu.

6. května 1954

Plk. Langlais oznámil podřízeným velitelům: „Musíme si vynutit nerozhodný zápas. Naproti jsou stejně umoření jako my...“ 

Nad Dien Bien Phu byl při shozu materiálu sestřelen civilní C-119 Boxcar, který pilotovali Američané James B. McGovern, Jr. a Wallace Buford. Oba piloti zahynuli...


Průběh dobývání opevněného tábora Dien Bien Phu

7. května 1954

Okolo 02:00 vybuchl vietminský podkop s 1 tunou trhavin pod pozicemi 2. roty 1. koloniálního výsadkového praporu na Eliane 2. Zbytek obránců, vedených kpt. Pougetem, se udržel v troskách bývalé rezidence francouzského guvernéra, konkrétně v jejím dodnes zachovaném vinném sklepě. V 04:10 byli zaplaveni vietminci a ti, kteří přežili, odešli do zajetí. Včetně bývalého Navarrova pobočníka kpt. Pougeta...

Padla Eliane 4, její velitelé mjr. Bréchignac a kpt. Botella byli zajati...

Padly Eliane 10, 11 a 12 (tzv. Dolní Eliane, chránící přístupy k oběma mostům přes Nam Yum).

V 17:30 dal generál de Castries na velitelském stanovišti vztyčit bílý prapor (aby podle svého pozdějšího vysvětlení "chránil raněné"), oblékl si čistou košili a kalhoty, nasadil svoji červenou jezdeckou lodičku a s důstojností pravého generála se ve svém úkrytu vzdal vietminským samopalníkům... 

Dien Bien Phu 7. května 1954

 8. května 1954

 Plukovník Lalande na Isabelle přijal vietminské parlamentáře a kapituloval...

III. Výsledek

Bitva u Dien Bien Phu byla nejdelší a nejkrvavější bitvou od skončení 2. světové války. Podle odhadů (přesná čísla nebyla nikdy zveřejněna) zaplatil Viet Minh za vítězství 8-12 tisíci padlými a 15-20 tisíci zraněnými. Z celkem 15 709 mužů, kteří byli do tábora postupně dopraveni, ztratili Francouzi 1 726 padlých, 5 234 zraněných, 1 694 nezvěstných a 11 721 zajatých (včetně 4 436 raněných). Ihned po pádu opevněného tábora bylo od ostatních zajatců odděleno 3 013 vojáků vietnamské národnosti. Někteří z nich se údajně připojili ke Giapovým jednotkám, osud ostatních není znám. Ostatních 8 708 evropských a afrických zajatců muselo urazit pěšky 400 kilometrů do zajateckých táborů v čínském pohraničí. Po skončení války se jich vrátilo domů 3 290...

Letectvo, tento největší trumf generála Navarra, ztratilo 107 pilotů a členů osádek (padlých, nezvěstných a zajatých). Z celkového počtu nasazených letadel (120 dopravních a 227 stíhacích a bombardovacích) bylo 48 letadel zničeno (z toho 20 na zemi) a 168 v různé míře poškozeno protiletadlovou palbou. Zničeny byly i oba záchranné vrtulníky...

 
Pplk. Bigeard a plk. Langlais v zajetí

Poznámka: Stručný přehled válečných událostí před a po bitvě lze nalézt v článku Válka v Indočíně (1946-1954).

Zdroje textu a obrázků:
Jules Roy: Bitva u Dien Bien Phu (Naše vojsko 1966)
Josef Novotný: Úředně zapomenutá válka (Fontána 2003)
Peter MacDonald: Cizinecká legie (Praha 1994)
Leonid Křížek: Francouzská cizinecká legie (Praha 1994)
Martin Windrow, Wayne Braby: French Foreign Legion Paratroops (Osprey Publishing Ltd. 1985)
Geoffrey Regan: Guinnesova kniha válečných omylů I (Praha 1993)
Saul David: Osudné bitvy (Praha 1999)
Robert Baar Smith: Muži ve válce (Praha 2001)
http://www.valka.cz/clanek_10995.html
http://fr.wikipedia.org/wiki/Ordre_de_bataille_de_Di%C3%AAn_Bi%C3%AAn_Phu
http://jacqueline-devereaux.blogspot.com/
http://www.cheminsdememoire.gouv.fr/
http://patrianostra.forum-actif.eu/t394-la-bataille-de-dien-bien-phuhttp:
//www.dienbienphu.org/english/html/bataille/losses.htm
Autor : Karel Oktábec 🕔18.12.2011 📕11.122

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře