Sovětsko – britské hospodářské, politické a diplomatické vztahy ve třicátých letech 20. století: 2. Období let 1930 – 1933

Autor : Ing. Martin Knotek 🕔14.12.2011 📕7.917

Seriál

  1. Sovětsko – britské hospodářské, politické a diplomatické vztahy ve třicátých letech 20. století
  2. Sovětsko – britské hospodářské, politické a diplomatické vztahy ve třicátých letech 20. století: Úvod
  3. Sovětsko – britské hospodářské, politické a diplomatické vztahy ve třicátých letech 20. století: 2. Období let 1930 – 1933
  4. Sovětsko – britské hospodářské, politické a diplomatické vztahy ve třicátých letech 20. století: 3. Období let 1934 – 1937
  5. Sovětsko – britské hospodářské, politické a diplomatické vztahy ve třicátých letech 20. století: 4. Období let 1938 – 1939
  6. Sovětsko – britské hospodářské, politické a diplomatické vztahy ve třicátých letech 20. století: 5. Analytický rozbor
  7. Sovětsko – britské hospodářské, politické a diplomatické vztahy ve třicátých letech 20. století: 6. Závěr
  8. Sovětsko – britské hospodářské, politické a diplomatické vztahy ve třicátých letech 20. století: 7. Seznam literatury

Podobné články

Další články autora

2 Období let 1930 – 1933

Pro přehlednost vývoje předpokladů důležitých pro budování vzájemných vztahů mezi Velkou Británií a Sovětským svazem během třicátých let 20. století se diplomová práce individuálně zabývá politickou, ekonomickou a diplomatickou oblastí. Rozdělení a podrobnější přehled se pak na konci každé kapitoly soustředí na jejich shrnutí, které následně v závěru práce slouží k zodpovězení fundamentálních otázek analýzy diplomové práce.

2.1 Situace v Sovětském svazu v letech 1930 – 1933

Analýzu práce zahájím v Sovětském svazu, kde na počátku třicátých let panovalo v plném proudu realizování prvního pětiletého hospodářského plánu s revolučním cílem kolektivizace a gigantickým tempem industrializace.[17] Stát, jakožto samovládný podnikatel v oblasti průmyslu, zemědělství i obchodu, tak svou zcela centralizovanou mocí řídil a rozhodoval o veškerém dění v zemi. Budování socialismu, eliminující tržní prostředí[18], degradující soukromé vlastnictví[19], izolující peněžní kategorie[20] a jejich základní funkce, organizovaně přetransformovávalo stát na systém nevyslyšených lidských přání a potřeb[21].

1.1.1 Politické a sociální poměry v zemi

Hlavním a de facto také jediným řídícím orgánem státu byla po dobu celých třicátých let 20. století Všesvazová komunistická strana bolševiků VKS(b) v čele s generálním tajemníkem Stalinem. Zde pak nejužší politické vedení (Politbyro) rozhodovalo o vládním programu a hlasovalo o fundamentálních budovatelských myšlenkách socialismu.[22] Stěžejním bodem každého zasedání se stalo pečlivé plnění prvního pětiletého hospodářského plánu, jenž vstoupil v platnost na podzim roku 1928.[23] Kolektivizace, tedy celková socializace hospodářství, pak měla přispět k očekávanému nárůstu investic a spotřeby domácího obyvatelstva a také především k navýšení produktivity a výkonnosti práce v průmyslovém a zemědělském sektoru.[24] Cílem předepsaného plánu, tedy kdo, kolik, co a jak by měl každý vyprodukovat, bylo postupné redukování výrobních nákladů a cen u výrobků a služeb. Tím pádem také přispívat k vyšší efektivnosti pracovních sil a k navyšování životní úrovně obyvatelstva v zemi. Dominantní vizí a ideou hlavních představitelů státu se však stalo budování, možná i v co nejkratším časovém horizontu obrovského socialistického státu s cílem posílení sovětského věhlasu v zahraničí.[25] Základním zdrojem úspěchu pak z pohledu sovětů mohla a měla být jen a pouze revoluce podporovaná silným státním aparátem označovaná také jako Stalinova revoluce shora.[26]

I když o nejdůležitějších státních záležitostech rozhodovalo celé Politbyro[27], je pravdou, že poslední a zásadní slovo měl v konečné fázi vždy Josif Vissarionovič Stalin[28], který svými rozhodnutími řídil po celou dobu třicátých let 20. století úplný společenský chod v zemi.

2.1.1.1 Proces kolektivizace a dekulakizace

Přeměna soukromého hospodaření v kolektivní byla charakteristickým znakem procesu prvního pětiletého hospodářského plánování v Sovětském svazu.[29] Zakládala se početná jednotná zemědělská družstva (kolchozy) a řada státních farem (sovchozy).[30] Ruku v ruce s komplexním systémem kolektivizace národního hospodářství probíhal i proces dekulakizace.[31] Kulak, bohatší rolník vládní garniturou považovaný za kapitalistický element, tak přicházel o veškerý soukromý majetek i výrobní prostředky.[32] Ve většině případů docházelo i k vystěhovávání celých kulackých rodin do odlehlých destinací a tito lidé ztráceli možnost svobodného volebního práva. Ještě na konci dvacátých let se vyvlastňování kulactva odehrávalo za přijatelné podpory centrální legislativy a jednalo se pouze o chaotický, nesystematický proces. Postupně však byla vyhlášena totální válka proti rolníkům, a tak zakládání dalších kolchozů a sovchozů představovalo čím dál více znaků organizovaného zločinu a teroru.[33] V zemi byl patrný přechod ze zemědělského, rolnického systému na kolektivní vlastnictví výrobních prostředků. Eliminace a celková degradace soukromého vlastnictví na venkově vedly Sověty k budování socialistické společnosti.

Tab.1: Veřejný přístup ke kulackým skupinám dle jejich postoje k procesu kolektivizace

 

chování skupiny

vládní opatření

skupina A

aktivní opozice vůči procesu kolektivizace, angažovanost na protirevolučních akcích

zatčení rolníků na doživotí v pracovních táborech či trest smrti, rodiny deportovány do vzdálených oblastí

skupina B

pobouření přijmout komplexně proces kolektivizace

kulactvo i s rodinami deportováno do vzdálených oblastí

skupina C

nesouhlas s opatřeními

povolení pracovat po dobu 3 - 5 let v kolchozech bez osobních práv, pokud práce v rámci pravidel, možnost stát se po uplynutí této zkušební doby členem v kolchozu

Davies, R. W., The Industrialisation of Soviet Russia 1, s. 190

Kampaně a opatření proti kulacké třídě byly doopravdy masivní.[34] Panoval jednotný názor, že čím více obilí bude od rolníků vybráno, tím nižší výběrovou zátěž a břemeno ponese zbytek celé vesnice. I proto došlo k narušení a oslabení tradiční struktury vesnice. Lidé dostali strach, který se projevoval v donášeních, udavačství.[35] Deportovanými do nápravných pracovních táborů se pak stávali i zástupci venkovského duchovního řádu, kněží. Tento stav podporovaný stále častějším státním terorismem, ústředními nátlaky, politickými revizemi a policejními zásahy[36] zapříčinil, že cíl sovětské vlády, tedy dohánět životní úroveň v kapitalistických zemích, měl zcela kontraproduktivní účinky[37].

Plán procesu kolektivizace[38] zemědělského sektoru v zemi probíhal neskutečně rychlým tempem a počet kolektivizovaných domácností tak rostl geometrickou řadou[39]. I když se následně tyto hodnoty ustálily, kritika Stalinovi domácí politiky naopak rostla. Opozice v exilu, kterou strana vládních představitelů již dávno nepovažovala za skutečnou[40], otevřeně odsoudila panující situaci v Sovětském svazu.[41] V únoru roku 1930 ze svého vyhnanství v Turecku Lev Davidovič Trockij přirovnal ukvapené procesy kolektivizace a dekulakizace k byrokratickému dobrodružství.[42] Se situací v zemi nebyli a ani nemohli být spokojeni samotní rolníci, kteří tak organizovali celou řadu ozbrojených demonstrací. Tyto společenské aktivity byly doprovázeny vražděním sovětských úředníků a směřovaly hlavně k ničení nahromaděného majetku v kolchozech i sovchozech.

Tab.2: Podíl kolektivizované plochy v Sovětském svazu a půdy využitelné k osevu v letech 1930 – 1933

vždy k červenci daného roku

1930

1931

1932

1933

% kolektivizované zemědělské oblasti

23,6 %

52,7 %

61,5 %

64,4 %

% kolektivizované půdy vhodné k osevu

33,6 %

67,8 %

77,6 %

83,1 %

Sotsialisticheskoe stroitelstvo SSSR, Moskva, 1934, s. 278

Z kritické situace v zemi si Stalin moc hlavu nedělal a i nadále nabádal obyvatelstvo, aby se plně věnovalo naplňování cílů prvního pětiletého hospodářského plánu. Vždy argumentoval tím, že budování kolchozů nesmí být násilné, jelikož tato úvaha je nerozumná a zcela reakcionářská. Družstva musí být naopak zakládána na aktivní podpoře hlavní masy rolnictva. První statistiky ohledně počtu založených kolchozů se objevily během prvních čtrnácti dní měsíce května roku 1930.[43] Velikosti zemědělských družstev se lišily dle jednotlivých regionů v zemi, ale standardně každý kolchoz zahrnoval na 70 domácností a pyšnil se vysokým podílem dobytka ve veřejném vlastnictví. V této době také v Sovětském svazu probíhal vysoký stupeň urbanizace a celkové vnitřní migrace obyvatelstva. Kolchozy obdržely vždy tu nejlepší část zemědělské půdy i ty nejdostupnější výrobní a pracovní prostředky. Postupně se zvyšováním produkce v zemědělství docházelo ke snižování množství výrobních faktorů. Chyběla jak lidská pracovní síla, tak i tažná síla, kterou reprezentovali koně a dobytek, a tak docházelo k částečné mechanizaci v zemědělském odvětví díky traktorům a dalším pracovním strojům, dovážených v tomto období hlavně z Velké Británie.[44] Zbytek rolnictva z nejnižších a středních vrstev společnosti pak obdělával a pracoval s nekultivovanou půdou, mokřinami či pustinami. Tato skupina obyvatel nebyla vůbec vybavena strojním zařízením, osevem. Nedostalo se jim ani finanční pomoci prostřednictvím zvýhodněně úročených státních úvěrů.

Zemědělská družstva spolu se státními farmami nesla ze 40,5 % zodpovědnost za výnosy z jarní sklizně roku 1930.[45] Hlavní úspěch měly díky vypěstovanému množství jarní pšenice a technických plodin, u brambor a ovsa byly výsledky slabší. Na základě těchto informací vydal komisař pro domácí i zahraniční obchod, Anastas Ivanovič Mikojan prohlášení, že Sovětskému svazu v současné době chybí už jen jeden rok k tomu, aby svou úrodou a následnou sklizní obilí dostatečně zabezpečil jak vlastní zem, tak téměř i celý zbytek světa. Koncem roku 1930 již bylo očividné, že původním zájmem hlavních vůdců země nebylo vytvoření systému založeného na směňování produkce mezi městy a venkovem, ale opírajícího se o myšlenku „vymačkat“ z rolnictva co nejvíce obilí, co se v dané chvíli dalo.

Cíl kolektivizace zemědělství, tedy vybudování v myslích všech jedinců žijících na venkově dojem družstevního vlastnictví i nadále hrál klíčovou roli ve Stalinově domácí politice. Aby ho mohlo být dosaženo, musel Stalin všechny přesvědčit, že v kapitalistickém světě vládne válečná a nevraživá atmosféra.[46] I proto 4. února roku 1931 vystoupil s veřejným projevem k obyvatelstvu. Během své řeči zvýraznil a deklaroval naplňování programu prvního pětiletého hospodářského plánu.[47] Šlo mu tedy o to, že jedině v pokračování myšlenek budování socialismu ve vlasti je Sovětský svaz schopný dospět k ekonomické nezávislosti, která jej ochrání před nepřátelskými imperialistickými silami.[48]

S procesem kolektivizace země nastala vysoká mobilita a vnitřní migrace obyvatelstva.[49] Revoluce shora tak vyvolala jakousi revoluci zdola. Začal obrovský boom masového stěhování, ať už zejména vynuceného, tak i v mnoha případech dobrovolného. Jednalo se ale o chaotickou akci se značně zmatečnými událostmi. Hlavním záměrem a snahou stěhujících bylo nalézt a vyhledat mnohem přijatelnější podmínky k živobytí. Města v této době nabízela nejlepší předpoklady, a proto se stala přirozeným ohniskem zájmu lidí. Aby bylo možné pohyb sovětských občanů monitorovat, byl vládním dekretem k 27. prosinci roku 1932 zaveden systém vnitřní pasové kontroly, který následně vyvolal úplný kolaps agrárního sektoru.[50] Napětí a dezorganizace dosáhly v zemi svého nejvyššího bodu.[51] Útrapy sovětské populace byly kruté a skoro vůbec se o nich veřejně nehovořilo. Do toho všeho přišly chudé úrody, státní farmy a jejich produkce s příliš vysokými provozními náklady byly neefektivní, tažná zvířata hladověla či byla masově vybíjena, dopravní infrastruktura fungovala na minimální úrovni. Vývozy obrovského množství obilovin z let 1930 a 1931 vyčerpaly celkové zásoby této komodity.[52] Navíc k tomu v zemi panovala vysoká míra natality, a proto základních potravin pro stále rostoucí počet obyvatel bylo stále méně a méně.[53] Netransparentní podmínky vztahující se k nízkým státním a velmi vysokým tržním výkupním cenám vedly následně jak k tomu, že obilí bylo distribuováno neoficiálními obchodními kanály, tak především k tragickým následkům v přicházejícím období. I když Stalin na základě neustále se zhoršujících životních podmínek v zemi nechal upravit pro rok 1932 plánovanou sklizeň, zabránit pohromě již nedokázal.[54]

Rok 1933 začal tím, že Stalin zareagoval na neustálé problémy s rolníky, kteří nechtěli vstoupit do kolchozů. Nechal vytvořit speciální stranicko - policejní jednotky dohlížející na administrativní pracovníky kolektivního statku a pojmenoval je politické sekce.[55] Vznikaly jak na státních statcích, tak i na strojně traktorových stanicích (STS), které se rozvíjely v širokém spektru již od června roku 1929. Zprvu fungovaly jako společné podniky, ale postupem času se přetransformovaly v plně kontrolované státní podniky.[56] Sloužily k propůjčování mechanizace skupinovým statkům za procentuální úplatu v naturáliích.

Hlavní označení, které si však rok 1933 přivlastnil, nese název krizový. Mnoho venkovských oblastí Sovětského svazu zasáhl strašný hladomor, jenž sebral poslední zbytek sil demoralizovaných rolníků k odporu vůči kolektivizaci. Hladomor tak vyjádřil vztah režimu k rolnictvu. Začal sice už na konci roku 1932 a skončil až v průběhu roku 1934, ale svou největší sílu ukázal během dvanácti měsíců roku 1933. Mezi nejpostiženější patřily obilnářské oblasti, ve kterých kolektivizace postoupila nejdále.[57] Jednalo se o území: Ukrajina, severní Kavkaz, dolní a střední povodí řeky Volhy a Kazachstán. Sovětská státní administrativa neuspořádala téměř žádné pomocné akce a před světem se jí hladomor podařilo dokonale utajit. A tak dále, jakoby se nic nedělo, pokračoval ohromný export obilovin. Jedinou reakcí pak pro zbídačené a umírající rolníky bylo ze dne 7. srpna roku 1932 se stalo vydání zákona o „ochraně socialistického vlastnictví“.[58]

V polovině roku 1933 Stalin při referování před Ústředním výborem oznámil, že vítězství nad rolníkem bylo dosáhnuto a výsledky prvního pětiletého hospodářského plánu dokonce splněny třikrát.[59]

2.1.1 Hospodářské podmínky v zemi

Na kolektivizační proceduru měl plynule navazovat proces sovětského průmyslového z mrtvých vstání, jelikož vedoucí představitelé země byli plně přesvědčeni, že nastolený a zaběhnutý vládnoucí režim přinutí rolníky, že dříve nebo později shromáždí do společného fondu veškeré své výrobní prostředky a jmění.[60] Primární cíl, kterého se v zemi dosáhlo, tedy nahrazení volného zemědělského trhu kontrolou státním aparátem, byl pomalu ale jistě rozšiřován.

2.1.1.2 Proces industrializace

První pětiletý hospodářský plán vycházel z předpokladů, ve kterých sovětští vládní představitelé viděli minimální komplikace. Opírali se tehdy o následujících hypotézy:

1) Pět dobrých úrod za sebou.

2) Větší zahraniční obchod než v roce 1928.

3) Pronikavé zlepšení kvalitativního výkonu.

4) Menší podíl státních výdajů na armádu.

Jeho uskutečnění mělo být dosaženo jak probíhající kolektivizací doprovázenou mechanizací zemědělské výroby, tak také procesem celkového oživení průmyslové výroby v zemi – industrializací.[61] Důraz se kladl i na skoncování s nezaměstnaností, která ve srovnání s kapitalistickými státy dosahovala na počátku třicátých let 20. století v Sovětském svazu zanedbatelných hodnot.[62]

Tab.3: První pětiletý hospodářský plán a výsledky jeho provedení v milionech rublů

rok

1927 – 1928, reálie

1932 – 1933, plán

1932 – 1933, reálie

národní důchod

2 440

4 970

4 550

hrubá průmyslová výroba

1 830

4 320

4 330

Hrubá zemědělská výroba

1 310

2 580

1 660

počet zaměstnaných lidí

11,3 milionu

15,8 milionu

22,8 milionu

Nove, A., An Economic History of the USSR, s. 192 + data z Sotsialisticheskoe stroitelstvo, Moskva, 1934

I přes ohromné potíže, které zemí otřásaly v důsledku kolektivizace, se neskutečně rychlým tempem rozvíjelo průmyslové odvětví, orientované zejména na výrobu těžkých strojních zařízení. Těžký průmysl se začal považovat za základní zdroj rozvoje národního hospodářství.[63] Důležitým předpokladem pro ekonomický růst v zemi byla promyšlená akumulace kapitálu a kapitálová investiční neostýchavost.[64] S růstem vládních investic však současně docházelo i k růstu cenové hladiny v zemi[65], tedy k inflaci[66].

Tab.4: Vládní investice v letech 1932 a 1933 v milionech rublů

rok

investice v milionech rublů

1932

2 350

1933

1 943

Nove, A., An Economic History of the USSR, s. 235 + data z nar. Khoz., 1960, s. 590

Aby mohl vládní aparát financovat peněžní částky za investiční projekty, musel na druhou stranu do státní kasy také někde finanční prostředky získat zpět. Kompenzaci si v tomto období našel v uvalení a novelizaci daní z obratu. Docházelo tak k navyšování nepřímých daní, především spotřební daně na vodku, sůl či sirky. Nově upravená daňová soustava se promítla i v prodejních cenách z průmyslové výroby, vzrostly tak například i manipulační poplatky za využívání dopravních prostředků.[67]

S industrializačním rozvojem v zemi začaly vznikat nové a obrovské průmyslové komplexy, závody orientující svou výrobu na těžké stroje, automobily či traktory. Hlavním vládním záměrem v této době byl mnohem vyšší stupeň centralizace doprovázený vytvářením stále větších a větších zemědělských a průmyslových jednotek. Obrovská průmyslová střediska však potřebovala i kvalifikovanou pracovní sílu.[68] Důraz se během plánování kladl jak na zefektivnění produktivity práce, tak především na zvyšování gramotnosti sovětských občanů.[69] Aby byli lidé v podnicích vůbec schopni obsluhovat veškeré stroje a zařízení, celá řada studijních programů a kurzů vyškolovala a rekvalifikovala novou generaci dělníků a technických specialistů či administrátorů.[70] Rekvalifikační kurzy pak zprostředkovávala i Rudá armáda, která vycvičovala a trénovala přímo zástupce z řad rolnictva.[71] Ti pak byli schopni obsluhovat a řídit nově vyráběné traktory. I přes vysokou fluktuaci pracovní síly se celková výkonnost a produkce zvýšila. Svůj podíl na tom mělo i zakládání výrobních kolektivů a komun, které vznikaly na základě spontánního úsilí samotných zaměstnanců.[72] Došlo také následně k částečné elektrifikaci země a k nárůstu počtu dálkových přenosových elektráren.[73]

2.1.1.3 Sovětský svaz a mezinárodní obchod

V rámci plnění prvního pětiletého hospodářského plánu považoval Sovětský svaz více než kdy jindy předtím za důležité dovážet západní technologie a zařízení. Jen během let 1928 – 1933 utratilo Rusko více než půl druhé miliardy rublů v cizí měně na nákup zařízení pro těžký průmysl.[74] Následně tak mohlo docházet k výrobě sovětských automobilů značky ZIS a traktorů označení Stalinec 8. Šlo o přímé kopie amerických modelů, u traktorů se jednalo o značku Caterpillar D-7.[75] Nákladné dovozy strojních zařízení si však žádaly na druhou stranu adekvátní sovětské vývozy. Rusové se proto snažili maximálně využívat výhodně úročené západní úvěry při exportu vlastních domácích zdrojů surovin.[76] Mezi dominantní vývozní artikly se řadilo zejména obilí, ropa a dřevo. Obrovský vývoz obilovin se ale v roce 1933 následně projevil ve strašlivém hladomoru, jelikož v obilních sýpkách sovětských rolníků se začalo nedostávat zrna na osev.[77]

Na počátku třicátých let 20. století byly v zemi zakládány monopolní exportní a importní společnosti, nad kterými dohlížel Komisariát pro zahraniční obchod.[78] Ostatní mezinárodně orientované organizace byly státem následně zlikvidovány.[79] Základním předpokladem vytváření těchto organizací byla protekcionistická opatření opírající se o vysoké tarifní sazby. I přes vysokou vybavenost nespočetným množstvím nalezišť nerostných surovin v zemi začal v Sovětském svazu vznikat nedostatek, v důsledku minimální výroby zboží schopného ihned vyvážet ze země, ve finančních prostředcích pro zaplacení dováženého zboží.[80] A tak v návaznosti na tento fakt byla vláda nucena postupně potlačovat poptávku sovětských občanů po zahraničním spotřebním zboží a směřovala své zájmy na soběstačné zásobování domácího trhu vlastními zdroji produkce.

Dovozní politika byla orientována na počátku třicátých let jen a pouze na prostředky sloužící k asanaci a rozvoji průmyslového odvětví, mechanizaci zemědělství a k celkovému socialistickému rozkvětu.[81] V dalším průběhu třicátých let pak však docházelo k poklesu dovozního objemu.[82]

Tab.5: Sovětský export a import v letech 1930 – 1933 v milionech rublů

rok

export (v milionech rublů)

import (v milionech rublů)

1930

4539

4638

1931

3553

4840

1932

2518

3084

193383">[83]

2168

1525

Foreign Trade of the USSR for 20 years: 1918 – 1937 (Moscow: V/O Mezhdunarodnaya Kniga, 1939), p. 6, USSR, Ministry of Foreign Trade

Na počátku třicátých let se sovětský zahraniční obchod potýkal s problémem. Ten se objevil kvůli přetrvávající Velké hospodářské krizi v kapitalistickém světě. Světová ekonomická deprese se projevila především v cenách jednotlivých komodit nabízených a poptávaných na světových trzích. I přesto, že v období let 1931 – 1932 byl sovětský obchod na svém vrcholu[84], docházelo k pravidelným poklesům výkupních cen[85] základního ruského vývozního artiklu, tedy obilí.

Tab.6: Vývoz obilí ze Sovětského svazu v jednotlivých letech v milionech tun

rok

množství vyvezeného obilí

1930

4,8 milionů tun

1931

5,2 milionů tun

1932

1,8 milionů tun

1933

1,7 milionů tun

Tucker, R. C., Stalin u moci – Revoluce shora 1928 – 1941, s. 152

V průběhu roku 1933, kdy byl dokončován plán první hospodářské pětiletky, se v zemi začaly objevovat známky ustupování potravinové krize a Sovětský svaz se cítil mnohem nezávislejší na hlavních zahraničních dovozcích a dodavatelích než kdykoli předtím. I přes celkové snížení vývozu obilí a jeho účinného výkupu i za nemilosrdnou cenu vyhladovění valné většiny rolnictva, se zvýšilo v popisovaném období souhrnné množství potravin přístupných především ruskému měšťanstvu.[86]

2.1.1.4 Bankovní sektor

V Sovětském svazu byly ve své podstatě zrušeny a odstraněny veškeré bankovní instituce, jelikož je Ústřední výbor považoval za nevhodný kapitalistický prvek. Došlo tak k dalšímu posílení centralizace a kontroly ze strany státu.[87] Veškeré transakce, ať už domácí nebo mezinárodní, tak musely projít kontrolou a schválením Státní sovětské banky.[88] Když pak sovětská exportní monopolní firma prodala zboží v cizině, obdržela zaplaceno v anglických šterlincích, amerických dolarech či německých markách. Měny byly následně přijaty Státní bankou a ta je firmě směňovala za rubly. Pokud se jednalo o dovoz, firma zaplatila Státní bance v domácích rublech a zahraniční dodavatelé byli zpětně vyplaceni v jejich národních měnách.

3.1.1 Diplomatické předpoklady v zemi

Sovětská zahraniční politika, ať už na počátku třicátých let 20. století, tak i v pozdějším období, nesla vlastní charakteristické znaky.[89] Budování socialistické společnosti vládlo společenské vlastnictví výrobních faktorů. Pětiletá hospodářská plánování vylučovala ekonomické krize a jakékoli prvky anarchie ve výrobě, o tržním prostředí se nedalo ani hovořit. Všechny tyto typické atributy se následně projevily i na mezinárodní diplomatické scéně. Již na počátku třicátých let byla osobnost Stalina nejmocnějším článkem celého Politbyra. Avšak jeho hlavním záměrem se stalo úsilí o ovládnutí celého sovětského systému, který postupně dle osobní vize a pod taktovkou podřízení veškerého chodu společnosti „velkému obratu“ přetvářel pomocí ekonomické, sociální a kulturní revoluce.

V květnu roku 1930 rozhodl výkonný výbor třetí internacionály v Moskvě o přestěhování agitačního střediska komunistické propagandy v západních zemích z Berlína do Londýna.[90] V červnu stejného roku se lidovým komisařem pro zahraniční věci stal Maxim Maximovič Litvinov, tedy muž a šéf diplomacie, který nikdy předtím nebyl Stalinovým blízkým či dokonce ani jeho chráněncem. Právě i v tomto období se Stalinovi definitivně podařilo, i přes obrovský odpor zástupců opozic, prosadit do čela strany.

Podstatnou úlohu a roli hrála zahraniční politika sovětské vlády zejména v letech naplňování programu první hospodářské pětiletky. Jejím hlavním úkolem a činností se stalo usnadnění mezinárodních podmínek, zaměření se na spolupráci při budování světového míru a zároveň nezávislé rozvíjení nových obchodních styků. Pro SSSR bylo v této době nejdůležitější všemi možnými prostředky urychlovat tempo industrializace v zemi.

Komplikací pro sovětskou zahraniční politiku se na počátku třicátých let stalo obvinění z dumpingové exportní politiky.[91] Nařčení přišlo od západních mocností, tedy zemí bojujících v tomto období s následky světové hospodářské deprese. Sovětský vývoz se orientoval hlavně na obilnou produkci, a když se pak během roku 1930 nečekaně světové tržní ceny za tuto komoditu propadly o celých 49 %, pokles způsobil komplikace v sovětských obchodních záměrech.[92] To si však ruští vládní představitelé nenechali líbit a reciprocitně zaútočili.[93]

Komplikace na mezinárodní scéně, kdy 18. září 1931 japonská armáda napadla Mandžusko, rozprostírající se i v jihovýchodní části Ruska, mírně ovlivnily Sověty při naplňování vizí prvního hospodářské pětiletky.[94] Většina státních výdajů byla v tomto období směřována na zbrojení armády a na nákup bavlny, kůže či vlny.

K tomu, aby mohli získávat informace a vyvíjet vliv na mezinárodní scéně, disponovaly Sověty celým arsenálem prostředků.[95] Pro Moskvu, jako centrum veškerého dění, pracovaly tři zpravodajské služby. Každá se orientovala na vlastní oblast zaměření. Vzniklo tak zahraniční oddělení GPU, Komunistická internacionála a kontrašpionážní služba Rudé armády. Celkově lze konstatovat, že ministerstvo zahraničí bylo resortem vysoké kulturní úrovně.[96]

Pro naplňování plánu procesu industrializace přicházely do země pod smlouvami zahraničních společností celé řady specializovaných a fundovaných pracovníků. Základem pozvánek byla jak pomoc při budování nových továren, tak zejména zaučování a seznamování ruských kolegů s modernějšími a vyspělejšími technologiemi. Jiní naopak přicházeli jako idealističtí dobrovolníci, jelikož růst masové nezaměstnanosti se v zemích postižených hospodářskou depresí stále více prohluboval.

Roku 1933 došlo díky Lidovému komisariátu pro vnitřní záležitosti (OGPU) k zatčení dvou anglických inženýrů. Ti v Sovětském svazu pracovali pro britskou společnost Metropolitan – Vickers Company sídlící v Moskvě.[97] Obžalováni a obviněni byli za vojenskou a politickou sabotáž s přijímáním úplatků. Jako protest proti tomuto obvinění a verdiktům trestů uvalila následně britská vláda 80 % embargo na veškerý sovětský dovoz, což jim sovětská vláda ihned oplatila stejnou měrou. Ruští představitelé si však už po dvou a půl měsících uvědomili, jak potřebují dovážet zboží z Velké Británie, a tak byli obžalovaní propuštěni a veškerá embarga zrušena.[98]

2.2 Situace ve Velké Británii v letech 1930 – 1933

Analýzu počátku třicátých let 20. století ve Velké Británii zahájím obdobím, ve kterém v zemi panovala nezlomná léta Velké hospodářské deprese. Ta pro tento ostrovní stát znamenala konec jedné obrovské historické éry postavení, které si Anglie v rámci světového konkurenčního boje vydobyla v oblasti námořnictví, obchodu i politiky.[99]

4.1.1 Politické a sociální poměry v zemi

Za hlavní charakteristiky politického prostředí ve Velké Británii na počátku třicátých let 20. století lze považovat spory mezi jednotlivými osobnostmi a představiteli politických stran. Ty následně přinášely nulové výsledky o tom, kdo má v zemi vlastně politické scéně dominovat a vládnout. Dominantní body politických diskusí představovaly otázky nezaměstnanosti a sociálních rozvratů v zemi.[100]

V lednu roku 1930 labouristický předseda vlády[101] James Ramsay MacDonald, v reakci na stále se prohlubující ekonomickou krizi, oznámil veřejnosti založení „Rady pro hospodářské poradenství“[102]. Ta jednala a analyzovala zásadní problémy všech jednání, boj s narůstající nezaměstnaností a Velkou hospodářskou depresí.[103] Všechny výsledky setkání však byly následně v květnu roku 1930 vládním kabinetem odmítnuty. Překonávání hospodářské stagnace a politického, sociálního a kulturního úpadku tak pokračovalo i nadále. Diskutovalo se zejména o otázkách protekce domácího trhu[104] vůči zahraniční konkurenci pomocí různých tarifů, dovozních omezení (kvóty na dováženou pšenici) či o rozvoji domácího zemědělského sektoru[105]. Vedly se hovory o celé řadě dalších reforem, především o veřejném dohledu nad bankovním systémem a nad průmyslovým odvětvím. Mnoho hlasování však nakonec nebylo usneseno, ale rovnou zamítnuto. Jednalo se například o oblasti školství a vzdělání či o změny veřejné dopravy ve velkých britských městech.

V únoru roku 1931 zástupci z řad konzervativců kritizovali nehospodárné vládní výdaje a vysoké půjčky.[106] Požadovali tak jmenování speciální komise na dohlížení a hodnocení vládních rozhodnutí. Jejich pobídku akceptoval tehdejší ministr financí Philip Snowden a ustanovil tzv. „Výbor pro národní výdaje“.[107]

Největší krize, jak mezi britskými tiskovými médii, tak hlavně na politické půdě, vykrystalizovala v březnu roku 1931. Zástupci konzervativní strany, v čele s Winstonem Spencerem Churchillem, pokračovali v odsuzování a kritizování šancí na vytvoření statutu dominia pro Indii, čehož byl velkým zastáncem jiný konzervativec, Stanley Baldwin.[108] Noviny pak fungovaly jako hlavní propagandistický prvek pro změnu vládní politiky, ale i lidských přání a potřeb.[109] Koncem dubna 1931 byl ministrem financí Snowdenem představen návrh státního rozpočtu, který garantoval nulové zvyšování daní kromě daně uvalené na benzín. Konzervativci však požadovali do vládních příjmů zahrnout ještě daň z půdy, a proto v rámci politického pléna došlo k dalším zdlouhavým vyjednáváním. V květnu stejného roku se začaly objevovat zprávy, že britský prohlubující se vládní deficit směřuje zemi na pokraj státního bankrotu.[110]

Tab.7: Výdaje na sociální služby ve Velké Británii v letech 1930 – 1933 v milionech liber

Rok

         

1930

1931

1932

1933

celkové příjmy vlády a orgánů místní správy

 

1022

1047

1035

1017

celkové výdaje vlády a orgánů místní správy

 

982

1005

968

919

výdaje vlády a orgánů místní správy na sociální služby

354,2

376,8

374,7

368,3

Mowat, L. Charles, Britain between the wars, s. 497

Tab.8: Národní důchod Velké Británie v jednotlivých letech v milionech liber

rok

1931

1932

1933

národní důchod

3438

3327

3533

Bowley A. L., Studies in the National Income, 1924 – 1938, s. 81

Na finanční krizi navázala pozvolna v srpnu 1931 krize politická. Ta se rozpoutala v době, kdy byl parlament odročený a velkou měrou se o ni postaral tisk. Hlavními body jednání mezi ministry a opozičními představiteli byla prohlášení, že vládní koalice bude vyrovnávat deficitní rozpočet a zaměří svou pozornost na transparentnost v podporách v nezaměstnanosti, které zejména tento deficit prohlubují.[111] Politická krize se celkově projevila na změně rovnováhy mezi politickými stranami, což následně vedlo k odvrácení se od podpory volného a svobodného obchodu směrem k protekcionismu a ochraně trhů britského Impéria. Pozice se tedy oslabila u labouristů a liberálů, zvýšení vládních ambicí šlo naopak pozorovat u konzervativní strany.

23. srpna 1931 se pod řízením premiéra MacDonalda konala konference s veřejným slyšením, kterého se v Buckinghamském paláci zúčastnil i britský král Jiří V. Národ byl podrážděný kvůli stále rostoucímu rozpočtovému deficitu a labouristický kabinet se zdál být na konci svých sil. Labouristická vláda proto byla rozpuštěna a pod vedením MacDonalda sestavena provizorní Národní koalice.[112] 27. října se konaly nové volby, jejichž hlavním programem politických kampaní se stala problematika snižování mezd, otázky kolem anglické měny, státního rozpočtu a obchodní bilance.[113] Labouristé hovořili o bankovních podvodech a konzervativcům vadily prvky socialismu a hlavně inflace. Lidé však chtěli změnu a tu spatřovali v rámci zbavení se labouristické strany v čele země.

Návrhy pro nový státní rozpočet[114] zaměřené na předejetí vysokým vládním výdajům:

1) Socializace průmyslového odvětví. Oficiální program levého křídla labouristické strany. Ovlivňováno typickými politickými prvky odborového hnutí, řešily se mzdové a pracovní podmínky.

2) Veřejné práce. Politika mírných veřejných výdajů směřovaných k půjčování ve fondech pojištění v nezaměstnanosti.

3) Redukce vládních nákladů. Místo vládních výdajů byly sníženy vládní příjmy z úrokových plateb.

4) Všeobecné snižování mezd.[115] Názor, že pokud nedojde ke snížení mezd a podpor v nezaměstnanosti, poklesne britský obchod, tím se bilance dostane do pasivní polohy, dojde ke zvýšení nezaměstnanosti a zároveň se prohloubí rozpočtový deficit.

5) Protekcionismus. Dovozní restrikce byly podporovány Baldwinem, Chamberlainem a dalšími zástupci z řad konzervativců. Importní omezení poskytnou více pracovních pozic domácím pracovníkům v domácích odvětvích a zpoplatnění dovozů pomůže vyrovnávat nerovnováhu obchodní bilance. Proti těmto opatřením se postavili liberálové v čele se Snowdenem.

6) Boj s inflací, devalvace libry.

Výsledky voleb jasně ukázaly, že britští rezidenti nevidí v socialismu ani jiné formě revolučního vlivu vyřešení vlastních osobních problémů.[116] V předsednictví vlády nakonec zůstal labouristický MacDonald, novým ministrem financí se stal konzervativec Neville Chamberlain a ministrem zahraničí liberál Sir John Simon.[117]

20. listopadu 1931 byl parlamentem nařízen a schválen tzv. „Abnormální dovozní akt“.[118] Toto dočasně nařízené ustanovení byly k 1. březnu roku 1932 následně nahrazeno rozsáhlejším systémem protekcionistických opatření, mezi které patřily následující omezení a doporučení:[119]

1) Uvalení všeobecného celního poplatku ve výši 10 % na téměř všechno dovážené zboží.[120]

2) Zboží z britského impéria bylo od cla osvobozené.

3) Zboží uvedené na tzv. svobodném listu (pšenice, kukuřice, maso, zvířectvo, železo a cínová ruda, vlna, bavlna, lněné vlákno, kůže) bylo také od daně osvobozené.

4) Vznik Rady dohlížející a rozhodující o dovozu.

19. dubna 1932 byl Chamberlainem založen mechanismus tzv. „Účtu na vyrovnávání devizových rozdílů“ s cizími zeměmi.[121]

Velká Británie se na počátku třicátých let uzavírala sama do sebe a starala se více jen o své vnitřní problémy, než aby dohlížela na situaci ve světě. Toto období bylo bohaté na početné průzkumy veřejného mínění ve společnosti, kdy hlavním záměrem šetření byl zájem zjistit u anglického obyvatelstva vizi o budoucnosti země a celkovém vývoji společnosti. Bylo to období, které sebou přineslo i několik pozitiv. Kromě let 1931 a 1932, tedy během období největší hospodářské deprese, došlo ke zvýšení reálných příjmů v celé britské společnosti.[122]

5.1.1 Hospodářské podmínky v zemi

Dne 24. 10. 1929, tedy tzv. černým čtvrtkem na newyorské burze se začala šířit světová hospodářská krize, která předznamenávala pro dalších pár let jakýsi konec stabilizace kapitalismu. Doprovázena prudkým snížením průmyslové výroby, prohlubující se mírou nezaměstnanosti, zachvácením mezinárodního obchodu, finančního i zemědělského sektoru ovlivnila velkou měrou také britské ostrovy.

Fiskální politika nově vzniklé vlády z listopadových voleb z roku 1931 byla v tomto období cílena zejména na investice na oživení národního hospodářství, jelikož v zemi převládala nedostatečná rovnováha mezi nabídkou a poptávkou a docházelo tak k obrovským a nečekaným propadům tržních cen. Z celkového pohledu však také začalo období protekcionismu, které přinášelo formy podpor vybraným průmyslovým odvětvím národního hospodářství.

Tab.9: Kapitálové investice a jejich velikost v jednotlivých letech v milionech liber

Rok

investice

1931

803 milionů liber

1932

766 milionů liber

1933

697 milionů liber

Mowat, Ch. L., Britain between the wars, s. 455 a 456

2.2.1.1 Nezaměstnanost a průmyslová výroba

Základní problém, se kterým se musela Velká Británie vypořádávat již od počátku třicátých let 20. století, byl obrovský nárůst nezaměstnanosti v zemi.[123] Jeho příčinu a doprovodná vysoká čísla lze spatřovat především ve špatně prováděné politice hlavních britských představitelů. Sektor, který ekonomická krize v zemi zasáhla nejvíce, byl ten průmyslový.[124] Od začátku jejího počátku až do konce roku 1932 poklesla průmyslová výroba v Anglii o 16,5 %, přičemž celková výroba byla doprovázena obrovskými produkčními výkyvy.[125]

Britské ekonomické zotavování, při realizaci politiky nízkých cen, vzrůstající spotřeby a produktivity práce, začalo v průběhu roku 1933. Předtím byla restriktivní opatření nedílnou součástí ekonomického nacionalismu Británie. Znovu se zaměření na stavební a těžký průmysl v zemi, který byl krizí zasažen nejvíce, nastartovalo hnací sílu zotavení a následný celkový rozvoj domácího trhu se spotřebním zbožím a službami.[126]

 

Tab.10: Produktivita ve zpracovatelském průmyslu ve Velké Británii (output na hlavu)

rok

produktivita v %

1929

100 %

1930

99 %

1931

97 %

1932

98 %

1933

103 %

Mowat, L. Charles, Britain between the wars, s. 451

2.2.1.2 Velká Británie a mezinárodní obchod

Se změnou vládní moci, kdy se do čela dostala konzervativní strana a taktovku nad domácí politikou přebíral stále ambicióznější Chamberlain, nastaly také přehmaty ekonomické. V listopadu roku 1931 byl vydán plán, který na dobu šesti měsíců uvalil poplatky vyšší než 100 % na dovážené produkty, které byly do země importovány v abnormálním množství.[127] Hlavní představitelé země totiž byli zcela přesvědčeni, že je toto zboží dováženo za dumpingové ceny.[128]

Postupně také docházelo k posilování bilaterálních a eliminaci multilaterálních obchodních styků ze strany Velké Británie prostřednictvím systému protekcionistických tarifních opatření.[129] Imperiální výrobci pak byli schopni uspokojit jen malé procento britských dovozních potřeb, zatímco britští producenti drželi velký podíl celkového imperiálního trhu.

Tab.11: Podíl britského obchodování v rámci Impéria a s ostatními zeměmi v letech 1930 – 1933

rok

1930

1931

1932

1933

Rok

1930

1931

1932

1933

dovoz

       

Vývoz

       

z impéria

25 %

24,5 %

31,6 %

34,3 %

do impéria

37,5 %

35,9 %

38,2 %

39,2 %

z ostatních zemí

70,9 %

71,3 %

64,6 %

63,1 %

do ostatních zemí

56,5 %

56,3 %

54,7 %

55,6 %

Mowat, L. Ch., Britain between the wars, s. 437, ve statistikách není zahrnuto obchodování s Irským svobodným státem

Na počátku třicátých let byl zaznamenán i úpadek britských vývozů v důsledku vysoké úrovně domácích výrobních nákladů, daní a mezd.[130] Proto podala pomocnou ruku domácím obchodníkům a vývozcům vládní instituce založená již v roce 1919 v podobě tzv. „Garantování vývozní důvěry britských obchodníků” ve světě.[131] S vládními intervencemi se postupně vytrácel trh volné soutěže a docházelo ke graduálním diskrepancím a fluktuacím cen, směnných kurzů a úrokových měr v zemi. Místo laissez faire se začaly objevovat prvky smlouvání, diskriminace, bilaterality a dalších vládních kontrol.[132]

Tab.12: Britská platební bilance v milionech liber pro období 1930 – 1933

rok

1930

1931

1932

1933

dovoz

1053

870

710

685

vývoz

666

461

422

422

bilance

-387

-408

-287

-263

příjmy ze zámořských investic

220

170

150

160

Mowat, L. Charles, Britain between the wars, s. 437

Na počátku třicátých let byl britský dovoz orientován zejména na zahraniční potraviny a nerostné suroviny, kdežto vývoz potom na hotové produkty průmyslové výroby (obráběcí stroje, železniční materiál, lodě, elektrická zařízení, dopravní prostředky) a textilní zboží.

Export měl obrovský podíl na celkovém národním důchodu, díky kterému se akumuloval kapitál v zemi a ten se odrážel v průběhu jednotlivých let v postoupném zvyšování životní úrovně obyvatelstva na ostrovech.[133]

Tab.13: Podíl Velké Británie na světovém obchodu v letech 1930 – 1933

rok

celkový podíl

dovozní podíl

vývozní podíl

1930

13,4 %

16,11 %

10,51 %

1931

13,3 %

17,18 %

9,36 %

1932

13,4 %

16,43 %

10,06 %

1933

13,5 %

16,58 %

10,37 %

Mowat, L. Charles, Britain between the wars, s. 434

2.2.1.3 Bankovní sektor

Finanční krize až panika, která se prohlubovala s jarem a létem roku 1931, kdy ještě více kolaboval celý mezinárodní finanční systém a s ním následoval kontinuální propad cen, zasáhla také samozřejmě ostrovní bankovní systém.[134] Britská centrální banka Bank of England, která obdržela úvěry od Bank of France a Federal Reserve Bank of New York, trpěla v popisovaném období ztrátou librových rezerv, vládními tarifními omezeními a imperiálními preferencemi. Nejistota a strach lidí vedly vládu k obrovskému stahování zahraničního kapitálu do země, čím rostla inflace v zemi. Ta vyústila až v tzv. „run na britské banky“. Aby byla britská libra ochráněna, přistoupila vláda k tzv. „politice levných peněz“ a britské banky tím pádem k realizaci půjček při nízkých úrokových sazbách. Situace postupem času už byla však tak neúnosná, že na podzim stejného roku Velká Británie vynuceně odstoupila od zlatého standardu.[135] Odklon od zlatého standardu vyústil z tuzemského i zahraničního odlivu zlata, což následně snížilo nabídku této komodity na bod, kdy již britské finanční závazky nemohly být spláceny kontinuálně v rámci jedné existující světové parity.

6.1.1 Diplomatické předpoklady v zemi

Velká hospodářská krize destabilizovala a pozměnila dosavadní systém mezinárodních vztahů. Vzestup sociálního neklidu a bouří tak vytvářel mnohem širší prostor pro autoritativní režimy a na tento aspekt musela mnohem důrazněji zareagovat také britská vláda.[136]

V roce 1930 se uskutečnila společná konference Commonwealthu. Hlavním bodem projednávání se stal boj za vytvoření společného celního systému v britském Impériu, který měl preferovat vzájemný obchod mezi všemi zeměmi společenství.[137] V září následujícího roku se britské ostrovy opět o něco více uzavřely samy do sebe tím, že jako první zrušily zlatý standard libry a mezinárodní náklonnost k vyjednávání si udržovaly jen s Japonskem a Spojenými státy Americkými.[138] 11. 12. 1931 britský parlament schválil tzv. „Westminsterský status“[139], jenž se tak stal královským zákonem[140] a upravoval vztahy mezi Velkou Británií a jejími dominiemi. Také díky němu došlo ke vzniku britského společenství národů.

Během 21. července – 21. srpna 1932 se v kanadské Ottawě konala velká Imperiální konference.[141] Britská delegace zde byla vedena Baldwinem, zúčastnil se jí i Chamberlain a dalších 5 vládních ministrů.[142] Cílem této konference bylo posílení vzájemných obchodních vztahů v rámci Impéria. Zástupci Británie zde slíbili, že budou zvyšovat preference na potraviny dovážené ze samosprávných kolonií, nedošlo však k dohodě jen s Irským svobodným státem.[143] Proto pro tuto oblast britského Impéria byly uvaleny vyšší poplatky na dovážené hospodářské zvířectvo, maso a mléčné výrobky. Britské vládě se na této konferenci podařily dojednat jakási reciproční práva pro britské obchodníky stěžovat si u tarifních výborů kolonií ohledně nastavení jednotlivých dovozních cel.[144]

Celkově se anglický protekcionismus v letech 1932 a 1933 široce rozšířil i díky různým netarifním opatřením. Týkala se zejména systému odlišně stanovených a realizovaných dovozních kvót na zemědělské komodity.[145]

2.3 Vzájemné vztahy Sovětského svazu a Velké Británie v letech 1930 – 1933

Veškeré projekty sovětské zahraniční politiky se s počátkem třicátých let týkaly potřebného obnovování diplomatických vztahů s Británií, jež byly přerušeny z britského podnětu z řad představitelů konzervativní strany v průběhu roku 1927.[146] I když se pak, zejména ekonomické vztahy, zlepšili díky labouristické vládě v čele Anglie v období let 1930 – 1931, i přesto se sovětští diplomatičtí představitelé i nadále soustředili na podporu a posílení vztahů v oblasti bilaterální ekonomické diplomacie. Velká hospodářská krize vzniknuvší v roce 1929 a urputná mezinárodní konkurence totiž značně navýšily pozornost britského Impéria na plánované obrovské vývozy ze Sovětského svazu. Mnohokrát docházelo k obviňování SSSR, že realizuje dumpingovou politiku a využívává své rezidenty na tvrdé a nucené práce.[147] Tyto argumenty následně sloužily jako hlavní opodstatnění protekcionistických dekretů a opatření uvalených na sovětský zahraniční obchod.[148] Inovační kroky sovětské diplomacie představovaly zřízení speciálního oddělení zaměřeného na podstatné mezinárodní otázky. Jeho působnost se pak týkala politické, diplomatické, ale i hospodářské oblasti. Řešil tak otázky odzbrojování, neútočení, bezpečnosti, vojenského spojenectví, mezinárodních dluhů a reparací. V průběhu měsíce dubna roku 1930 Stalin neoblomně trval na potřebě uzavřít obchodní smlouvu s Británií, a proto šestnáctého dne měsíce dubna došlo k podpisu dočasné obchodní dohody otevírající anglický trh dokořán ruskému vývozu.[149] Jednalo se tedy o jakousi vzájemnou doložku nejvyšších výhod, která byla později z britské strany častokrát kritizována. Samotnou smlouvu podpořila celá řada garancí výhodných krátkodobých půjček ze strany britské vlády.[150]

V prohlášení pro tisk z 25. července 1930 uvedl právě nově jmenovaný sovětský lidový komisař pro zahraniční věci Litvinov západnímu světu a tedy i Británii tři důvody mírového soužití se SSSR:

1) Touha po míru zahájena prvním pětiletým hospodářským plánem v zemi.

2) Západ nemůže ignorovat SSSR, jelikož ten se díky svému intenzivnímu rozvoji opět stane důležitým hráčem na světové úrovni.

3) Hospodářská krize donutí kapitalistické země spolupracovat se Sovětským svazem.

Na přelomu měsíců srpna a září roku 1930 vzbudil mnoho pozornosti u obchodní i politické veřejnosti spor společnosti Lena Goldfields Limited se sovětskou vládou.[151] Během listopadu odhlasoval Ústřední výbor direktivu zaměřenou na zintenzivnění posílení ekonomického postavení Sovětského svazu v Británii, Itálii a Německu. Nejdůležitějšími prostředky propagandy se staly internacionální obchodní veletrhy a výstavy, avšak direktiva stále více narážela na překážky spojené s prohlubující se krizí mezinárodního obchodování.

V průběhu roku 1930 byla založena se sídlem v Londýně sovětsko – britská dopravní monopolní organizace (The Anglo – Soviet Shipping Company) a veškeré sovětské bankovní aktivity v Anglii od stejného období provozovány prostřednictvím přeživší Moskevské národní banky (Moscow Narodny Bank, Ltd.).[152]

Britští Labouristé byli nakloněni mnohem bližší vzájemné spolupráci se Sovětským svazem[153] a měli zájem především o poskytování obchodních úvěrů Rusku[154]. Tato forma finanční podpory však pro sovětské představitele znamenala z celkového pohledu spíše břemeno, než pomoc.[155]

Během května 1931 se sovětská diplomatická delegace zúčastnila setkání studijní komise Evropské unie a snažila se rozšiřovat své diplomatické styky i prostřednictvím řady dalších světových hospodářských konferencí. V polovině roku 1931 navštívil Sovětský svaz také známý anglický dramatik a nositel Nobelovy ceny za literaturu George Bernard Shaw.[156]

Konference o odzbrojení[157], jejímž předsedou byl jmenován britský labouristický politik a odborový předák[158] Arthur Henderson, odstartovala v napjaté mezinárodní situaci 2. února 1932 ve švýcarské Ženevě. Britský ministr zahraničních věcí Sir John Simon během početných jednání navrhoval celkovou likvidaci ponorek a bojových plynů. Zástupce sovětské diplomacie Maxim Litvinov naopak celkový zákaz zbraní, ať už technicky útočných či obranných. Mnoho zúčastněných zemí s výsledky jednání a společných vyjednávání nebylo nakonec vůbec spokojeno, i přesto, že se země dohodly například na zákazu bombardování ze vzduchu.[159] Mezi nespokojenými se jednalo hlavně o Německo, USA, ale i Sovětský svaz.

Velká Británie, která do současné chvíle představovala pro SSSR největší odbytový trh[160], vypověděla v říjnu 1932 anglicko-sovětskou dočasnou obchodní smlouvu[161], v důsledku zkreslování exportních cen zboží státními sovětskými orgány, uzavřenou v dubnu roku 193[162].

Tab.14: Velká Británie a obchodní vztahy se Sovětským svazem v rozmezí let 1929 – 32

 

% sovětských exportů

% sovětských importů

období let

1929 - 32

1929 - 32

obchod s VB

26,5 %

8 %

Abrams, M., Britain and her export trade, s. 158

K třicátému lednu 1933 nastoupil v Německu do funkce říšského kancléře Adolf Hitler a situace na mezinárodní politické scéně s jeho příchodem nabrala na velikých obrátkách. Dne 6. února 1933 byl v Ženevě na odzbrojovací konferenci sovětskou vládou představen další návrh na všeobecné a úplné odzbrojení, který ale hlavní kapitalistické mocnosti odmítly. I přes jeho zavržení vynaložili sovětští diplomaté nové úsilí k zajištění bezpečnosti národů a předložili tak k projednání návrh deklarace o definici útočící země (o agresorovi).[163]

Dokument o zákazu dovozu sovětského zboží do Velké Británie z dubna roku 1933 dával pravomoc zakázat dovoz jakéhokoli zboží vyprodukovaného a vyrobeného v Sovětském svazu.[164] Uvalené ekonomické sankce měly hlavně politický podtext, kdy britští představitelé reagovali na zatčení anglických inženýrů v Sovětském svazu.[165]

Tab.15: Velká Británie a obchodní bilance se Sovětským svazem v jednotlivých letech v milionech liber[166]

rok

hrubý dovoz

domácí vývoz

re - export

Bilance

1930

34,2

6,8

2,5

- 24,9

1931167">[167]

32,3

7,3

1,9

- 23,1

1932

19,6

9,2

1,4

- 9,0

1933

17,5

3,3

1,0

- 13,2

Trade regulations and commercial policy of the UK, s. 210

Od 12. června roku 1933 se v Londýně odehrávala světová hospodářská konference.[168] Sovětský svaz se s konečnou platností na předešlé ženevské konferenci přesvědčil, že nedosáhne přijetí deklarace o určení agrese, a tak podnikl další kroky, aby tohoto cíle, klidně i v omezeném rozsahu, dosáhl. Základními body jeho programu se tak staly:

1) Normalizace vztahů mezi kapitalistickými zeměmi a SSSR.

2) Rozvinutí mírové hospodářské spolupráce s kapitalistickými zeměmi.[169]

Dne 15. září 1933 přišlo do Moskvy jménem podepsaných 30 států pozvání, aby SSSR vstoupil do Společnosti národů.[170] V následné sovětské odpovědi stálo, že ruská vláda, jejíž hlavním bodem zahraničních politických aktivit bylo organizování a upevňování míru ve světě, je připravena do organizace vstoupit a zaujmout v ní místo, které ji v rámci mezinárodních vztahů náleží. Požadavkem se však stalo odmítnutí jakékoli odpovědnosti za rozhodnutí Společnosti národů přijatých před vstupem SSSR do organizace.

Návrh francouzského politika Jeana Louise Barthoua z léta roku 1933 na vytvoření tzv. „východního Locarna“, směřoval jednotlivé země k rozsáhlejšímu budování vzájemně propojených obranných aliancí s pevnou garancí existujících hranic.[171] Ty by poté tvořily jakýsi systém kolektivní bezpečnosti a obrany v Evropě.[172]

V prosinci 1933 sovětští představitelé opět potvrdili, že je země připravena vstoupit do Společenství národů, ale za jistě garantovaných podmínek. Měli zájem zejména o normalizaci vztahů s členskými zeměmi, které ho doposud neuznávaly a také o doplnění mandátního systému v bývalých koloniích. Byli také připraveni jednat ohledně uzavírání regionálních dohod o vzájemné pomoci proti hrozbám útoků z německé strany.[173] Prestiž a věhlas, kterým sovětští diplomaté v čele s Litvinovem ke konci roku 1933 disponovali, vyplývaly z nastavených pravidel dodržovaných při zahájení sovětské zahraniční konjunktury.[174]

Z celkového pohledu rok 1933 představoval ohromný obrat ve vzájemných vztazích sovětské diplomacie s ostatními kapitalistickými zeměmi. Relace tak vstupovaly do nové fáze a byly podmíněny hlavně hospodářskými úspěchy spojenými s růstem významu a autority Sovětského svazu na mezinárodním politickém a diplomatickém poli.

2.4 Shrnutí informací pro období let 1930 – 1933

7.1.1 Politické a sociální poměry v obou zemích

Vycházíme – li z politické situace na počátku třicátých let 20. století v Sovětském svazu, hovoříme o monopolním postavení jedné strany, komunistické strany v čele s autokratickým vůdcem, Stalinem. Zamítnutí politické pravice v zemi umožnilo centrálním orgánům pracovat mnohem konzistentněji na procesu budování socialismu a realizovat tak politiku propagandy, direktivního plánování a teroristického útlaku. Počet utlačovaných, zatčených, vyhoštěných, ale i usmrcených zástupců nejen z řad rolnictva je toho očividným důkazem. Ruku v ruce s drastickým policejním terorem, potlačováním a odsuzováním prvků kapitalistického světa, se projevily i dopady kolektivizace na zemědělský sektor v zemi a na souhrnný společenský vývoj uvnitř i vně vesnice. Z celkového pohledu analyzovaných dat je však velice důležité zmínit také fakt, že proces socializace zemědělství, následně doplňovaný masivním industriálním nástupem, automaticky negarantoval zvýšení nabídky obilí ze strany státu domácím spotřebitelům.[175]

Tab.16: Státní dodávky obilí v milionech tun v jednotlivých letech

Rok

1930

1931

1932

1933

miliony tun

22,1

22,8

18,5

22,6

Malafeyev, Istoriya tsenoobrazovaniya v SSSR, Moskva, 1964, s. 175 a s. 177

Vycházíme – li z politické situace na počátku třicátých let 20. století ve Velké Británii, hovoříme o velmi nestabilním období anglických politických dějin. Vnitřní mimostranické rozbory, nulové výsledky zasedání, diskuse, kdo má v zemi vlastně vládnout. Jen malý výčet fakt, která rozhodně Anglii nenapomáhala při řešení závažného problému, který zemi s příchodem třicátých let zásadně ovlivnil – Velkou hospodářskou depresí a s ní narůstající neúnosnou mírou nezaměstnanosti.[176] Dle uvedených dat je zřejmé, že britský prostor pro rozvíjení zahraničních vztahů byl minimální. Naopak se objevila celá řada protekcionistických opatření a nařízení, která započala především po volbách z října roku 1931. V té době se totiž vytvořila z více než poloviny zástupců konzervativní strany nová vláda, což znamenalo další postupné uzavírání britského trhu zahraniční konkurenci.

8.1.1 Hospodářské podmínky v obou zemích

Sovětský zahraniční obchod, zcela regulovaný státem a založený především na dvoustranných dohodách, vycházel plně z principu soběstačnosti, tedy množství zboží, co bylo do země v jednotlivých letech dovezeno, muselo být také vyvezeno. Opíral se pak především o produkty nezbytné k naplňování plánů industrializačního procesu než o spotřebiteli poptávané zboží. Ekonomický systém fungoval zcela pod dohledem komisariátu pro zahraniční obchod. Byly tak zřízeny separátní importní a exportní korporace pro jednotlivé druhy výrobků, které zodpovídaly také za plánování a uskutečňování veškerých obchodních transakcí. Výhody nastavených protekcionistických směrnic obchodní politiky tak lze sledovat hlavně v úspornosti vynaložených výrobních nákladů či realizaci monopolních zisků. V konečném měřítku tak docházelo ke stále více se rozrůstajícímu byrokratickému aparátu v zemi, v jehož důsledku se akorát prohlubovala ztráta celkové ekonomické konkurenceschopnosti se zahraničím. Poptávka po spotřebním zboží a službách nemohla být nikdy dostatečně uspokojena, možnost výběru či srovnání v rámci cenového mechanismu vůbec neexistovala.[177] Politické represe, nárůst administrativních kontrol a pronásledování, kolektivní systém hospodaření s bezvýznamným růstem ve spotřebě. Atributy rozvracející společenský chod a možnost lepšího standardu životní úrovně.

Vycházíme – li z hospodářské situace na počátku třicátých let 20. století ve Velké Británii, hovoříme o Velké hospodářské depresi, která velkou měrou ovlivnila ekonomické chování tohoto ostrovního státu jak na domácí, tak především na mezinárodní scéně. Fungování britské společnosti, postavené na svobodné tržní bázi obchodování, bylo postupně stále více doplňováno aktivními státními intervencemi.[178] Lze vysledovat, že zásahy britské vlády do průmyslového odvětví byly cílené, a že nebyla praktikována jednotná, pevně daná opatření. S upadajícím vývozem na počátku třicátých let 20. století se národní hospodářství a veškerý chod britské společnosti nechal ovlivnit restriktivní vládní monopolní kontrolou jak domácích, tak především trhů celého britského impéria.

Pro formování vzájemných hospodářských a politických vztahů mezi oběma analyzovanými zeměmi v průběhu třicátých let 20. století vychází má diplomová práce ze tří základních období, která rozdílnými událostmi a přístupy hlavních představitelů popisovaných zemí přispěla k celkovému vývoji a konečnému výsledku ve sledované historické etapě lidských dějin.

Poznámky

[17] O kolektivizaci sovětského zemědělství bylo rozhodnuto na XV. sjezdu Vládní komunistické strany z prosince roku 1927, přičemž samotný první pětiletý hospodářský plán vstoupil v platnost v říjnu následujícího roku. Blíže Nove, A., An Economic History of the USSR, s. 187; Srov. Stalin, J. V., Works, Vol. 12, s. 17.

[18] Během prvních měsíců roku 1928 se hlavní představitelé země v čele se Stalinem rozhodli, že jejich politika opustí veškeré tržní metody a bude realizována jen jejich direktivními nařízeními. Blíže Carr, E. H., Davies, R. W., Foundations of a planned economy 1926 – 1929, Vol. I – part I, s. 61.

[19] Socialismus nebude schopen pohřbít prvky kapitalismu, dokud se v zemi deklaruje soukromé vlastnictví. Blíže Davies, R. W., Khlevniuk, O., Rees, E. A., Stalin – Kaganovich Correspondence, 1931 – 1936, Dokument LI, s. 166 – 167; Srov. Stalin, J. V., Works, Vol. 14, s. 23.

[20] Sovětská měna je předurčena sloužit rozmachu sovětského hospodářství bez ohledu na různé monetární teorie. Veškerá výše oběživa v zemi řídí se tudíž produktivními potřebami národního hospodářství. Blíže Archiv MZV ČR, Periodická zpráva číslo IV, Moskva dne 15. ledna 1936.

[21] Tržní vztahy kontrolované státem byly nahrazeny plánovanou a organizovanou směnnou výrobků mezi městy a venkovem a plánovaná a organizovaná distribuce produktů mezi jednotlivými společenskými třídami ve městech i na venkově. Blíže Davies, R. W., The Industrialization of Soviet Russia 3, s. 478.

[22] Stalinova řeč na sjezdu Ústředního výboru z listopadu roku 1928: „Bez tohoto, tedy bez systematičnosti a striktní aplikace pravidel, nemůžeme očekávat od sovětské populace důvěru při provádění hospodářského managementu, účetnictví. Pak nemůžeme očekávat růst produktivity práce ani u rolnictva. Legálnost naší revoluce musí jít ruku v ruce s ekonomickými potřebami.“ Blíže Carr, E. H., Davies, R. W., Foundations of a planned economy 1926 – 1929, Vol. I – part I, s. 97; Srov. komunisté nikdy nesmějí ignorovat fakta. Blíže Stalin, J. V., Works, Vol. 14, s. 36.

[23] Během 5. – 10. prosince 1929 přijal kongres sovětských údernických brigád vládní výzvu splnit první hospodářskou pětiletku za čtyři roky. Ustanovení se stalo následně oficiálně platným, a tak byl konec prvního pětiletého hospodářského plánu domněle stanoven na 31. prosince 1932, místo září roku 1933. Blíže Nove, A., An Economic History of the USSR, s. 187.

[24] Srov. Ladejinsky, W., Collectivization of Agriculture in the Soviet Union I, s. 18. – 20; Srov. Stalin, J. V., Works, Vol. 12, s. 167 – 169.

[25] Motto Lazara Mojsejeviče Kaganoviče, blízkého spolupracovníka Stalina, při regionálním sjezdu strany v Moskvě 8. června 1930: „Jsme přesvědčeni, že v roce 1940 svět pozná jen jednu obrovskou velmoc – SSSR!“ Blíže Davies, R. W., The Industrialisation of Soviet Russia 3, s. 179.

[26] „Máme padesát či sto let zpoždění za kapitalistickými zeměmi. Toto zpoždění je nutné dohnat do deseti let. Jinak nás rozdrtí“. Blíže Morrell, G. W., Britain confronts the Stalin Revolution, s. 40; Srov. Trotsky, L, Stalin as a Theoretician, November 1941, s. 280 – 283.

[27] V roce 1931 konstatoval britský ambasador E. A. Walker v Moskvě: „Ruská politika je jako opium, tváří se neomylně, vyzývá k fantastickým snům a představám z pohledu těch lidí, kteří se o ni sami snaží.“ Blíže Morrell, G. W., Britain confronts the Stalin Revolution, s. 12.

[28] Stalin, inteligentní a tvrdě pracující člověk, hrál klíčovou roli v ruském revolučním hnutí. Mnohem komplexnější portrét této autokratické osobnosti lze nalézt v knize od autora Roberta Service, Stalin: A biography; Srov. osobnosti, které ve 20. století svými jednáními a vystupováními zcela měnily chod politických i společenských dějin lze nalézt v knize autora Roberta Gellatelyho: Lenin, Stalin and Hitler: The age of social catastrophe; Srov. Stalina, jakožto velmi efektivního a výkonného diktátora moderních dějin pečlivě popisuje ve své knize Stalin: the man and his era autor Adam Bruno Ulam; Srov. prostřednictvím využití tajných ruských archivů nám autor Edvard Radzinsky ve své v knize Stalin: The first in depth biography based on explosive new documents from Russia’s secret archives odkrývá železnou oponu mýtů, tajemství a lží obklopujících Stalinův život a politickou kariéru; Srov. Stalina, jenž svým revolučním jednáním svrhl celou zemi do hluboké imperiální, autokratické minulosti, popisuje ve své knize Stalin in power: the revolution from above, 1928 – 1941, v českém překladu Stalin u moci: Revoluce shora, 1928 – 1941) Robert C. Tucker; Srov. popis Stalinova dětství, jeho role jako studenta, revolucionáře a komunistického teoretika lze nalézt v knize Stalin: breaker of nations od autora Roberta Conquesta.

[29] Proces kolektivizace farem a statků započal již v říjnu roku 1928, tedy s počátkem realizování první hospodářské „pětiletky“. Doprovázen byl vzrůstajícím stupněm centralizace a kontroly ze strany vládního aparátu. „Kdo nevstoupí do kolektivního statku, je nepřítel sovětského režimu.“ Blíže Tucker, R. C., Stalin u moci, s. 143.

[30] Srov. Stalin, J. V., Works, Vol. 12, s. 288 – 290.

[31] Plán počítal s expanzí veřejného zemědělského sektoru z 2,3 milionů hektarů v letech 1927 – 1928 na 27 milionů hektarů (5 milionů pro Sovchozy a 22 milionů pro Kolchozy) v roce 1933. Blíže Carr, E. H., Davies, R. W., Foundations of a planned economy 1926 – 1929, Vol. I - part I, s. 264.

[32] Srov. Stalin, J. V., Works, Vol. 12, s. 16 – 17.

[33] Na lednovém setkání v roce 1930 se moskevské stranické plénum dohodlo na rozšíření oficiálního předpisu: „Celá komunistická strana, s podporou regionální moskevské organizace, si dává za důležitý politický úkol eliminaci kulactva a celkové buržoazní třídy v Sovětech.“ Blíže Davies, R. W., The Industrialisation of Soviet Russia 3, s. 103.

[34] Do 10. března roku 1930 bylo 58 % všech rolnických domácností přinuceno vstoupit do kolektivních farem. Blíže Lih, L. T., Naumov, O. V., and Khlevniuk, O. V., Stalin’s letters to Molotov 1925 – 1936, s. 187.

[35] Jen v roce 1930 na 20 000 lidí bylo odsouzeno k popravě v důsledku vyslýchání politickou policií. Blíže Davies, R. W., Khlevniuk, O., Rees, E. A., Stalin – Kaganovich Correspondence, 1931 – 1936, s. 5.

[36] Zatýkání a represe se v SSSR stále zvětšují. GPU vybírá lidi ze všech společenských vrstev, z řad bývalých důstojníků, profesorů vojenských škol, inženýrů, dělníků, lékařů a především sedláků. Vězení v Moskvě a jiných velkých městech jsou přeplněna nehledě na to, že transporty s deportovanými na sever a do Sibiře odjíždějí nepřetržitě. Cely jsou prý tak napěchovány, že bylo vydáno nařízení, aby vězni na pryčnách neulehali na znak, a bylo tak získáno více místa pro spaní. Blíže Archiv MZV ČR, Politická zpráva číslo 24 – Represe v SSSR, Moskva dne 26. února 1931.

[37] Rozhodnutí o větší politické čistce uvnitř samotné strany bylo odhlasováno na plénu Ústředního výboru dne 12. ledna 1933. Více než 800 000 členů tak bylo v tomto roce ze strany vypovězeno, následujícího roku se politické čistky týkaly dalších 340 000 straníků. Blíže Conquest, R., The great terror, s. 30.

[38] Do podzimu roku 1930 kolektivizovat oblast nížin kolem řeky Volhy, do podzimu roku 1931 oblast centrálního Černomoří a stepí na Ukrajině, do jara 1932 ukrajinskou oblast rozprostírající se na levém břehu řeky Dněpr a do roku 1933 kolektivizovat sever Ruska a Sibiř. Blíže Nove, A., An Economic History of the USSR, s. 164.

[39] K 20. únoru roku 1930 bylo na neoficiálním seznamu kolem čtrnácti milionů rolnických domácností vedeno jako kolektivizovaných. Toto číslo odpovídalo 10 – 15 % veškerých domácností, namísto plánovaných 3 – 5 %. Blíže Polian, P., Against Their Will, s. 71.

[40] Srov. Stalin, J. V., Works, Vol. 12, s. 29 – 30.

[41] V roce 1928 Trockij a celá řada jeho stoupenců (Lev Borisovič Kameněv, Grigorij Jevsejevič Zinovjev a další), kteří nesouhlasili s probíhající politickou a společenskou situací v zemi, byli deportováni na Sibiř. Trockij byl nejprve „přesunut“ do Kazachstánu, aby v únoru roku 1929 došlo k jeho úplnému vyhoštění ze Sovětského svazu. Blíže Marquit, E., Political and Economic Consequences, s. 396; Srov. Trotsky, L., My Life, s. 443.

[42] „Pokus zavést socialismus v jedné zemi na základě rolnického hnutí vede k záhubě, je v rozporu s nakládáním se zemědělskou produkcí a nakonec může vyústit v znovu se objevující kapitalistické prvky.“ Blíže Davies, R. W., The Industrialisation of Soviet Russia 1, s. 320.

[43] Celkově k měsíci květnu měla zemědělská družstva 313 220 stranických členů. Blíže Dronin, N. M., Belinger, E. D., Climate Dependence and Food Problems in Russia, s. 112.

[44] V roce 1930 bylo 98,6 % veškerého pracovního výkonu v obilných sovchozech zastoupeno traktory a dalším mechanickým zařízením, u zemědělských družstev bylo zastoupení jen z 20,1 %. V říjnu stejného roku státní farmy kontrolovaly na 48,1 % všech traktorů v provozu. Blíže Davies, R. W., The Industrialisation of Soviet Russia 1, s. 340; Srov. plánovaný počet 120 000 kusů traktorů pro fázi prvního hospodářského pětiletého plánu. Blíže Ladejinsky, W., Collectivization of Agriculture in the Soviet Union I, s. 22.

[45] Z celkového vypěstovaného množství měly společně kolchozy a sovchozy z 55 % podíl na jarní pšenici, ze 48 % na technických plodinách, z 27 % byla zastoupena oves a z 9,6 % brambory. Blíže Davies, R. W., The industrialisation of Soviet Russia 1, s. 308.

[46] Srov. plán pro rozvoj sovětské armády. Blíže Davies, R. W., Khlevniuk, O., Rees, E. A., Stalin – Kaganovich Correspondence, 1931 – 1936, Dokument XXXXVI, s. 157 – 159; Srov. nebezpečí války narůstá a vlády sociálních demokracií „čistí“ cestu fašismu. Blíže Degras, J., The Communist International, s. 150.

[47] „Zpomalit tempo znamená zaostávat. A loudalové bývají vždycky poraženi. Ale my nechceme být poraženi. Ne, to určitě nechceme!“ Blíže Tucker, R. C., Stalin u moci, s. 15.

[48] Vjačeslav Michajlovič Molotov a jeho proslov při slavnostním zasedání moskevského sovětu ze dne 6. listopadu 1931. „Kulak“ jako třída je likvidován. Socialistické zápolení a údernictví jsou zárukou vítězství. Není dnes síly, která by mohla přinutiti pracující lid Sovětského svazu, aby se vrátil ke starému životu a podčinil se kapitalismu.“ Blíže Archiv MZV ČR, Běžná zpráva číslo 162, Moskva dne 12. listopadu 1931.

[49] Jen během let 1926 – 1937 se městské obyvatelstvo v zemi zdvojnásobilo. Blíže Suny, R. G., The Cambridge History of Russia, Vol. III: The Twentieth century, s. 200.

[50] Rolnické většině obyvatelstva, jejíž zotročení už bylo úplné, byly pasy odepřeny. Sovětský občan, který měl pas, mohl, alespoň teoreticky cestovat z místa na místo při zajištění povolení ke změně pracovního místa od vedení závodu. Pokud měl dost peněz na úplatky, mohl dokonce získat i registraci v privilegovaných městech (Moskva, Petrohrad). Blíže Archiv MZV ČR, Běžná zpráva číslo 95, Moskva dne 30. prosince 1932; Srov. Davies, R. W., Khlevniuk, O., Rees, E. A., Stalin – Kaganovich Correspondence, 1931 – 1936, s. 9.

[51] Zhoršující se vnitřní politickou situaci si Stalin uvědomoval, ale i přesto se vášnivě vyhýbal jejím komplikacím. A tak i nadále bojoval proti „shnilému liberalismu“ v zemi a proti zakukleným přívržencům Trockého uspořádal křižácké tažení. Další čistky se tak nevyhnuly univerzitám či řadě úřadů. Blíže Archiv MZV ČR, Periodická zpráva číslo I, Moskva dne 8. dubna 1932.

[52] Srov. Davies, R. W., Khlevniuk, O., Rees, E. A., Stalin – Kaganovich Correspondence, 1931 – 1936, s. 107.

[53] Počet obyvatel Sovětského svazu je k roku 1932 odhadován na 165,7 milionu obyvatel. Blíže Nove, A., An Economic History of the USSR, s. 180.

[54] Plán sklizně snížen pro rok 1932 z očekávaných 29,5 milionů tun obilí na 18,1 milionů tun. Blíže Conquest, R., The great terror, s. 22.

[55] V lednu roku 1933 stranické plénum rozhodlo o jejich vytvoření, v listopadu roku 1934 byly politické sekce na strojně traktorových stanicích zrušeny. U státních farem přetrvaly do března roku 1940. Blíže Nove, A., An Economic History of the USSR, s. 183 a s. 244; Srov. rozhodování o rozšiřování vybavení pro strojně traktorové stanice. Blíže Ladejinsky, W., Collectivization of Agriculture in the Soviet Union II, s. 209 – 213; Srov. za tvůrce systému je považován Lazar Mojsejevič Kaganovič. Blíže Davies, R. W., Khlevniuk, O., Rees, E. A., Stalin – Kaganovich Correspondence, 1931 – 1936, s. 21.

[56] Srov. Davies, R. W., Khlevniuk, O., Rees, E. A., Stalin – Kaganovich Correspondence, 1931 – 1936, Dokument XXXXVII, s. 159 – 162; Srov. Stalin, J. V., Works, Vol. 13, s. 50 – 51.

[57] Jen v oblasti Ukrajiny, severního Kavkazu a centrálního Ruska do roku 1933 zemřelo hlady na 5 milionů osob. Blíže Suny, R. G., The Cambridge History of Russia, Vol. III: The Twentieth century, s. 197.

[58] Zákon (Law About the Protection of Socialist Property) vstoupil do dějin také pod názvem zákon klásků (Law of Spikelets). Za sebemenší krádež či rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví totiž následovalo potrestání člověka zastřelením nebo 10 lety v gulagu. Jen do ledna 1933 bylo na jeho základě odsouzeno na 50 000 osob. Blíže Conquest, R., The great terror, s. 38; Srov. tento zákon se stal symbolem Stalinovy ery. Blíže Davies, R. W., Khlevniuk, O., Rees, E. A., Stalin – Kaganovich Correspondence, 1931 – 1936, s. 15.

[59] V tuto dobu bylo zkolektivizováno na 65 % rolnických domácností, přes 200 000 kolchozů zorganizováno, více než 70 % úrodné rolnické půdy převedeno do veřejného vlastnictví. Blíže Tucker, R. C., Stalin u moci, s. 150; Srov. plán splněn během čtyř let a tří měsíců. Blíže Dronin, N. M., Belinger, E. D., Climate Dependence and Food Problems in Russia, s. 118; Srov. Stalin, J. V., Works, Vol. 13, s. 217 – 219.

[60] Pohonné hmoty, u kterých se očekával nárůst produkce až o 50 % pro období let 1932/1933, paliva, železo a ocel. Rozhodující národohospodářská odvětví, na kterých byl celý průmyslový boom závislý. Blíže Davies, R. W., The Industrialisation of Soviet Russia 3, s. 195; Srov. Stalin, J. V., Works, Vol. 12, s. 71 - 72.

[61] Prostřednictvím státního plánování a vynucených investic, dojde v průmyslové výrobě k zdvojnásobení, ztrojnásobení, čtyřnásobení výstupu. Blíže Suny, R. G., The Cambridge History of Russia, Vol. III: The Twentieth century, s. 192; Srov. Davies, R. W., Khlevniuk, O., Rees, E. A., Stalin – Kaganovich Correspondence, 1931 – 1936, s. 37; Srov. Stalin, J. V., Works, Vol. 12, s. 63 – 66.

[62] Srov. Stalin, J. V., Works, Vol. 13, s. 199 – 206.

[63] Srov. Stalin, J. V., Works, Vol. 12, s. 341 – 342.

[64] Míra investic se zvýšila z 8 % v roce 1928 až na 20 % v polovině třicátých let. Blíže Allen, R. C., The rise and decline of the Soviet Economy, s. 863.

[65] Celkové státní investice překročily za čtyři a půl roku plnění prvního pětiletého plánu o 12 % plánované vládní výdaje, u těžkého průmyslu pak byly výdaje překročeny dokonce o 45 %. Blíže Nove, A., An Economic History of the USSR, s. 199.

[66] Během 21 měsíců, tedy od konce roku 1928 do července roku 1930, bylo do oběhu dáno 1, 556 milionů rublů, ačkoliv první hospodářský pětiletý plán měl vygenerovat pouze 1,250 milionů rublů. Blíže Lih, L. T., Naumov, O. V., and Khlevniuk, O. V., Stalin’s letters to Molotov 1925 – 1936, s. 187.

[67] Navýšení cen u textilních materiálů, u šicích či zahradních strojů. Blíže Nove, A., An Economic History of the USSR, s. 210.

[68] Srov. Unger, A. L., Stalin’s Renewal of the Leading Stratum, s. 323.

[69] Srov. Stalin, J. V., Works, Vol. 12, s. 125 – 131.

[70] Srov. Stalin, J. V., Works, Vol. 12, s. 235 – 236.

[71] Podíl zaměstnaných žen v zemi byl navýšen z 27 % v letech 1927 – 1928 na 32,5 % pro období 1932 – 1933. Blíže Carr, E. H., Davies, R. W., Foundations of a planned economy 1926 – 1929, Vol. I – part II, s. 471.

[72] Základním znakem těchto spolků se stalo kolektivní zaznamenávání odvedené práce. Členové tak čerpali finanční prostředky ze společných fondů, na místo, aby si nechali vyplácet mzdu individuálně. Blíže Davies, R. W., The Industrialisation of Soviet Russia 3, s. 262.

[73] Konstrukce nových energetických zdrojů v zemi zvýšila počet vygenerovaných kilowatt hodin z 3,2 miliard v roce 1928 na 31 miliard na konci roku 1940. Blíže Suny, R. G., The Cambridge History of Russia, Vol. III: The Twentieth century, s. 194.

[74] Proces industrializace v současné chvíli potřebuje maximální import strojního zařízení, možnost expandování, což je závislé na rozvoji vývozu a vyhnutí se dovozu produktů, které jsou v Sovětském svazu vyráběny. Zahraniční společnosti zapojené do tohoto ohromného technického přesunu byly americké, německé, britské, italské, francouzské, švédské, norské, dánské, kanadské, švýcarské, španělské, české a mandžuské. Blíže Carr, E. H., Davies, R. W., Foundations of a planned economy 1926 – 1929, Vol. I – part II, s. 710.

[75] Srov. Stalin, J. V., Works, Vol. 12, s. 242

[76] Při rozhovoru anglického velvyslance Sira Ovena s naším velvyslancem v Moskvě, Josefem Koškem, mu Brit pohovořil o následujících poznatcích: „Myslím, že SSSR může se vykázati jistým úspěchem. Každá revoluce potřebuje určité doby a určitého úvěru, aby byly patrny její kladné hodnoty. SSSR byl důkladně hospodářsky vyčerpán nejen válkou světovou, nýbrž i občanskou. Nehledě k tomu začíná SSSR výstavbu průmyslu i zemědělství na vlastní prostředky, odnikud se mu dosud nedostalo finanční půjčky. SSSR nemá zahraničních dluhů nových a staré kdy už zaplatí. Blíže Archiv MZV ČR, Politická zpráva číslo 76 – Anglie a SSSR, rozmluva s anglickým velvyslancem, Moskva dne 21. června 1931.

[77] Například v lednu roku 1930 sovchozy a kolchozy nabízely 12,7 % veškeré sklizně obilí ve srovnání s 9,5 % z roku 1928/1929. U rolníků pracujících pod smlouvou a tím pádem individuálně sklízejících došlo k navýšení z 6,6 % na 21,8 %. Blíže Davies, R. W., The Industrialisation of Soviet Russia 1, s. 105.

[78] 6. února 1930 byl komisařem pro domácí i zahraniční obchod Anastasem Ivanovičem Mykojanem vydán Dekret č. 358, a tak na základě sovětského právního rámce byly tyto společnosti považovány za autonomní ekonomické jednotky a ne za státní organizace. Blíže Smith, G. A., Soviet Foreign Trade, s. 7 a s. 65.

[79] Probíhal proces tzv. „dovozní politiky strojírenského zařízení vedoucí ke konci veškerého dovozu“. Blíže Dohan, M. R., The Economic Origins of Soviet Autarky, s. 603.

[80] Srov. Stalin, Mototov a jejich zpáva Kaganovičovi, Rudzutakovi a Ordzhonikidzemu z 6. září 1931. Blíže Davies, R. W., Khlevniuk, O., Rees, E. A., Stalin – Kaganovich Correspondence, 1931 – 1936, Dokument XII, s. 78 – 79.

[81] Dovoz do SSSR se během let 1929 – 1932 zvýšil o 26 %. Dovážely se zejména vysoko tonážní přístroje, hutnické pece, svařovací zařízení, dieslové motory, lokomotivy a traktory. Dle Kotek, L., Dějiny zahraniční politiky SSSR, s. 302; Srov. rozpor ohledně dovozní politiky mezi Stalinem a Ordzhonikidzem z července roku 1931. Blíže Davies, R. W., Khlevniuk, O., Rees, E. A., Stalin – Kaganovich Correspondence, 1931 – 1936, s. 46.

[82] Pokles dovozů a příjmů o 120 milionů dolarů během let 1931 až 1936. Blíže Smith, G. A., Soviet Foreign Trade, s. 16.

[83] V roce 1933 byli z pohledu exportu nejdůležitějšími obchodními partnery SSSR Německo a Velká Británie. Co se týká dovozu z Anglie, ten výrazně poklesl v důsledku zavedení embarga na sovětské zboží z měsíců duben až červenec stejného roku. Blíže Archiv MZV ČR, IV. sekce národohospodářská 649, Moskva dne 26. 3. 1934.

[84] V tomto období sovětské obchodní záležitosti měly 2,5 % podíl na celkovém světovém obchodu. Blíže Abrams, M., Britain and her export trade, s. 153.

[85] V letech 1930 - 1931 bylo vyvezeno 5,8 milionu tun obilí, co se později ukázalo jako největší vyvezené množství této plodiny v historii sovětského národa. Kvůli hospodářské krizi se výkupní cena ustálila jen na 36 % výkupní ceny, která na světovém trhu převládala v předešlém období, tedy mezi lety 1929 - 1930. Blíže Davies, R. W., The Industrialization of Soviet Russia 1, s. 360; Srov. Dohan, M. R., The Economic Origins of Soviet Autarky, s. 605 a 620.

[86] Srov. plánování distribuce potravin v rámci měst a venkova. Blíže Davies, R. W., Khlevniuk, O., Rees, E. A., Stalin – Kaganovich Correspondence, 1931 – 1936, Dokument XXXI, s. 127 – 128.

[87] Dne 30. ledna 1930 byl reformován sovětský úvěrový systém. Přeměna vyloučila jakékoli obchodní úvěry a ty nahradila úvěry bankovními. Blíže Smith, G. A., Soviet Foreign Trade, s. 143.

[88] Tato instituce – Gosbank - zastavila ke dni 8. března 1933 kotování amerického dolaru vůči rublu. Došlo tak k odstoupení od dosud zavedeného stálého kursu dolaru 1.96 zboží a 1.94 peníze. Blíže Archiv MZV ČR, IV. sekce národohospodářská 342, Moskva dne 9. března 1933; Srov. Stalin, J. V., Works, Vol. 12, s. 360 – 361.

[89] Noviny Izvestiya ze dne 22. ledna 1929: „Čím později imperialisté atakují Sovětský svaz, tím déle můžeme budovat naše hospodářství v míru, tím déle budou komunistické strany na Západě uspořádávat pozice pracující třídy, tím déle se národní revolucionářské hnutí bude rozvíjet i mimo naší vlast a o to více bude připraveno na kapitalistické obklíčení“. Blíže Large, J. A., The Origins of Soviet Collective Security Policy, s. 236.

[90] Proti rozhodnutí horlivě protestoval tehdejší sovětský velvyslanec v Londýně, Grigorij Yakovlevič Sokolnikov. Argumentoval tím, že tento čin ohrožuje jeho politické i hospodářské jednání s britskou vládou a jeho postavení se proto stává nemožným. Na Sokolnikovy reakce nebyl brán žádný zřetel a naopak byly vydány instrukce komunistickým důvěrníkům, aby neprodleně zvýšili svou aktivitu. Britská konzervativní strana, přesvědčena tímto aktem o porušení britských stanovisek ze smlouvy se Sověty z roku 1929, ihned zvýšila v zemi protikomunistickou činnost. Blíže Archiv MZV ČR, Běžná politická zpráva číslo 13, Komunistická Internacionála – zahraniční propaganda, Londýn dne 12. května 1930.

[91] Srov. Stalin, J. V., Works, Vol. 13, s. 293 – 297.

[92] Ceny dovážených strojů na světových trzích zůstávaly téměř stejné, a tak docházelo k nerovnosti v sovětské obchodní bilanci. Blíže Davies, R. W., The Industrialisation of Soviet Russia 1, s. 108.

[93] 20. října roku 1930 byl za dumpingové nařknutí uvalen zákaz dovozu a užívání sovětských přístavů pro lodě států, které naopak cenově diskriminovali Sovětský svaz na jejich domácích trzích. Blíže Smith, G. A., Soviet Foreign Trade, s. 258.

[94] Stalin 25. prosince roku 1933 prostřednictvím sovětského tisku navrhl, aby Společenství národů zasáhlo, jako mírový prostředník a sovětský strašák, proti Japonsku, které okupovalo Mandžusko. Blíže Tucker, R. C., Stalin u moci, s. 203; Srov. Davies, R. W., Khlevniuk, O., Rees, E. A., Stalin – Kaganovich Correspondence, 1931 – 1936, s. 41.

[95] 28. května 1932 založena veřejná organizace nesoucí název Všeobecná unijní kancelář pro obchodní styk (The All – Union Chamber of Commerce), sloužící k podpoře a zesílení ekonomických vztahů sovětů v zahraničí. Blíže Smith, G. A., Soviet Foreign Trade, s. 174.

[96] V roce 1930 mělo 60 % personálu vysokoškolský diplom a na vedoucích pozicích ministerstva přetrvávala značná národnostní rozmanitost. Vzrostlo procento Rusů na 56 %, 30 % bylo Židů a 6 % Ukrajinců. Blíže Dullinová, S., Stalinovi diplomaté v Evropě, s. 24.

[97] Zároveň však disponovali i statusy politických úředníků v zemi. Pětiletá smlouva o technické spolupráci v oblasti výroby parních turbín byla uzavřena již v březnu roku 1927. Blíže Owen, G. L., The Metro – Vickers crisis, s. 100; Srov. Stalin, J. V., Works, Vol. 13, s. 160.

[98] Došlo nakonec i k uzavření nové sovětsko – britské obchodní dohody. Blíže Smith, G. A., Soviet Foreign Trade, s. 258.

[99] „Revoluční vlny v koloniích otřásají základy britské říše. Světová nadvláda libry šterlinků – výraz světové anglické nadvlády – patří dnes minulosti. Vývoz anglických kapitálů se zastavil a s ním jeho vliv na světovou politiku. Britské loďstvo přestálo vládnouti mořem. Starý britský lev leží a těžce dýchá po zoufalém boji. Rozhlíží se kolem sebe po mladších odpůrcích a chvěje se, když si pomyslí, že seslabenými svaly bude zuby nehty brániti svůj lup.“ Blíže Archiv MZV ČR, Periodická zpráva číslo I, Izvěstija dne 10. 4. 1932; Srov. Stalin, J. V., Works, Vol. 13, s. 292.

[100] Srov. Degras, J., The Communist International, s. 102 – 106.

[101] Výsledky všeobecných voleb z roku 1929 znamenaly na delší čas konec velkých ambicí pro britskou liberální stranu. Blíže Lee, S. J., Aspects of British political history, s. 61.

[102] Economic Advisory Council byl zastoupen třemi ekonomy, několika ministry vlády a lidmi mimo politickou oblast, zejména podnikateli a obchodníky. Blíže Mowat, L. Ch., Britain between the wars, s. 359

[103] Veškerá jednání byla zakotvena jako tzv. „Mosleyho memorandum“. V dubnu roku 1930 bylo v zemi registrováno na 1 650 000 nezaměstnaných, v polovině roku 1931 počet nezaměstnaných vzrostl na 2,6 milionu. Blíže Muggeridge, M., The thirties in Great Britain, s. 57.

[104] Tarifní omezení byla podporována zejména předním britským ekonomem J. M. Keynesem. V březnu roku 1931 publikoval články v New Statesman, the Daily Mail a The Times, kde navrhoval jen dočasný příjmový tarif. Ten měl zvýšit poptávku po domácích výrobcích a tím udržet zaměstnanost a rovnováhu rozpočtu bez zvyšování přímých daní. Blíže Mowat, L. Ch., Britain between the wars, s. 372.

[105] Ten měl být podpořen novým zákonem z roku 1931 – The Agricultural Marketing Act. Toto zemědělsko – marketingové ustanovení sloužilo k přípravě cesty pro společenskou kontrolu v zemědělství. Cílem byla ochrana domácích producentů vůči zahraniční konkurenci v období, kdy britské zemědělství procházelo etapou reorganizace. Blíže Trade regulations and commercial policy of the UK, s. 69.

[106] Vládní výdaje na armádu, námořnictvo a na vojenské letectvo se ročně pohybovaly kolem 100 000 000 liber. Blíže Muggeridge, M., The thirties in Great Britain, s. 131.

[107] Committee on National Expenditure byl veden pod předsednictvím sira George Maye. Blíže Mowat, L. Ch., Britain between the wars, s. 379; Srov. Booth, A., Britain in the 1930s, s. 503.

[108] Role indických komunistů je enormní. Indická protiimperialistická a zemědělská revoluce může zasadit pořádnou ránu britským Imperialistickým plánům. Blíže Degras, J., The Communist International, s. 220 – 221.

[109] V anglickém tisku se neustále rozvíjely i intenzivní kampaně proti Sovětům. Tisk, z valné většiny v rukou konzervativní strany, tak podléhal jejímu vlivu a pracoval s hesly, která nepostrádala značné populárnosti v mentalitě širších vrstev anglického obyvatelstva. Hlavní příčiny útoků proti vládě se staly laciné dovozy ruského zboží do Anglie, především dříví, mýdel, obilí či jiných průmyslových a zemědělských výrobků. V novinách The Times tak třeba 16. února roku 1931 vyšel článek nesoucí název: „Anti – Soviet persecution and slave Labour League.“ Blíže Archiv MZV ČR, Běžná politická zpráva číslo 2 - Velká Británie a Sověty, Londýn dne 17. února 1931.

[110] Vládě bylo od počátku jasno, že finanční krizi nelze řešit jinak, leč úsporami ve státním vydání a finančními opatřeními, která průmyslovou výrobu přímo nezatěžují. I proto byl ustanoven Výbor pro národní výdaje (Committee on National Expenditure). Blíže Archiv MZV ČR, Běžná zpráva číslo 16, Londýn 20. srpna 1931.

[111] Deficit státního rozpočtu se ustálil na hodnotě 170 milionů liber. Blíže Mowat, L. Ch., Britain between the wars, s. 388.

[112] Vedle MacDonalda zde byli zastoupeni ještě 4 představitelé konzervativní strany, 4 ministři z řad labouristů a konečně 2 zástupci liberálů. Blíže Lee, S. J., Aspects of British political history, s. 109.

[113] Do těchto voleb šly jednotlivé strany v následujícím složení počtu oznámených kandidátů: Labour party 500, National Labour, tj. přívrženci MacDonaldovi 35, neodvislí liberálové (Lloyd George) 100, konservativní strana 500, národní liberálové, tj. kteří jsou pro národní vládu (Sir Simon) 35, New Party, tj. skupina Mosleyova se silně fašistickými tendencemi 30 a komunisté 17. Blíže Archiv MZV ČR, Běžná zpráva číslo 20, Londýn dne 14. října 1931.

[114] Blíže Morton, W. A., British Finance, s. 60; Srov. Booth, A., Britain in the 1930s, s. 500.

[115] Nominální mzdy byly v Británii na konci roku 1939, hlavně v důsledku hospodářské deprese, jen na dvojnásobku své hodnoty z předválečného období roku 1914. Blíže Constantine, S., Social conditions in Britain 1918 – 1939, s. 27.

[116] Výsledky voleb jsou prostě úžasné. Dosud má vláda 552 mandáty, opozice 56 a je tedy možno říci, že opozice bude mít 10 % počtu poslanců. Je ovšem pravda, že tzv. Národní vláda měla veliké výhody, kterých agitačně plně využila. Opozice, vedená Hendersonem, neměla programu a spoléhala se jen na stranickou disciplínu a odborová sdružení. Blíže Archiv MZV ČR, Běžná zpráva číslo 21 – Volby, Londýn 28. října 1931.

[117] Nový kabinet se skládá z dvaceti členů, z nichž 4 jsou příslušníky National Labour, 5 liberálů a 11 příslušníků konzervativní strany. Blíže Archiv MZV ČR, Běžná zpráva číslo 23, Londýn 6. listopadu 1931.

[118] Abnormal Importations (Customs Duties) Act poskytl obchodní komoře moc uvalit nebo zvýšit celní poplatky nad 100 % u specificky dováženého zboží (zboží dováženo v abnormálním množství do země). Blíže Trade regulations and commercial policy of the UK, s. 5.

[119] Import Duties Act se netýkal cel na potraviny a nerostné suroviny. Britský protekcionismus se dále prohloubil až 15. listopadu daného roku díky Imperiální ekonomické konferenci v Ottawě, při které se dohodl systém preferenčního obchodování v rámci britské koloniální říše. Blíže Mowat, L. Ch., Britain between the wars, s. 426.

[120] Preferenční sazba 7,5 % mezi Velkou Británií a Indií se potom vztahovala na motorová vozidla, motorové podvozky, nákladní auta a dodávky, či jinak mechanicky poháněné dopravní prostředky. Blíže Archiv MZV ČR, IV. sekce národohospodářská 342, The Times of India 19. 10. 1932.

[121] Exchange Equalisation Account následoval opuštění navázání libry na zlatý standard ze září předešlého roku a sloužil jako fond k udržování rezerv zahraničních měn v zemi, zlata a také umožňoval zvláštní práva čerpání. Blíže Kahn, A. E., Great Britain in the World Economy, s. 199.

[122] Na konci roku 1933 byly ¾ britských rodin (73,5 % nebo 8 600 000 rodin) pracující třídou s týdenním příjmem do 4 liber. Střední třída (21,3 % nebo 2 500 000 rodin) vydělávala od 4 do 10 liber za týden. Blíže Mowat, L. Ch., Britain between the wars, s. 491.

[123] Jen v lednu roku 1930 bylo v zemi zaregistrováno na 1 520 000 nezaměstnaných, ke konci stejného roku, v prosinci, to bylo již 2,5 milionů lidí bez práce. V červnu následujícího roku se nezaměstnanost vyšplhala na 2,7 milionu obyvatel v produktivním věku. Blíže Mowat, L. Ch., Britain between the wars, s. 357 – 379.

[124] V roce 1932 bylo v Británii nezaměstnáno na 35 % horníků a 30 % stavebníků, či na 31 % pracujících v textilním odvětví. Blíže Constantine, S., Social conditions in Britain 1918 – 1939, s. 16.

[125] Například produkce oceli poklesla z 9,6 milionu tun v roce 1929 na 5,2 milionu v roce 1931. V roce 1933 výroba dosáhla 7 milionů tun. Blíže Kotek, L., Dějiny zahraniční politiky SSSR, s. 302.

[126] V letech 1931 a 1932, tedy během hospodářské krize, bylo vystaveno na 200 000 nových domů, během roku 1933 na 266 000. Blíže Mowat, L. Ch., Britain between the wars, s. 459.

[127] Abnormal Importations (Customs Duties) Act poskytl obchodní komoře moc uvalit nebo zvýšit celní poplatky nad 100 % u specificky dováženého zboží (zboží dováženo v abnormálním množství do země). Blíže Trade regulations and commercial policy of the UK, s. 5.

[128] V prosinci stejného roku byl následně přijat Zahradnický zákon (Horticultural Produce Act), jenž zplnomocnil ministra zemědělství, aby zvláštními výnosy zdaňoval dovezené „nedůležité“ ovoce, zeleninu a květiny až do 100 %. Blíže Archiv MZV ČR, Periodická zpráva politická číslo IV, Londýn dne 10. února 1932.

[129] Celkové číslice dovozu a vývozu britské Říše reprezentují téměř jednu třetinu celého světového zahraničního obchodu. Je však pravdou, že ze 40 % tento obchod zůstává mezi jednotlivými státy Impéria, kdežto zbývajících 60 % připadá na zahraniční obchod s cizími státy. Blíže Archiv MZV, IV. sekce národohospodářská 649, Londýn dne 21. 1. 1931.

[130] Britský vývozní objem se během let 1929 až 1931 propadl o zhruba 37,4 % ve srovnání s propadem o 14,3 % v rámci celého světového vývozního objemu. Proto následoval pro oživení ekonomiky v zemi proces depreciace libry a po roce 1932 Británie opět začala získávat podíl na největších světových obchodních trzích. Blíže Kahn, A. E., Great Britain in the World Economy, s. 181.

[131] Export Credits Guarantee Department napomáhal britské ekonomice tím, že pomáhal prosazovat zájmy domácích podnikatelů a firem v boji s konkurencí na mezinárodních trzích. Blíže Kahn, A. E., Great Britain in the World Economy, s. 189.

[132] Celkový britský vývoz poklesl z 866 milionů liber v roce 1930 na 461 milionů liber v roce 1931. Vláda aktivně zasahovala do vývozu a ovlivňovala tak celkovou poprávku se zahraničím. Hlavní cíl a záměr prodat více a nakoupit méně. Blíže Mowat, L. Ch., Britain between the wars, s. 358.

[133] Britské dovozy výrobků z Belgie, Německa, Francie, Holandska, Itálie, Švýcarska, Československa a USA byly v roce 1933 na jedno – třetinové úrovni oproti poloviční úrovni všech dovozů z roku 1931. Blíže Kahn, A. E., Great Britain in the World Economy, s. 246.

[134] Srov. Booth, A., Britain in the 1930s, s. 501 – 502.

[135] Na základě rozhodnutí nově sestavené Národní koalice – 21. září roku 1931 – anglická banka zrušila zlatý standard libry šterlinků. Blíže Morton, W. A., British Finance, s. 27.

[136] Postup v budování socialismu v Sovětském svazu, krize kapitalistického systému. Blíže Degras, J., The Communist International, s. 157 – 159.

[137] Dne 30. září daného roku se projednávaly pod dohledem britského předsedy vlády MacDonalda zejména otázky ústavně právní problematiky, efektivity kapitálových investic v rámci obchodování Impéria, diskutovalo se také o stabilizaci cen a středem zájmu se stala vzájemná kooperace v dopravních, logistických a komunikačních otázkách. Blíže Archiv MZV ČR, Běžná politická zpráva číslo 16, Imperial Conference, Londýn 26. srpna 1930.

[138] Krytí oběživa zlatým kovem bylo ve světě velmi nestejné. Jen ke konci roku 1932 měly kovové krytí v procentech: Francie 77,3 %, Itálie 49,9 %, Sověty 20,8 %, Německo 17,9 %. Blíže Archiv MZV, IV. sekce národohospodářská 1131, Obzor národohospodářský, ročník XXXVIII, číslo 5, Praha 1933.

[139] Dominie, zahrnující Severní Irsko, Irský svobodný stát, Kanadu, Austrálii, Nový Zéland, Indii, New Foundland, Jižní Rhodesii a Unii Jižní Afriky, jsou autonomní oblasti v rámci britského impéria, rovné si v postavení. Nejsou podřízené jedna druhé při řešení domácích či vnějších událostí, i přesto že jsou společně vázány britské Koruně a svobodně přidružení členové Britského společenství národů. Blíže Chamberlin, W. H., World order or chaos, s. 65.

[140] Od 11. prosince 1931 mohly v dominiích býti vydávány zákony bez ohledu k zákonům platným v Anglii a každý parlament dominiální měl právo zrušit platnost jakéhokoli starého zákona britského, pokud dosud platil pro jeho území. Blíže Archiv MZV ČR, Periodická zpráva politická číslo IV, Londýn dne 10. února 1932.

[141] Prostřednictvím Ottawa Agreements Act se Velká Británie připojila k ochranářské politice společenství a upustila tak definitivně od zásad volného obchodu. Tak například jen dovozní kvóta na argentinské maso byla snížena o 35%. Blíže Chamberlin, W. H., World order or chaos, s. 68.

[142] Baldwinovo heslo: „freer trade“, tedy „svobodnější“ obchod s dominii, bylo výrazem jeho opatrného poměru k otázce celní ochrany. Na rozdíl od většiny konzervativních názorů se ztotožňoval s výslednicí liberálních vlivů v „Národním“ kabinetu. Blíže Archiv MZV ČR, Periodická zpráva číslo III, Londýn dne 18. října 1932.

[143] Anglickým opatřením, které vstoupilo v platnost 15. listopadu roku 1932, se zavádějí pro Irský svobodný stát jmenovitě speciální cla podle Special Duties Actu. Daně se uvalují na produkty chovu dobytka ve výši 30 – 40 % ad valorem. Blíže Archiv MZV ČR, Periodická zpráva číslo IV, Londýn dne 9. února 1933.

[144] Baldwin hned po návratu do Anglie pravil toto: „Bilaterální obchodní úmluvy, které byly sjednány na podkladě celních preferencí a v mnohých případech převzetím závazku snížiti cla na výrobky Spojeného království, mají vedle zvýšení kupní síly obyvatelstva dominií dáti možnost expanzi britského zahraničního obchodu. Blíže Archiv MZV ČR, Běžná zpráva číslo 16, Londýn dne 16. září 1932.

[145] 25. srpna 1933 vznikl Wheat Act, který tak dle názvu uvaloval clo na dováženou pšenici do země a ovlivnil tak i obchodování se Sovětským svazem. Blíže Trade regulations and commercial policy of the UK, s. 6.

[146] Srov. Stalin, J. V., Works, Vol. 12, s. 100 – 101.

[147] Británie tak například vystoupila ostře proti exportu sovětského dřeva do země. Anglická vláda pak navrhla a žádala důkladné prozkoumání pracovních podmínek lesních dělníků v Rusku. Pokus o vyšetření pracovních podmínek však byl sovětskou vládou rázně zamítnut. Blíže Archiv MZV ČR, Periodická zpráva politická číslo I, Moskva dne 1. dubna 1931.

[148] Konzervativní strana vidí v této situaci nejlepší ospravedlnění svojí zamýšlené celně prohibiční politiky. 28. dubna vystoupil Baldwin v Liverpoolu s tímto prohlášením: „Jedině tarifní politikou můžeme se ubrániti dumpingu, jehož hlavní útok z tzv. „Pětiletky“ teprve nastane.“ O samotném pětiletém hospodářském plánu pak během svého vystoupení v Londýně ze dne 15. května soudí: „Není účelnějšího způsobu, jak rozvrátit nynější hospodářský systém světový, než zaplaviti trhy západních zemí zbožím všeho druhu, v neočekávaných a nepravidelných obdobích, a prodávati je za ceny nedostižné pro konkurenci, tak nastane na trzích zmatek a vzniká nezaměstnanost. Viděli jsme to až dosud jen v malém. Hlavní teprve přijde.“ Blíže Archiv MZV ČR, Periodická zpráva politická číslo II, Londýn dne 20. července 1931.

[149] Temporary Commercial Agreement upravoval jak vzájemné vztahy v obchodě a plavebních nařízeních, tak také diplomatické vztahy ze zastoupení sovětských obchodníků na ostrovech. Blíže Dullinová, S., Stalinovi diplomaté v Evropě, s. 43; Srov. Temporary Commercial Agreement a britský vývoz jím do Sovětského svazu dosáhl 6,8 milionu liber v roce 1930, 7,3 milionu v roce 1931 a 9,2 milionu liber v roce 1932. Blíže Trade regulations and commercial policy of the UK, s. 187; Srov. Temporary Commercial Agreement a podíl SSSR na světovém dovozu strojů vzrostl v roce 1931 o 30 % a v roce 1932 téměř o 50 %. V letech 1929 – 1930 pak koupil Sovětský svaz zhruba 70 % všech obráběcích strojů, které Anglie vyvezla. Blíže Kotek, L., Dějiny zahraniční politiky SSSR, s. 310; Srov. Stalin, J. V., Works, Vol. 13, s. 285 – 286.

[150] Na začátku platily maximálně jen na jeden rok, ale v roce 1931 byly půjčky prodlouženy na splatnost 2 roky. I když měly být úvěry pro Sověty výhodné, byly úročeny téměř 10 %, přičemž pro ostatní země byla úroková míra nastavena na 5 %. Blíže Smith, G. A., Soviet Foreign Trade, s. 162 – 163.

[151] Konflikt byl vyřešen 2. září daného roku. Skončil rozsudkem arbitrážního soudu v Londýně dosazeného na základě koncesní úmluvy mezi britskou společností a sovětskou vládou. Ta nakonec byla odsouzena zaplatit společnosti náhradu škod v částce 13 milionů liber. Celý spor se týkal povolení britské společnosti na těžbu nerostných surovin v Sovětském svazu a následných finančních zisků z této produkce drahých kovů. Blíže Archiv MZV ČR, Běžná politická zpráva číslo 17 - Spor Lena Goldfields Ltd. se sovětskou vládou, Londýn 12. září 1930; Srov. britská akciová společnost Lena Goldfields podepsala koncesní smlouvu se sovětskou vládou již v roce 1925. Středem jejích zájmů se staly oblasti a regiony Sibiře, Uralu a altajských hor. Blíže Lih, L. T., Naumov, O. V., and Khlevniuk, O. V., Stalin’s letters to Molotov 1925 – 1936, s. 207.

[152] Od roku 1930 byla Banka pro ruský obchod (Bank for Russian Trade, Ltd.) sídlící v Londýně uznána za zbytečnou. Blíže Smith, G. A., Soviet Foreign Trade, s. 143.

[153] Obdiv k sovětskému režimu šlo spatřovat hlavně u liberálů a pracují třídy, než u odborových organizací. Blíže Muggeridge, M., The thirties in Great Britain, s. 64.

[154] V rámci pojištění úvěrů do Ruska byla pro Export Credits Guarantee Department vládou odsouhlasena doba jejich garance na limit 30 měsíců od podepsání obchodní smlouvy. Blíže Archiv MZV ČR, IV. sekce národohospodářská 398, Londýn 10. listopadu 1931 o Garanci zahraničních úvěrů, The Financial News dne 7. 11. 1931; I přesto se největším sovětským věřitelem stalo ve zmiňovaném období Německo, které poskytlo půjčku zhruba 500 milionů rublů. Blíže M. R., The Economic Origins of Soviet Autarky, s. 625.

[155] V důsledku špatného splácení zahraničních závazků ze sovětské strany vznikly v letech 1931 a 1932 v SSSR proti dovozové výbory a hodnota importu prudce poklesla z 1105 na 787 milionů rublů. Jediným východiskem k získání financí tak bylo celkové omezení nákupů v cizině. Blíže Archiv MZV ČR, Běžná zpráva číslo 31 – Velká Británie a Sovětské dluhy, Londýn 2. prosince 1931.

[156] Ten po svém návratu do vlasti z ruské návštěvy očarován, pronesl: „Sovětská vláda je jedinou, která pracuje ve jménu ideálu zvoleného národem a národ tam pracuje pro svůj stát, kdežto vládcové na Západě pracují hlavně k naplnění vlastních kapes.“ Blíže Archiv MZV ČR, Periodická zpráva číslo III, Moskva dne 7. října 1931.

[157] Konferenci navštívili zástupci a vojenští experti z 64 zemí světa a bylo představeno celkem 27 návrhů na odzbrojení. Blíže Muggeridge, M., The thirties in Great Britain, s. 132.

[158] Labouristé obecně prezentovali větší zasvěcení za světový mír než konzervativci a zastávali především metody usmíření, odzbrojení, kooperace s Ligou. Blíže Mowat, L. Ch., Britain between the wars, s. 373.

[159] Z celkového pohledu zasedání skončilo bezvýsledně. Zástupci USA, Anglie a Itálie, aby dosáhli dohody s Německem, vyšli při zákulisních jednáních vstříc jeho požadavkům na rovnoprávnost ve výzbroji, což v podstatě vedlo k hledání cest, jak dodatečně vyzbrojit Německo. Blíže Kotek, L., Dějiny zahraniční politiky SSSR, s. 319.

[160] Velká Británie poskytovala odbytiště pro 27 % celkového sovětského vývozu. Blíže Dullinová, S., Stalinovi diplomaté v Evropě, s. 33.

[161] Rusko je však dnes v situaci, že není s to zaujat postoj příliš neústupný a není nemožno, že bude ochotno uzavříti novou obchodní smlouvu za nových podmínek určených ottawskými dohodami (Británie ustoupila těžkému kanadskému nátlaku). I přesto má Anglie o nové smlouvy značný zájem. Kdyby k nim nedošlo, mohla by se opakovati praxe ruských zakázek v Německu, placených penězi, které si Němci vypůjčí z Londýna. Blíže Archiv MZV ČR, Periodická zpráva číslo III, Londýn dne 18. října 1932.

[162] Jednalo se o podepsání prozatímní úpravy obchodních styků mezi oběma státy z 16. dubna jmenovaného roku. Země se dohodly na vzájemném poskytování nejvyšších výhod ve věcech obchodních všem občanům a právním osobám. Jelikož SSSR byl v mezinárodním obchodě státním monopolem, přiznala britská vláda té sovětské právo zřídit v Londýně obchodní delegaci sestávající z přednosty a dvou jeho zástupců (součást ruského velvyslanectví), kteří měli na starost usnadňování a podporu rozvoje obchodních vztahů mezi oběma zeměmi. Blíže Archiv MZV ČR, Běžná politická zpráva číslo 12, Anglie a Sověty – obchodní smlouva, Londýn dne 7. května 1930.

[163] V sovětském textu byly zřetelně vymezeny okolnosti agrese, jejichž uskutečnění by umožnilo jednoznačné určení útočníka (agresora), tj. vypovězení války druhému státu, přítomnost ozbrojených sil na cizím území bez předchozího ohlášení nepřátelství, pozemní, námořní či letecké ostřelování teritoria druhého státu, zavedení pozemních nebo námořních blokád. Blíže Nálevka, V., Světová politika ve 20. století, s. 94; Srov. Degras, J., The Communist International, s. 300.

[164] The Russian Goods (Import Prohibition) Act nejvíce postihl komodity jako dřevo, ropu a obilí. Tento dokument byl po dvou měsících, tedy v červenci, nakonec odvolán. Blíže Trade regulations and commercial policy of the UK, s. 267.

[165] Obžalovaným se klade za vinu sabotáž, prohlášení však, jakým způsobem konkrétně se provinili, nebylo možno dosud oficielně od sovětské vlády obdržeti. Angličané budou postaveni před sovětský soud. Jestliže by však došlo k odsouzení některého z nich k smrti, nastanou následky pro poměr obou států nedozírné. Blíže Archiv MZV ČR, Běžná zpráva číslo 6, Londýn dne 30. března 1933.

[166] Obchodní bilance mezi oběma státy byla sice zcela aktivní ve prospěch Sovětského svazu, okolnost, která se však stále více z britských kruhů protekcionistických podtrhovala, že zboží, které Sověty do Anglie dovážely, jsou z 80 % potraviny a suroviny, či nanejvýš polotovary, kdežto Anglie vyvážela do Sovětského svazu hotové výrobky. Blíže Archiv MZV ČR, Periodická zpráva číslo I, Londýn dne 8. května 1933; Srov. Dohan, M. R., The Economic Origins of Soviet Autarky, s. 611.

[167] Britský vývoz do Sovětského svazu dosáhl v roce 1931 50 % a více z celkového exportu u obráběcích strojů, plynárenských a chemických strojů, důlních strojních zařízení, mlátiček, traktorů, parních kotlů s vnitřním topením, kotlů pro lokomotivy či parních turbín. Tyto průmyslové odbory jsou v dnešní krizi ve svém exportním obchodě v některých případech úplně závislé na sovětských objednávkách a nemohou počítat s tím, že by jim ztrátu sovětského odbytiště nahradilo zvýšení obchodu s dominiemi. Jedná se totiž o výrobky, které dominia pro svou potřebu z valné části sama produkují. Blíže Archiv MZV ČR, Běžná zpráva číslo 19, Londýn dne 20. října1932.

[168] World Economic Conference poukázala především na skutečnost, že Velká Británie v této době obchodovala jen se západními mocnostmi. Blíže Kotek, L., Dějiny zahraniční politiky SSSR, s. 354.

[169] Sovětský ministr zahraničních věcí Litvinov tu zástupce z řad imperialistického světa informoval o minimálních dopadech hospodářské krize na jeho vlast. Vyzdvihoval hlavně minimální nezaměstnanost a nepatrné snížení mezd zaměstnanců. Snahu zaměřil především na omezení všech vývozních omezení pro Sovětský svaz. Blíže Archiv MZV ČR, IV. sekce národohospodářská 1131, The Star dne 15. 6. 1933.

[170] Přijetí se událo k 18. září 1934 a Sovětský svaz tak získal své stálé místo v Radě Společnosti národů. Blíže Kotek, L., Dějiny zahraniční politiky SSSR, s. 360.

[171] Myšlenky o založení paktu vycházely z přesvědčení, že hlavním úkolem je do systému získat Velkou Británii. Pokud by se podařilo přesvědčit i Rusko, šlo by situaci v Evropě ještě stabilizovat. Avšak Kreml zásadně nedůvěřoval západním mocnostem. Blíže Kotek, L., Dějiny zahraniční politiky SSSR, s. 372.

[172] V říjnu roku 1933 Německo vystoupilo ze Společnosti národů. Blíže Narizny, K., The political economy of alignment, s. 215.

[173] Srov. Davies, R. W., Khlevniuk, O., Rees, E. A., Stalin – Kaganovich Correspondence, 1931 – 1936, s. 194.

[174] Francie v této době velmi toužila po sblížení se SSSR. Spojené státy v prosinci 1933 normalizovaly své vztahy se Sovětským svazem. Společnost národů se ho chystala přijmout za člena. Vnější nebezpečí tak představovalo pouze hitlerovské Německo a vojensky agresivní Japonsko. Blíže Dullinová, S., Stalinovi diplomaté v Evropě, s. 33.

[175] Touto problematikou se ve své práci The Economic Development of Russia zabývá také autor A. Baykov; V práci srovnává historický vývoj západních mocností a Sovětského Impéria v průběhu 19. a 20. století a hledá fundamentální determinanty, které na vývoje ve sledovaných oblastech měly zásadní a rozdílný vliv.

[176] K prvnímu čtvrtletí roku 1933 byl v Anglii zaznamenán počet plně nezaměstnaných osob na čísle 2 170 252. Blíže Archiv MZV ČR, Periodická zpráva číslo I, Londýn dne 8. května 1933.

[177] Srov. Kaganovičův dopis Stalinovi z 15. srpna 1931. Blíže Davies, R. W., Khlevniuk, O., Rees, E. A., Stalin – Kaganovich Correspondence, 1931 – 1936, Dokument IV, s. 57.

[178] Dne 1. března 1932 nabyl účinnosti zákon o ochranných dovozních clech, který byl téhož dne sankcionován také královským podpisem. Zmíněné datum je přímo historické důležitosti, poněvadž se tímto dnem končí bezmála staleté období volného obchodu v Anglii, ve kterém bylo vybudováno její vůdčí postavení ve světovém obchodě a ve kterém bylo nashromážděno nesmírné bohatství. Blíže Archiv MZV ČR, Běžná zpráva číslo 6, Londýn dne 4. března 1932.

Seriál

  1. Sovětsko – britské hospodářské, politické a diplomatické vztahy ve třicátých letech 20. století
  2. Sovětsko – britské hospodářské, politické a diplomatické vztahy ve třicátých letech 20. století: Úvod
  3. Sovětsko – britské hospodářské, politické a diplomatické vztahy ve třicátých letech 20. století: 2. Období let 1930 – 1933
  4. Sovětsko – britské hospodářské, politické a diplomatické vztahy ve třicátých letech 20. století: 3. Období let 1934 – 1937
  5. Sovětsko – britské hospodářské, politické a diplomatické vztahy ve třicátých letech 20. století: 4. Období let 1938 – 1939
  6. Sovětsko – britské hospodářské, politické a diplomatické vztahy ve třicátých letech 20. století: 5. Analytický rozbor
  7. Sovětsko – britské hospodářské, politické a diplomatické vztahy ve třicátých letech 20. století: 6. Závěr
  8. Sovětsko – britské hospodářské, politické a diplomatické vztahy ve třicátých letech 20. století: 7. Seznam literatury

Podobné články

Další články autora

Autor : Ing. Martin Knotek 🕔14.12.2011 📕7.917

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře