Současná role Německa a Ruska v energetické bezpečnosti Evropy

Autor : Bc. Jiří Waldhauser 🕔06.12.2011 📕3.447

Seriál

  1. Současná role Německa a Ruska v energetické bezpečnosti Evropy
  2. Současná role Německa a Ruska v energetické bezpečnosti Evropy
  3. Současná role Německa a Ruska v energetické bezpečnosti Evropy
  4. Současná role Německa a Ruska v energetické bezpečnosti Evropy
  5. Současná role Německa a Ruska v energetické bezpečnosti Evropy
  6. Současná role Německa a Ruska v energetické bezpečnosti Evropy
  7. Současná role Německa a Ruska v energetické bezpečnosti Evropy

Podobné články

Další články autora

4 Německo a jeho vliv na energetickou bezpečnost střední Evropy

SRN je spolu s RF jedním z nejvýznamnějších hráčů na evropském energetickém poli a vliv její politiky na EB středoevropských zemí je značný. Následující část práce se zaměřuje na současnou energetickou politiku Německa, vysvětluje její dopady na střední Evropu a snaží se zemím V4 doporučit opatření, která by v reakci na německé energetické cíle měly přijmout.

4.1 Příležitosti a hrozby rozvoje obnovitelných zdrojů v SRN pro země V4

Podpora rozvoje OZE tvoří jádro energetické politiky SRN. Hned v úvodu aktuální Energetické koncepce z 28. září 2010 je označena za její hlavní cíl: „Mit dem Energiekonzept formuliert die Bundesregierung Leitlinien für eine umwelt- schonende, zuverlässige und bezahlbare Energieversorgung und beschreibt erstmalig den Weg in das Zeitalter der erneuerbaren Energien.“ Na absolutní špičku v rozvoji a implementaci technologií OZE se SRN dostala zejména díky reformám provedeným během vlády koalice sociálních demokratů a zelených mezi lety 1998 a 2005. Centrální roli přitom hrálo přijetí zákona o přednosti obnovitelných zdrojů (Gesetz für den Vorrang Erneurbarer Energien, dále EEG) v březnu 2000, který zavedl pro provozovatele elektrických sítí povinnost přednostního odkupu energie od elektráren fungujících na bázi OZE za ceny stanovené právě v EEG, které jsou mnohonásobně vyšší než tržní. EEG dále provozovatelům elektráren na OZE zajistil odkup elektřiny po dobu 20 let, čímž v Německu došlo k vytvoření stabilního investorského prostředí a rychlému rozvoji tohoto segmentu. „Germany's Renewable Energy Sources Act is proving to be the world's most effective and efficient instrument for stimulating the renewable energy market and reducing greenhouse gas emissions.“ Prudký rozvoj odvětví je jasně patrný na vývoji podílu elektřiny z OZE na celkové produkci – zejména díky boomu větrné energie a biomasy stoupl mezi lety 2000 a 2009 z 6 % na přibližně 15 %.


Obrázek 26: Vývoj podílu OZE na produkci elektřiny v SRN

Z pohledu celé PEB OZE v roce 2000 představovaly necelé 3 % spotřeby a v roce 2009 už 9 %. Došlo tedy k více než ztrojnásobení jejich podílu. Také do budoucna zůstávají cíle Spolkové vlády velmi ambiciózní: „Bis 2020 soll der Anteil der erneuerbaren Energien am Bruttoendenergieverbrauch 18 % betragen. Danach strebt die Bundesregierung folgende Entwicklung des Anteils erneuerbarer Energien am Bruttoendenergieverbrauch an: 30 % bis 2030, 45 % bis 2040, 60 % bis 2050. Bis 2020 soll der Anteil der Stromerzeugung aus erneuerbaren Energien am Bruttostromverbrauch 35 % betragen.

Aby SRN byla schopná této velmi vysoko nastavené laťky dosáhnout, spoléhá se do budoucna na rozvoj OZE ve třech směrech – biopaliva (bioplyn a biomasa), onshorové větrné elektrárny a offshorové větrné elektrárny, instalované v Severním a Baltském moři. Největší váhu by přitom měly mít právě větrné elektrárny stavěné na vodě, protože potenciál biomasy a klasických větrných elektráren bude v krátko- až střednědobém horizontu v Německu plně vyčerpán. Naopak offshorové elektrárny představují technologii budoucnosti, jejíž velkou výhodou je, že nenarušuje ráz krajiny a nevzbouzí odpor obyvatel, protože v její blízkosti se žádná lidská sídla nenacházejí. Z těchto důvodů se počítá s masivními investicemi do tohoto odvětví. „Um die Offshore-Windleistung bis 2030 auf 25 GW auszubauen, müssen insgesamt etwa 75 Mrd. € investiert werden.


Obrázek 27: Větrný offshore park v Severním moři

Hlavním problémem OZE je, oproti klasickým elektrárnám využívajícím fosilní nebo jaderné palivo, nestabilita výkonu při generování energie. Větrné elektrárny, zjednodušeně řečeno, dodávají do sítě proud, pouze pokud fouká vítr a solární pouze pokud svítí slunce. Velkou výhodou jaderných, uhelných a plynových elektráren, které zatím německému energetickém mixu jasně dominují, je naopak stabilita výkonu a tím pádem i nižší náročnost na transportní síťovou infrastrukturu. Rozvoj OZE musí být nutně doprovázen rozvojem elektrických přepravních cest a skladovacích kapacit. Ačkoliv je z Energetické koncepce jasně patrné, že si Spolková vláda uvědomuje nutnost rozvoje elektrické přepravní infrastruktury a to zejména ve směru sever-jih, která by měla spojit větrné parky v Severním a Baltském moři s oblastmi největší spotřeby, silně industrializovaným jihem SRN, realizace konkrétních projektů je velmi obtížná. Z 3300 km sítí, které je nutné vystavět, bylo v posledních dvou letech postaveno pouze 90 km. V důsledku toho, že dynamika rozvoje OZE není plně reflektována rozvojem přepravních tras, dochází k přetěžování stávajících sítí a to nejen v Německu, ale také ve střední Evropě. Tímto problémem je vedle Polska zasažena nejvíce ČR, která se nachází právě mezi severem a jihem Německa a je tedy využívána pro transport nárazové elektrické energie.

O závažnosti tohoto problému, který by se s urychlením výstavby větrných elektráren mohl ještě přiostřit, svědčí i to, že se stal předmětem jednání ministrů průmyslu ČR a SRN 7. dubna 2011 v Berlíně. Ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek se na něm dohodl se svým německým protějškem Rainerem Brüderlem na úzké spolupráci obou zemí, která má do budoucna minimalizovat přetížení přenosových sítí mezi Českem a Německem a podle Brüderleho vznikne také pracovní skupina, do níž se zapojí i Polsko.

Dokud však nebude v SRN vystavěna potřebná velkokapacitní overlay-síť, která bude schopna pojmout kolísavou úroveň elektrické produkce, je třeba považovat záměr SRN prudce navyšovat podíl OZE za potenciální hrozbu, která by mohla poškodit transportní síť v ČR a tím i ohrozit bezpečnost dodávek elektrického proudu. Pokud se však Spolkové vládě podaří implementovat všechna opatření, která si v Energetické koncepci předsevzala,[27] neměl by nárůst podílu elektráren na OZE v Německu pro země V4 představovat žádné nebezpečí. Vlády ČR a Polska by však měly velmi pečlivě kontrolovat, zda-li se SRN daří transportní a skladovací síť rozvíjet stejným tempem jako větrné elektrárny a případně vyžadovat urychlení výstavby.

V dlouhodobém horizontu však OZE nejsou alternativou, ale nutností, neboť jednoho dne, až budou vyčerpány tradiční neobnovitelné zdroje, na ně budou muset přejít všechny země. OZE tedy představují nesmírně perspektivní ekonomický segment, jehož význam do budoucna bude sílit. Mělo by být tudíž v zájmu každé země upevňovat svou pozici v tomto odvětví už nyní, což SRN také dělá: „Durch die verstärkte Konzentration von Finanzmitteln auf den Forschungs- und Entwicklungsbereich soll die führende Position deutscher Unternehmen in den Technologiemärkten der Zukunft gestärkt werden (...).“ Země V4 by měly využít toho, že jejich soused je světovou jedničkou v rozvoji OZE a prostřednictvím mezistátní spolupráce v oblasti vědy a výzkumu zajistit také pro své vědecké instituce a podniky silnou pozici v odvětvích budoucnosti.

Z tohoto pohledu je pro středoevropské země bohaté na uhlí velmi zajímavá spolupráce s Německem zejména na vývoji technologií sloužících ke snižování emisí skleníkových plynů při spalování uhlí. Pokud by se totiž podařilo vyvinout cenově efektivní technologii, která by umožnila nadále využívat uhlí a přitom nezatě- žovala životní prostředí dodatečnými emisemi oxidu uhličitého, unikla by ČR a Polsko z tzv. uhlíkové pasti, do které se dostaly závazkem vůči EU snižovat objem vypouštěného CO2 do roku 2020 nejprve o 20 % vůči roku 1990 a později dále nad 20 %. Především pro Polsko, které produkuje téměř 100 % své elektřiny z uhlí, by jakákoliv technologie, která by tento nosič „vrátila do hry“ i v éře boje proti globálnímu oteplování, znamenala významný krok k posílení EB.

Technologií, na jejímž vývoji se v posledních letech velmi intenzivně pracuje a která by mohla splnit tato očekávání, je tzv. Carbon Capture and Storage (CCS). Principem CCS je zachytit CO2 vzniklý při spalování a uskladnit ho v podzemních geologických zásobnících tak, aby nemohl uniknout do atmosféry. Cílem EU je rozvinout tuto technologii tak, aby bezemisní uhelné elektrárny na bázi CCS byly do roku 2020 schopny cenově efektivně fungovat. Také v Energetické koncepci Německa je technologii CCS přikládán význam: „Durch solche technologische Neuerungen und Innovationen wollen wir die Voraussetzungen dafür schaffen, dass eine Verstromung fos­siler Energieträger, z.B. von heimischer Braunkohle, künftig klimaneutral erfolgen kann.“ Pro část zemí V4, pro které by CCS mohla být bez nadsázky spásou, je velmi důležité také to, že Německo je otevřené mezinárodní technologické spolupráci: „Die Bundesregierung wird sich daher für eine noch stärkere internationale Zusammenarbeit bei der Technologieentwicklung einsetzen.


Obrázek 28: Schéma technologie CCS

4.2 Dopady odstavení německých jaderných elektráren na V4

V současnosti se na území SRN nachází 17 funkčních jaderných elektráren s celkovým výkonem přesahujícím 21000 MW, přičemž dalších 16 elektráren už bylo odstaveno v minulosti. Na celkové elektrické spotřebě se jaderná energie v roce 2007 podílela zhruba 22 %. Následující mapa zobrazuje rozložení fungujících i odstavených jaderných bloků na území SRN.


Obrázek 29: Jaderné elektrárny v SRN

O budoucnosti jaderné energetiky v dlouhodobém horizontu panuje na politické scéně Německa konsenzus – je považována pouze za zdroj sloužící k usnadnění přechodu na OZE a počítá se s jejím odstavením. Jako první si cíl úplného vystoupení z jaderné energetiky předsevzala koalice sociálních demokratů a zelených, v jejichž koaliční smlouvě najdeme závazek zákonného zakotvení výstupu z jaderné energie: „Der Ausstieg aus der Nutzung der Kernenergie wird innerhalb dieser Legislaturperiode umfassend und unumkehrbar gesetzlich geregelt.“ Ačkoliv původní termín konečného odstavení všech 17 jaderných elektráren stanovený na rok 2020 byl současnou vládou křesťanských demokratů a liberálů zvrácen a doba fungování elektráren prodloužena v průměru o 12 let, na konečném cíli definitivní denuklearizace německé energetiky se nic nezměnilo: „Eine befristete Verlängerung der Laufzeiten der vor­handenen Kernkraftwerke leistet einen zentralen Beitrag, in einem Übergangszeitraum die drei ener­giepolitischen Ziele: Klimaschutz, Wirtschaftlichkeit und Versorgungssicherheit in Deutschland zu ver­wirklichen. Sie erleichtert den Weg in das Zeitalter der erneuerbaren Energien, insbesondere durch strompreisdämpfende Wirkungen und eine Absenkung der energiebedingten Treibhausgas-Emissionen.“ Pozice německé veřejnosti, potažmo politických stran, je oproti ostatním zemím tedy jasně profilovaná – nenajdeme významnější uskupení zastávající rozvoj jaderné energetiky, ale pouze zastánce pomalejšího výstupu, a i ti jsou v současnosti v defenzivě.

Havárie reaktoru v japonské Fukušimě protijaderné postoje německé veřejnosti ještě přiostřila a donutila současnou vládní koalici, která je v německých poměrech považována za „projadernou“, k přehodnocení prodloužení životnosti jaderných elektráren a k okamžitému odstavení sedmi nejstarších reaktorů o celkovém výkonu zhruba 7 000 MW. Ačkoliv toto odstavení bylo plánováno jako dočasné (pouze na 3 měsíce) a výhradně za účelem bezpečnostní kontroly, silný politický tlak na Spolkovou vládu činí nejasným, budou-li tyto elektrárny vůbec znovu uvedeny do provozu. Náhlý, politicky podmíněný výpadek 7000 MW levné elektřiny se bezprostředně promítl do cen v celém regionu, včetně ČR. Následující graf zobrazuje, jak ceny elektřiny na Pražské burze reagovaly na rozhodnutí SRN dočasně odstavit část svých jaderných elektráren. Zatímco před 15. březnem 2011, kdy bylo rozhodnutí učiněno, se index PXE General[28] pohyboval na úrovní 750 bodů, během několika dní vzrostl na více než 800 bodů, což představovalo nejrychlejší krátkodobý nárůst cen v historii obchodování s elektřinou na Pražské burze.


Obrázek 30: Vývoj cen elektřiny v ČR (Indexu PXE General) v reakci na odstavení jaderných elektráren v SRN

Pro SRN je typická značná politizace energetiky a silný tlak veřejnosti na co nejrychlejší opuštění jádra. A právě neuvážené, z čistě politických důvodů urychlené odstavení jaderných reaktorů představuje pro celý region významné EB riziko. Pokud cena elektřiny v ČR v reakci na dočasné odstavení sedmi jaderných elektráren vzrostla téměř o pětinu, není těžké si představit, jak by reagovala na permanentní odstavení všech 17 bloků. Lze navíc předpokládat, že jakákoliv budoucí vládní koalice, jejímž členem budou zelení nebo sociální demokraté, bude požadovat zkrácení lhůty na výstup z jaderné energetiky. Největší opoziční strana, SPD, požaduje ve svém aktuálním programu úplné odstavení jaderných elektráren v roce 2020: „Die Laufzeitverlängerung deutscher Atomkraftwerke unverzüglich zu stoppen und zurück zu nehmen. Deutschland muss zu seinem ursprünglichen Ziel zurück: Ausstieg aus der Atomenergie bis zum Jahr 2020.“ Zelení výstup požadují dokonce ještě dříve, už v roce 2017: „Die Grünen streben an, das Atomzeitalter in Deutschland in der kommenden Legislaturperiode endgültig zu beenden.

Pokud by SRN odstavila všechny své jaderné elektrárny, aniž by tento krok doprovázelo adekvátní navýšení jiných výrobních kapacit, např. plynových nebo větrných elektráren, dostalo by se rázem do pozice významného dovozce elektrické energie, což by se výrazně projevilo na cenách v celé oblasti. Martin Roman, generální ředitel společnosti ČEZ, v rozhovoru pro Hospodářské noviny 30. března 2011 prohlásil, že „pokud k výpadku v německé výrobě dojde, tak ho budou Němci kompenzovat dovozem. Už dnes Německo nejvíc elektřiny nakupuje z Francie a pak - s odstupem - z České republiky. A ještě z Polska. Samozřejmě, že se část výpadku (způsobeného odstavením jaderných elektráren) bude nahrazovat dovozem elektřiny vyrobené v České republice. Obava, že se z Německa stane „černá díra na elektřinu“ je tedy při současné politické situaci v SRN naprosto reálná. Už v současnosti musí Německo ročně dovážet více než 40000 GWh elektřiny, přičemž velkou část z toho právě z ČR, jak je patrné z následujícího schématu.


Obrázek 31: Geografická struktura německého importu elektřiny v roce 2008

Německo navíc představuje „velkou laboratoř“, neboť „(it) is the only major industrial power actively pursuing energy policies aimed at cutting carbon emissions through demand-reducing efficiency measures and supply-enhancing renewable energy while phasing out nuclear power.“ Otázkou, na které se experti nedokáží shodnout je, zda-li je vůbec možné současně sledovat cíle snižování emisí CO2 , opuštění atomové energie a zachování cenové dostupnosti pro spotřebitele, protože právě jádro představuje velmi výkonný, cenově efektivní a bezemisní zdroj. Např. Martin Roman v rozhovoru pro HN zastává názor, že tyto cíle konzistentní nejsou: „Jestli chceme opravdu bojovat proti emisím CO2, tak máme k dispozici spoustu „lehkých zbraní“, když to řeknu vojenskou terminologií, ale jen jednu zbraň opravdu těžkou - a tou je jaderná energetika. Jedině s ní se v dnešní době dají emise CO2 opravdu výrazně snížit.“ Úplně opačný názor ale má Vědecký poradní orgán Spolkové vlády pro změny klimatu, když tvrdí, že „der Atomausstieg sei entgegen landläufiger Befürchtungen auch ohne Abstriche bei Klimaschutz und Lebensqualität machbar.“ Vliv německého „ne“ jaderné energetice na ceny elektřiny v Evropě a na snižování emisí skleníkových plynů je tedy velkou neznámou a státy V4 by měly být připraveny podle principu „worst case scenario“ na scénář, ve kterém SRN bude importovat podstatnou část své spotřeby a potlačí tak ceny energií na evropských trzích vzhůru. Nutnost dovozu elektrické energie potvrzuje do budoucna sama Spolková vláda, avšak ani ona není schopna odhadnout, jakou část své spotřeby bude muset uspokojovat importem a omezuje se na velmi vágní odhad: „So gehen die Szenarien davon aus, dass aus Gründen der Kosteneffizienz Deutschland im Jahr 2050 einen erheblichen Anteil seines Strombedarfs importieren wird. In welchem Umfang Deutschland Stromerzeugungsland bleibt, hängt wesentlich von den Rahmenbedingungen ab.

Odstavení jaderných elektráren v SRN lze tedy díky silné politizaci tématu, neshodě expertů ohledně dopadů tohoto rozhodnutí a reakci trhů na současné dočasné odstavení části těchto jaderných elektráren jednoznačně považovat za EB výzvu.

4.3 Příležitosti německého cíle multinacionalizace energetiky pro země V4

Jedním z hlavních pilířů německé energetické politiky, je posilovat mezinárodní spolupráci v této oblasti a plně využívat potenciálu mezinárodních organizací, především EU, k zajišťování vlastní EB. SRN si je vědoma toho, že svých dlouhodobých cílů může dosáhnout pouze ve spolupráci s ostatními zeměmi: „Der Übergang zu einer modernen, CO2-armen und sicheren Energieversorgung lässt sich nur gemeinsam im europäischen und internationalen Kontext lösen.

Centrálními dvěma body německé vnější energetické politiky jsou přitom diversifikace energetických nosičů, zdrojových zemí a přepravních tras a výstavba transevropské energetické sítě, jež by umožnila vznik efektivně fungujícího jednotného evropského trhu.

Právě vytvoření jednotného vnitřního trhu s energiemi se podle váhy, kterou se této problematice věnuje Energetická koncepce, zdá být největší prioritou, které chce SRN v rámci vnější dimenze své energetické politiky dosáhnout. A právě v této oblasti bude s největší pravděpodobností pro SRN a země V4 nejjednodušší najít průsečíky zájmů a realizovat společné, oboustranně výhodné, projekty.

Předpokladem pro to, aby vůbec mohl vnitřní trh s energiemi fungovat, je vedle harmonizace právních řádů členských zemí EU zejména výstavba transportní infrastruktury, která by propojila dodnes spíše izolovaně koexistující národní trhy a umožnila hladký transport plynu, elektřiny, ropy a jejích derivátů přes hranice. Postoj SRN k otázce propojení energetických sítí je následující: „Das EU-Verbundnetz ist das Rückgrat des Energie-Binnenmarktes; der europaweite Netzausbau ist der Taktgeber zur Integration der Energiemärkte. Deshalb werden wir uns auf europäischer Ebene für den Auf-und Ausbau eines europaweiten Netzverbunds einset­zen

To, že je Německo významným zastáncem „evropeizace“ energetických přepravních sítí je pro země V4 velmi dobrá zpráva, ale je třeba mít na paměti, že primární motivace pro spojení trhů je u Německa jiná, než u zemí střední Evropy. Zatímco tyto nemají problémy se zajišťováním dostatečného množství elektrické energie a její přepravou v rámci svého území, Německo tyto problémy má a lze předpokládat, že s odstavením jaderné energie a urychleným rozvojem OZE budou ještě sílit. Proto je v jeho zájmu propojit trhy především v oblasti elektroenergetiky, což mu do budoucna umožní za prvé zajistit dodávky chybějícího množství elektrické energie a za druhé přepravit elektřinu generovanou větrnými elektrárnami nad úroveň momentální spotřeby do míst jejího uskladnění – k přečerpávacím elektrárnám v alpských zemích a Skandinávii. Ke spolupráci za tímto účelem bude chtít Německo získat také země V4: „Mit dem Ziel, weitere regionale liquide Strommärkte zu entwickeln, wird die Bundesregierung mit unseren mittel-osteuropäischen Nachbarn weiter zusammenarbeiten.

Motivací středo- a východoevropských zemí je naproti tomu propojení především trhů se zemním plynem a ropou, čímž by se jim podařilo diversifikovat přepravní trasy a zdrojové země těchto fosilních paliv a snížit tak svoji silnou závislost na Rusku. Ukázkou toho, jak významnou roli při zajišťování EB může napojení střední Evropy na západoevropskou ropovodní a plynovodní síť hrát, je napojení ČR prostřednictvím ropovodu IKL (potažmo TAL) na severoitalské terminály, které se projevilo významným nárůstem podílu neruské ropy na spotřebě ČR. Realizace jednotného vnitřního trhu by sebou přinesla celou řadu dalších projektů podobných ropovodu IKL a promítla by se tak nepochybně jak na vyšší EB středoevropského regionu, tak i na nižších cenách pro konečné spotřebitele díky vstupu zahraničních poskytovatelů na tyto trhy.

SRN a země V4 jsou tedy zajedno v tom, že „ein integrierter und funktionierender Strom-und Gasbinnenmarkt stärkt die EU nach außen und trägt gleichzeitig zu fairen Energiepreisen für Verbraucher bei.

Druhou linií vnější dimenze německé energetické politiky je zajištění stabilních dodávek primárních zdrojů energie. V této oblasti Německo sází především na bilaterální partnerství a dlouhodobou spolupráci s tradičními dodavatelskými zeměmi a na hledání nových partnerů a přepravních tras. Z geografické struktury dovozu ropy a zemního plynu je patrné, že nejvýznamnějším dodavatelem Německa je RF – obstarává 35 % importu zemního plynu a 32 % ropy. Lze navíc předpokládat, že s rychle ubývajícími zásobami v Severním moři význam Ruska ještě vzroste.


Obrázek 32: Struktura importu zemního plynu do SRN v roce 2009


Obrázek 33: Struktura importu ropy do SRN v roce 2008

Ačkoliv mezi energetickými partnery není v Energetické koncepci explicitně zmíněna žádná země, není pochyb o tom, že hlavním partnerem SRN (nejen) v oblasti energetiky je právě RF. Protože tato bilaterální spolupráce může mít velmi závažné důsledky pro EB středoevropského regionu, je jí věnována celá následující kapitola.

Důležité pro země V4 je však také to, že „die Bundesregierung tritt darüber hinaus dafür ein, dass eine strategische Ausrichtung der Rohstoffsicherung auch auf europäischer Ebene stattfindet. (...) Sie wird daher weiterhin die deutschen Unternehmen bei Infrastrukturprojekten, die der Diversifizierung der Energieversorgung dienen (z. B. Nordstream, Nabucco, LNG, Desertec, Nordsee super grid) politisch flankieren, um Versorgungssicherheit langfristig zu gewährleisten.“ SRN tedy souhlasí s tím, aby zajišťování dodávek fosilních paliv nebylo výsadou jednotlivých členských států, ale aby byla posílena unijní spolupráce v této oblasti, což je přesně to, po čem země střední a východní Evropy dlouhodobě volají. Jednotná energetická politika by z EU udělala silného hráče na mezinárodním energetickém poli a její vyjednávací pozice by ve srovnání s tou, kterou mají jednotlivé členské státy, velmi posílila. Pro země středoevropského regionu je také velmi potěšující fakt, že SRN podporuje diversifikační projekty, které jsou klíčové pro jejich vlastní energetickou bezpečnost – LNG a Nabucco (viz kapitola Diversifikace dodavatelů a přepravních tras).

Pro země V4 však může být nevýhodou, že mezi cíle německé zahraniční energetické politiky patří také prosazování co nejpřísnějších ekologických standardů, včetně snižování emisí, i na evropské úrovni. SRN patří mezi světové špičky ve výzkumu, vývoji a implementaci technologií směřujících ke snižování zatížení životního prostředí a snižování emisí skleníkových plynů. Lze proto předpokládat, že právě SRN bude jedním z hlavních protagonistů přísnějších ekologických cílů závazných pro celou EU. Následující diagram znázorňuje, jak se Německu dařilo snižovat emise CO2 v rámci závazků vyplývajících z Kyotského protokolu.


Obrázek 34: Vývoj emisí ekvivalentu CO2 a odchylky od Kyotského cíle SRN

V roce 2009 byl cíl Německa překročen o více než 10 %, což i přes útlum hospodářství svědčí o schopnosti země plnit velmi přísně nastavené ekologické cíle. Vezmeme-li navíc v potaz jasné preference obyvatel Německa, které se odrážejí v jeho zahraniční politice, lze do budoucna očekávat silný tlak na další snižování emisí skleníkových plynů a zpřísňování ekologických norem.

To je však z hlediska zemí V4, jejichž energetické sektory jsou orientovány spíše na klasická fosilní paliva, velmi nepříjemná zpráva. Např. pro Polsko, které vyrábí téměř veškerou svou elektřinu z uhlí, by zpřísnění unijního cíle ohledně snižování emisí skleníkových plynů oproti roku 1990 z 20 % na kupříkladu 30 % mohlo mít fatální následky. Z geopolitického hlediska je také podstatné, že zvyšování emisních standardů nutně vede k substituci uhlí zemním plynem, při jehož spalování se ve srovnání s uhlím uvolňuje o polovinu méně skleníkových plynů. Navyšování podílu zemního plynu na PEB na úkor tradičního uhlí by problém přílišné závislosti regionu na dodávkách ruského plynu ještě zhoršilo.

Závěrem této kapitoly lze shrnout, že německá zahraniční energetická politika je celkově pro země V4 výhodná – jak vytvoření jednotného evropského trhu a liberalizace obchodu s energiemi, tak německá podpora diversifikačních projektů jsou cíle, které sledují i středo- a východoevropské země. Pouze snaha Němců o prosazení svého modelu zelené energetiky na evropské úrovni jde proti EB zájmům V4, ale o konkrétní podobě ekologických cílů EU pro další dekády ještě není rozhodnuto a bude zde ještě prostor pro jednání. Navíc je třeba mít na paměti, že velmi perspektivní technologie CCS může z fosilních paliv v nejbližších letech udělat uhlíkově neutrální zdroj a vrátit je tak plně do hry.

4.4 Energetická spolupráce SRN a Ruska (Nord Stream)

Jak už bylo naznačeno v předešlé kapitole, Rusko je největším německým partnerem v oblasti dodávek energetických zdrojů, a lze předpokládat, že s úbytkem zásob v Severním moři se spolupráce obou zemí v oblasti energetiky dále prohloubí. Už v současnosti je možné v SRN pozorovat pozvolný nárůst dovozu hlavních fosilních paliv, ropy a zemního plynu, z Ruska, jak znázorňuje následující graf.


Obrázek 35: Vývoj dovozu ropy a zemního plynu z Ruska do SRN

SRN si je vědoma toho, že pokud bude chtít dosáhnout svých ambiciózních cílů navyšování podílu OZE na produkci elektřiny, vystoupení z jaderné energetiky a snižování emisí CO2, nemá jinou možnost než více využívat zemní plyn. Současně se zásoby v severní Evropě krátí, zatímco Rusko s prokázanými zásobami více než 47 bilionů m3 představuje největší světové naleziště. V takovéto situaci je zřejmé, že klíčem pro zajištění stabilních dodávek zemního plynu bude do budoucna pro SRN právě spolupráce s Ruskem.

Centrálním projektem rusko-německé energetické spolupráce je výstavba alternativní plynovodní trasy – Nord Streamu, která po dně Baltského moře spojí ruský Vyborg se severoněmeckým Greifswaldem, čímž přímo propojí SRN a RF, aniž by procházela přes území třetích států. Projekt Nord Stream sestává ze dvou paralelních potrubí, z nichž každé bude mít kapacitu 27,5 miliard m3 ročně, přičemž výstavba toho prvního by měla být dokončena už letos a druhé potrubí by mělo být zprovozněno během roku 2012. Po úplném uvedení do provozu bude kapacita obou plynovodů Nord Streamu dosahovat celkem 55 miliard m3 ročně, čímž značně převýší kapacitu dosavadní hlavní východo-západní trasy, plynovodu Jamal, která činí 33 miliard m3. Následující mapa znázorňuje trasu Nord Streamu.


Obrázek 36: Trasa plynovodu Nordstream

A jaké jsou dopady výstavby plynovodu Nordstream na EB zemí střední Evropy? Jako nevýhoda může být vnímáno oslabení statusu ČR, Polska a Slovenska coby tranzitních zemí plynu. To sebou přináší nejen nižší výnosy z tranzitních poplatků, ale také potenciální možnost odstřihnutí střední a východní Evropy od dodávek, které se ale díky nové alternativní přepravní trase nedotkne západoevropských odběratelů. Další plynová krize, ať už způsobená spory mezi Ruskem a Ukrajinou resp. Běloruskem ohledně tranzitu, nebo politickými kalkuly, by tak plně dolehla pouze na střední a východní Evropu, přičemž ta západní by zůstala nedotčena, čímž by došlo k rozdělení evropských zemí do dvou táborů a k snížení akceschopnosti EU jako celku v oblasti energetiky.

Považovat Nord Stream pouze za hrozbu by však bylo mylné. Z obrázku 36 je totiž jasně patrné, že na Nord Stream v Greifswaldu naváže mj. plynovod OPAL, který povede jižním směrem na Horu Svaté Kateřiny, kde na něj naváže další plánovaný plynovod Gazela, který povede dále ve směru Waidhaus na jižní Německo. Podstatná část plynu, který Nord Stream do Evropy přivede, bude tedy distribuována přes území ČR a uvažuje se i o napojení OPALu na polskou síť. ČR a Polsko tak získají alternativní přístup k ruskému plynu, který bude na rozdíl od stávající přepravní trasy Jamalem přes Bělorusko „jistější“, neboť spory mezi SRN a RF ohledně plateb za dodávky nejsou příliš pravděpodobné. Scénář, který počítá s tím, že by Německo a další země západní Evropy „hodily středo- a východoevropské země přes palubu“, se tudíž nejeví jako reálný. Naopak je možné Nordstream považovat za pojistku proti dalším plynovým krizím vyvolaným spory mezi RF a Ukrajinou resp. Běloruskem, neboť umožňuje dodávky ruského plynu do střední Evropy západní trasou, která tyto země obchází. V jiné situaci se po zprovoznění Nordstreamu samozřejmě mohou ocitnout Pobaltské země, jejichž situace je oproti V4 rozdílná; tyto země však nejsou předmětem této práce.

Na úzkou spolupráci mezi Německem a Ruskem, kterou mnozí experti v našem regionu považují za obcházení střední Evropy, nebo dokonce vymezování sfér vlivu, je dle mého názoru třeba pohlížet jako na standardní spolupráci mezi největším odběratelem a největším dodavatelem v regionu. Je zřejmé, že SRN má zájem na stabilních dodávkách za stabilní ceny, a ten samý zájem má také Rusko, pro nějž jsou příjmy z prodeje plynu jedním z hlavních finančních zdrojů. Přímé spojení obou zemí pomocí Nordstreamu je tedy pouze logickým vyústěním surovinové situace.

4.5 Spolupráce v oblasti výzkumu a vývoje

Jedním z hlavních rysů německé energetické politiky je důraz na inovace, které jednak umožňují SRN realizovat svoji vizi bezjaderného efektivního energetického sektoru postaveného na OZE a jednak zajišťují zemi přední pozici ve výzkumu a vývoji v oblasti energetiky a ekologie, což dlouhodobě posiluje konkurenceschopnost německých podniků. „Durch die verstärkte Konzentration von Finanzmitteln auf den Forschungs- und Entwicklungsbereich soll die führende Position deutscher Unternehmen in den Technologiemärkten der Zukunft gestärkt werden (...). Schwerpunkte des Energieforschungsprogramms werden sein: Erneuerbare Energien, Energieeffizienz, Energiespeichertechnologien und Netztechnik, Integration der erneuerbaren Energien in die Energieversorgung, und das Zusammenwirken von diesen Energietechnologien.

Vzhledem k tomu, že vývoj a implementace různých druhů technologií může mít přímý vliv na zajišťování EB zemí V4, mělo by být v jejich zájmu ve vědecko-technologické oblasti s Německem, které je absolutní světovou špičkou, spolupracovat. Mezi technologie, které mohou pozitivně ovlivnit energetickou situaci středoevropských zemí, patří především CCS, OZE,[29] energetická efektivnost,[30] skladovací a přepravní technologie.[31]

Z kapitoly Energetická efektivnost jasně vyplývá, že země středoevropského regionu mají ohromný potenciál ve snižování energetické náročností prostřednictvím zefektivnění svých ekonomik. Roční spotřeba (potažmo dovoz) může být zredukována o desítky procent jenom v rámci realizace úsporných opatření, ke kterým mohou vlády své obyvatelstvo stimulovat. SRN, jejíž ekonomika je už nyní mnohonásobně energeticky efektivnější než ekonomiky zemí střední Evropy, stále vidí ohromný prostor pro úspory energie: „Bis 2020 soll der Primärenergieverbrauch gegenüber 2008 um 20 % und bis 2050 um 50 % sinken. Das erfordert pro Jahr eine Steigerung der Energieproduktivität um durchschnittlich 2,1 %, bezogen auf den Endenergieverbrauch.“ Země V4 by si z propracovaného systému stimulačních a destimulačních opatření zavedeného v SRN měly vzít příklad a využít německého know-how v této oblasti.

Dalším odvětvím, pomocí kterého mohou země střední Evropy zvýšit svoji EB, jsou skladovací technologie. Především v oblasti zemního plynu výstavba moderních zásobníků, které jsou schopné v případě potřeby rychle dodávat plyn do sítě, představuje významný přínos. Cílem SRN je směřovat výzkum primárně na technologie, které by umožnily cenově dostupnou akumulaci elektřiny a plynu. Akumulace elektřiny by znamenala revoluci v přechodu na OZE, který je v současnosti limitován právě nemožností „skladovat“ elektrickou energii jinak než v přečerpávacích elektrárnách, jejichž kapacita je však nedostačující. Země V4 by kromě modernizace konzervace energie mohly se SRN spolupracovat na vývoji a výstavbě tzv. chytrých sítí, které umožňují skrze řízení poptávky optimalizovat využití elektrické energie a dosáhnout dalších úspor, vývoji hybridních motorů, biopaliv a celé řadě dalších oblastí, a to nejen v rovině výzkumu a vývoje, ale i při realizaci konkrétních přeshraničních projektů.

Poznámky

[27] Mj. spojení Německa podmořským kabelem s Norskem a uskladnění větrné energie v tamních přečerpávacích elektrárnách, výstavba inteligentní elektrické sítě, moderních plynových elektráren a řízení poptávky po elektřině prostřednictvím diferencovaných tarifů.

[28]Cílem indexu PXE General je číselně vyjádřit dění na trhu s elektrickou energií v ČR a následně umožnit porovnávání historického vývoje cen.

[29] Viz kapitola Příležitosti a hrozby rozvoje obnovitelných zdrojů v SRN pro země V4.

[30] Viz kapitola Energetická efektivnost

[31] Viz kapitola Konzervace energie

Seriál

  1. Současná role Německa a Ruska v energetické bezpečnosti Evropy
  2. Současná role Německa a Ruska v energetické bezpečnosti Evropy
  3. Současná role Německa a Ruska v energetické bezpečnosti Evropy
  4. Současná role Německa a Ruska v energetické bezpečnosti Evropy
  5. Současná role Německa a Ruska v energetické bezpečnosti Evropy
  6. Současná role Německa a Ruska v energetické bezpečnosti Evropy
  7. Současná role Německa a Ruska v energetické bezpečnosti Evropy

Podobné články

Další články autora

Autor : Bc. Jiří Waldhauser 🕔06.12.2011 📕3.447

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře