Současná role Německa a Ruska v energetické bezpečnosti Evropy

Autor : Bc. Jiří Waldhauser 🕔06.12.2011 📕2.766

Seriál

  1. Současná role Německa a Ruska v energetické bezpečnosti Evropy
  2. Současná role Německa a Ruska v energetické bezpečnosti Evropy
  3. Současná role Německa a Ruska v energetické bezpečnosti Evropy
  4. Současná role Německa a Ruska v energetické bezpečnosti Evropy
  5. Současná role Německa a Ruska v energetické bezpečnosti Evropy
  6. Současná role Německa a Ruska v energetické bezpečnosti Evropy
  7. Současná role Německa a Ruska v energetické bezpečnosti Evropy

Podobné články

Další články autora

2 Pojem energetická bezpečnost

Většina autorů zastává názor, že pojem energetická bezpečnost se poprvé objevil v roce 1973, v době prvního ropného šoku, kdy Organizace arabských zemí vyvážejících ropu (OAPEC, předchůdce OPEC), během právě probíhající jomkippurské války, vyhlásila embargo na vývoz ropy do zemí podporujících Izrael. V důsledku tohoto embarga cena ropy, v podstatě přes noc, vzrostla na čtyřnásobek a stáhla rozvinutý svět do hluboké dlouhotrvající recese doprovázené vysokou inflací. Islámská revoluce v jednom z největších světových nalezišť ropy, Iránu, a následující válka s další ropnou velmocí, Irákem, na konci sedmdesátých let úvahy o energetice, coby klíčovému odvětví mezinárodní bezpečnosti ještě zesílila.


Obrázek 1: Vývoj cen ropy a ropné šoky

Nejpozději však v druhé polovině osmdesátých let, během ropného antišoku, byl význam energetiky plně doceněn. Spojené státy americké využily svého spojenectví se Saudskou Arábií k ekonomické válce se Sovětským svazem. „The Saudis and the US worked very closely together to have Saudi Arabian production increased in the years 1986 and 1987. You may recall the price collapse to aproximately ten dollars per barrel. This in fact dramatically hurt the Sovier Union“ a urychlilo jeho pád. Jiní autoři upozorňují na to, že „energetická bezpečnost a její zajištění vystupují jako téma mezinárodní a evropské politiky již v průběhu druhé světové války, kdy se mnohé země potýkaly s nedostatkem energetických surovin, zejména ropy.“ Přesto panuje shoda, že nejpozději od 70. let je energetika velmi významným prvkem světové bezpečnostní architektury.

Jako první včlenila EB do teorie mezinárodních bezpečnostních studií na začátku 90. let tzv. kodaňská škola, kdy skupina autorů kolem Barryho Buzana zveřejnila průlomovou studii „Bezpečnost – nový rámec pro analýzu“, v níž výrazně rozšířila teoretický koncept bezpečnosti a včlenila do něj vedle klasického vojenského a politického sektoru, také ekonomickou, environmentální a sociální dimenzi. Od 90. let je tedy energetika mainstreamem teoretiků mezinárodních vztahů chápána jako součást bezpečnostní architektury.

V Evropě, ani mezi dalšími světovými aktéry mezinárodních vztahů, dnes nenajdeme žádného, který by neměl rozpracovanou vlastní energetickou koncepci a nezabýval se zajištěním dostatečného množství energie v krátko-, středně- i dlouhodobém horizontu, což platí jak pro státy, tak i pro mnohé mezinárodní organizace. V zemích, jimiž se primárně tato práce zaobírá, spadá energetika do kompetencí příslušných ministerstev, která také vypracovávají koncepce energetické politiky.[1] Je však třeba mít na paměti, že energetika je výsostně politické téma, takže o klíčových otázkách v této oblasti rozhodují nejvyšší představitelé států resp. vlády jako celek.

Z mezinárodních organizací, které se (v evropském regionu) otázkou energetiky zabývají, je třeba zmínit Evropskou unii a její aktuální energetickou strategii „Energy 2020 - A strategy for competitive, sustainable and secure energy“, Mezinárodní energetickou agenturu (dále IEA)[2] a v poslední době také NATO.[3]

Definice samotné EB je velmi různorodá. Evropská komise ji definuje jako „the ability to ensure that future essential energy needs can be met, both by means of adequate domestic resources worked under economically acceptable conditions or maintained as strategic reserves, and by calling upon accessible and stable external sources supplemented where appropriate by strategic stocks.“ Je patrné, že EB je tak chápána jako dostatek energetických zdrojů, přičemž už do definice jsou zahrnuty způsoby jejího zajištění – rentabilní domácí produkce, nebo bezpečný import.

Jiný pohled na energetickou bezpečnost nabízí, když ji popisuje jako „a condition in which a nation and all, or most, of its citizens and businesses have access to sufficient energy resources at reasonable prices for the foreseeable future free from serious risk of major disruption of service.“ Tento přístup vedle množství energetických zdrojů zavádí další velmi důležité faktory – cenu a stabilitu.

Naopak někteří autoři postupují tak, že při definování EB explicitně vyjmenovávají hrozby, které by dostatek energie pro ekonomiku mohly ohrozit a kterým je tudíž třeba předcházet. S tímto přístupem se setkáme např. u: „Energetická bezpečnost jako specifická dimenze bezpečnosti spočívá v zajištění energetických zdrojů nutných pro fungování společnosti. Energetická bezpečnost bývá spojována s takovými hrozbami, jako: růst cen strategicky důležitých energetických surovin; nedostatečné dodávky vybraných surovin spojené s přírodními katastrofami nebo politickými motivy; vyčerpání tradičních zdrojů a jejich opožděná substituce alternativními zdroji.

Je ovšem také možné setkat se s pohledem na EB jako na čistě ekonomický problém, který lze uchopit pomocí modelů fungujících na principu maximalizace užitku resp. výkonu ekonomiky. S tímto pohledem se můžeme setkat např. u autorů, kde „energy security refers to the loss of economic welfare that may occur as a result of a change in the price or availability of energy (...).“ Poměrně častý je také pohled na EB problematiku prostřednictvím teorie her, která se snaží vysvětlit počínání aktérů mezinárodní bezpečnosti pomocí analýzy strategického chování. Oba tyto pohledy jsou do značné míry teoretizující a v dalších částech práce bude kladen důraz spíše na prakticky-politickou rovinu EB.

I přesto, že definic a pohledů na EB je bezpočet, dva prvky se v drtivé většině přístupů opakují – množství energie a její cena. EB lze proto jednoduše chápat jako dostatečné množství energie za rozumné ceny. Tento sice jednoduchý, ale velmi elegantní, přístup byl poprvé navržen, podle něhož je EB „the availability of sufficient supplies at affordable prices.

Tento přístup se velmi rozšířil a ohledně jeho používání panuje široká shoda. I tato analýza bude dále pod pojmem EB chápat zajištění dostatečného množství energetických surovin pro středoevropský region při přijatelných a stabilních cenách. Za hrozbu bude naopak považováno vše, co by mohlo způsobit nedostatek energetických zdrojů nebo dramatické zvýšení jejich ceny.

Nesmíme ovšem zapomínat, že vedle spotřebitelů energetických zdrojů existuje ještě druhá velká skupina, s na první pohled protichůdnými zájmy – producenti. Jejich cílem je zajištění stabilní poptávky pro své energetické zdroje a stabilní, vysoká cena. „Jako protiváhu nároků na EB spotřebitelů začalo Rusko zdůrazňovat i EB právě producentů. (...) Zkušenost 80. let, kdy došlo k prudkému poklesu cen energetických zdrojů a nárůstu problémů SSSR, ukazuje, že propojení energetické a ekonomické bezpečnosti může mít i tuto dimenzi. Opodstatněnost podobného přístupu potvrzuje i pokles cen energetických zdrojů ke konci roku 2008 v důsledku hospodářské krize, který začíná ohrožovat ruské ambice hrát na mezinárodní scéně důležitou úlohu.“ Je však nutné mít na paměti, což mnozí autoři naprosto opomíjejí, že zájmy producentů a spotřebitelů nejsou antagonistické, ale z podstatné části shodné! Je sice zřejmé, že producenti chtějí prodávat za co nejvyšší cenu a spotřebitelé naopak kupovat za co nejnižší, ale oboustranně velmi důležitou roli hraje spolehlivost a stabilita. Všichni dávají přednost stabilnímu vývoji cen, poptávaného i nabízeného množství a plynulosti vývoje energetického sektoru před silnými výkyvy, které znemožňují jakékoliv budoucí plánování, ztěžují situaci investorům a staví správce rozpočtů, šéfy průmyslu i běžné spotřebitele do nejistoty. Nepřekvapí tudíž, že např. OPEC v červnu 2008, kdy ceny ropy dosahovaly historicky nejvyšších hodnot, svolal mimořádný summit do Jeddahu, kde „panovala shoda na tom, že současný vývoj cen ropy je vysoce škodlivý pro globální ekonomiku a tak potažmo pro všechny strany“a navýšil těžbu ropy.

Obdobně je nutné pohlížet i na vztah evropských zemí a Ruska – nejenom, že evropské země potřebují ruské suroviny a jsou tak na něm do jisté míry závislé, ale i Rusko potřebuje své surovinové zdroje prodávat a zajistit si tak příjmy. Tudíž i ono je závislé na evropských odběrech. Vztah producent-odběratel je tedy charakteristický vzájemnou závislostí, která je často oboustranná.[4]

Poznámky

[1] V České republice je stále aktuální Státní energetická koncepce schválená usnesením vlády České republiky č. 211 ze dne 10. března 2004, přičemž od února 2010 je připraven návrh Aktualizace státní energetické koncepce, který dosud nebyl schválen. Státní energetická koncepce i návrh její aktualizace spadají do kompetence Ministerstva průmyslu a obchodu. Ve Spolkové republice Německo je v současnosti platný „Energiekonzept für eine umwelt- schonende, zuverlässige und bezahlbare Energieversorgung“ schválený 28. září 2010, který vypracovalo Bundesministerium für Wirtschaft und Technologie.

[2] Mezinárodní energetická agentura byla založena v reakci na ropné krize 70. let a jejím hlavním úkolem je „to help countries co-ordinate a collective response to major disruptions in oil supply through the release of emergency oil stocks to the markets.“ Vedle tohoto primárního úkolu IEA provádí výzkum, publikuje vysoce uznávané studie, analýzy a statistické ročenky a je poradním orgánem pro svých 28 členů.

[3] Na summitu NATO v Bukurešti lídři členských zemí uznali, že „the disruption of the flow of vital resources could affect Alliance security interests“ a přijali zprávu „Role NATO v energetické bezpečnosti

[4] OPEC dokonce ve formulaci svého poslání vedle stabilních příjmů pro exportéry explicitně zmiňuje stabilní dodávky pro spotřebitele a výnosy pro investory: „In accordance with its Statute, the mission of the Organization of the Petroleum Exporting Countries is to coordinate and unify the petroleum policies of its Member Countries and ensure the stabilization of oil markets in order to secure an efficient, economic and regular supply of petroleum to consumers, a steady income to producers and a fair return on capital for those investing in the petroleum industry.” 

Seriál

  1. Současná role Německa a Ruska v energetické bezpečnosti Evropy
  2. Současná role Německa a Ruska v energetické bezpečnosti Evropy
  3. Současná role Německa a Ruska v energetické bezpečnosti Evropy
  4. Současná role Německa a Ruska v energetické bezpečnosti Evropy
  5. Současná role Německa a Ruska v energetické bezpečnosti Evropy
  6. Současná role Německa a Ruska v energetické bezpečnosti Evropy
  7. Současná role Německa a Ruska v energetické bezpečnosti Evropy

Podobné články

Další články autora

Autor : Bc. Jiří Waldhauser 🕔06.12.2011 📕2.766

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře