Analýza příčin vstupu amerického vojska do Iráku 2003

Autor : Bc. Klára Svobodová 🕔05.12.2011 📕10.511

Seriál

  1. Analýza příčin vstupu amerického vojska do Iráku 2003
  2. Analýza příčin vstupu amerického vojska do Iráku 2003
  3. Analýza příčin vstupu amerického vojska do Iráku 2003
  4. Analýza příčin vstupu amerického vojska do Iráku 2003
  5. Analýza příčin vstupu amerického vojska do Iráku 2003
  6. Analýza příčin vstupu amerického vojska do Iráku 2003
  7. Analýza příčin vstupu amerického vojska do Iráku 2003

Podobné články

Další články autora

2. Bezpečnostní příčiny války v Iráku

Útoky z 11. září ukázaly, že žádná země není nedotknutelná, a že výjimkou není ani taková supervelmoc, jako jsou Spojené státy americké. Tím, že vyšla najevo jejich zranitelnost, došlo zároveň i k narušení image silného státu, který je schopen ochránit svůj lid před nebezpečím. Nastala situace, kdy si Američané začali klást otázku, proč zrovna je postihla tragédie „černého září“ a na představitelích státu a vládě bylo nalézt odpověď. Bylo nutné ukázat světu, že ačkoliv teroristické útoky USA tvrdě zasáhly, je tato země připravená postavit se nepřátelům a schopná uhájit bezpečnost amerického lidu. Odpovědí na útoky tak mělo být předvedení americké síly, ochoty jít do války a zastrašení ostatních potenciálních nepřátel. Současně začalo pátrání po pachatelích a trest padl na Afghánistán a tamní hnutí Tálibán, které odmítlo vydat vůdce skupiny Al-Káidy, která za útoky stála. Prezident Bush mladší ve svém projevu o stavu Unie v lednu roku 2002 vyslovil dva nové cíle, ke kterým měla směřovat americká bezpečnostní politika po zářijových útocích. Tím prvním zmíněným bylo uzavření teroristických táborů, narušení plánů teroristických skupin a postavení teroristů před spravedlnost. Druhý cíl pak spočíval v zabránění teroristům a režimům, které vyhledávají chemické, biologické a jaderné zbraně, ohrožovat USA i zbytek světa.[64]

Spojené státy americké nedovolí světově nejnebezpečnějším režimům ohrozit nás prostřednictvím světově neničivějších zbraní.[65]

Prezident Bush mladší tímto výrokem de facto vyjádřil casus belli vedle Afghánistánu a hnutí Tálibán i pro Irák a režim Saddáma Husajna, který řadil k oněm světově „nejnebezpečnějším“ režimům, a který by případným poskytnutím svých zbraní hromadného ničení Al-Káidě či jiným teroristickým skupinám napomohl k dalším daleko ničivějším útokům mířených např. právě proti USA.[66]

Následující podkapitoly se tak zaměřují na argumentaci USA ve prospěch invaze do Iráku a to z hlediska bezpečnostního. Konkrétně bývá zmiňována možná spojitost Saddáma Husajna s teroristickou skupinou Al-Káida, dále je pak vnímán jako bezpečnostní riziko samotný irácký režim za vlády Saddáma a v neposlední řadě bývá uváděna i existence zbraní hromadného ničení na území Iráku, jichž by v důsledku případné spolupráce režimu s Al-Káidou mohlo být využito k dalším teroristickým útokům s daleko vážnějšími dopady.

2.1. Saddám Husajn a Al-Káida

V případě spojitosti iráckého vůdce s Al-Káidou nešlo pouze o domněnku medií, ale o oficiální stanovisko americké vlády. Například Bushova poradkyně pro otázky národní bezpečnosti Gondoleezza Riceová veřejně prohlásila, že Irák pomáhal Al-Káidě s vývojem chemických zbraní, ačkoliv sama americká zpravodajská služba CIA byla s výroky ohledně této problematiky opatrnější. Ovšem podezření ze spolupráce s Al-Káidou padlo na Irák již v roce 1998, kdy americké ministerstvo spravedlnosti oficiálně obvinilo Usámu bin Ládina a jeho skupinu z napojení na iráckou vládu:[67]

Al-Káida uzavřela neformální dohodu s vládou Iráku, že proti ní Al-Káida nebude bojovat, a že na určitých projektech, konkrétně těch, které se týkají zbraní hromadného ničení, s ní bude spolupracovat.[68]

Po útocích z 11. září se tato protiirácká rétorika dostala opět do popředí. Panovala obava, že by irácké zbraně hromadného ničení v rukou teroristů mohly vést k novému druhu teroristických útoků, které by měly za následek mnohonásobně vyšší počet obětí i materiálních škod.[69] Ačkoliv neexistoval přímý důkaz o spolupráci Iráku a Al-Káidy a bylo velmi nepravděpodobné, že by se radikální islamistická skupina spojila s agnostickým až ateistickým Saddámem Husajnem[70], nechtěly USA riziko možné katastrofy podstoupit. Vlivem nepříznivé nálady, která vůči islámskému světu v americké společnosti po 11. září panovala, byl tak Saddám vnímán jako možný budoucí agresor a jeho vláda jako extremistická a hlavně protiamerická, což ho s Al-Káidou pojilo. George Packer dokládá tehdejší naladění Američanů tím, že se nediskutovalo o tom, zda má válka být či ne, ale z jakých důvodů k ní má dojít.[71] V projevu prezidenta Bushe mladšího o stavu Unie před Kongresem 2002 byl Saddám a jeho Irák označen za součást „osy zla“ společně ještě s Íránem a Severní Koreou.[72] Toto označení použil prezident až po pádu Tálibánu v Afghánistánu, čímž de facto naznačil, že „válka proti teroru“ neskončí jen akcí Trvalá svoboda.[73]

Válka proti teroru začne Al-Káidou, ale neskončí u ní. Neskončí, dokud nebude každá teroristická skupina s globálním dosahem nalezena, zastavena a poražena.[74]

V únoru 2003 vystoupil tehdejší ministr zahraničních věcí Colin Powell v OSN, aby zdůvodnil válku v Iráku. Ještě než tak učinil, byl informován o výpovědi Ibn al-Šajch al-Libího, který byl zadržován pro podezření z vedení výcvikového tábora Al-Káidy. Ten byl v Egyptě podroben dvěma týdnům mučení, po kterých vypověděl, že režim Saddáma Husajna cvičil Al-Káidu v používání chemických a biologických zbraní. Vyšetřovatelé si však pravdivost jeho výroků neověřili a předali zprávu dál a ta se nakonec dostala právě až k Powellovi. Ovšem necelý rok na to, byl al-Libi označen CIA za lháře a jakékoli reportáže o jeho výpovědi byly staženy. Sám Powell označil tehdy své vystoupení před OSN za nejtrapnější den v celém jeho životě.[75]

Američané věřili, že na jedné straně svržením Saddámova režimu a jeho nahrazením demokratickým způsobem vlády odstraní bezpečnostní hrozbu, jakou podle nich pro USA představoval, a získají tím vedle Izraele další proamericky laděný arabský stát. Na druhé straně doufali, že by demonstrativní sesazení iráckého „tyrana“ mohlo posloužit jako inspirace pro ostatní arabské státy, což by v konečném důsledku mohlo vést k rozšíření demokracie a tím k potlačení islámského extremismu a terorismu. Přesvědčení z pozitivního dopadu invaze do Iráku posiloval zejména britský arabista Bernard Lewis, který svými převážně kritickými postoji vůči tehdejšímu islámskému světu ovlivnil např. i D. Cheneyho či P. Wolfowitze.[76] Ačkoliv za příčinu islámského radikalismu považuje zaostalost muslimského světa, který však sám sebe vnímá jako vzor dokonalého lidského uspořádání, je přesvědčený o jeho možné „neformovatelnosti“. Po zářijových útocích se tak dle Lewise naskytla USA příležitost začít novou éru Blízkého východu, která by se už nemusela opakovat. [77]

2.2. Zbraně hromadného ničení

Nejčastěji zmiňovaným argumentem členů Bushovy administrativy ve prospěch americké invaze do Iráku bylo údajné vlastnictví Saddámova režimu zbraní hromadného ničení, jejichž existenci měl režim zatajovat.[78]

Irácký režim již v minulosti použil jedovatý plyn k usmrcení tisíců vlastních obyvatel .... Je to režim, který souhlasil s mezinárodními inspekcemi, a pak vyhodil inspektory. Tento režim tak něco skrývá před civilizovaným světem.[79]

Obava z vývoje biologických, chemických či jaderných zbraní na území Iráku pramenila pravděpodobně z historických událostí. Jednou z nich bylo například zničení iráckého reaktoru v Osiraku (1981), k jehož vybudování přispěla Francie a souhlasila s postavením i druhého reaktoru a dodáním uranu, izraelskými bojovými letadly. USA tehdy izraelský útok odsoudily, ovšem po válce v Perském zálivu uznaly, že nebýt onoho izraelského zásahu Saddám by již na konci 80. let pravděpodobně disponoval několika atomovými bombami.[80] O devět let později šokovala celý svět poprava britského novináře týdeníku Observer Farzada Bazofta[81], obviněného ze špionáže, což jen podpořilo domněnku, že Irák skutečně může zatajovat informace o svém zbrojařském výzkumu. Bazoft sbíral informace o příčinách mohutného výbuchu ze 17. srpna 1998 v městě Hillá, ca. 40 kilometrů jižně od Bagdádu, ke kterému došlo v nepřístupné vojensko-průmyslové zóně, kde pravděpodobně docházelo i k vývoji chemických zbraní.[82] O existenci chemických zbraní v Iráku však nebylo pochyb. Již v minulosti byl například yperit použit proti kurdskému obyvatelstvu v městě Anfál a to pod vedením bratrance Saddáma Husajna Alího Hasana Madžída, jenž si tímto zákrokem vysloužil přezdívku „chemický Alí“.[83]

K nedůvěře v Saddámův režim a jeho pravdomluvnost ohledně vývoje chemických, biologických či jaderných zbraní přispěla i jeho problémová spolupráce s mezinárodními inspektory. Rezoluce Rady bezpečnosti č. 687 z 3. dubna 1991 vyzvala Irák k bezpodmínečnému zničení, odstranění či zneškodnění všech chemických a biologických zbraní i částí a zařízení potřebných ke konstrukci balistických raket s doletem delším než 150 kilometrů. Rovněž zavazovala, že Irák nebude požadovat ani vyvíjet jaderné zbraně. Do 15 dnů po přijetí rezoluce měl Irák předložit generálnímu tajemníkovi OSN a generálnímu řediteli Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA) hlášení o umístění, množství a typu výše uvedených druhů zbraní.[84]

V návaznosti na uvedenou rezoluci č. 687 měly být do Iráku vyslány dva týmy. První se skládal z expertů z IAEA, kteří se prioritně měli zaměřit na irácký jaderný program a zařízení sloužící k sestrojení atomové bomby. Druhý tým v podobě nově vzniklé Zvláštní komise OSN (UNSCOM), která byla v roce 1999 nahrazena Monitorovací, ověřovací a inspekční komisí OSN (UNMOVIC)[85], v čele se švédským velvyslancem Rolfem Ekeusem, měl mít na starost balistické rakety, chemické a biologické zbraně. Kromě toho měl i spolupracovat s IAEA při pátrání po jaderném zařízení Iráku.[86]

Irák skutečně do 15 dnů od přijetí rezoluce č. 687 předal Radě bezpečnosti informace o stavu a vývoji zbraní hromadného ničení, kdy uznal existenci chemických zbraní a balistických raket, ovšem popřel, že by režim disponoval biologickými zbraněmi a vlastnil jaderný program, který byl údajně ukončen před zahájením války v Perském zálivu.[87]

Scott Ritter popisuje ve své publikaci působení Zvláštní komise OSN na základě osobní účasti v tomto orgánu. Z počátku bylo strategické plánování inspekcí přenecháno samotnému týmu UNSCOM. Doporučení a návrhy proudily od CIA a dalších tajných služeb přes americké ministerstvo zahraničí. Situace se však změnila v červnu 1991, kdy se tým z IAEA pokusil zastavit irácký vůz vezoucí údajně vybavení k použití v jaderné oblasti. Z irácké strany padly varovné výstřely. Po tomto incidentu nabyla snaha získat usvědčující dokumenty na významu a CIA se začala dožadovat větší angažovanosti v operacích UNSCOM. Její členové tak byli zahrnuti do týmu UNSCOM a to pod označením „experti ministerstva zahraniční USA“.[88]

Jedna z nejvýraznějších společných akcí týmů IAEA a UNSCOM se odehrála například 23. září 1991 v Bagdádu, kde v budově nukleárního výzkumného centra nalezli inspektoři čtyři krabice dokumentů, které se vedoucí týmů (Robert Gallucci, David Kay) následně pokusili z budovy vynést, avšak byli zadrženi. Po příjezdu velitele iráckého jaderného programu byli inspektoři vyzváni k zastavení jejich činnosti a k navrácení všech dokumentů na své místo. Ovšem inspektoři požadavek odmítli a zůstali stát s vozy plnými dokumentů na parkovišti. Z incidentu se stala mediální událost, ve které byli na základě rozhovorů s Galluccim a Kayem inspektoři prezentováni jako ti „dobří“.[89] Po čtyřech dnech byli inspektoři nakonec propuštěni i s dokumenty, které v říjnu vedoucí IAEA Dr. Hans Blix označil za nezvratný důkaz, že vláda Iráku vlastní program na vývoj jaderných zbraní. V reakci nato Irák 14. Října 1991 přiznal, že výzkum ohledně jaderných zbraní je v plném proudu.[90]

Spolupráce Iráku s inspektory neprobíhala bez problémů ani v následujících letech. Krize nastala v lednu 1993, kdy Irák odmítl povolit týmu UNSCOM nadále používat letiště Habbáníja u Bagdádu v reakci na pokračující sankce vůči Iraq Airways. Odpovědí USA, Velké Británie a Francie byl letecký útok, první od konce války v Perském zálivu.[91]

Martin Novák ve své knize popisuje následující události roku 1995 tykající se odhalení velkého množství dokumentů o jaderných, biologických a chemických zbraní. Saddámův zeť Husajn Kámil Madžíd společně s manželkou, tedy dcerou Saddáma Husajna, uprchl do Jordánska, kde se chystal požádat o azyl. V Ammánu byl vyslýchán CIA, přičemž vypověděl, že všechny nekonvenční zbraně nechal Saddám zničit již po válce v roce 1991, ale know-how na výrobu těchto zbraní si irácká vláda údajně ponechala, což bylo přesně to, co mělo být před inspektory utajeno. Bagdád v reakci na to oznámil nález dokumentů o jaderných, chemických a biologických zbraní na kuřecí farmě údajně patřící Kámilovi, čímž se ho de facto snažil učinit zodpovědným za dosavadní zatajování informací inspektorům.[92]

V roce 1997 vystřídal Ekeuse v čele UNSCOM Australan Richard Butler, který začal prosazovat tvrdší přístup k inspekcím. Požadoval například přístup i do sídel iráckého prezidenta, kde se domníval, že by se mohly nacházet zásadní dokumenty. Odpovědí na tuto žádost byl dopis zaslaný iráckým vicepremiérem Tárikem Azízem prezidentovi Rady bezpečnosti se stanoviskem irácké vlády ohledně budoucí spolupráce s inspektory. Ve zprávě byl obsažen požadavek na odchod všech amerických zaměstnanců pracujících s UNSCOM do určitého data a zákaz přeletů bezpilotního letounu U-2, který dle iráckého stanoviska sloužil k špionážní činnosti.[93] Situace opět hrozila odvetnou akcí vůči Saddámovi, kterou však zažehnal generální tajemník OSN Kofi Annan návštěvou Saddáma a sjednáním dohody o povolení inspekcí v prezidentských palácích za přítomnosti osob určených iráckou vládou. Relativní klid však netrval dlouho. Opět se objevily komplikace s přístupem inspektorů do míst určených k inspekci, které vyvrcholily operací Pouštní liška (Desert Fox), po které Saddám prohlásil inspekce za definitivně skončené.[94]

K obnovení zbrojních inspekcí došlo až po čtyřech letech, kdy se do země vrátili členové týmu již pod záštitou UNMOVIC. 8. listopadu 2002 schválila Rada bezpečnosti rezoluci č. 1441, která s ohledem na čtyřleté přerušení inspekcí vyzývala Irák k předložení UNMOVIC a IAEA nejpozději do 30 dnů přesné a úplné hlášení o svých minulých i současných aktivitách v oblasti zbraní hromadného ničení.[95] Irák předložil obrovské množství dokumentů, které však dle samotného Dr. Blixe nebyly ničím novým a jen opakovaly to, co už inspektorům bylo známo. Saddám tak byl opět obviněn ze zatajování informací, přesto stále chyběly usvědčující důkazy o existenci zbraní hromadného ničení na území Iráku.[96]

V roce 2002 bylo prostřednictvím bezpečnostních agentur[97] konstatováno následující:

  • Během války v Perském zálivu a následně i během inspekcí OSN byla zničena většina iráckých chemických, biologických, jaderných zbraní a balistických raket
  • Nebyl nalezen přímý důkaz o existenci dalších možných chemických či biologických zbraních, nicméně bezpečnostní agentury dospěly k názoru, že se určité zásoby či sklady s těmito zbraněmi stále můžou nacházet na iráckém území, a že produkce těchto zbraní by mohla být obnovena.[98]

Nicméně 5. února 2003 vystoupil Colin Powell na zasedání Rady bezpečnosti s tvrzením, že Irák i nadále porušuje závazky plynoucí mu z rezoluce č. 1441.

... Saddám Husajn a jeho režim nevynaložili žádnou snahu o odzbrojení, jak bylo požadováno mezinárodním společenstvím. Ve skutečnosti fakta a chovaní irácké vlády jen ukazují, že Saddám Husajn a jeho režim se snaží utajit snahy o produkci dalších zbraní hromadného ničení. ... Víme, že Saddám Husajn má „tajný výbor pro monitorování inspekčních týmů“. Ne za účelem spolupráce či asistence, nýbrž za účelem špionáže a zdržení inspektorů od jejich práce. ... Z četných lidských zdrojů mám informace, že Iráčané stěhují nejen dokumenty a pevné disky, ale i samotné zbraně hromadného ničení za účelem jejich neodhalení inspektory.[99]

Dále obvinil Irák z neustálého přemisťování důkazních materiálů i zbraní, aby nedošlo k jejich objevení i z možného napojení iráckého režimu na teroristickou organizaci Al-Káidu. Padla i zmínka o existenci speciálních nákladních kamionů (viz Přílohy, Obr. č. 1 a Tabulka č. 2), jež byly vybaveny laboratorním zařízením na výrobu biologických látek. Důkazy byly sestaveny na základě odposlouchaných telefonních hovorů a satelitních snímků.[100]

Přestože Powellovo vystoupení nepřesvědčilo váhající členy Rady bezpečnosti OSN, zejména Francii, Rusko, Německo a Čínu, a i přestože Francie vyjádřila své odhodlání využít práva veta v případě předložení nové rezoluce Radě bezpečnosti ze strany USA a Velké Británie umožňující vpád do Iráku, vyzval v březnu 2003 prezident Bush mladší OSN ke stažení svých pracovníků z Iráku. Americkou invazi by tehdy mohl pravděpodobně ještě zastavit Saddámův odchod z Iráku, Američané by pak vstoupili do země v podobě mírových jednotek, které by ji mohly dovést ke zvolení nové vlády. Ultimátum bylo stanoveno na 48 hodin.[101]

Od začátku 90. let prakticky až po rok 2003 předával Irák Radě bezpečnosti dokumenty týkající se zbraní hromadného ničení, které však vždy byly shledány jako neúplné a nedostatečné a tudíž nedůvěryhodné. Neustálé snahy o ztížení práce inspektorů jen posilovaly pocit, že irácký režim skutečně má co tajit. Přesto však chyběly pádné důkazy, které by Irák usvědčily z jeho trvajících snah o vývoj zbraní hromadného ničení. Ovšem jak ministr obrany Donald Rumsfeld poznamenal v rozhovoru z 12. Února 2002 „nepřítomnost důkazu není důkazem nepřítomnosti“.[102]

Poznámky

[64] The Washington Post. Politics: Text of President Bush's 2002 State of the Union Address, 29 Jan. 2002. [cit. 2011-03-17]. http://www.washingtonpost.com/wp-srv/onpolitics/transcripts/sou012902.htm

[65] Tamtéž

[66] PACKER, G. The Assassins‘ gate: America in Iraq. 1. vyd. London: Faber and Faber, 2007. str. 60. ISBN 978-0-571-23044-0

[67] Čerpáno z: NOVÁK, M. Ropa a krev: americko-irácké války 1990 – 2003. 1. vyd. Praha: Epocha, 2010. str. 261. ISBN 978-80-7425-069-9

[68] Přeloženo z: Federation of American scientist. Text: US grand jury indictment against Usama bin Laden. [cit. 2011-03-17]. http://www.fas.org/irp/news/1998/11/indict1.pdf

[69] HALLENBERG, J., HÅKAN, K. The Iraq war: European perscpectives on politics, strategy and operations.1.vyd. London: Routledge, 2005. str. 27-28. ISBN 0-415-36293-8

[70] Vůdce skupiny Al-Káidy Usáma bin Ládin byl salafista, tedy zastánce islámského učení, které odmítá existenci státu a uznává pouze univerzální království všech věřících muslimů. Naproti tomu Saddám byl stoupencem světského arabismu, islamisty považoval za hrozbu pro sebe samého. Usáma dokonce v minulosti označil Saddáma za bezbožného vládce, který nerespektuje hodnoty islámu. Zdroj: KEEGAN, J. Válka v Iráku. 1. vyd. Praha-Plzeň: BETA – Dobrovský, Ševčík, 2006. str. 87, 262. ISBN 80-7306-241-0

[71] PACKER, G. The Assassins‘ gate: America in Iraq. 1. vyd. London: Faber and Faber, 2007. str. 46. ISBN 978-0-571-23044-0

[72] KAPLAN, Lawrence F. The war over Iraq: Saddam’s tyranny and America’s mission. San Francisco, Calif.: Encounter Books, 2003. str. 13. ISBN 1-59403-021-9

[73] PACKER, G. The Assassins‘ gate: America in Iraq. 1. vyd. London: Faber and Faber, 2007. str. 60. ISBN 978-0-571-23044-0

[74] TRISTAM, P. Full Text: President Bush Declares "War on Terror". About.com: Middle East Issues, 20. Sep. 2001. [cit. 2011-05-04]. http://middleeast.about.com/od/usmideastpolicy/a/bush-war-on-terror-speech_2.htm

[75] Čerpáno z: Česká televize. Dokumentární klub: Proč potřebujeme demokracii?: Taxi na temnou stranu. [cit. 2011-03-24]. http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10157577065-proc-potrebujeme-demokracii/207382540550007/

[76] NOVÁK, M. Ropa a krev: americko-irácké války 1990 – 2003. 1. vyd. Praha: Epocha, 2010. str. 260. ISBN 978-80-7425-069-9

[77] Čerpáno z: Tamtéž, str. 259-260

[78] HALLENBERG, J., HÅKAN, K. The Iraq war: European perscpectives on politics, strategy and operations.1.vyd. London: Routledge, 2005. str. 28. ISBN 0-415-36293-8

[79] Přeloženo z: The Washington Post. Politics: Text of President Bush's 2002 State of the Union Address, 29 Jan. 2002. [cit. 2011-04-02]. http://www.washingtonpost.com/wp-srv/onpolitics/transcripts/sou012902.htm

[80] Čerpáno z: JOCH, R. Proč právě Irák?: Příčiny a důsledky konfliktu. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2003. str. 42. ISBN 80-204-1024-4

[81] BBC Home. On this day 1990: Observer „spy“ sentenced to die. [cit. 2011-04-02]. http://news.bbc.co.uk/onthisday/hi/dates/stories/march/10/newsid_2566000/2566485.stm

[82] Čerpáno z: BANGASH, M. Y. H. Shock, impact and explosion: Structural analysis and design. Německo: Springer-Verlag, 2009. str. 76. ISBN 978-3-540-77068-8

[83] Čerpáno z: NOVÁK, M. Ropa a krev: americko-irácké války 1990 – 2003. 1. vyd. Praha: Epocha, 2010. str. 98-99. ISBN 978-80-7425-069-9

[84] Čerpáno z: United Nations. Documents: Security Council resolutions – 1991, Resolution 678. [cit. 2011-04-03]. http://www.un.org/Docs/scres/1991/scres91.htm

[85] UNMOVIC. Basic facts. [cit. 2011-04-03]. http://www.unmovic.org/

[86] United Nations Special Commission. UNSCOM. [cit. 2011-04-03]. http://www.un.org/Depts/unscom/unscom.htm#IAEA

[87] United Nations Special Commission. Chronology of main events. [cit. 2011-04-03]. http://www.un.org/Depts/unscom/Chronology/chronologyframe.htm

[88] Čerpáno z: RITTER, S. Iraq Confidential: The untold story of America’s inteligence conspiracy. 1. vyd. New York: Nation Books, 2005. str. 12. ISBN 1-84511-088-9

[89] Tamtéž, str. 13-14

[90] International Atomic Energy Agency. Publications: IAEA inspections and Iraq’s nuclear capabilities, A chronology of events. [cit. 2011-04-03]. http://www.iaea.org/Publications/Booklets/Iraq/event.html

[91] United Nations Special Commission. Chronology of main events. [cit. 2011-04-03]. http://www.un.org/Depts/unscom/Chronology/chronologyframe.htm

[92] Čerpáno z: NOVÁK, M. Ropa a krev: americko-irácké války 1990 – 2003. 1. vyd. Praha: Epocha, 2010. str. 232-236. ISBN 978-80-7425-069-9

[93] United Nations Special Commission. Chronology of main events. [cit. 2011-04-03]. http://www.un.org/Depts/unscom/Chronology/chronologyframe.htm

[94] Čerpáno z: NOVÁK, M. Ropa a krev: americko-irácké války 1990 – 2003. 1. vyd. Praha: Epocha, 2010. str. 246-252. ISBN 978-80-7425-069-9

[95] Čerpáno z: United Nations. Documents: Security Council resolutions – 2002, Resolution 1441. [cit. 2011-04-03]. http://www.un.org/Docs/scres/2002/sc2002.htm

[96] Guardian.co.uk. Full text of Colin Powell’s speech, 5Feb. 2003. [cit. 2011-04-03]. http://www.guardian.co.uk/world/2003/feb/05/iraq.usa

[97] Přehled základních inspekčních týmů je k nalezení v viz Přílohy, Tabulka č. 3.

[98] Carnegie Endowement for International Peace. WMD in Iraq: evidence and implications. str. 16. [cit. 2011-04-20]. http://www.carnegieendowment.org/files/Iraq3FullText.pdf

[99] Guardian.co.uk. Full text of Colin Powell’s speech, 5Feb. 2003. [cit. 2011-04-03]. http://www.guardian.co.uk/world/2003/feb/05/iraq.usa

[100] Čerpáno z: Tamtéž

[101] Čerpáno z: NOVÁK, M. Ropa a krev: americko-irácké války 1990 – 2003. 1. vyd. Praha: Epocha, 2010. str. 271-278. ISBN 978-80-7425-069-9

[102] U.S. Department of Defense. DoD News Briefing – Secretary Rumsfeld and Gen. Myers, 12. Feb 2002. [cit. 2011-04-16]. http://www.defense.gov/Transcripts/Transcript.aspx?TranscriptID=2636

Seriál

  1. Analýza příčin vstupu amerického vojska do Iráku 2003
  2. Analýza příčin vstupu amerického vojska do Iráku 2003
  3. Analýza příčin vstupu amerického vojska do Iráku 2003
  4. Analýza příčin vstupu amerického vojska do Iráku 2003
  5. Analýza příčin vstupu amerického vojska do Iráku 2003
  6. Analýza příčin vstupu amerického vojska do Iráku 2003
  7. Analýza příčin vstupu amerického vojska do Iráku 2003

Podobné články

Další články autora

Autor : Bc. Klára Svobodová 🕔05.12.2011 📕10.511

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře