Arizace v Protektorátu Čechy a Morava na příkladu Kolínska: Úvod

Autor : Bc. Filip Dudáš 🕔03.12.2011 📕7.926

Úvod

Toto téma jsem si vybral, protože se již delší dobu zajímám o druhou světovou válku a fenomén holocaustu, a s tím spojený proces „arizace“ mi přijde jako velice zajímavé téma k psaní bakalářské práce.

Arizace“ (pochází z německého výrazu Arisierung) znamenala „převod“ majetku židovského obyvatelstva do rukou nežidovských správců a posléze majitelů. „Arizace“ vycházela z teorie o nadřazené árijské rase, která byla představována německým národem a kde židé neměli právo žít, naopak byli ještě považováni za nepřátele národa, tak jako Romové a Lužičtí Srbové. Po nástupu Adolfa Hitlera k moci v roce 1933 už nic nebránilo tomu uplatňovat nacistickou ideologii v plné míře. Již v dubnu téhož roku byla zahájena vyhozením židovských úředníků ze státní správy.[1]Arizace“ měla tedy sloužit k vyřazení židovského obyvatelstva ze všech oblastí života. Norimberské zákony z roku 1935 daly procesu institucionální a legitimní podobu, zároveň vymezily, kdo patří do skupiny židů nebo míšenců a definovaly židovský podnik.

Hlavním cílem práce bude představit „arizaci“ nejen jako převod židovského majetku do rukou árijských, ale jako široké spektrum aktivit, které směřovaly k tomu, aby židovské hospodářské subjekty, fyzické i právnické osoby, byly vytlačeny z hospodářského života společnosti. „Arizaci“ chci prezentovat nejen z mikroekonomického hlediska, tedy kdo, kolik vydělal a jak a kým byla „arizace“ prováděna, ale chci ji prezentovat jako fenomén makroekonomický, politický, ale i sociální, který se promítal do každodenního života ve společnosti. V bakalářské práci jsem zvolil dedukční metodu psaní, kde nejprve popíši obecně mechanismus „arizace“ v Protektorátu Čechy a Morava a po té okruh zkoumání zúžím na určitou oblast protektorátu. V první části práce budu analyzovat jednotlivé etapy, germanizační plány, rozdělení kompetencí a místo bank v procesu. Tato část bude teoreticko-metodologická a hlavním zdrojem literatura. Druhá část práce bude analytická, kde s využitím poznatků z první části a především archivních pramenů(Státní okresní archív v Plzni, Archív bezpečnostních složek Praha, Národní archív v Praze), vytvořím případovou studii na konkrétní oblast protektorátu.

Nejdříve začnu obecným rámcem „arizace“, kterou popíši na konkrétní oblasti Protektorátu Čechy a Morava, avšak práci budu koncipovat tak, aby zde vznikl prostor pro částečné porovnání s průběhem „arizace“ v samotné Říši, Rakousku, kde byl průběh velice podobný, nebo s naším východním sousedem Slovenskem, v kterém „arizace“ probíhala za přispění domácího obyvatelstva, jelikož se jednalo o německý satelit a nikoli o okupované území. Mechanismus „arizace“ se v jednotlivých zabraných územích a satelitech nelišil tolik způsobem provádění jako spíše svým tempem, institucionálním a legislativním rámcem.[2] Na začátku mé práce definuji židovský podnik a vymezím, kdo byl považován za žida podle norimberských zákonů. Budu zkoumat, jak je Norimberské zákony vymezovaly a jaký vliv mělo vymezení na „arizační“ profit. Má hypotéza je, že byly definovány široce tak aby bylo možno „arizovat“ co největší množství subjektů a tím pádem získat co největší množství prostředků na vedení války. Následně popíši jednotlivé etapy „arizace“. Bude mě zajímat, kdy „arizace“ započala, jaké množství majetku bylo již „arizováno“ v předvečer války v roce 1938 a zdali se potvrdí má hypotéza, že hlavní část „arizace“ proběhla až po vypuknutí války, kdy Němci nemuseli již nic skrývat pro veřejnost okolních států. Dalším bodem práce budou germanizační plány nacistů v protektorátu, kde se zaměřím na hlavní cíle nacistické okupační politiky a hospodářskou důležitost území protektorátu. Položím si otázku, jak moc byla politika germanizace programově propojena s „arizací“. Další podkapitola se zabývá rozdělením kompetencí. Jaké subjekty se podílely na tomto procesu? Jakou roli v tom sehrála NSDAP? Můžeme zde vypozorovat stranický protekcionismus? Zapojovalo se aktivně do „arizace“ i gestapo a kam až sahaly jeho kompetence? Toto jsou otázky, na které se pokusím zodpovědět v mé práci. Moje hypotéza je, že především hleděli na svůj vlastní profit a „arizace“ zneužili k vlastnímu obohacení. Poslední podkapitola se bude nazývat „místo bank v -arizačním- procesu“. Zde ověřím, jak důležitou roli v procesu sehrály banky, o jaké banky se přesně jednalo a jak velký činil jejich „arizační“ profit ve srovnání s jejich ostatními finančními aktivitami. Dále popíši jaké „arizační“ aktivity prováděly a do jaké míry se staly nástrojem nacistické agrese. Budu zjišťovat, která z těchto bank se obohatila více. Hypotéza zní, že se banky ochotně přizpůsobovaly vzniklým podmínkám a plnou měrou využívaly svého výsadního postavení v rámci Německé říše, k tomu aby předehnaly konkurenci a vybudovaly si monopolní postavení. Jak bylo již zmíněno, v druhé části práce budu přecházet od obecného ke konkrétnímu a vytvořím případovou studií, zaměřenou na oblast Kolínska, kterou jsem si vybral, protože Kolín je mé rodné město a stále zde žiji. V prvním bodě této části popíši nacistický správní aparát na Kolínsku. Zmíním zde, jaké funkce německá správa vykonávala a položím si otázku, jakou roli sehrály německé bezpečnostní složky (SS, SD a gestapo) při „arizaci“. Ústřední bádání tvoří kolínský oberlandrát Eckoldt, u něhož se pokusím zjistit, jaký vliv měl na místní „arizaci“, zda se do jejího průběhu angažoval a jestli existují konkrétní zmínky o jeho přímém působení. Po té popíši „arizaci“ hospodářského subjektu ve Velimi, jedná se o továrnu na sladkosti, která byla ve vlastnictví židovské rodiny Glaserů. V tomto bodě nastíním biografický obraz „arizátora“, který odkoupil část továrny.

Devadesátá léta minulého století přinesla badatelský zájem o problematiku týkající se „arizace“. Tento zájem byl stimulován zejména rozpadem komunistického bloku a s tím související možnost restituce zcizeného majetku za okupace. S otevřením této otázky souvisí i zpřístupnění archivních písemností zejména na Ministerstvu financí ČR a Národním archivu (NA) v Praze. Problematice „arizace“ židovského majetku v Protektorátu Čechy a Morava se historiografie až donedávna příliš nevěnovala. V posledním desetiletí však o procesu „arizace“ vzniklo několik zásadních prací, zejména díla Eduarda Kubů a Drahomíra Jančíka. Jimi napsaná kniha „Arizace“ a arizátoři tvoří jeden z ústředních pramenů mé práce, v které se jako první věnují více problematice „arizačních“ úvěrů a zejména pak skoro neprobádané otázce říšské garance těchto úvěrů. Mezi další práce vydané těmito autory, z kterých čerpám, patří „Arizace“ na úvěr a „Arizace“ a restituce židovského majetku v českých zemích. Podíleli se také na práci[3] pojednávající o úloze bank v procesu „arizace“ v rámci kolektiva autorů. Dále v práci používám monografie od J. Osterloha zabývající se souhrnně utlačováním židovského obyvatelstva v Sudetech včetně „arizací“ a Miroslava Kárného, zkoumající genocidu českých židů v protektorátu. V druhé části jsem využil zejména publikace Zdeňka Jelínka a Pavla Maršálka, nemohu opomenout ani práce místního kolínského historika Ladislava Jouzy.

Poznámky

[1] JANČÍK, Drahomír; KUBŮ, Eduard. "Arizace" a arizátoři. Praha : Karolinum, 2005. s. 18.

[2] Tamtéž, s. 20.

[3] JANČÍK, Drahomír, et al. Úloha bank v procesu arizace a konfiskace nepřátelského majetku v letech 1938-1945. Projekt RB 35/19/00. 2000, 19, [cit. 2011-03-30]. Dostupný z WWW: http://www.mzv.cz/public/0/cd/81/358603_175735_RB_35_19_00_resume.pdf.

Autor : Bc. Filip Dudáš 🕔03.12.2011 📕7.926

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře