Výzvy a příležitosti pro Obamovou administrativu v Afghánistánu: Úvod

Autor : Bc. Aleksey Dushtakov 🕔28.11.2011 📕4.141

Seriál

  1. Výzvy a příležitosti pro Obamovou administrativu v Afghánistánu
  2. Výzvy a příležitosti pro Obamovou administrativu v Afghánistánu: Úvod
  3. Výzvy a příležitosti pro Obamovou administrativu v Afghánistánu: 1. Zahraniční politika
  4. Výzvy a příležitosti pro Obamovou administrativu v Afghánistánu: 2. Analýza dějin
  5. Výzvy a příležitosti pro Obamovou administrativu v Afghánistánu: 3. Spolupráce států Asie
  6. Výzvy a příležitosti pro Obamovou administrativu v Afghánistánu: 4. Cesty možného rozvoje
  7. Výzvy a příležitosti pro Obamovou administrativu v Afghánistánu: Závěr
  8. Výzvy a příležitosti pro Obamovou administrativu v Afghánistánu: Seznam literatury

Podobné články

Další články autora

Úvod

Lidské dějiny čítají několik tisíc vážných ozbrojených konfliktů a nepočetné množství těch, které podle obecně přijatých kritérií – že je válkou ozbrojený konflikt, v němž dochází k nejméně 1000 obětím za 1 rok – do tohoto počtu zahrnuty nejsou. 27. srpna 1928 v Paříži byl podepsán několika národními státy Briand - Kelloggův pakt, jenž se zapsal do dějin jako první mezinárodní smlouva, v níž zúčastněné státy odsoudily válku jako prostředek řešení mezinárodních sporů a jako nástroj státní politiky.

Charakter válek se časem pochopitelně měnil: od spíše lokálních, v době zrodu lidské civilizace, ke globálním, kde válka samotná mezi dvěma skupinami či národními státy by byla bez zásahu věcného či ideologického, přímého či nepřímého jen stěží možná. 20. století bylo omráčeno hned dvěma konflikty, jejichž podoby a ničivé síly lidstvo dosud nezažilo. Člověk, coby racionální bytost, by se logicky mohl z válek poučit, že nejsou řešením jakéhokoliv sporů a nikdy žádná válka nevedla k všeobecnému blahobytu. Jsouce nadchnuti myšlenkami idealismu, věříce v definitivní ukončení válečné éry, lídři 50 států v roce 1945 podepsali Chartu OSN. Nově vzniklá mezinárodní organizace si kladla za cíl podporovat mírové soužití v celém světě, rozvíjet přátelské vztahy mezi národy, podporovat lidská práva a svobody, být centrem harmonizace činnosti států, namířené na dosažení výše zmíněných cílů.

Navzdory veškerým úsilím mezinárodního společenství války, i když spíše lokální, pokračují, a většina z nich je těžko řešitelná v krátkodobém horizontu. Konflikt, jemuž je věnovaná daná práce, se týká Islámské republiky Afghánistán a Spojených států amerických. Zcela nepochybně lze konstatovat, že téměř každý člověk, sledující denní zpravodajství již mnohokrát slyšel o nepokojích, kterými je Afghánistán a celkově region Střední Asie zasažen. Název práce se může zdát klamný, protože by bylo scestné se domnívat, že zúčastněnými v konfliktu státy jsou pouze Afghánistán a USA. Ani v období okupace Afghánistánu bývalým Sovětským svazem ani dnes za pokračující afghánsko - americké války není možné myslet, že konflikt je pouze dvoustranný. Dnešní situace ve Střední Asii a přilehlých teritoriích se mnoha odborníky považuje za kritickou, a to z několika důvodů. Samotný Afghánistán, jenž je zhruba stejně velký jako ostatní středoasijské bývalé sovětské republiky a několikrát menší, než sousední Írán nebo Pákistán, je objektem zájmů takových mocností jako Spojené státy, Rusko, Čína, Indie atd. kvůli jeho geopolitickému strategickému umístění. Nejen ekonomická a politická dominance v tomto regionu, ale též přítomnost a ovlivňování se právem považuje za dalekosahající výhodu.

Jak již název práce – Výzvy a příležitosti pro Obamovou administrativu v Afghánistánu – napovídá, věnoval jsem se možnosti změny politiky USA vůči Afghánistánu (později se ukáže, že i vůči celému regionu) s nástupem prezidenta Baracka Obamy, který zastává svou funkci od 20. ledna 2009.[1]  Válka v Afghánistánu již 10 let a zvláště v posledních letech vyvolává ostré diskuze v různých státech po celém světě, nově se definují cíle a prostředky jejich dosažení, přehodnocují se strategie a taktiky, mění se klíčoví představitelé. Nicméně jsem se rozhodl zvolit právě dané období posledních dvou – tří let, které pokládám nejen za radikální změnu v přístupu k válce v Afghánistánu, ale i za období, kdy došlo k dvěma významným z hlediska mezinárodních vztahů událostem: za prvé, funkce prezidenta se ujal člověk s novými ideami, který heslem svého volebního programu zvolil „Change You Can Believe In“ a „Yes, we can“. Za druhé, v roce 2010 byly ukončeny boje v jedné z nejkontroverznějších a nejdražších válek Ameriky – válce v Iráku. [2]  Ukončení sedmiletého procesu přineslo hned několik důležitých změn: Amerika již nemusí značnou část své armády držet na území Iráku, celkový odpor války amerického národu a americké politiky miliony lidí v jiných zemích vyvrcholil v potřebu řešit konflikt, ať je kdekoliv a jakkoliv vážný, řešit odlišnými od vojenských akcií prostředky (diplomacie v nejrůznějších podobách). Za třetí, globální terorismus, extremistické skupiny a stoupající drogové toky čím dále více nabývají na významu a zasahující do dění všech členů mezinárodního společenství, v čemž neposlední roli hraje právě mnou zvolený Afghánistán a sousedící země (Pákistán, Írán a další).

Není možné si nevšimnout skutečnosti, že přehodnocování války v Afghánistánu probíhá nejen v rámci americko - afghánských vztahů, nýbrž také mezi členy NATO a sousedními státy Afghánistánu. Jde především o pokles vojenské činnosti a odpor vůči pokračování války uvnitř NATO (například ze strany Francie, Nizozemska, Kanady), novou strategii Evropské unie v Afghánistánu, obsaženou ve vydané Evropskou komisí „Country Strategy Paper: Islamic Republic of Afghanistan 2007-2013“,[3]  rozhodnutí zapojit se do Afghánistánu Ruska (zatím pouze dílčí pomocí NATO ve formě poskytnutí vzdušného a pozemního prostoru k zásobování amerických jednotek v Afghánistánu a spolupráci v oblasti drogového problému[4]), nový strategický objekt zájmů Ameriky v Asii – Pákistán (Obamova strategie pro Afghánistán a Pákistán z roku 2009,[5]  National Security Strategy 2010 [6]  atd.).

Velká otázka, které bych se chtěl věnovat na konci práce, se týká budoucnosti Afghánistánu a celkově regionu. Po přečtení řady publikací, odborných knih a vyhodnocení faktorů, které nedovolují daný konflikt definitivně ukončit, jsem dospěl k závěru, že právě táto oblast Země, ohraničena, laicky řečeno, Ruskem, Čínou, Indií a státy Perského zálivu bude centrem dění a nepokojů, které se zřejmě vyskytnou v dalších 20 – 30 letech. Právě zde se mohou naplnit cíle a touhy Spojených států, nebo stydlivě se vzdát nadějí na zlepšení.

Z výše zmíněných skutečností musí být zřejmé, že konflikt mezi Afghánistánem a Spojenými státy nemůže být vyřešen rychle, jednoznačně a bez spoluúčasti ostatních zemí. Celá třetí kapitola je věnována rozboru spolupráce jednotlivých zájmových států v afghánském konfliktu, hlavně Pákistánu, Íránu a Ruska.

Cílem práce je: zhodnotit výzvy a příležitosti pro Ameriku pod vedením prezidenta B. Obamy v Afghánistánu.

V práci jsem rozložil problém zahraniční politiky B. Obamy v Afghánistánu na několik jednotlivých části, jejichž hlubší poznání mi může umožnit lepší pochopení jevu jako celku. Rozložení odpovídá členění práce a položeným úkolům. Mezi dané úkoly patří:

  1. srovnat zahraniční politiku Spojených států vůči Afghánistánu a regionu Střední Asie za prezidentství G. Bushe a B. Obamy: hlavní cíle, priority, používané prostředky, početnost vojenského kontingentu, spolupráce s jinými státy v rámci mezinárodních organizací a dohod, hlavní nepřátelé a spojenci, mediální reflexe konfliktu atd. Stanovit oblasti, v nichž s nástupem nového prezidenta došlo ke změně, ohodnotit tyto změny z hlediska nutnosti a účelnosti dosažení hlavního cíle;
  2. stanovit příčiny politické, ekonomické nestability v Afghánistánu a sousedních zemích zkoumáním války Sovětského svazu a následně Ameriky v Afghánistánu, též občanské války v Afghánistánu;
  3. vyhodnotit možné kladné a záporné přínosy z účasti v konfliktu zemí Šanghajské organizace pro spolupráci, Pákistánu a islámského mezinárodního společenství a dalších mezinárodních aktérů a podíl těchto subjektů na dosažení stability v regionu;
  4. stanovit možné cesty rozvoje dnešního Afghánistánu, zejména jeho politického (demokratického), ekonomického a kulturního života.

Kromě poslední čtvrté kapitoly, jež má analytický charakter, ani jedna ze tří kapitol nemůže být vynechána nebo zanedbána, protože úspěšné pochopení dnešního Afghánistánu je možné jenom systémové.

Moje hypotéza zní takto: Spojené státy americké dokážou vyhrát válku v Afghánistánu vojensky, avšak, stejně jako Britové a potom Rusové prohrají válku o národ. Danou prací bych chtěl prokázat, že nestabilní situace v Afghánistánu a celém regionu Střední Asie se bude nadále zhoršovat, dokud se válka asymetricky nevrátí do podoby ozbrojeného konfliktu. Chtěl bych dokázat, že současná strategie Ameriky nemá jasno KDE a proti KOMU bojovat, více se zabývá Afghánistánem, avšak centrum nebezpečí je již dávno v Pákistánu, což vyžaduje nejen přezkoumání priorit, ale odsuzuje tím Afghánistán a Ameriku k nekonečnému ohrožení či válčení. Dosažená relativní stabilita je dnes krátkodobá, a i přes dílčí úspěchy některých rozvojových zahraničních skupin celkový stav zůstává bezútěšný.

Ve své práci se nebudu podrobněji věnovat dvěma podstatným, avšak zároveň rozsáhlým tématům: rozvojové pomoci a terorismu. Nepochybně oba faktory jsou přítomny v afghánském konfliktu, ale jejich hlubší analýza by měla být obsahem jiné vědecké práce.

Hlavní přínos dané práce pro vědu vidím v tom, že nabízí pluralistický pohled na válku (jsou využity zdroje v několika jazycích a autorů různých států), zabývá se konfliktem, který zdaleka není na konci, a tudíž neexistuje dostatek tištěných zdrojů ani podobné práce v češtině či angličtině. Dále pak zkoumá geografickou oblast, jež je dnes jednou z nejnebezpečnějších a nejkomplikovanějších pro politology a diplomaty a nese potenciální hrozbu náboženského střetu a reálnou hrozbu terorismu.

V dané práci je zobrazeno časové období přibližně mezi začátkem 90. let minulého století a začátkem roku 2011 s respektováním skutečnosti, že dějiny mají tendenci opakovat se, a proto je vhodné zmínit se též o vzdálenějších událostech.

Pro lepší pochopení zejména geografických souvislostí se v práci vyskytují grafické materiály v podobě tabulek a grafů, dále pak je na konci představen seznam zkratek, jež se hojně objevují v textu.

Při vytvoření dané práce byly využity zdroje v několika jazycích (převážně v angličtině, ruštině, češtině), oficiální stránky vládních či nevládních organizací a neoficiální nejrůznějších středisek pro výzkum dané problematiky. Zdroje ve větší míře pocházejí ze sítě Internet (zejména pro vládní dokumenty, zahraniční tisk), což je zdůvodněno významným nedostatkem potřebné literatury nebo odborných vědeckých prací v dostupných knihovnách nebo jejich zastaralosti a nevhodnosti pro některé účely dané práce. Dále jsou informace čerpány z odborných knih a časopisů, a nakonec z vlastních zkušeností, získaných během cest do Střední Asie v letech 2005 a 2007 (konkrétně Uzbekistán, Tádžikistán a Kazachstán).

Mezi nejpřínosnější odborné knihy, jejichž autoři se zabývali problematikou Afghánistánu, řadím především knihu „Recovering the Frontier State: War, Ethnicity, and State in Afghanistan“ od autora Rasula Bakhshe, kterou bych doporučil jako základní literaturu pro zkoumání Afghánistánu, potom dle mého názoru nejlepší encyklopedii o Afghánistánu od Franka Clementse „Conflict in Afghanistan: a historical encyclopedia“, a vcelku podobný sborník vědeckých statí o afghánském konfliktu „The future of Afghanistan“ v edici Alexandra Thiera. Pro zkoumání problematiky strategie Ameriky ve Střední Asii jsem jako základní zdroj použil dvě monografie amerického vědce Stephena Blanka – „The Strategic Importance of Central Asia: An American View“ a „Challenges and Opportunities for the Obama Administration in Central Asia“. Stanovisko autora je sice značně proamerické a nekompromisní ve mnoha ohledech, avšak ve svých pracích zkoumá otázky, které mnozí novináři a jiní vědečtí pracovníci často přehlížejí. Kromě toho jsem nejaktuálnější informace čerpal převážně z novin „The Washington Post“ a webových stránek „Council on foreign relations“.

Na konec práce jsem se rozhodl umístit model – scénář možného vývoje situace v Afghánistánu. Model byl vypracován vysokou školu v Postupimi (Fachhochschule Potsdam). Od vedoucího projektu „The Afghan Conflict - A Map of Possible Scenarios“ p. Marca Tiedemanna jsem dostal povolení použít scénář ve své práci a přeložit ho do českého jazyka. Scénář v grafické podobě se nachází na konci v přílohách, též bude připraven pro účely obhajoby v patřičné velikosti.

Poznámky

[1] The White House. 2009 [cit. 2011-03-17]. President Barack Obama. Dostupné z WWW: http://www.whitehouse.gov/administration/president-obama.

[2] KORNBLUT, Anne. The Washington Post [online]. 31.8.2010 [cit. 2011-03-19]. Obama declares that combat In Iraq is over. Dostupné z WWW: http://www.washingtonpost.com/wp-dyn/content/article/2010/08/31/AR2010083104496.html.

[3] ReliefWeb. 08.05.2008 [cit. 2011-03-17]. Zdroj: European Commission (EC). Country Strategy Paper: Islamic Republic of Afghanistan - 2007-2013. Dostupné z WWW: http://www.reliefweb.int/rw/rwb.nsf/db900sid/PANA-7EFC4S.

[4] SENGUPTA, Kim. The Independent. 27.10.2010, [cit. 2011-03-17]. Afghanistan: Russia steps in to help Nato. Dostupné z WWW: http://www.independent.co.uk/news/world/politics/exclusive-afghanistan-russia-steps-in-to-help-nato-2117468.html.

[5] Council on Foreign Relations. 27.03.2009 [cit. 2011-03-17]. Obama's Strategy for Afghanistan and Pakistan, March 2009. Dostupné z WWW: http://www.cfr.org/pakistan/obamas-strategy-afghanistan-pakistan-march-2009/p18952.

[6] Council on Foreign Relations. 27.05.2010 [cit. 2011-03-17]. National Security Strategy 2010. Dostupné z WWW: http://www.cfr.org/defensehomeland-security/national-security-strategy-2010/p22232. Shrnutí dostupné z: http://www.whitehouse.gov/the-press-office/advancing-our-interests-actions-support-presidents-national-security-strategy, plná verze dokumentu dostupná z: http://www.whitehouse.gov/sites/default/files/rss_viewer/national_security_strategy.pdf.

Seriál

  1. Výzvy a příležitosti pro Obamovou administrativu v Afghánistánu
  2. Výzvy a příležitosti pro Obamovou administrativu v Afghánistánu: Úvod
  3. Výzvy a příležitosti pro Obamovou administrativu v Afghánistánu: 1. Zahraniční politika
  4. Výzvy a příležitosti pro Obamovou administrativu v Afghánistánu: 2. Analýza dějin
  5. Výzvy a příležitosti pro Obamovou administrativu v Afghánistánu: 3. Spolupráce států Asie
  6. Výzvy a příležitosti pro Obamovou administrativu v Afghánistánu: 4. Cesty možného rozvoje
  7. Výzvy a příležitosti pro Obamovou administrativu v Afghánistánu: Závěr
  8. Výzvy a příležitosti pro Obamovou administrativu v Afghánistánu: Seznam literatury

Podobné články

Další články autora

Autor : Bc. Aleksey Dushtakov 🕔28.11.2011 📕4.141

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře