Sovětští „dobrovolníci“ v korejské válce

Autor : PhDr. Jan Michl, PhD. 🕔19.11.2011 📕13.158

Již od srpna 1950 působily na letištích Anshan a Liaoyang 28., 72. a 139.GIAP. Sovětští stíhači zde cvičili čínské piloty na MiG-15. Koncem října k nim přibyl i 67. IAP, který spolu se 139. IAP vytvořil 28. IAD. 28. a 72. GIAP pak spolu vytvořily 151. IAD. O čtyři týdny později je vystřídala 50. IAD (29. GIAP a 177. IAP), která operovala z letiště Antung. Sovětská účast ve válce probíhala od samého začátku v naprostém utajení. MiGy létaly s čínskými výsostnými znaky, piloti nosili čínské uniformy bez hodností a dokumentů, dokonce se objevil i rozkaz používat čínštinu či korejštinu v rádiové komunikaci. Piloti se sice snažili rozkaz splnit, ale v zápalu boje posléze samozřejmě používali ruštinu. Rovněž se důrazně nedoporučovalo padnout do zajetí; sovětští piloti měli zakázáno létat nad moře a za pomyslnou čáru mezi Wonsanem a Pchjongjangem. Když už někdo upozornil na přítomnost Sovětů, zaznělo z Moskvy cosi o dobrovolnících.


Npor. Iksangaliev z 351. IAP usedá do MiGu

Ještě 1. listopadu odpoledne čtveřice stíhačů ze 72. GIAP vedená mjr. Bordunem byla donucena přerušit operaci a vrátit se na základnu, protože por. Esjuninovi nefungovalo přepínání přívodu paliva z přídavných nádrží. Náhoda tomu však chtěla, že npor. Chominič spatřil deset proudových stíhacích bombardérů F-80 Shooting Star a ze slunce na ně zaútočil. Vypálil 3s dávku a pozoroval pád jednoho z nepřátel. Americká strana přiznává toho dne ztrátu dvou F-80, ale obě ztráty přisuzuje protiletadlovému dělostřelectvu. První z nich byl ztracen již ráno, ale druhý F-80 z 49. FBG byl údajně ztracen palbou ze země při odpoledním útoku v okolí Unsanu, což by nárok npor.Chominiče potvrzovalo. Jednalo se tedy o první případ v dějinách, kdy jedno proudové letadlo sestřelilo jiný proudový letoun.

Obecně se má za to, že k prvnímu sestřelení stíhačky MiG-15 došlo 8. listopadu při snaze bombardérů B-29 zničit mosty přes řeku Jalu, aby se tak zastavil příval čínských vojáků. Tehdy se sovětští stíhači snažili zastavit B-29, ale dříve než se k nim dostali, museli podstoupit souboj s doprovodnými stíhačkami F-80.Američan Russell Brown ve střemhlavémletu dohnallehčíMiG-15 por.Charitonova, a ačkolivmu ze šesti kulometů střílel jen jeden, zasáhl přídavnou nádrž MiGu. Šlehající plamen a černý kouř by svědčily o jednoznačnémsestřelu, ale ve skutečnosti Charitonov klesl až do přízemního letu, kde konečně hořící přídavnou nádrž odhodil a v pořádku přistál v Anshanu. Sovětští stíhači v Koreji neměli dostatek přídavných nádrží, a proto je ze začátku války odhazovali jen v nejnutnějších případech. Po čase se zásobování zlepšilo a s příchodem amerických stíhaček F-86 Sabre se odhazování nádrží stalo nutností k zachování šance na přežití.


Sovětští piloti 523. IAP v čínských uniformách si hrají na letišti Tatung-kao s opičkou.Přesný čas opici ukazuje Grigorij Ochaj

K první ztrátě na sovětské straně došlo 10. listopadu, kdy MiGy svedly souboj se smíšenou skupinou F4U Corsair a F9F Panther, která odstartovala z letadlových lodí. Sověti nepřítele chybně identifikovali jako F-47 Thunderbolt a F-80 Shooting Star. Pilot námořního letectva WilliamAmen na Pantheru v souboji sestřelil a zabil kpt.Gračova ze 139. GIAP. Sověti nárokovali tři vítězství, ale ve skutečnosti pouze jeden americký stroj poškodili. O den později padlo eso s 12 sestřely z 2. světové války, npor. Nasonov z 28. GIAP. V polovině listopadu zhoršené počasí přerušilo letecké operace nad bojištěm, což přimělo sovětské velení k odsunu 151. a 28. IAD do čínského zázemí, aby zde pokračovaly ve výcviku čínských pilotů. Na jejich místo nastoupila již zmiňovaná 50. IAD. Nově příchozí stíhací piloti měli tu smůlu, že se pravidlům boje na proudové technice začali učit ve chvíli, kdy na korejské bojiště dorazily nejmodernější americké stíhačky F-86A Sabre, které se MiGům minimálně vyrovnaly. Brzy si sovětské velení mělo uvědomit, že výcvik jejich stíhacích pilotů nedosahuje úrovně obvyklé u amerických protivníků.


Piloti 913. stíhacího pluku počátkem roku 1953

K prvnímu střetu letounů MiG-15 a F-86 došlo 17. prosince 1950 nad řekou Jalu, kdy mjr. Jakov Jefromenko v čele čtyřčlenné formace byl upozorněn jednímze svých mužů na přítomnost čtyř proudových letounů. Jefromenko podle šípových křídel Sabrů usoudil, že se jedná o MiGy, a klidně do rádia oznámil „To jsou naši“. Proto ani nic nepodnikl, když si Bruce Hinton nalétl za něj. První projektily zasáhly motor, palivovou nádrž i pilotní kabinu. Mjr. Jefromenko se ani nepokusil o záchranu. Do konce roku ještě za oběť Sabrům padl npor. Barsegian ze 177. IAP a tři další MiGy. Sověti nárokovali zničení šesti F-86, ale americká strana potvrzuje pouze sestřelení a zajetí kpt. Bacha, jehož F-86 sestřelil kpt. Nikolaj Vorobjov asi 40 km jižně od Sinuiju.

Muži Ivana Kožeduba

Leden 1951 neposkytl příliš příležitostí k soubojům, a tak začátkemúnora byla 50. IAD odvelena do Sovětského svazu a na její místo se opět vrátila 151. IAD, u které se vzhledem k předchozím bojovým zkušenostem počítalo, že si lépe poradí s příchodem Sabrů. Během necelých dvou měsíců příslušníci 151. IAD za cenu dvou MiGů nárokovali zničení jednoho F-86. Svou roli sehrála i skutečnost, že z důvodu čínského postupu na jih poloostrova byly špičkové Sabry na chvíli staženy do bezpečí Japonska. Počátkem dubna, v systému pravidelných výměn celých leteckých divizí, přichází jedna z nejlepších 324. IAD (176. GIAP a 196. IAP) pod velením nejúspěšnějšího spojeneckého stíhače 2. světové války I. N. Kožeduba.


Únava v obličeji Michaila Michkina je více než patrná. Září 1952

Ač nově příchozí Sověti neměli dostatek času k nabrání zkušeností a od svých předchůdců v rámci naprostého utajení ani neměli šanci si nechat poradit, přesto se jim podařilo během týdne natolik zmasakrovat bombardéry B-29 Superfortress, že Američany přinutili načas přerušit denní nálety. Zřejmě zde sehrálo roli, že téměř polovina mužů měla bojové zkušenosti z 2. světové války. Další důvod úspěchu proti obrovským těžkopádným letounům lze hledat v mohutné kanonové výzbroji MiGu, skládající se z jednoho kanonu ráže 37 mm a dvou ráže 23 mm. Poměrně nízká kadence způsobovala obtížnost zásahu v manévrovém boji s lehkými, rychlými a obratnými Sabry, ale statické B-29 nebylo obtížné zasáhnout již na vzdálenost 600 m. Mezi 7. a 12. dubnem se jednotce Ivana Kožeduba podařilo sestřelit osm B-29 a několik dalších těžce poškodit. Vyznamenali se především kpt. Konstantin Šebercov, Grigorij Ges a Serafin Subbotin.


Trosky F-86 sestřeleného Michailem Michkinem 9. září 1952

Od 8. května posílila sovětský letecký sbor v Koreji 303. IAD (17. IAP, 18.GIAP a 523. IAP), která již byla z větší části vyzbrojena vylepšenými stroji MiG-15bis. Na letounech s mírně výkonnějším motorem létal od samého počátku budoucí nejúspěšnější stíhací pilot celé korejské války Nikolaj Sutjagin. Než Sověti vyměnili všechny MiGy-15 za modernější MiGy-15bis, začali Američané od června 1951 zavádět rovněž vylepšené F-86E, čímž se nepatrná technická převaha vrátila opět na jejich stranu.

Nicméně 19. června se deseti pilotům 17. IAP na strojích MiG-15bis poštěstilo utkat se s dvojicí F-86A. Formaci vedl mjr. Grigorij Pulov (8 sestřelů) a v jedné z kabin seděl i npor.Nikolaj Sutjagin. Sověti byli na nepřítele naváděni ze země, ale dlouho s ním nebyli schopni navázat vizuální kontakt. To se zdařilo těsně po průletu oblačností. Sutjagin vyzval své číslo Vasilije Šuleva (7 sestřelů), aby mu kryl záda, a z výšky se spustil za zadní Sabre. První dávka prosvištěla před americkou stíhačkou a druhá zase za ní, aniž by Sutjagin pozoroval zásah. Američanna nic nečekal, přešel do střemhlavého letu a snažil se zmizet směrem ke korejskému pobřeží. Než ale stačil nabrat potřebnou rychlost, třetí Sutjaginova dávka vypálená z pouhých 100 m Sabre zapálila a neřízený stroj téměř kolmo vrazil do úpatí hory. Ve stejný moment Šulev pronásledoval vedoucí Sabre ve střemhlavém letu, dokonce po něm i na vzdálenost 400 m vypálil, ale nepřítel mu zhruba ve výšce 2 000 m zmizel na pozadí země. Sutjaginův první sestřel potvrzuje i americká strana, protože jednotka 4.FIWten samý den ztratila jeden stroj při potyčce s MiGy.


Pplk. Jevgenij Pepeljajev

Vrcholem sovětských stíhacích jednotek v Koreji se stal bezesporu říjen 1951, během kterého získaly 92 sestřelů (16 B-29, 41 F-86, 21 F-84, 12 F-80 a 1 B-26). Americká strana sice přiznává jen 15 bojových ztrát (5 B-29, 7 F-86, 2 F-84 a 1 F-80), ale i tak se jednalo o největší ztráty v dosavadním průběhu války. Aby to Sovětům nebylo líto, i druhá strana přeháněla. Z 37 uznaných zničených MiGů nakonec zůstal podle sovětské strany oprávněný nárok jen na 8 MiGů.Ovšem značný nepoměr ztrát nastal mezi létajícím personálem. Jestliže v říjnových bojích padli pouze tři piloti MiGů, vojska OSN musela zaslat oznámení o úmrtí do 60 rodin.


Alexander Smorčkov (vlevo) a Dimitrij Oskin dohromady mezi 22. a 24. říjnem 1951 sestřelili pět B-29

Nejslavnější období pilotů MiGů se datuje mezi 22. a 27. říjnem, pro které se v západním světě vžil termín „Černý týden“. Tehdy se bombardéry B-29 za doprovodu desítek stíhaček pokusily přerušit železniční spoje v severokorejskémzázemí, ale MiGy dokázaly zasáhnout v dosud nevídaném množství až 84 strojů najednou, což stačilo na rozprášení stíhacího doprovodu, sestřelu pěti bombardérů a těžké poškození dalších osmi B-29. Zvláště se během „Černého týdne“ vyznamenal Alexander Smorčkov z 18. GIAP, kterému byly uznány tři B-29 a tři F-84. Jeden Thunderjet si 27. 10. na konto připsal i Dmitrij Samojlov z 523. IAP: „Přede mnou bylo devět B-29. Od jejich motorů se kouřilo, jak se zoufale snažily uniknout nad moře, protože jejich osádky věděly, že tam za nimi nesmíme. Jejich kulomety se ke mně stáčely, ale zatím jsem žádné záblesky od hlavní neviděl. Zaměřil jsem, stiskl spoušť, ale má rychlost byla příliš vysoká pro čelní útok, a proto jsem se rozhodl zaútočit zezadu. Přerušil jsem palbu a začal okamžitě stoupat, čímž jsemse ocitl vysoko nad skupinou. V té samé chvíli jsem zaslechl ve sluchátcích křik mého čísla Zykova: ,Jsem zasažen, jsem zasažen!‘ Ihned jsem přerušil boj a začal Zykova hledat po obloze. Ta byla plná manévrujících MiGů a F-84,mezi kterými proplouvaly Superfortressy. Jeden z Thunderjetů letěl přímo přede mnou, aniž by o mně věděl, takže bylo velmi snadné vypálit dávku a pozorovat jeho pád na zem. Po návratu jsem zkontroloval MiG Zykova, ale měl pouze jediný průstřel v trupu.

Reakce Američanů a jejich spojenců na „Černý týden“ spočívala v omezení nasazování vrtulových bombardérů za dne. Letouny B-29 pro příště dávaly přednost nočním náletům, proti nimž mohli Sověti nasadit pouze jediný pluk nočních stíhačů, jenž přibyl do Koreje 9. září 1951. Jednalo se o 351. IAP, který byl vyzbrojen MiG-15 bez radarového vybavení, takže ztráty bombardérů na nějaký čas ustaly.


Kpt. Karelin (6 nočních sestřelů B-29) vystupuje z MiGu. Podzim 1951

Přesto mezi příslušníky 351. IAP vynikl kpt. Anatolij Karelin, kterému se podařilo v noci pouze s pomocí světlometů a měsíčního svitu sestřelit šest B-29. Nejúspěšnější pro noční stíhače byla noc z 30. na 31. 12. 1952, kdy na cíle v prostoru Tagvanu útočily bombardéry 19. BG. Jako první na nepřátelské B-29 narazil ze země naváděný Karelin. Postupně snižoval rychlost, až zůstal viset 400 m za bombardérem. Z bezpečné vzdálenosti pak vystřelil několik dávek, až začal hořet levý vnitřnímotor B-29. Vzápětí bombardér explodoval a trosky se rozlétly na všechny strany. Karelin se reflexivně pokusil vyhnout pravou stoupavou zatáčkou, ale jeden z poletujících úlomků ho zasáhl zleva. Naštěstí se poškození ukázalo jako lehké. Stejnou noc srazili z oblohy svoji B-29 i npor. Iksangaliev, Andrejev a Muravjov.

Nová krev

Na přelomu ledna a února 1952 došlo k další kompletní výměně stíhacích pluků. Místo relativně úspěšných a zkušených pilotů 303. a 324. IAD dorazili sebevědomí, ale naprosto nezkušení mladíci 97. (16. IAP a 148.GIAP) a 190. IAD (256., 494. a 821. IAP). Oproti předchozí várce se mezi nově příchozími nacházelo jen minimum pilotů s bojovou zkušeností z 2. světové války. Svoje draze získané zkušenostimuži 303. a 324. IAD neměli ve špatném systému sovětských ozbrojených sil možnost předat dál, takže od samého počátku byli nováčci drsně potíráni zkušenými stíhači na F-86E. Jediný muž, jenž se dokázal z této generace prosadit, se jmenoval Vladimír Zabelin (821. IAP) a získal 9 vítězství. Nejvíce se mu dařilo 20. a 21. 5. 1952, kdy sestřelil po jedné stíhačce F-86 od 4.FW. Kupodivu oba nároky potvrzuje i americká strana. Druhé z těchto vítězství Zabelin získal nad sovětskými letišti Antung a Tatung-kao, když se se svýmčíslem vracel z operace a byl napaden čtveřicí Sabrů. Oba sovětští piloti se je pokusili setřást prudkým stoupáním skrz vrstvu mraků. Po vylétnutí z vše obklopující bílé tmy však seznali, že nad mraky na ně čeká další čtveřice Američanů. Zabelin zavelel vrátit se zpět do mraků a pozvolna klesal na spodní hranici oblačnosti. Odtud pod sebou trochu napravo spatřil dvojici F-86. Na jednoho z nepřátel vystřelil ze vzdálenosti 350 m dlouhou dávku, po které se nepřítel zřítil severozápadně od Phihenu.


Alexander Smorčkov z 18. GIAP ke čtyřem sestřelům z 2. světové války přidal dalších 12 v Koreji

Výše zmíněný souboj jasně charakterizuje boje na jaře 1952, kdy Američané změnili taktiku a zaměřili se na permanentní hlídky a útoky na obě sovětská letiště. Sověti zareagovali operováním v malých skupinkách a rozmístěním na více letištích, čímž nepříteli ztížili snahu po zisku naprosté vzdušné nadvlády. Přesto v květnu přišli o 16 MiGů zničených, 14 poškozených a 3 zabité piloty. Polovina ztrát byla vykázána při startu nebo při přistání. Rovněž 20 amerických letounů z celkových 33 nárokovaných sestřelů dopadlo v okolí sovětských letišť. Na neblahý vývoj vzdušné války v Koreji sovětské velení reagovalo vysláním 133. IAD (147. GIAP, 415. a 726. IAP), která zůstala až do úplného konce války v červenci 1953.

Ale ani početní posílení nemohlo zvrátit americkou převahu, která ještě zesílila zavedením vylepšených F-86F. V srpnu 1952 došlo ke stažení zdecimované 97. a 190. IAD a na jejichmísto dorazila 216. (518., 676. a 878. IAP) a 32. IAD (224., 535. a 913. IAP), které v září doplnil 578. IAP námořního letectva.


Ivan Sučkov ze 176. GIAP v korejské válce dosáhl 10 sestřelů

Příchod nováčků se podepsal na prudkém nárůstu ztrát. V září Sověti přišli o 41 letounů MiG-15bis a 13 pilotů padlo. Na oplátku piloti MiGů nárokovali 40 Sabrů a 18 Thunderjetů, ale Američané uznali pouze osm F-86 a čtyři F-84. I přes hlubokou defenzivu se z nově příchozích brzy začali prosazovat kpt. Michail Michkin (9 sestřelů) z 518. IAP, a kpt. Semjon Fedorec (7 sestřelů) z 913. IAP.

Poslední půl rok války již byl ve znamení vleklých mírových jednání, takže se hlavně Američané snažili navýšit svá skóre, než boje skončí. Zvláště hektické se stalo období mezi 7. a 12. 4., kdy se kpt. Grigoriji Berelidzemu z 224. IAP podařilo sestřelit dvojnásobné stíhací eso Harolda Fischera. O pět dní později sovětští stíhači sestřelili další tři Sabry, přičemž jedním ze zasažených byl i nejúspěšnější americký stíhač celé korejské války Joseph McConnell (16 sestřelů).Dokázal však svůj těžce poškozený F-86F dovléci až nad moře, kde se katapultoval a byl vzápětí vytažen z vody záchranným vrtulníkem. Nelze přesně vítěze nad McConnellem určit, ale ve stejném souboji zvítězil nad svým pátým F-86 Semjon Fedorec, ihned poté inkasoval zásah i on a musel se katapultovat. Příští dva měsíce pak strávil v nemocnici se zraněnou nohou. Celkem byly v dubnu ztraceny pouze čtyři MiGy a padli dva piloti, ačkoliv americká strana deklarovala 27 sestřelených MiGů.


Přátelé kpt. Timofjejeva u jeho hrobu v Port Arthuru.Květen 1953. Muži na snímku v dosavadních válkách nasbírali dohromady 74 sestřelů. Zleva: Popov,Maslenikov, Karasev,Oskin a Pulov

Poslední F-86 Sabre korejské války sestřelil 20. července 1953 Boris Siskov z 224. AIP poblíž domovské základny Antung, čímž se celkový počet vítězství sovětských stíhačů v Koreji zastavil na čísle 1 097 (647 F-86), ačkoliv letectva OSN vykázala pouze 1 092 operačních ztrát všech typů (184 F-86). V leteckých soubojích Američané a jejich spojenci uznávají pouze 141 ztrát. Nesmíme však zapomenout, že dalších 253 sestřelů nárokovali čínští a severokorejští letci.Celkem ve válce Sovětský svaz ztratil 335 MiGů a padlo 120 sovětských stíhačů. Pouze poslední číslo je nezpochybnitelné.

Jméno Pluk Divize Sestřelů Typy sestřelených letounů
N.V. Sutjagin 17. IAP 303. IAD 22 15 F-86, 3 F-84, 2 F-80, 2 Meteor
E.G. Pepeljajev 196. IAP 324. IAD 19 14 F-86, 2 F-84, 2 F-94, 1 F-80
D. P.Oskin 523. IAP 303. IAD 15 6 F-86, 4 F-84, 1 F-80, 2 Meteor, 2 B-29
L. K. Ščukin 18. GIAP 303. IAD 15 5 F-86, 5 F-84, 2 F-80, 2 Meteor, 1 F-51
S.M. Kramarenko 176.GIAP 324. IAD 13 9 F-86, 2 F-80, 2 Meteor
M. S. Ponomarev 17. IAP 303. IAD 12 3 F-86, 6 F-84, 3 F-80
K. J. Šebercov 176.GIAP 324. IAD 12 6 F-86, 2 F-84, 2 F-80, 1 B-29, 1 F-51
A. P. Smorčkov 18. GIAP 303. IAD 12 4 F-86, 2 F-84, 3 F-80, 3 B-29
P. S.Milauškin 176.GIAP 324. IAD 11 5 F-86, 3 F-84, 2 Meteor, 1 B-29
S.A. Bachajev 523. IAP 303. IAD 11 5 F-86, 2 F-84, 2 F-80, 1 B-29
G. U.Ochaj 523. IAP 303. IAD 11 4 F-86, 2 F-84, 2 F-80, 3 Meteor

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 12/2010 vydavatelství Naše Vojsko

Autor : PhDr. Jan Michl, PhD. 🕔19.11.2011 📕13.158

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře