Pilot Thunderboltu Col. Neel Kearby

Autor : Miroslav Šnajdr 🕔12.11.2011 📕8.908

Thunderbolty u 5th AF

Letecké boje na pacifickém bojišti zprvu probíhaly ve znamení drtivého nástupu japonského námořního letectva a jeho vynikajících stíhaček Mitsubishi A6M2. Americké armádní letectvo se císařským orlům pokoušelo s dosti rozpačitými výsledky čelit pomocí stíhacích strojů Curtiss P-40 a Bell P-39. Situaci začal měnit až příchod dvoumotorových Lockheedů P-38, které poprvé zasáhly do střetnutí proti Japoncům na podzim roku 1942. Díky velmi dobré stoupavosti, slušné obratnosti, vysoké rychlosti a silné výzbroji se při uplatnění vhodné taktiky dokázaly proti japonskému letectvu prosadit. Důležitý byl vzhledem k rozsáhlosti bojiště také jejich velký dolet. Zvlášť nadšeným příznivcem Lockheedů P-38 byl generál George C. Kenney, velitel 5th AF operující v jihozápadním Pacifiku (Southwest Pacific Area, SWPA).


Jeden z Thunderboltů 5th AF. Tento P-47D-23-RE patřil roku 1945 do stavu 58th FG

Stíhačky P-47D si naopak nejdříve udělaly jméno na evropském bojišti, zejména při akcích z britských ostrovů. Zde umístěná 8th AF je během roku 1943 ve stále větších počtech používala v roli eskortních stíhaček. Při doprovodech těžkých bombardérů opakovaně a také úspěšně měřily síly s německou Luftwaffe. Když nicméně přišly první P-47D na jaře 1943 do Austrálie, velení 5th AF o ně příliš nestálo. Gen. Kenney chtěl Lightningy, co nejvíce Lightningů. Nicméně ty nebyly k dispozici v dostatečných počtech, a tak musel generál vzít zavděk Thunderbolty.

Veteráni V Fighter Command (Velitelství stíhacího letectva 5. letecké armády) na P-47D pohlíželi od začátku kvůli jeho hmotnosti a jisté těžkopádnosti dosti svrchu. Kontrast při porovnání s japonskými stíhačkami mohl být těžko větší. Japonské námořní stíhačky Mitsubishi A6M2 a A6M3 (v americkém tichomořském kódu Zeke a Hap či později Hamp) i Nakajimy Ki-43 (Oscar) Císařského armádního letectva představovaly stroje totálně odlišné vývojové filosofie. Šlo o rozměry malé, lehce stavěné stroje nízké hmotnosti, prakticky bez pasivní ochrany, poměrně pomalé a zejména v případě Ki-43 i slabě ozbrojené, zato dobře stoupající a disponující vynikající obratností. Pustit se s nimi při nižší rychlosti do manévrového souboje v malých či středních výškách znamenalo pro pilota Thunderboltu jasnou sebevraždu.


Nejúspěšnější pilot Thunderboltu na pacifickém bojišti, Col. N. Kearby

Vhodné taktické řešení, použitelné i při nasazení P-47D, měli nicméně Američané dostatečně zažité již před jejich příchodem – za cenu těžkých ztrát je získali v prvních fázích konfliktu, kdy čelili japonským stíhačkám v kabinách méně hodnotných strojů P-39 a P-40. Bylo skutečně jednoduché: nikdy se nepouštět do manévrového boje a používat zásadně taktiku „střemhlavý útok – palba – únik v piké“, tedy udeř a uteč. Při užití této taktiky se japonští piloti na Nové Guineji Thunderboltů pro jejich náhlé a bleskurychlé přepady s převahou výšky, naučili velmi rychle obávat. Nicméně u veteránských jednotek 5th AF (hlavně 9th FS z 49th FG a 39th FS z 35th FG), nucených na Thunderbolty přejít pro přechodný nedostatek Lightningů (počet P-38 u 5th AF poklesl z 212 v září 1943 na 150 v únoru 1944), tento typ nikdy skutečnou oblibu nezískal. Lockheedy P-38 se zde pilotům příliš dostaly pod kůži a jejich dva motory jim při dálkových akcích poskytovaly pocit většího bezpečí.

Thunderbolty úvodních dodávek pro 5th AF zastupovaly série P-47D-2-RE a P-47D-4-RA a pro obrovské rozměry pacifického bojiště s jeho ostrovy, oddělenými od sebe rozlehlými mořskými plochami, nedisponovaly dostatečným doletem. Možnost prodloužit dolet pomocí přídavných nádrží ještě komplikovala skutečnost, že stroje těchto sérií neměly pod trupem potřebný závěsník pro jejich podvěšení. Problém se záhy podařilo vyřešit. Opět, podobně jako při řešení identického problému v Británii u 8th AF, museli Američané improvizovat. Technici 348th FG vyvinuli v létě 1943 pro své P-47D podtrupové závěsníky, na které bylo možno umístit 416litrové přídavné nádrže, používané na strojích P-39 a P-40. Využívaly se také menší 284litrové nádrže pro tytéž typy. O patřičné úpravy Thunderboltů úvodních sérií se staraly týlové dílny, a také přímo samotné perutě. Později se rozšířilo užívání jednoduše tvarovaných nádrží pro 757 l, vyráběných v australském Brisbane. Oblíbené byly rovněž 625litrové nádrže, vyvinuté původně firmou Lockheed pro P-38. Začaly se používat, jakmile se v SWPA objevily novější Thunderbolty (např. P-47D-16-RE) vybavené podkřídelními pylony, umožňujícími nosit dvě tyto nádrže.


Osobní letoun Col. Kearbyho, Republic P-47D-4-RE sériového čísla 42-22668 nazvaný Fiery Ginger IV. Za řízením tohoto stroje také Kearby vzlétl 5. března 1944 ke své poslední akci

Zprvu tedy omezená využitelnost Thunderboltů v Pacifiku se po prodloužení doletu přídavnými nádržemi pronikavě zvýšila a typ záhy ukázal svůj velký bojový potenciál. První jednotkou, která Republicy P-47D v rámci 5th AF provozovala, zajistila nezbytné úpravy a vypracovala taktické postupy, byla právě 348th FG, v jejímž čele stál Col. Neel Kearby.

Kearby a jeho muži

Aktivací prošla 348th FG na letišti Mitchell Field, New York, 30. září 1942. Tvořily ji tři perutě, 340th, 341st a 342nd FS. Výcvik ve Spojených státech absolvovala od samého začátku s Thunderbolty a velení s ní nejdříve počítalo pro evropské bojiště. Nakonec v květnu 1943 putovala do Tichomoří a od 23. června byla umístěna na letišti u novoguinejského přístavu Port Moresby.


P-47D-2-RE sériového čísla 42-8145 (s taktickým číslem 73) byl osobním letounem velitele 348th FG Col. N. Kearbyho

Piloti 348th FG, kteří byli s přednostmi Republicu P-47D dobře seznámeni, samozřejmě na typ pohlíželi podstatně příznivěji než stoupenci Lightningů od 8th, 35th či 49th FG. Téměř vášnivým advokátem Thunderboltu se zde stal zkušený velitel skupiny, Lt.Col. Neel Kearby. Podařilo se mu přesvědčit piloty své skupiny, že žádný protivník nedokáže dostihnout P-47 ve střemhlavém letu a následném „zooming climb“ (stoupání za využití rychlosti získané při předchozím piké). Vypracoval taktiku pro efektivní využití P-47D za specifických podmínek novoguinejského bojiště. Po startu z letiště Jackson Drome v Port Moresby Thunedrbolty rychle vystoupaly do výšky kolem 7 600 m a poté zamířily do prostoru japonských leteckých základen u Wevaku. Na dohled od nepřátelských základen přešly do střemhlavého letu, pronikly do cílové oblasti, provedly rychlý útok a pak ustoupily nad vlastní území díky rychlosti nabyté v piké. Kearby vedl své piloty, aby během akcí létali ve výškách 7 600 m a výše, a co nejlépe tak využívali přednosti vysokých výkonů Republicu P-47D vybaveného turbokompresorem, a především nepřekonatelného nárůstu rychlosti ve střemhlavém letu.

Neel Earnest Kearby se narodil v malém texaském městě Wichita Falls 5. června 1911. V roce 1937 absolvoval Texaskou univerzitu v oboru obchodní řízení. Pilotní výcvik zahájil jako letecký kadet 25. února 1937. 16. února následujícího roku byl jako pilot letecké zálohy povýšen na hodnost 2nd Lt. Do aktivní služby USAAC nastoupil s hodností 1st Lt 9. září 1940. Jeho prvním zařazením se stala 94th a 40th Pursuit Squadron z 1st Pursuit Group. V prosinci téhož roku jej převeleli do oblasti Panamského průplavu, kde převzal velení 14th PS z 53rd PG. Kearby se rychle projevil jako velmi talentovaný stíhací pilot. Díky svým schopnostem a expanzi amerického armádního letectva rychle postupoval vzhůru (na hodnost Captain byl povýšen 1. února 1942 a na Major 1. března téhož roku) a v říjnu 1942 převzal ve Státech velení nové 348th FG. 28. listopadu téhož roku jej povýšili na hodnost Lieutenant-Colonel. Když na konci července 1943 jeho skupina zahajovala nad Novou Guineou bojovou činnost, měl za sebou úctyhodných 2089 a půl letových hodin.


Republic P-47D-2-RE sériového čísla 42-8077 ze stavu 348th FG

Kearbym vedená 348th FG otevřela své skóre 16. srpna 1943 během doprovodu transportních letounů do novoguinejského Marilinau. V následném souboji se P-47D utkaly s Oscary Císařského armádního letectva a Lt. Thomas Barber jednu Nakajimu Ki-43 poslal k zemi. Vzápětí skóroval také Capt. Max Wiecks a Lt. Leonard Leighton. Tři nula nebyl špatný začátek. Do prosince téhož roku žokejové 348th FG při celkové ztrátě pouhých osmi pilotů docílili více než 150 vzdušných vítězství.


Startující P-47D-2-RE sériového čísla 42-8092 ze stavu 341st FS (348th FG), letiště Dobodura, říjen 1943

Hlavním protivníkem Thunderboltů 348th FG se v tomto období staly letouny Císařského armádního letectva, patřící do 4. Kokugun (4. letecké armády), aktivované na Nové Guineji v srpnu 1943. Používaly několik letišť v prostoru Wewaku (Wewak, Boram, Dagua a But). Stíhací složku tvořily útvary vyzbrojené letouny Nakajima Ki-43 Hayabusa (Oscar), novými stíhačkami Kawasaki Ki-61 Hien (Tony), nasazovanými na Nové Guineji od dubna 1943, a těžkými dvoumotorovými stíhačkami Kawasaki Ki-45 Toryu (Nick). I když se na bojovém účtu Neela Kearbyho i jeho mužů nacházela řada letounů přisuzovaných Císařskému námořnímu letectvu, zejména stíhačky Zeke či Hap nebo bombardéry Betty (americké kódové označení pro Mitsubishi G4M2), ve skutečnosti šlo vmnoha případech o špatně identifikované Ki-43 a armádní bombardéry Mitsubishi Ki-21 nebo Nakajima Ki-49 Donryu.

Nové stíhací eso

Samotný Kearby poprvé bodoval 4. září 1943 na P-47D-2-RE během souboje nad Huonským poloostrovem. Během hlídky ve výšce 7 600 m pod sebou zpozoroval japonský bombardér Betty (snad armádní Ki-49 ze stavu 62. Sentai), doprovázený z každé strany jednou stíhačkou Oscar. Odhodil přídavnou nádrž a ve 14.30 na protivníky zaútočil v piké. Na vzdálenost 900 m rozeznal rudé disky na křídlech nepřátelských letounů. Zkrátil vzdálenost na 450 m a zahájil palbu. Během jediné zteče zasáhl a sestřelil jak Betty, tak jednu z doprovodných stíhaček. Její pád potvrdilo Kearbyho číslo, Lt. George Orr.


Col. Neel Kearby (vlevo) sehrál u 5th AF roli neochvějného zastánce Thunderboltů. Za řízením P-47D do své smrti 5. března 1944 sestřelil 22 japonských letounů a dva nepřátelské stroje poškodil

U Malahangu 14. září v 10.45 Kearby sestřelil průzkumný letoun Ki-46 (Dinah). Vzápětí, 23. září byl povýšen na hodnost Col. Naplno pak zazářil 11. října, kdy vedl čtyřletounovou formaci Thunderboltů během výškového ofenzivního sweepu nad Wewak. Američané pronikli do cílové oblasti v 10.30 ve výšce 8 000 m a zaútočili zde na přesilu zhruba 40 japonských armádních stíhaček. V následné rvačce u protivníkova letiště v novoguinejském Boramu Kearby rozšířil své skóre i imponujících šest sestřelů: dvě Zeke, dva Hapy a dva Tony. Capt. W. D. Dunham sestřelil jeden Tony a Capt. J. T. Moore dva. Ve skutečnosti Kearby i jeho spolubojovníci bojovali pouze proti stíhačkám Nakajima Ki-43 a Kawasaki Ki-61 armádního letectva, přičemž právě palbou jejich Thunderboltů nejspíše přišel o život velitel 14. Hikodan (14. letecké brigády), podplukovník Tamiya Teranishi a velitel 1. Chutai z 68. Sentai, kapitán Koyama. Úspěchem nadšený Gen. Kenney Kearbyho navrhl za šest sestřelů v jediné akci na vyznamenání Medailí cti (Medal of Honor). Kearby ji obdržel 6. ledna 1944. Esy 348th FG se stali i dva zbývající účastníci boje: Dunham posléze sestřelil na Thunderboltu 15 japonských letounů (16. „dostal“ na P-51K) a Capt. J. T. Moore (zmizel 8. října 1944 nad Ceramem za řízením P-47D- 23-RA, 42-27596) sedm.

Do konce měsíce Kearby skóroval ještě třikrát. 16. října bodoval v 11.25 opět nad Wewakem. Svou oběť, v pořadí již desátou, identifikoval jako Zeke – spíše však šlo opět o Ki-43, pravděpodobně ze stavu 13. Sentai. Japonskou stíhačku sestřelil v piké, během klasického útoku s převahou výšky a Japonec vyskočil na padáku. V tu chvíli se před ním, v oficiálně nevyhlášeném, nicméně o to prestižnějším závodě o pozici nejúspěšnějšího stíhače 5th AF, nacházeli pouze dva žokejové Lightningů, Dick Bong (15 sestřelů) a Tom McGuire (13 sestřelů). O tři dny později sestřelil Kearby v 11.15 nad Wewakem dva hydroplány Pete (Mitsubishi F1M1), které vzlétly ze zátoky u Kaeriu.


Kearbyho Thunderbolt. Pod kabinou je japonskými vlaječkami vyznačeno 22 pilotových sestřelů

Kearby 12. listopadu opustil post velitele své 348th FG a o 12 dnů později nastoupil do pozice velitele V Fighter Command. Velení nad 348th FG po něm převzal Col. Robert Rowland. Štábní funkce mu nevyhovovala a vždy, kdy to bylo jen trochu možné, pokračoval v bojovém létání a dál navyšoval svůj účet. 3. prosince nad Wewakem poslal v 11.00 k zemi tři Zeke (opět spíše Ki-43). Jedno Zeke zde sestřelil 22. prosince. Japonský pilot se zachránil na padáku. Následujícího dopoledne si v oblasti Dagua – Wewak připsal na konto stíhačku Tony (Ki-61), nejspíše patřící do stavu 3. Chutai ze 68. Sentai. Své osobní skóre tak navýšil na 17 sestřelů plus jedno poškození (7. prosince poškodil stíhačku Tony).

V 10.45 3. ledna 1944 poslal kulomety svého P-47D-4 k zemi u Wewaku jeden bombardér Sally (Ki-21). Na japonský bombardér, který právě vzlétl z letiště, zaútočil v piké a zapálil oba jeho motory. Poté vytáhnul Thunderbolt do stoupání a uniknul, aniž stačila šestka v oblasti hlídkujících japonských stíhaček nějak zareagovat. Při další akci v téže oblasti ve 14.45 sestřelil jedno Zeke. Při obou soubojích Kearbyho během ofenzivní akce doprovázeli tři piloti „vyžebraní“ od 341th FS jeho původní skupiny.


Vrak stíhačky Kawasaki Ki-61-II. Letoun patřil 68. Sentai

Na P-47D-4 sériového čísla 42-22668 sestřelil 9. ledna v oblasti Wewaku krátce po poledni (ve 12.15 a 12.20) dva Tony. 8. února 1944 převzal velení 308th Bombardment Wing (H). Ani tento velitelský post v čele křídla těžkých bombardérů mu nezabránil v dalším provádění bojových letů. 27. února severozápadně od letiště na mysu Hoskins poškodil jednu Sally.

Smrt stíhacího esa

Ctižádostivý Kearby byl posedlý navyšováním skóre v rámci prestižního souboje o pozici vedoucího stíhacího esa 5th AF. Na konci ledna 1944 měl na kontě 21 sestřelů a lehce zaostával za svým největším konkurentem ze „stáje“ stoupenců Lightningů, Capt. Richardem Bongem. Tento pilot, působící na jaře jako střelecký důstojník u V FC, své skóre navýšil do 5. března na 24 jistých a osm pravděpodobných sestřelů.

Odpoledne 5. března Kearby vzlétl ze Saidoru na svém osobním P-47D-4-RA sériového čísla 42-22668 ve společnosti Capt. W. Dunhama a Capt. S. Blaira ke sweepu nad Wewak. V cílové oblasti zpozorovali Američané nízko nad mořem u Dagua tři dvoumotorové bombardéry, které identifikovali jako Nell. Z převýšení na ně střemhlav zaútočili a všechny sestřelili. Ve skutečnosti napadli formaci čtyř lehkých bombardérů Kawasaki Ki-48 (Lily) ze stavu 208. Sentai, a skutečně tři z nich zničili. Kearby vybojoval svůj poslední, 22. sestřel. Podle hlášení spolubojovníků po zasažení bombardéru, který se okamžitě nezřítil, provedl (snad aby cíl dorazil) zatáčku o 360°, při které ztratil cennou rychlost. Začal poté pomalu stoupat. V té chvíli ho dostihl jeden Oscar (patřil do 77. Sentai) a zahájil na něj palbu z malé vzdálenosti. Dunham na japonskou stíhačku zaútočil a nárokoval její sestřelení, nicméně Kearby svým spolubojovníkům v tuto chvíli zmizel z dohledu. Oba muži byli poté pro nedostatek pohonných hmot a přítomnost dalších japonských stíhaček donuceni k návratu. Piloti 77. Sentai po boji nárokovali sestřelení dvou P-47 za cenu poškození jednoho Ki-43. Kearby zůstal po akci nezvěstný a vrak jeho stroje byl nalezen až po válce, ve vzdálenosti více než 150 km od Wewaku, v novoguinejském Dagua. Podle vyprávění domorodců se stroj zřítil v plamenech, zatímco pilot vyskočil na padáku, přistál v korunách stromů a zde zemřel na následky střelných zranění.


Kearby bojoval hlavně proti letounům japonského armádního letectva. Zde vrak Nakajimy Ki-43-II z 23. Sentai, zachycený na Nové Británii

V Kearbym ztratili obhájci Thunderboltů u 5th AF svého nejvýznamnějšího zástupce, který tím, že sestřelil 22 japonských letounů a dva další poškodil, v praxi dokazoval přednosti typu. Jeho původní jednotka, 348th FG, od 23. září 1944 rozšířená na čtyři perutě (ke kmenovým 340th, 341st a 342nd přibyla 460th FS), zůstala na Nové Guineji až do listopadu téhož roku. Poté se přemístila na Filipíny, kde své Thunderbolty nasazovala při stíhacích hlídkách, doprovodech konvojů, bombardérů, při přímé podpoře pozemních jednotek atd. Naposledy s P-47D zazářila 24. prosince, kdy během doprovodu bombardérů při náletu na Clark Field zaznamenala sestřelení 33 japonských letounů. Capt. W. B. Foulis Jr. z 341st FS v tomto boji zbraněmi svého P-47D-23-RA sestřelil tři Oscary jistě a jeden pravděpodobně. Na Mustangy byla 348th FG přezbrojena v lednu 1945.

Zdroje (výběr):
McAulay, L. – Mac Arthur’s Eagles, Annapolis 2005;
McDowell, E. R. – Thunderbolt – The Republic P-47 Thunderbolt in the Pacific Theater Theater, Carrollton 1999;
Olynyk, F. – Stars and Bars, London 1995;
Stanaway, J. – Mustang & Thunderbolt Aces of the Pacific and CBI, Oxford 1999

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 11/2010 vydavatelství Naše Vojsko

Autor : Miroslav Šnajdr 🕔12.11.2011 📕8.908

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře