Dewoitine D.520 02 - Se všemi – proti všem

Autor : Ing. Radek ˝ICE˝ Panchartek / ICE 🕔10.11.2011 📕6.302

Když začala bitva o Francii, nepatřily D.520 rozhodně k páteřním typům Armée de l’Air (ALA). Z 23 stíhacích skupin byla operačně způsobilá prakticky stěží jediná GC I/3 (Groupe de Chasse), pod velením Cmdt. Thibaudeta, dislokovaná na základně Cannes- Mendelieu. Statut operační způsobilosti získala 11. května.

První krev

Další jednotky se teprve začínaly přeškolovat, což nešlo nijak rychle vzhledem k počtu dodaných letounů. GC III/3 v Beauvais měla čtyři D.520, z toho dvě operačně způsobilé, GC III/6 v Chissey měla tři D.520, operačně způsobilou ani jednu a GC II/3 v Le Luc na tom byla stejně jako GC III/3. Tváří v tvář ostřílené Luftwaffe tedy žádná sláva.


D.520 ve zbarvení GC I/3, modrou 2 pilotoval Michel Madon. Letoun byl zničen při havárii v roce 1986

Vzhledem k průběhu bojů nemuseli piloti D.520 na první sestřel čekat nijak dlouho. 13. května se pilotům GC I/3 podařilo nad Sedanem sestřelit trojici průzkumných Hs 126 a jeden He 111. Další den jim ve spolupráci s Curtissy H-75 od GC I/5 padlo za oběť deset německých letadel (4 Bf 110, 2 Bf 109, 2 Do 17 a 2 He 111). Tentokrát je vítězství stálo 2 mrtvé a 2 zraněné.

Ten den si svůj první sestřel připsal i Sgt. Marcel Albert, který poslal k zemi jeden ze dvou Do 17. Tento muž se stal později slavným, když létal u jednotky Normandie Němen a na letounech Jak-1, Jak-3 a Jak-9 vystřílel 22 vítězství. Po válce působil jako vojenský a letecký přidělenec v Československu.

Dne 23. května doprovázelo pět D.520 dvoumotorový Bloch 174 na průzkumný let. Přitom sestřelily dva Bf 109. To by nebylo nic zajímavého, kdyby za řízením Blochu neseděl Capt. Antoine de Saint-Exupery, autor několika knih, včetně známého Malého prince.

Do konce války provedla GC I/3 645 vzletů, v 41 bojových střetnutích sestřelila 50 nepřátelských letadel jistě a 18 pravděpodobně. Sama přišla o 30 letadel, osm pilotů padlo, šest bylo zraněno a tři padli do zajetí. Jednotka 25. června ustoupila do Oranu.


Jedna z dochovaných D. 520 v barvách GC II/7, červené plochy na ocase jsou zajišťovadla směrovky

Druhou jednotkou, která za války dosáhla operační způsobilosti na D.520, byla GC II/3, která se na ně přeškolovala z Moranů M.S.406. První Dewoitine dostala 12. května a další postupně tak, že na plném stavu 36 strojů byla k 20. květnu. V té době působila ze základny Betz-Bouillancy.

Svých prvních sestřelů na D.520 dosáhli piloti GC II/3 již 21. května. K zemi poslali pět letounů Luftwaffe jistě a 2 pravděpodobně, při vlastní ztrátě jednoho stroje i s pilotem.

Hned následující den měli stíhači „kliku“, protože se 18členné formaci D.520 podařilo překvapit skupinu střemhlavých bombardérů Ju 87 Stuka, útočících na francouzské pozice u Cambrai. Výsledek byl poměrně jednoznačný. K zemi se poroučelo osm Ju 87 a tři průzkumné letouny snímkující výsledky náletu. Němcům se podařilo sestřelit jednu D.520, jejíž pilot padl do zajetí.

Přílišná horlivost škodí

Tragédie se odehrála 25. května, když skupina vracejících se D.520 pronásledovala nedaleko vlastního letiště osamocený německý bombardér Do 17. Vlastní protiletadloví dělostřelci pálili hlava nehlava a výsledkem byli dva zranění a jeden mrtvý francouzský pilot. Kouřícímu Dornieru se podařilo uprchnout.


D.520 vystavená v muzeu Le Bourget

Koncem května již měla GC II/3 pouhých 18 letuschopných letounů. Začátkem června dosáhla ještě úspěchů, když 7. 6. sestřelila tři a 8. 6. pět německých letadel. Ale 11. června začala jednotka ustupovat a 20. přeletěla na základnu Maison Blanche v Alžíru. Celkem dosáhla 31 jistých sestřelů a 15 pravděpodobných, při vlastní ztrátě 26 letounů. Čtyři piloti padli, 10 bylo zraněno a jeden padl do zajetí. Na úspěchu této jednotky se významnou měrou podílelo jediné české eso na D.520 Sgt. Václav Cukr, který sestřelil osm německých letadel, z toho sedm na D.520.

Kromě zmíněných jednotek byla D.520 postupně vyzbrojena GC II/7, která ukončila válku s 12 potvrzenými a čtyřmi pravděpodobnými sestřely na D.520 (kromě toho dosáhla 17 + 12 sestřelů na M.S.406). Sama přišla o 16 letadel a tři mrtvé piloty.

Za zmínku stojí GC III/3, v jejíchž řadách sloužilo nejvíc českých pilotů – 12. Ti sestřelili celkem osm německých letadel. Celkové skóre jednotky je 8 + 2 sestřelená letadla na D.520 a 25 + 8 vítězství získaných na M.S.406. Za to zaplatili příslušníci GC III/3 ztrátou pěti mužů, z toho dvou Čechů.


D.520 patřící námořní eskadře F1C na letišti Hyéres

Nejlepším pilotem na D.520 byl Adj. Pierre LeGloan. Jeho hvězdná kariéra je spojena sGC III/6. Svého prvního sestřelu dosáhl ještě na letounu M.S.406, když nedaleko Verdunu sestřelil se svým číslem Do 17. Největších úspěchů dosáhl za řízením D.520, které GC III/6 dostala 3. června.

Le Gloanovi se 13. června podařilo sestřelit dva italské průzkumné letouny FIAT BR.20, slídící nad Agay a Cap Camarat. Jeho velká chvíle však přišla o dva dny později. Při útoku na italské stíhačky FIAT CR.42 se mu podařilo tři sestřelit. Jeho číslo přidalo ještě jednu. Při návratu na letiště dostihl LeGloan další CR.42 a bombardér BR.20 a oba sestřelil. Za tento výkon – pět sestřelů v jednom dni – byl povýšen do hodnosti Sous-lieutenant. GC III/6 sestřelila na D.520 celkem 11 nepřátelských letadel. Padli tři piloti.

Proti Spojencům poprvé

Jedním z mandátních území Francie byla dnešní Sýrie, která zůstala i po kapitulaci pod správou vlády ve Vichy. V dubnu 1941 Britové potlačili v sousedním Iráku protibritské povstání podporované Němci a ohrožovali Sýrii. Vláda ve Vichy zareagovala ještě v květnu přesunem GC III/6 v síle 23 D.520 na letiště Rayak.


D.520 No.277 GC III/6 Pierra LeGloana v kamufláži z léta 1941, kdy bojoval v Sýrii

V červnu Britové, po boku se svobodnými Francouzi pod velením generála Cartouxe, překročili syrské hranice. Pro GC III/6 začaly boje 8. června, když nečekaný útok britských P-40 od 3. Sq. RAF zničil dvě D.520 na zemi. Ten den došlo i k prvnímu souboji nad Damaškem. Francouzi sestřelili čtyři letouny, sami přišli o tři a další dva byli poškozené. Jeden Hurricane od 208. Sq. RAF sestřelil Pierre LeGloan.

Druhý den doprovázeli francouzští stíhači vlastní bombardéry Martin 167 při útoku na britské lodě. Britové se je snažili odrazit Hurricany 80. Sq. RAF a Fulmary 806. Sq. FAA (Fleet Air Arm). Přišli o čtyři letouny, z toho si dva Hurricany připsal opět Pierre LeGloan. Francouzi přišli o dvě D.520. 14. června dorazila posila v podobě GC II/3 a potom ještě letouny 1AC (Aéronavale Escadrille de Chasse).

Pierre LeGloan v této kampani exceloval. 18. června sestřelil další Hurricane od 80. Sq. RAF a 26. 6. dostal Gloster Gladiator. V té době už měla GC III/6 jen sedm letadel a sám LeGloan musel vyměnit svou No. 277 za letoun s číslem 300, protože jeho Dewoitine už byl rozstřílený tak, že nešel opravit. Na „novém“ letounu sestřelil 5. července ještě 2 Hurricany. Vichistické jednotky kapitulovaly 14. července 1941.

Celkový výsledek této krátké kampaně byl 24 letounů sestřelených GC III/6 jistě a dva pravděpodobně. Vlastní ztráty: 20 letadel, 5 pilotů mrtvých, 1 zraněný a 3 v zajetí. GC II/3 přidala 3 + 2 vítězství, při ztrátě 17 letadel, jednoho mrtvého a jednoho zajatého pilota. „Námořníci“ doplnili skóre o osm jistých a jeden pravděpodobný sestřel. Sami přišli o tři letouny a jednoho pilota.

Proti Spojencům podruhé

K druhému utkání se Spojenci došlo po vylodění v Severní Africe – operaci Torch, která byla zahájena 8. listopadu 1942. Protože nebylo zcela jasné, jak se vichystické letectvo zachová, bylo součástí invazního svazu 11 letadlových lodí. Francouzi disponovali 178 stíhacími letouny a 155 bombardéry.

Stíhačky D.520 měly ve výzbroji: GC II/5 – 13 kusů na letišti Camp Cazes, 1F (Flotille Aéronavale) – 25 D.520 na letišti Port Lyautey, GC III/3 s 26 D.520 na letišti La Senia v Oranu, GC I/3 a GC III/6 měly svých 50 D.520 na letišti Maison Blanche a konečně GC II/7 s 24 na základně Sidi Achmed. Celkem tedy tvořilo 138 D.520 páteř obrany. Zbytek byly Curtissy H-75.


D.520 od GC I/3 poškozená při přistání po návratu z bojového letu

Zatímco letiště Maison Blanche získali Spojenci bez odporu a GC I/3 a GC III/6 se do bojů nezapojily, nad Oranem se bojovalo. Letiště La Seine se stalo terčem útoku Albacore od 282. Sq. a Sea Hurricanů 800. a 804. Sq. FAA. Francouzi se nedali překvapit, protože GC III/3 udržovala neustále ve vzduchu hlídku, takže se většině D.520 podařilo vzlétnout. Po náletu hlásili Francouzi sestřelení šesti Albacore a jednoho Sea Hurricanu. Sami přišli o dva letouny.

Žilou jim pustil až nálet Seafirů 807 Sq., kterým se podařilo sedm D.520 zničit na zemi a dalších devět poškodit. Odpoledne si Francouzi zchladili žáhu na skupině 36 amerických C-47 Skytrain 60. Transport Group. Podařilo se jim sestřelit sedm letounů převážejících příslušníky 503. pluku.

Bojovalo se i nad sousedním letištěm Tafaroui, kde piloti GC III/3 napadli skupinu Spitfire Mk.V od 309. FS USAAF. Jeden se jim podařilo sestřelit, ale sami zaplatili ztrátou tří letounů. Za řízením jednoho z nich zahynul velitel jednotky Cmdt. Engler.

Za námořní stíhače si připsal první vítězství Sgt. Lavier, který sestřelil průzkumný Kingfisher z křižníku USS Massachusets. Na jejich letiště Port Lyautey zaútočily střemhlavé Dauntlessy od VS-41, které zničily dvě D.520 na zemi a další tři poškodily. Francouzi na oplátku sestřelili dva Wildcaty stíhacího doprovodu.


Dewoitiny sloužily i v řadách německé Luftwaffe

Celkem v tomto krátkém tažení přišli Spojenci o 44 letadel, z toho 25 stíhaček, Francouzi ztratili 82 strojů, z toho 35 stíhaček. 11. listopadu bylo nepřátelství ukončeno a osádky D.520 se zapojily do bojů po boku Spojenců.

Se spojenci

Po skončení bojů zůstalo Francouzům 120 letuschopných D.520, které posílily letouny GC I/2 přesunuté z Francie a GC II/6 ze Senegalu, na celkový počet 167 letounů. Nasazení této zdánlivě silné skupiny na straně Spojenců komplikoval rozdílný systém radiového spojení.

Spojenecké vysílačky pracovaly v pásmu VHF, zatímco francouzské v pásmu HF. Vysílačky se nedaly přeladit, bylo by nutné vyměnit celou soupravu, což v daných podmínkách nebylo efektivní. Létat do bojů bez radiového spojení představovalo riziko pro obě strany.

Generál Eisenhower proto odsouhlasil dodávku spojenecké výzbroje. 21. listopadu 1942 dostala GC II/5 první dva P-40F Warhawk a do konce roku dalších 25. Postupně byly na spojeneckou techniku přezbrojené i ostatní jednotky letectva, dodávkami amerických P-39 Airacobra, P-40 Warhawk a britských Spitfire a Hurricane.


D.520 od GC II/7 v barvách vichystického letectva

D.520 byly přesunuté k plnění výcvikových úkolů, čehož se zhostily s úspěchem, protože měly snadnou pilotáž. Nejdéle zůstaly D.520 ve výzbroji 1F, tvořené 1AC a 2AC, která je používala k hlídkovým letům až do roku 1944, kdy byla přezbrojena na Seafire Mk.III.

V srpnu 1944 vznikla myšlenka postavit na osvobozeném území Francie vlastní leteckou jednotku. Jednotka dostala poměrně komplikovaný název Premier Groupe de Chasse Forces Francais de l’Interieur de la Region R4 (První stíhací skupina FFI v oblasti R4), ale obecně byla známá pod označením Doret Groupe, podle svého velitele, bývalého zkušebního pilota Marcela Doreta.

Jednotka se účastnila několika útoků na pozemní cíle, při kterých přišla palbou německého flaku o jeden D.520 (No.629). 19. října doprovázela střemhlavé bombardéry Douglas A-24 Dauntless při útoku na pozemní cíle v prostoru Royan a Point de Grave. 1. března byla přezbrojena na Spitfiry Mk.V a D.520 sloužily už jen k výcviku.

Po válce sloužily D.520 ve Francii až do roku 1953, většinou jako letouny k pokračovacímu výcviku a výcviku instruktorů. Při té příležitosti vznikl požadavek na stavbu dvoumístné verze D.520DC (Double Commande – dvojí řízení). Původně mělo být v Atelier Aéronautique přestavěno 20 strojů, ale nakonec jich bylo dokončeno jen 12. Poslední vzlet ve stavu ALA provedl 3. září D.520 s číslem 474. Po válce se dochovaly čtyři D.520, ale jeden letuschopný byl zničen při havárii v roce 1986.

V rukách nepřítele č. 1

Když v listopadu 1942 Wehrmacht obsazoval neokupovanou část Francie, postupoval poměrně pomalu. Navzdory všem rizikům Francouzi část své výzbroje zničili, než by ji předali do rukou Němců. Němcům se podařilo ukořistit celkem 246 letounů D.520. Z tohoto počtu bylo letuschopných 182, 93 přímo u jednotek a 89 ve skladech dlouhodobě uložené techniky.


D.520 to měly pestré. Původně francouzskou stíhačku v německých barvách zkoumají v Belgii piloti RAF

Vzhledem ke svým letovým vlastnostem byly D.520 používané k operačnímu výcviku, po ukončení pokračovacího výcviku na Ar 96, před závěrečným přeškolením na bojové letouny Luftwaffe. D.520 byly začátkem roku 1943 přidělené jednotlivým Jagdgeschwader, jak na území Německa, tak na území okupovaných zemí. Konkrétně JG101 v Pau, JG103 v rakouském Zeltwegu, JG105 ve Villacoublay a JG107 v Essey les Nancy.

Provoz D.520 nebyl u jednotek Luftwaffe úplně bezproblémový, vzhledem k odlišné konstrukční filozofii. Dokladem toho je 111 ztracených D.520 v důsledku havárií v období od března 1943 do srpna 1944. Dalších 21 strojů bylo zničeno při náletech Spojenců.

Na ukořistěných letounech provedli Němci některé dílčí úpravy, jako třeba montáž vlastních reflexních zaměřovačů Revi 16b. Kromě toho 28. ledna 1943 nařídili společnosti SNCASE obnovit výrobu D.520. Na základě objednávky zprostředkované firmou ERLA Maschinenwerk Gmbh mělo být dokončeno 150 rozpracovaných letounů, které byly hotové z více než 85 %. Kromě toho měly být postupně provedeny revize a periodické opravy 242 ukořistěných D.520.

Jenže v lednu dostal SNCASE „prioritnější“ zakázku na výrobu křídel pro stíhačky Fw 190 a revize He 111 a He 177. Proto byla část prací na D.520 přenesena do závodů Morane Saulnier v Tarbes-Ossun.

Práce pokračovaly poměrně vlažným tempem až do srpna 1944, kdy byly zastaveny spojeneckou invazí do jižní Francie. Celkem bylo ve SNCASE pro Němce dokončeno 130 nových a 48 renovovaných D.520. Závody Morane Saulnier dokončily jen devět D.520 pro Bulharsko.

V rukách nepřítele č. 2

Italové se mohli o výkonech D.520 na vlastní kůži přesvědčit během své 14denní války s Francií v červnu 1940. Na území obsazeném po kapitulaci Francie se jim podařilo ukořistit 43 D.520, ale jen 21 z nich bylo letuschopných.

Letouny byly podrobené testům ve výzkumném středisku letectva v Guidone. Potom chvíli působily u stíhacích jednotek v Libyi, ale v prosinci 1940 se vrátily do Itálie a byly zařazené do jednotek protivzdušné obrany, bránících Turín, Janov a Mediolan. Dvě D.520 (no.33 a 309) padly Italům do rukou při přesunu francouzských GC do Sýrie v roce 1941. Obě zůstaly na letišti Catania na Sicílii.

Když se v listopadu 1942 Italové podruhé přiživili na německé okupaci Francie, padly jim do rukou D.520 z výzbroje GC I/1 a GC II/I letecké školy v Salon a obsah skladů uložené techniky v Istres. Letouny byly v různém stavu, od plně bojeschopných po téměř vraky. Použitelných bylo asi 30 strojů. V březnu 1943 dostali Italové dalších 30 D.520 od Němců, výměnou za bombardéry LeO.451 ukořistěné v Ambarieu.

D.520 byly zařazené do výzbroje celkem osmi Gruppo (9o, 13o, 22o, 24o, 59o, 60o, 161o a 168o). Z pohledu Italů byly D.520 vítanou posilou, hlavně kvůli kanonu, který italské stíhačky postrádaly. Také letové vlastnosti D.520 byly Italům, zvyklým na lehké obratné stíhačky bližší než Němcům, létajícím na „tupějších“ Bf 109 a Fw 190. Když se Itálie 8. září 1943 připojila ke Spojencům, nacházelo se ve výkazech Regia Aeronautica ještě 16 bojeschopných D.520.

Posledním uživatelem D.520 bylo Bulharsko. To získalo od Němců v rámci clearingových obchodů celkem 96 D.520, které začaly přicházet od září 1943. K prvnímu boji s 60 P-38 Lightning došlo 10. prosince. Ten den padl při čelním útoku Kapt. Lazarov.

První sestřel bulharských D.520 si připsal Por. Nikola Natsev, který sestřelil 20. prosince jeden P-38, doprovázející formaci bombardérů. Při dalších náletech na Sofii byla jednotka prakticky zdecimována spojeneckými doprovodnými stíhačkami.

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 10/2010 vydavatelství Naše Vojsko.

Autor : Ing. Radek ˝ICE˝ Panchartek / ICE 🕔10.11.2011 📕6.302

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře