Třicetiletá válka

Autor : S.P.Q.R. 🕔20.01.2001 📕40.035

Průběh třicetileté války v českých zemích

1617 - Za vlády nástupce krále a císaře Matyáše, Ferdinanda II. Dochází k porušování Majestátu Rudolfovy jsou potlačována práva protestantů, zavírány jejich kostely, protestantské šlechtě odebírány vysoké funkce a lid v Čechách podněcovaný sousedními evangelíky v Německu se začíná bouřit.

1618- Císař zamítl výzvu od protestantských stavů žádající znovuotevření jejich kostelů a napříště zakázal protestantské sněmy v Praze. Rozzlobená česká šlechta se začala domnívat, že vinu na rozhodnutí císaře mají především jeho rádci a všechnu svoji zlobu obrátila proti nim. Dne 23. května oblehla šlechta a lid opět podněcovaná připojivšími se němci Pražský hrad a vstoupili dovnitř a vnikli do kanceláře, kde našli dva královské náměstky: hraběte Jaroslava Martince a hraběte Viléma Slavatu spolu s písařem Fabriciem. Bez meškání je popadli a tři nešťastníci si na vlastní kůži vyzkoušeli pražskou defenestraci, v pořadí tentokráte druhou. Jako zázrakem se ale nikomu z nich nic vážnějšího nestalo (jen Slavata utrpěl újmu na zdraví). Vzbouření páni si potom zvolili 30 direktorů za své prozatímní vladaře a začali sbírat vojsko. Psali také o pomoc do Němec a ze země vyhnali jezuity a arcibiskupa pražského a pohrozili každému, kdo by se opovážil vzepřít se nové vládě.

1619 - 20. března umírá Matyáš a králem a císařem se stává Ferdinand II. Proti tomu se bouří čeští stavové a vojskem táhnou přes Rakousy až do Vídně. Zde je však zastihlo královské vojsko a porazilo je. V Čechách se mezitím jedná o tom, kdo bude novým českým králem. 26. srpna byl za krále zvolen Bedřich falcký. Ale všechny cizí země se od českého království pod náporem katolíků odvrátily, tudíž ty stály proti Ferdinandovi osamoceně.

1620 - Bedřichovo vojsko vpadlo do Rakous, ale bylo poraženo. Mezitím se ale spojilo císařské vojsko s vojsky dalších katolických zemí a vtrhlo do Čech. Čítalo asi 50000 mužů, kdežto Bedřichovo vojsko sotva polovic. Vojsko Bedřicha nemělo příliš velkou šanci na vítězství v bitvě v otevřené krajině, a proto ustupovalo neustále k Praze, až se usadilo na vyvýšeném a tudíž výhodném postavení na Bílé Hoře. 8. listopadu dorazilo k Bílé Hoře také císařské vojsko. Kolem poledne bylo císařské vojsko rozestavěno a k velkému překvapení bělohorských zatroubilo povel k útoku. Ti si mysleli, že z tak nevýhodné pozice si císařští útok rozmyslí. Rychlým postupem císařské vojsko uniklo bělohorské kanonádě a jejich jízda počala zahánět nepřátelskou. Překvapené Bedřichovo vojsko se nezmohlo na silnější odpor a začalo kvapem vyklízet pozice. Delší čas vzdorovat vydrželi jen posily, které najali moravští stavové. Ty stály hrdinně u letohrádku Hvězda, kde byli však pobiti do posledního muže. Bitva trvala pouze hodinu, ale její následky byly veliké a pro naše země nijak dobré.

1621 - I po bitvě na Bílé Hoře zbylo ještě v Čechách silné protestantské vojsko schopné dál bojovat proti císaři. Aby se Ferdinand II. vzpouře vyhnul, odhodlal se k hroznému činu. V noci na 20. února bylo v Praze zajato 48 vůdčích osobností vzpoury a po krátkém soudu 27 z nich odsouzeno na smrt, zbytek k těžkým pokutám. Poprava se konala 21. června na Staroměstském náměstí. Popraven byl i lékař a rektor univerzity Jan Jesenský. Hlavy 12 rebelů byly vystaveny nabodnuté na píkách až do roku 1631 na Staroměstské mostecké věži. Řada dalších, kteří unikli popravě emigrovali do Německa nebo dále na sever. Mezi nimi byl mimo jiné také „učitel národů“ Jan Amos Komenský.

1627 - 15. května vydal Ferdinand II. Obnovené zřízení zemské, což je doklad potvrzující dědičnost titulu českého krále pro Habsburky. 31. července také vydal rozkaz zakazující v českých zemích jiné náboženství nežli katolické. V té době působí v císařském vojsku velmi nadaný vojevůdce hrabě Albrecht z Valdštejna. Jeho cíl bylo úplně podrobit císaři Německé země. Díky těmto plánům měl ale císař zanedlouho rozdělané problémy tam, kde je bez Valdštejna vůbec mít nemusel. Z severu vtrhnul do Německa švédský král Gustav Adolf II. a na jihu začali s císařem válčit Francouzi. Albrecht z Valdštejna však situaci uklidnil: Němce z Čech vyhnal a Švédy zastavil v bitvě u Lützenu, ve které zahynul Gustav Adolf II. Švédové, kteří se postavili na stranu německých knížat sice bitvu vyhráli, ale jejich ztráty byly tak strašlivé, že další postup byl nemožný. Nicméně díky Švédům zůstalo protestantství v Německu zachováno. Moc a úspěch však Valdštejnovi mnozí záviděli a on bůhvíproč začal vyjednávat s nepřítelem. A tak se stalo, že byl obviněn ze spolupráce s nepřítelem. Dodnes se neví, zdali to byla pravda ani o čem se Valdštejn s nepřáteli dohadoval. 25. února 1634 byl ve svém příbytku zavražděn císařskými dragouny.

1635 - Švédové vtrhli opět do Čech. Přitáhli až k Praze, kde byli odraženi. Švédové byli poté poprvé poraženi císařským vojskem v bitvě u Nördligenu. Němci začali vyjednávat s císařem a 30. května byl uzavřen v Praze mír. Tím pádem měli Švédové v Německu čím dál tím míň pomoci a stání a byli by již zanechali války a odtáhli, nebýt toho, že Francie vyhlásila Habsburkům válku.

1637 - Zemřel Ferdinand II. a na jeho místo dosedá Ferdinand III.

1639 - Švédové vtrhli podruhé do Čech a dvakrát oblehli Prahu ovšem pokaždé bez úspěchu. Odtáhli tedy od Prahy a po celý rok plenili české země. Poté, co se císaři podařilo sebrat větší armádu, Švédy z Čech vyhnal.

1642 - Další vpád Švédů, tentokrát na Moravu a do Rakous.

1646 - Švédi vpadli spolu s francouzským vojskem znovu do Čech a do Rakous.

1648 - Švédi oblehli Prahu a 28. července udeřili na Staré a Nové město pražské. Zanedlouho chtěli udeřit ještě s větší silou, ale 24. října přišla radostná zpráva, že byl po šesti letech vyjednávání ve Vestfálích podepsán mír. Švédové přestali na Prahu dorážet a tak třicetiletá válka v Praze začala a v Praze skončila.

Autor : S.P.Q.R. 🕔20.01.2001 📕40.035

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře