Pravěké fortifikace na našem území, díl 5: Doba laténská - keltové

Autor : Jaromír Vykoukal 🕔21.10.2011 📕5.750

Seriál

  1. Pravěké fortifikace na našem území, část 1: Teoretické pojednání
  2. (Nejen) Pravěké fortifikace na našem území, část 2
  3. Pravěké fortifikace na našem území, část 3
  4. Pravěké? Ne - už středověké fortifikace na našem území, část 4
  5. Pravěké fortifikace na našem území, díl 5: Doba laténská - keltové

Podobné články

Další články autora

Dneska sem umísťuji k prostudování pátou část cyklu o pravěkých a raně středověkých fortifikacích. Tímto cyklem jsem se pokusil zmapovat vývoj opevňování lidských sídel na našem území. Na našem území se objevilo v průběhu poslední dvou a půl tisíců let od dnešních časů do minulosti několik vln osídlování a zániku různých kultur. Tyto kultury, nebo možná lidská společenství na svoji obranu budovaly opevněná místa zvaná hradiště. My se dnes podíváme na tu nejstarší zdokumentovanou dobu, a to dobu lidu popelnicových polí a keltské osídlení naší země.

Keltové. Skupina národů, která v dějinách Evropy zanechala trvalou stopu. Co o tomto národě říci?

Zrodil se někde severně od Alp. Je zajímavé, že i když byl od 4. stol. před naším letopočtem řazen k největším barbarským národům a byl nejmocnějším národem v západní a střední Evropě, nikdy nevytvořil jednotný státní útvar nebo říši. Řekové je jako první nazývali Keltoi, tento název se ujal pro všechen lid. Římané je pojmenovali jako Gally.

Svědectví o tom, že názvy Keltové a Gallové označují tentýž národ, přinesl Gaius Julius Caesar i Diodor Sicilský, který tvrdil, že název Keltoi - latinsky Celtae je správnější, tvrdí to i spousta dnešních badatelů. O tento národ a jeho stavební činnost na našem území půjde v tomto článku především.

Pravda ale je, že nebyli Keltové prvním národem, který stavěl na našem území opevněná sídla. Historie opevňování sahá až do mladší doby kamenné – v této době se vlastně nejednalo o pravá opevnění, ale jen o příkopy s palisádou. Teprve na konci pozdní doby kamenné a začátkem doby bronzové se objevila skutečná opevnění v podobě kamenných zdí, hlinitých hradeb, bran a příkopů. Toto se zachovalo až do keltské éry.

Takže pokud mi jde o starověké fortifikace v pravém slova smyslu na našem území, musím se ale alespoň náznakem zmínit o kmenech, které se na našem území sídlily ještě před nimi, tedy Kelty. Než se keltské etnikum na našem území objevilo, bylo u nás rozloženo a poměrně výrazně prosperovalo etnikum nazývané lidem popelnicových polí.

Mezi hlavní oblast, kterou se zabývali, patřilo zemědělství. Bylo nalezeno malé množství bronzových předmětů, s kterými obchodovali. Keramika zde byla na podobné úrovni jako v ostatních místech, účelová, bez výraznějších ozdob. Rozdíl byl v tom, že jejich společnost byla vyspělejší. Žili v otevřených vesnicích a dokonce stavěli i hradiště - první na našem území. Vytvořili celou soustavu hradištních sídel. Tato hradiště najdeme v Mašově, Poráni u Vesce, Novém Městě nad Metují, Doudlebech, Lžovicích u Kolína atd. Byla to velmi dobře postavená opevnění, vlastně pevnůstky s valy, příkopy, palisádami a skladišti. Tyto se stavby staly předlohou pro pozdější keltská hradiště a následně oppida.

O tomto lidu víme dále pak to, že se vyskytoval v severozápadních, severních a východních Čechách, na severní a střední Moravě, Slovensku a v jiných částech Evropy

Lužický lid spaloval své zemřelé, živil se zemědělstvím a v dobách ohrožení nebo změny kultury budoval výše zmíněná hradiska, u kterých se také předpokládá kultovní centrum. Proslul výrobou mečů liptovského typu a bohatou bronzovou industrií. Znaky na nádobách a zbraních, amulety a ozdoby vypovídají o slunečním kultu neznámého boha nebo bohů. Jejich civilizace postupně prochází fázemi slezské, platěnické a nakonec starší doby železné. Určité skupiny lidu popelnicových polí mohly být ještě asimilovány Kelty, Germány a Slovany.

Někdy v době příchodu Keltů tento lid zmizel z našeho území. Existují i teorie, že některé kmeny lužické kultury pozdní fáze slezskoplatěnické zažily i nájezdy kočovných íránských Kimmeriů. Zde bych viděl široké pole pro pokus o historickou sondu. Třeba na ni někdy dojde. Postupný vzrůstající tlak Keltů pak způsobil jejich asimilaci či migraci a leckterá hradiště pozdní doby bronzové byla proto nedostavěna. Z výše uvedených prokázaných lokalit jsem pro potřebu tohoto pojednání jsem vybral hradiště v Poráni u Vesce.

Co se o něm dá říci:

Místo bylo osídleno už v mladší a pozdní době kamenné. Opevnění tu ale vzniklo až později, snad v období lužické kultury mladší doby bronzové. Možná je i stavba fortifikace v době halštatské. Ostrožnu využili i Slované v 7. a 8.století, zda opevnění obnovili či přestavěli není jasné. Pískovcová ostrožna je ze severu, západu a jihu ohraničena skalnatými srázy, které jsou často úplně kolmé. Jedinou přístupnou je tak strana východní. Tu přepažovalo dvojí příčné opevnění, z nichž každé sestávalo z valu a vnějšího příkopu.

- vnitřní obloukovitý val je dlouhý asi 100m a dosahuje výšky až 3 metry, při šířce 12-14 metrů. Příkop před valem dosahuje asi 6m šířky. Vymezuje asi 1,4 hektary velkou vnitřní plochu. Na jeho vrcholu byla archeologicky doložena palisáda.

- vnější linie o délce 110 až 120 metrů již v terénu nelze přímo pozorovat za uplynulá staletí byla rozvezena a zavezena do roviny. Byla doložena jen leteckým snímkováním. Navýšil ale opevněnou plochu až na 2 hektary.

- na jihu a západě vedou mezi skalami občasné úžlabiny. Na několika místech jsou pozorovatelné záseky do skály, do kterých byly vloženy trámy pro stavbu zátarasů. Tím bylo asi zabezpečeno kruhové pasivní bránění případnému útoku.

Zde pár obrázků, raději jsem je nekopíroval- stačí si kliknout na tento odkaz.

http://www.stredovek.com/list_photo.php?category=hradiste&object=Vesec%20-%20Poran

Pro nedostatek informací – třeba v budoucnosti se k tomuto lidu ještě vrátím - nyní přejdu zpátky ke Keltům.

Keltové byli pilní stavebníci a stavěli svá opevnění převážně v osídlených regionech, výjimečně se vyskytla v neosídlené krajině. Tato osamocená opevnění pak plnila možná roli kolonizační a předpokládalo se, že i okolí se změní v obydlenou oblast. Dále se jednalo se o vysunutá opevnění, sloužící asi jako hraniční pevnosti či zařízení hlídající důležité kupecké cesty.

Dost často byla keltská hradiště zakládána na místech, kde již před nimi stálo nějaké opevnění. Tedy třeba právě na opuštěných hradištích vytlačeného lidu popelnicových polí. Nejčastěji bychom je našli právě u kupeckých cest, na vodních tocích nebo na uzlu těchto cest.

Pro svá hradiště Keltové vybírali, pokud to bylo jen trochu možné, tato stanoviště:

- horu s prudkými svahy, pokud možno po všech stranách
- hřbet nad soutokem řek či potoků, opět co nejméně přístupný
- smyčku vodního toku, co nejnepřístupnější místo
- tak zvanou stolovou horu - náhorní plošinu
- terasu na hoře
- těžko přístupné skalní útvary, někdy až nepřekonatelné
- málokdy pak alespoň na trochu dominující vyvýšenině v rovině

Keltové si osdlovali podle potřeby snadno viditelné i skryté polohy. Jen zřídka stavěli v nadmořské výšce větší než 550 m n. m. Na našem území je jedna výjimka, a je to spíše záhada – k tomu ale později. Většinou nebylo převýšení od hladiny velkých toků větší než 20–90 m.

Při zakládání nového hradiště byl postup opevňování rozložen do tří etap:

- na prvním místě opevněna dostupnější místa,
- poté příkré svahy, a to lehčím opevněním, často bez příkopů.
- vybudování nejdůležitějšího prvku, a to bran

Celá stavba pak vyžadovaal nikdy nekončící údržbu a kontrolu stavu.

Opevněná plocha měla rozlohu od několika arů až po mnoho hektarů:

- třeba Stradonice a Závist až 90 hektarů,
- Staré Hradisko 38 hektarů a top zcela jistě, 
- Semín, kde bylo opevněno neuvěřitelných 180 hektarů.

Přístupný terén byl hrazený masivní hradbou a příkopem – to je dnes nejzřetelnější a lehce viditelná pozůstalost těchto obrovských objektů. Kdysi se hradby tyčily až do 4–5 m. Místy pak včetně převýšení i 13 m.

Typy hradeb:

1. sypaný val – skládal se ze zeminy, na vrcholu byla palisáda – viz obrázek číslo 1 níže
2. hradba - lépe se hodí označení základna hradby - z kamenů s jednou nebo oběma lícovanými stěnami s dřevěným ochozem na vrcholu
3. dřevěná konstrukce čelní i zadní stěny s vnitřním prostorem vyplněným zeminou
4. kamenná zeď z kamenů, které byly na sebe kladené a nespojované.

Byla součástí dřevěnohlinité hradby viz obrázek 3, obrázky 2, 4 a 5 jsou už jen její varianty

Uvedený pětiobrázek jsem převzal ze skvělé knihy s názvem Keltové a Čechy, Academia, Praha 1998 od autorů Drda, Motyková a Rybová. Je to pokus o hmotovou rekonstrukci jednotlivých hradebních věnců na hradišti – oppidu Závist:

1 - první linie zdvojené šíjové fortifikace, kolem roku 150 před naším letopočtem
2 - první výstavba hlavní brány okolo roku 175 před naším letopočtem
3 - druhá linie zdvojené šíjové fortifikace, kolem roku 150 před naším letopočtem
4 - brána centrálního opevnění, kolem roku 175 před naším letopočtem
5 - třetí výstavba hlavní brány, kolem roku 120 před naším letopočtem

Jenže i Keltové byli investigativní stavitelé a dá se s klidem říci, že těch variant bylo nepřeberné množství. Bylo to dáno i místními terénními podmínkami a materiály které byly místně k dispozici.

Například v době výstavby oppid byla upřednostňována stavba kamenných zdí, v kterých byly zhruba každé 2 metry svislé trámy. Výjimku bychom našli na oppidu Třísov, kde je zpevnění provedeno velkými deskovitými kameny. Kámen na stavbu byl získáván hlavně ze stavby příkopů, pokud byly vysekávány ve skále, nebo dovážen i z velké dálky. Další stavební prvek – dřevo – bylo těženo na místě.

Ale i tyto hradby nebyly věčné a horniny, ze kterých se stavěly, rychle zvětrávaly a dřevo ničily mikroorganismy a houby. Proto Keltové museli opevnění poměrně často rekonstruovat, aby se nezhroutilo a neoslabilo tak bezpečí obyvatel před vpády. Výška byla minimálně 2–3 m, šířka dvojnásobná až trojnásobná. Doba výstavby záležela na počtu stavitelů – pohybovala se od několika měsíců až po několik let.

Příkopy byly hloubeny jen na vybraných místech, kde hrozilo nebezpečí. Materiál byl použit na navršení valů nebo do hmoty hradeb. Mezi příkopem a hradbou bylo volné místo nazývané berma. Byla to rovná plocha široká 1 až 3 metry. Sloužila k tomu, aby v případě sesuvu tato nespadla a nezaplnila příkop.

Příkop býval hlouben ve zvětralých horninách i tesán do skály. Hloubka příkopu se pohybovala kolem 2 m a šířka od 5 do 8 metrů. Občas byly v příkopech tzv. „vlčí jámy“ – maskované díry, do kterých se mohl nepřítel chytit a navíc v době míru mohly fungovat jako zásobárny vody.

Do opevňovací struktury se též řadí i dřevěné či roubené věže, které se však používaly zřídka. Také bychom zde nalezli „bastionovité“ výběžky, které umožňovaly lepší obranu slepých míst pod hradbou. Zde se nabízí analogie s flankováním známým ze středověkých hradů.

Někudy se však muselo do hradeb vcházet. K tomuto účelu sloužily brány, které byly zároveň nejslabším článkem opevnění. To je stará věc – brány a zazděné brány jsou, byly a budou nejslabšími místy všech opevnění. Byly různého tvaru a konstrukcí. Například:

- někdy se opevnění zasouvalo za bránu a prostor, který se takto vytvořil, byl přehrazen dřevěnou věží, a tím pádem byl lépe chráněn. Těmto branám se říká brány klešťovitého typu.

- v jiném případě se pásma opevnění překrývala – brány ulicového typu.

- objevily se i brány usazené do zdvojeného valu a za nimi byl vybudován trojúhelníkový hradbový blok jehož hrot směřoval na střed brány. Výsledek byl ten že pokud protivník za bránu pronikl, musel, aby se dostal do prostor hradiště, projít kolem dalšího opevnění, ze kterého byl trvale napadán.Trochu to vypadalo jako ravelin u pevností 17. až 19. století.

Což však na hradech, hradištích a oppidech hrálo největší roli? No přece voda. Bez vody by se obránci dlouho neubránili. Často bychom zdroj vody našli přímo v pevnosti – jezírko, potok. Když nebyl přírodní zdroj, tak se musely hloubit studny. Ty nebývaly hlubší než 3 m.

Vrcholem keltské opevňovací architektury byla oppida. Byl to vyšší stupeń než hradiště.

Slovo oppidum patrně vzniklo z latinského spojení slov ob pedes, což se dá vyložit jako je třeba obejíti“, a bylo myšleno tento opevněný bod. Název dnes znamená souhrnně opevněné místo, chráněné valem s fortifikací a příkopem na nějakém vyvýšeném místě. Oppida se rozdělovala na:

- útočištného typu,kde se udržovala malá posádka a prostor byl v případě ohrožení z venku zaplněn a později bráněn místně příslušnými obyvateli vesnic a samostatných dvorců. Tito lidé si s sebou přinášeli i celý pohyblivý majetek a potraviny.

- stále obydlená s výrobní činností. Tato oppida se ve střední Evropě začala ustavovat od 2. století před naším letopočtem, kdy se stala opevněnými strategickými a výrobními centry v pravém slova smyslu. Tehdy to byla sídla s největší koncentrací obyvatelstva. Jediné, co by mohlo být jejich analogií nám bližší, jsou středověká opevněná města.

Oppida se objevila v celé Evropě obydlené Kelty. Ale bylo zde něco zajímavého.

Na území Švýcarska je jich popisováno 12 a byla poměrně malá, i když se jednalo o těžce opevněné pevnosti.

Ve Francii, zemi galského kohouta, je jich kolem 190.

Ve střední Evropě bylo oppid méně, ale zato to byly obrovské hrady. Tak velká se nikde jinde neobjevila.

Fortifikační prvky prošly výraznými změnami. Vždyť uplynula dvě století od staveb posledních hradišť. Objevila se staronová technika stavby hradeb. Čelo hradby bylo charakteristického vzhledu. Střídalo se na něm zdivo s masivními kládami. Hradba byla uvnitř opět zpevněna dřevěnou kostrou. Tato armatura byla tvořena podélně kladenými trámy spojenými přeplátováním. O tomto opevnění můžeme říci, že bylo velice kvalitní a účinné. S dalšími přestavbami však kvalita klesala. Archeologové se doposud neshodli na tom, odkud lidé vzali tuto techniku, jelikož v průběhu 4.–3. století před naším letopočtem se hradby skoro nestavěly, a ze zkušeností s fortifikací 5. století nemohlo zůstat mnoho. Lidská paměť je příliš krátká a pokud lidské civilizace té doby nebyly pod tlakem, měly tendenci pohodlnět a zapomínat skutečnosti, které pomáhaly přežít. Ve východní části střední Evropy se zrodila nová technika.

Nazývá se kamenná desková vázaná stěna. Podle ní byla postavena vnější část hradby Závisti. Tato technika měla velmi mnoho variant. V základní verzi vypadala taková hradba jako úzké pásy velkých plochých kamenných desek zasazených mezi trámy. Vznikla tak velmi účinná hradba, která musela působit i na psychiku dobyvatelů.

Dále se objevuje ještě jedna technika, a to hradba s čelním zdivem. Hradba se skládala z příčně kladených roštů, které svazovaly dohromady kamenný líc se sypanou rampou.

Do obranných struktur zde patří u některých oppid i brány s věžemi. Prototypem bran se stala brána oppida Závist. Měla klešťovitý půdorys. Vstupu vévodila věž, jejíž původ bychom mohli hledat v antice. Takovouto věž měla jenom nejdůležitější oppida – Závist, Stradonice a Staré Hradisko.

Obrázek, který následuje, ukazuje jak mohla vypadat taková brána raných oppid. Uvedený obrázek jsem opět převzal z knihy s názvem Keltové a Čechy.

V pozdější době vyrůstaly i systémy dvou za sebou řazených bran. Toto se objevilo pokaždé, pokud za sebou stály dně hradby, valy a palisády. Vypadalo to asi takto - zde rekonstrukce dvojité brány umístěné ve dvou valech na oppidu v lokalitě Stradonice.

Také se navázalo na tradici vyhlubování příkopů. Někdy byly příkopy dokonce dva a ještě doplněny palisádami. Vznikla tak účinná obranná pásma. Každé oppidum bylo vlastně jedinečné. Nikde bychom nenašli stejné řešení hradeb. Vždy se našlo něco významného, nového.

Nejznámějším kmenem keltské národnostní skupiny, který sídlil u nás, byli Bójové. Podle tohoto kmene se pak vyvinul název vlasti Bohemia. Přišel k nám pravděpodobně v době halštatské. Bójové byl silný keltský kmen, který se skládal z několika větví. Jedna z nich osídlila přibližně ve 4. století př. n. l. střední a severozápadní Čechy. Bójové se lišili od skupiny Keltů usídlené v jižních Čechách. Pro ni byly typické mohylové pohřby, kdežto pro Bóje kostrové pohřbívání.

Hradiště nebo-li oppida, která Keltové stavěli, se později přeměnila ve skutečné města. Bylo to především opiddum u Stradonic, kde se razily zlaté mince, Závist u Zbraslavi, Třísov, Vladař, Hrazany, Černov a Staré Hradisko na Moravě nedaleko Prostějova, na Slovensku Bratislava.

V oblasti západních a jižních Čech (především oblast Strakonicka a Písecka) nedocházelo v tomto období k střídání různých kultur, ale naopak plynulý kulturní vývoj jednoho jedince či národa.

Rozmístění jejich hlavních základen na dnešním území České republiky ukazuje tato mapa:

OPPIDA … KELTSKÁ OPEVNĚNÁ SÍDLA.

Upřesněná definice oppida říká, že to jsou keltská opevněná sídla, ve kterých se soustředil obchod, správa kmenového území a se vší pravděpodobností i místní centra představitelů duchovní sféry. Toto je prokázáno na oppidu Závist, kde byla odkryta celá akropole patřící druidům, a potom na záhadném oppidu zvaném Obří hrad. Ale akropole patřící druidům nakonec byly nalezeny i na dalších oppidech, koneckonců uvidíme dále. V případě ohrožení kmene sloužily i jako refugium pro uprchlíky. Na vybraná oppida se podíváme podrobněji

OPPIDUM ZÁVIST

Hradiště Závist je největší keltské oppidum v Čechách a nalézá se na stolové hoře Hradiště vyčnívající zhruba 200 m nad soutokem Vltavy a Berounky. Je značně patrnou dominantou. Mělo úžasný vývoj v průběhu staletí.

Již v době bronzové zde poprvé vyrostlo na ploše 60 ha velké hradiště kultury knovízská a štítarské. Ve střední době bronzové - mohylové období - byla pod jižním okrajem akropole zkoumána palisáda. Část štítarské hradby byla prozkoumána v souvislosti s rozsáhlým odkryvem západní brány. Měla několik ochranných prvků. Jedním z nich byly tzv. vlčí jámy, což vlastně byly jámy vytesané do skály, na povrchu lehce zakryté a na dně byly položeny ostré předměty. Zhruba 10 m od jam byl do skalního masívu vylámán příkop 3 metry široký, 1 metr hluboký, za ním existovala berma a také palisáda.

Fortifikace první linie tohoto oppida.

První opevnění obklopovalo především temeno návrší a mělo rozlohu zhruba 27 ha. Na okraji jižního podhradí vyrostla během let i další linie opevnění, nejmohutnější valy však byly vybudovány na jihovýchodním svahu. Hradby byly vystavěny ze dřeva, kamene a zeminy. Dřevo bylo zejména dubové a kamenito-zemitou masu zpevňovala hustá konstrukce z dřevěných roštů. Průchod zabezpečovala v této době klešťovitá brána, položená 12,5 m vysoko nad dnem obrovského příkopu vylámaného do skály.

Závist překypovala životem v době 6. až do počátku 4. století př. n. l., jedná se o zhruba 170 let. Pak však přišel úpadek a hradiště zůstalo na čas opuštěno.

Po 200 letech přichází na ono místo pravděpodobně první skupina keltských osadníků. Budují silnou dubovou palisádu, která měla zamezit ohrožení z jihovýchodní šíje, která byla nejvíc zranitelná. V období kolem poloviny 2. století před naším letopočtem byla Závist podruhé od základu vybudována a obyvatelé postupně zdokonalují a rozšiřují oppidum.

Pátá a poslední výstavba opevnění dokonale přebudovala dosavadní hradby a navíc sjednotila i protější kopec Šanci pod jeden ochranný štít. Oppidum dosáhlo své maximální rozlohy: 118 ha. Nové, takto vzniklé útočištné oppidum bylo schopno pojmout až 40 000 případných uprchlíků. Rozkvět keltské civilizace na našem území ukončila událost zvaná jako bójská poušť, po které bylo galské obyvatelstvo v Čechách velice prořídlé, počet obyvatel zřejmě nestačil k ubránění keltských držav.

Četné hroty šípů a vrhacích zbraní zabořené do povrchu země naznačují, společně k kostrami padlých bojovníků, že došlo k dramatickým událostem, za kterých přestala keltská Závist existovat. Dokonce i hlavní bránu a většinu palisád sežehly ohně. Obhájci hlavní brány dokonce ani nestačili ze svého stanoviště vystřílet prakové oblázky. Smutný to byl konec tohoto významného sídla. Nyní byla Závist v germánských rukách, nikdy však už nedosáhla původní významnosti.

Pevnost v pevnosti: AKROPOLE:

Bezesporu nejdůležitější a nejmystičtější místo celého hradištního komplexu je tzv. akropole na vrchu Hradiště, přímo na jeho temeni. Již od nejstarších dob se na tomto nevelkém úseku odehrávaly ty nejdůležitější události, které měly podstatný vliv na tehdejší keltskou společnost: byla zde druidská svatyně, jedná se o kultovní okrsek nepochybné význačnosti.

V pozdní době bronzové měl vrchol kopce podobu protáhlého oblého hřbetu, směřujícího od jihozápadu k severovýchodu, mezi Károvským a Břežanským údolím. Boky návrší se svažovaly poněkud strměji, ale bez ostřejších terénních hran. V časně laténském období došlo k mnoha terénním úpravám, které zapříčinily odlišení lokality od okolní krajiny. Nově vzniklá část hřbetu získala vylámáním obranných příkopů obdélníkový tvar.

Za vnitřní stranou příkopů byla navršena velice mocná vrstva odlámaného břidličného materiálu a posloužila jako násep hradby. Tím započalo opevnění samotné akropole. Její ohraničení tvořil příkop, jehož původní šířka mezi vnitřní a vnější hranou činila kolem 10 m a hloubka příkopu byla až 4 m.

Na jihozápadní části příkopu došlo ke zhroucení hradby, svědčí o tom velké balvany, které se zřítily do příkopu jako první. Odlámané kamenivo posloužilo jako stavební materiál.

Během výzkumu na jihozápadním rameni hradby byly učiněny nálezy dřevěné palisády. Žárové stopy - červeně vypálená hlína sloužící jako těsnící materiál sloužící k utěsnění kůlů je dokladem toho, že i akropole byla nakonec dobyta a zničena požárem. Areál akropole obehnaný hradbami mohl mít rozměry 70 m na délku a 50 až 55 m na šířku. V akropoli bylo nalezeno dokonce 6 míst, kde stály mohutné a unikátně vystavěné kameno-dřevěné stavby.

Z archeologických nálezů převažují zlomky keramických nádob ze zásypu příkopů, keramika je zde zastoupena prakticky ze všech období, a to dokonce i z eneolitu. Artefakty dokládající zpracování železa jsou tavící kelímky a železná struska. Stopy výrobních činností se koncentrují spíše při okrajích návrší.

Mezi další zajímavé nálezy z akropole patří ozubené kolečko (amulet) a dva zlomky pravděpodobně importovaných skleněných nádob. Zajímavý je i fragment dovezeného bronzového cedníčku nebo 2 pláty kroužkového pancíře.

OPPIDUM STRADONICE

Keltské oppidum se nachází na vrcholu zvaném Hradiště v nadmořské výšce 380 metrů nad mořem. Jednalo se o poměrně dobře chráněné sídlo, které se rozprostíralo na svazích obtékaných řekou Berounkou na severovýchodě a na severozápadě Habrovým potokem. Vůbec většina známých a významných oppid ležela v blízkosti velkých řek, neboť to byly tehdy přirozené a více či méně frekventované obchodní stezky. Rozloha činila 90 ha.

obrázek: Nákres oppida Stradonice

V roce 1981 byl uskutečněn ve východní části hradiště záchranný archeologický výzkum který dokázal přítomnost mnoha domů v podhradí, dvorců, stáje a část cesty. Byly zdokumentovány i keramické nálezy. Byly lokalizovány 4 brány - označené A,B,C a D.. různé velikosti

Další obrázek ukazuje technologii tvorby ochranné hradby. Zde na sucho ložené kameny, dřevěné kůly a palisáda.

Bohužel tato lokalita byla poničena lidmi a výstavbou přípojky plynovodu pro místní průmysl.

OPPIDUM TŘÍSOV

V okrese Český Krumlov leží oppidum, které nazýváme Třísovem. Ruiny tohoto kdysi prosperujícího oppida leží na kopci také naprosto nečekaně zvaném Hradiště a to 550 metrů nad mořem. Jeho terénní dispozice a geografické umístění ukazuje tato mapka:

Toto 26hektarové sídlo se nachází na soutoku Křemžského potoka a Vltavy, leží na skalách, které vyčnívají 120 m nad hladinu.

To co dělá Třísov unikátním, je na svou dobu velice zajímavá stavba opevnění. Jedná se o dvě souběžné kamenné zdi vzdálené od sebe 15-20 m. Tento prostor byl ještě rozdělen příčnými zdmi, které měly jasný účel - znemožňovat pohyb agresorům, pokud překonali první hradbu. Nemohli se totiž volně pohybovat v mezihradebním prostoru. Pokud prorazili na jednom místě, zůstali uzavřeni v malých dvorcích a bylo možno je napadat ze tří stran. Ve zdech vnějších hradeb umístili kameníci naplocho položené velké kameny a iluze nedobytného sídla byla dovršena. Město mělo 2 akropole naproti sobě. V severní akropoli jsou patrné základy osmiúhelné svatyně, která je na našem území ojedinělá. Tyto svatyně mají podobu malých zalesněných pahorků. Středem třísovského oppida se táhl kanál svádějící dešťovou vodu do cisteren – to zajistilo dostatek vody pro případ obležení. Našly se zde také rovněž stopy po kamenné dlážděné cestě.

Město mělo 2 mohutné klešťovité brány (východní a západní). Západní směřuje tam, kde je dnes hrad Dívčí kámen a východní byla směrována k brodu přes Vltavu.

Během výzkumů se našlo množství keramiky, spon, klíčů nebo také i sklářskou suroviny. Na Třísově je hojně zachovaná černá keramika, do které se přidávala tuha. Ta se těžila a dodnes těží v okolí Českého Krumlova. Z archeologických výzkumů je jasné, že oppidum Třísov bylo vypáleno a opětovně postaveno. V jeho příkopech se našly kostry mužů. Na březích Křemžského potoka se nachází velké kusy skloviny, která je patrně odpadním produktem ze zpracování železa a svědčí to o velké ekonomické potenci zdejších dávných obyvatel, vynikali zejména obchodem s železnými produkty a již zmíněnou tuhovou keramikou.

OPPIDUM VLADAŘ

V okrese Karlovy Vary se nad soutokem říček Střela a Malá Střela tyčí stolovitá bazaltová hora Vladař (693 m), bylo to místo jako stvořené pro mohutné 90 hektarové hradiště. Předpokládá se, že se jednalo o sídlo Keltů nebo jejich předchůdců nazývaných Protokeltové. Přímo na temeni hory je v menším sopečném kráteru jezírko, které dodává tomuto místu ještě větší romantičnost, nejedná se však o klasickou sopku, ale spíš o výtlačnou neogénní - mladotřetihorní kupu, kterých je v oblasti mezi Chebem a Českou Lípou plno. Jak vypadá to místo dnes při pohledu z dálky? Podívejte se na tento obrázek:

Na vrcholku tohoto terénního útvaru tedy můžeme rozpoznat pravěké hradiště s valovým opevněním.

V roce 1421 využili opevnění husitští bojovníci proti boji s křižáky. Nedostatečný archeologický průzkum však nedokáže objektivně posoudit přesnější datování a účel tohoto sídla.

OPPIDUM HRAZANY

Oppidum Hrazany bylo vybudováno na dlouhém ostrohu se skalnatými bloky, který byl vytvořen hlubokým korytem Vltavy a potokem Mastníkem, jenž se do Vltavy pod ostrohem vlévá. Oppidum zaujímá prostor, který je tvořen dvěma vrcholy, Doubí (430 m n.m.) a Červenka (370 m n.m.), a sedlem mezi nimi.

Oppidum Hrazany je složeno z vnitřního hradiště, ve tvaru pravoúhlého trojúhelníka s tupými rohy, jehož opevnění uzavírá plochu o rozměru 30 ha, a dvou předhradí, která byla zbudována na snadněji přístupných místech a sloužila spíše jako zesílená obrana vlastního oppida a a jako ochrana dobytka v době nebezpečí. Celková rozloha oppida i s jeho předhradími je 39 ha.

Opevněna byla celá plocha oppida i s jeho předhradími a to dokonce dvakrát, když se po požáru zhroutila původní, starší fortifikace. Mohutné hradby staršího opevnění byly vybudovány z kamene, dřeva a hlíny a jejich šířka dosahovala 4 m. Čelo hradby tvořila 1-2 m široká zeď z nasucho kladených kamenů, která byla vyztužena svislými trámy, vzdálenými od sebe 90 cm. Tyto svislé trámy byly spojeny příčnými rošty, které směřovaly směrem dovnitř hradby. Také na vnitřní straně hradby byly zaznamenány zbytky lícované kamenné zdi. Hradba byla ještě na svém vrcholu opatřena dřevěnou palisádou. Při budování mladší, druhé hradby bylo využito starší čelní zdi, která byla do nové hradby zakomponována. Nová hradba měla téměř obdobnou konstrukci jako hradba starší a dosahovala šířky 5 až 10 m a výšky 4 až 5 m. Jedním z prvků, jímž se odlišovala od hradby starší, byla vzdálenost svislých trámů v čelní zdi, která dosahovala 120 cm. Podél vnější zdi vedla asi 2 metry široká plošina, zvaná berma. Součástí celého opevnění byl příkop, jenž chyběl pouze v místech s prudkými svahy.

Do oppida vedlo celkem 6 bran, 4 brány do vnitřního hradiště a dvě do předhradí. Všechny brány jsou asymetrické, přesto však lze prokázat jejich klešťovitý charakter, který je typický pro období oppid na našem území, ale i pro starší období pozdně halštatské. Nejzajímavější je brána severní, kterou se vstupovalo do oppida ze severního předhradí. Skrze tuto, snad hlavní bránu o šířce 6 m, vedla od severu k jihu vozová cesta, v níž byly objeveny vyježděné rýhy po kolech vozů, hluboké až 20 cm, svědčící o velkém provozu. Ve vozových rýhách byly objeveny úlomky železných součástí vozů. V prostorách mezi hradbami se našly pozůstatky kamenné dlážděné cesty. Ve zbytcích dlažby se zachovaly vyježděné koleje, jsou to pozůstatky po keltských vozech. Z toho se dá vydedukovat i vzdálenost mezi jednotlivými koly - činila 120 cm.

Hrazanské oppidum bylo částečně zastavěno samostatnými oplocenými dvorci. Součástí dvorců byl obytný dům a jiné sídlištní objekty jako zásobárny a dílny. Obytnou jednotku tvořil čtvercový či obdélníkovitý dům, jehož půdorys zabíral plochu od 36 do 60 m2 a byl postaven na uměle vyvýšené plošině. Domy měly kůlovou konstrukci s proutěnými stěnami na nichž byla přetažená hliněná vrstva. Jiné stavby se vyznačovaly jakousi parasrubovou konstrukcí. Podlahy mohly být z udusané hlíny, z prken nebo dokonce dlážděné kameny. Součástí sídla bylo i ohniště umístěné většinou u stěny (podobně jako krby). Domy byly svými majiteli zabezpečovány různými typy závlaček a západkových zámků. Našly se i malé klíčky od truhlic. Archeologickým výzkumem zde byly také ověřeny studny.

Část zástavby oppida byla rozvržena plánovitě, a to hlavně zástavba na svazích vrchu Červenka, kde musel být terén nejprve terasovitě upraven. Domy zde měly robustní kamenné podezdívky, které byly zpevněny dřevěnými svislými trámy, jenž také tvořily nosnou konstrukci zdí domu, převážně se sedlovou střechou. Na oppidu byly nalezeny i menší obytné stavby s ohništi i polozahloubené chaty. Oppidum disponovalo několika studnami přímo ve svém areálu.

Oppidum Hrazany vzniklo přibližně v polovině 2. století př. Kr. V této době byla zbudována starší hradba, která podlehla požáru někdy na přelomu 1. a 2. století př. Kr. Po tomto požáru nastala na oppidu rozsáhlá stavební aktivita, která probíhala v 90. letech 1. století př. Kr. Bylo vybudováno nové opevnění a také byla změněna vnitřní dvorcová zástavba. V této době, která se patrně nesla v mírovém duchu, byla obývána celá plocha oppida a lze dokonce mluvit i o přelidněnosti, na níž by mohla poukazovat poměrná chudoba v nálezech. Doba prosperity a klidu byla patrně jednou přerušena, o čemž svědčí výstavba zátarasu při bráně do severního předhradí, kdy byl taras i brána zapáleny. Požár byl naštěstí pouze lokální. O tom, kdo mohl narušit klid oppida, nemáme žádné doklady. Je však téměř jisté, že útočníky byly Germáni. Život na hrazanském oppidu skončil někdy mezi lety 30-20 př. Kr., kdy byla lokalita klidně a nenásilně opuštěna.

Oppidum Hrazany působilo spíše jako menší správní centrum, které bylo také významnou zastávkou na dálkovém dopravním spoji z Lince. Hrazany patrně těžily z poskytování útočiště a ubytování obchodníkům, z vybírání celních poplatků ze zboží, které procházelo oppidem. Jeho provinční význam nebyl překročen patrně pro omezené místní zdroje nerostného bohatství a řídce osídlené okolí. V některé literatuře je však uváděna zmínka o blízkých ložiscích zlata, snad se mohlo jednat přímo o rýžováním na Mastníku, jenž mohly být jedním z důvodů, proč bylo na této lokalitě oppidum založeno.

Nebylo potřeba hledat obrázky. Zde je odkaz, který vás tímto místem provede:

http://www.muzeum-pribram.cz/dalsi/vsarcheo/lokality/hrazany/hrazany.html

OPIDUM ČERNOV

Černovské hradisko se nalézá na jižním okraji Drahanské vrchoviny a bylo známo již od 80. let 19. století. Původně se na této lokalitě nalézaly slovanské střepy z keramiky, a tak chytré mozky vydedukovaly, že se jedná o slovanské hradiště. Teprve později se zde našly střepy z laténského období a lokalita byla tudíž označena jako keltské oppidum. Nebylo to však oppidum v pravém slova smyslu, protože počátky osídlení spadají do 2. poloviny 5. století před naším letopočtem. oppidum, tak jak ho známe my, je záležitost mladší. Hradiště má rozlohu pouze 2,3 hektaru je tedy na rozdíl od jiných lokali velmi malé. Bylo po obvodu opevněno jedním valem, ale na severu byly vybudovány valy dva, vzhledem k tomu, že severní část byla přístupnější. Na Černově byly nalezeny archeologické vykopávky včetně depotu železných předmětů (nalezený pomocí detektoru amatéry - hledači). Lokalita je řazena mezi nejstarší doklady keltského osídlení na Moravě. Definitivní jistotu co do původu a stáří hradiska Černova přinesl archeologický průzkum z 80. let 20. století, který jasně prokázal, že jde o lokalitu se starším osídlením z časné doby laténské tedy 5. století před naším letopočtem. Po nejstarších Keltech sem přišli až ve střední době hradištní tedy někdy v 8. až 9. století našeho letpočtu Slované a využili staré opevnění k novému osídlení. Hradba byla vybudována na terasovitě upraveném terénu, tvořil ji zhruba 3 metry široký hlinito-štěrkový násep s čelní zdí z kamene. Tato hradba vzplanula v ohni.

Nic více se sem nedá vložit, slušné obrázky jsou na této stránce:

http://www.hrady.cz/index.php?OID=5147

STARÉ HRADISKO

Největší keltské oppidum na Moravě se nachází na východním okraji Drahanské vrchoviny, u obce Malé Hradisko. Opevnění o celkové délce 2800 m ohrazuje plochu 37 ha, která je vnitřní hradbou rozdělena na akropoli a západní předhradí.

Opevnění oppida bylo impozantní a v terénu je dosud velmi dobře patrné - v některých místech výškový rozdíl mezi dnem příkopu před hradební zdí a korunou valu činí kolem 6 m. Výzkumem byly zjištěny dvě hlavní stavební fáze hradby - v první byla nad příkopem s bermou vybudována lícní kamenná zeď zpevněná masivními svislými kůly, prostor mezi touto a zadní zdí, široký cca 4 m, byl vyplněn hlinitoštěrkovým zásypem k zadní zdi pak přiléhala rampa. Po určité době trvání byla tato hradba srovnána se zemí a vybudována znovu, posunuta však o asi 5 m vně. Celková délka opevňovacího systému je více než 2 kilometry a svědčí nejen o umu svých stavitelů, ale i o jejich organizačních schopnostech: při stavbě bylo přemístěno obrovské množství zeminy, na místo dopraven potřebný objem kamene a stavebního dříví (to koneckonců platí i pro stavby obydlí a dílen) - to vše byly aktivity, které si vyžádaly jistě velké množství pracovních sil, jejichž činnost bylo nutno dobře zorganizovat a zkoordinovat a jež v neposlední řadě bylo nutno zásobovat potravinami.

V průběhu archeologických výzkumů se našlo množství nálezů, které vypovídají o životě jejích obyvatel a o jejich rozmanité činnosti. Především bylo nalezeno velké množství různé keramiky, železné nástroje a kování nejrůznějšího druhu, zbraně, bronzové a železné šperky, zlomky skleněných perel a náramků, nacházejí se drobné zvířecí plastiky, doklady výroby mincí i množství mincí - zlatých i stříbrných, různých nominálních hodnot - samotných, množství jantaru a to jak suroviny, polotovarů, odpadu, zmetků tak i finálních výrobků. Posledně jmenovaný druh nálezů spojuje Staré Hradisko s oblastí Baltu, s oblastí vyspělého středomořského prostředí zase nálezy zlomků bronzových a skleněných nádob či republikánská mince. Celkový charakter jak nálezů, tak i zástavby nám vykresluje oppidum jako středisko řemesel a obchodu, nepochybně i středisko správní a snad i centrum kultu.

Průběh fortifikačních prvků tedy valů a příkopů ukazuje následný obrázek.

Plocha oppida uzavřená hradbami byla souvisle zastavěna nikoli jednotlivými domy, ale dvorci o rozměrech zhruba 50x50 m, které byly obehnány ploty či ohradami a odděleny komunikacemi - některé z nich byly dlážděny. Dvorce patrně byly samostatnými hospodářskými jednotkami a obývaly je zřejmě jednotlivé rodiny či rody; v jejich areálu jsou zachyceny jak velké domy, postavené na úrovni terénu, tak polozahloubené menší chaty, sloužící zřejmějako dílny (doloženoje lití barevných i drahých kovů ražba mincí, výroba jantarových korálků, kostěných a skleněných předmětů atd.), odkryta byla řada ohnišť a dokonce i hrnčířské pece, prozkoumáno bylo i několik cisteren na dešťovou vodu. Zajímavé je, že stejný typ zástavby byl zjištěn i vně hradeb, na poměrně rovné ploše před západním předhradím oppida.

Samotný pokus o hmotovou rekonstrukci těchto dvorců ukazuje tato skica:

Přímou vazbu na tuto lokalitu mají i dvě následující keltské destinace

LUDÉŘOV

Keltská „Viereckschanze“ tedy čtvercové valy u Ludéřova leží vzdušnou čarou 14 km od oppida na Starém Hradisku. Zmíněný německý název se v české archeologii vžil a označuje typický terénní útvar: čtvercový nebo obdélníkový prostor, který ohraničují valy. V minulosti byl ražen názor, že se jedná o svatyně s obětními šachtami. Současná teorie předpokládá, že jde o opevněné obytné dvorce.

PTENÍ

V katastru této obce se našla řada významných nálezů spojovaných s Kelty na Moravě. Snad nejznámější objev je depot z pozdního laténu. Poblíž obce se však našla i řada dalších významných laténských lokalit, zejména sídlištního charakteru, dále hrob a nález mince. Celá oblast mezi Hanou a Malou Hanou byla v tomto období intenzívně osídlena, a to po celé její délce. V této linii stála řada menších neopevněných zemědělských usedlostí v poměrně velkých asi 300metrových vzdálenostech od sebe. Zdejší keltští obyvatelé patřili k širšímu zemědělskému zázemí nedalekého oppida na Starém Hradisku, které je vzdáleno 8 km.

OBŘÍ HRAD - trocha divokých teorií

Nedaleko Kašperských Hor tedy asi 6 km na jihovýchod se nachází ve výšce kolem tisíc metrů nad mořem pozůstatek pravěkého hradiště, po němž se dochovaly zbytky valů. Jedná se podle všeho o pozůstatky keltského oppida, které bývá považováno za nejvýznamnější keltské kultovní místo na území naší republiky.

Kamenné valy známé pod názvem Obří hrad je se svou nadmořskou výškou 940 až 980,5 m nejvýše položenou pravěkou stavbou na území ČR. Ohrazení se skládá z vyvýšené akropole a předhradí s celkovou délkou 370 m a šířkou okolo 80 m . Valy z kamenů dosahují výšky až 5 m. Vnější, téměř kolmá stěna kamenných zdí byla lícovaná a nahoře opatřena dřevěnou konstrukcí.

Na stavbu byly použity kameny přinášené nejspíše ze suťového pole západně pod akropolí.

Vnitřní hradiště - akropole - je zajištěno dvojitým pásmem kamenných valů, z jedné strany příkrým srázem. Na vrcholu akropole si lze všimnout kamenného stolu a pod ním skalní brány. Podle názoru archeologů to vše mohla vystavět asi stovka lidí za pouhé 4 letní měsíce.

Obří hrad se datuje do období pozdního halštatu a raného laténu, tj. mezi 7. až 5. století před naším letopočtem. Není vyloučeno, že objekt používali nejen předchůdci Keltů a Keltové, ale i další kultury v 2. století před naším letopočtem až do 1. stolení našeho letopočtu

Ačkoliv z bezprostředního okolí Obřího hradu do vzdálenosti 3 až 4 kilometrů není doloženo zlatonosné zrudnění, zvažovali někteří archeologové, že Obří hrad sloužil k ochraně Kelty získaného zlata v širší oblasti. Není také vyloučeno, že šlo jen o ochranné hradiště tedy refugium využívané pouze v dobách nebezpečí, jako opevněný úkryt obyvatel z povodí Otavy.

Objevuje se ale názor, že nešlo o obvyklé opevnění, ale že hradiště mělo zvláštní účel. Šlo o ohraničení posvátného místa. Tomu odpovídá fakt, že z vnitřku kamenných valů nepochází obvyklé nálezy střepů nádob, kovových a jiných předmětů, běžných kuchyňských odpadků, kostí apodně. Neexistence těchto nálezů by mohla znamenat, že se obyvatelé zde nechovali tak, jako jinde, ale s náležitou úctou, a tyto předměty zde nepohazovali. Že se zde možná ani nebydlelo trvale. Je to tak trochu něco jako konspirační

Tato interpretace se opírá i o zprávu, kterou zaznamenal Gaius Julius Caesar ve svých Zápiscích o válce galské, že kněží a soudci Keltů, druidové „v určitou dobu roční zasedají... na posvátném místě..., kterýžto kraj se pokládá za střed Gallie“.

Pokud by to byla pravda, jako že pro to nejsou žádné důkazy, Obří hrad by byl keltským obětištěm mimořádného významu. Tomu by nasvědčoval nález 13 stříbrných a bronzových mincí. Jde o unikátní ražbu a na jedné z nich se vyskytuje společně několik keltských symbolů obvykle užívaných samostatně. Nic více se mi nepodařilo zjistit.

Stačí skočit na Google.cz, zadat obrázky a napsat obří hrad a dostanete celou kolekci zajímavých pohledů na tuto lokalitu. Stejně můžete postupovat u kteréhokoliv oppida či hradiště. Keltové jsou zajímavé téma. Touto prací jsem chtěl tak trochu poukázat na jejich práci, po které nám zůstaly stopy přes propast vlastně dvou tisíců let.

Při své cestě za fortifikacemi, kterou ukončím vrcholně středověkými hrady, jsem takto zdolal už pátou etapu. Ale tak nějak vybočuje z celého cyklu. Je to dáno pouze a jen tím, že Keltové si tuto vyjimečnost zaslouží.

Seriál

  1. Pravěké fortifikace na našem území, část 1: Teoretické pojednání
  2. (Nejen) Pravěké fortifikace na našem území, část 2
  3. Pravěké fortifikace na našem území, část 3
  4. Pravěké? Ne - už středověké fortifikace na našem území, část 4
  5. Pravěké fortifikace na našem území, díl 5: Doba laténská - keltové

Podobné články

Další články autora

Autor : Jaromír Vykoukal 🕔21.10.2011 📕5.750

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře