Vojenské pracovní jednotky (VPJ)

PTP, TP, TS, PTS, VBO, KBO apod.
Vojenské pracovní jednotky - VPJ




Vojenské pracovní jednotky měly dva základní úkoly. Jednalo se jednak o ekonomické hledisko - příslušníci těchto jednotek se podíleli na stavebních pracech v rámci armády i mimo něj, byli nasazováni v těžební průmyslu a v podobných oblastech, kde vznikl požadavek na nasazení velkého množství levné pracovní síly. Neméně důležitým smyslem těchto útvarů, a to především na konci čtyřicátých a v první polovině padesátých let, bylo izolovat a těžkou prací trestat osoby, které komunistický režim pokládal za nespolehlivé a potenciálně nebezpečné. Jednalo se především o vojáky základní služby, vůči důstojnickému sboru bylo vesměs využito jiných prostředků, ačkoliv i k VPJ byla část důstojníků převelena za trest. Vojenské pracovní jednotky, především pak pomocné technické prapory, představují další z represivních prvků, které komunistický režim použil při upevňování své nově nabyté moci.
URL : https://www.valka.cz/Vojenske-pracovni-jednotky-VPJ-t86021#318222 Verze : 0
Historie - před vznikem PTP



Kombinované báňské oddíly (KBO) a Skupiny vojenských báňských oddílů (SVBO)
Mezi první pracovní jednotky patřily kombinované báňské oddíly, které byly nasazovány v československých uhelných revírech již od září 1946. KBO byly zřízeny v Ostravě, v Mostě, na Kladně, v Rosicích, v Trutnově a ve Zbůchu. K 1. říjnu 1947 byly KBO přejmenovány na Skupiny vojenských báňských oddílů (SVBO). SVBO Rosice byla zrušena již v polovině listopadu 1948. SVBO Most, Kladno a Trutnov byly zrušeny k 1. listopadu 1950 v souvislosti se vznikem těžkých PTP (viz níže). Na konci stejného měsíce byla zrušena i SVBO Zbůch. Ostravská SVBO byla reorganizována na Kombinovaný báňský oddíl Ostrava (s odloučenou pracovní skupinou v Handlové), který byl zrušen až k 1. listopadu 1951.



Zvláštní důlní útvary
Do KBO byli vojáci zařazováni především z hlediska profesního. Naopak spíše represivní charakter měly zvláštní důlní útvary, které byly vytvořeny na podzim roku 1948. Do nich byli zařazovány osoby, jež absolvovaly službu v rámci nacistické armády, a také branci německé národnosti.



Silniční prapory ženijních pluků
První pokud o řešení otázky, co s politicky nespolehlivými vojáky základní služby, představují silniční prapory. Ty vznikly především z iniciativy 5. oddělení hlavního štábu (OBZ). K 1. říjnu 1948 byly u Ženijních pluků 1, 2, 3 a 4 vytvořeny IV. prapory (silniční). Jednalo se o odloučené prapory se zvláštním režimem, které byly dislokovány v Mimoni, Svaté Dobrotivé, Městě Libavá a Lešti. Prapory se měly skládat z velitelství a tří silničních rot, každá po třech četách. Tabulkově měl mít silniční prapor 462 mužů. Velitelské kádry byly k těmto praporům převeleny od pěchoty, ženistů a dělostřelectva. Jejich příslušníci byli nasazováni především ke stavebním a pomocným pracem v prostoru VVP, v nichž byly prapory umístěny.


K 1. listopadu do nich nastoupili první branci, z nichž se ovšem podařilo postavit u každého praporu jen 1. rotu, a tak celkový počet příslušníků těchto jednotek nepřesáhl šest set mužů. K 1. říjnu následujícího roku došlo ke zřízení 2. rot, avšak ty nedosáhly plných stavů, v důsledku čehož se počet mužů v těchto praporech pohyboval kolem tisícovky, což byla zhruba polovina plánovaného stavu. Příslušníci těchto praporů procházeli vedle pracovního nasazení pořadovým výcvikem a také částečným výcvikem s ručními zbraněmi.



Vojenské kárné roty
V první polovině roku 1950 byly vytvořeny vojenské kárné roty. Tyto pracovní jednotky vojenských vězňů byly nasazovány jako výpomoc dolům v Kamenném Újezdě u Nýřan a v nedalekém Zbůchu.
URL : https://www.valka.cz/Vojenske-pracovni-jednotky-VPJ-t86021#318228 Verze : 0
Pomocné technické prapory (PTP) a technické prapory (TP)



První fáze - rok 1950 až rok 1951
K 1. září 1950 byly silniční prapory ženijních pluků reorganizovány na lehké pomocné technické prapory (51. až 54. PTP) o čtyřech rotách, určené pro pomocné práce stavebního charakteru, a k 1. říjnu 1950 byly nově vytvořeny čtyři těžké pomocné technické prapory (55. až 58. PTP) o šesti rotách, určené pro nasazení v důlních revírech. Velitelství lehké PTP byla ponechána v místech, kde sídlila velitelství silničních praporů. Velitelství těžkých PTP byla umístěna v Ostravě (55. a 56. PTP), Kladně (57. PTP) a Mostě (58. PTP). Lehké PTP převzaly mužstvo dosavadních silničních praporů a navíc měly být posíleny dalšími příslušníky v rámci rozáshlých prověrek mezi vojáky a branci. Ty ovšem nabíraly zpoždění, a tak byly první čtyři roty jednotlivých praporů naplňovány se zpožděním oproti původním plánům. Na druhou stranu byli k lehkým PTP na podzim 1950 zařazeni seminaristé, duchovní a řeholníci. Pro ně byly u těchto praporů zřízeny zvláštní záložní roty. Na konci roku 1950 se u PTP nacházelo přes 10 000 mužů. Vznik těžkých PTP umožnil zrušení, resp. reorganizaci SVBO (viz výše).


Pomocné technické prapory byly k 31. prosinci 1950 vyjmuty z podřízenosti Velitelstvi ženijního vojska a k 1. lednu 1951 podřízeny Hlavní stavební a ubytovací správě MNO, v rámci níž bylo za tímto účelem zřízeno 4. oddělení. Tato změna podřízenosti se týkala i KBO Ostrava. V osmi PTP tehdy sloužilo 9 tisíc mužů a v rámci KBO Ostrava další 4 tisíce mužů. Jelikož armáda potřebova další pracovní sílu na své stavební projekty, byly k 15. dubnu 1951 vytvořeny další tři lehké pomocné technické prapory (59. PTP v Mostě, 60. PTP v Děčíně a 61. PTP v Rumburku).


K 15. květnu 1951 byly vytvořeny dva technické prapory (1. TP a 2. TP). Nejdříve se nacházely v Děčíně a Mostě v prostorách pomocných technických praporů a posléze se 1. TP přesunul do Zelené Hory u Nepomuku a 2. TP do Jezeří u Chomutova. Technické prapory představovaly nový druh VPJ, jehož úkolem měly být práce na stavbách utajovaného charakteru a na stavbách v pohraničí.


V dubnu 1951 byl 58. PTP redislokován z Mostu do Karviné (s výjimkou dvou odloučených rot ve Zbůchu, které byly podřízeny 57. PTP). Pro efektivnější velení pracovním jednotkám umístěným na Ostravsku byla k 1. červnu 1951 vytvořena 55. pomocná technická skupina se sídlem v Orlové, do jejíž podřízenosti přešly 55., 56. a 58. PTP a KBO Ostrava. V polovině měsíce pak došlo k přečíslování podřízených PTP (55. PTP na I. PTP, 56. PTP na III. PTP a 58. PTP na II. PTP). K 1. říjnu 1951 nahradily dva nové těžké PTP (IV. a V. PTP) KBO Ostrava, který byl k 1. listopadu zrušen. V říjnu 1951 byl v Děčíně vytvořen lehký 62. pomocný technický prapor.


V červnu 1951 nastoupili k PTP příslušníci náboženských sekt, kteří si odpykali trest za odmítnutí vojenské služby. Jelikož by po propuštění byli znovu povoláváni a opětně odsuzováni, byli proto namísto toho zařazováni k PTP. V druhé polovině roku 1951 absorbovaly PTP část propuštěných vězňů TNP, které režim považoval za nadále nespolehlivé. Ti tak byli povoláváni na výjimená vojenská cvičení bez určení doby trvání k PTP. Tak mohly být k 1. prosinci 1951 zřízeny další lehké pomocné technické prapory. Jednalo se o 63. PTP v Komárně, 64. PTP ve Varnsdorfu a 65. PTP v Dolních Životicích.


Vzhledem k tomu, že se plánovala výstavba dalších pracovních jednotek, byly k 1. červnu 1951 zřízeny dvě poddůstojnické školy PTP, a to v Mostě a Ostravě.



Druhá fáze - rok 1952 až první třetina roku 1953
Převedení pomocných technických praporů do podřízenosti Hlavní stavební a ubytovací správu MNO sice vyřešilo některé problémy PTP, avšak většina negativních jevů (špatné materiálně technické vybavení, přehlížení potřeb PTP oproti jiným druhům vojsk, nevyhovující velitelský sbor, nejasné vymezení úkolů, nedostatečné personální vybavení řídícího orgánu, zasahování podniků do pravomoci velitelů apod.) se odstranit nepodařilo. Impulsem k nápravě mělo být zřízení nové samostatné součásti ministerstva národní obrany, kterou bylo Velitelství vojenských pracovních jednotek (VVPJ). To bylo vytvořeno k 1. lednu 1952 a podřízeno mu bylo jedenáct lehkých PTP, šest těžkých PTP, dva TP a dvě poddůstojnické školy. Velitelství mělo tabulkově mít 58 důstojníků a 16 občanských zaměstnanců. V době vzniku sloužilo v jemu podřízených jednotkách 24 217 mužů, z čehož vlastní pracovní síly tvořilo 510 poddůstojníků a 23 113 vojáků základní služby. A do budoucna se počítalo s tím, že vzniknou další pracovní jednotky, s cílem 28 jednotek o 36 000 mužů. VVPJ vypracovalo Statut pro činnost vojenských pracovních jednotek, který byl ministrem národní obrany schválen 3. října 1952. Tento předpis sice zakotvoval místo těchto jednotek v rámci armády, jejich úkoly a práva a povinnosti jejích příslušníků, avšak v praxi se často porušoval či obcházel. Nehledě na to, že řada těchto povinností byla poměrně tvrdých a práva v mnoha ohledech nepříliš veliká, ačkoliv i v této oblasti někdy docházelo k určitým úpravám ve prospěch vojáků.


K 1. září 1952 byly zřízeny poslední tři pomocné technické prapory. Jednalo se o 66. PTP v Bílině, 67. PTP ve Zdechovicích a 68. PTP v Komárně. Přesně za dva měsíce byly zřízeny čtyři prapory, nyní už tedy šlo výhradně o technické prapory. Jednalo se o 3. TP ve Dvoře Šternberk, 4. TP v Podolinci, 5. TP v Kysíblu a 6. TP ve Fulneku. V této době, na podzim 1952, měly být do zálohy propuštěni vojáci, kteří byli povoláni na podzim 1950. Vedení armády to vyřešilo tak, že je současně s propuštěním povolalo na výjimečné vojenské cvičení, tudíž namnoze ani neopustili kasárna.


V červenci 1952 bylo rozhodnuto o nasazování "pétépáků" i na stavby vojenských letišť a nadzemních součástí muničních skladů. Kontroly stranické práce u VPJ ukázaly na nedobrý stav, a tak bylo rozhodnuto o podřízení všech VPJ po politické stránce politickému oddělení náměstka ministra národní obrany pro věci materiální prostřednictvím politického oddělení na VVPJ, které bylo za tímto účelem nově zřízeno.



Třetí fáze - druhá třetina 1953 až první polovina 1954
K 1. červenci 1953 byly zřízeny tři nové technické prapory. Jednalo se o 7. TP v Orlové (brzy se přesunul do Mostu) a 8. a 9. TP v Karviné. 8. a 9. TP byly podřízeny 55. pomocné technické skupině


K 1. listopadu 1953 došlo k větší reorganizaci VPJ:
- I., II., III., IV. a V. PTP byly přečíslovány na 13., 10., 14., 11. a 12. PTP,
- 51., 53., 59., 60., 61., 64. a 66. pomocný tecnický prapor (PTP) byly přejmenovány na technické prapory (TP),
- 5. a 6. technický prapor byly reorganizovány na 5. a 6. ženijní technický prapor, vyjmuty z podřízenosti VVPJ a podřízeny Velitelství ženijního vojska.


Na jaře 1954 pak došlo k ještě větším změnám v organizaci VPJ. Ty předznamenalo zrušení 54. a 62. PTP k 1. lednu 1954. K 1. březnu 1954 byl:
- zrušen 63. pomocný technický prapor,
- přejmenován 52. pomocný technický prapor na 52. technický prapor,
- přejmenováno velitelství 55. pomocné technické skupiny (PTS) na velitelství 55. technické skupiny (TS),
- přejmenovány 10. až 14. pomocný technický prapor (PTP) na 10. až 14. technický prapor (TP),
- nově vytvořena velitelství 1., 2., 3. technické skupiny.


Podřízenost VPJ po této reorganizaci tedy vypadala takto:
- 1. TS v Praze: 51., 59., 61., 66. TP (Mimoň, Bílina, Rumburk, Bílina) a 67. PTP (Zdechovice),
- 2. TS ve Dvoře Šternberk: 1., 2., 52., 60., 64. TP (Zelená Hora u Nepomuku, Kynžvart, Svatá Dobrotivá, Děčín, Varnsdrorf),
- 3. TS v Rajhradě: 3., 4., 53. TP (Velké Losiny, Podolinec, Rajhrad) a 65. a 68. PTP (Dolní Životice, Komárno),
- 55. TS v Orlové: 8., 9., 10., 11., 12., 13., 14. TP (Karviná, Karviná, Karviná, Orlová, Horní Suchá, Ostrava, Karviná),
- Velitelství vojenských pracovních jednotek: 7. TP (Libkovice u Mostu) a 57. PTP (Kladno).


V rámci VPJ tak zůstaly jen čtyři PTP. A i tento stav vydržel jen dva měsíce, neboť již k 1. květnu 1954 byly tyto pomocné technické prapory (tj. 57., 65., 67. a 68. PTP) přejmenovány na technický prapory (TP). Tímto datem končí historie "pétépáků".



Počet obětí PTP
V letech 1950-1954 jednotkami VPJ prošlo circa 60 000 osob, z toho jednotkami PTP zhruba 40 000 osob. Lidí s klasifikací "E", tedy osob zařazených do těchto jednotkek jednoznačně z politických důvodů, pak bylo kolem 22 000.


Tyto tisíce osob se výraznou měrou podílely na výstavbě poválečné československé armády a poválečného hospodářství, které zároveň procházelo procesem nucené militarizace a superindustrializace. Tuto činnost prováděly za naprosto nevyhovujících podmínek hygienických, zdravotních i pracovních.


Samotná existence jednotek PTP porušovala řadu tehdejších vnitrostátních i mezinárodních právních aktů (smluv, zákonů, vyhlášek). Protiprávní bylo navíc i povolávání na dlouhodobá "výjimečná vojenská cvičení".


Závěr
V první fázi, vyznačující se rychlým růstem počtu jednotek i osob v nich zařazených, převažovaly především důvody represivní. V druhé fázi začalo postupně převažovat pragmatické hledisko, což se projevilo tím, že po čase přestaly vznikat PTP, a to na úkor TP, které měly ekonomické úkoly. Tento trend byl definitivně potvrzen ve třetí fázi, kdy došlo ke zrušení řady PTP, resp. reorganizaci těch zbývajících na TP a propuštění osob s klasifikací "E" (a jejímu následnému zrušení). VPJ se tak postupně změnily v samostatný druh vojska s jednoznačně účelovým charakterem. Avšak své negativní pověsti, získané především v první a na počátku druhé fázi, se už nikdy nezbavily - ani v očích zbytku armády, ani v očích veřejnosti.


V rámci VPJ je třeba rozlišovat mezi technickými prapory (TP) a pomocnými technickými prapory (PTP). Zatímco PTP byly určeny především k izolaci a perzekuci, TP vznikaly hlavně z účelových důvodů. V rámci PTP pak byl rozdíl mezi lehkými a těžkými PTP, kdy lehké se podílely především na pracích v oblasti stavebnictví, zatímco těžké PTP byly nasazovány hlavně v černouhelných revírech. Kapitolou samou pro sebe pak byly tzv. kulacké PTP, v nichž byl zaveden ještě o něco více zostřený režim.
URL : https://www.valka.cz/Vojenske-pracovni-jednotky-VPJ-t86021#318537 Verze : 0
Po 1. květnu 1954

Úvod
Od 1. května 1954 už byla sice existence pomocných technických praporů minulostí, avšak národní hospodářství (vládní resorty i národní podniky) si na levnou a rychle nasaditelnou vojenskou pracovní sílu zvyklo a nadále ji vyžadovalo, už vzhledem k řadě problémů s nimiž se potýkalo. Vojenské pracovní jednotky se tak nadále podílely na plnění národohospodářských potřeb, zejména v oblasti hornictví a stavebnictví. Dodejme, že tento stav se zcela nezměnil ani po zrušení VPJ. Příslušníci standardních armádních útvarů byli nezřídka nasazováni na vojenskou výpomoc, např. v černouhelných dolech.

Stručná historie VPJ v letech 1954 až 1963
K 22. prosinci 1955 byly zrušeny 7. technický prapor a 8. technický prapor. K 1. říjnu 1956 byl jednak zrušen kladenský 57. technický prapor, jednak došlo k reorganizaci řady dalších technických praporů:
- 4. technický prapor na 4. technický pluk (Nový Jičín),
- 52. technický prapor na 52. technický pluk (Teplá u Mariánských Lázní),

- 3. technický prapor na 137. silniční stavební prapor (Fulnek),
- 61. technický prapor na 3. silniční stavební prapor (Zákupy),
- 64. technický prapor na 59. silniční stavební prapor (Varnsdorf),
- 66. technický prapor na 79. silniční stavební prapor (Bohosudov),

- 60. technický prapor na 79. mostní stavební prapor (Děčín),
- 68. technický prapor na 157. mostní stavební prapor (Komárno).

K 1. lednu 1957 byl zrušen karvinský 9. technický prapor. K další větší reorganizaci vojenských pracovních jednotek došlo 1. října 1957. Zrušeny byly 51. technický prapor (Praha) a 79. mostní stavební prapor (Děčín). Reorganizovány byly:
- 59. silniční stavební prapor na 1. technický pluk (Jemnice),
- 53. technický prapor na 2. technický pluk (Rajhrad),
- 157. mostní stavební prapor na 3. technický pluk (Komárno),
- 3. silniční stavební prapor na 5. technický pluk (Zákupy),
- 79. silniční stavební prapor na 6. technický pluk (Bohosudov),
- 67. technický prapor na 7. technický pluk (Zdechovice),
- 1. technický prapor na 8. technický pluk (Zámek Zelená Hora u Nepomuku),
- 52. technický pluk na 9. technický pluk (Teplá u Mariánských Lázní).

Upravena byla i podřízenost jednotek. 1., 2., 3. a 4. technický pluk byly podřízeny Velitelství 3. technické skupiny v Přerově a 5., 6., 7., 8. a 9. technický pluk Velitelství 2. technické skupiny v Plzni. Na konci tohoto roku, konkrétně 20. prosince, došlo ke zrušení dalších jednotek. Jednalo se o 2., 59. a 65. technický prapor (Stříbro, Bílina, Podolinec) a 137. silniční stavební prapor (Fulnek). A k poslednímu dni roku 1957 došlo ještě ke zrušení pražského Velitelství 1. technické skupiny.

1. října 1958 bylo zrušeno plzeňské Velitelství 2. technické skupiny a přerovské Velitelství 3. technické skupiny. Stejný osud potkal i 3., 4., 8. a 9. technický pluk (Komárno, Fulnek, Nepomuk, Teplá u Mariánských Lázní). Naopak 1., 2., 5., 6. a 7. technický pluk (Jemnice, Rajhrad, Zákupy, Bohosudov, Zdechovice) zůstaly zachovány, jen přešly do podřízenosti Správy vojenských staveb Praha.

Dnem 1. prosince 1958 byly zrušeny 10., 11., 12., 13. a 14. technický prapor (Karviná, Havířov, Horní Suchá, Ostrava-Radvanice, Karviná). Díky tomu mohlo být v únoru následujícího roku zrušeno i Velitelství 55. technické skupiny (Orlová).

K 1. říjnu 1960 byly 1., 2., 5. a 6. technický pluk reorganizovány na 1., 2., 5. a 6. skupinu vojenských staveb (Krnov, Rajhrad, Zákupy, Bohosudov), zatímco 7. technický pluk(Zdechovice) byl zrušen. A nakonec došlo i ke zrušení těchto skupin vojenských staveb. Stalo se tomu dne 1. září 1963.
URL : https://www.valka.cz/Vojenske-pracovni-jednotky-VPJ-t86021#318543 Verze : 0
Zdroje:
- Bílek, Jiří: Pomocné technické prapory 1950-1954. Vznik, vývoj, organizace a činnost, Nakladatelství R, Praha 1992
- http://www.vojenstvi.cz/
URL : https://www.valka.cz/Vojenske-pracovni-jednotky-VPJ-t86021#318261 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více