ČSLA v obraně (3. část)

Autor : Jaromír Vykoukal 🕔11.09.2011 📕8.514

Seriál

  1. ČSLA v obraně (1. část)
  2. ČSLA v obraně (2. část)
  3. ČSLA v obraně (3. část)

Podobné články

Další články autora

6. Vševojsková divize v obraně

Vševojsková divize byla v té době masivní vojskové těleso. Byly

tankové divize – td ,

nebo motostřelecké divize - msd .

Pokud bojovala a bránila obranné pásmo do útoku, bránila obranné pásmo široké 30 až 45 kilometrů a hluboké 20 až 25 kilometrů .

Druhý sled byl tvořen jedním nebo dvěma pluky, buď ve vybudovaných obranných úsecích nebo ve vyčkávacích prostorech v předbojových sestavách a vybudovanými pochodovými osami do prostorů nasazení. I druhosledové pluky budovaly dvě obranná postavení. Divize jako taková pak celkově budoval 4 obranná postavení.

Vševojsková divize vytvářela tyto velitelské prvky:

- předsunuté velitelské stanoviště do 3 kilometrů od předního okraje,

- velitelské stanoviště 3 až 10 kilometrů od předního okraje.

- týlové velitelské stanoviště do 30 kilometrů od předního okraje

Logistická podpora byla řízena z týlového velitelského stanoviště, které opět postupovalo do 30 kilometrů od předního okraje.

Měla velmi silné prostředky bojového zabezpečení :

Dělostřelecký pluk – dp , tedy divizní dělostřelectvo

a1/ dělostřelecký pluk motostřelecké divize - v 1. polovině 80. let

- baterie velení a dělostřeleckého průzkumu

- 2 oddíly houfnic 122 mm po 18 ks houfnic 122 mm

- 1 oddíl houfnic 152 mm 18 ks houfnic 152 mm

- 1 protitankový oddíl 12 ks protitankových kanónů 100 mm a 6 ks PTŘS Maljutka-P na BRDM 1

a2/ dělostřelecký pluk motostřelecké divize - ve 2. polovině 80. let

- baterie velení a dělostřeleckého průzkumu

- 2 oddíly houfnic 122 mm po 18 ks houfnic 122 mm

- 1 oddíl samohybných kanónových houfnic 18 ks ShKH 152 mm

- 1 protitankový oddíl 12 ks protitankových kanónů 100 mm a 6 ks PTŘS Maljutka-P na BRDM 1

Pár upřesňujících dat ohledně protitankových oddílů.

Jak je vidět byla v nich začleněna jedna protitanková baterie samohybných odpalovacích zařízení PTŘS a celkově jejich rozšíření v ČSLA vypadalo takto:

V letech 1975 až 1989 bývalá ČSLA zavedla BRDM-2 s PTŘS Maljutka-P (9P133) do výzbroje následujících útvarů:

- motostřelecké pluky 20., 19. a 2. motostřelecké divize (9 baterií o 9 vozidlech),

- motostřelecké pluky 1., 9., 4., 13. a 14. tankové divize (5 baterií o 9 vozidlech),

- motostřelecké pluky na BVP 15. a 3. motostřelecké divize (2 baterie o 9 vozidlech),

- protitankové oddíly 20., 19. a 2. motostřelecké divize (3 baterie o 6 vozidlech),

- motostřelecké pluky na BVP u válečně vytvářených divizí (5 baterií o 9 vozidlech),

V souhrnu se jednalo o 24 baterií s 207 vozidly. Další vozidla se nacházela u vojenských škol a výcvikových útvarů celkově šlo asi o 10 ks

a3/ dělostřelecký pluk tankové divize - v 1. polovině 80. let

- baterie velení a dělostřeleckého průzkumu

- 2 oddíly houfnic 122 mm po 18 ks houfnic 122 mm

- 1 oddíl houfnic 152 mm 18 ks houfnic 152 mm

a4/ dělostřelecký pluk tankové divize - ve 2. polovině 80. let

- baterie velení a dělostřeleckého průzkumu

- 2 oddíly houfnic 122 mm po 18 ks houfnic 122 mm

- 1 oddíl samohybných kanónových houfnic 18 ks ShKH 152 mm

Je zde jasně vidět že tankové divize neměly ve svých dělostřeleckých plucích protitankové oddíly. Bylo to dáno stále přetrvávající filozofií že nejlepší zbraní proti tankům jsou opět tanky.

Dále byl u každé vševojskové divize zařazen:

a5/ samostatný raketometný oddíl motostřelecké a tankové divize ve složení

- velitelské baterie tvořenou četou ochrany, obvazištěm a družstvy – chemického a radiačního průzkumu, automobilním, hospodářským,

- spojovací baterie tvořenou rádiovou četou a spojovací četou,

- baterie technického zabezpečení tvořenou četou týlového zabezpečení, dělostřeleckou dílnou a automobilní dílnou) a

- tří palebných baterií tvořených palebnou četou, topogeodetickým družstvem, povětrnostním družstvem a družstvem počtářů.

Prapor chemické ochrany – prcho- s vozidly pro průzkum a prostředky pro úplnou dekontaminaci jednotek po použití ZHN nepřítelem

Ženijní prapor – žpr - mostní prostředky, prostředky pro odminování terénu, naopak prostředky pro kladení minových polí, zákopová technika a podobně

Průzkumný prapor – pzpr - silná jednotka s tankovou rotou a dvěma rotami průzkumných BVP nebo OT. Používala se pro bojové záštity, průzkum předního okraje protivníka a pro průzkum bojem

Dále pak měla i velmi silnou logistickou podporu:

Prapor materiálního zabezpečení - prmz

Prapor oprav techniky – prote.

Podíváme se na to, jakou taková divize měla sílu. Zkusíme odhadnout počty sil a prostředků motostřelecké divize.

Měla 360 BVP, 238 tanků, 12 PL prostředků, 24 samohybných minometů, 24 raketometů, 48 dělostřeleckých systémů. Úplně přesné počty asi nedokážu dát dohromady.

Dále je potřeba vidět asi tak 11 000 lidí všech vojenských profesí, vyzbrojených odpovídajícím množstvím ručních zbraní.

Pokud tuto sílu zahustíme na průlomové pásmo, dovedete si snad představit, jaká ničivá koncentrace se zde pokouší o útok.

Tanková divize se dá dopočítat podle výše uvedených tabulkových počtů a pro orientaci nám stačí počty uvedené motostřelecké divize.

V posledním období existence ČSLA došlo pod vlivem hlubokého dojmu, který na velení Varšavské smlouvy udělaly výsledky leteckých úderů v lokálních válkách k velkému rozvoji vojskové PVO. Na stupni divize její úkoly plnil:

plrp – protiletadlový raketový pluk . Zde se trochu zastavíme. Něco málo historie a novotin – platí pro 80. léta

Do roku 1978 měla každá vševojsková divize (motostřelecká, tanková) ve své sestavě protiletadlový pluk o čtyřech protiletadlových bateriích 57mm PLK S-60, t.j. celkem 24 ks PLK. Byla také varianta, že protiletadlový pluk měl tři baterie 57mm PLK (celkem 18 ks) a jednu baterii 30mm PLdvK vz. 53/59 (6 ks). Některé divize na snížených počtech (např. 3. msd ) měly protiletadlový pluk vyzbrojený 57mm PLK vz. 52 čs.

Vševojskové pluky (motostřelecké, tankové) měly protiletadlovou baterii o 8 ks 30 mm PLdvK vz.53/59.

Od poloviny roku 1978 začaly být vševojskové divize (20., 19., 2. msd, a 4., 9. td) přezbrojovány protiletadlovými raketovými komplety (PLRK) 2K12 KUB.

Organickou součásti vševojskové divize byl protiletadlový raketový pluk (plrp) s 5 protiletadlovými raketovými bateriemi (plrbat). Z hlediska utajení se však pluk až do roku 1991 nadále nazýval protiletadlovým plukem. Pluk se rozvinoval v bojové sestavě divize na hlavním směru zpravidla ve dvou liniích ve vzdálenosti 7 až 15 km od předního okraje. Objekty protivzdušné obrany divize byly:

- vševojskové pluky na hlavním směru,

- oddíl vojskových raket s raketovými komplety 9K52 LUNA-M nebo 9K72 TOČKA

- velitelské stanoviště divize.

Obdobně 1.td měla od roku 1984 ve své organizační struktuře plrp s PLRK 9K33 OSA (také 5 baterií).

Vojsková PVO byla důležitá v každé době. Převaha možná tušená možná skutečná u potencionálního protivníka vedla k tomu, že po roce 1978 začaly být bojové sestav nasycovány ve zvýšené míře prostředky PVO na různých úrovních.

Po roce 1978 měla vševojsková divize (20.,11., 2. msd, 1., 4. a 9. td):

- protiletadlový raketový pluk,

- vševojskové pluky (od roku 1983) protiletadlovou raketodělostřeleckou baterii a

- motostřelecké prapory protiletadlovou četu střelců PPLRK 9K32 STRELA-2.

Tak tedy motostřelecká nebo tanková divize měla z prostředků PVO:

- u protiletadlového raketového pluku - 20 ks odpalovacích zařízení 2P25 (od PLRK 2K12 KUB), nebo u 1. td 20 bojových vozidel 9A33 (od PLRK 9K33 OSA) a 14 ks 30mm PLdvK vz.53/59,

- u vševojskový pluků 16 ks bojových vozidel 9A34,9A35 (od PLRK 9K35 STRELA-10) a 16 ks 30mm PLdvK vz.53/59,

- u protiletadlových čet motostřeleckých praporů PPLRK 9K32 STRELA-2, celkem u divize asi 107 ks.

Z různých důvodů nebylo vše tak jak mělo být. Byly tyto odlišnosti.

- 3., 15. msd a 13., 14. td měly nadále klasický protiletadlový pluk s PLK.

- pět mobilizovaných divizí (18., 26., 32. msd, 16. a 17. td) bylo také s klasikou. 57mm PLK vz. 52 čs, 57mm PLK S-60, 30mm PLdvK jak kolové (vz.53) tak ještěrky (vz.53/59) byly ve skladech nedotknutelných zásob (NZ).

Toliko jak to vypadalo s prostředky PVO vševojskové divize do roku 1991. Pak tomu bylo z pochopitelných důvodů zcela jinak

Vysvětlivky:

Zvolil jsem variantu motostřelecké divize s dvěma motostřeleckými pluky v první linii, s jedním motostřeleckým plukem v druhém sledu v obraně na široké frontě a tankovým plukem v pochodových sestavách v prostoru rozmístění. Prostory pluků jsem zjednodušil ale pluk je dostatečně vysvětlen samostatně. Co je zde navíc:

PVS 1. msd – předsunuté velitelské stanoviště divize

VS 1. msd – velitelské stanoviště divize

TVS 1. msd – týlové velitelské stanoviště divize

DDS -1 – divizní dělostřelecká skupina, zde samohybný dělostřelecký oddíl vyslaný k podpoře boje prvosledových pluků.

DDS – 2 zbytek dělostřeleckého pluku s jedním samohybným dělostřeleckým oddílem a jedním oddílem tažených kanónových houfnic.

pzpr – průzkumný prapor divize v pochodové sestavě připravený k plnění průzkumných i bojových úkolů

žpr – ženijní prapor v prostoru rozmístění

prcho-prapor chemické ochrany, rozmístěný ve vyčkávacím postavení

POZ – pohyblivý odřad zatarasovací, vyčleněné síly z žpr a posilové prostředky nadřízeného velitelství-samohybné ukladače min. V případě protiútoku protivníka a jeho úspěchu pokládá minová pole na tankových směrech

PTZ – protitanková záloha, vyčleněné síly a prostředky vlastní a posilové prostředky. Jde o dočasnou jednotku určenou k odrážení tankových protiútoků protivníka

SZO – samostatný zdravotnický oddíl - posilový prostředek dodaný velitelem vševojskové armády. Divize dostávala až tři. Poskytovali první odbornou pomoc a odsunovaly raněné do vyšších zdravotnických etap.

První sled týlu divize – předsunuté zásoby dělostřelecké a tankové munice skupina vozidel s PHM a rozvinuté divizní obvaziště

Druhý sled týlu divize – rozvinuté prostory divizních skladů s prostorem rozmístění velitelství praporu materiálního zabezpečení.

Prostor rozmístěn praporu oprav techniky

Hnědé plné a čerchované čáry pak ukazují divizní a plukovní přísunové a odsunové cesty

Co nám k obraně podle naší lidové armády zbývá? No, tak jako u útoku, mám něco echtovního.

Předsunutý odřad v obranném boji divize.

V 80. letech - alespoň si to troufám tvrdit – naše armáda i Varšavská smlouva opustily ideu toho, že bychom my sami napadli našeho potenciálního protivníka. Myslím si, že převládl pragmatismus a i když se přezbrojovalo a chystaly se obranné plány a stále se tvrdilo, že útok je skutečně ten top způsob boje, pravda byla někde jinde.

Proti si myslím že by došlo při vyhlášení bojové pohotovosti stupně Válečné nebezpečí ke krytu státní hranice a by bylo vyčkáno na případný útok. Protože nikdo neví jak by ta situace vypadala, je zde prostor pro úvahu, že by se obrana naší západní hranice opřela o přirozené terénní překážky a že by její součástí bylo i cíleně budované zabezpečovací pásmo. Nevím, jak by zabezpečovací pásmo bylo široké, ale pohled na mapu ukazuje, že by mohlo být hluboké i 50 kilometrů.

Vzdálenosti v zadržovacím pásmu jsou důležité. Ale terén je důležitý stejně dokonce si troufám tvrdit, že více. Čím obtížnějším terénem bude muset protivník projít, v tím horším stavu jeho jednotky zadržovací pásmo opustí.

Průchodnost terénu je totiž kombinací únosnosti podkladu, tvarů terénu a překážek. Ten kdo se brání, může tyto jednotlivé složky výrazně ovlivnit.

- únosnost terénu je různá v různých ročních období, a je možno ji prudce snížit vytvářením zátopových pásem. Další možností je vytvořit takové podmínky na únosném terénu aby postupující jednotky musely nezbytně odejít do terénu únosného méně. To už je vrcholná úroveň asymetrického myšlení a jednání v této oblasti.

- tvar terénu je ovlivnitelný méně. Ale i zde se něco dá dělat. Lze strhnout svahy horských silnic, zasypat a zavalit průsmyky možností je více.

- překážky v terénu. To je parketa pro válčení jaké v 80. letech nebylo na pořadu dne. Zde se může plně projevit invence, představivost ale i krutost a tvrdost obránců. Takže se na to podíváme podrobněji.

1. Ztížení průchodnosti terénem - je zde možnost provést zatarasovací práce v širokém rozsahu. Jde o likvidace mostů, tunelů, důležitých dopravních uzlů, zničení a zatarasení silnic všech druhů. Jsou provedeny úpravy pro snížení průchodnosti terénem – závaly, protitankové příkopy, překážky a pokud je potřeba i již zmiňované zaplavení důležitých pásem.

2. Další prvkem je pak položení minových polí, výbušných nástrah spících i dálkově ovládaných, které opět zpomalí pohyb terénem navíc už přímo zabíjí, zraňuji a ničí vojáky a techniku protivníka.

3. Je zapotřebí co nejvíce snížit možnost protivníka využívat místní zdroje - likvidace skladů PHM, odvoz veškerých potravin, likvidace nebo otrávení vodních zdrojů, ničení objektů pro případné možné využití jako ubytovací kapacity. Vše je potřeba opět doplnit prostředky pro zabíjení a ničení - výbušnými nástrahami.

Takže cílem je dostat kolony protivníka ze silnic a jiných komunikací do terénu. Prostě musí to dopadnout tak, aby nepřítel musel opustit pochodové sestavy a přejít do předvojových nebo zůstal stát. Ženisté jsou pracovitý národ, dokáží hodně a velké množství umělých překážek dokáží odstranit. Ale jejich možnosti jsou omezené. Odklidit ze silnice dvacet nebo třicet stromů je otázka dvaceti minut, dvou motorových pil a dvaceti vojáků. Pokud jich v záseku bude několik set nebo tisíc, je to něco jiného. Velkou překážkou jsou i jiné terénní předměty - vodní toky a to i malé, prudká stoupání a klesání, skály, velké balvany.

Pokud dostaneme techniku protivníka ze silnic do terénu, tento se dostane do problémů – musí hledat objížďky, pevná místa terénu. V terénu navíc platí, že čím více techniky jedním místem projede, klesá průchodnost tohoto místa až se stane nakonec neprůchodné pro jakoukoliv techniku a začínáme znovu. Nakonec se stane, že některá technika - hlavně pásová - projede a technika kolová a technika s logistickou podporou ne. Tato technika pak musí svou bojovou techniku opustit a hledat jinou cestu. Část bojové techniky ji musí doprovázet a máme založeno na dokonalý nepořádek v pochodových a předbojových sestavách. Hroutí se logistická podpora, klesá bojeschopnost celého uskupení, roste spotřeba materiálu a hlavně velmi obtížně se udržuje pevné velení.

Pokud máme možno na zadržovací pásmo využít členitý a hustě pokrytý terén, naše možnosti se prudce zvyšují. Protivník má ztížený průzkum, obtížně lokalizuje a tím pádem ničí naše bojové a diverzní jednotky a jiné cíle. Je to logické - v ruských pláních se protivníci viděli na vzdálenost několika kilometrů, v hustém lese a horách se mohou jednotky protivníků míjet o několik desítek metrů a nedovědí se o sobě nic.

A poslední položka je to, že terén a zvláště členitý terén vylepšuje obráncům maskovaní, úkryty a tím výrazně ulehčí činnost diverzních jednotek a malých jednotek operujících před hlavním obranným pásmem. To opět odčerpá značné síly z bojových jednotek na bojové zabezpečení a průzkum. Střežení logistických jednotek a odpočinkových táborů je pak noční můrou velitelů.

V takto připraveném a řízeném zabezpečovacím pásmu je pak možno takto předžvýkaného protivníka dále silně zasáhnout. Je to vlastně třešnička na dortu možných bojových aktivit při obranném boji. Prostě nasadíme předsunutý odřad.

Obrázek číslo 3 ukazuje možnou variantu nasazení a použití tohoto odřadu.

Na obrázku vidíme:

- prostor rozmístění týlových a technických složek předsunutého odřadu

- osu a osy přesunu PO do prostoru rozvinutí PO

- místo vyčkávání POZ a minová pole jím položená před předním okrajem obrany PO

- mezilehlou čáru obrany PO

- konečnou čáru obrany PO a plánovaná minová pole před ní.

- čáru přehradné palby vyčleněného dělostřelectva

- prostory rozmístění prvního a druhého samohybného dělostřelecké oddílu od prvního dělostřeleckého pluku vyčleněných pro podporu PO

Co a tomto obrázku vidíme? Moc toho není, ale schovává se zatím hodně. Velitel divize pokud takové rozhodnutí přijme, musí udělat několik věcí. Tedy:

- vybrat jednotku z prvního nebo druhého sledu divize kterou tímto úkolem pověří.

- musí stanovit prostor kde se předsunutý odřad rozvine k prvnímu střetnutí postupujícím nepřítelem

- stanoví konečnou čáru obrany předsunutého odřadu

Vybraná jednotka se stáhne ze svého místa v bojové sestavě divize a nechá zde nezbytné bojové zajištění, logistické jednotky a vše co nepotřebuje pro vedení boje. Doplní se materiálem na plný stav a pokud to jde tak u munice vytvoří zvýšené zásoby a to hlavně munice pro dělostřeleckou výzbroj, tanky a BVP. Motostřelci pokud jsou přičleněni zvýší zásobu pěchotní a osvětlovací munice pro případ vedení boje v noci.

Velitel divize dále:

- vyčlení síly prostředky pro potřebnou dělostřeleckou podporu boje předsunutého odřadu,

- stanoví pásmo průchodu předsunutého odřadu na čáru nasazení a zpět přes přední okraj obrany divize

- velitele dělostřelectva pověří řízením palebné podpory s dočasných čar nasazení dělostřeleckých jednotek tak, aby nedošlo k rozkrytí struktury bojových sestav divizního dělostřelectva a dělostřelectva pluků před započetím vlastního obranného boje divize.

- pokud to terén a čas umožní, vyčlení o síly a prostředky do pohyblivého odřadu zatarasovacího a část ženijního praporu za účelem pomoci PO s ženijními úpravami.

Velitel předsunutého odřadu provede průzkum a zaměří se na:

- průzkum pochodové osy do prostoru rozvinutí PO

- průzkum prostoru rozvinutí PO

- průzkum jedné či více os zpětného přesunu na jednotlivé mezilehlou čáru /čáry

- průzkum jednotlivých mezilehlých čar obrany PO a konečné čáry obrany PO

Po skončení průzkumu odřad zahájí přesun. Kryje se čelní, případně boční pochodovou záštitou. Na jednotlivých vybraných čarách obrany nechává část sil k provedení nejnutnějších ženijních úprav. Pohyblivý odřad zatarasovací potom na místech určených velitelem PO položí minová pole a přemístí se do určeného prostoru.

PO se rozmístí, zamaskuje a pod clonou intenzivního průzkume se připraví k boji. Pro boj s přibližujícím se nepřítelem platí, že se odřad do boje neváže. Boj vede palbou na největší možnou vzdálenost, pomocí léček na blízko a má jediný cíl – způsobit co největší ztráty a donutit nepřítele opustit pochodové a předbojové sestavy a rozvinout se. V momentě kdy boj přejde přes kritickou mez a hrozí, že PO by mohl být obklíčen , obejit či obchvácen opouští prostor a rychlým tempem zahájí přesun na mezilehlou čáru obrany. Na místě nechá poškozenou techniku, kterou zničí a prioritně odsune padlé a raněné vojáky. Po obsazení mezilehlé čáry obrany PO nastoupí POZ a opět položí minová pole před předním okrajem mezilehlé čáry obrany PO.

Je-li možno, PO provede během přesunu několik drobných protiútoků, aby tak zpomalil postup nepřítele a donutil ho setrvat v rozvinutých sestavách. Není vyloučen ani krátkodobý střetný boj. PO se po boji o mezilehlou čáru obrany stahuje na konečnou čáru obrany PO. Zde už ve svém boji využívá i plnou palebnou podporu vyčleněného dělostřelectva. Po vyčerpání možností boje o konečnou čáru obrany velitel odesílá PZ do pásma průchodu a sám zahájí stahování. Po cestě zpět provádí připravené destrukce. Po průchodu do bojové sestavy divize se vrátí na své místo, odsune raněné a padlé vojáky na určené místo, podá hlášení o utrpěných ztrátách a zahájí reorganizaci a doplňovaní materiálu a pomocí praporu oprav techniky i opravu v boji poškozené techniky.

Takže takto. Tímto jsem ukončil můj dlouhodobý projekt, kdy jsem chtěl tak nějak ukázat lidem na Palbě i těm co sem přijdou zvenku, že ta armáda nesoucí název Československá lidová armáda nebyla jen spolek hlupáků, jak to vykreslují podivuhodnosti, jako třeba Škvoreckého Tankový prapor. Existovala jen pár desítek let, ale stala se z ní reálná síla, se kterou potenciální protivník musel počítat. Já osobně jí mám ledacos za zlé, ale pravda je, že jsem v ní sloužil rád, poctivě a nesouhlasím s mnoha dnešními názory, které ji odsuzují jako nástroj komunismu.

Tímto bych jí rád vyjádřil svoji úctu – byly to pro mě profesionálně dobré roky života, poznal jsem díky ní kus světa, spoustu prima lidí a dnes, i když na ni vzpomínám s nostalgií, jsem rád, že jsem se kdysi dávno rozhodl pro dráhu profesionálního vojáka.

Doufám, že i díky mé práci po ní nezůstane jen pár s despektem napsaných řádek v učebnici dějepisu. V této práci jsem se mohl a asi i dopustil chyb. Žádám tímto o shovívavost a pokud něco najdete, dejte vědět abych mohl text opravit.

V dalších částech tohoto cyklu prací o ČSLA se přesuneme do mého pracovního prostoru, tedy do týlového zabezpečení s důrazem na službu PHM.

Seriál

  1. ČSLA v obraně (1. část)
  2. ČSLA v obraně (2. část)
  3. ČSLA v obraně (3. část)

Podobné články

Další články autora

Autor : Jaromír Vykoukal 🕔11.09.2011 📕8.514

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře