ČSLA v obraně (1. část)

Autor : Jaromír Vykoukal 🕔11.09.2011 📕8.949

Pro ČSLA byla za mojí kariéry v ní podle platných bojových řádů obrana považována za jeden z hlavních druhů boje. Bylo stanoveno, že je to jediný způsob, jak způsobit protivníkovi rozhodující ztráty a pokud máte obrannou politickou doktrínu, jak přenést boj zpět na jeho území poté, co jeho agresi, tedy lépe útočný nápor správně vedenou obranou vyčerpáme.

Přípravu vojáka na boj a jeho předpokládané chovaní v boji, jsem se pokusil rozebrat v první části tohoto pojednání. V druhé rozsáhlé práci jsem se pokusil probrat, jak asi vypadal útočný boj útvarů a jednotek naší Československé lidové armády. V třetí a to této části se pokusím podle mě známých fakt a praxe popsat to, jak ČSLA měla postupovat v případě obranného boje. Jako základ tohoto dílu bude sloužit tabulka číslo 1: Tabulka základních norem obraného boj. Tyto údaje jsou výpisem z tehdy platných bojových řádů, které byly v celé šíři přejaty od Sovětské armády a měly být implantovány do našich podmínek. Díky tomu se v platných bojových řádech objevovaly kapitoly na téma obrana mořského pobřeží, námořní výsadek, boj v poušti a podobné stati, které v podmínkách SSSR byly v pořádku, ale které působily poněkud nepatřičně v podmínkách naší armády. Jednalo se o tyto bojové řády, které 1984 pak platily tyto bojové řády:

Všeob-Ř-1, 1984, Bojový řád pozemního vojska Československé armádě. Část 1 (divize, brigáda, pluk)

Všeob-Ř-2, 1984, Bojový řád pozemního vojska Československé armádě. Část 2 (prapor, rota)

Všeob-Ř-3, 1984, Bojový řád pozemního vojska Československé armádě. Část 3 (četa, družstvo, tank)

Taktický
stupeň
Brání Bojová sestava - rozměry
Mezery Místo velení Bojové zabezpečení
Šířka Hloubka
Družstvo Obranné postavení Do 100 metrů neurčeno není přímo v sestavě hotovostní zbraň v postavení
Četa Opěrný bod Do 400 metrů Do 300 metrů není přímo v sestavě Pozorovatel a hotovostní zbraň v postavení
Rota Opěrný bod Do 1500 metrů Do 1000 metrů Do 1,5 mezi rotami v sestavě do 3000 m Pozorovatel, hotovostní BPV či tank v opěrném bodu
Prapor Obranný rajon Do 5000 metrů Do 3000 metrů Do 1,5 mezi rotami VPS do 3000 m Bojové zajištění v síle až četa až 2 km před předním okrajem
Pluk Obranný rajon Do 10 až 15 km Do 12 km Do 1,5 mezi rotami P do 1 km VS 4 po 6 km TVS do 15 km Předsunuté postavení v síle až prapor, 6 až 8 km před předním okrajem
Divize Obranné pásmo Do 30 až 45 km Do 20 až 25 km Do 1,5 mezi rotami PVS do 3 km VS 3 až 10 km TVS do 30 km Předsunutý odřad v síle pluk až pluk 20 až 40 km před předním okrajem

Tabulka č. 1: Tabulka základních norem útočného boje

Teď je na místě vysvětlení, o co vlastně jde. Proto se podíváme na zde uvedené zkratky a vyložíme si pár pojmů, které se v dalším textu budou používat. Napřed zkratky použité v tabulce:

 

P - pozorovatelna pluku, divize – jakési oči a uši těchto velitelských stupňů, byla buď statická a mohla být i ve vyčleněném vozidle.

PVS - předsunuté velitelské stanoviště divize

VPS - velitelsko pozorovací stanoviště praporu

VS - velitelské stanoviště pluku nebo divize

TVS - týlové velitelské stanoviště

Z tabulky jasně vystupují taktické a normy obranného boje.

Všechna tato data jsou přesně vypsaná z výše uvedených tehdy nově zavedených bojových řádů. Jejich přijetím se tyto normy ČSLA staly kompatibilní s celou Varšavskou smlouvou.

Jako další nezbytná podmínka orientace v textu je Tabulka číslo: 2 Taktické značky používané v ČSLA

Tabulka č. 2: Taktické značky používané v ČSLA.

Součástí značek jsou i předepsané zkratky. Ty jsou vysvětleny v tabulce, ale znovu jsou vysvětleny u jednotlivých schémat - bojových sestavy i když tím někdy vznikla duplicita – je to lepší pro přímé pochopení obrázků i textu. Těch značek a zkratek bylo nekonečné množství, byly všeobecné - výběr viz výše, a speciální podle jednotlivých druhů vojska služeb.

Hlavní pojmy použitých v textu osvětlujících obranný boj

Obrana je jeden z druhů boje. ČSLA ho považovala za druhý nosný druh boje. Jejím cílem bylo způsobit útočícímu nepříteli velké ztráty, odrazit jeho útok, udržet zaujaté postavení a tím vytvořit příznivé podmínky pro přechod k rozhodnému útoku.

Úspěchu v obraně se mělo dosáhnout pomocí těchto opatření:

- dovednou organizací systému paleb

- pokud to umožní časový faktor tak vybudováním a zamaskováním jednotlivých postavení

- využitím terénních tvarů a terénních předmětů

- vytrvalostí a úporností každého vojáka, osádky a všech nasazených jednotek při odrážení nepřátelských útoků

Obrana měla být odolná, aktivní a způsobilá odrazit útok tanků tedy musí být protitanková. Dále v ní měla být provedena opatření proti účinkům zbraní hromadného ničení, zejména jaderným a chemickým. Měla být vykonána opatření pro její odolnost a snížení účinků paleb dělostřelectva a leteckých úderů nepřítele.

Jednotky v obraně měly pevně držet zaujatá postavení a nesměly je opustit bez rozkazu nadřízeného velitele.

Přechod do obrany se uskutečnil za dvou variant:

1: Přechod do obrany za přímého dotyku s nepřítelem. Byl to případ kdy naše jednotky byly v pohyblivém boji s nepřítelem a vývoj situace si přechod do obrany vyžádal. Tehdy se na dosažených čarách jednotky zastavily a provedly manévr tak, aby mohly využít terén co nejlépe pro vlastní kryt. Ihned začala organizace pozorování a palebného systému tak, aby bylo vyloučeno překvapivé napadení silami nepřítele. Jednotky se okamžitě v určených prostorech začaly zakopávat a k jejich krytu se využilo všech palebných možností. Všechna postavení se okamžitě koncipovala tak, aby byla schopna kruhové obrany. Velké odpovědnost pak ležela na předsunutých postaveních a přímém zajištění jednotek přecházejících do obrany. Takový přechod do obrany byl silně stresující a vyžadoval vysokou odolnost bojujících jednotek – často se totiž mohlo stát, že do této obrany se přecházelo poté, co byl zastaven útok vlastních sil, z čehož plynuly možné morální a volní otřesy způsobené ztrátami živé síly a bojové techniky.

2: Budování obrany mimo dotyk s nepřítelem. Tato varianta byla příznivá v tom že bylo možno vybudovat obranu v klidu a promyšleně bez rizikových faktorů působení nepřítele. Jako první byla provedena rekognoskace terénu, byly vybrány nejvýhodnější čáry pro vybudování jednotlivých postavení vševojskových sil, dělostřelectva a byly prověřeny prostory rozmístění zabezpečujících jednotek. Bylo provedeno důkladné ženijní budování a maskovaní všech prostor. Bylo možno využít všech výhod pro zastřílení hlavních zbraní, vybudovat předsunutá postavení, postavení bojových zajištění a někdy i vyslat do prostoru před předním okrajem předsunuté odřady.

V šedesátých a sedmdesátých letech se používal i termín „obrana na široké frontě“. Měl se používat na podružných směrech, v těžko dostupném terénu, při vlastním nedostatku sil a prostředků a při odchodu z boje. Jednotkám se pak určovali výrazně větší úseky a rajóny než normálně.

Bojová linie – rozmístění bojových vozidel vedle sebe s nařízenými rozestupy, platná pro jakýkoliv způsob boje.

Bojová sestava – je tvar, v němž jsou jednoty rozvinuty k vedení boje. Bojovou sestavou družstva je rojnice

Bojové zajištění – je druh zajištění, jehož se používá v boji k zabezpečení vojsk před nenadálým napadením a prováděním průzkumu nepřítelem

Hotovostní palebné prostředky jsou prostředky určené ke zničení jednotlivých nepřátelských skupin, které provádí průzkum, chtějí vytvořit průchod v zátarasech nebo pronikly do hloubky obrany. U střeleckých družstev, motostřeleckých družstev to bývají hotovostní kulomety. U tankových jednotek to býval hotovostní tank. Obsluhy – osádky těchto zbraní jsou v neustále pohotovosti k okamžitému vedení paleb ze záložních nebo dočasných palebných stanovišť.

V hlubší minulosti měl hotovostní kulomet i další úkoly. Měl za úkol ničit pozorovatele a skupiny nepřátel, nedovolit nepříteli nekryté pohyby a měl ho omezit v ženijních pracích, hlavně v budování průchodů v minových polích a drátěných zátarasech.

Léčka je skryté rozmístění jednotky na nejpravděpodobnější cestě postupu nepřítele. Jejím cílem je :

- u malých léček zřizovaných průzkumem zajetí nepřátel, dokumentů, vzorků výzbroje a výstroje nepřátelských vojáků

- u velkých celků a léček tankových jednotek jde o překvapivé napadení s cílem pouze a jen ničit a oslabovat postupujícího nepřítele a donutit ho se předčasně rozvinout. To bývá i úkolem předsunutého odřadu v obraně.

Dotyk někdy i přímý dotyk je stav, kdy se postupující nepřítel přiblíží k naší obraně na dohled a dostřel pěchotních zbraní.

Maskování je prvek bojového zabezpečení a zahrnuje opatření jejichž cílem je v obraně zajistit utajení:

- rozmístění vlastních jednotek a to s důrazem na utajení průběhu předního okraje obrany

- určených os a čar pro rozvinování jednotek druhých sledů k protiztečím

- čáry nasazení pohyblivých odřadů zatarasovacích a protitankových záloh

- prostorů rozvinutí prostředků dělostřelectva vojskové PVO

Obsahuje všechny druhy maskování od prostého překrytu vegetací , přes světelné, infračervené a radiolokační maskování až po výrobu a rozmisťování maket.

Minové pole - je úsek terénu, kde jsou položeny miny. Jsou minová pole PP- protipěchotní, PT – protitanková a smíšená. Podle způsobu uvádění k činnosti se mohou být řízená – tedy odpalovaná obsluhou nebo neřízené

Palba je působení střelami na cíl. Palba je základní prostředek ničení nepřítele v poli. Podle směru může jít o tyto druhy paleb:

a/ čelní, tedy palba z děl a pěchotních zbraní, vedená tak že postupující nepřítel je ostřelován čelně

b/ boční která směřuje do boku nepřítele. Byla plánována ze záložních stanovišť, pokud nepřítel začne pronikat obranou

c/ šikmá, která je vedená k frontě nepřítele v ostrém úhlu

d/ křížová palba je palba vedená na jeden cíl ze dvou či více směrů

e/ palba za pohybu byla základní typ palby tanků a tankových jednotek při protizteči. Užívala se k ničení palebných prostředků techniky a živé síly která nebyl ukryta a byla v pohybu

f/nastražená palba byla palba zahájená s překvapením a na malou vzdálenost. Prováděly ji většinou hotovostní zbraně – kulomety nebo hotovostní tanky

g/ palba salvami byla palba malých jednotek zahajovaná současně na povel příslušného velitele. Používala se k ničení nahromaděných nepřátelských bojových sestav, k odrážení překvapivých průniků protivníka a k boji s nízkoletícími letouny a vrtulníky

h/ přehradná palba byla palba dělostřelectva minometů a raketových prostředků vedená po určitou dobu na přesně stanovenou čáru k vytvoření palebné clony. Byla určena k zastavení nebo alespoň narušení nepřátelské zteče. Byla připravena dopředu na všech odhadnutých tankových směrech a byla to palba hromadná za použití všech vyčleněných sil. Mohla být:

h-1/ nepohyblivá, která byla vedena na bezpečnostní vzdálenost před vlastními jednotkami, vyžadoval ji určený velitel

h-2/ pohyblivá, která provázela útočícího nepřítele od jeho příchodu na dohled a dostřel až po bezpečnostní vzdálenost. Měla narušit bojové sestavy tanků a popít sesedlou pěchotu.

Opěrný bod – v obraně zvláště důležitý terénní úsek, který upravuje rota či četa k obraně tak, aby se z nich dal přehradit směr postupu nepřítele.

- opěrný bod čety je tvořen třemi obrannými postaveními družstev

- opěrný bod roty je tvořen třemi opěrnými body čet

- tři opěrné body rot tvoří obranný rajon praporu. Je jedno, jestli jde o motostřelecké či tankové jednotky.

Palebný úkol je časově a prostorově vymezený a účelně stanovená palebná činnost zbraně, zbraňového systému a, jednotky i vyššího celku. Vždy se určoval hlavní palebný úkol a jeden nebo dva doplňkové palebné úkoly.

Palebný sektor – je prostor vymezený stanovištěm zbraně a dvěma body v terénu. Určuje se pro stanovení palebného úkolu jednotlivých vojáků nebo zbraní, tanků a posilových palebných prostředků

Palebné pásmo je prostor vymezený křídly jednotky a nejméně dvěma body v terénu. Určoval se pro stanovení palebných úkolů jednotek

Palebné stanoviště je místo, ze kterého zbraň, bojové vozidlo, zbraňový systém střílí a které je pro střelbu připraveno ženijně, zastřílením a nácvikem. Záložní palebné stanoviště se buduje také předem a slouží pro vedení střelby, pokud je tato činnost z původního stanoviště znemožněna činností nepřítele.

Dočasné palebné stanoviště je palebné stanoviště vyčleněních zbraní určených k plnění zvláštních palebných úkolů. Například:

- podpora boje bojového zajištění

- střelba v noci do úseků soustředěných paleb

- podpora boje předsunutého odřadu operujícího před předním okrajem

- palba k odražení nepřátelského průzkumu.

Po splnění všech úkolů se toto stanoviště vyklízí a neobsazuje.

Palebné postavení je to prostor palebných stanovišť zbraní určité jednotky, útvaru. A to jak vševojskového tak i druhu vojsk, tedy zde myšleno dělostřeleckého. Tedy minometné baterie, dělostřeleckého pluku, raketometné čety a tak různě.

Dělila se na čtyři druhy:

- hlavní – zde je už jasno.

- záložní – zde je také jasno

- dočasná, zřizovaná podle stejných zásad jako záložní palebná stanoviště

- klamná, která slouží k oklamání protivníka

Systém paleb v obraně je souhrn pásem souvislých paleb všech druhů před předním okrajem i v hloubce obrany

Protizteč je aktivní forma bojové činnosti v obraně. Rozumí je jí zteč provedená obráncem na nepřítele, který se vklínil do obrany. Jejím cílem je zničit tohoto nepřítele a obnovit původní přední okraj vlastní obrany a případně přejít do šířeji koncipovaného útoku. Aby uspěla, musí být rychlá, razantní a překvapivá. Provádí ji jak vytlačené jednotky, tak i síly a prostředky nadřízeného.

Pozorovací hlídka byla skupina 2 až 3 pozorovatelů určená k pozorování z pozorovacího stanoviště tedy pozorovatelny. Určuje se jí pozorovací sektor, což je část terénu v podobě kruhové výseče. Její vrchol tvoří pozorovatelna a levý a pravý okraj pak kvalitní orientační body. To jsou terénní tvary a předměty které nelze zničit tak, aby po nich nezbyla viditelná stopa.

Pozorovací pásmo je pás terénu, který je povinna jakákoliv jednotka povinna konat pozorování. Pásmo je určeno do šířky a do hloubky je omezeno možnostmi pozorovatelů a průzkumných prostředků.

Sled je část sestavy a je tvořen jednou či více jednotkami, útvary nebo svazky uřčenými ke splnění určitého úkolu. Sledy v sestavě následují za sebou a jsou od sebe vzdáleny přesně stanovenými vzdálenostmi.

Vyčkávací prostor je vymezená část terénu, ve které se rozmísťují stanovené síly před nasazením do akce podle samostatně vydaných rozkazů.

Popis činnosti jednotlivých organizačních stupňů ČSLA v útočném boji.

 

1. Družstvo v obraně

Motostřelecké družstvo ČSLA bránilo obranné postavení široké až 100 metrů. Jeho hloubka nebyla stanovena, ale byla dána tvarem ženijních úprav. Úkol plnilo v sestavě čety. Jeho úkol byl jednoduše popsán: „Úporně bránit zaujaté postavení a bez rozkazu nadřízeného je neopouštět

Šlo-li o družstvo na BVP-1, BVP-2 bylo tvořeno sedmi vojáky na zemi - velitel družstva, 2 kulometčíci, čtyři střelci. Dále pak řidič vozidla a střelec operátor z palubních zbraní. Jeden či dva střelci z SA .58 nesli i jednorázovou pancéřovku.

U družstev na OT-64 byla sestava: pancéřovník a pomocník pancéřovníka, kulometčík a pomocník kulometčíka, 4 střelci, velitel, řidič a střelec z palubní výzbroje tedy 11 vojáků.

Vozidlo bylo začleněno do sestavy nebo do 50 metrů za sestavou a podporovalo palubními zbraněmi svůj roj.

Velitel družstva se pohyboval přímo v sestavě družstva.

Velitel družstva - na základě rozkazu velitele čety - vydával bojový rozkaz s tímto obsahem[/b]:

a/ Orientační body

b/ Situace - nepřátelské a spojenecké jednotky, hodnocení situace

c/ Posily - například tank a odloučení - třeba odvelení BVP/OT

d/ Samotný úkol čety, družstva a sousedů

- provedení prací pro vybudování obranného postavení a časové parametry

- stanovil úkoly pro: kulomety a protitankové zbraně a to vždy tak, že stanovil hlavní a záložní palebné postavení, a jejich hlavní a doplňkové palebné sektory.

- stanoviště střelců ze samopalů

- stanoviště a záložní stanoviště BVP anebo OT, palebné sektory palubních zbraní

- pro celé družstvo pak stanovil způsob vedení palby při odrážení zteče nepřátelských tanků a pěchoty a úsek soustředěné palby družstva

e/ Určil zásoby

f/ Povely a signály

g/ Dobu pohotovosti

h/ Zástupce při svém vyřazení z boje.

Co k tomu napsat více? Je toho hodně. Do obrany se přecházelo v přímém dotyku nebo mimo dotyk s nepřítelem. Družstvo zaujímalo postavení tak, aby mělo od samého počátku jejího budování možnost společně se sousedy ničit palbou nepřítele před opěrným bodem čety a ne jeho bocích.

Prioritně se organizovalo pozorování a systém paleb a to jak před předním okrajem tak i po jeho bocích. Systém paleb musel zajistit boční palbu a křížovou palbu před přední okraj, do mezer mezi vlastním postavením a sousedy, kruhovou obranu a palbu na nízkoletící cíle.

Palebný systém nabyl pohotovosti poté, kdy všechny palebné prostředky zaujaly palebná stanoviště a byla zásobena municí. V rámci palebného systému se určila i hotovostní zbraň, kulomet a jeho úkoly.

Hotovostní zbraň ničí přednostně jednotlivé nepřátelské skupiny, které se snaží proniknout do postavení družstva, provést průzkum, vytvořit průchody v zátarasech či proniknout v boji do hloubky vlastní obrany.

Obrázek číslo 5 pak ukazuje, jak vypadalo vybudované obranné postavení motostřeleckého družstva s BVP.

Popis toho co na obrázku vidíme:

Pozice 1: palebné stanoviště kulometu

Pozice 2: záložní palebné postavení kulometu

Pozice 3: krytá střílna pro kulomet učený pro boční palbu

Pozice 4: nakrytý ochranný okop

Pozice 5: výklenek

Pozice 6: okop – hlavní palebné stanoviště BVP

Pozice 6a: okop- záložní palebné stanoviště BVP

Pozice 7: spojovací zákop směrem záložnímu postavení družstva

Pozice 8: směr budování dalšího zákopu za účelem propojení se sousedem.

Plné šipky naznačují palebné sektory jednotlivých zbraní, zde kulometů a BVP, přerušované šipky pak záložní palebné sektory stejných prostředků vedení boje.

USP-1 a USP-2 jsou úseky soustředěné palby družstva.

Ženijní práce mají tento postup:

Jako první se hloubí jednotlivé okopy , ty se potom propojí spojovacími zákopy. Pokud je čas, spojovací zákopy se vyhloubí na plný profil. V dalším pořadí se budují výklenky pro munici, a zřizuje se nakrytý pohotovostní úkryt. Pro představu jaký rozsah ženijních prací jen u družstva musel být vykonán, ukazuje obrázek číslo 4. Je na něm vytvoření okopu pro samopalníka. Popis a rozměry není potřeba samostatně vysvětlovat.

A budeme pokračovat tím, jak asi vypadal průběh boje. Zde přejdu do přítomného času.

Velitel družstva je na takovém místě, odkud může vydávat povely a pozorovat signály velitele čety. Je-li zahájena palebná příprava nepřítele, pozorovatel nepřetržitě pozoruje a ostatní příslušníci družstva se ukryjí v pohotovostním či jiném úkrytu. Jsou připraveni okamžitě zaujmout svá místa v postavení družstva. Jakmile pozorovatel oznámí zahájení zteče, družstvo se připraví k boji.

Palba se na nepřítele se zahajuje, když se přiblíží na účinný dostřel zbraní družstva. Při přiblížení nepřítele k přednímu okraji obrany se palba družstva vystupňuje na nejvyšší míru. Obrněné cíle se ničí vším, co je k dispozici a sesedlá pěchota se ničí hlavně palbou kulometů a samopalů. Jakmile nepřátelská pěchota dorazí na 30 až 40 metrů před vlastní okopy přijdou ke slovu ruční granáty a palba zblízka.

Jestliže některý z kulometů byl určen pro vedení nástražné palby, nesmí se do zahájení nepřátelské zteče ničím prozradit. Jakmile se nepřítel objeví v určeném sektoru, kulometník sám zahájí palbu s maximální intenzitou.

Zde je potřeba navázat samostatným postem jak na tom jsou s obranou tankové jednotky. Ale na začátek si musíme uvědomit, že tankové stejně jako motostřelecké jednotky spadaly pod všeobecný název vševojskové jednotky a tak tabulka taktických norem platí i pro ně.

Tankové jednotky, tedy jednotlivé tanky s osádkou, tankové čety a roty působí v obraně zpravidla v rámci svého praporu. Pokud je stanoveno jinak, jsou rozčleněny k jednotlivým motostřeleckým jednotkám jako posilové síly. Někdy se jich používalo jako protitankových záloh a hlouběji v minulosti i jako tankových léček.

Při zaujímání obrany tankovou jednotkou byly určeny úkoly k:

- zaujetí postavení jednotlivých tanků a tankových jednotek

- pozorování

- určení palebného systému před předním okrajem a na bocích k odražení zteče nepřátelských jednotek. Ten musí umožnit palby čelní, boční, křížové a rychlý manévr palebnými prostředky podél předního kraje i z hloubky.

- ženijnímu budování obrany pod ochranou vlastní palby a palby přidělených sil a nadřízeného velitele

Velitel tanku - na základě rozkazu velitele tankové čety -   vydával bojový rozkaz s tímto obsahem[/b]:

a/ Orientační body

b/ Situace - nepřátelské a spojenecké jednotky, hodnocení situace

c/ Samotný úkol vlastní tankové čety, tanku a sousedů

 - provedení  prací pro vybudování obranného postavení a časové parametry

 - stanovil úkoly pro hlavní zbraň tankový kanón a to vždy tak, že stanovil hlavní a záložní palebné postavení, a jejich hlavní a doplňkové palebné sektory.

  - způsob vedení palby při odrážení zteče nepřátelských tanků a pěchoty a úsek soustředěné palby družstva

d/ Určil zásoby

e/ Povely a signály

f/ Dobu pohotovosti

Pro názornost si tedy prohlédneme obranné postavení tanku s palebným náčrtem

Co na obrázku vidíme:

- průběh předního okraje obrany – může jít o motostřelecké jednotky

- umístění minových polí a zátarasů, které pro tankové jednotky s nedostatkem pěchoty pro jejich blízkou ochranu stále neztratily svůj význam

- hlavní a záložní postavení samotného tanku

- A1 – A2 jsou orientační body které stanovují hlavní palebný sektor palby tanku

- B1 – B2 jsou potom orientační body, které určují záložní palebný sektor

ÚSP tanku je úsek soustředěné palby vlastního tanku

ÚSP čety je úsek soustředěné palby tankové čety

Vždy je určena vzdálenost k orientačním bodům a úsekům soustředěné palby

Tank zahajoval palbu vždy na rozkaz velitele čety a do té doby nesmí prozradit žádnou aktivitou své postavení. Jeho úkolem bylo ničit palbou tanky a jiné obrněné prostředky nepřítele, živou sílu a pevně držet palebná postavení.  Velitel tanku byl povinen zabezpečit neustálou bojovou pohotovost k odrážení nepřátelských ztečí a určit pozorovatel, který pozoruje nepřítele, sousedy a pokud vypadne spojení po rádiové síti i signály velitele čety.

Tolik tedy zatím k tankům a tankovým osádkám jako ekvivalentu družstev.

Historicky, pokud se podíváme i na šedesátá léta, je potřeba se zmínit i o třech typech družstev, která  se už v osmdesátých letech neobjevovala a o jejich úkolech v obraně.

Kulometné družstvo - vyzbrojené dvěma těžkými kulomety Gorjunov.Tyto nahradily od poloviny padesátých let československé těžké kulomety vzor 37. Družstvo se přidělovalo střelecké četě. a zaujímalo vlastní postavení podle rozhodnutí velitele čety. Kulomety vedly palbu z odkrytých zamaskovaných palebných stanovišť. A to jak hlavních, tak i záložních. Tyto byly budovány jako samostatné pro jednotlivé kulomety a byl–li čas, byly spojeny spojovacím zákopem. Palbu zahajovaly na rozkaz velitele čety nebo velitele kulometného družstva. Pokud nepřítel dosáhl pásmo pro připravenou palbu kulometních samostatně zahájil palbu a vedl ji s maximální intenzitou, kulometník na rozkaz nebo samostatně měnil stanoviště tak, aby nevedl palbu delší dobu z jednoho místa.

  Tarasnicové družstvo – vyzbrojené dvěma tarasnicemi vzor 21, bylo v té době hlavní těžkou palebnou silou pěchoty. V obraně plnilo úkol zpravidla v sestavě střelecké čety. Jeho hlavním úkolem bylo ničení tanků a ostatních obrněných vozidel nepřítele. Zaujímalo postavení současně s ostatními jednotkami čety a velitel čety mu určil stanoviště, záložní stanoviště a úkoly. V postavení čety se pro tarasnice budovaly  přimknutá nebo vysunutá palebná stanoviště, pohotovostní úkryty a výklenky pro střelivo. Rozstup byl určen na 50 metrů.

Do zahájení nepřátelské zteče se tarasnice nesměly ničím prozradit. Potom zahajovali palbu na rozkaz nebo samostatně. Jiné cíle než popsané určí velitel podle vývoje situaci v jeho působnosti.

Družstvo granátometné – zavedeno v letech roce 1978 až 1979. Motostřelecké roty na OT 64  byly v porovnání s rotami na bojových vozidlech pěchoty BVP-1 palebně slabší a proto byly doplněny jedním OT-64 s granátometným družstvem s granátomety AGS 17 ráže 30 mm. Palebné úkoly byly podobné jako u tarasnicových, jen boj s obrněnou technikou nebyl na potřebné úrovni.

Za tento exkurs se vám omlouvám byl způsoben tím, že se mi tyto varianty družstev velmi líbí a myslím si, že byste se s nimi alespoň trochu měli seznámit i vy.

Autor : Jaromír Vykoukal 🕔11.09.2011 📕8.949

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře