Sedan 13. května 1940

Autor : Miroslav Šnajdr 🕔07.09.2011 📕12.894

Pokud je řeč o leteckých bojích provázejících známou bitvu u Sedanu z roku 1940, pak jde téměř vždy o akce 14. května. Toho dne se odehrály doslova sebevražedné nálety britských bombardérů proti německým pontonovým mostům přes řeku Meusu. Letouny Fairey Battle a Bristol Blenheim uskupení Advanced Air Striking Force a No 2 (Bomber) Group vykonaly na 109 vzletů. Výsledkem byl skutečný masakr. Nevrátilo se plných 45 Battlů a Blenheimů, tři další nouzově přistály a nejméně 15 utržilo poškození. Úroveň ztrát dosáhla plných 44 %. Na německé straně byl 14. květen pro výrazné úspěchy pilotů Messerschmittů Bf 109 E, čelících pokusu o spojeneckou vzdušnou protiofenzivu, označován jako Den stíhačů (Tag der Jäger).


Roj střemhlavých bombardérů Junkers Ju 87B 

Pro výsledek sedanské bitvy, zásadním způsobem ovlivňující celé západoevropské tažení německé Wehrmacht, však byla podstatnější vzdušná aktivita předchozího dne, 13. května. Luftwaffe toho dne nad Meusou naplno předvedla své ofenzivní možnosti.

Řez srpem a bitva na Meuse

Když 10. května 1940 nacistické Německo zahájilo ofenzivu na západní frontě, připadla hlavní role Skupině armád A (Heeresgruppe A) Generalobersta Gerda von Rundstedta. Zatímco pozornost spojeneckého velení poutaly události v Nizozemsku a Belgii, kde útočila Skupina armád B, důležitější události pro výsledek celého tažení se odehrávaly jižněji. Zde po úzkých a klikatých cestách vedoucích ardenskými lesy postupovaly německé mechanizované kolony Skupiny armád A. Mířily k řece Meuse. Měly proniknout obtížným terénem Arden, stočit se severním směrem a jako seknutím srpu odříznout spojenecké armády v Belgii.


Francouzské jednotky u Sedanu disponovaly jen nedostatečnou protiletadlovou obranou

Úder vedla tanková skupina Kleist (Gruppe von Kleist) pod velením Gen. Ewalda von Kleista. Jejích pět tankových divizí bylo rozděleno mezi dva sbory. Guderianův XIX. sbor (XIX. Armeekorps) se skládal ze tří divizí (2., 1. a 10. PzDiv.). Postupoval směrem k Sedanu, kde zaujaly obranu slabé útvary francouzské 2. armády. XXXXI. sbor generála Hanse-Georga Reinhardta se skládal ze dvou divizí (6. a 8. PzDiv.) a mířil k Monthermé, který bránily útvary francouzské 9. armády. Dále na severu pak útočily Ardenami dvě tankové divize XV. sboru generála Hermanna Hotha. Blížily se k Dinantu, opět bráněnému 9. armádou. Jedna z nich, 7. tanková divize vedená charismatickým generálem Erwinem Rommelem, pronikla k Meuse již ve dvě hodiny odpoledne 12. května.


Vesnice Raucourt zničená 13. května náletem Stuk

Němcům stály v cestě pouze druhořadé francouzské útvary. 9. armáda Gen. Andrého Corapa zaujímala obranné pozice v délce zhruba 80 kilometrů podél řeky Meusy od Numuru po Pont-á-Bar, který ležel severně od Sedanu. Její úkol podle francouzských představ spočíval především v krytí pravého křídla manévrových sil operujících v Belgii. Skládala se z devíti divizí (včetně dvou jezdeckých), přičemž pěší divize byly převážně tvořeny špatně vycvičenými záložníky. Sousední, a nutno říci, že ještě slabší 2. armáda generála Charlese Huntzigera držela Meusu od míst, kde řeka opouštěla francouzské území až po Maginotovu linii (celkem 71 km). Disponovala devíti divizemi, opět včetně dvou jezdeckých. O tom, že na tyto dvě armády dopadne hlavní nápor mohutných tankových jednotek Rundstedtovy Skupiny armád A, neměla zprvu francouzská generalita sebemenší potuchy. Skutečnost, že těžiště německého útoku leží v Ardenách, si francouzský vrchní velitel generál Maurice Gamelin nicméně uvědomil již 11. května. Začal do ohroženého prostoru směřovat posily, přičemž spoléhal, že rychlost německé ofenzivy zbrzdí špatná průchodnost Arden a tok řeky Meusy. Němci však postupovali podstatně rychleji, než si francouzská generalita dokázala představit i v těch nejdivočejších snech, a 12. května již dorazili k řece.

Situace na frontě 13. května

Nejdále na sever se na řece Meuse zmocnili Němci předmostí nedaleko belgického Dinantu, v pásmu operací Corapovy 9. armády. U Houx, asi 4 km severně od Dinantu, infiltrovali vojáci motocyklistického praporu Rommelovy 7. PzDiv. v noci z 12. na 13. května po starém jezu na malý ostrov uprostřed řeky a pak na západní břeh. Zde vytvořili malé předmostí. K dalším násilným přechodům přes Meusu za využití gumových člunů došlo brzy ráno 13. května. Hlavní úder vedly dva prapory 7. střeleckého pluku (Schtz.Rgt. 7) u Dinantu. U nedaleké vesnice Bouvignes se přepravovali na člunech vojáci 6. pluku. V poledne již Rommelovi muži drželi na západním břehu řeky předmostí o šířce pět kilometrů a hloubce 3 km.


Zbrojíři připravují k akci bombardér Heinkel He 111

Další kritické místo francouzské obrany na řece Meuse se nacházelo na jih od Dinantu, již na francouzském území u Monthermé, asi 32 km severně od Sedanu. Zde útočil XXXXI. sbor generála Hanse-Georga Reinhardta, patřící do Gruppe von Kleist. 6. PzDiv. dosáhla Meusy u Monthermé večer 12. května a přechod zahájila v 16.00 následujícího dne. Její vojáci řeku překročili na nafukovacích gumových člunech a na západním břehu vytvořili malé předmostí.


Dornier Do 17Z Staffel 3./KG 76, bitva o Francii, rok 1940

Rozhodující přechod přes Meusu se měl odehrát u Sedanu, kam pronikl předchozího dne (12. května) další sbor tankové skupiny Kleist, Guderianův XIX. Armeekorps. Úsek fronty zde bránily dvě slabé pěší divize, 55e a 71e division d’infanterie, patřící do IIe Armée. Francouzská obrana se opírala o tenkou síť betonových pevnůstek vybudovaných na jižním břehu řeky. Divizní dělostřelectvo bylo podpořeno kanony poskytnutými 10. sborem. Útok přes řeku zde německé velení naplánovalo na 16.00 středoevropského času.

Plán vzdušné podpory

K podpoře Panzergruppe von Kleist německé velení určilo 13. května celkem 1500 letounů: 600 bombardérů, 250 střemhlavých bombardérů, na 500 Bf 109 E a 120 Bf 110. Tyto síly kontrolovala Luftflotte 3. Na akcích se podílely bombardéry I., II. Fliegerkorps (sbor obdržel toho dne svou vlastní stíhací skupinu, I./JG 51) a odpoledne také střemhlavé bombardéry VIII. Fliegerkorps, právě 13. května přemístěného od Luftflotte 2. Nálety do hloubky protivníkova prostoru útokem podporovaly také bombardéry V. Fliegerkorps. Neprodyšné uzavření vzdušného prostoru nad Sedanem dostal za úkol štáb Jafü 3. Speciálně pro podporu Panzergruppe von Kleist Němci vytvořili letecké uskupení Nahkampfverband, tvořené třemi skupinami bombardérů a dvěma skupinami střemhlavých bombardérů z VIII. Fliegerkorps. Do čela uskupení byl postaven jako Nahkampfführer II komodor bombardovací eskadry KG 77, Generalmajor von Stutterheim.


Heinkel He 111H Stab/KG 51, bitva o Francii, rok 1940

Ofenzivní úsilí německého letectva u Sedanu 13. května bylo rozčleněno do čtyř fází. Fáze I probíhala od 8.00 do 12.00 (od 7.00 do 11.00 západoevropského času, na který měli nastaveny hodinky francouzští obránci). Luftwaffe soustředila ofenzivní akce svého bombardovacího letectva z II. Fliegerkorps do prostoru jihovýchodně od Sedanu. Útočila na čtyři určené oblasti: Villers-devant-Mouzon (sektor 1), Bazeilles (sektor 2), Douzy (sektor 3) a návrší východně od Mairy (sektor 4).

Nálety Dornierů Do 17 a Heinkelů He 111 II. Fliegerkorps směřovaly proti francouzským obranným pozicím, včetně postavení dělostřelectva. Ztráty na životech nebyly nijak vážné, ale exploze pum přerušily telefonní linky spojující dělostřelecké baterie se štáby. To postupně vedlo ke zhroucení komunikace, neboť francouzská armáda spoléhala především na telefonní spojení a spojky; radiostanicím nedůvěřovala. Palba francouzských děl ztratila již během dopoledne na účinnosti a usnadnila nepříteli přípravy ke zteči řeky.


Doplňování munice u těžké stíhačky Messerschmitt Bf 110

Během fáze I ještě nešlo o skutečně masivní útoky, neboť většina německého letectva včetně mohutného VIII. Fliegerkorps v tyto hodiny koncentrovala svoje úsilí proti cílům severně od Dinantu na belgickém území. Luftwaffe zde připravovala půdu pro útok prováděný přes Meuse silami XV. Armeekorps generála Hotha. Severní část zde bojujících jednotek francouzské IX. armády byla napadána silami VIII. Fliegerkorps společně s dalšími útvary Luftflotte 2. Na jižní část téže armády, v oblasti mezi Charleville a Hirsonem, útočily jednotky I. Fliegerkorps z Luftflotte 3.

Fáze II

Nic, s čím se francouzští vojáci nešťastné 2. a 9. armády setkali od zahájení německé ofenzivy, je nemohlo připravit na skutečně děsivé hodiny 13. května 1940. Jasně o tom vypovídá jeden z pamětníků: „Snad sto padesát německých letadel! Randál ti bere dech! Obrovský je už hluk jejich motorů a pak je tu ještě ten zvláštní jekot, který otřásá tvými nervy... A najednou začnou jako déšť padat pumy… A tak to jde pořád dokola!… Není vidět jediné francouzské či britské letadlo. Kde jsou, k čertu!… Můj soused, mladý chlap křičí… Nervy máme na špagátu… Ve skutečnosti to trefí jen pár vojáků, ale rysy všech jsou ztrhané, mají od únavy kruhy pod očima. Působí to na morálku. Proč nás naše letadla nebrání?


Nakládání pum do bombardéru Dornier Do 17 Z

Fáze II v operacích Luftwaffe u Sedanu začala ve 12.00 a trvala do 16.00. Představovala nejdůležitější ze všech čtyř etap nasazení německého letectva toho dne. Luftwaffe nyní zastávala roli vzdušného dělostřelectva během přípravy k přechodu Meusy, který byl plánován na 16.00 středoevropského času. V zájmu koncentrace sil Němci zbavili Hothův XV. armádní sbor u Dinantu vzdušné podpory a uvolněné útvary vrhli do akcí ve prospěch XIX. sboru generála Hanse Guderiana do prostoru Sedanu. V poledne tak došlo k mohutnému posílení Luftflotte 3 pomocí VIII. Fliegerkorps. Nyní byly prováděny masivní útoky na francouzské pozice a bunkry na jižním břehu Meusy před německým XIX. sborem. Bombardéry II. Fliegerkorps, posílené Junkersy Ju 87 VIII. Fliegerkorps se koncentrovaly proti Dom-le-Mesnil (sektor 1), Frénois „La Prayelle“ (sektor 2), Sedanu (sektor 3) a Pont- Maugis (sektor 4). Během závěrečných 90 minut před zahájením útoku zaútočilo na pozice obránců plných 750 klasických a střemhlavých bombardérů. Explozemi pum sice bylo zabito či zraněno relativně malé množství obránců a rovněž škody na bunkrech zůstaly omezené, crescendo vzdušných útoků však mělo ničivý vliv na morálku nešťastných francouzských pěšáků ponechaných vlastním letectvem zcela na holičkách.


Junkers Ju 87B útočí

Na francouzskou pěchotu a dělostřelce zvlášť děsivým dojmem působily útoky Junkersů Ju 87 B VIII. Fliegerkorps. U Sedanu 13. května vykonaly počínajíc polednem během několika hodin na 200 vzletů. Charakteristicky tvarované letouny se střemhlav vrhaly na obranná postavení francouzských útvarů. Mnozí francouzští vojáci zcela postrádali imunitu proti leteckým útokům jako takovým. Natožpak když se na ně z nebe střemhlav řítil jeden Ju 87 za druhým. Kapoty pevného podvozku pod výrazně zalomeným křídlem připomínaly dravčí spáry. Ryk útočících letounů se nesnesitelně zvětšoval. Pak výklopná vidlice pod trupem vymrštila mimo okruh vrtule pumu. A zatímco letoun vybíral svůj střemhlavý let, puma se dál řítila k zemi, kde s mohutným výbuchem explodovala. Celkový dojem ještě zvyšovaly sirény umístěné na podvozkových nohách Junkersů Ju 87 B. Během útoku vydávaly nesnesitelný jekot. Každému z vojáků se zdálo, že nepřátelský letoun při střemhlavém útoku míří právě na něho. Střemhlavý bombardér – Sturzkampflugzeug, zkráceně Stuka – zažíval svoje hvězdné hodiny.

Fáze III a IV

Fáze III trvala od 16.00 do 17.30. Právě v 16.00 Němci u Sedanu zahájili po předchozí dělostřelecké a letecké přípravě rozhodující útok pozemními silami. Guderian vrhnul do útoku pěchotu všech tří tankových divizí. Němci vyrazili maskováni dýmem, rychle překonali řeku na gumových člunech a na jižním břehu vytvořili (byť ne bez obtíží) pevné předmostí. Fronta 55. pěší divize se začala rychle rozpadat, někteří vojáci utekli a do večera zachvátila obránce skutečná panika. Luftwaffe, v obavě aby nenapadla vlastní jednotky, přesunula těžiště své aktivity proti východnímu křídlu nepřátelské 2. armády. Nálety měly zpomalit přísun francouzských posil do prostoru ofenzivy. Fáze III zahrnovala útoky na pozemní jednotky podél řeky Chiers, v Sáchy (sektor 1), Amblimontu (sektor 2), Brévilly (sektor 3) a Carignanu (sektor 4).


Vojáci Panzerbrigade 4 (z 10. PzDiv.) postupují jižně od Vadelincourtu

Fáze IV začala v 17.30 a pokračovala s klesající tendencí až do večera. Letouny VIII. a II. Fliegerkorps soustředily svou aktivitu do sektoru mezi řekami Meuse a Chiers. Bombardování mělo neutralizovat francouzské jednotky, které ještě nezasáhly do bojů. Pumy dopadaly v prostoru Villy (sektor 1), Vaux-lès- Mouzon (sektor 2), Sailly (sektor 3) a Olizy (sektor 4). Nálety byly ztíženy v závěru dne horšícím se počasím.

Zhodnoceni

Drtivý nápor Luftwaffe 13. května proti obráncům na Meuse způsobil Francouzům skutečný šok. Nikdy dříve předtím na západní frontě nepůsobilo německé letectvo s takovou silou. Akce obrovského počtu letounů byly soustředěny do relativně malého prostoru. Proti tři až čtyři kilometry širokému úseku fronty 2. armády u Sedanu Němci během 13. května vykonali plných 1215 vzletů horizontálními i střemhlavými bombardéry. Na nešťastné francouzské obránce tyto stroje svrhly pumy, které odpovídaly množství dopravenému šedesáti železničními vagony. Přitom nešlo o žádnou improvizovanou aktivitu, plán podpory pro násilné překročení Meuse mezi Dinantem a Sedanem štáb Luftflotte 3 zpracovával již od prosince 1939.


Protiletadloví dělostřelci Luftwaffe umostu přes Meusu zničeného francouzskými obránci

Luftwaffe 13. května předvedla ukázkovou podporu svých pozemních jednotek přímo v těžišti ofenzivy. Něčeho podobného nebylo spojenecké letectvo ani při nejlepší vůli prostě schopno. Němci pominuli vše nepodstatné a soustředili jádro svého mohutného letectva v klíčovou chvíli do rozhodujícího místa celé západní fronty. Jejich záměr byl jediný a přímočarý: vzdušná podpora přechodu přes Meusu.

Na sklonku 13. května nevypadala situace pro Spojence nikterak dobře. V prostoru Sedanu drželi vojáci Guderianova XIX. Armee - korps na jižním břehu Meusy solidní předmostí o celkové šířce 5 km. Francouzská obrana zde byla v naprostém rozkladu – útvary 55. divize začaly v panice ustupovat a posilové jednotky stále ještě nedorazily. Němečtí útočníci, muži Rommelovy 7. PzDiv., se pevně zachytili také na západním břehu řeky u belgického Dinantu, v prostoru Houxu. Předmostí zde mělo šířku 3 km. Nejhůře se Němcům dařilo u Monthermé, kde dokázali vojáci XXXXI. sboru generála Hanse-Georga Reinhardta do večera vybudovat pouze malé předmostí o šířce 1,5 km.


Poničené domy ve vesnici Raucourt – výsledek náletu Junkersů Ju 87B 13. května

Dobytá předmostí otevřela útočníkům cestu ke kanálu La Manche k odříznutí spojeneckých vojsk bojujících v Belgii a v konečném důsledku k vítězství v celém západním tažení. Luftwaffe musela za svůj triumf 13. května zaplatit v prostoru Sedanu pouze překvapivě nízkou cenu v podobě několika ztracených či poškozených letounů. Například rozhodujícím způsobem nasazený VIII. Fliegerkorps neztratil odpoledne během akcí u Sedanu ani jeden letoun! Po celý den zde totiž Luftwaffe operovala téměř neohrožována ze strany spojeneckého letectva.

Akce francouzských a britských letounů nad Sedanem inkriminovaného 13. května budou námětem následujícího článku.

Zdroje (výběr)
Balke U., – Der Luftkrieg in Europa, Die operativen Einsätze des Kampfgeschwader 2 im Zweiten Weltkrieg, Teil 1, Bonn 1989;
Cornwell, P. D. – The Battle of France Then and Now, After the Battle 2007;
Frieser, K. H. – Blietzkrieg – Legende Der Westfeldzug 1940, Oldenbourg 2005;
Gorce, J-R. – Sedan 1940, Historica, Hors Serie 1997;
Jackson, J. – Pád Francie. Nacistická invaze 1940, Praha 2006

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 9/2010 vydavatelství Naše Vojsko.

Autor : Miroslav Šnajdr 🕔07.09.2011 📕12.894

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře