Dravci nočního nebe

Autor: Miroslav Šnajdr 🕔︎︎ 👁︎ 23.438

Noční činnost povstaleckých bombardérů pro republikány představovala v létě 1937 nepříjemný problém. Mimo jiné proto, že v dosahu základen nacionalistických Junkersů Ju 52/3m se nacházel od brunetské fronty nepříliš vzdálený Madrid. Bývalé hlavní město představovalo lákavý a také v noci poměrně snadno rozpoznatelný cíl. Organizace republikánské protivzdušné obrany byla velmi primitivní. K dispozici měla vidové hlásky, naslouchací přístroje, určité množství světlometů a protiletadlová děla. Zprvu se zdálo, že noční tma poskytne povstaleckým bombardérům dostatečnou ochranu pro téměř nerušené operace. Pak se však do situace vložili sovětští „dobrovolníci“ a velmi rychle prokázali, že mohou stíhačky účinně zasahovat proti bombardérům i v noci.

Reklama

S ideou nočních stíhacích akcí přišel pilot Anatolij Serov. Vhodné letouny, tedy dvouplošné Polikarpovy I-15, stejně jako většinu pilotů měla poskytnout 1a Escuadrilla de Chatos. Po prvních pokusech byl 16. července v rámci této letky vytvořen oddíl (otrjad) k nočním akcím vyčleněných pilotů, Španěly nazývaný jako Patrulla independiente de caza nocturna (samostatný noční stíhací roj). Skládal se ze čtyř Chatos. Vedl jej Viktor Kuzněcov. Piloti byli vybráni na základě nočního leteckého výcviku a zkušeností s nočními lety i mezi muži, sedlajícími jednoplošné I-16. Šlo o Anatolije Serova, Leonida Rybkina, Kuzněcova, Michaila Jakušina a Leontije Sorokina. Letci samozřejmě podle potřeby dál pokračovali rovněž v denní bojové činnosti.


Polikarpov I-15 z výzbroje 1a Escuadrilla de Chatos, rok 1937. Se strojem létal velitel letky J. Ant (stejný letoun je i na bokorysu výše)

Ze základen rozkládajících se v madridské oblasti bylo pro noční provoz vybráno letiště Alcalá de Henares. Postrádalo ovšem vybavení pro noční lety, a proto si sovětští piloti museli pomoci vhodnými improvizacemi. Jediný světlomet byl záhy zničen během náletu povstaleckého letectva. Osvětlení poté poskytovaly reflektory automobilů zaparkovaných na letištní ploše a vzletová dráha byla vyznačena pomocí ohňů. Vybraní sovětští piloti absolvovali z Alcalá de Henares nejdříve krátký výcvik v nočním létání. A záhy se naostro zapojili do nočních stíhacích akcí. Taktika byla jednoduchá. Stíhači startovali jednotlivě a snažili se nepřítele vizuálně objevit na nočním nebi. Polikarpovy I-15 samozřejmě postrádaly speciální vybavení pro noční stíhací akce. Spatření nepřítele bylo podmíněno hlavně příznivými podmínkami (nebe bez mraků plus svit měsíce) a štěstím. A samozřejmě rovněž schopnostmi pilotů.


S ideou nasazení Polikarpovů I-15 v noční stíhací roli přišel ve Španělsku sovětský pilot st. l-t. Anatolij Serov

První dva noční letecké souboje proběhly v noci ze 17. na 18. července. Nepřítel vykonal sedm nočních náletů, které vládním silám nezpůsobily žádné ztráty. Během hlídky v prostoru fronty M. N. Jakušin zpozoroval exploze svržených pum a vzápětí také spatřil pachatele, Junkers Ju 52/3m. Zahájil pronásledování a během několika ztečí vystřílel do rozměrného třímotoráku řadu nábojů. Pak však nezvládl pilotáž, Chato ztratilo rychlost a přepadlo do vývrtky. Jakušin ji sice dokázal vybrat, nacionalistický bombardér ovšem unikl.


Noční stíhačka Polikarpov I-15 kódu CA-155 z výzbroje Escuadrilla de Caza Nocturna. Za řízení tohoto stroje usedal Walter Katz

Záhy došlo k významné změně v personální sestavě Patrulla independiente de caza nocturna. Viktor Kuzněcov ukončil svou činnost ve Španělsku a 7. září se vrátil zpět do Sovětského svazu. Ve velení nočního stíhacího oddílu ho nahradil Anatolij Serov. Současně skončil turnus dalšího sovětského stíhače, l-t. Vladimira Sorokina (do vlasti se vrátil 27. srpna). Řady nočních stíhačů naopak rozšířili Jevgenij Antonov a Nikolaj Grigorovič Sobolev.


Stalinovi sokoli ve Španělsku. Zleva Anatolij Serov a Michail Jakušin

Reklama

K prvnímu úspěchu došlo v noci z 25. na 26. července. Jakušin vzlétl kolem půlnoci společně se Serovem na základě informace, že nepřátelské letectvo bombarduje pozice vládních sil v prostoru Escorial. Poprvé během noční akce přelétl frontové linie a začal hlídkovat. V navigaci mu pomáhala záře pozemních požárů. V 1.42 hod. zpozoroval nepřátelský bombardér, Ju 52/3m „22+76“ ze Staffel 3.K/88. Přibližoval se k němu letem ve stejné výšce zezadu z pravé strany. Maximálně zkrátil vzdálenost a pak zahájil palbu, která poslala protivníka do pekel. Podél trupu zasaženého Junkersu vyrazily plameny. Palubní střelec se pokoušel útočníka zasáhnout palbou pohyblivého kulometu MG 15, ale bylo již pozdě. Hořící bombardér se zřítil k zemi a v 1.45 středoevropského času vybuchl nedaleko silnice El Escorial-Robledo de Chavela (v prostoru u Valdemorillo a Colmenar). Téměř celá německá osádka Lt. Leo Falka přišla o život, pouze jeden letec se zachránil na padáku a byl zajat.


Ju 52/3m byly v průběhu občanské války stále častěji nasazovány k nočním náletům

Na další noční sestřel nemusela Patrulla independiente de caza nocturna čekat nijak dlouho. Již následující noci, z 26. na 27. června, vy bojoval v prostoru Man zanares druhý úspěch Anatolij Serov. Vzlétl společně s Jakušinem na základě varování hlás né služby. Ve výšce 3000 m zpozoroval světlometem nasvícený ne přátelský bo mbardér. Palbu zahájil na velkou vzdálenost. Osád ka Junkersu se bránila kulometnou střelbou a třímotorák dokázal uniknout v noční tmě. Nedlouho poté Serov spatřil exploze pum na republikánském území, které ho upozornily na další Junkers. Po přiblížení ze zadní polosféry zahájil palbu, která bombardér zapálila. Za oběť mu padl rovněž německý Junkers Ju 52/3m, tentokrát stroj z letky 1.K/88. Z osádky pozorovatele Lt. Rolfa Pirnera jeden muž (Uffz. August Heyer), zahynul a čtyři padli do republikánského zajetí. Za noční stíhací sestřely obdrželi Jakušin i Serov od republikánské vlády jako mimořádnou odměnu zlaté hodinky a osobní automobily.


Povstalecké bombardéry Junkers Ju 52/3m brázdí španělské nebe

Série nočních sestřelů, vybojovaných ruskými piloty na Polikarpovech I-15, pokračovala v noci ze 14. na 15. září. V prostoru Sariñeno poslal Ivan Jeremenko k zemi Ju 52/3m ze španělského Grupo 1-G-22. Stíhačky nočního roje zasahovaly také proti italským bombardérům, terorizujícím z Mallorky katalánský přístav Barcelona. V noci na 25. října Jevgenij Stěpanov pronásledoval stroj Savoia-Marchetti S.81 ze stavu XXV. Gruppo a v prostoru Sabadellu protivníka zničil taranem. Noční stíhací akce byly zprvu záležitostí výhradně kvalitně vycvičených sovětských letců. Po nějaké době se na nočních akcích začali podílet rovněž Španělé. V dubnu 1938 pak byla patrulla rozšířena na Escuadrilla de Caza Nocturna (noční stíhací letka) pod velením Waltera Katze.


Sovětští dobrovolníci používali k nočnímu stíhání Polikarpovy I-15 Chato

Zdroje (výběr):
Abellán Agius, E. – Los cazas soviéticos el la guerra aérea de España 1936 – 1939,
Ministerio de Defensa, Madrid 1999;
Abrosov, S. – V nebe Ispaniji 1936 – 1939 gody, Moskva 2003;
Arráez Cerda, J. A. – L’ Aviation de chasse de la république Espagnole 1936/1939,
Hors Série Avions No.3, Lella Presse, Boulogne 1995;
Ries, K., Ring, H. – Legion Condor, Eine illustrierte Dokumentation, Verlag Dieter Hoffman, Mainz 1980

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 7/2010 vydavatelství Naše Vojsko

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více