Stíhači RAF v bitvě o Sedan

Autor : PhDr. Jan Michl, PhD. 🕔25.05.2011 📕9.124

Jako první se do bitvy zapojili stíhači 1. a 73. Sq., kteří působili ve Francii už od září 1939. V prostoru poblíž Vouziers kolem šesté hodiny ranní napadl a sestřelil Roy Marchand Dornier Do 17 z jednotky 3.(F)/22, na kterého současně střílely i francouzské stíhačky Curtiss H-75 z jednotky GC I/5. S doprovodnými třemi Messerschmitty Bf 110 náležejícími 3./ZG 26 mezitímsváděly souboj dvoumotorové stíhačky Potez 631 z jednotky ECMJ 1/16. Jakoby nestačila účast tří národností a pěti typů letadel v souboji (z nichž Potez 631 a Bf 110 si byly podobné), připletly se do mely i bombardéry Heinkel He 111 z KG 55.


Edgar James Kain je se 16 potvrzenými sestřely považován za nejúspěšnějšího stíhače RAF v celém francouzském tažení. Srovnáním s německými záznamy se však jeho skóre smršťuje na 7 sestřelů, z čehož se v šesti případech jednalo o bombardéry Dornier Do 17

V naprostém zmatku a chaosu posléze byly sestřeleny dvě Bf 110. První z nich dopadla severně od vesnice Pontfaverger, pilot Ferdinand Dunstheimer i střelec Heinz Buterhorn sice stačili vyskočit na padáku, ale po dopadu na zem byli francouzskými civilisty napadeni, což střelec Buterhorn nepřežil. I z druhé sestřelené osádky bylo vidět minimálně jeden padák, ale Ulrich Ernst ani Theodor Hoffmann rovněž nepřežili. Bohužel, nedaleko od nich dopadly i dva francouzské Potezy 631 a dva britské Hurricany patřící Roy Marchandovi a Leslie Clisbymu. Vše nasvědčuje smutné skutečnosti, že se Spojenci omylem sestřelili navzájem. Pouze třetí ztracený Hurricane měl na svědomí nepřítel z jednotky ZG-26.


Jeden ze 73.Sq. sestřelených Ju 87 patřící StG 77 z 14.května

Naštěstí než se Francouzům podařilo sestřelit jednoho z nejlepších britských stíhačů Leslie Clisbyho (14 sestřelů), stačil zasáhnout He 111 s kódovým označením G1+GA, který následně dorazil praporčík Miracourt na Potezu. Nadporučík Dieter Clemm von Hohenberg po nouzovém přistání nechal ve vraku Heinkelu smrtelně zraněného mechanika Hanse Bella a vydal rozkaz ostatním členům osádky k dosažení vlastních linií za každou cenu. Při útěku byl pozorovatel Willi Wolter zastřelen a zbývající tři muži, včetně velitele von Hohenberga, zajati.


Hrob sestřeleného Ludwiga Leichta z I./JG 3

O další sestřelený Heinkel se zřejmě podělili francouzský kapitán Georges Escudier a Brit nadporučík Mould z 1. Sq. Z osádky přežili jen Otto-WilhelmPöhler a Fritz Höfling, zbývající tři členové osádky padli.Třetí He 111 udolala trojice Hanks, Lorimer a Goodman ze stejné jednotky a čtvrtý sestřelil poručík Scott ze 73. Sq. ve spolupráci s francouzskými Curtissy GC I/5.Další dva Heinkely se dovlekly za své linie s těžkým poškozením. Celkem útok nepřežilo 11 mužů z osádek Heinkelů.


Piloti 1.Sq.na letišti Vassincourt

Odpoledne bylo stíhačům čerstvě příchozí 501. Sq. z bojů nad Sedanemuznáno šest sestřelů, z nichž polovinu mělo dosáhnout budoucí eso, četař James Lacey (28 vítězství), ale německé záznamy žádný z nich nepotvrzují. CelkemBritové 13. května při ztrátě deseti stíhaček Hurricane nárokovali 26 jistých a 11 pravděpodobných sestřelů, ale ve skutečnosti zničili 16 německých letadel zcela a dalších 6 těžce poškodili. Přesto hrstka stíhačů RAF překonala snažení celého francouzského stíhacího letectva, které zmiňovaný den připravilo Luftwaffe pouze o 15 strojů, ačkoliv nárokovalo o deset sestřelů víc.

Nejtěžší den

Čtrnáctý květen se měl stát klíčovým v celé bitvě o Francii. Francouzi se k německému předmostí za řekou Meuse u Sedanu snažili přesunout co možná nejpočetnější posily, ale pro zkoordinování protiútoku tří francouzských tankových divizí bylo zapotřebí zajistit převahu ve vzduchu, která by umožnila nerušený pohyb po komunikacích, jež se už zvolna začaly zaplňovat v panice prchajícími civilisty.


Zbrojíř jedné z britských stíhacích perutí ve Francii

Ve 4.50 šest pilotů 73. Sq. napadlo nad Sedanem formaci pěti Do 17 z 3./KG 76, ale přes vystřílení téměř veškeré munice, se nepovedlo nic víc, než poškození dvou bombardérů, které si domů přivezly jednoho zraněného a jednoho mrtvého člena osádky. Podobně rozpačitě dopadla snaha jednoho roje od 501. Sq., který se pokusil potrestat nálet devíti bombardérů He 111 z KG 55 na město Bétheniville ležící jihozápadně od Sedanu. Trojici Proctor, Payne a Dafforn se podařilo ve spolupráci s Francouzem Hubertem de Salaberry (GC I/3) zasáhnout stejný počet Heinkelů, ale žádný se nezřítil na Spojenci ovládané území. Rozmrzelí Britové se nikdy nedozvěděli, že dva z poškozených bombardérů nakonec přece jen spadly. První havaroval u Trevíru a druhý u Kreuznachu.


Reginald Lowett

Vše si příslušníci RAF měli vynahradit při odpolednímmasakru Stuk, jak se říkalo střemhlavým bombardérům Ju 87.V 15.30 dvě letky Hurricanů z 1. a 73. Sq. východně od Sedanu narazily na jediný Dornier Do 17M od StG 1, který zde za asistence stíhačů I./JG 53 pravděpodobně prováděl průzkum. Poručík Mark Brown využil skutečnosti, že piloti Messerschmittů se nechali zlákat k útoku na opodál prolétající britský bombardér Blenheim ze 139. Sq., a nikým nerušen těžce Dornier zasáhl. Doprovodné Bf 109 mu ale po nějakém čase přece jen zabránily ho dorazit. Nadporučík John Kilmartin spěchal na pomoc a přesnou dávkou jeden z nich zasáhl. Německý poručík Wilfried Balfanz byl nucen, i přes těžké zranění v obličeji, vyskočit s padákem. Ostatní Britové zasahují další dvaMesserschmitty a Němci se raději stahují zpět za své linie.V té chvíli na scénu přilétlo ve výšce 2700 m sedm Ju 87 od StG 77 a příslušníci 73. Sq. všechny sestřelili. Pět jich dopadlo v trojúhelníku mezi Stonne, Le Chesne a Chatillon-sur-Bar, přičemž čtyři členové osádek padli a šest jich bylo zajato. Zbývající dvě osádky havarovaly až za německými liniemi. Nejvíce se vyznamenal poručík D. S. Scott sestřelenímtří Ju 87, dvě další „Štuky“ pokořil poručík R. F. Martin. Britské vítězství však poněkud zhořklo smrtí četaře Leona Dibdena, který i se stíhačkou dopadl u obce Noirval. Poručík Aubrey McFadden musel s prostříleným Hurricanem nouzově přistát opodál.


Němečtí vojáci si během postupu prohlížejí trosky Hurricanu na jednomz letišť

U Sedanu však letouny Luftwaffe nesestřelovali pouze stíhači. Při útoku pěti Bf 109 od 8./JG 53 na lehké bombardéry Fairey Battle od 75. Sq. se střelcům podařilo smrtelně zasáhnout Alfreda Starka, který se i se svým strojem zřítil u Chagny a jeho ostatky byly nalezeny až v roce 2002. Aby té smůly nebylo málo, jiný německý pilot Josef Kröschel se s jedním Battle srazil a musel vyskočit na padáku.


Sestřelená Bf 109 Friedricha Kellera po střetu s britskými stíhači od 1.Sq

O něco později kolem páté hodiny odpolední piloti 3. Sq. přistihlimohutnou formaci „Štuk“ od StG 186, které se chystaly rozprášit francouzské tanky, které se formovaly jižně od Sedanu k protiútoku. Německý stíhací doprovod z JG 53 tentokrát své chráněnce příliš nepodpořil, protože se Britům podařilo osm Junkersů sestřelit. Pět jich dopadlo na francouzském území poblíž obce Matton a tři havarovaly až na území německém, přičemž celkemdevět členů osádek zahynulo. Posléze se však do souboje připletli stíhači od JG 76, kteří řádění Britů rychle ukončili.Četař Denis Allen byl sestřelen a zabit poblíž Villers-Cernay, zatímco poručíci Mike Stephens a Noel Halifax po zásazích nouzově přistáli v okolním terénu. Němečtí stíhači přišli pouze o Wilhelma Lohrera, který sice přežil nouzové přistání se svým Messerschmittem Bf 109 poblíž Pouru-Saint-Remy, ale o dva dny později svýmzraněnímpodlehl. Pilot druhého zasaženého Messerschmittu nouzově přistál v Belgii za německými liniemi a poškození stroje bylo vyhodnoceno na 70 %.


Zleva:Lionel Pilkington,Reginald Lowett a Newell Orton

Poněkud stranou boje poručík Mike Stephens narazil na průzkumný Henschel Hs 126 od 2.(H)/23 a promptně ho u Johanville sestřelil. Celkem se v uvedeném souboji nejvíce vyznamenal kapitán W. M. Churchill, jenž nárokoval tři jisté a jeden pravděpodobný sestřel Ju 87. Celkem stíhači RAF 14. května sestřelili 43 německých letounů, ačkoliv jich původně nárokovali 74. Zaplatili však za to ztrátou 27 stíhaček a smrtí 15 pilotů. Francouzské stíhací letectvo jako obvykle se svými 28 skutečnými sestřely zaostávalo, i když jich nárokovalo 60.

Průlom

Po mnohých zdrženích se konečně ráno tři francouzské tankové divize pokusily o protiútok na německé předmostí. Francouzi však nedokázali zkoordinovat společný útok všech tanků a pěchoty. Občas se strhla ostrá šarvátka jako například mezi rotou tanků B1bis francouzské 3. divize s tanky německé 10. tankové divize u Stonne, která způsobila těžké ztráty na obou stranách, ale k masivnímu útoku ze strany Francouzů vlastně nikdy nedošlo. Neschopný nebyl jen velitel 3. tankové divize generál Antoine Brocard, ale i velitel 1. tankové divize generál Christian Bruneau, ačkoliv na tristním výsledku jeho protiúderu se výraznou měrou podílelo nerozhodné vrchní velení. Teprve 14. května dostala divize rozkaz k přesunu do oblasti průlomu. Pohyb ale komplikovaly zástupy uprchlíků, takže k útoku mohly tanky vyrazit až druhý den po doplnění paliva.Dříve než se tak stalo, byli v poledne 15. května Francouzi zaskočeni tanky 7. tankové divize generála Rommela. Celé odpoledne probíhaly zuřivé tankové bitvy, ve kterých Francouzi zničili na sto německých obrněných vozidel, ale téže noci už 1. tanková divize jako bojeschopný celek neexistovala.Druhá tanková divize generála Alberta Bruchého se během přesunu rozptýlila mezi řekami Oise a Aisne, takže vůbec nebyla schopna účinně udeřit na nepřítele. Večer už německé tanky zběsilou rychlostí uháněly bez odporu francouzským vnitrozemím a premiéru Reynaudovi bylo jasné, že francouzská armáda je poražena, což ještě za tepla zatelefonoval britskému protějšku Winstonu Churchillovi.


Britští vojáci se 12.května radují ze sestřelení německého bombardéru He 111

V době vrcholícího boje na zemi se piloti 501. Sq. v prostoru Bétheniville krátce po osmé hodině ranní utkali ve výšce 10 000 m s šesticí Do 17 z KG 3, kterou Britové dostihli o něco dříve než Francouzi od GC I/3, létající na stíhačkách Dewoitine D.520. Když trojice Griffiths, Payne a Cridland udolala letoun s kódovýmčíslem 5K+HN, přenechala zbývající pětici po boji dychtivým pilotům GC I/3. Z osádky letounu 5K+HN přežil pouze lehce zraněný střelecWolfgang Rhode.


Piloti 1.Sq.ve Francii: zleva Billy Drake,Leslie Clisby,Lawrie Lorimer,Prosser Hanks, BoyMould,velitel Hallahan, Jean Demozay (tlumočník), JohnyWalker,neznámý,Paul Rochet, John Killmartin,Stratters Stratton a Pussy Palmer

Krátce po poledni příslušníci 1. Sq. svedli v prostoru Vouziers divoký souboj s dvoumotorovými Bf 110 od 3./ZG 2, po kterém Britové za cenu jednoho ztraceného Hurricanu nárokovali čtyři jisté a dva pravděpodobné sestřely. Ve skutečnosti byl sestřelen pouze letoun nadporučíka Franze Mentzela, jenž byl nucen i se svým střelcem Wilhelmem Oeschslem vyskočit na padáku a posléze putovat do zajetí. Jejich přemožitelem byl s největší pravděpodobností kapitán Johny Walker. Druhý Messerschmitt zasažený pravděpodobně nadporučíkem Kilmartinem nouzově přistál u Trevíru, ale jeho poškození bylo shledáno natolik značné, že už nebyl opraven. Příslušníci tak alespoň částečně pomstili smrt svých kolegů Leslie Clisbyho, Lawrie Lorimera a sestřelení Petera Hankse, k čemuž došlo dopoledne poblíž Remeše při krátkém střetu s jinými Bf 110.


Letecký snímek německých pontonovýchmostů u Sedanu

Labutí písní britské účasti v končící bitvě o Sedan byl nálet bombardérů Bristol Blenheim 15. a 40. Sq., startujících z britských ostrovů z letiště Wyton. Podle plánu je od Dinantu až k Sedanu doprovázelo devět Hurricanů 3. Sq. společně s 11 stroji 615. a 607. Sq. Krátce po setkání je ve výšce 4 000 metrů z převýšení napadli stíhači III./JG 53 a III./ZG 26, což nepřežil velitel 607. Sq.major Lancelot Smith. John Fowler z 615. Sq. musel poblíž města Givet vyzkoušet funkčnost padáku. Na svědomí je měl kapitán Werner Mölders a poručík Wittenberg. Severovýchodně od Mons dopadly Blenheimy 40. Sq. podplukovníka Barlowa a nadporučíkaWhitea. Obě osádky zahynuly a na konto si je připsali příslušníci I./JG 3, stejně jako Blenheim L8856 poručíka D. S. Harrimana z 15. Sq. jehož osádka pro změnu šťastně přežila nouzové přistání na území Holandska, které se právě rozhodlo kapitulovat.


Žánrový snímek z letiště 85.Sq

Naopak se revanšoval velitel 615. Sq. major Joseph Kayll, který vystřelil na jednu Bf 110 letící před ním. S kouřícími motory šel nepřítel okamžitě na nouzové přistání.Vzápětí Kayll vystřelil z těžkého úhlu na další Bf 110 a dávka sedla přesně, Messerschmitt explodoval a trosky společně s bezvládnými těly pilota Josefa Kistlera a střelce Kurta Wenglera dopadly do ardenského lesa. Ač Kayll nárokoval pouze dva Bf 110, ve skutečnosti Němci přišli o tři stroje. Je však možné, že třetí sestřelil kapitán Mark Carter, jenž však nepřítele chybně identifikoval jako Do 17. Kromě toho Britové nárokovali sestřelení čtyř Bf 109, ale II./JG 53 ani I./JG 3 nikoho po boji nepostrádal. Při zpátečním letu byli piloti 3. Sq. zaskočeni protivníky od JG 77, kteří připravili Brity o tři Hurricany dříve, než se stačili rozkoukat. Četař James Williams a kapitán Mark Carter sestřelení nepřežili a nadporučík Halifax putoval do německého zajetí. Celkem 15. května stíhači RAF při ztrátě 21 letadel a smrti pěti pilotů vybojovali skutečných 28 sestřelů (42 nárokovaných).

Odpočívající Valcourt Roe ze 73.Sq.Padl v boji 14.května

Úprk k pobřeží

V odpoledních hodinách již byla francouzská obrana prolomena a vrchní velení si s hrůzou uvědomovalo, že mezi čelem německých tankových divizí uhánějících francouzským vnitrozemím a Paříží není žádná významnější vojenská síla. Naštěstí se německý postup stočil k západnímu pobřeží, což sice znamenalo nebezpečí obklíčení elitních francouzských a britských divizí v Belgii, ale nikoliv bezprostřední hrozbu pro srdce Francie. Pro příště se spojenecké letectvo soustředilo na nálety na postupující Němce a přerušování komunikací za jejich zády. Konkrétně pro stíhače RAF působící na francouzském území to znamenalo začátek ústupu, který se zastavil až úplným přesunem na domovské britské ostrovy. Přes veškerou snahu se Britům ani Francouzům nepodařilo nad klíčovými místy bojiště vybojovat alespoň dočasnou převahu ve vzduchu. Důvodů bylo hned několik. Podstatný rozdíl lze nalézt v úrovni výcviku na počátku války, kde Němci měli jasně navrch. Nehledě na okolnost, že podstatná část stíhačů Luftwaffeměla bojové zkušenosti ze španělské občanské války i z polského tažení. Rozhodující však nakonec byla schopnost Němců v důležitých okamžicích nad klíčovými bojišti koncentrovat mnohem větší počet bojových letounů, než jejich protivníci. Zatímco Britové byli schopni dát dohromady maximálně 20člennou formaci stíhačů, pak piloti Messerschmittů běžně operovali ve formaci složené ze tří letek (36 strojů) a podle potřeby mohli formace násobně zvětšovat. Když pak Spojenci vždy bojovali proti lokálně vytvořené přesile, která téměř vždy měla výškovou převahu, nelze se jejich porážce u Sedanu příliš divit.


Jeden z protibritských plakátů hojně vylepených po celé bojující Francii. Měl vyvolat dojem, že Francouzi bojují za zájmy Angličanů

Autor : PhDr. Jan Michl, PhD. 🕔25.05.2011 📕9.124

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře