Bojové vozidlo pěchoty BMP-2 - 02

Autor : Ing. Radek ˝ICE˝ Panchartek / ICE 🕔21.05.2011 📕9.334

V roce 1977 byla vyrobena první série deseti kusů Objekt 675, což byla budoucí BMP-2. Do výzbroje však ještě dlouho přijata nebyla. Zatím probíhaly tovární a vojskové zkoušky, které se nekonečně vlekly, a neustále se doplňoval jejich program.

Když to nejde po dobrém…

Jako první dostala Objekty 675 v roce 1979 zkušebně do výzbroje motostřelecká rota 343. gardového tankového pluku 14. gardové tankové divize Běloruského vojenského okruhu, která měla vypracovat metodiku výcviku a připravit první instruktory pro další jednotky. Mimo to v roce 1980 absolvovala se svými Objekty 675 náročný dálkový pochod napříč polovinou SSSR.

Přesun se prováděl po vlastní ose na trase Ordžonikidze (Ukrajina) – Tarskoje (Severní Osetie), kde byly provedeny střelby v horských podmínkách. Následovala série denních a nočních přesunů přes pohoří Kavkazu do Gruzie. Pro představu o podmínkách – v údolích bylo léto s teplotami 35 °C a na horských cestách, ve výškách až 3000 m nad mořem, ležel sníh.

Následoval transport po železnici do Baku (Ázerbajdžán), lodí přes Kaspické moře do Krasnovodsku (Turkménie). Potom po vlastní ose přes poušť Karakum do Alma-Aty (Kazachstán). Pokud by jednotka jela po stejně dlouhé trase na západ, dorazila by z Ukrajiny k pobřeží Atlantiku v Portugalsku. Přesun po všech představitelných druzích terénu trval 6 měsíců. Jednotka během přesunu prováděla ostré střelby na polygonech, které se nacházely po cestě.

Součástí kolony byla vozidla s techniky a inženýry z výrobního závodu KMZ (Kurganskij Mašinostrojitělnyj Zavod) a z výzkumných ústavů GBTU (Glavnoje Bronětankovoje Upravlenije), kteří měli prověřit spolehlivost vozidla při extrémní zátěži. V případě poruchy museli vypracovat podrobnou klasifikaci závady a doporučit změny ve výrobě vedoucí k nápravě nedostatku.

To všechno sice v konečném výsledku zvýšilo spolehlivost vozidla, ale z výroby stále vycházely především BMP-1. Objem výroby nových vozidel zatím nepřevyšoval 10 %. Mezitím se Sovětský svaz zapletl do válečného dobrodružství v Afghánistánu. Debakl, který tam nasazené BMP-1 utrpěly, katapultoval výrobu jeho nástupce dopředu. Ale bez problémů to také nebylo.


Vojenská služba nejsou jen slunné dny, počasí si voják nevybírá

Začátkem roku 1980 byla do Afghánistánu dopravena první skupina 20 BMP s novou výzbrojí, aby byly otestovány v boji. V porovnání s BMP-1 byla nová vozidla pro vojáky učiněným požehnáním. Automatický kanon s náměrem až +75o a stabilizací ve dvou rovinách dokázal plnit mnohem větší spektrum palebných úloh než 73mm 2A28 Grom.

Rozhodující zásluhu na tom, že se věci daly do pohybu, měl armádní generál Michail Mitrofanovič Zajcev. Po vyhodnocení prvních výsledků, si stěžoval na liknavost při zavádění nového bojového vozidla do výzbroje na dubnovém zasedání ústředního výboru komunistické strany. Jeho potřebnost doložil výčtem zbytečných ztrát sovětských vojáků.


Ukrajinské BMP-2 v přehlídkové kamufláži s bílými doplňky

Reakce byla typicky sovětská. Ještě v noci vyburcovala vedení závodu KMZ série telefonátů. Závod byl s okamžitou platností převeden na výrobu v režimu ohrožení státu. Žádné dovolené, ti, kdo na nich byli, museli okamžitě zpět, nepřetržité směny a přednostní dodávky materiálů včetně deficitních. Jakékoli obstrukce byly považované za sabotáž. Do konce měsíce muselo být dalších 25 BMP-2 v Afghánistánu. A bylo.

Pomoz si, jak umíš

Ale úřední šiml, jak známo, tahá pomalu. Nařízení rady ministrů SSSR o zařazení Objektu 675 do výzbroje pod označením BMP-2 vyšlo až v srpnu 1980 a nařízení ministra obrany až v říjnu téhož roku. V té době už jich bojovaly v Afghánistánu desítky. U osádek si vysloužily přezdívku Jež (ježek).

Nová výzbroj BMP-2 byla pro konflikt malé intenzity, který se v Afghánistánu odehrával, mnohem vhodnější. Potvrdila se účinnost 30mm kanonu při ničení nízkoletících cílů a bojových skupin vyzbrojených protitankovými zbraněmi, což bylo vhodné i pro evropské bojiště. Co nové vozidlo zdědilo po svém předchůdci, byla nedostatečná pancéřová ochrana.


Zimní idylka s BVP-2, všimněte si účinnosti kamufláže

S úrovní pancéřové ochrany se nedalo nic moc dělat. Pokud mělo být vozidlo schopné překonávat vodní překážky plaváním, a na tomto požadavku generálové sovětské armády trvali kvůli předpokládanému nasazení při útocích směrem do nitra západní Evropy, nebylo možné pancíř zesílit. Korba neměla dostatečnou zásobu výtlaku.

Vojáci v Afghánistánu viděli celou věc jinak. Schopnost BMP-2 plavat jim byla naprosto k ničemu. Většina řek byla buď téměř vyschlá, takže se nechala přebrodit, nebo naopak divoká tak, že by vozidlo strhla. Když náhodou rychlost proudu (do 0,2 m/s) vyhovovala, byly břehy tak strmé, že se na protějším břehu nedalo vyjet z vody.

Nutno říci, že schopnost plavání je problematicky využitelná i v Evropě, protože většina řek má regulované břehy a v dalších teritoriích je to podobné. Je proto s podivem, kolik generálů včetně našich na této pochybné přednosti zatvrzele lpí (viz Pandury) a raději riskuje kvůli nedostatečnému pancéřování životy svých vojáků.

V Afghánistánu si vojáci museli pomoci stejně jako v případě BMP-1. Přídavné pancéřování, mnohdy jen z běžných ocelových plátů, začaly vyrábět polní dílny. Až v roce 1981 začaly přicházet první soupravy pancéřových desek přímo z výrobního závodu. Polní pláty většinou neměly výřezy pro střílny, které byly v tamních podmínkách stejně nepoužitelné. Tovární pancéřování výřezy pro střílny mělo.

BMP-2 s přídavným pancéřováním nesly označení BMP-2D (Děsantnaja) a byly hojně používané výsadkovými vojsky, kde nahradily BMD-1, které byly ještě horší než BMP-1. Mezera mezi přídavným a standardním pancířem, především na věži, se využívala jako odkládací prostor k převozu osobních věcí vojáků. Na některých vozidlech byly na věži navařené dva zadní přídavné pláty nad sebou, takže poskytovaly lepší ochranu veliteli a střelci stojícím v otevřených příklopech.

Jinak se BMP-2D širšího nasazení nedočkaly. Používaly se jen v Afghánistánu a po stažení „omezeného“ kontingentu sovětských vojsk ještě nějakou dobu v jižních oblastech Sovětského svazu. Ostatní jednotky používaly standardní provedení BMP-2.

Na základě zkušeností z Afghánistánu byly BMP-2 standardně vybaveny úchyty a hydraulickými přípojkami pro montáž nožového vyorávače min KMT-10 (Kolejnyj Minnyj Tral). Nicméně vozidlo bylo nadále citlivé na výbuchy dnových min. Kvůli tomu a kvůli nebezpečí, které představovaly granátomety a pancéřovky v rukách mudžahedínů, jezdily osádky nadále většinou více na korbě než v ní.


Jízda ve sněhu má svá úskalí, BMP obecně trpěly svlékáním pásů

Celkově byly BMP-2 v Afghánistánu hodnoceny mnohem výše než jejich předchůdci. A to jak ze strany uživatelů, tak ze strany nepřátel, kteří byli nuceni změnit taktiku. Úkryty na vrcholcích hor přestaly být bezpečné pro dlouhotrvající rušivé ostřelování kolon během přesunů. BMP-2 měly účinné kanony a na rozdíl od nouzově nasazovaných ZSU-23-4 alespoň nějaké pancéřování. Mudžahedíni museli přejít ke krátkým a mohutným palebným přepadům, po kterých se rychle stáhli.

BMP-2 ve světě

Po Afghánistánu putovaly první „volné“ BMP-2 ke skupině sovětských vojsk v Německé demokratické republice. Potom následovalo přezbrojení sovětských jednotek, „dočasně“ rozmístěných v ostatních zemích komunistického bloku. Od roku 1982 dostávaly BMP-2 jednotky Běloruského a Podmoskevského vojenského okruhu a na závěr některé další prvosledové jednotky na území SSSR. Veřejnost viděla BMP-2 poprvé na tradiční přehlídce k výročí VŘSR, 7. listopadu 1982.


BMP obou verzí se nedá upřít, že jsou díky nízké siluetě v terénu nenápadná

Postupně se dostalo i na spojenecké armády členských států Varšavské smlouvy. Byla také zahájena jednání s Československem o licenční výrobě, navazující na program výroby BMP-1 (BVP-1). Československá lidová armáda, konkrétně 3. motostřelecký pluk v Lounech, dostala první BMP-2 v roce 1983. Jednalo se o vozidla vyrobená v SSSR, protože licenční výroba v Československu naběhla až v roce 1987. Celkem bylo v Podpolianských strojárniach n. p. Detva do roku 1989 vyrobeno 344 kusů základní verze.

Největší kontrakt na licenční výrobu podepsala Indie v roce 1985. Na jeho základě byla o dva roky později v závodě ve městě Medak zahájena omezená sériová výroba BMP-2 z dílů dodaných ze Sovětského svazu. Vozidlo dostalo v indické armádě označení Sarath. Dřív než výroba naběhla naplno, došlo kvůli škrtům ve vojenském rozpočtu k omezení původně plánovaných objednávek.

Podle odhadů dosáhl počet vyrobených vozidel celkového počtu 1200 kusů všech variant, z toho více než polovina v základní. Ostatní verze zahrnují vyprošťovací, ženijní a zdravotnická vozidla, dále stíhače tanků Namica s osmi protitankovými řízenými střelami Nag a nosiče protiletadlových řízených střel modernizovaného systému 2K12 Kub, označovaného v Indii jako Akash.


BVP-2 slovenské armády při překonávání vodního toku

Dalšími vděčnými zákazníky byly arabské státy, tradičně nakupující sovětskou výzbroj. Mezi největší odběratele patřil Irák (200 kusů), jeho protivník Írán (413 kusů), Sýrie (100 kusů), Kuvajt (245 kusů) a další země včetně pohrobků bývalého Sovětského svazu. Celkový počet uživatelů přesáhl 30.

Vítané změny

Hlavní požadavky na úpravy BMP-2 proti jeho předchůdci byly zmíněné v předcházejícím textu. Zahrnovaly nový 30mm kanon 2A42 a s ním spřažený kulomet PKT, umístěné ve dvoumístné věži stabilizované ve dvou rovinách pomocí stabilizátoru 2E36-1 (4).

Kanon je zásobovaný municí z obou stran závěru, takže osádka věže může zvolit střelbu průbojnými náboji se stopovkou BT (Broněbojnyj Trasirujuščij) nebo tříštivo-trhavými granáty se zápalným účinkem OFZ (Oskoločno-Fugasnyj Zažigatějnyj) a tříštivými se stopovkou OT (Oskoločno Trasirujuščij), které jsou páskované v poměru 4:1. Standardní palebný průměr tvoří 340 nábojů OFZ a OT a 160 nábojů BT.

Průbojné náboje jsou v pravém zásobníku v prostoru velitele, náboje OFZ a OT v levém, který je v prostoru střelce operátora. Zbraň má dvě rychlosti střelby 550 a 200 – 300 výstřelů za minutu. Střelbu je možné vést omezenými dávkami po osmi výstřelech nebo dlouhými dávkami. Volba se provádí přepínačem na bloku ovládání BU-25-2S.

Před prvním výstřelem nebo v případě zádržky se kanon natahuje pyrotechnicky (povoleno jen v bojových podmínkách), nebo ručně pomocí páky s rohatkou. Účinný dostřel na pozemní cíle BT municí je 2000 m, OFZ a OT municí až 4000 m. Zaměřovač umožňuje řešit i střelbu na vzdušné cíle do vzdálenosti 2500 m a výšky 2000 m. Metná dálka pro cíl vysoký 2 m je 1000 m.

Původní průbojná munice BT má úsťovou rychlost 970 m/s a dokáže na 700 m probít 20mm pancíř skloněný pod úhlem 60°. Protože na západě byla IFV (Infantry Fighting Vehicle) typu M2/M3 Bradley a Marder 1 odolná jen proti ostřelování průbojnou municí ráže 14,5 mm z výzbroje BTR, byly vyvinuty verze M2A2/M3A2 Bradley a Marder 1A3 s přídavným pancéřováním, které chránilo proti 30mm munici BT a jejich kanony dostaly novou podkaliberní průbojnou munici s oddělitelným vodicím pouzdrem, která jim umožnila zahájit boj s BMP-2 na větší vzdálenost.


Jak dokládá fotografie, nejlepší maskování obstará místní prach, bláto a pár větví

Rusové se k podobné munici na přelomu století také dopracovali. Nové podkaliberní střely opouštějí hlaveň rychlostí 1120 m/s a dokážou ve vzdálenosti 1500 m probít 25 mm ocelového pancíře skloněného pod úhlem 60o.

Vzhledem k tomu, že by podobnou munici mohli používat potenciální protivníci vyzbrojení BMP-2, byl Západ nucen opět zareagovat modernizovanými verzemi M2A3/M3A3 a Marder 1A5.

Krátká dávka tříštivé munice dokáže střepinami se smrtícími účinky na postupující nekrytou pěchotu bez neprůstřelných vest pokrýt plochu přibližně 6 x 8 m. Na pěchotu s prostředky individuální pancéřové ochrany klesá účinek střepin na polovinu až třetinu. Rozsah náměru -5° až +75° nechává mrtvou zónu, kterou není možné postřelovat jen 22 m od předku vozidla, a umožňuje napadat cíle na výšinách nebo v horních podlažích budov.

Stabilizátor funguje ve třech režimech: automat, poloautomat a „celeukazanie“. V prvním zajišťuje stabilizaci v rozsahu náměru -5° až +35°. Minimální plynulá rychlost změny parametrů je 0,07 °/s, maximální 6 °/s v obou rovinách. Tento režim se používá při střelbě na pozemní cíle při jízdě malou rychlostí. Pokud náměr přesáhne hodnotu +35°, dojde k automatickému přepnutí do režimu poloautomat, který umožňuje měnit parametry rychlostí 0,1 až 30 °/s v horizontální rovině a 35 °/s ve vertikální rovině. Tento režim se používá při střelbě na vzdušné cíle. Daní za vyšší rychlost navádění zbraní je menší přesnost stabilizace.

Režim „celeukazanie“ slouží k rychlému přenesení palby na cíl vybraný velitelem. Zbraně se automaticky po kratší dráze sesou - hlasí se zaměřovačem velitele 1PZ-3 nebo TKN- 3B rychlostí 30 °/s. Aby nedošlo ke zranění, je funkce stabilizátoru pomocí koncových spínačů vyřazena z činnosti při otevřených příklopech osádky. V případě výpadku palubní sítě je možné měnit odměr i náměr ručně.

Proti nouzové montáži odpalovacího zařízení 9P135 na Objekt 765 Sp.4 může operátor BMP-2 nabíjet nové kontejnery s PTŘS, aniž by opustil bezpečí pancéřové ochrany. Nemluvě o tom, že i přístroj systému navedení 9Š119M1 je zabudovaný do stropního plátu věže, takže palbu je možné vést zpod pancíře. Vezený palebný průměr představují 4 střely, jedna ve věži a tři v korbě.

Účinnost nové protitankové zbraně je se staršími PTŘS 9M14 Maljutka neporovnatelná. Má mnohem větší rozsah účinné střelby a jednodušší systém navádění, který je zvládnutelný po kratším výcviku. Pravděpodobnost zásahu dosahuje 60 až 80 % podle podmínek a vycvičenosti obsluh.

Hodnocení

Vzhledem ke svému rozšíření se BMP-2 dočkaly bojového nasazení v řadě lokálních konfliktů. Kupodivu nejintenzivnějšího v bojích států bývalého SSSR, za vymanění se z područí svého bývalého uchvatitele.

Obecně se potvrdily předchozí zkušenosti z Afghánistánu. BMP-2 je lehké a díky výkonnému motoru dostatečně pohyblivé vozidlo s nízkou siluetou, která napomáhá zvýšení pravděpodobnosti jeho přežití na bojišti. Automatický kanon 30mm 2A42 je schopen na rozdíl od 73mm 2A28 Grom plnit většinu palebných úloh, které podpora pěchoty vyžaduje.


BVP-2 Armády České republiky při rychlé jízdě v blátivém terénu

Řada uživatelů oceňuje jednoduchost konstrukce a snadnou obsluhu. To se týká především zemí, které mají s udržováním složitých západních systémů problémy. Jednak kvůli hůře vycvičeným osádkám, někdy rekrutovaným z řad odvedenců, a zčásti kvůli nedostatku kvalifikovaných pracovních sil. Na druhou stranu existují snahy modernizovat přístrojové vybavení, především stabilizací zaměřovačů a instalací balistického počítače.

Lehká konstrukce je samozřejmě vykoupena některými nedostatky. Především stísněnými prostory pro osádku a výsadek a malou balistickou odolností. Zvýšení balistické ochrany je předmětem celé řady modernizačních programů, které nabízejí výrobci po celém světě. Často vychvalovaná, ale prakticky nevyužívaná schopnost plavání byla většinou obětována zlepšení ochrany boků vozidla proti střelám z velkorážných kulometů, a v některých případech i proti kumulativním střelám z pancéřovek (pokud nejsou vybaveny tandemovou hlavicí).

Některé připomínky zahrnul do konstrukce sám výrobce, který v rámci programu Berežok představil vozidlo BMP-2M. Jeho palebná síla byla zvýšena montáží externě lafetovaného 30mm automatického granátometu AG-17 a dvojitého odpalovacího zařízení PTŘS Ataka-T s doletem až 6 km po obou stranách věže. Zároveň se uvolnil prostor uvnitř vozidla, protože další náhradní řízené střely se už nevozí. BMP-2M je vybaveno televizním systémem PNK-2-42 s nezávislou stabilizací, integrovaným kanálem pro navádění PTŘS a laserovým dálkoměrem. Střelec dostal zaměřovač nové generace typu BPK-3-42, velitel nezávislou hlavici TKN-AI.

Zvýšená hmotnost vozidla je kompenzována montáží motoru UDT-23 s výkonem zvýšeným na 360 koní. Zároveň byla zesílena vlečná ramena pojezdových kol a torzní tyče. Velká pozornost byla věnována ochraně vozidla. Na ochranu proti minám bylo zesíleno dno korby pod sedadlem řidiče a střelce z kulometu. K vozidlu je možné objednat představné pancíře včetně dynamických a mřížových proti kumulativním střelám. Takto upravená BMP-2M (bez přídavného pancéřování) byla dodaná Alžírsku.

Zdroje:
Fedosejev Semjon, Bojevyje mašiny pěchoty, Těchnika i vooruženije 04/2001
Kominek Ryszard, BMP-2 Topshots, Kagero, ISBN 8389088886
Marchlewski Andrzej, BMP-1 Fighting Vehicle, Books International, Lublin 1995, ISBN 8390318210
Malyšev Sergej, BMP-1 (1964-2000), Russian Motor Books, 2007, ISBN 5098734064
Suvorov Sergej, BMP-1, Frontovaja Ilustracija, Strategija KM, 2007, ISBN 5901266013
Suvorov Sergej, BMP-2, Frontovaja Ilustracija, Strategija KM, 2007, ISBN 5901266013
Suvorov Sergej, BMP-3 časť 1, Frontovaja Ilustracija, Strategija KM, 2009, ISBN 5901266013
Suvorov Sergej, BMP-3 časť 2, Frontovaja Ilustracija, Strategija KM, 2009, ISBN 5901266013
Suvorov Sergej, BMP-1, BMP-2 a BMP-3, EKSMO, 2011, ISBN 9875699482047
Suvorov Sergej, BMP-1 časť 1, Wydawnictvo militaria, Warszava 2009, ISBN 9788372193124
Zaloga Steven, BMP Infanry Fighting Vehicle 1967 -94, Osprey New Vanguard, ISBN 1855324334
Zaloga Steven, Russia´s BMP Infantry Combat Vehicle, Concord, 2001, ISBN 9623616724
BMP Bojevaja Mašina Sovětskoj Pěchoty, Vojenno Těchničeskaja Serija 50
Střelba ze zbraní BVP-2, Hlavní správa pozemního vojska ČSA, Praha 1991


Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue vydavatelství Naše Vojsko.

Autor : Ing. Radek ˝ICE˝ Panchartek / ICE 🕔21.05.2011 📕9.334

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře