Stíhačky a habešská krize

Autor : Miroslav Šnajdr 🕔19.05.2011 📕12.288

Fiaty ve východní Africe

Italská agrese proti Habeši (dnes Etiopie) začala 3. října 1935. V následných bojích se spolu doslova utkaly dva světy. Útočník, agresivní Mussoliniho fašistická Itálie, toužící rozšířit své zámořské impérium a získat postavení světové mocnosti. Obránce, zaostalý africký feudální stát, svou strukturou vězící ve středověku. Na straně jedné mechanizovaná armáda, disponující moderními zbraněmi včetně tančíků, děl, kulometů a silným letectvem. Na straně druhé jen volně organizované válečné hordy negramotných, nedostatečně vyzbrojených kmenových válečníků. Akce italského letectva Regia Aeronautica jsou spojovány především s nevybíravým nasazením bombardovacího letectva (a užitím pum plněných bojovými plyny). Účast letek vyzbrojených stíhačkami je téměř neznámá.

Italové plánovali vpád do Habeše již od roku 1932. Během roku 1935 začala Regia Aeronautica ve východní Africe, na území dvou italských kolonií (Eritreje a italského Somálska) posilovat své vzdušné síly. Vedle průzkumných a bombardovacích letounů na místo dorazily také stíhačky.


Fiaty CR.20bis ze stavu 106a Squadriglie brázdí východoafrické nebe

Pozici první stíhací jednotky odeslané do východní Afriky získala 106a Squadriglie C.T. Vznikla 6. ledna 1936 v italském Mirafiori pod velením cap. R. Colacicchiho. Do stavu obdržela devět stíhaček Fiat CR.20bis. Do Eritreje vyrazila 9. ledna vodami Středozemního moře, přes Suezský průplav a Rudé moře na palubě lodi California. Na místo určení dorazila 29. ledna. Na letce čekaly nově vybudované moderní letecké základny, ale také velmi obtížné horké podnebí (Masawa měla nejvyšší průměr roční teploty na Zemi, 30,2° C). Po smontování převzaly CR.20bis 106a Squadriglie protivzdušnou obranu Asmary. Od 19. března byla letka umístěna na letišti v Masawě (pro Italy Massaua).

Další dodávka stíhaček dorazila do Eritreje po moři v polovině března 1935. Šlo o devět stíhaček CR.20 (sériových čísel MM.1970, 1978, 1952, 1983, 1986, 1988, 2003, 2314 a 2348). Tvořily výzbroj 107a Squadriglie C.T. Letka vznikla 25. února 1935 v Mirafiori a v jejím čele stanul cap. Gastone Gorelli. Nezůstala v Eritreji dlouho, ještě v druhé polovině března ji velení přemístilo do italského Somálska. Její Fiaty zde působily z letiště v Mogadišu (italsky Mogadiscio), u pobřeží Indického oceánu.


Habešští válečníci

K prvním ztrátám Fiatů CR.20 během koloniální služby došlo na jaře 1935, ještě před vypuknutím nepřátelství. Prvního dubna havaroval v Mai Edaga letoun 106a Squadriglie. Pilot serg. Artemio Minciarelli přišel o život. Stal se prvním fašistickým stíhačem, který zemřel za italskou koloniální říši ve východní Africe. 107a Squadriglie utržila úvodní ztrátu 29. května. Během nehody byl zničen CR.20 MM.1983, pilot serg. Emilio Munari vyvázl.

Bezprostředně před zahájením útoku na Habeš bylo rozdělení stíhaček následující: 106a Squadriglie působila v Eritreji a měla tři (někdy uváděno čtyři) stíhačky v Masawě, tři v Asabu a jeden letoun procházel opravou v Asmaře. 107a Squadriglie operovala v italském Somálsku a jejich osm CR.20 bylo umístěno v Mogadišu. Třetího října převzal její velení nový důstojník, cap. V. Cianfarani.


Habešští válečníci se opakovaně stávali cílem bitevních útoků Fiatů CR.20

Až během bojů, 1. prosince 1935, vznikla přímo v Eritreji na základně Otumlo další stíhací jednotka, 111a SquadriglieC.T., vyzbrojená dvanácti stroji CR.20bisAQ. Tato verze disponovala motory optimalizovanými pro výkony ve větších výškách, což bylo výhodné při provozu v kolonii, charakteristické svými 2000 m vysokými náhorními rovinami. Úkolem nové letky měla být zejména protivzdušná obrana. Italové se obávali útoků etiopského letectva na důležité komunikace v prostoru Masawa – Asmara, kudy procházely zásoby na frontu. Velitelem 111a Squadriglie byl cap. Enrico Martingano. Letouny dorazily do Eritreje 30. října 1935 na lodi Ircania. Celkem přišlo do Italské východní Afriky 41 Fiatů CR.20 různých verzí.

Operace na jižní frontě

Na jižní frontě útočily na Habeš ze Somálska italské útvary vedené generálem Grazianim. Italové zde nasadili vedle menších koloniálních útvarů dvě armádní divize a jednu divizi Černých košil (fašistické milice). Ze vzduchu je 3. října 1935 podporovalo uskupení Aviazione della Somalia s celkem 38 letouny, včetně osmi Fiatů CR.20 107a Squadriglie, umístěných v Mogadišu.

Právě tato letka zasáhla ze všech tří stíhacích útvarů Regia Aeronautica do bojů v Habeši nejvýznamněji. Působila na hlavním směru útoku Grazianiho vojsk. Od 4. listopadu do 21. prosince 1935 vykonaly její Fiaty při útocích na pozemní cíle 54 vzletů, shodily 744 kg pum a vystřílely 36 150 nábojů. V prosinci 1935 se 107a Squadriglie stala součástí nově vytvořeného Gruppo Autonomo R.T. della Somallia (v jeho rámci Fiaty CR.20 podle statistiky nalétaly 93 hodin). Tato samostatná skupina od 1. prosince 1935 do 15. ledna následujícího roku podléhala smíšené letecké brigádě Brigata Mista della Somalia.


Capitano Andrea Favini u Fiatu CR.20bis 106a Squadriglie CT. Stíhačka je ozdobena emblémem s Mickey Mousem

Hned v říjnu se CR.20 zapojily do bitvy o habešskou příhraniční pevnost Dagnerej, která se 9. a 18. října stala cílem útoků italského letectva. Osmnáctého října se na náletech vedle čtyř koloniálních bombardérů Caproni Ca.101B a dvou průzkumných dvouplošníků Ro.1 podílely také čtyři Fiaty CR.20.

Později, na začátku listopadu, zasáhly stíhačky do bojů v prostoru habešského tábora v Gorahej. Prováděly bitevní útoky na pozemní cíle. 4., 5. a 6. listopadu zde vykonaly po osmi vzletech. Italské letectvo významně přispělo k pádu Goraheje. Habešský velitel Afeuork utržil smrtelné zranění během bombardování a jeho bojovníci poté opevněný tábor spěšně opustili. Fiaty CR.20 je napadaly i během ústupu. 21. listopadu operovaly dvě stíhačky proti Habešanům v Golo. Dne 22. listopadu se při podpoře Grazianiho sil útočících na Lammascilindi podílely na bitevním útoku proti obráncům vedle bombardérů také čtyři CR.20.

Dobyté Gorahej poskytlo Italům vhodnou základnu, která se stala jedním z nejdůležitějších letišť na jižní frontě. Využívaly ji jak bombardéry, tak stíhačky. V prosinci odtud operovaly dva Fiaty 107a Squadriglie. Čtyři další byly umístěny na základně Lugh.


Mapa habešského bojiště z dobového tisku

Habešané disponovali pouze malým množstvím skutečných protiletadlových zbraní. Při bitevních akcích italských stíhaček se snažili rozptýlit v terénu a bránili se palbou z pušek. Bitevní akce prováděné nad africkou pustinou s poměrně jednoduchými (a z dnešního pohledu křehkými) letouny,nebyly tedy zcela bez nebezpečí. 10. prosince obránci zasáhli CR.20 cap. Cianfaraniho, velitele 107. letky. Pilot musel nouzově přistát s prostřelenou nádrží v Ballei Gora. serg. Dario Pavan dosedl vedle svého velitele, pomohl mu závadu opravit, a tak přispěl k jeho šťastnému vyváznutí. V následujících dnech Fiaty atakovaly cíle v Dolo (11. prosince), Daua Parma (13. prosince) a Carovane (16., 18., 19. a 21. prosince).

K první fatální ztrátě během tažení došlo 9. ledna, kdy byl CR.20 ztracen v Dolo. Pilot serg.m. Emilio Munari přišel o život. 4. února 1937 letka během nehody odepsala stíhačku CR.20 MM.2348. Pilot col. Simonetti vyvázl.

V novém roce aktivita Fiatů CR.20 letky poklesla. Většina strojů byla stažena zpět do týlu na letiště v Mogadišu. V polovině února se tak na základně v Gorahej nacházely jen dva Fiaty a dvanáct jich bylo umístěno v Mogadišu. Obdobné rozmístění sil Italové udržovali také v březnu. K 10. dubnu se již všech 14 stíhaček nacházelo v Mogadišu.

107a Squadriglie byla vzápětí reorganizována v průzkumnou jednotku a přezbrojena na dvoumístné pozorovací dvouplošníky Ro.1 (šlo o v italské licenci stavěné stroje Fokker C.V). Formálně byla změna provedena 21. dubna, nicméně stíhačky u letky po boku průzkumných letounů sloužily dále. Pro podporu závěrečné Grazianiho ofenzivy byly Fiaty CR.20 letky umístěny opět v Goraheji. K 2. květnu zde měla 107a Squadriglie vedle osmi Ro.1 také čtyři Fiaty CR.20.


Hlídka Fiatů CR.20bis v Habeši

V závěru tažení začala na jižní frontě Fiaty CR.20 používat také 108a Squadriglie, jinak vyzbrojená novějšími průzkumnými dvouplošníky IMAM Ro.37bis. Druhého května měla v Goraheji pět Ro 37bis a v Mogadišu tři CR.20.

Operace na severní frontě

Většinu svých sil určených k invazi do Habeše, Italové soustředili v Eritreji. Zde, na severní frontě, vyrazili do útoku italští a domorodí vojáci pěti sborů (celkem 14 divizí armády a fašistické milice) a jedné motorizované kolony. V čele ofenzivy stál zprvu generál de Bono a od listopadu maršál Badoglio. Vzdušnou podporu poskytovala III Brigata Aerea (letecká brigáda) z Aviazione dell´ Eritrea. Italové měli 2. října v Eritreji 121 letounů. Stíhací 106a Squadriglie se na tomto počtu podílela osmi Fiaty CR.20bis. Tři z nich byly umístěny v Asabu a čtyři Masawě.

Italské stíhačky na severní frontě zprvu sloužily k obraně týlových cílů. Habešské letectvo se ovšem kvůli své slabosti o nějaké ofenzivní akce nikdy nepokusilo, a tak bylo angažmá Fiatů CR.20 obou letek (formovaná 111a Squadriglie CT byla během prosince s 12 stroji umístěna v Masawě) v defenzivní roli zbytečné. Také na severní frontě Italové nalezli pro své stíhačky nové užití v průzkumné a bitevní roli.


Italští stíhači u jednoho z Fiatů CR.20bis 106a Squadriglie CT, letiště Masawa

Na konci prosince 1935 se CR.20bis 106a Squadriglie CT podílely na bojích proti jednotkám ráse Immirúa. K nejdramatičtější akci došlo 25. prosince. Toho dne vzlétlo k bitevní akci proti habešským ozbrojencům pět CR.20bis. Do problémů se dostal maresciallo Attilio Allavena. Jeho stroj sériového čísla MM 1946 byl zasažen do pohonné jednotky a pilot s ním musel nouzově přistát v terénu. Tak jako v řadě dalších podobných případů se mu rozhodl pomoci jeden ze spolubojovníků, mar. Luigi Vaschi. Přistávací manévr v otevřené krajině však nezvládl, jeho Fiat seriálu MM. 2332 „škobrtl“ a převrátil se. K oběma letounům se rychle blížili Habešané. Zbývající stíhačky a Caproni Ca.101 ze IV Gruppo chránily oba piloty útoky a kulometnou palbou. Oba trosečníci byli ještě pozorováni svými kolegy ze vzduchu, jak míří k italským pozicím. Poté ale zmizeli. Jejich ostatky byly nalezeny až po několika měsících. Letci padli Habešanům do rukou, a ti je umučili. Vaschi obdržel za prokázanou odvahu (přistání na nepřátelském území s cílem pomoci pomoci spolubojovníkovi) posmrtně vyznamenání Medaglie d´Oro al Valore Militare. K 15. lednu 1936 se 106a Squadriglie C.T. nacházela v Asmaře. Válečný deník letky končil zápisy z prosince 1935 a na začátku následujícího roku velení útvar jako přebytečný zrušilo.

111a Squadriglie C.T. operovala na severní frontě déle. Využívala letiště v Masawě, Otumlo a na přelomu ledna a února 1936 se devět Fiatů CR.20bis AQ přemístilo na základnu Mai Edaga. Odtud do března prováděly nad bojištěm hlídkové a průzkumné lety. Osmého února byl v Mai Edaga během havárie ztracen jeden stíhací letoun, zraněný pilot vyvázl. Další stroj letka odepsala 7. března.

Závěr

Tažení skončilo naprostým italským úspěchem. Pátého května 1936 fašisté obsadili hlavní město Addis Abebu a o čtyři dny později anektovali celou Habeš. Ovšem stíhačky Fiat CR.20 přispěly ke zdaru kampaně jen minimálně. Ve vzduchu nenalezly žádné protivníky a pro specifika koloniálního válčení se lépe hodily vícemístné průzkumné a bombardovací letouny. Nasazení stíhaček bylo tedy od začátku omylem vyplývajícím z nadhodnocení potenciálu habešských ozbrojených sil. Během celého konfliktu si stíhači připsali celkem 1177 letových hodin bez střetnutí s nepřítelem. Na skutečné bojové lety připadlo jen 35 hodin, při kterých byly napadány pozemní cíle.


Bulldog Mk.II sériového čísla J9576 patřil 3. squadroně RAF

Po ovládnutí Habeše Fiaty CR.20 v Italské východní Africe dál využívala zejména 111a Squadriglie. Ještě 25. května 1936 během nehody v Mai Edaga odepsala jeden CR.20bis AQ. serg. pil. Garibaldo Brussolo vyvázl. Velení letku zrušilo 25. září 1936. Naopak 107a Squadriglie zůstala zachována až do května 1938, po skončení bojů byla ovšem plně přezbrojena na Ro.1.

O něco déle působilo několik exemplářů CR.20 v řadách 108a Squadriglie, umístěné v somálském Mogadišu. Letka nadále vedle stíhaček provozovala průzkumné Ro.37bis. Poslední ve východní Africe ztracený CR.20 (seriálu MM.1829) připadl právě na tuto jednotku. Byl zničen 22. března 1937 při nehodě v Mogadišu, pilot serg. Elio Fina vyvázl.


Velitel 106a Squadriglie C.T. cap. Raffaele Colacicchi v kabině Fiatu CR.20bis

K 31. prosinci 1936 měla ve východní Africe Regia Aeronautica celkem 27 strojů (během dosavadní služby došlo k odepsání 14 letounů), aktivně však bylo využíváno jen pár letounů u 108a Squadriglie. Italové je vyřadili následujícího roku. Stíhačky, nyní v podobě Fiatů CR.32, se v Italské východní Africe opět objevily až roku 1939, v předvečer vypuknutí druhé světové války.

Bulldogy RAF v Súdánu

Britové, mající ve východní Africe své rozsáhlé koloniální zájmy, pozorně sledovali vývoj konfliktu mezi Itálií a Habeší. Válka měla být dle představ britských politiků (u vlády se tehdy nacházeli labouristé) řešena ve Společnosti národů. Rada této organizace označila 7. října 1935 za útočníka Italy. Spojené království se poté zasadilo o uvalení (pohříchu neúspěšných) hospodářských sankcí na fašistickou Itálii. Součástí britských opatření se také stalo demonstrativní posílení vojenské přítomnosti v Egyptě, na Středním východě a ve východní Africe.

Z britských ostrovů se do zámoří v září a říjnu 1935 přemístilo celkem jedenáct perutí. Jednomístnými stíhačkami byla vyzbrojena jediná z nich, No 3 (Fighter) Squadron RAF, létající s Bristol Bulldogy Mk.IIA. 3. squadrona se stala v květnu 1929 vůbec první britskou perutí, vyzbrojenou těmito klasickými stíhacími dvouplošníky. Bulldogy současně používala ze všech prvoliniových perutí RAF nejdéle, až do léta 1937.


Havárie Bulldogu Mk.IIA seriálu K2156 z výzbroje 3. squadrony RAF v Epsom Downs

Východoafrická výprava pro v Kenley umístěný personál 3. squadrony začala 20. září 1934. Velitel perutě S/Ldr G. Martyn obdržel rozkaz přesunout osmnáct Bulldogů Mk.IIA na základnu Sealand u Chesteru. Personál (piloti 3. squadrony byli doplněni několika muži od 17. a 32. squadrony) nalodili v Liverpoolu na dopravní loď TSS Cameronia. Vyplula 4. října a do Port Sudanu v britsko-egyptském Súdánu dorazila ráno 18. října. Demontovaných 18 Bulldogů dopravilo na stejné místo o dva dny později v nákladových prostorách plavidlo SS Antilochus.

Bulldogy byly sestaveny v Port Sudanu. Piloti s nimi poté přelétli do Chartúmu, který se stal základnou 3. squadrony do ledna 1936. Během provozu v africkém prostředí se rychle objevily jisté technické obtíže. Problémy za vysokých teplot činilo startování motorů, docházelo k odpařování pohonných hmot z trubek palivového systému a prach zanášel brzdy Bendix. Na druhou stranu piloti považovali službu na africkém nebi za podstatně příjemnější než létání za podzimního a zimního deštivého a chladného počasí ve vzdálené domovině.

Protože Británie do italsko-habešského konfliktu nezasáhla, zůstala činnost Bulldogů v Súdánu omezena na cvičné i hlídkové lety a přehlídky. Dvouplošníky se při nich předváděly před koloniálními úředníky, místními šejky a domorodými válečníky. 20. ledna Bulldogy přelétly zpět do Port Sudanu.

Během služby v Súdánu došlo k jediné váž - nější nehodě, Bulldog seriálu K1628 byl ztracen při havárii během nácviku nočního létání. Pilot P/O J. W. McGuire vyvázl lehce zraněn.


V britském Súdánu nouzově přistál 12. ledna 1936 tento Caproni Ca.133 kódového označení 7-3. Patřil do výzbroje 14° Storma italské Regia

Bulldogy 3. squadrony se staly účastníky zajímavé epizody. Na britské straně hranic při stál 12. ledna 1936 fašistický koloniální bombardér, třímotorový Caproni Ca.133 kódového označení 7-3. Patřil do výzbroje 14° Storma italské Regia Aeronautica, jehož skupiny působily z eritrejských letišť. Během nouzového přistání bombardér utržil lehčí škody na zadní části trupu, zůstal však letuschopný. Britové se jej rozhodli přesunout vzduchem do Port Sudanu. Při přeletu usedl za řízení Ca.133 S/Ldr Lester a Bulldogům byl svěřen doprovod. Piloti zastaralých dvouplošníků měli ke své nelibosti s doprovodem rychlejšího třímotoráku značné problémy.

Po odeznění krize se měla 3. squadrona vrátit zpět do Británie. Piloti zahájili návrat 3. srpna 1936, kdy 15 zbývajících Bulldogů odstartovalo z Port Sudanu k etapovému letu do egyptského Abu Sueiru. Štáb perutě a pozemní personál kolonii opustily 14. srpna jako pasažéři lodi Somersetshire. Piloti na plavidlo přistoupili v Egyptě. Do Británie loď dorazila 28. srpna.

Celé dobrodružství 3. squadrony trvalo 11 měsíců a šlo o jediný případ, kdy stíhací Bulldogy RAF sloužily mimo mateřské ostrovy.

Zdroje:
Gentilli Roberto – Guerra Aerea sull´Etiopia 1935–1939, Firenze 1992
Lucchini, C. – Ali Italiane in Africa Orientale 1935–1940, Parma 1997
Luff, D. – Bulldog. The Bristol Bulldog Fighter, Airlife Nicolle, D., Ruggeri, R. – The Italian Invasion of Abyssinia 1935–36, Osprey
Autor : Miroslav Šnajdr 🕔19.05.2011 📕12.288

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře