Operace Meridian II

Autor : Miroslav Šnajdr 🕔16.05.2011 📕10.265

Při plánování operace „Meridian II“ byly zohledněny zkušenosti z předchozího úderu i fakt, že je nepřítel varován již předchozím náletem. Došlo k posílení stíhacích hlídek na obranu lodí operačního svazu. Stíhací ramrod měl být proveden ve dvou sestavách tak, aby piloti přilétli současně nad obě hlavní letiště v oblasti Lembok a Talangbetoetoe. Po ukončení úderů měla nad letišti dál hlídkovat část stíhaček a nadále je tak blokovat pro nepřátelský provoz.

Náletu na rafinerii Songei Gerong se mělo zúčastnit 48 Avengerů všech čtyř perutí. Bombardéry mělo doprovázet v roli výškového zabezpečení 12 Corsairů 1833. a 1830. Sq. Střední kryt se skládal z 16 Hellcatů 1839. a 1844. Sq. Základ přímého doprovodu tvořilo 12 Corsairů 1836. Sq. Na přímém doprovodu se podílelo rovněž deset Firefly 1770. Sq.


Palubní personál manipuluje se Seafirem Mk.III 894. Sq. Křídla byla sklopná ručně

Ramrodu se mělo zúčastnit 24 Corsairů letících ve dvou skupinách. Dvanáct stíhaček 1833. a 1830. Sq. při ramrodu „X-Ray“ směřovalo nad letiště Talangbetoetoe. Stejný počet Corsairů 1834. Sq. měl v rámci ramrodu „Yoke“ zaútočit na Lembok. Ozbrojený průzkum nad letištěm Mana a pobřežím byl omezen na akci dvou Firefly. Závěr operace měl patřit dvojici fotoprůzkumných Hellcatů.

Zahájení operace komplikovalo nepříznivé počasí.Starty začaly 29. ledna v 6.40, právě když se operační svaz nacházel mezi dvěma dešťovými frontami. Sestavení útočného svazu se stalo skutečnou noční můrou,neboť dešťové přeháňky často omezovaly viditelnost na pouhé půl míle. Není tedy divu, že se odlet útočné formace dále opozdil. Svaz nakonec vyrazil k cíli několik minut po půl osmé. Firefly 1770.Sq. sice opět vzlétly až po bombardérech, k Avengerům se však tentokrát připojily ještě před přeletem pobřeží. Jakmile se prostor nad loděmi uvolnil, vzlétlo 24 Corsairů určených k ramrodu a dvojice letounů Fairey Firefly 1770. Sq., mající provézt průzkum nad letištěm u města Mana.


Bombardér Avenger přistává na palubě letadlové lodi HMS Illustrious, Indický oceán, rok 1944

Jako obvykle několik letounů odpadlo záhy po vzletu. Jeden Avenger z 857. Sq. (z HMS Indomitable) se hned po startu zřítil do moře.Tři další bombardéry a čtyři Corsairy se předčasně vrátily.

Nálet

Útočná formace přelétla pobřeží Sumatry v 7.40 a začala stoupat do výšky více než 3000 m, potřebné k překonání pohoří. Nad horami se počasí začalo horšit a Corsairy, plnící roli výškového zajištění, musely vlétnout do mraků. Piloti napjatě vyhlíželi japonské stíhací letouny. A ty se skutečně v 8.14 objevily. Nepřátelská stíhací hlídka byla zpozorována jihozápadně od rafinerie, ve vzdálenosti plných 80 km od Palembangu. Vrhly se na ni Corsairy výškového zajištění a rozprášily ji. Jeden Tojo byl přitom sestřelen Novozélanďanem Lt. A. H. Churchillem z 1833. Sq.

Ve vzdálenosti zhruba 8 km od cíle, tedy v kritickou chvíli celé operace, japonské stíhačky Nakajima Ki-44 znovu zaútočily. Tentokrát napadly zadní část formace 1. Wingu, tvořeného Avengery 849. Sq. z HMS Victorious a 857. Sq. z Indomitable.V divoké střelecké výměně bylo několik britských bombardérů poškozeno.

I tentokrát nesplnil ramrod očekávání a nepřátelské stíhačky dokázaly včas vzlétnout. A to přes skutečnost, že se Corsairy nad leteckými základnami objevily 15 min před útokem Avengerů na rafinerii. Úder britských palubních stíhaček šel do značné míry do prázdna a na letištích byly napáchány jen omezené škody. Na letišti Lembok zničily Corsairy 1833. a 1830. Sq. tři stíhačky Tojo. Když se nepodařilo nepřátelské stíhací letectvo zaskočit přímo na základnách, musela přijít na řadu obtížnější varianta: letecké souboje.Ty záhy zuřily kolem celé cílové oblasti a zapojily se do nich jak Corsairy vyčleněné pro ramrod, tak Corsairy, Hellcaty i Firefly doprovázející palubní bombardéry.


Corsair Mk.II 1834. Sq., poškozený během přistání na palubě HMS Victorious, rok 1944

Osádky Avengerů cíl zpozorovaly v 8.40. Opět byl chráněn balonovou baráží vznášející se ve výšce 1220 m a intenzivní protiletadlovou palbou. Útok zahájily Firefly 1770. Sq., které svými 20mm kanony napadly balony. Poté se soustředily na stanoviště protiletadlové obrany. Avengery zahájily svou zteč mírným střemhlavým letem z výšky 2300 m v 8.45. Prolétaly hustou protiletadlovou palbou a rovněž balonovou přehradou, která byla naštěstí již poněkud pocuchána piloty z 1770. Sq. I přesto však o lana balonové přehrady zachytily dva Avengery 854. Sq. z Illustrious. Jedním z nich byl stroj verze Mk.I sériového čísla JZ112 a kódového označení „Q4A“, letící v čele roje šesti letadel. Tříčlenná osádka Lt. Cdr. W. J. Mainpriceho přišla o život. Druhým takto ztraceným bombardérem se stal Avenger Mk.I JZ265.Také osádka Sub.Lt.R. S. Armstronga nepřežila. Navzdory těmto ztrátám bylo bombardování ještě přesnější než během náletu 24. ledna. A to přes skutečnost, že dým z četných požárů záhy omezil pilotům palubních bombardérů výhled.

Jakmile Avengery odhodily pumy, zamířily jižně od Palembangu k místu srazu. Cestou se sdružovaly do dvojic a pak do větších skupinek. Nebylo to snadné, neboť nedostatečně chráněné bombardéry byly opět napadeny nepřátelskými stíhači, kteří sestřelili dva Avengery Mk.II z 849. Sq. Šlo o stroj JZ386 Lt. K. M. Burenstona a JZ478 Sub. Lt. J. R. Burnse. Obě tříčlenné osádky padly do japonského zajetí a na samém sklonku války byly Japonci zavražděny. Další bombardéry utržily v boji poškození. Interference v radiostanicích neumožnily osádkám rychle přivolat pomoc.


Raketami vyzbrojený Firefly 1770.Sq.opou ští29. ledna 1945 palubu nosiče HMS Indefatigable, operace „Meridian II

Piloti bombardérů ohrožených japonskými stíhačkami se nezřídka chovali značně agresivně. Zmínku si na tomto místě rozhodně zaslouží Lt. G. J. Connoly z 854. Sq., umístěné na HMS Illustrious. Při odletu do cíle zpozoroval, že je jeden těžce poškozený bombardér ohrožován japonskými stíhači. Connoly mu přispěchal na pomoc, sestřelil jeden Tojo a další odehnal. Zachráněný Avenger později nouzově přistál na mořskou hladinu nedaleko lodí.

Letecká bitva

Japonské armádní letectvo kladlo útočícím palubním letounům silný odpor a opět poskytlo řadě spojeneckých stíhačů příležitost ke vzdušným vítězstvím. Svůj již třetí lednový úspěch vybojoval sestřelením Ki-43 velitel 5. NFW, Lt.Cdr. T.W. Harrington (Hellcat Mk.II JW860 „TH). Sub. Lt. R. F. Mackie z 1839. Sq. poslal k zemi v 9.15 další Oscar, jehož pilot se spasil na padáku. Sub. Lt. R. C. Neal ze stejné perutě pravděpodobně sestřelil jeden Ki-44.

Další úspěchy vybojovali piloti Corsairů. Dvojice Lt.Cdr. R. D. Hopkins a Sub.Lt.A. R. Mitchie z 1934. Sq. společně sestřelila jeden Ki-44. Bodoval velitel 47. NFW, plnící funkci leteckého koordinátora, Lt. Col. R. C. Hay, RM (Corsair Mk.II JT427 „T-RH). Zhruba v 8.50 sestřelil Nakajimu Ki-44, v 9.30 pak druhou japonskou stíhačku, identifikovanou jako Ki-44 nebo Ki-43. Při obou vítězstvích mu asistoval pilot 1836. Sq., Sub. Lt. D. J. Sheppard.


Hellcat Mk.I FN430 z 1844. Sq. je naváděn na start. Snímek byl pořízen 14. srpna 1944 na HMS Indomitable, plující vodami Indického oceánu

Do bojů s japonskými stíhači zasáhly rovněž Firefly 1770. Sq. Osádky této jednotky docílily celkem dva sestřely za cenu jediné ztráty. Sub. Lt. G. E. Pugh společně se Sub. Lt. V. J. Reddingem sestřelili jednu stíhačku. Pilot Lt. D. Levitt (Firefly F.Mk.I DT935 „4M) ve spolupráci se dvěma dalšími žokeji své perutě (Sub. Lt. J. P. Stottem a Sub. Lt. I. H. F. Martinem) sestřelil jeden Oscar, pak ale i se svým pozorovatelem Lt. J. F. Webbem RNZN zmizel v prostoru Palembangu. 1770. Sq. tak přišla o pilota, který vybojoval (během akce 4. ledna) nejen první úspěch jednotky, ale rovněž první sestřel stíhacího typu Fairey Firefly.

Během letu nad Palembangem zmizel jeden ze stíhačů určených k hlídkování nad nepřátelskými základnami, Sub. Lt. S. G. F. Maynard z 1836. Sq., umístěné na HMS Victorious. Ovládal Corsair Mk.II JT521 „T8N“. Pravděpodobně podlehl v boji s nepřátelskými stíhači, pozorovanými v dané oblasti.

Daň si vybírala rovněž japonská protiletadlová palba. Zasáhla Corsair Mk.II JT578 z 1833. Sq. z nosiče Illustrious. Jeho pilot, Lt. E. J. Baxter RNZN, jej musel při návratu opustit ve vzduchu. Byl zajat a Japonci popraven.

Letadlová loď Indomitable rovněž přišla nad Sumatrou o jednoho ze svých stíhacích pilotů. Z doprovodné akce nad Songei Gerong se nevrátil Hellcat Mk.II sériového čísla JX757 z výzbroje 1839. Sq.

Na japonské straně zasáhly 29. ledna do boje především Nakajimy Ki-44 87. Sentai. Jsou známa jména čtyř padlých pilotů této jednotky. 33. Sentai, vyzbrojená letouny Nakajima Ki-43, ztratila dva letce. Jen piloti 87. Sentai nahlásili sestřelení 14 britských letounů.


Seafiry měly pro palubní službu příliš křehkou konstrukci. Mnoho přistání na letadlových lodích končilo haváriemi. Zde je zachycena nehoda Seafiru L.Mk.IIC 834. Sq. na eskortním nosiči HMS Battler

Po úspěšném svržení pum se Avengery i stíhací letouny postupně shromažďovaly nad řekou Musi. V 9.01 hlavní útočná skupina opustila prostor rendez-vous a v 9.55 opět překročila pobřeží. Řada letců však stále ještě neměla vyhráno. Mnoho z nich se pokoušelo k mateřským lodím dovléci vážně poškozené stroje. Na rozdíl od operace „Meridian I“ tentokrát velké množství letounů skutečně svazu nedosáhlo a skončilo po nouzových přistáních v moři. Díky perfektně fungující záchranné službě však byla většina letců zachráněna. Nicméně tragicky dopadl pokus o návrat nad Palembangem protiletadlovou palbou poškozeného Corsairu Mk.II JT572 z 1834. Sq. Pilot Sub. Lt. L. D. Durno jej nakonec musel posadit do vln Indického oceánu a zahynul.

Ani piloti, kteří dolétli až k letadlovým lodím, ovšem neměli často vyhráno. Přistání za bojových podmínek patřilo vždy mezi velmi riskantní část operací. Ze stíhačů havaroval během přistání na HMS Illustrious Sub. Lt. McLaren z 1830. Sq. Jeho Corsair Mk.II JT468 překonal obě záchranné bariéry a přes pravou přední část paluby spadl do moře. Pilota zachránil torpédoborec Whelp, který se toho dne stal v počtu zachráněných letců skutečným rekordmanem, neboť vylovil ještě tři osádky Avengerů z 849. Sq.

Přistávací manévry letounů vracejících se z útočné operace proti rafinerii Songei Gerong byly zahájeny kolem 10.00 a trvaly zhruba hodinu. Vedle několika odepsaných stíhaček Britové při nouzových přistáních do mořských vln v blízkosti lodí ztratili celkem šest Avengerů. Osádky (až na jednoho letce z 849. Sq.) byly zachráněny.


Havárie Corsairu Mk.II sériového čísla JT634 z výzbroje 1833.Sq.,začátek roku 1945

Dvojice Firefly 1770. Sq., vyslaná k ofenzivní průzkumné akci podél sumatranského pobřeží, se vrátila bez problémů. Během obhlídky letiště Mana osádky nezpozorovaly žádnou nepřátelskou aktivitu. Hellcaty vracející se z fotoprůzkumu cílové oblasti přistály v 10.30.

Během operace „Meridian II“ vybojovaly palubní letouny startující z britských nosičů velké vítězství. Rafinerie v Songei Gerong byla vážně zasažena. Na konto palubních stíhačů opět přibyla řada sestřelů. Ztráty byly tentokrát poměrně těžké, podklady se nicméně v tomto ohledu poněkud rozcházejí. Podle jednoho z nich FAA nad cílem přišlo o čtyři Avengery, jeden Firefly a jeden Corsair. Celkové ztráty, včetně strojů odepsaných během přistání na vodu a zřícených, čítaly 25 strojů.

Japonský protiútok

S přistáním letounů, vracejících se od sumatranského pobřeží, ofenzivní část operace „Meridian II“ skončila. Již od rána se nicméně bojovalo rovněž v okolí operačního svazu a ke slovu konečně přišly také Seafiry 24. NFW. Jejich starty z paluby Indefatigable byly zahájeny v 6.41, kdy vzlétlo osm strojů k defenzivním hlídkovým stíhacím a protiponorkovým letům. O hodinu později, zatímco letouny útočného svazu odlétly nad Sumatru, lodní radary zjistily první neidentifikované letouny, kradoucí se v okolí operačního svazu. Kontrolor se na ně pokoušel navést Seafiry L.Mk.III, hlídkující v malé výšce, ale piloti nepřítele nezpozorovali. Osm letounů přistálo v osmi minutách do 8.25, poté co vzlétla další směna určená k obraně svazu. Pohyby nepřátelských letounů v okolí TF.63 neustávaly. V 9.17 čtyřčlenný roj 887. Sq., vedený Sub. Lt. J. H. Kernahanem, zpozoroval po navádění z řídicího střediska jednomotorový letoun, který záhy zmizel v mracích.

Vlastní boj v okolí TF.63 vypukl o 20 minut později, kdy Sub. Lt. J. W. Hayes z 894. Sq. nárokoval sestřelení Ki-21 (Sally). Pravděpodobně šlo o letoun ze stavu 58. Sentai. Japonci se bránili obrannou palbou a zasáhli Hayesův Seafire sériového čísla NN210. Lt. Hayes musel nouzově přistát na mořskou hladinu a po hodině ho z vln Indického oceánu zachránil torpédoborec HMS Undine. Záhy poté zpozorovali piloti roje 887. Sq. ve výšce 4570 m dvoumotorový japonský průzkumný letoun Mitsubishi Ki-46 (Dinah). V 9.51 jej poslal do vln Sub. Lt. Kernahan.

V 10.26 byla na severu od loďstva zjištěna větší formace nepřátelských letounů. Byly na ni navedeny Seafiry a Corsairy, ale japonské stroje britský svaz minuly a stíhací piloti protivníka nespatřili. Po návratu však chyběl Sub. Lt. S. G. Maynard z 1836. Sq.


Dým stoupá z rafinerie v Songei Gerong, 29. leden 1945 – operace „Meridian II

Hlavní útok začal v 11.50, kdy byla skupina sedmi Sally zjištěna 40 km jihovýchodně od lodí. Bombardéry Mitsubishi Ki-21 patřily do 1. záložního pluku.Ve skutečnosti jich bylo šest a pod velením hiko shosa Hitoyaki Kata vzlétly k sebevražednému útoku na nepřátelské lodě. Poprvé od dubna 1942, kdy palubní letouny potopily u Cejlonu starou letadlovou loď HMS Hermes, se britské nosiče nacházely ze strany japonského letectva v reálném nebezpečí. Do boje nejdříve zasáhly dva Corsairy. Sub. Lt. J. A. O´N. Shaw (Corsair Mk.II JT352) z 1830. Sq. nárokoval sestřel jedné Sally společně s pilotem 894. Sq., Sub. Lt. E. Elsonem, vedoucím sekce Seafirů, hlídkujících v malé výšce.

Zbývající bombardéry přilétaly ve výšce pouhých 15 m, a to v Britech vzbudilo dojem, že jde o torpédové letouny. Operační svaz proto zabočil na severozápad, záděmi k blížícím se strojům. Bombardéry směřovaly k letadlovým lodím Illustrious a Indefatigable.Všechny lodě na ně zahájily zuřivou palbu a z Indomitable vzlétly tři Hellcaty, které hned po odlepení z paluby zahájily boj. Sub. Lt. K. A. McLennan RNZNVR z 1844. Sq. sestřelil dvě Sally sám (či snad ve spolupráci s protiletadlovou palbou z bitevní lodě King George V) a o třetí sestřel se podělil s velitelem 894. Sq., Lt. Cdr. J. Crossmanem. McLennanův Hellcat byl poté zasažen a těžce poškozen protiletadlovou palbou bitevní lodě King George V, pilot nicméně dokázal přistát na mateřské lodi.

Boj trval kolem pěti minut. Akcemi stíhaček a smrští protiletadlové palby byla zničena kompletní japonská útočná sestava. Japonské bombardéry při svém odvážném útoku sice nedosáhly ani jednoho zásahu, přesto však TF.63 utržila ztráty. Letadlová loď Illustrious byla zasažena dvěma protiletadlovými granáty vypálenými křižníkem Euryalus. Dvanáct mužů padlo a 21 utržilo zranění.

Úspěšného dne se konečně dočkal i 24. NFW. Jeho Seafiry vykonaly 34 vzletů, sestřelily pět nepřátel a na dvou (podle odlišného podkladu třech) sestřelech se podílely při ztrátě jednoho F.Mk.III, sestřeleného v boji. Dva další stroje (jeden z nich v boji) byly během celodenní aktivity poškozeny.

Po odražení útoku bombardérů nepřátelské letectvo až do večera pokračovalo ve sledování odplouvajícího svazu. Japonské letouny se držely v uctivé vzdálenosti a k boji již nedošlo.

Závěrečná bilance

Poslední, třetí nálet na rafinerie u Palembangu (operace „Meridian III) nebyl nakonec proveden. Důvodem se stal nedostatek pohonných hmot v nádržích některých plavidel svazu. I tak skončila operace „Meridian“ velkým vítězstvím a někteří historikové ji dokonce považují za nejpodstatnější příspěvek britského palubního letectva k porážce císařského Japonska. První úder na rafinerii v Pladjoe omezil po dobu tří měsíců její provoz na polovinu a zničil velkou část již dohotovených, v cílové oblasti uskladněných rafinovaných pohonných hmot. Druhý nálet kompletně zastavil produkci v Soengi Gerong a po obnovení již rafinerie dosáhla pouze zlomku dřívější výroby.

Japonské armádní letectvo se nedokázalo proti letounům FAA prosadit. Pro palubní stíhače představovala operace „Meridian“ po dlouhé době první příležitost k vážnějšímu střetnutí s nepřátelským stíhacím letectvem. Během obou ofenzivních akcí sestřelili stíhači 21 japonských letounů jistě, pět pravděpodobně a jedenáct poškodili. Značné množství nepřátelských strojů bylo dle hlášení pilotů zničeno na zemi, zejména během operace „Meridian I“. Osádky Avengerů si připsaly jeden jistý a jeden pravděpodobný sestřel. Během obrany svazu proti průzkumným letounům a sebevražedné bombardovací výpravě palubní stíhači docílili osmi dalších sestřelů.

Celkové ztráty během operací „Meridian I“ a „Meridian II“ čítaly při 371 vzletech 41 letounů. Šestnáct strojů bylo zničených zásahem nepřítele a 25 z dalších příčin: 11 během nouzových přistání či havárií v moři a 14 při nehodách na palubách nosičů. Ztráty na letcích čítaly 30 mužů, včetně 19 členů osádek Avengerů, jednoho padlého pilota Hellcatu, osmi pilotů Corsairů a dvou členů osádky Firefly. Čtyři letci byli zraněni a pět dalších neschopných dalších akcí z jiných příčin.

Ze čtveřice nosičů utrpěly nejvážnější ztráty HMS Victorious a Illustrious. První z těchto letadlových lodí pozbyla 11 osádek včetně stíhacích pilotů. Nejhůře byla postižena její 849. Sq. Avengerů, která postrádala sedm osádek. Z 19 Avengerů perutě bylo ztraceno ze všech možných příčin (od letounů nezvěstných až po bojeneschopné pro poškození) plných deset. Illustrious přišla o deset osádek a každý z Avengerů, které se vrátily na palubu, byl poškozen stíhači či protiletadlovou palbou. Loď po ukončení operace „Meridian“ postrádala čtvrtinu předepsaného stavu Corsairů a Avengerů, 8 % pilotů stíhaček a 10 % osádek bombardérů.

Zdroje (výběr)
Brown, J. D. – Carrier Operations in World War II Vol. 1: The Royal Navy, London 1986
Mc Cart, N. – HMS Victorious 1937–1969, Fan Publ., Cheltenham 1998
Roskill, S. W. – The War at Sea 1939–1945 Vol.3, The Offensive Part 2., London 1961
Shores Ch. – Air War for Burma, The Allied Air Forces Fight Back in South-East Asia 1942–1945,
London 2005
Šnajdr, M. – Palubní stíhači Jeho Veličenstva, 4. část, Brno 2004
Autor : Miroslav Šnajdr 🕔16.05.2011 📕10.265

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře