Češi ve službách Luftwaffe?

Autor : PhDr. Ladislav Kudrna, Ph.D. / Ladislav Kudrna 🕔05.03.2011 📕25.450

Autorův web : http://kudrnaweb.psm-net.cz/index.htm

Hlásím, že včera v důstojnické jídelně na mne vznesl jeden anglický Flight Lieutenant dotaz – kolik prý Čechů létá v Luftwaffe proti RAF? Řekl jsem mu, že samozřejmě nikdo, pokud je mi známo! Na to mi ale citoval příběh, kdy v loni nad Maltou byl sestřelen německý letoun, jehož pilot byl český důstojník, který byl vzat do anglické jídelny, opit, prohlásil, že raději pro Hitlera létá, než pracuje v továrně!
Hlášení Squadron Leadera (S/Ldr – major) Vlastimila Veselého ze dne 20. dubna 1943 na Inspektorát československého letectva v Londýně.

Leutnant Herbert Soukup

Výše uvedený „český“ důstojník byl 21letý Ltn. (Leutnant – poručík) Luftwaffe Herbert Soukup, který jako sudetský Němec narukoval do řad německé branné moci. Soukup pocházel z Litoměřic a za války byl příslušníkem 6./JG 53 Pik As. Soukup se zúčastnil bitvy o Británii, bojů na východní frontě a později byl 15. května 1942 sestřelen nad Maltou a zajat. Dosáhl celkem 13 vzdušných vítězství, z toho 5 nad Maltou v tvrdých bojích se spojeneckými stíhači. Operačně létal nad Anglií a SSSR na v té době standardní „stodevítce“ éčku, nad Maltou s modernějším Bf 109F


Bf 109F eskadry JG 27

Ltn. Soukup byl v inkriminovaný den sestřelen S/Ldr lordem Malcolmem Douglas-Hamiltonem od britské 603. stíhací perutě. Podařilo se  mu  dostat z  hořící „stodevítky“ a s vážným zraněním na ruce byl zajat poblíž Hal Faru na Maltě. Naštěstí se  dostal rychle do rukou britským vojákům a nikoliv rozzuřenému obyvatelstvu trpícímu pod nálety německého a italského letectva.

Soukup byl  převezen do  nemocnice, nikoliv tedy do důstojnické jídelny (kde se měl opít),  ve které  ležel ve stejném pokoji jako novozélandský F/Sgt (Flight Sergeant – rotný) John Donald Rae (13 jistých sestřelů, 9  pravděpodobných a  6  poškozených letounů – DFC & Bar; od  22. srpna 1943 válečný zajatec, když při akci nad  Francií selhal motor jeho  Spitfiru a  Rae musel nouzově přistát; zemřel 19. prosince 2007 ve věku nedožitých 88 let), jenž byl sestřelen pár dní předtím, konkrétně 1. května 1942. Shodou okolností právě Ltn. Soukupem (!), který se svému soupeři představil jako občan Litoměřic z Československa.

 
Hezký záběr na Ju 88 od KG 77, která se zúčastnila bojů nad Maltou

S/Ldr Veselý dále ve svém hlášení uvedl: „Snažil jsem se to vysvětlit tím, že se asi jednalo o sudetského Němce, nemohl jsem to ovšem popřít, neboť je možné, že onen příběh se skutečně stal. Prosím o sdělení, jak v podobných případech máme postupovat a  jaké  vysvětlení Angličanům  dát.  Vím o mnoha případech, že slovenští letci byli vyznamenáni v boji proti Rusům – naposled kpt.  Ďumbala.(Stotník (kapitán) Ondrej Ďumbala nepatřil mezi  nejúspěšnější slovenské letce,  nasazené na  východní frontě v rámci stíhací letky 13 Slovenských vzdušných zbraní. Ďumbalovi byl přiznán jediný sestřel, zatímco Ján Režňák dosáhl 32 sestřelů, a druhý nejúspěšnější slovenský stíhač, Izidor Kovárik 28  sestřelů, pozn. aut.). Avšak dosud mi není oficiálně známo nic o československých pilotech létajících v Luftwaffe. Podobné případy, nemůžeme-li je popřít, podrývají důvěru k nám u Angličanů, s nimiž bezprostředně pracujeme a často i na místech, kde potřebujeme 100% důvěru.“

Inspektorát odpověděl Veselému v tom smyslu, že mu není známo, že by některý příslušník československého letectva české národnosti byl výkonným letcem v německém  letectvu. Na  otázku britského důstojníka – kolik Čechů létá v Luftwaffe – měl Veselý odpovědět, že z Čechů nikdo, snad pouze Němci – bývalí příslušníci Československa, kteří se v případě potřeby za Čechy vydávali a domnívají se, že jim to v případě zajetí přinese nějaké výhody. Zbývá dodat, že Herbert Soukup strávil zbytek války v britských zajateckých táborech.

Případ „českého“ bombardovacího letce v bitvě o Británii 

Poprvé se řešil případ údajného českého letce ve službách Luftwaffe již v září roku 1940, kdy nad britskými ostrovy probíhaly kruté vzdušné boje  mezi  spojeneckými a  německými letci. Zpráva pplk. Josefa Kally z 2. října  1940,  určená III. odboru Ministerstva národní obrany, způsobila velké pozdvižení (nejen) na Inspektorátu československého letectva v Londýně. Kalla  uvedl,   že  v okolí  Cambridge byl sestřelen německý bombardovací letoun s českým pilotem. V tamním kraji z toho bylo  velké  rozhořčení, že  Češi  bojují na straně Němců.


Bf 109F JG 53. Itálie 1942

Pro  náš  zahraniční odboj mohla vzniknout velice  nepříjemná situace, pokud by  se  zpráva potvrdila. Musíme si  uvědomit, že teprve nedávno Britové  uznali prozatímní československou vládu, pomáhali při vzniku  dvou  stíhacích a jedné bombardovací československé perutě, z nichž 310. peruť od  konce srpna 1940 úspěšně bojovala po boku britských perutí proti Luftwaffe.

 
Messerschmitty Bf 109E JG 53 Pik As. Bitva o Británii 1940

Nepodařilo se mi bohužel zjistit  jméno onoho údajného českého pilota, ale vzhledem k tomu, že ani archivní materiály dále nemapují onen případ, dá se usoudit, že se opět jednalo o  sudetského  Němce. Na tomto místě je nutné zdůraznit, že průměrný Angličan slyšel o Československu poprvé  v září 1938 v průběhu mnichovské krize a jistě neznal rozdíl mezi sudetským Němcem a Čechoslovákem,  když oba pro něho byli příslušníci Československa. Ostatně mnoho Angličanů nedokázalo ani namapě nalézt Československo. Pokud již něco průměrný Angličan věděl, tak to, že existují nějací sudetští Němci a že pro ty Sudety měla být válka. Mnozí  také věděli, že to byli Němci, a pokládali všechny obyvatele Československa za „Sudeťáky“.

Celou záležitost odstartoval dopis profesora  Kodíčka  ministru Feierabendovi ze dne  26. září  1940: „Vážený pane  ministře, chtěl  bych  Vás  upozornit na  nebezpečí pověstí, které kolují v Cambridgi, že český pilot řídil nacistický bombardovací aeroplán, který byl sestřelen někde v okolí. Prý onen pilot  prohlásil, že  je  Čech.  Buď  se jedná o falešné  pověsti rozšiřované nepřátelskou propagandou zde  v Anglii,  aby  pošpinila české  jméno, nebo  jde  o českého  Němce, nebo  jde skutečně o Čecha, čemuž nechci věřit. V každém případě je absolutně nutno, aby naše úřady tuto záležitost vyřešily a veřejně tyto zprávy uvedly v pravou míru, eventuálně v BBC. Takové špinavé povídky šíří se lavinovitě a udělají více škody, než zprávy o činech našich letců mohou pak napravit. Setkal jsem se dnes v hrabství skoro s nepřátelským ovzduším. Dále, myslím, bylo by nutné vysvětlit anglickému obyvatelstvu rozdíl mezi nacistickým Němcem, který je občanem Československé republiky, a Čechem.“


Unavení stíhači JG 53 po boji nad Maltou

Brigádní generál Alois Vicherek následně 3. října 1940 konstatoval, že se o celé záležitosti informoval na Air Ministry, kde mu bylo sděleno, že podobný případ nebyl  zjištěn. Českoslovenští zpravodajští důstojníci měli následně zjistit,  kdo  podobné pomluvy rozšiřoval. Zároveň Vicherek žádal, aby ten, kdo nebude moci přesně udat, od koho se celou událost dozvěděl, byl vzat k odpovědnosti a bylo  usilováno o jeho  potrestá Výsledek šetření Moravcových zpravodajců dospěl do  ztracena, přičemž nebylo a zjištěno, že celý případ odstartoval do českého profesora z Cambridge.

Ostatní případy

Vzhledem k tomu, že Herbertu Soukupovi bylo v době sestřelení pouhých 21 let  a  již v roce  1940  se zúčastnil operací nad Anglií, je vysoce pravděpodobné, že letecký  výcvik, či jeho základy získal ještě v československém  předválečném letectvu. Další letec, který před válkou sloužil v československém letectvu a dal se do služeb Luftwaffe, byl škpt. Karel Vorlíček, bývalý velitel 8. letky Leteckého pluku 2 v Olomouci, který měl za manželku Němku. Poslední mně známé případy „českých“ letců, kteří  sloužili  v řadách německého letectva, byli desátník Luftwaffe Walter Bláha a letecký mechanik Harker.


Nejúspěšnějším stíhacím pilotem pocházejícím z československého pohraničí (Sudet) se stal nadporučí Otto Kittel, který sestřelil 267 sovětských letadel, čímž se zároveň stal čtvrtým nejúspěšnějším pilotem Luftwaffe. Kittel sloužil u JG 54 Grünherz. Padl 16. února 1945 ve vzdušném boji nad Východním Pruskem v boji se sovětskými bitevními letouny Il 2 Šturmovik

Bláha přistál 3. prosince 1942 s německým letadlem v Turecku. Při výslechu uvedl,  že by chtěl sloužit v britském nebo československém letectvu. Britští  zpravodajci však k němu nechovali důvěru. Nebyli si jisti, zda se nejedná o konfidenta Gestapa nebo Abwehru (český pilot  Augustin Přeučil byl ve  službách Gestapa již od roku 1939 a nakonec 18. září 1941 uletěl s britskou stíhačkou Hurricane a přistál v okupované Belgii, kde se dal okamžitě do německých služeb). Pro službu v královském letectvu nepřicházel v úvahu. Pouze v případě, že by se za něj zaručily československé autority, mohl sloužit v československé armádě. 


Němečtí stíhači na Sicílii v přestávce mezi lety poslouchají hudbu italského civilisty

Britové  ve své zprávě ze dne  14. ledna 1943 na československé Ministerstvo národní obrany uvedli,  že není vyloučené, že se jednalo o  zpravodajskou hru  ze  strany Němců na tureckém území. Ve stejný den informovalo MNO Inspektorát v tom smyslu, že Bláha byl vyslýchán jejich člověkem v Ankaře. Desátník Luftwaffe však nebyl schopen sdělit ani jména svých velících důstojníků. Nebylo vyloučené, že nevypovídal na popud britských orgánů. Stejně jako britská  zpráva, i tato doporučila, aby nebyl Bláha přijat do řad československého letectva, pokud někteří příslušníci československé armády nepotvrdí jeho pročeské cítění. To se ovšem nestalo, neboť ho plukovník Moravec nedoporučil  pro službu v RAF.


Divizní generál Alois Vicherek jako poválečný velitel československého letectva

Walter  Bláha  nakonec zůstal po  zbytek války v zajateckém táboře. V jeho  případě se  jednalo o  polovičního Němce – otec Čech,  matka Němka – s domovským bydlištěm v Praze,  kde studoval na německé reálce. Není  zcela  jisté,  zda  Bláha sloužil v předválečném československém letectvu. 

F/Lt Eduard Prchal, elitní  pilot 511. britské dopravní perutě, jako kapitán letounu  Liberator dopravil v květnu 1943 do Káhiry polského ministerského předsedu generála Sikorského (shodou okolností bude Prchal jediným přeživším letecké katastrofy, ke které dojde 4. července 1943 v Gibraltaru a při které zahyne Sikorski) a 29. května 1943 letěl z Káhiry  zpět  do Anglie.  Mezi  cestujícími byl jistý německý letecký mechanik Harker, který mluvil plynně česky a prohlásil, že je československým státním příslušníkem ze Sulic u Stříbra a že byl do řad Luftwaffe „zatažen“. Údajně se měl  domluvit s německým pilotem, se kterým dezertoval na letounu Junkers Ju 88 do severoafrického Sfaxu. Dále se vyjádřil v tom smyslu, že sdělí britským zpravodajcům vše, co ví o německé armádě a letectvu. Z tohoto důvodu byl vyslán do Anglie. Další Harkerův osud mi není bohužel znám.


Brigádní generál Karel Janoušek jako inspektor československého letectva ve Velké Británii

Výše uvedená odpověď Inspektorátu F/Lt Veselému byla fakticky pravdivá. Z „čistých“ Čechů (otec a matka české národnosti) s největší pravděpodobností nikdo operačně u Luftwaffe nesloužil. Později Inspektorát vždy dementoval jakékoliv zprávy o Češích v Luftwaffe (naprosto oprávněně). Inspektorát velmi dbal na „čistotu“ národnostního složení československého letectva ve Velké Británii. Bylo tedy prakticky vyloučeno, aby se do jeho řad dostal operační letec Luftwaffe (stejně jako v britském, tak i v německém letectvu byla operační služba dobrovolná; ti, kteří se do německé armády přihlásili dobrovolně, byli zásadně vylučováni z náboru do řad československé armády v Británii). Něco  jiného ovšem bylo  přijímání sudetských Němců či Rakušanů z řad Wehrmachtu do československých ozbrojených sil.


Mechanik při údržbě motoru Spitfiru Mk.VB. Spitfire znamenal pro obránce Malty podstatné zlepšení situace.

Po  skončení afrického tažení (v srpnu 1943) obdrželo ministerstvo národní obrany povolení provádět nábor mezi  bývalými příslušníky Československa, tedy mezi zajatými sudetskými Němci (nábor později probíhal i v průběhu italské  a francouzské kampaně). Nábor byl poměrně úspěšný. Ke službě v československé armádě se jenom ze severní Afriky k 31. červenci 1944 přihlásilo  126  zajatců.  Zájem o službu v československé armádě celkově projevilo okolo 348 sudetských Němců. Musíme však zdůraznit, že k československému letectvu ve Velké  Británii bylo přiřazeno pouze několik (asi 18) bývalých příslušníků německé armády, kteří však téměř výhradně sloužili u pozemních jednotek. Jednou z těchto výjimek byl Karel Navrátil. 

Rakušan členem létajícího personálu československého letectva ve Velké Británii

V roce 1943 se stal příslušníkem našeho letectva na britských ostrovech Karel Navrátil, který  se 3. listopadu 1915 narodil v Brně. Jeho otec byl rakouský státní příslušník. Po vzniku  ČSR se i s rodinou přestěhoval do Rakouska, kde Navrátil od 30. září 1936 do 30. září 1937 vykonal vojenskou službu. Po anšlusu byl povolán do služby v německé armádě, se kterou se v září 1938 zúčastnil obsazení českého pohraničí. Údajně projevil nesouhlas s obsazením pohraničí, načež byl zatčen a  dán do vojenské věznice. Již 8. listopadu 1938 byl z vězení propuštěn a  zároveň byl  zproštěn  vojenské služby. Poté pokračoval ve studiích.


Arabský chlapec nabízí občerstvení osádce Bf 110. Tento typ letounu byl hojně využíván jak na severoafrickém, tak maltském bojišti

Po  vypuknutí války  byl  opětovně povolán  do  služby ve  Wehrmachtu a  byl přidělen k 102. dělostřeleckýému pluku ve Vídeňském Novém Městě. Poté, co údajně vyšel rozkaz demobilizovat Čechy v německé armádě, byl 10. května 1940 propuštěn z jejích řad. To je poněkud překvapivá informace. Za prvé, Češi nebyli do  německé armády přijímáni, ani  se na  ně nevztahovala branná  povinnost. Pouze v případě, že jeden z rodičů byl německé či rakouské příslušnosti, nemluvě o sudetských Němcích, vztahovala se na dotyčného branná povinnost. V žádném případě pak tito  „Češi“  nebyli   na  základě nějakého rozkazu demobilizováni. V řadách Wehrmachtu,  Luftwaffe či SS sloužily desetitisíce sudetských či polovičních Němců od  začátku do konce války (stejně jako ti, kteří se po  Mnichovu stali  Němci; Slezané, kteří dostali Volksliste 3, Češi s jedním rodičem Němcem, Češi ze Sudet, kteří po Mnichovu neoptovali ve stanovené lhůtě pro českou národnost; Češi, kteří dobrovolně zažádali o německou národnost).


S/Ldr Vlastimil Veselý, DFC, AFC

Karel  Navrátil po  údajném propuštění z armády pracoval v textilní továrně až do 18. dubna 1941, kdy měl být zatčen policií pro svoje politické projevy. Po sepsání protokolu byl propuštěn a rozhodl se ihned uprchnout za hranice. V noci 21. dubna 1941 přešel švýcarské hranice u  Feldkirchen. Byl zatčen, vyslýchán švýcarským důstojníkem a internován v St. Gallen. V červnu 1942 byl  po  intervenci Dr. Kopeckého, důvěrníka československé zahraniční vlády v Ženevě, propuštěn. Byl mu dán falešný pas na cestu do Marseille. Po překročení španělských  hranic byl zatčen a uvězněn v koncentračním táboře Miranda až do 23. března 1943, kdy byl propuštěn společně s dalšími Čechoslováky a poslán do  Gibraltaru. Poté se dostal do Velké Británie, kde vstoupil do řad československého letectva, s čímž se mnozí čeští příslušníci letectva nesmířili. Zejména svobodník Jan Kocmánek vedl proti Navrátilovi svoji dlouhou soukromou válku, která nebyla prosta fyzického incidentu.


Spitfire Mk.VB

Generál Karel Janoušek byl nakonec nucen  se k celému případu osobně vyjádřit. Uvedl, že Navrátil prošel českým i anglickým zpravodajským šetřením a na všechny otázky vždy odpovídal otevřeně a jasně. Jednalo se o inteligentního, bystrého a  snaživého vojáka. Rovněž zpravodajci MNO  se vyjádřili k jeho osobě pozitivně s tím, že Kocmánek viděl v každém špióna (k tomu asi tolik, že do řad československého letectva se dostali dva aktivní němečtí agenti Augustin Přeučil a Jaromír Chvátal). Zbývá dodat, že Karel Navrátil dokončil pilotní výcvik, a v hodnosti Flight Sergeant sloužil v československém depotu. Po listopadu 1989 byl povýšen do hodnosti majora letectva v záloze.

Autor : PhDr. Ladislav Kudrna, Ph.D. / Ladislav Kudrna 🕔05.03.2011 📕25.450

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře