Bitvy u Hünningen, Stockachu a pomník „Helma“ na loučeňském panství

Autor : Vladimír Mucha, Ing. / IR98 🕔21.01.2011 📕17.848

Ve staré, do dnešních dnů nezachované, zámecké oboře u městyse Loučeň na Nymbursku můžeme nalézt dvě vzpomínky na prapůvodního majitele dobrovického a loučeňského panství, knížete Karla Aloise zu Fürstenberg, polního podmaršálka c.k. vojsk z dob napoleonských válek. Vzpomínku na dva v lesích pozapomenuté monumenty, věnované statečnému generálovi a jeho mužům, pojďme nyní sledovat společně.

Nejprve si představme tehdejší prostředí šlechtického sídla a aktuální vojenskou situaci. Zámek na Loučeni obývají Karlovi předci od roku 1752 po smrti Marie Anny rozené z Valdštejna, manželky Josefa Arnošta z Fürstenberka. Pro zajímavost uvádím, že manželé žili více méně odděleně - ona na zámku v Dobrovici, on na Loučeni a pár zůstal bezdětný. Valdštejny tedy definitivně po smrti Marie Anny střídají Fürstenberkové. Je též dobré se zde zmínit i o tzv. staré oboře v bezprostředním okolí zámku. Tato původní obora tvořená smíšeným lesem byla velmi pečlivě vedena i v období, kdy zde byl pánem kníže Karel. Byl totiž výborným jezdcem a milovníkem honů a střelby. V oboře choval rozličné druhy zvěře a nechal vysazovat vzácné cizokrajné dřeviny. V původní oboře se nacházejí i oba pomníky. Několik let před ukončením vlády zde na Loučeni přesouvají Fürstenberkové oboru k Jabkenicím, kde ji můžeme nalézt dodnes. Tento tah byl velmi prozíravý, neboť v roce 1800 silně zdecimují místní lesy, zámecký park a celé okolí tábořící carská vojska odcházející z tažení proti Francouzům. Ale nepředbíhejme a nastiňme si v krátkosti vojenskou situaci I. a II. koaliční protinapoleonské války, do které velkou měrou zasáhl i podmaršálek Karel kníže Fürstenberk.

První koaliční válka se odehrávala v letech 1792-1797 a císař Francouzů Napoleon I. Bonaparte vyrazil ve zbrani takřka proti zbytku Evropy. Rakouská a pruská vojska se mu postavila statečně, ovšem po řadě vítězství v prvních letech konfliktu přišly drtivé porážky a koalice se počala takticky stahovat z tehdejšího Rakouského Nizozemí a Belgie k hranicím Pruska. Na podzim roku 1796 se s nepřítelem utkala v důležité bitvě na řece Rýnu i větší část ustupující rakouské armády, jejíž součástí byla jednotka podmaršálka knížete Fürstenberka. Nechme promluvit stručně historická fakta: „U města Hünningen překročil řeku Rýn se svým vojskem francouzský generál Jean Victor Moreau poté, co prošel Schwarzwaldem a porazil dne 24. října 1796 arcivévodu Karla u Emmedingenu a Schliengenu“. Jak se fronta přelévala, o několik dnů později, v listopadu téhož roku se u výše zmíněného města Hünningen tak statečně proslavili při obraně šancí vojáci knížete Karla z Fürstenberka, který zde velel obléhacímu sboru. Francouzi však vítězili i na ostatních bojištích a po řadě porážek uzavřela koalice s císařem Napoleonem příměří dne 17. října roku 1797.

Tak skončila první koaliční válka. Majitel loučeňského panství se v poklidu navrátil ke své rodině, správě majetku, ale osud ho dostihl ve druhé koaliční válce v roce 1799. Bitva u Stockachu ho stála život. Na bojišti se opět utkaly dne 25. března jednotky francouzského Direktoria a rakouského impéria. Na francouzské straně velel maršál Jean-Baptiste Jourdan takřka 40 000 mužům a na rakouské straně bojovalo pod velením arcivévody Karla na 60 000 mužů. Karlovy osobní zásahy byly pro Rakušany rozhodující, neboť se mu podařilo statečně se bránit do příchodu posil, díky kterým se mu podařilo zvítězit. Poražení Francouzi se museli stáhnout až za řeku Rýn. V této, pro Rakušany vítězné bitvě, však padl i jeden z velmi zkušených a oblíbených vyšších velitelů, podmaršálek Karel Alois kníže Fürstenberk. Na uctění jeho památky nechala postavit Karlova manželka, kněžna Marie Eliška rozená Thürn-Taxisová, monumentální pomník v malebném zalesněném údolí nad lesním rybníčkem nedaleko pramene studánky Boží voda. Pískovcový pomník představuje anděla v životní velikosti v řásnitém rouchu. Vedle něj na dekorativním podstavci je velká urna se splývající drapérií. Německý nápis na pomníku vystihuje poslední okamžiky generálova života: „Meinem Karl bei Stockach Field er 25. März 1799“. Autorství plastiky pochází nejspíše z okruhu sochařských dílen Josefa Malínského nebo Václava Prachnera z počátku 19. století.

Nedaleko, cca 300 kroků západně od tzv. fürstenberského pomníku, u lesní studánky Boží voda je další empírová památka zvaná Helma. Pod mohutnými duby lze na mírném uměle vytvořeném pahorku nalézt klasicistní sloup z jemnozrnného pískovce, na jehož vrcholu je umístěna pěchotní helmice (tzv. kasket) c.k. řadové pěchoty, štít a další válečné symboly (např. dělová koule). V horní části sloupu, zdobeného kanelurou je německy psaný nápis: „Dem andenken der von Karln in nov. 1796 beim Hünningen erichteten Elisabethen schanze geveiht“. Ve volném překladu: „Zasvěceno památce v listopadu 1796 Karlem zbudovaných Alžbětinských valů u Hünningen“. Tento pomník nechal postavit kníže Fürstenberg na památku svých vojáků, kteří se statečně bránili proti útočícím Francouzům v polním opevnění u Hünningen nedaleko řeky Rýn. Bráněné opevnění pojmenoval kníže na počest své manželky Alžbětinými šancemi. Autorství zajímavé dobové plastiky pochází též z okruhu J. Malínského nebo V. Prachnera. Památka Helma byla v roce 1977 restaurována akad. sochaři D. Šťovíčkovou a M. Chlupáčem z důvodů silného narušení vegetací a úmyslného poškození vandaly. Při svých letitých pochůzkách zdejším krajem však musím konstatovat současný zbědovaný stav obou pomníků, z čehož usuzuji na finanční náročnost opravy i možný nezájem okolí.

Tato poslední vzpomínka na knížete a jeho věrné vojáky je i mementem ukončení vlády Fürstenberků na loučeňském a dobrovickém panství. Jejími dalšími majiteli budou od roku 1809 až do konfiskace po druhé světové válce šlechtici z rodu Thürn-Taxisů. Pro čtenářovu lepší představu doplňuji v závěru článku stručný popis výstroje a výzbroje tehdejší c.k. řadové pěchoty z období I. koaliční války. Polní uniforma a pěchotní výstroj rakouské armády v r. 1792 byla dána výstrojní reformou z roku 1767. Vojáci řadové pěchoty nosili bílou uniformu, která se lišila barvou knoflíků a egalizací jednotlivých pluků. Voják nosil jednořadý bílý kabát, zapnutý na celkem deset knoflíků. Tzv. německá pěchota nosila bílé kalhoty (uherská modré) pod kolena a černé kamaše nad kolena. Od sedmdesátých let osmnáctého století oblékalo mužstvo pro zimní období kabáty ze šedého sukna. Místo třírohého klobouku nosili vojáci od r. 1769 kasket z filcu, potažený kůží, s vysokým předním koženým štítkem s mosaznou kartuší a hřebínkem. Na kartuši byly iniciály vládnoucího panovníka. Poddůstojníci pěchoty měli krátkou pěchotní šavli M. 1765 s koženou pochvou a mosazným kováním. Muži střeleckých setnin nosili křesadlovou pušku s bukovou pažbou a s tulejovým bodákem. Modely 1767, 1774 postupně nahradil vzor 1784 ráže 18,3 mm a po přezbrojení mušketa M. 1798 ráže 17,6 mm s předním nabíjením.

Použité prameny a doporučená literatura:
Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české, J. Županič, F. Stellner, M. Fiala, Praha r. 2001
Fürst Heinrich zu Fürstenberg, Frankfurter Allgemeine Zeitung, 6. 10. 2004, Nr. 233, Seite 18
Modrá krev - minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích, P. Mašek, Mladá Fronta r. 2003
Napoleonova tažení I: Vítězné roky, II: Nejistá vítězství, III: Proti všem, IV: Pád orla, V: Ať žije císař!, J. Kovařík, Třebíč r. 2003 - 2005
Pod císařským praporem, historie habsburské armády 1526 - 1918, J. Pernes a kol., Praha r. 2003
Vlastivědný zpravodaj Polabí, ročník č. 22 (r. 1982), díl č. 1-2
1809 Orel proti orlu, Napoleonovo dunajské tažení, J. Kovařík, Praha r. 2002
Autor : Vladimír Mucha, Ing. / IR98 🕔21.01.2011 📕17.848

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře