Boje na Drei Zinnen Plateau (1915-1917)

Autor : Karel Oktábec 🕔31.12.2010 📕17.447

Náhorní plošina Drei Zinnen Plateau leží pět kilometrů severovýchodně od Misuriny. Na jihu ji vymezuje skalní útvar Drei Zinnen (Tre Cime Lavaredo) a hora Paternkofel (Monte Paterno), na severu hory Schwabenalpenkopf (Torre dei Tre Scarperi) a Toblinger Knoten (Torre di Toblin). Na západ klesá plošina několika skalními stupni do údolí Val di Rimbon, její východní hranici tvoří sedlo Forcella di Toblin mezi vrcholy Paternkofel a Toblinger Knoten. Přibližně v polovině sedla stojí chata Dreizinnenhütte (Rifugio Locatelli), mezi ní a Toblinger Knoten se tyčí masivní skalní útvar Sextenerstein (Sasso di Sesto), spojený s Toblinger Knoten úzkým skalním hřebenem.

Státní hranice mezi Rakousko-Uherskem a Itálií zde probíhala po linii Monte Piano (Monte Piana) - Katzenleiter (Croda di Arghena) - Drei Zinnen (Tre Cime Lavaredo) - sedlo Paternsettel (Forcella Lavaredo) - Paternkofel (Monte Paterno) a dále k sedlu Büllejoch (Pian di Cengio). Tuto linii obsadili již 11. května 1915 alpini 7. praporu Pieve di Cadore. Proti nim zaujal postavení 9. prapor 3. pluku zemských střelců Innichen, posílený o příslušníky policie, finanční stráže a místní dobrovolníky. Velitel tohoto praporu (tvořeného v této chvíli pouze jedinou rotou) kapitán Karl Jaschke se s 1. četou usídlil v chatě Dreizinnenhütte, zbylé tři čety zaujaly postavení ve skalách za ní, na čáře Schwabenalpenkopf-Toblinger Knoten.

Večer 23. 5. 1915 v 19.00 hodin začala válka. Ještě téhož dne přemístil kapitán Jaschke velitelství praporu do nedaleké chaty Alpseehotel u jezírka Bodensee (asi půl kilometru severovýchodně od Dreizinnenhütte) a nařídil svým dvěma stům vojákům, vyzbrojených kromě pušek pouze dvěma kulomety, plnou bojovou pohotovost. Zbytečně, protože italské velení sice o vlastním vyhlášení války vědělo, nicméně některým svým jednotkám jaksi opomnělo sdělit příslušný den a hodinu, kdy nepřátelství vypukne. A tak se alpini 7. praporu dozvěděli o válce až dopoledne následujícího dne, kdy je začalo ostřelovat rakouské dělostřelectvo...

Nájemce chaty Dreizinnenhütte, padesátiletý zkušený horský vůdce a nyní i svobodník (Patrouillenführer) zemských střelců Sepp Innerkofler, navrhl obsadit vrchol hory Paternkofel (2744 m), dominující celé náhorní plošině. Kapitán Jaschke souhlasil, nicméně zřízení stálého bojového postavení na vrcholu znemožňovala obtížnost jeho zásobování příkrou severní stěnou. Tolik horolezců, schopných vynášet za každého počasí potřebné zásoby, prostě k dispozici neměl. Rozhodl se proto obsazovat Paternkofel pouze přes den malými hlídkami zkušených horalů. Díky tomu mohl Sepp Innerkofler 25. května 1915 z vrcholu Paternkofelu přihlížet, jak italské dělostřelectvo ničí „jeho“ chatu Dreizinnenhütte, ačkoli nad ní kapitán Jaschke nechal vyvěsit vlajku červeného kříže. Hned nazítří, 26. května 1915, zaútočily tři Jaschkeho čety s podporou dělostřelectva na italské pozice v sedle Paternsettel. Jejich útok proti přesile se podařil, mimo jiné i díky palebné podpoře, kterou mu z vrcholku Paternkofelu poskytovala horolezecká patrola rozhořčeného Seppa Innerkoflera. Italové se ze sedla stáhli, když však kapitán Jaschke žádal o posily, které by mu umožnily dobytá postavení udržet, dostal od velitelství 56. horské brigády (generálmajor Wilhelm Friedrich Otto Bankowski von Frugnoni) rozkaz k ústupu...

Následujícího dne se počasí zhoršilo natolik, že na Paternkofel nedokázal vystoupit ani zkušený Sepp Innerkofler. Italové se nicméně projevili jako jeho učenliví žáci, a protože z jejich strany byl vrchol mnohem přístupnější, již 29. května 1915 na něm vybudovali své opevněné postavení. Počátkem června přesunuli do štěrbiny Gamsscharte (Forcella Camoscio) pod vrcholem horský kanón, jímž mezi 19. a 21. červnem 1915 rozstříleli nejen nové Jaschkeho velitelství v Alpenseehotel u jezera Bodensee, ale i rakouské baráky za Toblinger Knoten. Mezitím převzal velení rakouské 56. brigády generál Ludwig von Goiginger, který kupodivu přišel na to, že by přece jenom nebylo od věci italská postavení v sedle Paternsettel obsadit. A protože to bez předchozího dobytí Paternkofelu nebylo možné, vydal v tomto smyslu i příslušný rozkaz. Kapitán Karl Jaschke označil akci proti Paternkofelu za sebevražednou a provedení rozkazu odmítl. Byl proto 30. června 1915 odvolán a na jeho místo nastoupil kapitán Rudolf Wellean von Wellenfried, který okamžitě svolal poradu zkušených horských vůdců, samozřejmě včetně Seppa Innerkoflera. Ten se rovněž vyslovil proti akci, nicméně se jí neodmítl zúčastnit, ačkoli mu tuto možnost nový velitel nabídl.

4. července 1915 ve čtyři hodiny ráno útok na Paternkofel začal. Po krátké dělostřelecké přípravě, která Italy bohužel pouze upozornila, že se něco děje, zahájil Sepp Innerkofler s pěti muži výstup na Paternkofel, zatímco praporčík Bradacs s Innerkoflerovým synem Christianem a čtrnácti muži se současně pokusili zaútočit na italské dělo ve štěrbině Gamsscharte. Sepp Innerkofler vrcholu skutečně dosáhl, vhodil do italského postavení tři ruční granáty, z nichž bohužel žádný nevybuchl, pak ho zezadu zasáhla střela z rakouského kulometu z postavení na úpatí Toblinger Knoten. Obdobně dopadl praporčík Bradacs a jeho muži – těsně před cílem je zahnala zpátky palba špatně informovaných vojáků 3. čety z postavení na Bodenalpe...

5. července zaútočili Rakušané na italská postavení na Katzenleiterkopf (Croda di Arghena) a Zinnenkuppe (Col di Mezzo) západně od Drei Zinnen. Katzenleiterkopf se jim podařilo dobýt, udrželi ho však pouze do 9. července, kdy je nepřátelská přesila donutila k ústupu. Tím skončily příliš pozdní a příliš slabé pokusy rakouského velení ovládnout hraniční čáru, a do útoku přešli Italové. 17. srpna 1915 dobyli Sextenerstein (2358 m) a rakouské jednotky se konečně stáhly na linii Schwabenalpenkopf (2687) - Toblinger Knoten (2617 m), kterou by racionálně uvažující velitel, obeznámený s terénem a vzájemným poměrem sil, možná zaujal hned po vypuknutí války...

V listopadu roku 1917, po rakouském vítězství u Caporetta, Italové svá postavení (v rámci všobecného ústupu z dolomitské fronty) opustili...


Mapa oblasti Drei Zinnen s průběhem frontové linie před ústupem Italů roku 1917


Drei Zinnen před válkou


Pohled z italských linií

Zdroj:
Milan Čepelka - VÁLKA V DOLOMITECH 1915-1917
http://www.frontedolomitico.it/
Die Dolomitenfront 1915/17 (Kompass Carta turistica 1:50000)
 
Další mapy: http://valkanaitalii.webnode.cz/fotogalerie/ 
Autor : Karel Oktábec 🕔31.12.2010 📕17.447

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře