Argentinsko – americké vztahy v období vojenské junty: 2. Vývoj bilaterálních vztahů

Autor : Ing. Michaela Žáčková 🕔17.12.2010 📕2.325

Seriál

  1. Argentinsko – americké vztahy v období vojenské junty (1976-1983)
  2. Argentinsko – americké vztahy v období vojenské junty
  3. Argentinsko – americké vztahy v období vojenské junty
  4. Argentinsko – americké vztahy v období vojenské junty: 2. Vývoj bilaterálních vztahů
  5. Argentinsko – americké vztahy v období vojenské junty: 3. Období vlády Jorge Rafaela Videly
  6. Argentinsko – americké vztahy v období vojenské junty: 4. Období vlád Violy a Galtieriho
  7. Argentinsko – americké vztahy v období vojenské junty: Závěr
  8. Argentinsko – americké vztahy v období vojenské junty: Přílohy
  9. Argentinsko – americké vztahy v období vojenské junty: Seznam literatury

Podobné články

Další články autora

2. Vývoj bilaterálních vztahů mezi Argentinou a USA do vojenského převratu v březnu 1976

 

Latinská Amerika byla z hlediska národních zájmů USA dlouhou dobu v pozadí. Až ve 20. století, kdy mohla být ohrožena pozice USA jako regionálního hegemona, začala tato oblast nabývat na větším významu. Jižní a Střední Amerika byly předmětem pravděpodobně nejznámější ze zahraničně politických opatření, tzv. Monroeovy doktríny, ve které bylo stanoveno, že pokud by se jakýkoli neamerický stát angažoval na americkém kontinentě, znamenalo by to ohrožení bezpečnosti USA. Proto bylo zapotřebí, aby se Spojené státy začaly v regionu více prosazovat. Nakonec byl vytvořen systém pro meziamerickou spolupráci, jehož základ sahá do roku 1890, Organizace amerických států (OAS) (založena po II. Světové válce v roce 1948).[61] Španělsky mluvící státy Ameriky dodnes vnímají USA jako hegemona, který poskytuje vojenskou finanční pomoc a výcvik zdejším vojenským složkám[62] (Spojené státy se mimo jiné podílely na vojenském výcviku téměř 4.000 kadetů států OAS. [63]).

Během 19. století se Argentina, stejně jako USA, snažily, díky silnému ekonomickému růstu, posílit vlastní pozici hegemona ve své části kontinentu. Argentina, zaměřená na zemědělství, se soustředila na upevnění vztahů s Evropou, zejména Velkou Británií, která byla hlavním dovozcem argentinských produktů, konkrétně masa a obilí a udržení pozice v Jižní Americe. Spojené státy, zažívající rozkvět průmyslové výroby, se naopak zaměřovaly více na Latinskou Ameriku, která jim měla sloužit jako stěžejní trh pro výrobky a umožnit přístup k surovinám a primárním zdrojům. Tím jak ekonomická síla USA rostla, posilovala i jejich úloha silné mocnosti v oblasti, což vyvolalo nesouhlas a námitky Argentiny. Přesto byla Argentina nucena pokusit se navázat s USA lepší vztahy, vzhledem k tomu, že potřebovala americké finance a ekonomickou pomoc. Spojené státy naopak argentinské žádosti o pomoc často účelově opomíjely, jelikož Argentinu vnímaly jako konkurenta v regionu. Americké hegemonistické ambice a odmítání argentinské spolupráce byly příčinou napjatého vztahu mezi oběma zeměmi, který se projevoval ve vlnách střídavého přátelství a nesnášenlivosti po celé 20. století.[64]

Během II. Světové války USA vyvíjely tlak na Argentinu, aby přerušila své styky se zeměmi Osy. Argentina tak učinila, nicméně i nadále přetrvávala snaha o zachování neutrality. Ke konci války USA, ve snaze donutit Argentinu k podpoře jejich politiky, odvolaly svého velvyslance v Buenos Aires. Prezident Farrell tomuto tlaku nakonec ustoupil. Vyhlásil válku zemím Osy a podepsal Dohodu z Chapultepecu (1945; Acta de Chapultepec), která vytvářela nový systém uspořádání Ameriky v čele s USA ve smyslu Monroeovy doktríny. V dokumentu bylo stanoveno, že mezi americkými zeměmi bude existovat oboustranná solidarita a vzájemná pomoc, včetně dodržování případných sankcí, nejen vůči agresorům z třetích zemí, ale rovněž ze zemí vnitroamerických. Poté USA znovu vyslaly svého zástupce do Buenos Aires.[65]

Hlavním problémem Argentiny od roku 1945 byl nedostatek vlivu v mezinárodním systému. Byla považována především za dodavatele masa a obilí do Evropy. Rozpad britského impéria, vytvoření Evropské unie, zemědělské subvence a netarifní bariéry jak v Evropě , tak i v USA a nakonec rozpad SSSR, společně přispěly k výraznému zmenšení potenciálního exportního trhu. Současně musela Argentina konkurovat oblastem, které nabízely komparativní výhodu nízkých výrobních nákladů a byly vhodné pro přímé zahraniční investice.[66]

Během prvního volebního období Juana Domina Peróna (1946-1955) bilaterální vztahy oscilovaly mezi konfrontací a spoluprací. Příčinou byla mimo jiné i Perónem vyhlášená tzv.„Třetí pozice[67] .[68]Již během své předvolební kampaně Perón vyjadřoval své protiamerické smýšlení tím, že si za motto kandidatury zvolil „Braden[69] nebo Perón?“ („Braden o Perón?)“.[70] Během období Studené války začala ekonomická výkonnost Argentiny pomalu upadat. Perón byl tedy donucen znovu zvážit svou protiamerickou rétoriku a usmířit se s USA, aby mohl vysvobodit zemi z izolace a nalézt s jejich pomocí východisko z krize a zadlužené platební bilance.[71]

Následující vlády, poté co Perón odešel do exilu, udržovaly bilaterální vztahy na relativně dobré úrovni. Argentina dokonce do jisté míry ustoupila ze své neutrality během Studené války a vyjádřila své sympatie Spojeným státům začleněním se do mezinárodních struktur, jakými byly např. Mezinárodní měnový fond, nebo Všeobecná dohoda o clech a ob chodu (GATT). Chtěla tím získat přístup k americkým půjčkám a usnadnit příliv zahraničních investic. Avšak nadále udržovala především obchodní styky se SSSR a zpočátku také oponovala sankcím uvaleným USA na Kubu po Kubánské revoluci. Tím dávala najevo, že není automaticky spojencem USA.[72]

Během Studené války byla nejvíce kritizovanou záležitostí zahraniční politiky Spojených států tzv. School of the Americas (SOA), kterou Američané založili v roce 1946 v oblasti Panamského průplavu. Na této škole se soustředily vojenské posádky z celé Latinské Ameriky, aby se zde školily v umění boje, kontrašpionáže a metod a teorie mučení. Celkem absolvovalo tuto školu 57.000 vojáků. Mezi absolventy byli i pozdější prezidenti Argentiny Roberto Viola a Leopoldo Galtieri, spolu s velitelem nechvalně známého střediska pro mučení vězňů, Urrutym Formigunim.[73]

Zahraniční politika vojenské vlády v letech 1966 – 1973 se pohybovala mezi postoji sympatizující s USA, za vlády prezidenta Onganíy, až po „ideologickou pluralitu“ prezidenta Lanusse, který upřednostňoval užší vazby s Chile a Peru, navázal diplomatické styky s Čínou a obchodní dohody se SSSR a zeměmi Východní Evropy. Návrat Peróna posunul Argentinu opět do pozice neutrálního státu. Stala se členem Hnutí nezúčastněných, navázala diplomatické styky s Kubou, Severní Koreou, Vietnamem a zavedla striktní regulace zahraničních investic a pokusila se omezit vliv USA pomocí užší spolupráce se zeměmi Latinské Ameriky.[74]

V roce 1975 vytvořila Argentina spolu s Chile, Uruguají, Bolivií, Paraguají a Brazílií sdružení bezpečnostních složek zemí Jižního cípu (Southern Cone). Byla vytvořena společná síť na předávání tajných informací, vězňů a dokonce byly rozšířeny pravomoci bezpečnostních složek operovat i za hranicemi státu. Pod názvem „operace Condor“ země Southern Cone společně zajaly a zavraždily stovky politických uprchlíků. Spojené státy se tohoto spojení obávaly, ale zpočátku nezakročily. Až po té, co vyplynul na povrch plán zajmout a zavraždit uprchlíky mimo Latinskou Ameriku, Henry Kissinger, tehdejší ministr zahraničních věcí USA, podal oficiální protest proti tomuto uskupení.[75]

Po Perónově smrti se Isabelita Perónová pokusila navázat lepší vztahy s USA a zajistit tak příliv zahraničních investic, ale bez úspěchu. Naopak většina vojska nebyla nakloněna proamerickému postoji. Opovrhovali jakoukoli ekonomickou závislostí na severoamerické mocnosti, která pro ně představovala symbol „hédonistického materialismu“. Byli zastánci ryze národní zahraniční politiky v rámci „hispánské“ koncepce, která byla odlišná od západních společností.[76] To jim poskytlo další důvod proč svrhnout Isabelitinu vládu.

2.1 Postoj Spojených států k vojenskému převratu v Argentině

Samotný vojenský puč v březnu 1976 nepředstavoval hrozbu pro vzájemný vztah Argentiny a Spojených států, v jejichž čele v té době stál republikánský prezident Gerald Ford. USA pohlížely na převzetí moci v Argentině spíše tak, že se jednalo o nevyhnutelný krok, aby bylo možno zemi zachránit od krachu a zkorumpované vlády Isabelity Perónové. Rok před pučem se americká ambasáda v Buenos Aires stala cílem guerillových skupin E.R.P. a Montoneros.[77] Proto dokonce i některá tištěná média a oficiální úřady ve Washingtonu vyjadřovaly novému režimu spíše podporu. Jedna z mnoha zpráv z Washingtonu informovala o „dobrém uspořádání“ s jakým Mezinárodní měnový fond přivítal vojenský režim v Argentině s tím, že je velmi pravděpodobné, že Videlova vláda obdrží půjčku stand-by 300 milionů dolarů.[78]

Důkazem sympatií americké administrativy bylo zvýšení finanční asistence, kterou přislíbil Fordův kabinet novému režimu o 16 miliónů USD, tedy v celkové výši 50 milionů dolarů na zajištění bezpečnosti s tím, že pro nadcházející rok by byla částka navýšena až na 63,5 milionů USD.[79] Mimochodem, tato gesta byla odrazem pozitivních ohlasů obchodních společníků z USA na politiku ministra hospodářství Martíneze de Hoze, který prosazoval „garance politických a ekonomických zájmů USA[80] . Lze tedy říci, že zpočátku Spojené státy vojenský puč schvalovaly a bilaterální vztahy obou zemí tato událost nijak neohrozila.

Poznámky

[61] CONNELL-SMITH, Gordon, Latin America in the Foreign Relations of the United States, str. 137

[62] McSHERRY, Patricie J., Military Power, Impunity..., str. 446

[63] GILBERT, William Houston, From Condemnation to Conformity..., str. 8

[64] VACS, Aldo C., A Delicate Balance: Confrontation and Cooperation between Argentina and the United States in the 1980s, s.24-25

[65] Tamtéž, s.24-25

[66] FALCOFF, Mark, Argentina-U.S. Bilateral Relations: Future Challenges, uvedené v OSORIO, Carlos, et al.,

[67] Argentina se v bipolárním rozdělení světa nepřiklonila ani na stranu kapitalismu, ani na stranu komunismu. Oba systémy považovala za překonané.

[68] VACS, Aldo C., A Delicate Balance: Confrontation and Cooperation between Argentina..., str. 27

[69] Spruille Braden byl americký velvyslanec v Buenos Aires, který veřejně vystupoval proti vládě a označil ji za „fašistickou diktaturu“ s komunistickými ambicemi.

[70] KUNC, Jiří, Soukromé války o americký kontinent, dostupné na http://www.listy.cz/

[71] VACS, Aldo C., A Delicate Balance: Confrontation and Cooperation between Argentina..., str. 28

[72] Tamtéž

[73] GILBERT, William Houston, From Condemnation to Conformity..., s. 7 - 8

[74] VACS, Aldo C., A Delicate Balance: Confrontation and Cooperation between Argentina..., str. 28

[75] DINGES, John, Green Light – Red Light: Henry Kissinger’s 2-Track Approach to Human Rights During the „Condor Years“ in Chile and Argentina,, uvedené v OSORIO, Carlos, et al., Argentina - United States Bilateral Relations..., str. 60

[76] OSIEL, Mark J., Constructing Subversion in Argentina’s Dirty War, str. 128

[77] OSORIO, Carlos, The Dirty War’s Declassified Documents: A New Perspective on Bilateral Relations, uvedené v OSORIO, Carlos, et al., Argentina - United States Bilateral Relations..., str. 13

[78] GRABENDORFF, Wolf. ?De país aislado a aliado preferido?... s. 157.

[79] OSORIO, Carlos, The Dirty War’s Declassified Documents: A New Perspective on Bilateral Relations, uvedené v OSORIO, Carlos, et al., Argentina - United States Bilateral Relations..., str. 13

[80] GRABENDORFF, Wolf. ?De país aislado a aliado preferido?... s. 157.

Seriál

  1. Argentinsko – americké vztahy v období vojenské junty (1976-1983)
  2. Argentinsko – americké vztahy v období vojenské junty
  3. Argentinsko – americké vztahy v období vojenské junty
  4. Argentinsko – americké vztahy v období vojenské junty: 2. Vývoj bilaterálních vztahů
  5. Argentinsko – americké vztahy v období vojenské junty: 3. Období vlády Jorge Rafaela Videly
  6. Argentinsko – americké vztahy v období vojenské junty: 4. Období vlád Violy a Galtieriho
  7. Argentinsko – americké vztahy v období vojenské junty: Závěr
  8. Argentinsko – americké vztahy v období vojenské junty: Přílohy
  9. Argentinsko – americké vztahy v období vojenské junty: Seznam literatury

Podobné články

Další články autora

Autor : Ing. Michaela Žáčková 🕔17.12.2010 📕2.325

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře