Argentinsko – americké vztahy v období vojenské junty

Autor : Ing. Michaela Žáčková 🕔17.12.2010 📕2.378

Seriál

  1. Argentinsko – americké vztahy v období vojenské junty (1976-1983)
  2. Argentinsko – americké vztahy v období vojenské junty
  3. Argentinsko – americké vztahy v období vojenské junty
  4. Argentinsko – americké vztahy v období vojenské junty: 2. Vývoj bilaterálních vztahů
  5. Argentinsko – americké vztahy v období vojenské junty: 3. Období vlády Jorge Rafaela Videly
  6. Argentinsko – americké vztahy v období vojenské junty: 4. Období vlád Violy a Galtieriho
  7. Argentinsko – americké vztahy v období vojenské junty: Závěr
  8. Argentinsko – americké vztahy v období vojenské junty: Přílohy
  9. Argentinsko – americké vztahy v období vojenské junty: Seznam literatury

Podobné články

Další články autora

Tématem této diplomové práce jsou bilaterální vztahy mezi Argentinskou republikou a Spojenými státy americkými v období vlády zatím poslední vojenské junty v letech 1976 - 1983. Vojenská junta v Argentině převzala moc v březnu 1976 po svržení vdovy po Juanu Domigovi Perónovi Maríi Estely Isabel Martinez de Perón, přezdívané také Isabelita. Příčinou vojenské intervence byla především velmi nepříznivá ekonomická situace v kombinaci s politickou nestabilitou, která měla za následek vzestup politicky motivovaného násilí. Ihned po nástupu k moci se ozbrojené složky rozhodly zahájit tzv. Proces národní reorganizace, jehož cílem bylo, pomocí neoliberálních ekonomických reforem uplatňovaných v souladu s principy tržního monetarismu, restrukturalizovat stát, společnost a hospodářství. Levicovým povstaleckým hnutím, které junta označovala za diverzantská teroristická uskupení, vojáci vyhlásili válku, která později vešla do historie pod označením „Špinavá válka“. Původně se mělo jednat o boj s guerillovými skupinami organizujícími násilné útoky na politické a státní činitele, konkrétně členy hnutí Montoneros a ERP (Ejército revolucionario del Pueblo). Časem začala junta zneužívat Doktrínu národní bezpečnosti, která poskytovala právní rámec pro potírání levicových hnutí, i proti běžným občanům, kteří mohli představovat ohrožení vojenského režimu. Pod záminkou boje s levicovým extremismem vojáci zatýkali mnohdy nevinné osoby, které následně podrobovali tvrdým výslechům a mučení. Většina osob byla zadržována bez nároku na spravedlivý soudní proces. Hromadné popravy byly téměř na denním pořádku. Porušování lidských práv vojenskou vládou v Argentině přesáhlo hranice státu a stalo se hlavní, nikoli však jedinou, konfliktní tématikou bilaterálních vztahů se Spojenými státy americkými po celou dobu trvání Procesu národní reorganizace.

Cílem mé práce je, za pomoci dostupné literatury a především nově zveřejněných tajných dokumentů a diplomatických depeší, zachycujících konverzaci mezi americkým velvyslanectvím v Buenos Aires a vládou ve Washingtonu, analyzovat a zhodnotit vývoj bilaterálních vztahů mezi Argentinou a USA v období vlády vojenské diktatury v Argentině v letech 1976 – 1983.

Ve své práci se zaměřuji na vyhodnocení politik a postojů jednotlivých amerických administrativ s důrazem na otázky, zda byla kritika Spojených států ohledně porušování lidských práv v Argentině oprávněná nebo zda jejich postoj během vyostřených vztahů již nehraničil s vměšováním se do vnitřních záležitostí jiného státu, jak argumentovala Argentina. Do jaké míry ovlivňovalo porušování lidských práv bilaterální vztahy obou zemí? Jaký konečný efekt na zlepšení lidských práv měl nekompromisní postoj prezidenta Cartera? Jakou roli hrála Argentina v oblasti zahraniční politiky USA během Carterovy a během Reaganovy administrativy? Jakým způsobem ovlivnily vztahy s USA rozhodnutí Argentiny získat zpět Malvínské / Falklandské ostrovy? A v neposlední řadě: Měly USA zásluhu na ukončení vlády vojenské junty v Argentině?

V první části práce se stručně věnuji roli armády v argentinském politickém dění a nastínění historických událostí a okolností, které vedly ke svržení peronistické vlády Isabelity Perónové a k nástupu vojenské junty v čele s Jorgem Rafaelem Videlou. Pro pochopení vnitřní i vnější politiky vojenské diktatury je nutno přihlédnout k historii diktátorských režimů v Argentině, stejně jako k širším ekonomicko-politickým souvislostem jako například geopolitice, bipolárnímu rozdělení světa, vztahům se sousedními zeměmi, nacionalismu, ekonomické vyspělosti, míře závislosti na exportu či importu a vybavenosti přírodními zdroji. Cituji rovněž dokumenty a prohlášení, ve formě ústavních zákonů, ve kterých je přesně vymezeno rozdělení moci mezi tři složky ozbrojených sil tedy, pozemní vojsko, námořnictvo a letectvo, tak, aby nebyla zvýhodněna jen jedna z nich, spolu s plánem zahájení Procesu národní reorganizace.

V následujících kapitolách se detailněji zabývám vývojem bilaterálních vztahů v období vlády prezidenta Jorge Rafaela Videly spolu s druhým nejvýznamnějším mužem Argentiny v tomto období, ministrem pro ekonomiku, Josém Alfrédem Martínezem de Hoz. Počáteční úspěch v dosažení relativní ekonomické a politické stability v zemi se odrazil také v bilaterálních vztazích s USA, které proti vojenskému režimu nijak nevystupovaly. Nicméně po nástupu nového amerického prezidenta Jimmyho Cartera do úřadu došlo k radikální změně ve vztazích obou zemí. Jedním z hlavních témat zahraniční politiky demokratické vlády USA bylo zastavení porušování lidských práv ve světě a vzhledem k relativně menšímu významu Argentiny pro strategické zájmy USA se stala tato země velmi vhodným cílem pro demonstraci vážnosti úmyslu prosazování této politiky. Spojené státy zavedly vůči Argentině, z důvodu nedodržování lidských práv, výrazné ekonomické sankce.

Dalším sporným bodem ve vzájemných vztazích mezi oběma zeměmi byl argentinský jaderný program, kdy Argentina usilovala o možnost mírového využití atomu a konstrukci jaderné elektrárny. USA se obávaly možného využití atomu v Argentině i pro vojenské účely, což bylo v rozporu s jejich celosvětově prosazovanou politikou nešíření jaderných zbraní, a proto usilovaly o to, aby Argentina přistoupila k NPT a schválila smlouvu z Tlatelolca. Spory obou zemí se projevily na mezinárodním poli také v jejich rozdílných přístupech k obilnému embargu, které USA uvalily na Sovětský svaz poté, co podnikl invazi do Afghánistánu. Konec Videlovy vlády byl ve znamení mírného zlepšení vzájemných vztahů obou zemí, zejména díky změně ve vládě Spojených států, kdy byl do funkce prezidenta USA nově zvolen Ronald Reagan.

V následující kapitole se věnuji vnitropolitické situaci v Argentině. Poslední roky Videlovy vlády se uvnitř junty začaly objevovat protestní hlasy proti jeho politice a postojům právě k USA. Tyto vnitřní spory vyvrcholily v roce 1981, kdy Videla odstoupil z funkce a jeho místo v čele země zaujal na velmi krátké období Roberto Eduardo Viola. Nicméně jeho vláda nebyla dostatečně silná, proto jej záhy vystřídal generál Leopoldo Galtieri. Ani on však nevládl příliš dlouho. Upadající ekonomiku se pokusil zachránit zavedením restriktivní politiky, prudkým snížením vládních výdajů a prodejem zbytku státem vlastněného průmyslu, snížením nabídky peněz a zmrazením platů. Zároveň zavedl menší politické reformy, které dávaly větší prostor disentu. Vláda vojenské junty jako taková postupně ztrácela podporu. Začaly se proti ní objevovat demonstrace volající po návratu demokracie. Za těchto okolností se Galtieri rozhodl uskutečnit dlouho připravovaný plán obsazení ostrovů u Argentinského pobřeží, které Argentinci nazývají Malvíny a Britové Falklandy. Galtieri spoléhal na v tomto období relativně dobré vztahy s USA a na jejich podporu, případně zdržení se intervence v ostrovním sporu. Ve svých předpokladech se však zmýlil, USA podpořily Velkou Británii a ta po krátké válce převzala úplnou kontrolu nad ostrovy. Následně byl Galtieri donucen rezignovat na svou funkci a předat ji poslednímu prezidentu vojenské junty Reynaldovi Bignonemu. Bignone dovedl zemi k demokratickým volbám, které učinily poslední tečku za sedmiletým obdobím vojenské diktatury v Argentině.

Užití metody analýza-syntéza shledávám pro zpracování zvoleného tématu jako nejvhodnější, neboť mi dovoluje z jednotlivých částí vyhledat souvislosti a na základě nich zjistit interakci mezi jednotlivými událostmi na vnitrostátním a mezinárodním poli a zahraničními politikami obou aktérů.

Ve své práci jsem čerpala především z anglických a španělských monografií a internetových zdrojů. Důležitým zdrojem byly monografie autorů Carlose Escudého, Josepha Tulchina a Roberta Russela. Velmi cenným zdrojem informací byly odtajněné dokumenty Národního bezpečnostního archivu USA, editované Carlosem Osoriem.

Seriál

  1. Argentinsko – americké vztahy v období vojenské junty (1976-1983)
  2. Argentinsko – americké vztahy v období vojenské junty
  3. Argentinsko – americké vztahy v období vojenské junty
  4. Argentinsko – americké vztahy v období vojenské junty: 2. Vývoj bilaterálních vztahů
  5. Argentinsko – americké vztahy v období vojenské junty: 3. Období vlády Jorge Rafaela Videly
  6. Argentinsko – americké vztahy v období vojenské junty: 4. Období vlád Violy a Galtieriho
  7. Argentinsko – americké vztahy v období vojenské junty: Závěr
  8. Argentinsko – americké vztahy v období vojenské junty: Přílohy
  9. Argentinsko – americké vztahy v období vojenské junty: Seznam literatury

Podobné články

Další články autora

Autor : Ing. Michaela Žáčková 🕔17.12.2010 📕2.378

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře