Současné konflikty v subsaharské Africe: Přílohy

Autor: Ing. Pavlína Růžičková 🕔︎︎ 👁︎ 19.090

Tabulka č. 1: Frekvence sporných témat konfliktů na celém světě ústících ve válku v 2. polovině 20. století

území 8
strategické území 7
pohraniční území 3
národní osvobození/vytvoření státu 9
národní sjednocení/konsolidace 6
odštěpení/vytvoření státu 2
obchod/svoboda moří 1
obchod/zdroje 3
obrana národních/obchodních zájmů 3
etnická solidarita 3
etnické/náboženské/sjednocení/oddělení 4
obrana/podpora spojence 5
ideologické osvobození 4
povaha vlády 9
udržení integrity státu/impéria 9
prosazení smlouvy 2
udržení regionální nadřazenosti 2
udržení státu/režimu 7
autonomie 2
mocenská rovnováha 1

Zdroj: KREJČÍ, O: Mezinárodní politika, EKOPRESS, druhé vydání Praha 2007, ISBN 978-80-86929-21-7

Reklama

Tabulka č. 2 : Komparace vybraných charakteristik konvenční války, guerilly a terorismu

  konvenční válka guerilla terorismus
jednotky nasazené do boje velké (armády, sbory, divize) střední (prapory, roty, čety) malé (obvykle méně než deset osob)
zbraně plný rozsah vojenské bojové techniky (letecké síly, obrněná technika, dělostřelectvo atd.) většinou pěchotní typy lehkých zbraní, někdy též část dělostřelectva ruční zbraně, ruční granáty, pušky a specializované zbraně (např. bomby v autech, tlakové bomby, bomby odpalované na dálku)
taktika obvykle kombinované operace zahrnující několik druhů vojenských sil taktika komand speciální taktika: výbuchy aut, únosy, atentáty braní rukojmí atd.
cíle útoku většinou vojenské jednotky, průmyslová a dopravní infrastruktura většinou vojenský, policejní a administrativní personál, jakož i političtí oponenti státní symboly, političtí oponenti a obecně veřejnost
zamýšlený účinek fyzické zničení především vojenské oslabení nepřítele psychický nátlak
kontrola teritoria ano ano ne
uniforma nošení uniformy často nošení uniformy nenošení uniformy
rozeznatelnost válečných zón geograficky rozeznatelná válka válka omezená na území sporu nerozeznatelné (válečné) zóny
domácí legalita ano ne ne
mezinárodní legalita ano, pokud je vedena podle pravidel ano, pokud je vedena podle pravidel ne

Zdroj: KREJČÍ, O: Mezinárodní politika, EKOPRESS, druhé vydání Praha 2007, ISBN 978-80-86929-21-7

 

DOPLŇUJÍCÍ INFORMACE KE ZMIŇOVANÝM AFRICKÝM STÁTŮM A FOTOGALERIE

 

 

SOMÁLSKO (Somálská demokratická republika)

oficiální název v somálštině: Jamhuuriyadda Dimuqraadiga Soomaaliya

Reklama

oficiální název v arabštině: Al–Džumhúríja ad–Dímúkratíja as–Somálíja

státní zřízení: republika (de iure), anarchie (de facto)

rok vzniku: 1. 7. 1960

prezident: Šarif Ahmed

předseda vlády: Umar Abdirašíd Alí Šarmanke

rozloha státu: 637 657 km2

počet obyvatel: 9 558 666

hustota zalidnění: 15,1 obyvatel na km2

průměrný roční přírůstek obyvatelstva: 3,2 %

očekávaná délka života při narození: 48 let

Reklama

HDP na 1 obyvatele: 500 USD

meziroční růst HDP: 2, 4 %

oficiální měna: somálský šilink (SOS)

pracovní síla: 3 700 000

pozn.: údaje za rok 2007

zdroje: Oficiální stránky Dětského fondu OSN – UNICEF, https://www.unicef.org

Oficiální portál pro podnikání a export, https://www.businessinfo.cz

Oficiální stránky Světové banky, https://web.worldbank.org

 

SIERRA LEONE (Republika Sierra Leone)

státní zřízení: prezidentská republika

rok vzniku: 27. 4. 1961

prezident: Ahmad Tejan Kabbah

předseda vlády: Ahmad Tejan KABBAH

rozloha státu: 71 740 km2

počet obyvatel: 6 100 000

hustota zalidnění: 79,5 obyvatel na km2

průměrný roční přírůstek obyvatelstva: 2,3 %

očekávaná délka života při narození: 42 let

HDP na 1 obyvatele: 800 USD

meziroční růst HDP: 6, 3 %

oficiální měna: sierro – leonský leone (SLL)

pracovní síla: 1 369 000

pozn.: údaje za rok 2007

zdroje: Oficiální stránky Dětského fondu OSN – UNICEF, https://www.unicef.org

Oficiální portál pro podnikání a export, https://www.businessinfo.cz

Oficiální stránky Světové banky, https://web.worldbank.org

 

KEŇA (Keňská republika)

oficiální název ve svahilštině: Jamhuri ya Kenya

státní zřízení: republika

rok vzniku: 12. 12. 1963

prezident: Mwai Kibaki

předseda vlády: Moody Awori

rozloha státu: 582 646 km2

počet obyvatel: 34,707,817

hustota zalidnění: 59 obyvatel na km2

průměrný roční přírůstek obyvatelstva: 2, 3 %

očekávaná délka života při narození: 53 let

HDP na 1 obyvatele: 1 100 USD

meziroční růst HDP: 5, 2 %

oficiální měna: keňský šilink (KES)

pracovní síla: 11 850 000

pozn.: údaje za rok 2007

zdroje: Oficiální stránky Dětského fondu OSN – UNICEF, https://www.unicef.org

Oficiální portál pro podnikání a export, https://www.businessinfo.cz

Oficiální stránky Světové banky, https://web.worldbank.org

 

ZIMBABWE (Zimbabwská republika)

státní zřízení: republika

rok vzniku: 18. 4. 1980

prezident: Robert Gabriel Mugabe

předseda vlády: Morgan Tsvangirai

rozloha státu: 390 580 km2

počet obyvatel: 12 380 000

hustota zalidnění: 33 obyvatel na km2

průměrný roční přírůstek obyvatelstva: 0, 62 %

očekávaná délka života při narození: 43 let

HDP na 1 obyvatele: 2 300 USD

meziroční růst HDP: - 7 %

oficiální měna: zimbabwský dolar (ZWB)

pracovní síla: 3 940 000

pozn.: údaje za rok 2007

zdroje: Oficiální stránky Dětského fondu OSN – UNICEF, https://www.unicef.org

Oficiální portál pro podnikání a export, https://www.businessinfo.cz

Oficiální stránky Světové banky, https://web.worldbank.org

 

UGANDA (Ugandská republika)

oficiální název ve svahilštině: Jamhuri ya Uganda

státní zřízení: pluralitní demokratická republika

rok vzniku: 9. 10. 1962

prezident: Yoweri Museveni

předseda vlády: Apolo Nsibambi

rozloha státu: 241 038 km2

počet obyvatel: 26 400 000

hustota zalidnění: 110 obyvatel na km2

průměrný roční přírůstek obyvatelstva: 3, 4 %

očekávaná délka života při narození: 51 let

HDP na 1 obyvatele: 1 800 USD

meziroční růst HDP: 4 %

oficiální měna: ugandský šilink (UGX)

pracovní síla: 13 170 000

pozn.: údaje za rok 2007

zdroje: Oficiální stránky Dětského fondu OSN – UNICEF, https://www.unicef.org

Oficiální portál pro podnikání a export, https://www.businessinfo.cz

Oficiální stránky Světové banky, https://web.worldbank.org

 

PROFILY 4 VYBRANÝCH AFRICKÝCH DIKTÁTORŮ

 

SIAD BARRÉ (1919 – 1995)

Mohamed Siad Barré (somálsky Maxamed Siyaad Barre, často nazývaný též Jaalle Siyaad neboli Soudruh Siad) se narodil roku 1919 v Etiopii nedaleko města Shilabo. Pocházel z chudé rodiny, brzy osiřel a musel se sám živit pastevectvím, nezískal tedy ani žádné formální vzdělání. Poté, co vstoupil do italské koloniální policie, byl vyslán na vojenskou školu v Itálii, po svém návratu pracoval jako inspektor italské koloniální policie. Po vyhlášení nezávislosti Somálska se stal plukovníkem v somálské armádě (později se vypracoval až do funkce generálmajora) a díky společnému výcviku se sovětskými vojáky se nadchnul pro vizi marxistického státního systému a existenci jedné strany.

Když došlo k vraždě hlavy státu Šermakeho, již jako generálmajor zorganizoval a provedl nekrvavý vojenský puč a prohlásil se novým prezidentem.

Jedním z jeho prvních počinů ve funkci bylo zavedení somálštiny jako úředního a školního jazyka, což však ale mělo za následek ekonomickou katastrofu, neboť somálština neplnila funkci obchodního jazyka. Podle sovětského vzoru se Barré snažil upevňovat kult své osobnosti, zval si sovětské poradce do své země, v roce 1974 podepsal smlouvu o somálsko – sovětském přátelství a v roce 1976 dokonce přijal novou, socialistickou ústavu, jež ho stavěla na post generálního tajemníka Somálské socialistické revoluční strany.

Somálsko – sovětské přátelství vzalo za své již o rok později, kdy začal Barré uskutečnovat svou ideju „Velkého Somálska“ (spojení všech oblastí, kde žijí Somálci, do jednoho celku, jež měl tedy zahrnovat Francouzské Somálsko, Britské Somálsko, Italské Somálsko, severní Keňu a východoetiopskou oblast Ogaden), což doprovázel vpád somálské armády do Etiopie a následnou ofenzívu etiopské armády (1977-1978 Etiopsko – somálská válka o Ogaden), podporované Sovětským svazem. V důsledku toho se Barré rozhodl vyhnat ze země sovětské inspektory, vypovědět smlouvu o přátelství a deklarovat svou podporu západnímu bloku, žádajíce USA o materiální a vojenskou pomoc. Přestože USA zpočátku neměly kvůli socialistickému zaměření somálského vůdce příliš zájem, nakonec převážil jejich zájem vytlačit Sověty ze strategického Somálska. Od roku 1980 potom Spojené státy posílaly každoročně asi 100 milionů USD ve formě vojenské a ekonomické pomoci. Kromě USA udržovalo Barrého Somálsko přátelské styky s Kaddáfiho Libyí, Ugandou, Irákem a Zairem.

Barré usiloval o sjednocení Somálska, země plné soupeřících klanů, na národním základě, což však nebylo možné ani násilnou cestou. Během Barrého režimu došlo k zabití asi 200 000 lidí a 230 000 je dodnes pohřešovaných. V roce 1988 se somálská armáda znovu pokusila dobýt Ogaden, opět však bez úspěchu. Od roku 1989 docházelo k bojům mezi vládními silami a povstalci z dnešního neuznaného státu Somaliland, během nichž přišlo o život asi 60 000 lidí. Počátkem roku 1991 Barré kontroloval již jen oblast Mogadiša a okolí a k jeho definitivnímu sesazení došlo 26. 1. 1991. Pokusil se ještě o znovudobytí hlavního města, po dvojím odražení generálem Aidídem se však vzdal a odešel do exilu v Keni. Později se uchýlil do Nigérie, kde také v Lagosu na následky srdečního infarktu a dlouholeté cukrovky 2. 1. zemřel. [107]

MOHAMED FARAH AIDÍD (1934 – 1996)

Mohamed Farah Aidíd (somálsky Maxamed Faarax Caydiid) se narodil v roce 1934 a pocházel z drsného kmene Habar Gedir z drsného regionu Mudug, tvořící cca 25 % somálské populace. Studoval v Římě a v Moskvě, poté se vrátil do Somálska a kvůli přípravě převratu na prezidenta Barrého strávil na přelomu 60. a 70. let minulého století 6 let ve vězení. Později ho sám Barré osvobodil a pověřil funkcemi somálského velvyslance v Indii, Singapuru a na Srí Lance a šéfa své tajné služby.

Za prokázanou přízeň se Barrému Aidíd odvděčil zorganizováním spiknutí, ve kterém za pomoci příslušníků svého kmene v lednu 1991 svrhnul Barrého vládu. Novým prezidentem se stal Alí Mahdí Mohamed a a začaly krvavé vnitroklanové boje o moc v Somálsku, trvající dodnes. Postupně došlo k rozvrácení celého státu, nastalo bezvládí a humanitární katastrofa.

Již v roce 1992 se Američané po přepadení vojáků OSN v Somálsku rozhodli Aidída zatknout, neboť věděli, že měl incident na svědomí. Dlouho se jim to nedařilo, až 3. 10. 1993 proběhla na základě zpravodajských informací další akce na jeho dopadení v hotelu Olympia v Mogadišu, operace však skončila fiaskem a Američané se nakonec ze Somálska stáhli. V roce 1955 tak učinili i vojáci OSN a Aidíd se prohlásil za prezidenta Somálska, jeho vláda se však nedočkala mezinárodního uznání a doprovázela ji krvavá občanská válka. Koncem července byl generál Aidíd během jednoho z ozbrojených střetnutí zraněn a 1. 8. 1996 zemřel. Po jeho smrti byl svým kmenem jmenován za prezidenta Somálska Aidídův syn Hussein Mohamed Farah. [108]

 

ROBERT MUGABE (*1924)

Robert Gabriel Mugabe se narodil 21. 2. 1924 v katolické rodině, navštěvoval misijní základní školu a poté na výběrovou střední školu Kutama College. Vysokoškolská studia zahájil na Fort Hare University v Jižní Africe, tu v roce 1951 opustil a dále pokračoval na školách v Driefontein, Salisbury, Gwelo a v Tanzánii. Stal se učitelem a svou kariéru zahájil v Zambii a poté v Ghaně, kde se také seznámil se svou první manželkou Sally Hayfron (zemřela v roce 1992, druhou manželkou se stala v roce 1996 stala jeho bývalá sekretářka Grace Marufu) a kde rovněž pod vlivem ghanského premiéra Kwame Nkrumaha začala jeho politická dráha.

Roku 1960 se vrátil do Rhodézie (dnešní Zimbabwe), kde se stal členem a hnutí Zimbabwská africká lidová unie (Zimbabwe African People‘s Union, ZAPU), později však přestoupil do levicově orientované Zimbabwské africké národní unii (Zimbabwe African National Union, ZANU), kde působil jako generální tajemník.

V letech 1964 – 1974 byl vězněn za „podvratné hovory“, po propuštení odešel do Mozambiku, kde založil vojenské jednotky ZANU. V prosinci 1979 se vrátil již do nové republiky Zimbabwe jako hrdina a po volbách 4. 3. 1980 se stal premiérem.

V počátcích výkonu své funkce hovořil o demokracii, kooperaci, sociálních změnách a míru, protěžoval však národ Šona ve svém domově severu země. V letech 1982 – 1985 v zemi proběhla občanská válka, jež si vyžádala až 30 000 obětí z etnika Ndebele.

Když došlo v roce 1987 v Zimbabwe ke zrušení funkce premiéra, stal se Mugabe prezidentem a opětovně v letech 1990, 1996 a 2002, přesto, že tyto poslední byly zmanipulované. Po jeho vedením však začala země ekonomicky upadat a krize vyvrcholila v roce 1998 se vstupem do „Druhé Konžské války,“ jež pro Zimbabwe znamenala hospodářskou katastrofu. 12. a 13. února 2000 přijal novou ústavu, umožňující pozemkovou reformu, jež znamenala znárodnění půdy bílých obyvatel země bez náhrady a její redistribuci, od poloviny téhož roku bylo zahájena násilná konfiskace farem a docházelo zde ke krvavým střetům. Celá akce vedla k totálnímu rozvratu země, o domov přišly statisíce lidí, zemi postihl hladomor, nezaměstnanost v roce 2007 dosahovala 85 % a inflace v prvním čtvrtletí 2008 dokonce 100 000 %.

Přesto však mnoho obyvatel Zimbabwe chápe Mugabeho jako hrdinu boje za nezávislost. [109]

 

IDI AMIN DADA (1924 – 2003)

Generál Idi Amín Dada se narodil v roce 1924 (podle některých zdrojů až o dva roky později) na jihu Ugandy v rodině šamanky. Navštěvoval základní školu a po jejím ukončení se stal členem britské Královské africké pěchoty, kde se vypracoval do hodnosti důstojníka. Ve věku 16 let se stal muslimem. Již v armádě projevoval často krutost vůči severougandským kmenům Kawků a Nubů a později, když ho přítel ministerský předseda Obote jmenoval plukovníkem a pověřil vedením nad potlačením kmene Bugandů, používal tvrdých praktik. V lednu 1970 nechal zavraždit svého soka generála Okoyu a sám se dosadil do jeho funkce.

V roce 1971 odcestoval premiér Obote do zahraničí, čehož Amín využil a za podpory plukovníka Kaddáfiho a Jásira Arafata zorganizoval státní převrat. Poté se prohlásil doživotním prezidentem a mašálem, zrušil ústavu a nechal ze země vyhnat sice málo početnou, avšak ekonomicky velmi významnou indickou komunitu. Amín nechal popravit podle odhadů až 300 000 odpůrců svého režimu, přičemž smrt se nevyhnula ani vysoce postaveným vládním činitelům či příslušníkům vlastní diktátorovy rodiny.

Již od počátku své vlády usiloval o ukončení spolupráce Ugandy s Izraelem a odmítnutí izraelské vlády pomoci Amínovi s invazí do Tanzánie, kde pobýval Obote, využil jako záminku k vypovězení židovských poradců z Ugandy a podpoře palestinských teroristů. Jeho averze k židům vyvrcholila projevem na Valném shromáždění OSN 1. 10. 1975, kde navrhoval vyhnání Židů z Palestiny a jejich likvidaci. S pomocí ostatních afrických diktátorů byl zvolen předsedou Organizace africké jednoty.

30. 10. 1978 vtrhla Amínova armáda do Tanzánie, zde však utrpěla porážku a po pěti měsících musel Amín uprchnout do Libye a později do Saúdské Arábie. Až do své smrti 18. 7. 2003 v Džidě se považoval za legitimního ugandského prezidenta.

Poznámky

[107] APPIAH, K. A. a GATES, H. L. : Africa - the Encycloapedia of the African and American experience, Basic Civitas Books, New York, 1999

[108] APPIAH, K. A. a GATES, H. L. : Africa - the Encycloapedia of the African and American experience, Basic Civitas Books, New York, 1999

[109] APPIAH, K. A. a GATES, H. L. : Africa - the Encycloapedia of the African and American experience, Basic Civitas Books, New York, 1999

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více