Pěšáci studené války

Autor : Karel Pacner 🕔30.07.2010 📕10.489

Nedávno zesnulý Otakar Rambousek, legendární agent-chodec, byl jedním z nejméně 280 kurýrů třetího zahraničního odboje, které se podařilo Státní bezpečnosti zatknout – jak spočítal historik Prokop Tomek. Rovněž několik tisíc lidí, kteří jim doma pomáhali, Státní bezpečnost uvěznila. Po únoru 1948, kdy komunisté uzurpovali v Československu moc, utekly na Západ desetitisíce lidí – a z jejich řad se tihle kurýři rekrutovali.

--------------------------------------------------------------------------------

A kolik těch mladých chlapců a děvčat, kteří se vydávali na dobrodružné cesty ze západního Německa a západního Rakouska tajně přes hranice do Československa, bylo? To nevíme, ale určitě ne několik stovek, spíš tisícovka, možná i víc. Dokud se neotevřou archivy výzvědných služeb USA, Velké Británie a Francie, nebudeme to vědět.

Obavy ze sovětského útoku

Pražský puč vyvolal vlnu šoků ve Washingtonu“, napsal jeden z vedoucích tajných akcí, které probíhaly na přelomu čtyřicátých a padesátých let, vysoký důstojník americké tajné služby Harry Rositzke v knize The CIA's Secret Operations. „Americké bombardéry přeletěly na britská letiště a vojenské přípravy v okupovaném Německu se urychlily.“ Rovněž izolace Západního Berlína pozemními cestami od okupačních pásem v západním Německu, kterou v létě nařídil Stalin, nasvědčovala blížícímu se konfliktu.
Západ se stále víc obával, že Rudá armáda za pomoci vojáků států kontrolovaných Moskvou, zaútočí, smete slabé americké, britské a francouzské útvary, takže se zastaví až u Pyrenejí. Proto potřeboval znát situaci v zemích, odkud by mohl útok přijít. Ke sběru těchto informací se nejlépe hodili lidé, kteří odtamtud pocházeli a měli tam kontakty. Americká, britská a francouzská tajná služba, proto zformovaly skupiny, které tuto činnost organizovaly. Vedoucí těchto týmů povětšinou vybíraly z řad důstojníků, které znaly z druhé světové války, kdy tihle muži bojovali na západní frontě. Avšak málokterý z nich byl profesionálním zpravodajcem, znalosti špionážní činnosti museli získávat v běhu. Samotní kurýři či agenti-chodci – jak se nazývala Státní bezpečnost – neměli zpočátku zkušenosti žádné.
Výjimkou byl štábní kapitán Václav Knotek, který se účastnil domácího a zahraničního odboje. Vyslali ho do Prahy vybaveného britským pasem, tedy pod cizí identitou, v polovině června 1948. Náhodou se spojil se svým spolupracovníkem z doby války Václavem Svobodou – a ten ho prozradil StB. Netušil, že Svoboda je vystrašený a obává se represí, pokud by na něj prasklo, že pomáhá západnímu špionovi. Knotek se zachoval jako profesionál – po zatčení polkl jed a během několika minut zemřel. To byla první oběť těchto pěšáků studené války.

Pod vedením Čechoameričana Kateka

Zdá se, že právě na sklonku jara se shromáždilo v západním Německu dost důstojníků, kteří mohli organizovat činnost kurýrů. Podle Rudolfa Boleslava založili první skupinu Alois a Ferdinand Šedovi koncem května. Jeho strýc Alois ho vyzvedl z uprchlického tábora v Bad Orbu v Hesensku. Ubytovali je v jedné vile na frankfurtském předměstí Heddernheim. Vedle nich měly domy další skupiny, jako třeba Jaroslava Kašpara-Pátého. Tyto skupiny se stěhovaly, rozpadaly a nové zase vznikaly. Velký útvar vytvořil i generál František Moravec, bývalý přednosta zpravodajského oddělení generálního štábu.
Všechny podléhaly majoru americké výzvědné služby Charlesi Katekovi, který pocházel z české rodiny usazené v Chicagu.

Stav armády a hospodářství

Boleslav chodil pro informace za důstojníky generálního štábu, které mu strýc Alois před útěkem plánovaně představil, stejně jako za jinými vojáky. Další kurýři získávali zprávy od protikomunistických politiků a vládních úředníků, jako třeba Rambousek, od vedoucích pracovníků podniků a od příslušníků Sboru národní bezpečnosti. Funkcionáři okresních národních výborů je zásobovali dokumenty, které byly zapotřebí k běžnému životu, jako lístky na potraviny a na další zboží (vzhledem k jejich nedostatku se dávaly na příděl), atd. Agenti-chodci zjišťovali nálady obyvatelstva – nekomunisté čekali, že brzy začne válka mezi Východem a Západem. Rovněž převáděli lidi, kteří prchali z republiky.
Jaký měly donesené zprávy význam? Přesně to nevíme, dosud nebyly odtajněné. Nicméně údaje od vojáků a vládních úředníků dávaly západním tajným službám aspoň určitý obraz o stavu československé armády a hospodářství.

Hranice se zavřely

Původně byly československé hranice se západními částmi Německa a Rakouska poměrně prostupné. Komunisté proto posilovali pohraniční útvary a později budovali podél hranic zátarasy všeho druhu včetně drátů nabitých elektrickým proudem. Okolo roku 1952 už byly takřka neprostupné. Zpravodajské skupiny zkoušely vysazovat kurýry pomocí balonů a padáků, ale to se neosvědčilo. Proto postupně ukončovaly svou činnost. Západní tajné služby začaly hledat jiné prostředky k získávání tajných informací ze zemí za železnou oponou.

Otištěno ve zkrácení v časopisu Reflex, č. 25, 2010

Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz
Autor : Karel Pacner 🕔30.07.2010 📕10.489

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře