Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce: 6. Současné vztahy

Autor : Ing. Lenka Dostálová 🕔09.07.2010 📕6.829

Seriál

  1. Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce
  2. Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce: Úvod
  3. Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce: 1. Prehistorie rusko-japonských vztahů
  4. Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce: 2. Meziválečné období
  5. Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce: 3. Rozvoj vztahů po válce
  6. Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce: 4. Rusko-japonské vztahy na přelomu tisíciletí
  7. Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce: 5. Kurilské ostrovy
  8. Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce: 6. Současné vztahy
  9. Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce: Závěr
  10. Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce: Přílohy
  11. Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce: Seznam literatury

Podobné články

Další články autora

Důvodů ke spolupráci mají Japonsko a Rusko mnoho, a to jednak na poli politickém, jednak ekonomickém. Rusko už dávno není tak silnou a vlivnou velmocí, jak by sipřálo, Japonsko zase disponuje relativně malou politickou vahou v poměru ke své ekonomické síle. Oba státy by tedy rády zvyšovaly svůj vliv ve světové politice, na samotném asijském kontinentu jim však vyrůstá silná konkurence v podobě Číny. Do budoucna se dá předpokládat sílící pozice Číny a je v zájmu Ruska i Japonska spolupracovat, aby vyvážili její vliv a zabránili jí v získání postavení asijského hegemona.

6.1 Vyvážení vlivu Číny

Současný HDP na obyvatele je sice v Číněčtrnáctkrát nižší než v Japonsku[121] , Čína ale roste více než o 10% ročně v porovnání se 2% Japonska. Rusko je navíc silně znepokojeno demografickou situací ve svých regionech na Dálném východě. V této oblasti, bohaté na přírodní zdroje, žije totiž jen 5% všech obyvatel Ruska, ale zabírá přitom 40% ruského území. Ruští představitelé se obávají, že tu během několika desetiletí převáží čínský vliv. Problémem není ani tak příliš vysoká imigrace z Číny, podíl Číňanů na místním obyvatelstvu činí 4%, stejně jako v dobách carského Ruska[122]. I místní obyvatelé tu Číňany často vidí rádi, jsou pracovití a spolehliví, což se o ruských zaměstnancích říci vždycky nedá. Co děsí ruské politiky, je ale neustále ubývající počet ruskojazyčné populace, která se kvůli drsným klimatických podmínkám a nedostatečné infrastruktuře stěhuje do evropské části Ruska. I kvůli tomu je pro Rusko důležitá spolupráce s Japonskem, které může poskytnout investice na rozvoj dálněvýchodních regionů.

6.2 Energetická spolupráce

Co se týče ekonomické dimenze, zde se obě země výborně doplňují. Japonsko nemá žádné vlastní zdroje nerostných surovin, naopak Rusko žije hlavně z jejich vývozu. Energetická spolupráce je tedy pro oba státy velice důležitá. Rusko před několika lety oznámilo výstavbu ropovodu, vedoucího z východní Sibiře do Číny (Angarsk-Daiqing). Projekt byl prosazován hlavněředitelem společnosti Jukos Michailem Chodorkovským. Po čase ale přišla společnost Transněftěgaz s návrhem jiné trasy ropovodu, kterněkolika lety oznámilo výstavbu ropovodu, vedoucího z východní Sibiře do Číny (Angarsk-Daiqing). Projekt byl prosazován hlavněředitelem společnosti Jukos Michailem Chodorkovským. Po čase ale přišla společnost Transněftěgaz s návrhem jiné trasy ropovodu, který by vedl do tichomořského přístavu Nachodka, a tím by se ropa mohla dodávat i na jiné trhy nežčínský. Trasa Angarsk – Nachodka byla pro ruské vedení strategicky výhodnější. Zaprvé nebyla zaměřena na jediného kupujícího, ale byla tu možnost exporty diverzifikovat. Ropovod do Daiqingu by umožnil Číně jako exkluzivnímu dovozci stlačovat cenu, což u ropovodu do Nachodky vzhledem k širokým možnostem exportu nehrozilo. Trasa Angarsk-Nachodka by navíc Čínu z dodávek ropy nevylučovala. Po pádu obhájce jižní trasy Michaila Chodorkovského bylo nakonec definitivně rozhodnuto ve prospěch ropovodu do Nachodky. O ropovod má enormní zájem Japonsko, ropu z něj potřebuje i Čína, která se jinak bude muset spolehnout na ropu z Perského zálivu.

Ropovod vede teoreticky ke všem zájemcům, na uspokojení všech se ale ropy nedostává. V oblasti východní Sibiře jsou sice obrovská naleziště, ta jsou ale kvůli nepříznivým klimatickým podmínkám těžko dostupná a zatím nerozvinutá. Na jejich rozvoj, a tím i dostatek ropy, jsou potřeba velké investice. Právě to je dalším důvodem, proč Rusové dali přednost severní trase ropovodu. Hlavní přínos, který si od ropovodu slibují, je zásobování sibiřských regionů, které se každou zimu potýkají s nedostatkem energie. Zatím na to v Rusku chyběli peníze, v roce 2003 Japonci přislíbili 14 miliard USD na stavbu severní trasy ropovodu a dalších osm miliard na další projekty na těžbu ropy a zemního plynu v Rusku[123]. Investice, které do kraje poplynou, by měly podle ruských očekávání výrazně zvýšit životní úroveň místních obyvatel.

Ropovod se už staví[124], letos v červenci ruské ministerstvo energetiky oznámilo, že je hotovo prvních tisíc kilometrů. Objevily se ale problémy se zásobováním stavby a dokončení projektu se zřejmě oněkolik let zpozdí. I tak je celý projekt pro Rusko vysoce perspektivní, jelikož do exportu ropy na asijské trhy vkládá Rusko velké naděje. V současnosti jsou hlavní oblastí odbytu ruské energie země západní a střední Evropy, tady by ale podle ruských odhadů měla střednědobá poptávka růst 1,5-2,5% ve srovnání s celosvětovýmrůstem 2-4%. Evropské země se v poslední době snaží vymanit ze závislosti na ruské energii, navíc z ekologických důvodz ekologických důvodů směřují stále více k využití alternativních zdrojů energie. Pro Rusko je proto asijsko-pacifický region se svými rychle rostoucími ekonomikami velmi atraktivní – podle ruské energetické strategie vzroste podíl zemí z tohoto regionu na ruském vývozu ropy z dnešních tří procent na třicetprocent v roce 2020[125].

Z japonského pohledu je dovoz energie z Ruska velice atraktivní. Japonsko nemá žádné vlastní zdroje nerostných surovin, proto se musí spoléhat na dovoz. Ještě v první polovině sedmdesátých let pokrývala více než tři čtvrtiny japonské spotřeby energie ropa. Po ropných šocích se tento podíl stále snižoval až na nynějších 50%[126], a měl by se i nadále snižovat, což souvisí se snahou Japonska o přechod na šetrnější zdroje energie. Přesto má ale Japonsko velký zájem o ruskou ropu, protože v současné době je 85% jeho spotřeby pokryto ropou z Blízkého východu. Taková situace je pro Japonce znepokojivá, jednak vzhledem k nestabilitě tohoto regionu, jednak ze strategických a bezpečnostních důvodů. Ropovod do přístavu Nachodka je proto pro Japonce velmi důležitý,ačkoliv jeho prioritou bude nakrmit energií hladové východosibiřské regiony Ruska.

Dalším želízkem v ohni je pro Japonce projekt těžby zemního plynu Sachalin-2. Japonsko plánuje zvýšit podíl zemního plynu na spotřebě energie s ohledem na jeho větší šetrnost k životnímu prostředí. Projekt Sachalin-2 má být dokončen v roce 2008 a po jeho dokončení půjde o největší ropné a plynové pole na světě[127].

Původně jej provázely problémy: Přes polovinu akcií v něm vlastnila společnost Shell, zbytek dvě japonské společnosti, Mitsui a Mistubishi. V projektu chtěla ale získat většinový podíl ruská společnost Gazprom, která je dnes hlavním dodavatelem zemního plynu do Evropy a chtěla získat podobné postavení také v Asii. Společnost Shell se nejprve prodeji bránila. Po nátlaku ruské vlády a výhrůžkách pozastavením projektu zdůvodu nutného přezkoumání, zda nepoškozuje životní prostředí na Sachalinu, však ustoupili. Koncem roku 2006 každý ztří vlastníků prodal Gazpromu polovinu svých akcií, takže se z Gazpromu stal většinový vlastník[128].

Rusko si realizací energetických projektů přijde na slušné peníze. Program rozvoje nalezišť zemního plynu, který kromě Sachalinu-2 zahrnuje ještě dvě další oblasti, už podle posledních údajů přinesl státu příjem, přesahující jednu miliardu dolarů[129]. Od rozvoje energetického průmyslu v těchto oblastech si vláda slibuje vznik nových pracovních míst s vysokou přidanou hodnotou a růst životní úrovně. Podle ruských odhadů by měl hrubý produkt regionů Dálného východu a východní Sibiře vyrůst do roku 2030 o 380%[130].

6.3 Možnosti řešení územního sporu

Vrácení Moskvou všech čtyř požadovaných ostrovů je zcela nereálné. O něco reálnější se jeví možnost vrácení pouze dvou, již slíbených ve zmíněné deklaraci, a to buď s perspektivou dalších jednání o statutu druhých dvou ostrovů, nebo s poskytnutím jiných výhod. Mezi ně patří, kromě energetické spolupráce, především podpora Japonska v získání stálého křesla v Radě bezpečnosti OSN, spolupráce při zajištění bezpečnosti na Korejském poloostrově a ruská podpora většímu zapojení japonských jednotek při vojenských misích v zahraničí. Rusko by také mohlo nabídnout Japonsku práva na ekonomické využívání ostrovů společně s Ruskem.

Byť jen předání pouhých dvou ostrovů se ale vsoučasnosti nezdá příliš pravděpodobné. Odpor proti vrácení ostrovů je nejsilnější v dálněvýchodních regionech, které v minulosti několikrát pohrozily odtržením v případě předání ostrovů Japonsku. Ruská strana také často namítá, že není vázána sliby, danými v deklaraci z roku 1956, jelikož o čtyři roky později tyto sliby z ohledem na japonsko-americkou spojeneckou smlouvu odmítlo splnit. Jedním z argumentů, proč se Rusko nemusí cítit vázáno ke slibům, daným deklarací z roku 1956, je také to, že článek 9 o předání ostrovů byl do deklarace začleněn bez předchozího souhlasu svazové republiky, které se změna území týkala (RSFSR). To odporovalo jak Ústavě SSSR z roku 1937, tak i Ústavě RSFSR z roku 1937.

Jako každou smlouvu, i zmíněnou deklaraci lze interpretovat různě.Předání ostrovů Japonsku je v ní navíc podmíněno předchozím uzavřením mírové smlouvy, takže pokud Rusové mírovou smlouvu nepodepíší, neexistuje ani právní nárok Japonska na ostrovy.

Otázkou tedy je, zda převáží výhody ze vzájemné ekonomické a politické spolupráce, nebo trvání Japonska na uspokojení jeho územních nároků.

Poznámky

[121] 2310 USD v Číně v porovnání k 33 667 USD v Japonsku za rok 2006. (Zdroj: MMF – World Economic Outlook Database)

[122] Arkady Ostrovsky: Fears grow of Chinese entering Russian east, Financial Times, I. prosince 2006

[123] John Chan: Japan Outbids China for Siberean Pipeline, 14. února 2005, World Socialist Web Site, URL: http://www.wsws.org/articles/2005/feb2005/pipe-f14.shtml

[124] Ropovod nakonec vede z Tajšetu severozápadně od jezera Bajkal, ne z Angarsku, jak bylo původně předpokládáno.

[125] Energetická strategie Ruska do roku 2020, ruské Ministerstvo průmyslu a energetiky, URL: http://www.minprom.gov.ru/docs/strateg/1

[126] Údaje japonského Ministerstva energetiky, obchodu a průmyslu, URL: http://www.enecho.meti.go.jp/english/energy/oil/policy.html

[127] BBC News: New Deadline for Sakhalin Project, URL: http://news.bbc.co.uk/2/hi/business/5382450.stm

[128] WebWire: Gazprom enters SakhalinII project, URL: http://www.webwire.com/ViewPressRel.asp?aId=33317

[129] Ministerstvo energetiky a průmyslu: Milliard v polzu graždan Rossii, URL: http://www.minprom.gov.ru/activity/energy/news/328

[130] Ministerstvo energetiky a průmyslu: Vostočnaja gazovaja programma – utvěržděna!, URL: http://www.minprom.gov.ru/activity/energy/news/329

Seriál

  1. Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce
  2. Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce: Úvod
  3. Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce: 1. Prehistorie rusko-japonských vztahů
  4. Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce: 2. Meziválečné období
  5. Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce: 3. Rozvoj vztahů po válce
  6. Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce: 4. Rusko-japonské vztahy na přelomu tisíciletí
  7. Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce: 5. Kurilské ostrovy
  8. Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce: 6. Současné vztahy
  9. Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce: Závěr
  10. Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce: Přílohy
  11. Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce: Seznam literatury

Podobné články

Další články autora

Autor : Ing. Lenka Dostálová 🕔09.07.2010 📕6.829

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře