5.1 Historie osídlování

První otázkou, kterou je třeba v souvislosti se statutem Kurilských ostrovů zodpovědět, je který z obou národů se tu usídlil jako první. Odpověď na ní jistě není nezajímavá, ačkoliv pro určení, komu by ostrovy dnes měly přináležet, není příliš relevantní.

Prvními obyvateli ostrovů byli, jak už bylo řečeno, Ainové. Rusové ostrovy považovali za ruské teritorium od počátku jejich kolonizace. Ve stanovách Ruskoamerické společnosti jsou Kurily označeny za ruské území, na které má Rusko jako jeho objevitel přirozené právo. Sporným bodem je, zda Japonci toto území považovali či nepovažovali od počátku za své. Problém tkví v rozdílné mentalitě Rusů a Japonců. Cílem Ruska bylo vždy rozšiřovat svoje území. Proto Rusové velmi rychle postupovali na východ a brzy dostali pod svoji nadvládu velkou část Sibiře. Naproti tomu pro Japonsko s jeho izolacionistickou politikou teritoriální zisky nehrály velkou roli. Obyvatelstvo mělo zakázáno cestovat za hranice země, cizinci měli zakázaný vstup. Japonci navíc měli odlišné chápání hranic, protože se jejich stát rozkládal na mnoha ostrovech a neměl žádné sousedy. Necítili proto potřebu nějak hranice vytyčovat. Mělo se automaticky za to, ževšude, kde žijí Japonci, tam země náleží Japonsku. Totéž se týkalo ostrova Hokkaido a ostrovů, severně kněmu přilehlých, které obývali Ainové. Japonci považovali Ainy za jeden z národů, žijící na jejich území. Proto i země Ainů byla pro Japonce automaticky Japonským územím.

Pro uzavřené Japonsko bylo maximálním kontaktem s Kurilami povolení japonským kupcům obchodovat s kurilskými Ainy, které udělil šógun z rodu Tokugawa samurajům z rodu Macumae v sedmnáctém století. Rod Macumae je zajímavý tím, že v šestnáctém století v dobách šógunátu dostal pod svoji správu ostrov Hokkaido^[110].

Nikde nestojí, že částí Hokkaido byly i další ostrovy severně od něj. Podle některých pramenů byly jižní Kurily a také Sachalin součástí panství rodu Macumae už od konce 15. století. Ať je to jakkoliv, faktem zůstává jedno: Japonská vláda vyžadovala od každého rodu mapu jím spravovaných území s cílem vytvořit mapu Japonska. Bylo nakresleno několik map, jejichž originály se dodnes nedochovaly. Jedna z map (z roku 1644) byla ale v sedmnáctém století použita při vytváření mapy Japonska. Tato mapa byla podle ruských pramenů zjevně nakreslena bez odpovídajících průzkumů území a obsahuje určité nepřesnosti^[111]. Jako nejstarší japonská mapa s vyobrazením Kurilských ostrovů a Sachalinu je součástí společné sbírky dokumentů japonského a ruského ministerstva zahraničních věcí. Kdo byl tedy na ostrovech první? John Stephan ve své knize The Kuril Islands uvádí, že oba národy na ostrovy vstoupily se svými expedicemi přibližně ve stejné době, takže určit jednoho objevitele není možné. Obě země si ovšem na prvenství činí nárok.

Rusové tvrdí, že si ostrovy, obývané Ainy, zabrali pod svoji správu jako první. Podle názoru většiny ruských badatelů Japonci o území nejevili zájem. V zápiscích ruských kozáků se objevují první zmínky o japonských obchodnících na Kurilách až v polovině 18. století. Tak tomu ale je zřejmě proto, že klan Macumae teprve v polovině 18. století postavil na jihu Kuril svoji obchodní stanici. Teprve od této doby se zde pravidelně objevovali japonští obchodníci. Avšak obchod s Ainy vedli Japonci pravděpodobně už dávno předtím. Klan Macumae dostal pod svou správu ostrov Hokkaido koncem 15. století, zatímco uzavření Japonska bylo vyhlášeno až roku 1639. Klan Macumae tedy mohl obchodovat s Ainy už sto let předtím. Umírnění ruští vědci připouštějí, že Japonci se zřejmě dostali na Kurily dříve než Rusové a obchodovali s Ainy již před příchodem ruských kozáků.Většina ruských badatelů ovšem zdůrazňuje zásluhy Rusů při průzkumu a zmapování ostrovů. Vyzdvihují nejen jejich úlohu v průzkumných pracích , ale i fakt, že sem přinesli nové druhy rostlin a zvířat a vzdělali místní obyvatele v zemědělství. Jediné, co brzdilo kolonizaci Kurilských ostrovů byl nedostatek lidí, peněz a zásob, které Rusko-americká společnost přednostně posílala do amerických kolonií. I tak mělo Rusko před izolacionistickým Japonskem náskok v kolonizaci přibližně 20-50 let^[112].

Pohled Japonců je jiný. Podle nich bylo území Kurilských ostrovů odpradávna implicitntně součástí Japonska. Rusové se údajně dostali nejvýše k ostrovu Urup, protože území jižně od Urupu (Iturup, Kunašir, Šikotan, Habomai) bylo pod kontrolou Japonska^[113].

Poté, co Rusové na počátku 18. století začali do této oblasti pronikat, pocítili Japonci nutnost dát své vlastnictví ostrovů jasně najevo. Proto klan Macumae nechal na jihu Kuril založit obchodní stanici. Koncem 18. století japonská vláda viděla vzrůstající nebezpečí toho, že Rusové se na Kurilských ostrovech stále více zabydlují. Vyslala na ostrovy Kunašir a Iturup své vyslance a oddíly samurajů, kteří zde postavili vojenské hlídky. Na ostrovech byla také otevřena vládní kancelář. Japonci se pokoušeli rozšířit svou pravomoc i na ostrov Urup, ale tam neuspěli.Tak sepřirozeně podle rozložení sil vytvořila hranice mezi Japonskem a Ruskem^[114].

Určit s jistotou, který z obou národů na ostrovy přišel jako první, jednoznačně nelze. Každá strana má své argumenty a dívá se na problém z jiného úhlu. Dá se říci, že Japonci se pravděpodobně zdůvodu geografické blízkosti dostali na dané území dříve, nejsou však o tom žádné historické zápisy. Naproti tomu Rusové své objevitelské cesty podrobně dokumentovali. Z jejich zdrojů, které se nezmiňují o žádných Japoncích na ostrovech, se ale nedá nic usuzovat. Ruské osídlení na ostrovech nebylo tak husté, šlo spíše o jednotlivé expedice, které se s japonskými mohly lehce minout. Rusůmvšak nelze upřít prvenství v důkladném zmapování ostrovů.

5.2 Význam ostrovů

Přitažlivost ostrovů má dva aspekty – přírodní bohatství a strategické výhody. Vulkanický základ Kurilských ostrovů obsahuje téměř všechny známé vzácné kovy, nachází se tu zásoby cínu, síry, zinku, mědi, niklu a olova. Na Kunaširu a Iturupu jsou ložiska přírodní síry a pemzy, používané ve stavebnictví. Odhadem se zde nachází přírodní bohatství za 40 miliard USD ve světových cenách^[115]. Jejich těžba by však byla mimořádně nákladná a složitá kvůli přírodním podmínkám a nedostatečně vyvinuté infrastruktuře ostrovů. Podle expertů by také intenzivnějšítěžba přivodila ekologickou katastrofu. Na Iturupu a Kunaširu jsou také horké léčebné prameny, jež zatím zůstávají nevyužity. Největším bohatstvím Kurilských ostrovů ale je jejich moře, které zabírá plochu 100 tisíc km2, a je jedno z nejbohatších na světe. Žije tu na čtyřicet druhů ryb a ročně je vyloveno okolo 1,5 milionů tun mořských živočichů a rostlin v hodnotě jedné miliardy dolarů, nachází se tu těžitelné minerály^[116]. Na ostrovech je také mnoho řek a jezer, kde se třou lososi.

Obzvlášť kvůli množství ryb jsou ostrovy atraktivní pro Japonsko, pro něž je rybolov podstatnou součástí ekonomiky. Rusové nikdy nevyužívali bohatství kurilských moří plně a nepodařilo se jim zabránit moderním japonským lodím v rybolovu. Proto jsou vody Kurilských ostrovů prakticky bez problému přístupné japonským rybářům, vzhledem k čemuž nemá valný význam argument Japonců, že mají o ostrovy zájem hlavně kvůli rybolovu. O to více je důležitý strategický význam ostrovů. Podle některých názorů jsou jižní Kurily strategicky významné, je možné odsud kontrolovat průplav lodí do Ochotského moře průlivem Kunašir^[117] a na ostrově Iturup je hluboký nezamrzající přístav^[118]. Pro Rusko měly velký význam hlavně v době studené války, hlavně v sedmdesátých a osmdesátých letech. Tehdy sloužily jako obranný val sovětských jaderných ponorek před americkými protiponorkovými systémy v Tichém oceánu, a tím zajišťovaly akceschopnost Sovětů při druhém úderu v případě jaderného útoku. Vzdání se ostrovů by navíc znamenalo, že Japonci a Američané mohou mít základny blízko sovětské pevniny a sovětské lodě budou mít ztížen průplav z Japonského moře do Tichého oceánu.

Mnoho autorů se nicméně domnívá, že na strategický význam Kurilských ostrovů se dává přehnaný důraz. Velká část ostrovů totiž v zimním období zamrzá, proto nejsou jako cesta pro lodě a ponorky nejspolehlivější. Na ostrovech navíc není rozvinutá infrastruktura a obtížně se zásobují, což by vpřípadě války výrazně ztížilo jejich použití^[119]. Také jejich rozloha je zanedbatelná, tvoří zhruba 1,3% japonského území^[120] , o území Ruska ani nemluvě. Ruska ani nemluvě.

Poznámky

[110] Tehdy nazývaný Ezo.

[111] Oleg Bondarenko: Neizvestnye Kurily: serjeznye razmyšlenija o statuse Kurilskych ostrovov, Moskva, VTI-Dejta Press, 1992

[112] Oleg Bondarenko: Neizvestnye Kurily: serjeznye razmyšlenija o statuse Kurilskych ostrovov, Moskva, VTI-Dejta Press, 1992

[113] Oficiální stránky prefektury Hokkaido, URL: http://www.pref.hokkaido.lg.jp/sm/hrt/hp-en/hist-en.htm

[114] J.V. Georgiev: Kurily – ostrova v okeane problem, 1. vyd. Vydavatelství ROSSPEN, 1998, ISBN 586004- 134-9

[115] J.V. Georgiev: Kurily – ostrova v okeane problem, 1. vyd. Vydavatelství ROSSPEN, 1998, ISBN 586004- 134-9

[116] Nikla, chrom, měď, titan, magnetit.

[117] Průliv Kunašir je jedním ze tří cest, kterými lodě sovětské flotily proplouvají do Tichého oceánu, a navíc jedinou z nich, jež není kontrolovatelná armádou USA nebo jejich spojenců. Jeho význam se ještě zvýšil poté, co Japonsko rozšířilo své teritoriální vody ze tří na dvanáct mil. Po tomto kroku se některé úžiny, které byly do té doby součástí mezinárodních vod, staly částí japonských vod, Japonsko tedy mohlokontrolovat průplav sovětských lodí.

[118] Japonská flotila tu kotvila v listopadu 1941 předtím než vyplula k útoku na Pearl Harbor.

[119] Masato Kimura, David A. Welch: Specifying "Interests": Japan's Claim to the Northern Territories and Its Implications for International Relations Theory, International Studies Quarterly, Vol. 42, No. 2. (Jun., 1998), str. 213-243

[120] Masato Kimura, David A. Welch: Specifying "Interests": Japan's Claim to the Northern Territories and Its Implications for International Relations Theory, International Studies Quarterly, Vol. 42, No. 2. (Jun., 1998), str. 213-243