Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce: 4. Rusko-japonské vztahy na přelomu tisíciletí

Autor : Ing. Lenka Dostálová 🕔09.07.2010 📕6.506

Seriál

  1. Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce
  2. Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce: Úvod
  3. Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce: 1. Prehistorie rusko-japonských vztahů
  4. Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce: 2. Meziválečné období
  5. Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce: 3. Rozvoj vztahů po válce
  6. Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce: 4. Rusko-japonské vztahy na přelomu tisíciletí
  7. Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce: 5. Kurilské ostrovy
  8. Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce: 6. Současné vztahy
  9. Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce: Závěr
  10. Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce: Přílohy
  11. Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce: Seznam literatury

Podobné články

Další články autora

4.1 Nástup Vladimira Putina

Další vývoj byl zbrzděn ekonomickou krizí v Rusku a nemocí prezidenta Jelcina. Koncem roku 1999 Jelcin odstoupil a jmenoval Vladimira Putina jako svého nástupce. Zpočátku se zdálo, že Putin bude pokračovat v politice svého předchůdce, on sám vyjadřoval ochotu uzavřít mírovou smlouvu ve slíbené době. 26. března 2000 byl Putin zvolen novým ruským prezidentem a v září 2000 přijel do Japonska na oficiální návštěvu. Při jednání s japonským premiérem Joširem Morim se oba představitelé shodli na tom, že mírová smlouva do konce roku 2000 podepsána nebude a jejich vzájemné vztahy se dostali do starých kolejí. Bylo podepsáno pouze společné prohlášení, že se obě strany budou snažit podpis smlouvy urychlit. Určitou naději dal Japoncům jen výrok Vladimira Putina, že se bude řídit nejen vzájemnými dohodami z devadesátých let, alei deklarací z roku 1956.

Snaha premiéra Hašimota zintenzívnit hospodářské vztahy, a tím případně dosáhnout úspěchu i ve vztazích politických selhala. Vzájemný obchod se po celou dobu devadesátých let pohyboval na víceméně stejné úrovni a na jejich konci se Japonsko výší investicí v Rusku řadilo až na 13. místo mezi vyspělými státy[107].

Prezident Putin s sebou do Tokia přivezl plány na budoucí hospodářskou spolupráci, ty ale nevzbudily příliš optimistická očekávání. Pilířem společných projektů měla být výstavba obří elektrárny na ostrově Sachalin. Elektřinu, vyrobenou z místního zemního plynu, by Rusové podvodním potrubím dodávali na ostrov Hokkaido. Projekt byl ale od počátku kritizován ruskými sdělovacími prostředky, jelikož by elektrárna stála v regionu, který sám trpí neustálým nedostatkem energie. Z tohoto důvodu také nakonec z projektu sešlo.

Na rok 2001 bylo dohodnuto setkání obou představitelů v Irkutsku. Japonská strana si od něj slibovala pokrok v uzemní otázce, jejich naděje se odvíjely hlavně od výroku Putina o uznání závěrů deklarace z roku 1956. Po skončení jednání se začaly šířit zvěsti, že se Putin s Morim dohodli na předání dvou nejjižnějších ostrovů Habomai a Šikotan s tím, že o statutu dalších dvou – Kunaširu a Iturupu budou dále jednat108].

V dubnu 2001 v Japonsku padl Moriho kabinet a novým premiérem se stal Džuničiró Koizumi. Koizumi nebyl kompromisní politice svého předchůdce nijak nakloněn, a tak nová vláda ústy své ministryně zahraničních věcí potvrdila odhodlání Japonska trvat na vrácení všech čtyř sporných ostrovů. Čím častěji Koizumi tento postoj dával najevo v tisku, tím se oslabovala pozice zastánců kompromisního řešení v samotném Rusku. Proti zástupcům ruského ministerstva zahraničí, které se tradičně stavělo za dohodu s Japonskem, sílila opozice z řad poslanců dumy a představitelů dálněvýchodních regionů Ruska, které byly vůči předání ostrovů nejvíce kritické. Za takové situace představitelům ministerstva zahraničí nezbylo než oficiálně upustit od kompromisu s Japonskem a otevřeně tuto myšlenku odmítnout. Ministr zahraničí Ivanov na schůzce s japonskou ministryní zahraničí prohlásil, že Rusko se žádného z ostrovů vzdát nehodlá.

Rozkol mezi dumou a ministerstvem zahraničívšak nadále trval, jelikož prezident Putin se k otázce Kuril téměř nevyjadřoval, a když už tak učinil, tak pouze velmi nejasně. Protože nikdo nevěděl, jak si slova hlavy státu vykládat, pokračovalo ruské ministerstvo zahraničí opatrně v rozvíjení plánů na kompromisní řešení v naději na příliv japonských peněz.

Na rok 2003 byl připravován summit Putina a Koizumiho v Moskvě. Na něm vydali oba politici prohlášení, ve kterém potvrdili platnost všech předchozích vzájemných dohod (včetně deklarace z roku 1956), což popudilo ruské odpůrce předání ostrovů. Shodli se také, že teritoriální spory nejsou překážkou ekonomické spolupráce a že vztahy mezi oběma zeměmi jsou hluboko pod svým potenciálem. Koizumi na této schůzce loboval za výstavbu ruského ropovodu, podle původních plánů směřujícího do Číny, až do přístavu Nachodka. Na tento projekt nabídl Rusůmpůjčku.

Počátkem roku 2004 se měly konat prezidentské volby. Japonci proto přestali tlačit na ruskou stranu a poukazovat na nutnost předání ostrovů, neboť nechtěli ohrozit pozici Vladimira Putina. Podle některých předpokladů totiž Putin už v Irkutsku slíbil, že se pokusí nároky Japonska uspokojit a vyřešit tak územní spor, podmínkou ale je jeho setrvání ve funkci ve druhém volebním období. I japonští komentátořipředpokládali, že Putin nechce jednat před volbami, protože ví o odporu ruského veřejného mínění vůči ústupkům Japonsku.

Ve volbách do Dumy krátce před prezidentskými volbami zvítězila strana Jednotné Rusko podporující Putina. Z voleb vyšli posíleni patriotičtí politici, naopak strany podporující prozápadní kurs propadly. V prezidentských volbách se předpokládalo opětovné zvolení Putina, už proto, že proti němu nestál významnější protivník a ve zpravodajství byl téměř všechenčas věnován jen jemu.

V březnu 2004 v prezidentských volbách Vladimir Putin opravdu zvítězil[109]. Na japonské straně zavládlo optimistické očekávání. Japonští politici si dobře pamatovali informace z kuloárů z roku 2001, kdy měl Putin naznačit vyřešení územní otázky po svém druhém zvolení. Proto se snažili dosáhnout brzké Putinovy návštěvy v Japonsku, kde by na toto téma zavedli řeč. Jediný, kdo na oficiální návštěvu do Japonska přijel, byl ministr zahraničí Sergej Lavrov, který na tomto postu vystřídal Igora Ivanova. Žádné konkrétní sliby od něj ale Japonci nedostali, ani termín návštěvy samotného Putina.

Koncem roku 2005 Putin konečně do Japonska přijel. S japonským premiérem se dohodli na detailech ropovodu z východní Sibiře do přístavu Nachodka, v otázce Kurilských ostrovů znovu potvrdili rozdílné pozice obou stran a vůli v budoucnu pracovat na uzavření mírové smlouvy.

Poznámky

[107] Japonské investice tvořily v roce 1999 jen 1,2% všech zahraničních investicí v Rusku. Důvodem tak nízkého podílu je bylo mimo jiné i nepříznivé investiční prostředí v Rusku. Objevily se i případy, kdy kvůli nedostatečné právní infrastruktuře byly podíly japonských investorů ve společných ruskojaponských podnicích vyvlastněny ve prospěch ruských partnerů. (Alexei V. Zagorsky: Three Years on a Path to Nowhere: The Hashimoto Initiative in Russian-Japanese Relations, Pacific Affairs, Vol. 74, No. 1. (Spring, 2001)), str. 75-93.

[108] Toto kompromisní řešení, nazývané „dva plus alfa“ nebo „dva plus dva“, bylo poprvé zmíněno už počátkem devadesátých let.

[109] Ve volbách hlasovalo 64,3% oprávněných voličů, z nichž 71,2% dalo svůj hlas Putinovi.

Seriál

  1. Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce
  2. Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce: Úvod
  3. Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce: 1. Prehistorie rusko-japonských vztahů
  4. Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce: 2. Meziválečné období
  5. Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce: 3. Rozvoj vztahů po válce
  6. Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce: 4. Rusko-japonské vztahy na přelomu tisíciletí
  7. Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce: 5. Kurilské ostrovy
  8. Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce: 6. Současné vztahy
  9. Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce: Závěr
  10. Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce: Přílohy
  11. Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce: Seznam literatury

Podobné články

Další články autora

Autor : Ing. Lenka Dostálová 🕔09.07.2010 📕6.506

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře