JUDr. Milada Horáková

Autor : RoBoT 🕔03.07.2010 📕13.745

Milada Horáková se narodila 25. prosince 1901 na pražských Královských Vinohradech Čeňku a Anně Královým. Milada měla starší sestru Martu, mladšího bratra Jiřího a mladší sestru Věru. Jiří a Věra ovšem zemřeli v roce 1914 na spálu. Její otec byl zaměstnán jako obchodní zástupce firmy Národní podnik, která se zabývala výrobou tužek. Čeněk Král byl sympatizantem realistické strany, jejíž ústřední postavou byl Tomáš Masaryk, pozdější první československý prezident. Milada Králová studovala vinohradské dívčí reálné gymnázium, avšak byla vyloučena kvůli účasti na nepovelém protiválečné demonstraci. Maturitu si mohla dodělat až po válce - v roce 1921 absolvovala dívčí lyceum. Milada Horáková se záhy stala aktivní členkou Československého červeného kříže, vedeného tehdy Alicí Masarykovou. Po gymnáziu pokračovala ve studiích na Právnické fakultě Karlovy univerzity, kde v roce 1926 promovala. V následujícím roce se konala svatba - Milada Králová se provdala za Bohuslava Horáka.

Milada Horáková, která měla velké sociální cítění, po studiích nastoupila na Ústřední sociální úřad hlavního města Prahy. Milada Horáková se zajímala i o ženskou otázku, a to především pod vlivem senátorky Františky Plamínkové, zakladatelky českého hnutí za práva žen. Práva žen hájila i na mezinárodním poli, především na platformě Mezinárodní ženské rady. Od roku 1929 byla členkou Československé strany národně socialistické. Ve smutném roce 1933 měla Horáková přeci jen jeden velký důvod k radosti, narodila se jí dcera Jana. V druhé polovině třicátých let se opět aktivně zapojila do politického a společenského dění. Významnou měrou se například podílela na organizaci X. všesokolského sletu, který se konal v létě roku 1938. Mnichovská tragédie uvrhla řadu politických činitelů do pasivity. To ovšem nebyl případ Milady Horáková. Ta se aktivně zapojila do péče o uprchlíky z odtrženého pohraničí. Na druhou stranu byla propuštěna z magistrátních služeb, neboť na pozice žen byli tehdy dosazováni muži.

Po březnové okupaci se zapojila do protiněmeckého odboje. Spolupracovala s Politickým ústředím (), Ústředním vedením odboje domácího (ÚVOD) a byla důležitou členkou Petičního výboru Věrni zůstaneme (PVVZ), pro který mimo jiné mezi ženskými aktivistkami vyhledávala ilegální spolupracovnice. Mimoto zařizovala pomoc pro rodiny zatčených odbojářů a rodiny letců RAF. V PVVZ byl činný i její manžel. Dne 2. července 1940 byli manželé Horákovi zatčeni. Milada Horáková pak strávila necelé dva roky v Praze ve vyšetřovací vazbě tajné státní policie. Gestapáci ji zde podrobovali tvrdým výslechům. Okupanti poté Horákovou poslali do terezínské Malé pevnosti, kde se již nacházel i její manžel. V červnu 1944 byla převezena do Lipska, respektive do Drážďan, do vazební věznice lidového soudu. Dne 23. října 1944 byla odsouzena k osmi letům káznice. Zde opět unikla smrti, neboť jí byl navrhován trest absolutní. Uvězněna byla v bavorském Aichachu. Zde byla osvobozena postupující americkou armádou a ještě v květnu se vrátila do Československa. Válku přežili i její manžel a dcera.

Milada Horáková se záhy zapojila do politického života - v říjnu byla zvolena poslankyní za ČSNS a zastávala též funkci místopředsedkyně Svazu osvobozených politických vězňů. Obnovu Ženské národní rady obstruovalo ministerstvo vnitra, ovládané komunistou Noskem. Náhradou vznikla Rada československých žen, v jejímž čele stanula. Často se ovšem v rámci této organizace dostávala do sporu s komunistickými a sociálnědemokratickými činitelkami. V parlamentu se pak s komunisty střetávala ohledně zahraniční politiky a retribučního soudnictví. V prvním případě se stavěla proti jednoznačné orientaci na SSSR a izolování se od Západu, v druhém případě kritizovala zvůli, k níž často docházelo, a to především ze strany komunistů.

Po únorovém puči si to s ní komunisté „vyřídili“. 26. února 1948 byla vyloučena z Rady československých žen a ve vedení jí nahradila komunistka Anežka Hodinová-Spurná. V den smrti Jana Masaryka se sama vzdala poslaneckého mandátu. Pomáhala rodinám zatčených a navázala spojení s národními socialisty v exilu. Emigraci odmítla. Byla členkou ilegální vedení národních socialistů, tzv. politické šestky a podílela se na tzv. vinořské schůzce s některými představiteli sociálních demokratů a lidovců. Tato její činnost ovšem neušla pozornosti Státní bezpečnosti. Dne 27. září 1947 byla zatčena. Jejímu manželovi se podařilo emigrovat. Milada Horáková byla podrobena dlouhým, tvrdým výslechům, které vedl vyšetřovatel Milan Moučka. Po nich následoval vykonstruovaný politický monstrproces, označovaný jako proces s „vedením záškodnického spiknutí proti republice“, který začal 31. května 1950 před Státním soudem. Proces byl kopií sovětských procesů z třicátých let, ostatně na jeho pečlivé přípravě se podíleli i sovětští poradci. Jeho průběh se řídil dopředu připraveným scénářem a byl široce medializován. Doprovázen byl široce pojatou kampaní mezi veřejností. Milada Horáková v něm byla spolu s dalšími třemi obžalovanými (Buchal, Pecl, Kalandra) odsouzena k trestu smrti. Odvolání bylo zamítnuto a milost prezident Gottwald odsouzeným neudělil. Popravena byla 27. června 1950. Její tělo bylo zpopelněno, avšak urna nebyla rodině vydána.

V roce 1968 byl Nejvyšším soudem rozsudek zrušem, avšak k plné rehabilitaci došlo až v roce 1990. V roce 1991 pak prezident Václav Havel Miladě Horákové udělil in memoriam Řád T. G. Masaryka I. třídy. Den výročí její smrti se stal Dnem památky obětí komunistického režimu.

Zdroje:
http://www.ustrcr.cz/cs/milada-horakova
http://cs.wikipedia.org/wiki/Milada_Hor%C3%A1kov%C3%A1
http://www.totalita.cz/vysvetlivky/o_horakovam.php
http://www.pis.cz/cz/dalsi_informace/info_a_z/horakova_milada_judr
http://zpravy.idnes.cz/tyran-moucka-chtel-od-horakove-priznani-od-trestu-jej-zachranila-smrt-1ep-/domaci.asp?c=A091026_1278958_domaci_taj
Autor : RoBoT 🕔03.07.2010 📕13.745

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře