Nymburská dragounská kasárna a cvičiště v 18. a19. století

Autor : Vladimír Mucha, Ing. / IR98 🕔14.05.2010 📕7.913

Podobné články

Další články autora

Nymburská dragounská kasárna

Rozplést dnes kde vojáci přesně sídlili v průběhu více jak sta let, kdy byly jednotlivé kasárna postaveny, je úkol více než komplikovaný. Těžko rozlišujeme, kde byly postaveny pouze stáje pro koně a kde i ubikace pro vojáky – kasárna. Dobrým vodítkem jsou nám názvy dnešních ulic Jízdecká a Na Rejdišti, které neomylně ukazují na svůj původ – jezdecké vojsko.

Podle všeho první vyrostla kasárna v Jízdecké ulici. Právě v této době poprvé přistoupil magistrát (radnice) k rušení a bourání hradebních zdí (tehdy řečených šance). Městská zeď mezi Bobnickou (dnes Palackého třída – restaurace Na Tarase) a Velelibskou (na Boleslavské třídě) ulicí posloužila ke stavbě poměrně rozsáhlých kasáren (p. p. č. 166) a dalších 11 domků v Jízdecké ulici. Tehdy se ovšem Jízdecká ulice takto ještě nejmenovala, takže na starých mapách ji nalezneme pod starším přízviskem Podezdí Velelibské, či po vzniku kasáren nově U kasáren Velelibských. Vedle velké obytné budovy s přilehlými konírnami byl zřízen též rajtšúl pro cvičení vojenské jezdecké školy. Nevíme sice, kdy přesně bylo ke stavbě kasáren přistoupeno, nicméně v roce 1783 už stály, protože tam byli ubytováni husaři hraběte Dagoberta Wurmsera. Tato kasárna se však nejpozději do 30. let 19. století přeměnila pouze na konírny, což ovšem nebránilo tomu, aby zde byli ubytováni řadoví dragouni. Rozdíl mezi kasárnami a konírnou v 1. pol. 19. století nebyl příliš zřetelný.

V ulici Na Rejdišti (dříve MilitairGasse, tedy vojenská ulička) byla kasárna (p. p. č. 261, též stáj číslo 4) postavena na místě původních obecních pastoušek. Stalo se tak po návštěvě generála Františka Josefa hraběte Kinského z Vchynic a z Tetova v roce 1775 (mimo jiné dlouhé desetiletí ředitel důstojnické vojenské akademie ve Vídni), který rozhodl o rozšíření kasáren i na druhou stranu Bobnické brány. Za výstavbou dalších kasáren ovšem nestály jen vojenské důvody, ale zejména rostoucí nespokojenost nymburských měšťanů nad chováním vojáků, kterým kasárna v Jízdecké zdaleka nepostačovala. Město Nymburk tedy urychleně postavilo „při šancích bobnických“, později „u kasáren“ devět domků a tato nová kasárna. Objekt, kde v přízemí byly stáje a v prvním patře kasárna, město obratem za 1300 zl. postoupilo eráru (tzn. státu, resp. Královskému zemskému ubytovacímu úřadu). Ovšem tato kasárna č. 4 v roce 1805 vyhořela! Požár byl založen vojákem od Meerfeldtových hulánů.

Kasárna Na Rejdišti v 19. století

O výstavbě nových kasáren v době napoleonských válek nemohlo být ani řeči. Navíc Nymburk měl nemalé výlohy s pobytem 23 600 ruských vojáků, kteří táhli k Lipsku v roce 1813 a příštího roku zase zpět. Někteří měšťané měli „na kvartýru“ až 20 a výjímečně až 60 mužů denně!

Dlouhá desetiletí tak ve městě nebyla dostatečně vyhovující kasárna. Jen vyhořelou stáj č. 4 nechal erár obnovit a nově zastřešit. Vojáci i důstojníci byli opět ubytováni různě po městě (tzv. po kvartýrech). Měšťané byli nuceni vojákům poskytovat vedle kvartýru a ustájení koní i další služby, které patřily k bydlení (tzv. servicie). Do bezplatných servícií patřilo zajištění lůžek a lůžkovin, palivové dřevo na vytápění pokoje v zimním období, dodávání svíček na osvětlení a soli. V roce 1846 MUDr. Jan Dlabač píše: „Od té doby /myšleno od požáru/ nese veškeré náklady na ubytování vojska měšťanstvo. V současnosti je mužstvo ubytováno zčásti ve velkých pokojích, z části jednotlivě u měšťanstva. Počet vojáků ubytovaných v 7 velkých pokojích dosahuje 123 mužů. Přitom jeden muž přijde jednoho měšťana ročně na 6 zl. 30 kr. Zbývající mužstvo, které by podle rozhodnutí komise konané v roce 1841 mělo činit v průměru 185 mužů, ale ve skutečnosti zpravidla přesahovalo počet 200 osob, je ubytováno měšťany in natura.“ Město, aby uhradilo náklady s pobytem vojáků, postupně odprodávalo domy přidělené od eráru pro potřeby mužstva.

K výstavbě se erár rozhoupal teprve v hloubi 19. století. Až díky nasazení plukovníka Josepha von Panz byla kasárna v roce 1854 znovuobnovena. Nová kasárna (č. p. 81) se nalézala v těsné blízkosti Malých Valů. V prvním patře této úzké dlouhé stavby bylo umístěno mužstvo, v přízemí erární konírny a stáje. Centrální ubikace mužstva (p. p .č. 260, č. p. 72) a další konírny, garnizónní kuchyně (č. p. 56), plukovní ošetřovna a skladovací prostory (p. p. č. 259) včetně jízdárny byly v těsném sousedství. V tomto areálu vojáci vydrželi až do odchodu z města. Jak vypadalo Rejdiště na konci 19. století, nám přibližuje Otakar Rykr: „Na rejdišti, nejinak zvaném nežli „Kozí plácek“, také zkrátka „Kozinec“. Nevábný kout, spíš nymburský Wild- West, kam se neodvážil každý hned tak vkročit. Zde měly stanoviště kolotoče, panorámy, brusiči a jiné podobné potulné podniky. Vzhled, možno říci, že zastrčeného koutu, buď blátivého nebo prašného, nebyl nikterak vábný a přece to byl nejhlučnější koutek ve městě, oživovaný zábavními podniky, dvojím suknem, nezbytnými děvčaty a záhadnými existencemi.

Po zrušení nymburské vojenské posádky v roce 1896 odkoupilo město erární budovy a pozemky za sumu 45 000 K. Původně mělo město s kasárnami velké plány, Na Rejdišti se uvažovalo o výstavbě nové školy. Nakonec však byla kasárna až do svého zbourání v 50. letech 20. století využívaná jakou nouzové a skromné bydlení pro nemajetné občany města a částečně také jako sídlo několika málo drobných živností.

Vojenská cvičiště

Vedle již zmíněného cvičiště přímo v Jízdecké ulici vyrostla další (běžné řečené rajtšúly) už za branami města. V roce 1801 prodal magistrát c. k. eráru zastoupenému Antonínem z Levenbergru za 3 300 zlatých dům a parcelu na Poděbradově třídě (č. p. 248) a sousední prázdný dominikální obecní dvůr (staré č. 20), za účelem vybudování vojenského cvičiště. Dragounská posádka tyto nemovitosti využívala takřka třicet let. V roce 1830 odkoupil ve veřejné dražbě pan Tomáš Červinka dům č. p. 248 do osobního vlastnictví a vojsko využívalo nadále k výcviku jen volnou parcelu mezi č. p. 248 a 249.

Dragouni využívali od 30. let ve velké míře také rozsáhlé cvičiště Na Spravedlnosti na Zálabí a do konce 70. let 19. století menší rajtšúl za cukrovarem při tehdejší Bobnické silnici (dnešní městská část Habeš). Cvičiště ještě ve 40. letech 19. století z pohledu dnešních měřítek jen velmi málo sloužilo ke střeleckému a taktickému zdokonalování vojáků, nýbrž spíše na něm probíhala kontinuální příprava na přehlídky a soutěže v jezdeckých dovednostech. Přesto bylo i po prohrané prusko-rakouské válce rakouské jezdectvo považováno za velmi dobře zorganizované, vyzbrojené a vycvičené. Až do konce pobytu dragounů v Nymburce byla hlavním druhem zbraně jezdectva v boji tasená šavle nebo palaš, i když jezdci měli k dispozici moderní, několikaranové revolvery a pušky. Hlavním druhem boje jezdectva pak byl i v roce 1896 nadále útok v sevřeném tvaru s obnaženými chladnými zbraněmi.

Na konci 19. století měl v celé monarchii výcvik dragounů jednotný řád, ve kterém byl kladen důraz na základní výcvik jednotlivce, výcvik v malých jednotkách a speciální dovednosti. Pravidelně se konala taktická cvičení celých jednotek a útvarů, která vrcholila v rozsáhlých podzimních manévrech za přítomnosti nejvyšších velitelů armády. Velký zřetel byl kladen také na vojenskou kázeň, aplikovanou prostřednictvím duchovní pastorace. Jejím hlavním smyslem bylo pěstovat rakouské vojenské vlastnosti, rozvíjet vojenského ducha, navazovat na staré vojenské tradice a tak přispívat k disciplíně, k naprosté oddanosti „Bohu, císaři a vlasti“ a k odhodlání obětovat za splnění své základní vlastenecké povinnosti i zdraví a život.

Co zůstalo v Nymburce po odchodu dragounů?

V současné době jsou obě kasárna zbourána, v Jízdecké ulici je na jejich místě od roku 1904 secesní vodárenská věž s parkem a Na Rejdišti obytná zástavba či volná zatravněná plocha. Na Rejdišti zůstal pouze domek č. p. 56 stojící v místě, kde stála kasárna p. p. č. 261. Ze staré stavební dokumentace se dochovala informace k domu, který stál dříve na místě dnešního domu č. p. 56, a který vznikl v r. 1900 zřízením bytu v první části budov kasárních (bývalé vojenské kuchyni). V Jízdecké ulici je jedinou dochovanou vzpomínkou na Velelibská kasárna kamenný barokní mostek přes Malá Vala stojící vedle vodárenské věže, tehdy vystavěný pro snadnější výjezd vojska.

Další budova, kterou využívala dragounská posádka, a která se do dnešních dnů jako jediná dochovala, je podlouhlá jednopatrová stavba v ulici Na Přístavě č. p. 267 (dnes fy. LICA, s. r. o.) v těsném sousedství sedmihranné staré vodárenské věže zvané Turecká. V dokumentaci k tomuto domu se jako nejstarší zachovaly doklady z roku 1924 o adaptaci přízemí erární budovy ze stájí na skladiště a prvního patra pro účely obytné. Nyní je budova opravena, přičemž byl velmi pěkně zachován původní ráz z dob, kdy zde byli ubytováni příslušníci jedné z eskadron působících tehdy v královském městě Nymburce. Zdá se to málo? Nezapomeňme, že nám dragouni v Nymburce dali dvě jména ulic – Jizdecká a Na Rejdišti, nebo chcete-li Rejdiště (dříve Ziegen Platz, nebo-li Kozí plácek). A též pozoruhodnou kapitolu dějin města...

Použité prameny a doporučená literatura:
Dějiny královského města Nymburka, František Kulhánek, Nymburk r. 1911
Dějiny policie a četnictva I., Pavel Macek, Lubomír Uhlíř, r. 1997
Dragounský pluk PM Alfréda kn. Windisch-Graetze Nr.14, Milan Novák, Brandýs nad Labem r. 2005
Historie a současnost podnikání na Nymbursku a Poděbradsku, kol. autorů, Žehušice r. 2001
Kapitoly z dějin královského města Nymburka, Michal Plavec r. 2010
Kniha memorabilií královského města Nymburka založená v roce 1846, Dr. Jan Dlabač, 1846-1864
Kolín 1757, Simon Millar, r. 2001
Kolín 18. 6. 1757, Bojiště českých dějin, Pavel Bělina, r. 1997
Moje paměti 1869 - 1939, Václav Kořínek, Jan Puc, strojopisné memoáry, fond SOkA Nymburk
Občanské listy, regionální tisk z let 1887 - 1896
Občanské noviny, regionální tisk z let 1888 - 1896
Schematismus für das k.u.k. Heer und für die k.u.k. Kriegsmarine 1914, Wien
Staré paměti osad soudního okresu Nymburského, František Mikolášek, Nymburk r. 1902
Truhlice pověstí a starých příběhů Středního Polabí, Bohumil Tuzar, Nymburk r. 2009
Vzpomínám na Nymburk, Otakar Rykr, Nymburk r. 1946
SOkA Nymburk - Katalog presidiálních spisů Okresního úřadu Poděbrady z let 1851 – 1918

Podobné články

Další články autora

Autor : Vladimír Mucha, Ing. / IR98 🕔14.05.2010 📕7.913

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře