Kozácký velitel a generál ROA Ivan Nikitič Kononov

Autor : Radim Chrást / Radim.ch 🕔19.02.2010 📕17.924

Ivan Nikitič Kononov se narodil ve vesnici Novo-Nikolajevskaja v rodině kozáckého esaula, pověšeného bolševiky v roce 1918.

Bolševici také zavinili smrt jeho 3 bratrů, nejstarší padl v bojích občanské války a další 2 zemřeli při protikozáckých akcích v letech 1934 - 1937.

V roce 1922 vstoupil do Rudé armády, při vstupu úmyslně uvedl jako datum narození rok 1906 a svůj původ změnil na proletářský. Službu nastoupil u 79. jezdeckého pluku, 14. jezdecká divize. Při službě absolvoval divizní školu a stal se nižším velitelem.

V letech 1924-1927 navštěvoval Jezdecké oddělení vojenské školy Všeruského Centálního Výkonného Výboru. Ve škole v poslední roce učení dělal velitele kurzantů. 1927 až 1928 byl velitelem čety 27. Bykadorovského jezdeckého pluku u 5. Stavropolské jezdecké divize.

V letech 1928 - 1931 byl velitelem čaty v plukovní škole. V této funkci se zúčastnil na jaře 1930 potlačení občanských nepokojů proti kolektivizaci v oblasti Kurska.

V roce 1929 také vstoupil do Komunistické strany. 1930 až 1931 byl dočasným velitelem jezdecké eskadrony.

V roce 1932 působil na funkci politruka, nejprve u 30. eskadrony a poté u školní eskadrony 5. mechanizovaného pluku, 5. jízdní divize. V letech 1933 - 1934 byl sekretářem stranického výboru 30. jezdeckého pluku.

V roce 1934 nastoupil na funkci pobočníka náčelníka štábu u 28.jezdeckého pluku, zde působil až do roku 1936, kdy se stal náčelníkem štábu u stejného pluku.

V roce 1937 nastoupil ke studiu na Frundzeho vojenskou akedemii, kterou v roce 1938 úspěšně absolvoval, poté nastoupil jak náčelník operačního štábu 2. jezdecké skupiny u Kijevského vojenského okruhu.

V září se účastnil obsazování východního Polska a poté až do roku 1940 bojů v tzv. Zimní válce s Finskem.

Za svoji činnost byl v roce 1940 vyznamenán Řádem Rudé hvězdy a Řádem Rudého praporu.

15.9.1940 se stal v hodnosti majora velitelem 436. pluku u 155. střelecké divize, nacházející se u západních hranic SSSR.

Začátkem roku 1941 byl podán návrh na jeho povýšení do hodnosti podplukovníkem, poté však vypukla válka a k povýšení již nedošlo.

Od začátku války se se svým plukem účastnil obranných a ústupových bojů, 2x se mu podařilo probít z obklíčení.

Dne 22.8.1941 upadl do zajetí. Jeho zajetí předcházelo několik dní bojů v obklíčení,

poté vyslal k německým jednotkám parlamentáře vyjednat podmínky zajetí s možností spolupráce v bojí proti Rudé armádě.

Dne 6.9.1941 požádal na arménském oddělení abwehru o povolení sformovat dobrovolnický kozácký pluk, povolení obdržel a ke dni 28.10.1941 sestavil ze zajatců 102. dobrovolnickou kozáckou část, která se skládala z 2 jezdeckých eskadron, 2 cyklistických eskadron, dělostřelecká četa a protitanková četa. V roce 1942 byla jednotka transformována na 600. kozácký batalion. Vojáci se vyznačovali vysokou bojovou morálkou.

Začátkem roku 1942 v sestavě 88. pěchotní divize wehrmachtu bojovali proti partyzánům ve Smolenské oblasti a poté v oblasti Mogileva. V tomto roce byl povýšen do hodnosti podplukovníka wehrmachtu.

K únoru 1943 se divize skládala s 6. jezdeckých eskadron, 2 cyklistických a 1 motocyklisté eskadrony, dále ji doplňoval dělostřelecký oddíl.

V létě 1943 byla jednotka přeorganizována na 5. Donský kozácký pluk, 2. kozácké brigády, 1. kozácké divize wehrmachtu.

Na podzim 1943 pluk přemístěn do Jugoslávie k bojům proti Národně-osvobozenecké armádě Jugoslávie. I v těchto bojích pluk dokázal vysokou bojovou morálku a vojenské umění.

V červnu 1944 byl Kononov povýšen do hodnosti plukovníka. V průběhu tohoto roku také postupně obdržel německá vyznamenání - Železný kříž 2. stupně a Železný kříž 1. stupně. Byl mu také udělen Chorvatský Rytířský kříž.


gen. Helmut von Pannwitz vyznamenává podplukovníka Kononova Železným křížem 2. třídy

V prosinci 1944 pluk úspěšně bojoval v oblasti Pitomače s částmi 57. armády, 3. ukrajinského frontu.

Na konci roku 1944 se plk. Kononov začal věnovat organizovaní oddělené Plastunské brigády v sestavě 15. kozácké jezdecké skupiny vojsk SS (ve kterou byla transformována 1. kozácká divize).

V dubnu 1945 se Kononov stal zástupcem podvýboru kozáckých částí na velitelství Ruské osvobozenecké armády gen. Andreje Vlasova. V té době také navázal kontakty s velitelem srbských ozbrojených oddílů Dražou Mihajlovičem. Gen. Vlasov jej jmenoval koncem dubna velitel 15. kozácké skupiny a atamanem všech kozáckých vojsk, ale v praxi již velení z důvodu skončení války nepřevzal.

K 1.4.1945 byl "vlasovovým" Komitétem osvobozených národu Ruska jmenován do hodnosti generálmajora.

V květnu 1945 se ještě stihl sejít naposledy s gen. Vlasovem, v té době se jeho brigáda nacházela v Rakousku. Po setkání se pokoušel vrátit ke svým vojákům, ale při průjezdu americkou operační zónou byl zajat.

Do roku 1946 byl v americkém zajetí.

V letech 1946 až 1948 žil v Mnichově a pokoušel se vytvořil politickou organizaci - Všeemigrantské antikomunistické zahraniční sdružení, se svými snahami ale neuspěl.

V roce 1948, po svém politickém neúspěch a částečně i z obav ze svého vydání do Sovětského svazu odcestoval do Austrálie, kde se postupně usadil ve městě Adelaida. I v austálii se jako zrádce SSSR stal terčem sledování KGB.

I.N.Kononov byl jediným generálem ruských vojsk bojujících proti Sovětskému svazu, kterému se podařilo přežít válku a následné kroky SSSR proti všem tzv. zrádcům.

15. září 1967 zemřel v Austrálii při automobilové nehodě.

Zdroj:
http://pics.livejournal.com/jakovkin/pic/0000h1k1/s320x240
http://ru.wikipedia.org
http://geroev.livejournal.com/151455.html
http://lib.rus.ec/b/141134/read
Autor : Radim Chrást / Radim.ch 🕔19.02.2010 📕17.924

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře