Podzimní obranné boje c. a k. pěšího pluku č. 98 při spojeneckém průlomu na Piavě v r. 1918

Autor : Vladimír Mucha, Ing. / IR98 🕔28.01.2010 📕13.872

Podobné články

Další články autora

Po stažení, reorganizaci a znovuobsazení původních pozic za řekou dne 25. června roku 1918 nastala obranná fáze bojů na Piavě, trvající až do všeobecné spojenecké ofenzívy započaté 24. října roku 1918. Během tohoto průlomu rakousko-uherských pozic byl vysokomýtský pluk č. 98 zařazen spolu s čáslavským c. a k. pěším plukem č. 21 jako záloha 6. armády. Vysokomýtský pluk spolu s čáslavským tvořil 20. pěší brigádu a s 19. pěší brigádou (c. a k. pěší pluk č. 15 a č. 55) byly zařazeny k 10. pěší divizi. Ta byla součástí XXIII. armádního sboru generála pěchoty Rudolfa Králíčka. Vysokomýtský pluk zaujímal v průběhu spojenecké ofenzívy prostor těsně za pásmem první obrany na řece Piavě, na záchytné linii mezi městy Susegana - Mareno di Piave - San Polo di Piave. Za zády měl řeku Monticano, na které byla vytvořena další obranná linie.

Čáslavský c. a k. pěší pluk č. 21 byl v kritickém období spojeneckého průlomu situován hlouběji v týlu severozápadně u Brugnera. Jeho nástupním prostorem pro připravovaný rakousko-uherský protiútok bylo okolí města Motta di Livenza. Chystaného protiútoku se však tento pluk již nezúčastnil. Dne 28. října roku 1918 odmítla velká část mužstva z tohoto pluku nastoupit do protiútoku a pod zvoleným českým velením odešla do Maronu k plukovnímu zásobovacímu trénu.

Ještě severněji za řekou Monticano na linii Sarone-Sacile byla umístěna v rámci 5. armády gen. Schönburga další záloha, představovaná vysokomýtským c.  k. střeleckým plukem č. 30. Tento pluk byl zařazen do 43. střelecké divize gen. Stöhra, která se skládala z 85. střelecké brigády (c. k. střelecký pluk č. 29 a 30) a 86. střelecké brigády (c. k. střelecký pluk č. 20 a 22). Nástupním místem pro připravovaný protiútok tohoto pluku byl prostor jižně od měst Sacile-Cordignano. Ani tento pluk se již nezapojil do bojů a odmítl poslušnost. Přes města Cordignano-Pordenone-Casarsa-Tagliamento odešel z frontového pásma a pod českým velením nastoupil cestu ke hranicím monarchie.

Mezitím probíhaly prudké obranné boje jednotek v první linii na řece Piavě, které však nestačily zadržet obrovské množství spojeneckých vojsk. Téměř po čtyři dny se rakousko-uherské obraně dařilo spojenecké útoky odrážet. Po spojeneckém průlomu a ústupu jednotek z první linie nastala kritická situace. Osamocené části armády, které uposlechly bezvýhradně své velení a s příkladnou obětavostí umožňovaly svou lítou obrannou ostatním jednotkám uniknout z obklíčení, již nemohly situaci zvrátit.

Vraťme se k místu posledního boje vysokomýtského regimentu. Z italského předmostí vzniklém na východním břehu Piavy se proti jednotkám druhého sledu umístěných před řekou Monticano, v kterých byl zařazen i c. a k. pěší pluk č. 98, valily divize italského XVIII. armádního sboru, za kterými se do průlomu přesunoval britský XIV. armádní sbor. Do mezery v roztržené frontě mezi Suseganou a San Polo di Piave tak směřovaly početné spojenecké síly, proti kterým se v improvizovaných opěrných bodech bránily zbytky Králíčkova armádního sboru. Obě rakousko-uherské pěší divize (č. 10 a 29) byly v tomto prostoru vystaveny těžké dělostřelecké palbě nepřítele, podporované palbou z palubních zbraní britského a italského letectva. Ustupující jednotky rakousko-uherské monarchie byly postupně převálcovány mohutnou masou útočících anglicko-francouzsko-italských vojsk. Zbylé části přeživších jednotek XXIII. armádního sboru se snažily v této těžké situaci zachytit se na jižním břehu Monticana, k němuž od Livenzy směřovaly poslední bojeschopné zálohy v čele s litoměřickou 26. střeleckou divizí podmaršálka Aloise Podhajského. Během 29. října se podařilo britským jednotkám zatlačit předsunutou linii rakousko-uherských domobranců a střelců za řeku Monticano a během dalšího dne řeku přejít. Do konce měsíce října tak padla velká část příslušníků bojových setnin vysokomýtského pluku do spojeneckého zajetí. Pouze týlové a některé štábní části pluku měly to štěstí a zařadily se mezi proudy odcházejících vojsk, které směřovaly zpět do vnitrozemí.

Po zhroucení obrany se za stálých ústupových bojů daly zbylé c. (a) k. jednotky v celé šíři Piavské fronty na ústup Benátskou rovinou zpět k rakousko-uherské hranici.

Použitá a doporučená literatura:
Generál Podhajský, Josef Fučík, Praha r. 2009
Historie první světové války, Liddell Hart, Brno r. 2001
Piava 1918, Josef Fučík, Praha r. 2001
Po zapadlých stopách českých vojáků, Jozef Vričan, Olomouc r. 2008
První světová válka - úplná historie, Martin Gilbert, Praha r. 2005
První světová válka, Philip Warner, Ostrava r. 1997
První světová válka, John Keegan, Praha r. 2002
První světová válka, den po dni, Ian Westwell, Praha r. 2006
Třicátníci, kolektiv autorů, Vysoké Mýto r. 1929
Válečné děje 21. pěšího pluku čáslavského, Karel Trenkler, Praha r. 1936
1. Světová válka - nejnovější ilustrované dějiny, Ian Westwell, r. 2010

Podobné články

Další články autora

Autor : Vladimír Mucha, Ing. / IR98 🕔28.01.2010 📕13.872

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře