Ekonomická situace SSSR v průběhu 1941-42 a spojenecká pomoc Lend-Lease - díl 9.

Autor : Petr von Fenstein / von Fenstein 🕔25.01.2010 📕12.532

Seriál

  1. Ekonomická situace SSSR v průběhu 1941-42 a spojenecká pomoc Lend-Lease - díl 1.
  2. Ekonomická situace SSSR v průběhu 1941-42 a spojenecká pomoc Lend-Lease - díl 2.
  3. Ekonomická situace SSSR v průběhu 1941-42 a spojenecká pomoc Lend-Lease - díl 3.
  4. Ekonomická situace SSSR v průběhu 1941-42 a spojenecká pomoc Lend-Lease - díl 4.
  5. Ekonomická situace SSSR v průběhu 1941-42 a spojenecká pomoc Lend-Lease - díl 5.
  6. Ekonomická situace SSSR v průběhu 1941-42 a spojenecká pomoc Lend-Lease - díl 6.
  7. Ekonomická situace SSSR v průběhu 1941-42 a spojenecká pomoc Lend-Lease - díl 7.
  8. Ekonomická situace SSSR v průběhu 1941-42 a spojenecká pomoc Lend-Lease - díl 8.
  9. Ekonomická situace SSSR v průběhu 1941-42 a spojenecká pomoc Lend-Lease - díl 9.
  10. Ekonomická situace SSSR v průběhu 1941-42 a spojenecká pomoc Lend-Lease - díl 10.
  11. Ekonomická situace SSSR v průběhu 1941-42 a spojenecká pomoc Lend-Lease - díl 11.
  12. Ekonomická situace SSSR v průběhu 1941-42 a spojenecká pomoc Lend-Lease - díl 12.
  13. Ekonomická situace SSSR v průběhu 1941-42 a spojenecká pomoc Lend-Lease - díl 13.

Podobné články

Další články autora

Tato kapitola bude zřejmě pro většinu čtenářů dosti překvapivá, neboť v České republice se především objevovaly knihy, které spíše podléhaly politickému názoru než historické objektivitě. Troufám si tvrdit, že podrobné informace, které jsem uvedl v tomto článku, nebyly dosud v České republice knižně uvedeny.

Kapitola 9. - Dodávky výzbroje pro DRRA

Podobně jako např. v kapitole o logistice či zemědělské pomoci, i pro dodávky zbrojního charakteru bych rád uvedl nejdůležitější polopravdy, fabulace či nepřesné informace, kterými se komunističtí historici snažili účelově snížit důležitost dodávek LL:

  1. Spojenecké stroje měly horší kvalitu než německé či sovětské,
  2. Stroje, které byly dodány, byly většinou zastaralé,
  3. Dodané stroje byly vyřazené britskou či americkou armádou a jednalo se tak o staré použité nepotřebné mašiny,
  4. Spojenci dodávali nepotřebné stroje, které pro ně neměli žádnou cenu,
  5. Moderní stroje (jako např. P-51) Spojenci do SSSR odmítli dodávat,
  6. Spojenecké stroje nebyly schopny vykonávat stejnou službu v náročných polních podmínkách jako sovětské.

Dříve než však začnu, tak bych zde rád uvedl názor jednoho z velkých západních odborníků na problematiku Východní fronty a tím je plukovník D. M. Glantz, který se také po dlouhou dobu ve svých pracích zabýval studiem zejména originálních sovětských vojenských studií:

I přestože existuje v rámci sovětské historické vědy spousta vynikajících, historicky a fakticky přesných a hodnověrných studií týkajících se bitev a válečných operací, bohužel většina z nich nebyla nikdy zveřejněna, či pokrývají pouze témata, která byla schválena oficiálními představiteli SSSR. Tito tak zabránili uveřejnění faktů a analýz na témata, které považovali za nevhodné pro sovětskou politickou linii. Z tohoto důvodu tak většina knih dostupných široké veřejnosti, stejně tak jako západním historikům, je především nejvíce zaujatým, zpolitizovaným - a nejméně přesným - výkladem historie.  Ještě donedávna oficiální představitelé státu vetovali z politických a ideologických důvodů vydávání vědeckých knih (a to včetně těch nejspecializovanějších určených pouze omezenému vědeckému okruhu lidí). I dnes, zhruba 10 let po pádu Sovětského svazu, politický tlak a omezování přístupu k archivním dokumentům brání současným ruským a západním historikům ve výzkumu a zároveň s tím tak brání k prozkoumání událostí, které dlouho byly pod vlivem cenzorů.

Stejně tak je si potřeba uvědomit, že studiem Lend-Lease a jeho důležitosti pro ekonomiku SSSR, nikdo nesnižuje význam sovětských obětí. Opět bych rád použil slova britského historika A. Hilla, který ve své práci věnované britským dodávkám v roce 1941 napsal:

To, že sovětská vítězství v roce 1941 byla dosažena za cenu ruské krve a většinou i díky sovětským zbraním, je bez jakékoli debaty. Nicméně po dekády šla sovětská historiografie dále. Představitelé sovětské moci si uvědomovali, že Velká vlastenecká válka dala Komunistické straně celosvětovou legitimitu daleko přesahující odkaz marxismu-leninismu či revoluce z roku 1917. Z tohoto důvodu se Sověti snažili ukázat vítězství ve Druhé světové válce jako vítězství osamoceného SSSR. Jakékoli zmínky o západní pomoci na sovětské válečné úsilí tak byly striktně vymazány či naprosto zmanipulovány.

A v tomto bodě bych rád navázal na A. Hilla a pokračoval s analýzou dopadu pomoci Lend-Lease.

Jednou z nejvíce zamlžených epizod roku 1941, na kterou narážel i A. Hill, je britská pomoc Sovětskému svazu. Po dlouhou dobu v podstatě většina literatury tuto pomoc ignorovala jako naprosto bezvýznamnou a bez jakéhokoli účinku, zejména s ohledem na bitvu u Moskvy. Navíc s tím sovětská literatura tuto pomoc manipulativně posunula do počátku roku 1942, kdy se již nekonaly žádné (z pohledu propagandy) významné bitvy a zároveň vliv britské pomoci např. na bitvu o Moskvu tak byl eliminován.

Jaká je však realita?  Britská pomoc v průběhu roku 1941 činila podle prvotních výzkumů provedených v roce 2006-7 zhruba kolem 1-3 % HDP SSSR pro rok 1941. Na první pohled se možná zdá, že to není nijak vysoké číslo, ale je třeba si uvědomit v jaké době a jakými prostředky se tyto statky do SSSR dostaly (a pokud to porovnáme i s tím, že N. Voznesensky tvrdil, že celá spojenecká pomoc LL za celou válku byla pouze 4 %, celkový dosah pomoci Británie nabývá větších rozměrů). Navíc s tím Britové dodali do SSSR statky, které Rusové nebyli schopni vyrobit (přesná strojírenská zařízení, optické přístroje atd.), potřebovali pro válečnou výrobu a operace (tanky, letadla) či měli vliv na populaci (ošacení a potraviny).

Vzhledem k tomu, že tato sekce se zabývá primárně válečnými dodávkami (a dodávky pro logistiku a zemědělství již byly zmíněny), začněme nejdříve tankovou technikou.

Dodávky tanků mezi lety 1941 a 1942

Podle nejrozsáhlejších výzkumů na tuto problematiku provedených oficiální komisí pod vedením zástupce náčelníka Generálního štábu Ruské federace generálplukovníka G. F. Krivošejeva Sovětský svaz v období mezi 22. červnem až 31. prosincem 1941 ztratil neuvěřitelných 20 500 tanků (z toho zhruba kolem 3 200 těžkých či středních tanků), část z nich samozřejmě i nebojovými ztrátami (zdroj: Russiya i SSSR vo voynakh 20 vyeka, Россия и СССР в войнах XX века Потери вооруженных сил cтатистическое исследование, 2001, Olma Press). Tato situace se odrazila na ofenzivních či defenzivních schopnostech DRRA v bitvách na přístupu k Moskvě, neboť na hlavním kurzu bojů, společně pro 3 hlavní fronty – Kalininský, Západní a Jihozápadní, se projevil drastický nedostatek zejména středních a těžkých tanků. Celkově tak těmto třem frontům zůstalo po ústupových bojích pouze 205 středních či těžkých tanků! Pokud  to vezmeme popořádku tak Kalininský front disponoval pouze se dvěma tankovými prapory o síle zhruba 67 tanků, Jihozápadní front pak se dvěma tankovými brigádami o síle 30 tanků. Zbytek tedy 108 tanků pak bylo v Západním frontu.

V prvotní kritické situaci bitvy o Moskvu, tedy zhruba v říjnu a listopadu 1941 doráží první britská dodávka s tanky. Sověti byli samozřejmě „dychtiví“ tyto tanky okamžitě nasadit na frontě, neboť díky produkčním omezením (okupované továrny, zničené zařízení apod.) nebylo možno rychle nahradit utrpěné ztráty. Podle deníků Biriukova se nacházelo prvních 20 britských tanků 28. října, 1941 ve výcvikové škole v Kazani (jednalo se o tanky z konvoje PQ1). Ve stejné době pak ještě dalších 120 tanků bylo vykládáno v přístavu Archangelsk v severní části Ruska (zřejmě konvoj PQ2, potenciálně však i konvoj PQ3 s 200 tanky). Výcvik na těchto tancích probíhal v měsíci listopadu, což bylo umožněno i díky přítomnosti britských inženýrů, kteří pomohli s převedením tanků do bojového stavu. Samozřejmě na straně Rusů byla silná motivace tyto stroje poslat do bojů proti Německu.

První oficiálně zaznamenaný případ nasazení britských tanků je tak 9. prosince 1941, kdy britská vojenská mise v Moskvě odeslala zprávu, že zhruba 90 britských tanků se zapojilo do bitvy o Moskvu. Nicméně podle zachycených německých radiozpráv však Britové věděli, že zhruba 21 britských tanků se zapojilo do boje již dříve 26. listopadu 1941 v rámci 138. nezávislého tankového pluku, který útočil v oblasti kolem nádrže na řece Volha severně od Moskvy.

Boje tohoto uskupení jsou jedním z nejlépe dokumentovaných nasazení britských tanků a proto se podívejme trochu blížeji. Tento pluk byl součástí většího uskupení skládajícího se z 18. střelecké brigády, 5. a 20. tankové brigády a ze 140. nezávislého tankového pluku. Náš 138. pluk operoval ve spolupráci se dvěma lyžařskými prapory a zapojil se do tvrdých bojů na západ od Moskvy v průběhu prosince 1941.

Další zapojení britských tanků do bojů probíhalo v rámci 131. nezávislého tankového pluku, který bojoval poblíž Tuly, na jih od Moskvy, a v rámci 146. tankové brigády v regionu Kriukovo zhruba na západ od Moskvy. Podle sovětských dokumentů, které nalezl A. Hill v ruských archivech, však ke 20. listopadu 1941 (!) byly britské tanky nasazeny v těchto jednotkách:

  • 137. Tankový prapor (součást 146. Tankové brigády) - 21 Valentinů II
  • 139. Tankový prapor (součást 146. Tankové brigády) - 21 Valentinů II
  • 131. Nezávislý tankový prapor - 21 Valentinů II
  • 132. Nezávislý tankový prapor - 19 Valentinů II a 2 Matildy II
  • 138. Nezávislý tankový prapor - 15 Matild II a 6 Valentinů II
  • 136. Nezávislý tankový prapor- 3 Matildy II a 18 Valentinů II

Co se týče zapojení do bojů, tak všechny prapory v rámci 16., 30. a 33. armády, poslední zmíněné díky své kritičnosti dával rozkazy Žukov přímo, se účastnili nejdůležitějších bitev kolem Moskvy - např. v zastavení Němců 2. prosince ve směru Juškovo-Burcevo, odříznutí armádní skupiny Střed, operace kolem Kalugy, kde Němci bojovali do posledního muže apod.

Pojďme se však podívat na agregované statistiky tohoto bojového zapojení - do konce roku 1941 dodala Velká Británie 466 tanků z celkového domluveného množství 750 (i když původní ruský požadavek zněl na 3000 tanků!). Z těchto pak bylo 259 Valentine Mk.II a 187 Matilda Mk.II, zbytek - tedy 20 - pak tanků Tetrach. Sovětský počet tanků byl podle Krivošejeva k 31. prosinci 1941 zhruba někde kolem 7 700 (podle M. Supruna však k 1. prosinci 1941 pouze 6 347). Pokud tedy srovnáme britské dodávky, tak britské tanky představují pouze kolem 6,1 % (resp. 7,3 %) z celkového počtu tanků v DRRA. Nicméně pro lepší analýzu je nutné zohlednit typy tanků a tady už je situace víceménně zajímavá - SSSR kvalifikovalo britské tanky jako střední či těžké (bez Tetrarchu, dle  ruské Komise pro obrněnou techniku) a pokud tedy vezmeme údaje Krivošejeva ,tak Sověti disponovali pouze se 1400 tanky obou typů, což znamená, že v rámci DRRA pro přelom roků 1941/1942 představovaly britské tanky 32-35 % všech těžkých či středních tanků!

To samo o sobě je již vysoce zajímavé číslo, nicméně podívejme se ještě na statistiky týkající se zapojení do bojů - např. při prvním sovětském protiútoku dne 5. prosince 1941 (v rámci sovětské protiofenzívy u Moskvy 5. 12. 1941 - 7. 1. 1942)  se zapojilo na ruské straně do útoku 670 tanků z toho jich bylo 205 těžkých či středních - britské tanky (zhruba 90) tak představovaly při tomto prvním vážnějším protiútoku 44 % všech středních a těžkých tanků.

Poznámka pro pozorné čtenáře: V této části - a i ve zbytku této kapitoly - jsem naprosto ignoroval statistiky týkající se počtu nebojeschopných strojů, poškozených, apod. v rámci DRRA. Toto číslo je odhadováno velmi různě a z důvodu objektivity jsem jej vynechal (procento nebojeschopných se různí dle autorů od 5% až do 40%). Stejně tak jsem naprosto ignoroval problematiku vykazování tankové produkce, která nesouhlasí se sovětskou produkcí oceli (tento vliv je zejména na celkový počet tanků dodaných na frontu a dle mého názoru ovlivňuje především produkci lehkých tanků, která byla tak navýšena).

Nicméně zpět agregovaně k Zimní kampani 1941/1942 -  v bitvě u Moskvy část britských tanků byla ještě ve výcviku či vybalována. Celkový počet britských tanků zapojených do bojů o Moskvu  (3 výše zmíněné fronty) činil 361 Matild a Valentinů (145 + 216; podobně s částí sovětských tanků také ve výcviku či mimo frontu), což představuje  zhruba 40 % všech nasazených středních či těžkých tanků v průběhu bitvy u Moskvy (bez omezení na 3 hlavní fronty – Kalininský, Západní a Jihozápadní, pak britské tanky představovaly souhrně kolem 27 % těžkých a středních tanků na frontě v rámci celé DRRA). Stejně tak nahrazování ztrát na jaře 1942 probíhalo především britskými tanky, které tvořily v této době většinu strategických rezerv. Ve svém přehledu za rok 1941 jsem vynechal i zhruba 35 tanků dodaných USA, celkově Američané odeslali za rok 1941 182 tanků M3A1 Stuart a M3 Lee, nicméně do konce roku se do SSSR dostalo pouze 35 kusů. Jejich nasazení na frontě se bohužel zatím nepodařilo dohledat, i když zřejmě byly nasazeny až v lednu 1942 - pokud někdo disponuje s bližšími informacemi, rád je zde zohledním.

Co se týče kvalitativního srovnání, tak v tuto dobu Matildy II a Valentiny II se jako bojový systém vyrovnaly jak německým oponentům, tak nejlepším sovětským výrobkům (především T-34 mod. 1941, KV-1 byla kvalitativně lepší). Oproti sovětským modelům měly britské tanky několik výrazných výhod:

1) Každý tank byl vybaven velmi kvalitní radiostanicí, u sovětských tanků to byl pouze velitelský a navíc kvalita těchto velitelských stanic byla velmi špatná (slabý dosah). Sověti tak proto používali pečlivé plánování a rigidní dodržování bojového plánu (bez akceptace jakýchkoli odchylek), což v případě protiútoku z boku či nenadálé situace znamenalo většinou velké ztráty. Pro komunikaci mezi velitelem a jeho podřízenými se používala pouze praporková komunikace (speciální otvor v tancích).

2) Optický systém byl na vynikající úrovni, což umožňovalo preciznější střelbu než v případě sovětských výrobků.

3) Preciznější ergonomie – britské tanky měly propracovanější ergonomii, což umožňovalo posádce lepší bojovou efektivitu.

Z pohledu ruského vedení se osvědčily nejvíce tanky Valentine a proto je Stalin požadoval v rámci dalších protokolů. Z tohoto důvodu pak Kanada vyráběla v podstatě tyto tanky pouze pro SSSR – celkem vyrobila 1420 tanků tzv. Canadian Valentine. Obliba tanků Valentine šla tak daleko, že v době, kdy již technicky nestačily na modernější stroje, a v době, kdy je již dávno Britové nahradili např. Cromwelly, Rusové stále preferovali Valentiny.

V roce 1942 začali dodávat tanky i Američané a za celou dobu roku 1942 byli Spojenci schopni dodat podle Harrisona 4582  tanků (Do tohoto čísla nejsou samozřejmě započteny tanky, které šly „ke dnu“ v rámci konvojů - podle různých zdrojů až 750 strojů!), podle dalších autorů pak 5510 (UK 2487 a USA 3023), 5000 či 4890 - rozdíly v údajích jsou způsobeny zejména rozdílným chápáním bodu dodání (odesláno z USA či UK / v přístavu SSSR / v DRRA / na frontě). Nicméně držme se konzervativního počtu od Harrisona. Samotné číslo tak nevypadá osamoceně nijak impozantně, nicméně dejme si toto číslo trochu do kontextu:

  1. Britové dodávali přes 40 % své vlastní roční produkce, čímž ohrozili své vlastní operace v Africe a Asii (zejména Malajsii)! Je otázkou, jak by probíhaly operace v Africe a bitva v Malajsii a o Singapur, kdyby Britové těchto zhruba 2200 (a těch 466 za rok 1941) tanků odeslali na tato bojiště.
  2. V roce 1942 Spojenci dodali 2. největší počet tanků za válku, bez roku 1945 (pro další roky Stalin preferoval především dodávky nezbrojního charakteru, zejména průmyslové) -  rok 1943 zhruba 3800 a 1944 pouze 3200.
  3. Srovnejme pro zajímavost toto číslo s produkcí Německa - Harrison uvádí za rok 1942 německou výrobu jako 4800 tanků (poměr LL/Německo 95,5 %), což znamená, že Spojenci svými dodávkami v podstatě vyrovnávali produkci Německa roku 1942 a tedy jakákoli vlastní produkce SSSR byla výhodou ve prospěch DRRA!
  4. Srovnejme toto číslo i s produkcí SSSR - podle Harrisona Sovětský svaz vyrobil v roce 1942 24 719 obrněných prostředků (používám především citace od Harrisona, neboť máme jistotu o konzistentnosti dat a hlavně stejné metodě výpočtu a kategorizace). Tedy spojenecký podíl je zhruba 19 %. Nicméně opět zohledněme typy - přes 78 % spojeneckých dodávek tvořily především střední a těžké tanky. Sovětská produkce však podle údajů z Krivošejeva byla ještě v tomto roce stále významně zaměřena na lehké tanky, tedy počet lehkých tanků za tento rok byl procentně zhruba 43 %. Pokud tedy vezmu do úvahy tato čísla, spojenecké tanky tak tvořily 30-35 % sovětské produkce středních a těžkých tanků, což plně zodpovídá procentním podílům k jednotlivým datům roku 1942 (bod č. 5).
  5. Podívejme se opět na agregované statistiky za červenec 1942 a konec roku 1942.

V červenci 1942 bylo v DRRA v aktivní službě zhruba 13 500 tanků. Spojenecké tanky tak představovaly celkově napříč typy zhruba kolem 16 % - z tohoto čísla byla zhruba polovina britských tanků. Z tohoto důvodu je vidět názor A. Hilla, který jsem v úvodu citoval, o „zapomenutosti“ britské pomoci. Nicméně pokud opět zohledníme typy, tak pak většina britských či amerických tanků byla především středních či těžkých a pak se jejich podíl pohyboval zhruba kolem 30-35 %.

Bohužel pro konec roku 1942 nejsou v současnosti žádná přesná čísla a chtě nechtě se tak musíme spoléhat na zdroje z komunistických dob. Americký výzkum, který započal roku 2008, ještě nepublikoval žádné zprávy, a Britové s Rusy se zatím „bohužel“ soustředí na rok 1941 a první polovinu 1942. Proto tato část může být od reality vzdálenější než ostatní části.

Na konci roku 1942 byla situace víceménně velmi pochmurná, počet spojeneckých strojů ve službě DRRA je neurčitě odhadován komunistickými historiky od 1200 do 2000 strojů, což znamená ztráty kolem 73 % (resp. 56 %). Nicméně ztráty tanků v rámci celé DRRA dle Krivošejeva byly víceménně podobné (pro 2000 strojů), za celý rok 1942 např. ztráty středních a těžkých tanků činily 47 % a 38 %. Tato procenta jsou ale zvýhodněna díky nárůstu produkce na konci roku 1942. K prosinci 1942 bylo v rámci DRRA dle Krivošejeva  zhruba kolem 9600 středních a těžkých tanků (+ 11 000 lehkých). Poměr „Spojenců“ tak činil 7-8 % (použil jsem 1500 strojů, je zajímavé, že toto číslo se blíží dlouho tradovaným 5 %), pro střední a těžké pak 10-15 %. Nicméně upozorňuji, že odhady pro konec roku 1942 jsou pouze velmi orientační odhady autorů.

Co se týče toho nepoměru ztrát mezi „Spojenci“ a „Sověty“ je třeba vzít v úvahu dva významné faktory - spojenecké tanky dorazily masově především v období, kdy je příznivé počasí (konvoje) - tedy především kolem léta a jara, příp. podzimu - tedy distribuce tanků v rámci celého roku má několik vrcholů a zimní měsíce jsou tedy bez dodávek. Druhý faktor - britské/americké tanky byly primárně nasazeny do nejtěžších bitev a jejich ztráty tedy odráží mikro ztráty těchto bitev více než makro statistiky napříč celým rokem a napříč celou frontou - tedy výpočtem, který udělal Krivošejev. Třetím faktorem je to, že na přelomů roků 1941-1942 byla ruská produkce v podstatě velmi malá, zatímco v druhé polovině roku 1942 (kdy naopak spojenecké dodávky byly menší) začala kulminovat. Tímto tedy britské tanky tvořily páteř sovětských jednotek v prvních měsících roku 1942, podobně jako jsem to ukázal na příkladu Moskvy.

Ke kvalitě těchto spojeneckých strojů v roce 1942 je třeba říci, že si stále udržely některé faktory lepších ruské produkce (ergonomie - včetně pohodlí osádky, preciznější optika, munice, rádio, apod.), nicméně na druhou stranu v některých charakteristikách již začínají zastarávat - ráže, pancéřování a mobilita, a v dalších Sovětům způsobují problémy svojí komplexností provozu a náročností na opravy/údržbu. Bohužel přesnější analýza není v rámci této práce možná a odkazuji na mnohem odbornější literaturu.

Pro tankovou produkci je také důležité zmínit britské dodávky strojů pro ruské „evakuované“ továrny, díky kterým mohli Sověti zprovoznit své výroby. Tento aspekt bych však rozebral v sekci věnované průmyslu, troufám si říci, že pro čtenáře, kteří se o ekonomickou stránkou nezajímají, se bude jednat o zajímavé aspekty.

Závěrem jako shrnutí bych tak rád opět použil citaci A. Hilla, se kterou se plně ztotožňuji:

Lend Lease „nezachránil“ SSSR od porážky v průběhu bitvy u Moskvy, nicméně rychlost a zejména vůle s jakou Velká Británie byla ochotná a schopná poskytnout pomoc SSSR a stejně tak rychlost s jakou byl Sovětský svaz schopný nasadit tyto tanky do frontových bojů, je současnou historickou vědou a širokou veřejností stále naprosto nedoceněnou částí historie Druhé svěové války. V průběhu hořkých bojů na přelomu let 1941 a 1942 měla britská pomoc kritický dopad.

A. Hill samozřejmě analyzoval celkovou britskou pomoc, včetně letadel, děl a strojů  a proto tento výrok. Prosím čtenáře, aby měli tento výrok na paměti i v dalších kapitolách a částech - příště tedy o letadlech.

Rád bych poděkoval kolegovi Branovi za cenné připomínky a rady týkající se tanků a jejich charakteristik:

http://forum.valka.cz/profil.php/u/79

 

Rád bych poděkoval kolegovi Bitaxemu za cenné připomínky a rady týkající se tanků a jejich charakteristik:

http://forum.valka.cz/profil.php/u/1454

 

Rád bych poděkoval kolegovi ICEemu za cenné připomínky a rady týkající se britských tanků a jejich charakteristik:

http://forum.valka.cz/profil.php/u/1062

Seriál

  1. Ekonomická situace SSSR v průběhu 1941-42 a spojenecká pomoc Lend-Lease - díl 1.
  2. Ekonomická situace SSSR v průběhu 1941-42 a spojenecká pomoc Lend-Lease - díl 2.
  3. Ekonomická situace SSSR v průběhu 1941-42 a spojenecká pomoc Lend-Lease - díl 3.
  4. Ekonomická situace SSSR v průběhu 1941-42 a spojenecká pomoc Lend-Lease - díl 4.
  5. Ekonomická situace SSSR v průběhu 1941-42 a spojenecká pomoc Lend-Lease - díl 5.
  6. Ekonomická situace SSSR v průběhu 1941-42 a spojenecká pomoc Lend-Lease - díl 6.
  7. Ekonomická situace SSSR v průběhu 1941-42 a spojenecká pomoc Lend-Lease - díl 7.
  8. Ekonomická situace SSSR v průběhu 1941-42 a spojenecká pomoc Lend-Lease - díl 8.
  9. Ekonomická situace SSSR v průběhu 1941-42 a spojenecká pomoc Lend-Lease - díl 9.
  10. Ekonomická situace SSSR v průběhu 1941-42 a spojenecká pomoc Lend-Lease - díl 10.
  11. Ekonomická situace SSSR v průběhu 1941-42 a spojenecká pomoc Lend-Lease - díl 11.
  12. Ekonomická situace SSSR v průběhu 1941-42 a spojenecká pomoc Lend-Lease - díl 12.
  13. Ekonomická situace SSSR v průběhu 1941-42 a spojenecká pomoc Lend-Lease - díl 13.

Podobné články

Další články autora

Autor : Petr von Fenstein / von Fenstein 🕔25.01.2010 📕12.532

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře