Nejkratší cestou!

Autor : Zbigniew Mikesz / Zbycho 🕔23.01.2010 📕14.281

Pilné období tvorby polských ozbrojených sil ve Velké Británii, přineslo své plody v podobě vzniku jednotek, které v předválečné polské armádě zcela chyběly. Vznikly tak 1. obrněná divize a 1. samostatná paradesantní brigáda.

Paradesantní jednotka vznikla díky obrovskému úsilí a snaze plukovníka Sosabowského. Její organizace začala na jaře 1941, to jest několik měsíců před oficiálním rozkazem k jejímu zformování. Dle představ vrchního velení polských ozbrojených sil, měl být hlavním úkolem paradesantní brigády návrat do okupovaného Polska a její podpora všeobecného povstání. Krátké, ale zároveň velice výmluvné bylo motto vojáků 1. samostatné paradesantní brigády: „Nejkratší cestou“. Všichni v brigádě, od velitele po nejmladšího vojáka, hluboce věřili, že se na padácích jako první vrátí domů – nejkratší cestou, která vedla do vlasti.

Jak, ale ukázala budoucnost, představa to byla naivní a i přes počáteční britskou podporu této myšlenky, Poláci nikdy do vlasti neletěli…

1. samostatná paradesantní brigáda se stala jednotkou jediné bitvy: výsadku u Arnhemu v rámci operace Market Garden.

Do Varšavy?

Plán výsadku brigády na území okupovaného Polska vycházel z nejvyšších míst a v hlavách parašutistů nadělal solidní zmatek. Během předávání výsadkářských odznaků promluvil k vojákům vrchní velitel polských ozbrojených sil generál Sikorski[…] Když přijde ta správná chvíle, spadnete na nepřítele jako vítězní orli a první přispějete k osvobození vlasti… Jste ode dneška 1. samostatnou paradesantní brigádou a věřím, že vedení obratnou rukou vašeho velitele, splníte svůj vojenský závazek. Vyzývám vás k další vytrvalé práci, která přinese svobodu Polsku a vám čest návratu do vlasti – jako prvním! “… Byli generál a společně s ním příslušníci brigády, opravdu naivními snílky?

Plán výsadku ve vlasti byl v přímém konfliktu s logistickou a politickou realitou. Samotná koncepce shozu brigády na území okupovaného Polska byla fantaskní iluzí a představa výsadku nad hořícím, bojujícím městem během varšavského povstání, již praktický hraničí s kriminálním činem. Jednalo by se o téměř jistou likvidaci té části brigády, která by měla to štěstí a prodrala by se do oblasti shozu. Jen stěží si lze představit, že by Luftwaffe dovolila mnohahodinovou přehlídku pomalých, neozbrojených Dakot nad územím Německa, navíc bez ochrany stíhačů. Nesmíme ani zapomínat na neparadesantní části brigády (protitankové dělostřelectvo, ženisté, štáb) přepravované kluzáky. Stačí vzpomenout na problémy se zajištěním a označením vhodných přistávacích zón u Arnhemu … Příprava takové operace, o které snilo vrchní velení včetně Sosabowského, by představovalo naplánování jednoho z nejnáročnějších podniků druhé světové války a přitom by bylo ještě třeba doufat na řadu zázraků…

Formování brigády

Jakkoliv parašutismus nebyl v Polsku neznámý, myšlenka o vzniku vlastní paradesantní jednotky byla v roce 1941 poměrně revoluční, sami Angličané s tímto druhem vojsk začínali a výcvik polské jednotky narážel na řadu problémů. Chyběly letouny, kluzáky, výsadkářské vybavení a hlavně školy s instruktory.

Sosabowski se však tvrdošíjně držel svého plánu. Poláci si sami postavili výcvikové středisko zvané „opičí háj“ s výsadkářskou věží v táboře Largo House. Vojáci, než byli vysláni do jediného britského paradesantního střediska v Ringway poblíž Manchesteru, museli absolvovat dvoutýdenní trénink na vlastním cvičišti. Spolu se svými vojáky prodělal téměř již 50letý plukovník Sosabowski celý náročný paradesantní výcvik, na jehož konci byl vznik 1. samostatné polské výsadkové brigády.


Výcvik v táboře Largo House

Za pouhých osm měsíců dosáhl plk. Sosabowski svého velkého cíle. Díky své předvídavosti a železné vůli stvořil v exilu elitní útvar, v polské armádě do té doby nikdy neexistující.

1. samostatnou paradesantní brigádu tvořily tří výsadkové prapory, výsadkový prapor lehkého dělostřelectva, výsadkový prapor protitankového dělostřelectva, vzdušná ženijní rota, vzdušná spojovací rota, rota polního četnictva, štábní rota, průzkumné družstvo, soud, polní pošta a další služby.

Jenže samotný název ještě z ní nečinil bojeschopnou jednotku. Pouhých 400 osob absolvovalo výsadkářský výcvik a to včetně vybraných výsadkářů (tzv. cichociemni) - důstojníků polské armády na západě, kteří byli letecky dopraveni do Polska a stali se neobyčejně důležitou a kvalitní posilou pro diverzní ústředí Zemské armády - AK.

V roce 1942 byla brigáda doplněna zajatci propuštěnými ze sovětských lágrů, jejichž část posílila polskou armádu generála Anderse v SSSR a část byla dopravená do Anglie. Početní stav tak do konce roku 1944 dosáhl 2200 osob.

21. listopadu 1942  navštívil jednotku generálmajor Browning, velitel britských paradesantních vojsk. Tento britský důstojník se velmi zajímal o polskou jednotku a navrhl její zařazení do britské 1. výsadkové divize. To však polská exilová vláda, pod jejíž přímé velení brigáda doposud spadala – odmítla.

Téhož dne přivezl Polákům dar od britských parašutistů - bojovou zástavu. Nebyla to však zástava jakou si pro svou brigádu představoval Sosabowski, který téměř rok před tím požádal několik výsadkářů, aby poté když budou shození do Polska, požádali Varšavany o zhotovení důstojné bojové zástavy s níž se brigáda vrátí do vlasti. Výsadkáři ve Varšavě skutečně zorganizovali potřebné lidi i materiál. V listopadu 1942 tak byla v jednom z varšavských kostelů, za přítomnosti tří příslušníků brigády a členů odboje, tajně vysvěcená bojová zástava ušitá z pláště kardinála Dunajevského - velkého vlastence XIX. století. K jednotce v Anglii se zástava dostala až po dvou letech v dubnu 1944. Byly na ní vyšité symboly Polska a Varšavy, na rubu zas vyobrazení patrona parašutistů – archanděla Michaela s nápisy „Warszawa 1942“ a „Surge Polonia“ (Povstaň Polsko).


15. června 1944 došlo k předání bojové zástavy brigádě. Na fotografii jsou taktéž vidět zástavy věnované ženami z Fife a 1. britskou paradesantní divizi

Polští parašutisté pilně cvičili, ale boje v okupované vlasti se nedočkali. Rozhodnutím spojeneckého velení a po dohodě s polským vedením byla brigáda 6. června 1944 dána k dispozici britským náčelníkům štábů a zařazena do 1. britské výsadkové divize.

Po zahájení varšavského povstání, v srpnu 1944, chtěli Poláci letět na pomoc obráncům města. Protesty ani prosby nepřesvědčily Brity o přesunu alespoň části brigády do bojující Varšavy. Morálka brigády sice byla na vysoké úrovni, ale neustále podněcována fantazie vojáků perspektivou boje ve vlasti, přinesla své ovoce. Spolu s ubíhajícími dny povstání narůstala v brigádě atmosféra nespokojenosti, blížící se vzpouře. Parašutisté již nedokázali dále snášet nečinnost. Třináctého srpna odmítla část mužstva snídaní jako předzvěst hladovky. To vše musel tlumit svou autoritou čerstvě povýšený generál Sosabowski. Jednotka se nakonec se situací smířila a disciplinovaně přijala zprávu o jejím zařazení do sestavy jednotek pro výsadkovou operaci v Holandsku. V témže týdnu, kdy se brigáda dostala do bojů u Arnhemu, spatřilo nad sebou obklíčené varšavské obyvatelstvo velikou spojeneckou leteckou flotilu. Desetitísíce zoufalých lidí se domnívalo, že „jejich paragání“ konečně dorazili…

Market Garden

Jedinou bojovou akcí, jíž se brigáda zúčastnila, byla tedy největší spojenecká paradesantní operace druhé světové války. Operace MARKET-GARDEN se v podstatě skládala se dvou částí. Část MARKET představovala vysazení tři a půl divizí 1. vzdušné výsadkové armády generálplukovníka Lewise H. Breretona v blízkosti holandských měst Eindhoven, Nijmegen a Arnhem. Jednotky účastnící se části MARKET se skládaly z americké 101. a 82. výsadkové divize a britské 1. výsadkové divize posílené 1. polskou paradesantní brigádou a spadaly pod velení 1. britského výsadkového sboru generálplukovníka F. A. M. Browninga. Výsadkáři měli rychle obsadit mosty přes vodní kanály a řeky mezi Eindhovenem a Arnhemem a tak otevřít koridor pro pozemní jednotky operace GARDEN 2. britské armády. Generál Sosabowski o Montgomeryho velmi ambiciózním plánu od začátku pochyboval (stejně jako o předcházející neuskutečněné operaci COMET) a své námitky Browningovi jasně deklaroval. Prohlásil, že akce je sebevraždou a nemůže uspět, požadoval od něho dokonce písemný rozkaz, aby na katastrofě nenesl osobní vinu. Browning ho tehdy ubezpečil slovy: „…moji rudí ďáblové a chrabří Poláci dokáží všechno“.

Polská brigáda měla být vysazená ve třech vlnách (dvě kluzákové a jedná paradesantní). Start deseti kluzáků s protitankovými děly a jejími obsluhami se konal plánovaně 18. září 1944. Děla i obsluhy se bez ztrát přidaly k 1. britské výsadkové divizi, byla to však z polského pohledu poslední věc, kterou se podařilo provést dle původního plánu operace MARKET-GARDEN.

Následujícího dne odstartovala druhá vlna 35 kluzáků. Avšak v důsledku silné protiletadlové palby na trase přeletu a hlavně v samotné přistávací zóně u Johannahoeve, zůstala z deseti zoufale potřebných 57milimetrových protitankových děl, pouze tři bojeschopná. Poláci navíc přistali rovnou mezi bojující Brity a Němce. Zmatek ještě umocnila odlišná polská výstroj, jejich šedé barety místo britských červených znesnadnily rozpoznání, což přineslo ztráty na obou stranách. Celkem toho dne přistálo 87 polských vojáků, ztráty činily 5 padlých a 11 raněných.

Výsadek zbývající části brigády, plánováný na stejný den, byl z důvodů špatných povětrnostních podmínek odložen o 24 hodin.

Bohužel 20. září byl start Poláků opět zrušen a zároveň odložen o dalších 24 hodin. Navíc, s ohledem na komplikující se situaci u Arnhemu, byla změněna seskoková zóna brigády - na místo původního Eldenu, měli výsadkáři seskočit do oblasti vesnice Driel a přepravit se tamním přívozem přes Rýn k Urquharthově divizi. Sosabowski měl jen několik hodin na změnu plánů, navíc bez potřebných aktuálních informací z oblasti bojů. Předvídal četné problémy a měl stále chmurnější představu o tom, co jeho brigádu po seskoku čeká. Ve svých vzpomínkách později napsal: „ Nemyslel jsem si, že Urquarthova operace probíhá dobře. Začal jsem se obávat, že budeme seskakovat do Holandska, abychom podpořili porážku“.

Teprve 21. září brigáda konečně odletěla do Holandska. Poláci skákali u Drielu naproti Arnhemu, na protějším jižním břehu Rýna. Rozkazy předpokládaly okamžitou přepravu prámem přes Rýn a posílení 1. britské výsadkové divize. Sosabowského černé předtuchy se brzy naplnily. Seskok Poláků do Němci obsazené seskokové zóny se brzy změnil v peklo. V okolí Drielu přistávali parašutisté do zahrad, zavodňovacích kanálů, polderů, na hráze a mezi domy vesnice v krupobití kulometné a dělostřelecké palby. I přes tyto náročné podmínky seskoku nebyly ztráty brigády nijak vysoké, jak jsou mnohdy ve starších publikacích popisovány. V knize Corneliuse Ryana „Vzdálený most“ a jeho pozdější filmové adaptaci Příliš vzdálený most je přistání Poláků vyobrazeno jako totální masakr brigády – vojáci hynuli v hořících Dakotách, na padácích, několik se jich mělo utopit v Rýnu… Celkově Ryan napočítal okolo 200 padlých. Nebylo tomu tak. Ztráty paradesantní části byly procentuelně nesrovnatelně nižší v porovnání s těžkými ztrátami praporu vysazeného kluzáky o tři dny dříve. Celkem 21. září přistálo 991 (na místo plánovaných 1549) polských vojáků, ztráty činily 5 padlých a 25 raněných.

Polští parašutisté se pod palbou po skupinkách formovali a kryli za náspy kanálů. Po zajištění obrany Sosabowski zjistil, že mu chybí jedná třetina brigády, praktický celý 1. prapor a část 3. praporu – celkem téměř 600 mužů. Jejich letadla byla vrácena zpět do Anglie z důvodů špatných povětrnostních podmínek v místě výsadku. Dalším fatálním překvapením bylo zjištění, že přívoz přes Rýn je poškozen. Polští výsadkáři tak nemohli pomoci svým britským kolegům ve stále se zmenšujícím perimetru v Oosterbeeku.

Během noci přeplaval k Polákům kpt. Zwolański (styčný důstojník brigády u britské 1. výsadkové divize) a informoval Sosabowského o situaci bojujících Britů. Předal rovněž rozkaz velitele divize gen. Urquharta: „Britové očistí část břehu, brigáda se přepraví, přepravní prostředky (vory) budou dodány“.


Polští výsadkáři na pozicich u obce Driel

Během noci z 21. na 22. září se Britům nepodařilo sehnat prostředky pro přepravu ani očistit břeh od nepřítele. Bylo rozhodnuto, že v průběhu příští noci se brigáda pokusí vlastními prostředky znovu přepravit přes Rýn. Ve 23.00 hod. zahájila 8. rota v šesti nafukovacích člunech dinghy přepravu přes řeku, po ní měly následovat zbývající oddíly praporu. Polští ženisté navíc postavili několik malých vorů pro přepravu zbraní a střeliva. Do půlnoci 22. září padlo na obou březích celkem 11 výsadkářů a 32 jich bylo raněno. Celkem se do úsvitu dostalo na druhý břeh pouhých 52 vojáků 8. roty, kteří posílili Urquarthův západní sektor, avšak všechny čluny byly zničeny.

Od rána 23. září zesílil nepřítel dělostřeleckou palbu na polské pozice u Driel. Odpoledne palba nabrala na ještě větší intenzitě a několik střel zasáhlo polní obvaziště. Kolem šestnácté hodiny seskočily v sektoru americké 82. divize u Grave zbývající části polské brigády, které byly před dvěma dny vráceny do Anglie. Po setmění se brigáda opět přesunula k řece a zahájila přípravu na noční přepravu. Celkové ztráty tohoto dne byly 11 padlých a 59 raněných.

Následující noc na 24. září bylo Brity dopraveno pět obojživelných vozidel DUKW a 16 kusů skládacích člunů. Němci měli čluny s polskými parašutisty jako na dlani, přesto byla ve tři ráno pod silnou palbou přeprava opět zahájená. Celkem bylo přepraveno 153 vojáků, kteří se ihned zapojili do bojů v oblasti Oosterbeeku. V dopoledních hodinách byl v Drielu relativní klid a navečer dorazily posily v podobě 551 včera seskočivších polských parašutistů.

V noci brigáda zahájila další přepravu a do rána dostala na druhý břeh 350 britských vojáků Dorsetského pluku.

Ráno 25. září byla automobily zahájena evakuace raněných z Drielu. V poledne byl štáb brigády obeznámen s plánem noční evakuace britské 1. výsadkové divize. Ústup z Oosterbeeku, pod krycím jménem „Operace Berlín“, byl uskutečněn v noci z 25. na 26. září a tím byly ukončeny devítidenní boje v perimetru. Britský ústup, opětovnou přepravu přes Rýn, kryli polští vojáci, kteří se tak nemohli evakuovat z Oosterbeeku a většina z nich padla do německého zajetí. Západní břeh Rýna dosáhlo asi 20 % příslušníků 1. výsadkové divize. Ostatní padli nebo byli zajatí. Těžké ztráty Poláků tohoto dne činily: 28 padlých a 45 raněných.

Dopoledne 26. září, pod těžkou dělostřeleckou palbou, zahájila brigáda pěší ústup do Nijmegenu. Odtamtud byla automobily evakuována do prostoru Neerloon – Ravenstein – Herpen asi 25 kilometrů od Nijmegenu, s rozkazem obrany tamního letiště a mostů. V posledním dnu bitvy byly ztráty brigády: 15 padlých a 21 raněných. Během propočtu konečného stavu brigády, se nebylo možno dopočítat 120 mužů, jež byli uznáni za pohřešované. Jak se později ukázalo, byli to ti, kteří se dostali do zajetí nebo byli ukrytí Holanďany na druhém břehu Rýna.

Stav brigády ve chvíli odchodu z Drielu byl 1283 vojáků. Pro srovnání: do boje odletělo z Anglie 1679 parašutistů. Další sled přepravený z Anglie mořskou cestou se k brigádě připojil 28. září beze ztrát. Druhý námořní sled byl vrácen zpět do Anglie.

Nově přidělený úsek brigáda bránila do 6. října 1944, přičemž utrpěla další ztráty. K tomuto dni obdrželi Poláci rozkaz návratu zpět na britskou základnu. 10.-11. října vyplula brigáda z Ostende do britského přístavu Tillbury. Zde byly sečteny celkové ztráty brigády během operace na kontinentu. Výsledné počty byly následující: 97 padlých, 158 raněných a 173 nezvěstných, což bylo téměř 25 % původního stavu.

Epilog

Montgomeryho pokus ukončit válku ještě během roku 1944 ztroskotal. Hrdinství a obětavost amerických, britských a polských vojáků nestačily převážit chyby spojeneckého velení. Bylo třeba rychle najít viníky.

Neúspěch spojenců odnesl svým odvoláním generál Sosabowski, pro Brity od začátku nepohodlný. Byla mu vyčítána přílišná pasivita, i když vzhledem k situaci neměl šanci se svou jednotkou do bojů výrazněji zasáhnout, protože ty se odehrávaly na druhé straně řeky a prostředky pro její překročení neměl k dispozici. Navíc půl druhého tisíce polských parašutistů již nemohlo odvrátit porážku. Generál Browning se v čele skupiny vyšších důstojníků postavil proti nepohodlnému cizinci a svými intrikami u Montgomeryho se stal pro Sosabowského opravdovou Nemesis. Přitom Browning s polským generálem udržoval před Arnhemem, i přes určité rozpory, korektní vztahy. Nesnášel však kritiku a měl Sosabowskému za zlé jeho prostořekost, s kterou projevoval své názory. Vadily mu i jeho větší zkušenosti z fronty.

Zbavení velení a jmenování inspektorem pomocných a strážních jednotek bylo pro Sosabowského, zaslouženého a statečného vlastence, těžkou a nespravedlivou ránou.


Generálové Sosabowski a Browning. Tato fotografie dobře ukazuje jak rozdílnými osobnostmi byli oba velitelé

1. samostatná paradesantní brigáda se vrátila zpět na kontinent v květnu 1945, kde v rámci okupačních sil společně s Brity plnila službu v oblasti kolem Rýna. 30. června 1947 byla rozpuštěna. Její bojová zástava byla společně s dalšími 26 zástavami polských jednotek na západě uložena v Polském institutu gen. Sikorského v Londýně, kde je vystavená dodnes.


Bojová zástava 1. samostatné paradesantní brigády (uprostřed) v Institutu a muzeum Sikorského v Londýně

Osmého května 1945 skončila válka v Evropě. V Polsku však začala druhá, tentokrát komunistická okupace. Dalších čtyřicet sedm let museli obyvatelé Varšavy čekat na příchod brigády do svého města. Teprve 26. září 1992 se na Pilsudského náměstí sešli veteráni 1. samostatné paradesantní brigády a položili věnec u hrobu neznámého vojína. O dva dny později se v Krakově zúčastnili odhalení pomníku generála Sosabowského – tři měsíce po jeho nedožitých stých narozeninách a v den čtyřicátého osmého výročí bitvy u Arnhemu.

V Polsku byla historie brigády starostlivě přechovávána v rodinách veteránů jako protiváha lžím, které byly národu nuceny během padesáti let sovětské dominace.

Přesto, že se většina parašutistů nevrátila do vlasti „nejkratší cestou“, Poláci na ně nezapomněli a paradesantní brigáda se navždy stala vzorem chrabrosti, obětavosti a vytrvalosti.

Zdroje:
Stanisław Sosabowski: Najkrótszą drogą, Warszawa: Bellona, 1992, ISBN 83-11-07918-8
Georgie Cholewczyński: Rozdarty Naród, Warszawa: AMF, 2006, ISBN 83-60532-00-1
Petr Hrbek: Arnhem 1944, Praha: Naše Vojsko, 1992, ISBN 80-206-0073-6
Jędrzej Tucholski : Spadochroniarze, Warszawa: Instytut Wydawniczy Pax, 1991, ISBN 83-21110576
Wojciech Markert: Arnhem 1944, Warszawa: Almapress, 2006, ISBN 83-7020-357-4
Norman Davies: Boj o Varšavu. Povstání Poláků proti nacistům 1944, Praha: Prostor, 2005, ISBN: 80-7260-147-4
Autor : Zbigniew Mikesz / Zbycho 🕔23.01.2010 📕14.281

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře