Vůdcové českého stavovského vojska v letech 1618 - 1620

Autor : Tomáš Velička / welda 🕔22.01.2010 📕21.318

8.listopadu 1620 byla svedená jedna z nejzásadnějších bitev pro historii českého národa. Asi snad každý se ve škole učil o třicetileté válce (1618–1648), o českém stavovském povstání a o bitvě na Bílé hoře (8. 12. 1620), kde bylo toto české stavovské vojsko poraženo Habsburky. Bitva je tedy vykládaná jako boj Čechů s Němci. Tento pohled na bitvu vznikl v podstatě až v 19. století, přičiněním evangelických obrozenců, jako byl např. Palacký. Tento pohled pak přijal i Masaryk a první republika. I když již za této první republiky se ozvaly výrazné hlasy, zejména Pekařův, že bitvu nelze takto černobíle interpretovat, tento náhled dodneška převažuje. Musím se přiznat, že i já jsem si v dětství toto vojsko představoval, jak čeští vojáci, pod vedením české šlechty, brání svou zemi proti nepříteli a nechtějí si nechat vnutit cizáckého (německy mluvicího) krále. Mnohem později jsem pak zjistil, že s mou představou není něco úplně v pořádku. Pokud se podíváme na velitele českého stavovského vojska,  tak zde nalezneme mnohé cizince, zejména pak německé evangelíky, kteří neměli s Čechy a Čechami mnoho společného a žili zde relativně krátkou dobu.  V současné době např. Rak upozorňuje, že mezi popravenými tzv. dvaceti sedmi českými pány, byla zhruba polovina Němců. Takže zkusme si nyní některé představit.

Fridrich V.

Fridrich V., kurfiřt falcký a vůdce protestantské unie, narozen 26. srpna 1596 na loveckém zámečku Deinschwang u Ambergu, zemřel 29. listopadu 1632 v Mohuči. Pocházel ze starého německého knížecího rodu Wittelsbachů. 4. listopadu 1619 byl korunován českým králem jako Fridrich Falcký, zvaný také jako „Zimní král“. Tento  Němec, který neovládal češtinu, byl zvolen českým králem pro svůj rodový původ, rodinné svazky s anglickým králem Jakubem I. a pro své evangelické vyznání. Byl formální hlavou českého stavovského vojska, bitvy na Bílé hoře se osobně nezúčastnil.

Kristián I., kníže anhaltský

Kristián I., kníže anhaltský, Němec, luterán a kalvinista. Narozen 11. května 1568 v Bernburku, zemřel 17. dubna 1630. Další typický Němec, jeho vlast je dnes součástí spolkového státu SRN Sasko-Anhaltsko. Pro svůj blízký vztah s Fridrichem Falckým byl jmenován do čela českého stavovského vojska a velel mu v bitvě na Bílé hoře. Historiky bývá považován dobrého politika, jako vojevůdce se neosvědčil. Roku 1624 se smířil s českým králem a římským císařem Ferdinandem II.

Johan Georg von Brandenburg, Herzog von Jägerndorf

Johan Georg von Brandenburg, Herzog von Jägerndorf (Jan Jiří Krnovský), narozen 16. 12. 1577 ve Wolmirstedtu, zemřel 2. 3. 1624 v Levoči, pocházel z rodu Hohenzollernů. Byl synem braniborského kurfiřta Jáchyma Friedricha a Kateřiny, dcery Jana I. Braniborsko-Küstřimského. Němec, kalvinista. V roce 1607 získává knížectví krnovské, čímž vstupuje do historie zemí Koruny české. Hned r. 1607 začal Krnovanům vnucovat kalvinistický řád a když měšťané odpírali, poslal na ně svých 150 žoldnéřů jako výstrahu. Byl vrchní velitel armády slezských stavů během českého stavovského povstání, v roce 1619 se aktivně zapojil do bojů v Čechách, bitvy na Bílé hoře se nezúčastnil.

Linhart Colona svobodný pán z Felsu, na Andělské Hoře a Bochově

Linhart Colona svobodný pán z Felsu, na Andělské Hoře a Bochově, český Němec, luterán. Narozen roku 1565, zemřel 13. dubna 1620 v Sinzdorfu v Rakousku. Z německého panského rodu Colonů z Felsu. Sedm let po jeho narození, tedy r. 1572, kupují jeho rodiče panství v Čechách, kam se stěhují. V květnu 1618 se účastnil II. pražské defenestrace a byl jmenován polním maršálem českého stavovského vojska. Byl smrtelně raněn v bitvě u Sinzendorfu, již nešťastně svedl s Buquoyem 13. dubna 1620.

Heinrich Matthias von Thurn

Heinrich Matthias von Thurn (Jindřich Matyáš Thurn), Němec, luterán. Narozen 24. února 1567 na zámku v Lipnici, zemřel 26. ledna 1640 na zámku Pernava v Livonsku. Jeho otec byl říšský hrabě, který sňatkem získal panství v Čechách. Po smrti rodičů byl vychováván v Kraňsku, takže do konce svého života neovládal příliš češtinu. Již na konci 16. století dosáhl v bojích proti Turkům hodnosti plukovníka jízdy. Za majetky získané dědictvím a sňatkem si koupil panství Veliš. I přesto, že českým jazykem nevládl, byl v roce 1605 přijat mezi české stavy a rychle si zde získal vůdčí postavení.. Vedl II. pražskou defenestraci. Byl jmenován generállajtnantem českého stavovského vojska. 1. května 1620 byl jmenován vrchním velitelem stavovské armády v Čechách. Bitvy na Bílé hoře se zúčastnil a patřil mezi její hlavní velitele.

Georg Friedrich von Hohenlohe-Neuenstein-Weikersheim

Georg Friedrich von Hohenlohe-Neuenstein-Weikersheim (Jiří Fridrich Hohenlohe, též hrabě z Hollachu), Němec, kalvinista. Narozen 5. září 1569 v Neuensteinu, zemřel 7. července 1645 v Langenburgu. Byl syn Wolfganga von Hohenlohe-Neuenstein a Magdaleny von Nassau-Dillenburg. Sloužil v armádě francouzského krále Jindřicha IV. v bojích proti Katolické lize. Později se přesunul do Uher, v boji proti Turkům byl povýšen na plukovníka. V roce 1605, již jako císařský generál vachmistr (generál strážmistr, odpovídalo hodnosti generálmajora), potlačil vzpouru v Uhersku. 18. června 1607 se oženil s Evou z Valdštejna, čímž byl přijat mezi české stavy. Jako zkušený vojevůdce byl jmenován generállajtnantem a v bitvě na Bílé hoře velel jízdě. Během osobních konzultací v roce 1637 s císařem a českým králem došlo k tomu, že mu Ferdinand jeho přestupky odpustil. Jiří Fridrich se nakonec usadil v Langenburgu, kde se věnoval spisovatelské činnosti a naopak se vyhýbal politické aktivitě.

Petr Ernst Mansfeld

Petr Ernst Mansfeld, Němec, narozen roku 1580, zemřel 29. listopadu 1626. Původně bojoval na katolické straně ve službách španělského generála Ambrosia Spinoly a pasovského biskupa arcivévody Leopolda. Roku 1610 mění strany a přechází do služeb protestantů. V roce 1618 byl Petr Arnošt vyslán savojským vévodou Karlem Emanuelem v čele asi 2000 mužů na podporu českých stavů v boji proti Habsburkům v Českém království. Během jeho kariéry byl označen za vůbec nejschopnějšího vojevůdce v českých službách, ale také se jeho vojsko stalo známé kvůli svým loupeživým výpadům a rabování. Podařilo se mu dobýt Plzeň, nicméně byl poražen Buquoyem v bitvě u Záblatí. Další skvrnou na jeho kariéře bylo pochybné jednání při tažení císařsko-ligistických vojsk přes Čechy kolem Plzně 8. října 1620. Za úplatek 100 000 rýnských se stal neutrálním a do bitvy na Bílé hoře se nezapojil.

Když jsme si takto vyjmenovali nejvyšší velitelé českého stavovského vojska, zkusme sestoupit o patro níže a najít mezi vyššími veliteli nějakého ryzího Čecha. Pokud budeme hledat dobře, tak jich konečně pár najdeme.

Jindřich Schlick, hrabě von Passaun

Jindřich Schlick (Šlik), hrabě von Passaun, český Němec z Chebska, luterán. Narozen roku 1590, zemřel 5. ledna 1650 ve Vídni. Byl bratrancem popraveného stavovského direktora Jáchyma Ondřeje Šlika, hraběte von Passaun. Od sedmnácti let sloužil v císařské armádě, bojoval proti Turkům, zúčastnil se války o Jülich a Kleve, ve španělských službách bojoval v Savojsku. Roku 1619 se stal velitelem pěšího pluku moravských stavů, s nímž se zúčastnil bitvy na Bílé hoře. Roku 1620 přešel do císařských služeb, konvertoval z luterána na katolíka a oženil se s vdovou po Ladislavu Popelovi z Lobkovic. Díky získaným společenským kontaktům byl povýšen na polního zbrojmistra a bojoval s Valdštejnem proti svému bývalému kolegovi Mansfeldovi. Krátce nato byl v Uhrách zajat Gáborem Bethlenem, po vykoupení ze zajetí získal hodnost polního maršála. Roku 1632 byl jmenován prezidentem dvorní rady (ministrem války) a nobilitován do stavu říšských hrabat...

Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic

Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, Čech, katolík a protestant. Narozen roku 1564 v Klenové, zemřel 21. června 1621 v Praze. Od roku 1599 pracoval u dvora Rudolfa. V roce 1601 se stává dvorským radou a císařovým komorníkem. Po smrti Rudolfa II. odešel od dvora Matyáše do ústraní na hrad Pecka. Roku 1618 přešel z katolicismu na protestantství. Aktivně se účastnil povstání, působil jako velitel dělostřelectva Thurnovy armády, kterému byl svěřen úkol napadnout Vídeň. Podařilo se mu s deseti děly ostřelovat samotný císařský palác. Byl popraven na Staroměstském náměstí 21. 6. 1621.

Ladislav Velen ze Žerotína

Ladislav Velen ze Žerotína, Moravan, český bratr. Narozen v prosinci 1579, zemřel asi v dubnu 1638 v Polsku. Významný moravský velmož a představitel Jednoty bratrské. V roce 1616 uzavřel sňatek s neteří Jindřicha Matyáše Thurna, radikálního vůdce opozice v Čechách. Po vypuknutí stavovskému povstání v Čechách prosazoval připojení Moravy ke konfederaci. V květnu 1619 velel jezdectvu, které táhlo na Vídeň. Dne 5. srpna porazil početně silnější vojsko Rakušanů v bitvě u Dolních Věstonic. Dne 7. srpna 1619 byl zvolen moravským zemským hejtmanem. Po porážce povstání odešel do exilu, bojoval ve jménu dánského krále po boku velitele Petra Arnošta Mansfelda.

 

Pokud si dáme práci a budeme podrobněji analyzovat jednotlivé vůdce, a to jak na straně evangelické (české stavy), tak na straně katolické (císařsko-královské), a uděláme analýzu národnostního složení obou bojujících vojsk, výjde nám, nebo to aspoň takto vychází mě, že pravdu má spíše Pekař než Palacký. Na závěr bych ještě volně citoval pro někoho poněkud kontroverzní názor Rakův. Pokud by zvítězili v Čechách evangelici nad katolíky v této válce, tedy že by vyhráli čeští stavové, asi by došlo k ještě větší a rychlejší germanizaci českých zemí (Čechy a Morava). Důvod je jednoduchý. V evangelické části říše by byli Češi jediný neněmecký prvek, zatímco v habsburské mnohonárodnostní říši neměli Němci zdaleka většinu, bylo tu mnohem více národů, včetně slovanských. Navíc osud Slezska a zejména Lužice, které zůstaly evangelické a byly velmi výrazně a rychle germanizovány, tento názor spíše potvrzuje.

Zdroje:
Čechura,J.: Zimní král, aneb české dobrodružství Fridricha Falckého. Praha, 2004. ISBN 80-86182-79-5
Pekař,J.: Bílá hora. Její příčiny i následky. Praha, 1921
Fukala,R.: Role Jana Jiřího Krnovského ve stavovských hnutích. Opava, 1997. ISBN 80-85879-15-8
Pojar,M.: Jindřich Matyáš Thurn - muž činu. Praha, 1998. ISBN 80-237-3560-8
Koldinská,M.: Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic: Cesta intelektuála k popravišti, Praha, 2004. iSBN 80-7185-537-5
Autor : Tomáš Velička / welda 🕔22.01.2010 📕21.318

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře