Buffala britského námořního letectva 2

Autor : Miroslav Šnajdr 🕔11.01.2010 📕17.353

Zavalité letouny Brewster Buffalo byly prvními stíhacími jednoplošníky na palubách amerických letadlových lodí. Na lodích se však Buffala dlouho neohřála a byla rychle nahrazena modernějším F4F Wildcat. Svou bojovou kariéru tak letouny zahájily v leteckých silách Finska, Velké Británie a Nizozemí. S působením „buvolů“ u RAF vás seznámí následující řádky.

Dodávky do Británie

Na mateřské ostrovy začaly B-339B přicházet v červenci, během napjatých dnů horkého léta 1940, v kterých Spojené království zoufale shromažďovalo síly pro další zápas s Hitlerovým Německem. Do konce října téhož roku bylo importováno čtyřiadvacet strojů: dvanáct přišlo v červenci, jeden v září a jedenáct v říjnu. Brewstery byly smontovány u servisní jednotky No.37 Maintenance Unit v Burtonwood .


Nekvalitní, nicméně unikátní snímek B-339B s imatrikulací AS413 FAA na palubě letadlové lodi HMS Eagle v březnu 1941

Devátého července 1940 přišel první Brewster B-339B, letoun sériového čísla AS412 do zkušebního leteckého a výzbrojového střediska Královského letectva Aircraft & Armament Experimental Establishment v Boscombe Downu. Britové zde zahájili jeho letové zkoušky. Jednatřicátého července se zde objevil stroj AS425 a 3. srpna pak AS430, který v září 1940 procházel testy ve zkušebním zařízení Royal Aircraft Establishment ve Farnborough. Od 3. února 1941 u A&AEE testovali B-339B sériového čísla AS426. Šlo o první Brewster, který se mohl během létání v Anglii pochlubit havárií. Již 23. srpna 1940 s ním během přeletu, po poruše pohonné jednotky, nouzově přistál na poli nedaleko Burtonwoodu pilot přelétávací jednotky No 4. FPP (Ferry Pilots Pool) Plt. Off. M. N. Heskett. Stroj vyvázl s poškozenou ocasní partií a koncem křídla. Mimochodem - většina výše uvedených strojů (s výjimkou AS430) byla posléze předána námořnímu letectvu.


Brewster B-339B s imatrikulací AX417 byl jedním z mála používaných FAA na mateřských ostrovech

Letové zkoušky Brewsteru B-339B nevyzněly v RAF pro americký typ nijak špatně. Během testů stroje seriálu AS430 u RAE ve Farnborough Britové zjistili velmi hladký vzlet, bez tendencí uhýbat ze směru či odskakovat. Start byl kratší než u Spitfiru či Hurricanu. Ve vzduchu americký letoun poměrně snadno nabíral rychlost a vyznačoval se dobrou počáteční stoupavostí. Během zkoušek v sestupném letu při rychlostech do 640 km/h zůstávala křidélka nevšedně účinná a v tomto ohledu typ překonával jak Spitfire, tak Hurricane. Rovněž přistání probíhalo snadno. Během pojíždění se letoun velmi lehce ovládal, a to včetně zatáčení.

Co do dosahovaných výkonů, Brewster B-339B evidentně zaostával jak za domácím Spitfirem Mk.I, tak za nejnebezpečnějším protivníkem RAF v létě 1940, německým Messerschmittem Bf 109 E-4. Porovnání s tehdy nejrozšířenějším typem Fighter Command (velitelství stíhacího letectva), Hawker Hurricanem Mk.I, vyznívalo příznivěji. Oba typy byly poměřovány na podzim 1940 u Air Fighting Development Unit (vývojové jednotky vzdušného boje) v Northoltu. Podle hlášení z 5. listopadu B-339B v některých ohledech „tažného koně“ britského stíhacího letectva překonával: v menších výškách (zhruba do 4500 metrů) lépe stoupal, svůj britský protějšek porážel rovněž vyšší rychlostí ve střemhlavém letu a větší obratností. U země Brewster vedl rovněž v horizontálním letu a ještě ve 2400 metrech Hurricane překonával zhruba o 24 km/h. Oba letouny dosahovaly zhruba stejné maximální rychlosti ve výšce 4500 metrů. Výše pak získával převahu britský typ. Problém testů ovšem spočíval ve skutečnosti, že Hurricane byl plně vybaven podle požadavků evropského vzdušného bojiště, zatímco Brewster nikoli. Po nezbytných modifikacích by kvůli nárůstu hmotnosti jeho výkony poklesly: stejné rychlosti by oba typy dosáhly již ve 2400 metrech a na výši 4500 m by již byl Hurricane o 19 km/h rychlejší.


B-339B testovaný v Boscombe Down

Královské letectvo o zařazení B-339B do své výzbrojové skladby příliš velký zájem nejevilo. Pro vzdušnou arénu nad Britskými ostrovy nevyhovoval pokles výkonů ve velkých výškách, kde se odehrávala většina soubojů mezi britskými a německými stíhačkami. Brewsterů bylo navíc dodáno příliš malé množství na to, aby se jejich zařazení do první linie u Fighter Command skutečně vyplatilo.

V době vrcholících bojů letecké bitvy o Británii, 13. září 1940, nicméně padlo rozhodnutí včlenit osm Brewsterů B-339B do výzbroje formované 71. squadrony RAF. Peruť byla specifická skutečností, že její personál tvořili dobrovolníci ze Spojených států. Šlo o první takovou stíhací peruť RAF. „Orlí“ No. 71 (Eagle) Squadron RAF vznikla 19. září na letišti Church Fenton pod velením britského důstojníka Sqn. Ldr. W. M. Churchilla, DSO & DFC. Tři stroje B-339B (AS414, AS416 a AS421) převzala 24. října.

Britové Brewstery před jejich přidělením peruti amerických dobrovolníků nijak radikálně neupravovali. Stroje obdržely dva trupové kulomety Colt 12,7 mm synchronizovaně pálící okruhem vrtule a dva křídelní domácí Browningy 7,7 mm. Na obvyklý evropský standard postrádaly řadu v závěru roku 1940 již nezbytného vybavení: reflexní zaměřovače, pancéřové sklo v čelním štítku kabiny, či samosvorné obaly nádrží. Popisky přístrojů zůstaly ve francouzštině a v metrické soustavě.


Brewster B-339B s imatrikulací AX810 ze stavu 805. perutě FAA. Základna Dakheila, Egypt, květen 1941. Spodní plochy nesou nátěr barvou Sky

Jelikož šlo v případě 71. squadrony o první jednotku tvořenou americkými dobrovolníky, velení RAF obávající se nepříjemného dopadu případných ztrát na veřejné mínění v USA s jejím ubojeschopněním příliš nepospíchalo. Američtí piloti sloužící v RAF měli pro Británii v danou chvíli spíše propagandistickou než skutečně bojovou hodnotu. A pravděpodobně právě z propagandistického důvodu obdržela 71. squadrona rovněž B-339B. Vždyť v USA by jistě měla patřičný zvuk zpráva, že američtí piloti v Anglii létají na amerických letounech. Samotní piloti se domnívali, že s nápadem vyzbrojit jejich peruť Brewstery přišel nějaký chytrák z ambasády Spojených států.

Žádné nadšení

V každém případě Brewstery B-339B americké stíhače, doufající v dodání Spitfirů či Hurricanů, nijak nenadchly. Jeden z pilotů 71. squadrony, Chesley Peterson je charakterizoval jako „příliš pomalé, s omezeným dostupem, hrozně zranitelné, -- jedna kulka do křídla a letoun buď shořel nebo potřeboval nové křídlo -- se slabou výzbrojí, bez náhradních dílů a obtížné na obsluhu“. Za pozornost stojí zmíněná zranitelnost konstrukce. Na rozdíl od většiny tehdejších stíhaček (včetně Hurricanu, Spitfiru i německého Bf 109 E) palivové nádrže zaujímaly v křídle značnou plochu a jelikož postrádaly samosvorné obaly, byly skutečně velmi zranitelné. Křídlo mělo nedělenou průběžnou konstrukci a v případě poškození nádrží jej bylo nutno kompletně demontovat.

Kritický postoj k Brewsterům jako k bojovým letounům zaujal rovněž britský velitel perutě, Sqn. Ldr. W. M. Churchill. Šlo o zkušeného letce, který v rámci 3. squadrony RAF zasáhl do bojů během západoevropského blitzkriegu a během letecké bitvy o Británii zprvu velel 605. squadroně RAF. Na kontě měl čtyři samostatné sestřely a dva sestřely ve spolupráci, vybojované zbraněmi Hurricanů. V říjnu 1940 vypracoval o Brewsteru zprávu, vypočítávající hlavní vady konstrukce i nedostatky ve vybavení. Mimo jiné kritizoval neúčinné pancéřování za pilotním sedadlem, neefektivní zaměřovač, koncepci průběžného křídla s nevhodným řešením palivových nádrží, slabou střeleckou výzbroj, zranitelné táhlové ovládání výškového kormidla atd. Brewstery se podle Churchillova názoru skvěle hodily k výcviku, ale k tomu, aby se staly skutečnou stíhačkou, potřebovaly projít nezbytnými úpravami.


Německý transportní Junkers Ju-52/3m přelétá nad B-339B zanechaným personálem 805. peruti FAA na letišti Maleme na Krétě

Poznámky britského velitele squadrony k B-339B neunikly pozornosti amerického námořnictva, které bylo samozřejmě zvědavo, jak si jejich stíhací typ vede na evropském bojišti. Do USA je ve svém hlášení Úřadu amerického námořnictva pro letectví (US Navy Bureau of Aeronautics) tlumočil ve své zprávě Ensign George Gibson USNR. Současně komentoval některé Churchillovy závěry a kritizoval nedostatečné vybavení britských letišť, neumožňující rychlou výměnu křídel u Brewsterů. Kriticky se vyjádřil rovněž o technicích zabývajících se montáží těchto letounů (odhaduji, že skupina pracující na Brewsterech je tvořena čtyřmi (emigranty) mluvícími francouzsky a vedoucí dílny zná jen kolem 20 anglických slov...) a jejich pracovních podmínkách. Navrhoval případné vyslání kvalitních mechaniků z řad námořnictva a armády, kteří by se na základnách v Británii podíleli na montáži z USA dodaných letounů (nejen Brewsterů, ale i dalších typů).

V každém případě u 71. squadrony B-339B žádnou výjimečnou kariéru neudělaly. Jednotka svou trojici amerických strojů používala pouze k výcviku a záhy se jich zbavila skutečně originálním způsobem. Sqn. Ldr. W. M. Churchill k tomu využil nepříjemné tendence typu k nekontrolovatelnému zatáčení při přistání, pokud pilot dosedal bez zablokovaného ostruhového kolečka. Většinou to končilo tak, že si stroj díky úzkému podvozku poškodil konce křídla, či se přímo postavil na nos. Sqn. Ldr. W. M. Churchill proto piloty (dosti nezodpovědně) instruoval, aby přistávali bez aretovaného ostruhového kolečka. Během krátké doby byly všechny tři B-339B během přistání poškozeny. Jedna havárie proběhla dosti dramaticky a skončila převrácením letounu. Pilot vyvázl s lehkým otřesem. Když se v listopadu 71. squadrona stěhovala na novou základnu Kirton-in-Lindsey, byly americké stroje ponechány na starém letišti a američtí „orlové“ dál létali pouze s Hurricany.

Většinu Brewsterů B-339B -- plných sedmadvacet strojů -- nakonec převzalo námořnictvo. Šlo o patnáct strojů z bloku o sériových číslech AS410 až AS430 (AS412, AS413 a AS415 až AS427), jedenáct strojů o sériových číslech AX810 až AX820 a letoun BB450.


Brewster B-339B, který padl do rukou německých výsadkářů na Krétě

Pravděpodobně prvním strojem zařazeným do služby u FAA, se stal letoun sériového čísla AS422. Od 25. července do září 1940 jej testovali piloti stíhací 804. squadrony FAA, umístěné v Hatstonu. Peruť v tu dobu využívala velmi zastaralé dvouplošníky Gloster Sea Gladiator, oproti kterým představoval B-339B skutečnou „superstíhačku“. V červenci následujícího roku jej pak do stavu získala druholiniová 759. squadrona. AS422 u ní sloužil v Yeoviltonu při výcviku námořních stíhacích pilotů.


Zničený B-339B s imatrikulací AS419 na základně Maleme na Krétě

Další námořnictvem převzaný letoun, BB450, získala 759. squadrona již 25. září 1940. Používala jej do listopadu téhož roku. V září 1941 se stroj objevil ve stavu rovněž druholiniové 761. squadrony, určené k pokračovacímu výcviku námořních pilotů. I tato jednotka byla umístěna v Yeoviltonu. V listopadu téhož roku pak stroj BB450 získala 804. squadrona, tou dobou dislokovaná rovněž v Yeoviltonu. Peruť mimochodem od léta 1940, kdy u ní testovali stroj AS422, změnila své určení. Ze stíhací jednotky určené pro službu z palub letadlových lodí se změnila v útvar, jehož piloti zajišťovali akce Fulmarů, umístěných na katapultech ozbrojených obchodních lodí, tzv. CAM-Ships. Brewster BB450 u 804. squadrony nejspíše sloužil k výcviku, či k jiné pomocné činnosti z pozemního letiště. Vedle letounů AS 422 a BB450 měla peruť ve stavu rovněž AS423 (od 25. listopadu 1941).

Většinu svých Brewsterů přebíralo Royal Navy v říjnu a listopadu 1940. Na mateřských ostrovech se jednotlivé kusy objevily ještě ve stavu nebojové 760. squadrony v Yeoviltonu (AS412 byl u ní poškozen během přistání 24. prosince 1941) a 761. squadrony (BB450). U 759. squadrony sloužily vedle již zmíněných letounů (t.j. BB450 a AS422) rovněž B-339B seriálů AS417, AS421 a AS423.

U Fleet Air Arm

Zařazení Brewsterů B-339B do stavu námořního letectva mělo svou nepopiratelnou logiku. Typ přece úspěšně (koncem roku 1940 tomu tak skutečně bylo) sloužil u US Navy z palub letadlových lodí. Situace FAA se v té době navíc dosti výrazně odlišovala od postavení RAF. Královské letectvo, alespoň na mateřských ostrovech, netrpělo nedostatkem kvalitních stíhacích letounů a mohlo být vybíravé. Admiralita naopak pociťovala velkou nouzi po byť i jen průměrných palubních stíhačkách. Vždyť u prvoliniových stíhacích squadron FAA sloužily takové vykopávky, jaké představovaly dvouplošné Sea Gladiatory nebo těžkopádné Blackburny Skua, spojující role stíhacího letounu a střemhlavého bombardéru. Brewster B-339B svými výkony totálně deklasoval rovněž nejnovější britský palubní stíhací typ, dvoumístný Fairey Fulmar. Proto mohly americké stíhačky přes nevelký počet znamenat pro FAA významnou posilu. Pochopitelně bylo třeba energického zásahu, tedy úpravy strojů zpět na námořní standard, do podoby zhruba odpovídající americkým F2A-2. Letouny pak mohly na periferním Středomořském válčišti v zápase s italským letectvem sehrát významnou roli. Zde, ještě na přelomu let 1940-41, mohla jediná squadrona B-339B působící z moderních letadlových lodí Ark Royal či Illustrious značně zlepšit nejen výsledky boje palubních stíhačů s takovými protivníky, jaké představovaly střední bombardéry Savoia-Marchetti S.79 Sparviero a plovákové průzkumné bombardéry Z.506, ale rovněž se stíhačkami Fiat CR.42 či Macchi C.200. Admiralita však nabízenou příležitost nevyužila. Přesněji řečeno nevyužila v plném rozsahu. Brewstery skutečně do Středomoří šly, ale nesloužily zde nikdy z palub letadlových lodí!

Osmnáct B-339B dorazilo bez pilotů lodí koncem roku 1940 či počátkem 1941 do egyptské Alexandrie. Velení britského námořního letectva, ještě na začátku války jednoznačně upřednostňující dvoumístné stroje, v té době již začínalo v názoru na palubní stíhací letoun tápat. Na jedné straně dále preferovalo dvoumístné stroje typu Fulmar, či toužebně očekávalo vyvíjený Fairey Firefly, na straně druhé si ovšem pomalu uvědomovalo vyšší hodnotu jednomístných stíhaček pro vzdušný boj. Kompromis představovala možnost umístit jednomístné stíhačky na palubu nosiče pouze při příležitostných speciálních akcích, vyžadujících posílení protivzdušné obrany svazu. A právě pro takovou příležitost měly být Brewstery v Egyptě drženy v záloze.


Brewster B-339B, 805.peruti FAA, ponechaný na Krétě

Počátkem roku 1941 dostala B-339B spolu s Fulmary do stavu 805. squadrona FAA, vzniklá 1. ledna na egyptském letišti Abúkir. V čele stál Lt. Cdr. A. F. Black a s perutí se počítalo pro plánované vylodění na italských Dodekanésech ( Jižních Sporadech), ostrovech v Egejském moři nedaleko tureckého pobřeží. Od února působila z egyptské Dekheily. Zatímco Fulmary operovaly z letadlových lodí, B-339B užívaly jen pozemní základny. Provozní zkoušky stroje sériového čísla AS413 v březnu na nosiči HMS Eagle nepřinesly pozitivní výsledky, mimo jiné proto, že letoun nebyl nijak upraven pro palubní službu. Postrádal tedy přistávací hák a pokusy brzdit jeho dojezd pomocí zachycení záchytných lan o podvozek se neosvědčily.

Přesto Brewstery ve Středomoří zasáhly do bojů. Mussoliniho Itálie 28. října 1940 zaútočila na Řecko a otevřela tak další evropské bojiště. Sny fašistického diktátora o rychlém vítězství vzaly záhy za své. Řekové dokázali útočící vojska nejen zastavit, ale po úspěšné protiofenzivě pronikli na území Italy okupované sousední Albánie. Mezi tím, již 29. října, se první britští vojáci vylodili na ostrově Kréta, který měl sehrát důležitou roli při zásobování řeckého bojiště. Řekové zde Britům povolili v Suda Bay zřídit námořní základnu. Její protivzdušnou obranu zajišťovaly na nedalekém letišti Maleme od 15. února 1941 umístěné stíhačky Fairey Fulmar britského námořního letectva.

Šestého března obranu posílilo devět stíhaček 805. squadrony. Vedle šesti Fulmarů formaci tvořily rovněž tři z Brewsterů B-339B. Je potvrzeno, že mezi přesunutými Buffaly se nacházely stroje AS419 a AS420. Třetí stroj je někdy identifikován jako AX418, který však měla 805. squadrona ve stavu ještě v červnu 1941 a to zpochybňuje jeho účast na krétském dobrodružství. Brewstery bez úspěchu operovaly z letiště Maleme a postupně byly uzemněny pro poškození a časté poruchy. Již 5. dubna peruť ve svém stavu uváděla pouze Sea Gladiatory a Fulmary.

Bojová hodnota letounů byla během krétské epizody výrazně omezena nekvalitní výzbrojí. Velitel perutě Lt. Cdr. A. F. Black později vzpomínal, že kulomety vyřazovala z provozu nefukční synchronizační zařízení, ke kterým chyběly náhradní díly. Evidentně se to týkalo dvojice trupových kulometů, pálících okruhem vrtule. Výzbroj Buffal na Krétě tedy zůstala omezena na pouhé dva křídelní kulomety. Navíc letouny (jak potvrzují dochované snímky) během služby u FAA vůbec neobdržely kvalitní reflexní zaměřovače! Piloti se museli spokojit s vnějšími mířidly, přičemž jednoduchá kruhová hledí se nacházela před čelním štítkem. Kabiny letounů nebyly vybaveny ani čelním pancéřovým sklem, které tvořilo obvyklou součást pasivní ochrany stíhaček RAF již roku 1939.


Žánrový snímek B-339B z roku 1941 na pouštním letišti v Egyptě. Jde o stroj AX815

Devatenáctého března Lt. R. A. Brabner (mimochodem předválečný poslanec britského parlamentu) vzlétl z Maleme se strojem AS419, aby společně se třemi Fulmary stíhal formaci deseti italských bombardérů S.79 doprovázených pěti Fiaty CR.42 a mířících nad kotviště v Suda Bay. Lt. Brabnera přinutila k předčasnému návratu porucha pohonné jednotky. Přistání v Maleme skončilo havárií a převrácením Brewsteru na záda. Pilot vyvázl bez zranění. Při evakuaci Kréty Britové útoky Luftwaffe zničené Brewstery ponechali na letišti Maleme. Příslušníci 805. squadrony ostrov opustili 19. května, bezprostředně před zahájením německého výsadkového útoku (operace „Merkur). Dochovaly se snímky pořízené vítěznými německými vojáky a zachycující minimálně dva opuštěné vraky těchto amerických stíhaček.

805. squadrona squadrona postupně užívala minimálně jedenáct B-339B. Vedle neúspěšné účasti na bitvě o Krétu je nasadila rovněž do akcí na pouštním severoafrickém bojišti. Známy jsou minimálně tři ztráty během působení v Egyptě. Letoun AS413 byl ztracen 16. května 1941 během nehody při přistání na letišti Dekheila. Pilot Lt. T. Winstanley vyvázl. Jedenáctého června s letounem AX817 v Dekheile smrtelně havaroval Sub. Lt. J. B. Musson. A o šest dnů později byl během hlídky nad konvojem na stroji AX813 sestřelen Messerschmittem Bf 109 E z 2./JG 27 Lt. K. L. Keith. Poslední Buffala 805. squadrona vyřadila pravděpodobně v srpnu 1941, v době, kdy již přešla na americké Grummany Martlet (pod tímto označením se ukrývaly známé Wildcaty).


Tentýž letoun v rekonstrukci barevného provedení

V Dekheile létali na Brewsterech B-339B piloti dalších útvarů FAA. Šlo o příslušníky 885. squadrony vzniklé 1. března 1941 a zrušené 1. května téhož roku. V čele této stíhací jednotky, určené pro službu z letadlových lodí Royal Navy, stál Lt. Cdr. J. N. Garnett. 885. squadrona využívala během své krátké existence vedle B-339B rovněž velmi zastaralé Sea Gladiatory. Do kabin amerických stíhaček snad eventuálně usedali rovněž piloti 813. squadrony, u které je tento typ zmiňován v prosinci 1941. Ještě v následujícím roce na dosluhujících Buffalech létali piloti z druholiniové 775. squadrony, umístěné v Dekheile. K poslední zmiňované mimořádné události došlo 24. října 1943, kdy nouzově přistál stroj AX815 (v roce 1941 patřil do stavu 805. squadrony), náležící do servisní jednotky No. 307 MU v Lahore. Zbývající stroje dosloužily jako učební pomůcky při výcviku leteckých mechaniků. Poslední zmínka je datována do dubna 1945, kdy bylo administrativně převedeno pět B-339B od Royal Navy k RAF – v té době již ovšem dlouho nelétaly.

Co říci závěrem? Brewstery B-339B nesehrály ve vzdušných bojích druhé světové války podstatnější roli. Britští piloti, kteří usedali do jejich kabin, se shodují, že šlo o stroje velmi obratné a ovladatelné, s příjemnými letovými vlastnostmi. Pro skutečně efektivní plnění stíhacích úkolů však postrádaly potřebné vybavení a výzbroj. Neschopnost využít potenciál těchto letounů staví FAA, jakož i celé Královské námořnictvo, do dosti nepříznivého světla.


Další snímek fotohvězdy AX815

Dodávky B-339B jsou jednotlivými podklady udávány se značnými odchylkami. Podle jednoho zdroje tak dorazilo do No.37 MU v červenci devět B-339B, jeden v srpnu a do konce října zde bylo smontováno a zalétáno šestatřicet strojů tohoto typu. Pearcy A. -- Lend-Lease Aircraft in World War II, Airlife England Shrewsbury 1996. Udaná cifra (šestatřicet) však neodpovídá počtu skutečně Brity převzatých letounů. Podle dalšího podkladu bylo 21 strojů naloděno na letadlovou loď HMS Furious 1. července 1940. Stroje byly vyloděny v Liverpoolu 7. července a obdržely sériová čísla AS410 až AS430. Dalších jedenáct letounů dorazilo na Britské ostrovy v srpnu 1940 a obdrželo seriály AX810 až AX820. Poslední stroj, BB450, přibyl do Británie v září. Couston, J. L., Ledet, M. – Le Brewster Buffalo, Collection Profils Avions No.8, Lela Presse, Outreau 2004, str.109. A alternativní podklad do třetice: tabulka v publikaci Bowyer, J. F. – Aircraft for the Few. The RAF´s Fighter and Bombers of 1940, Patrick Stephens Ltd., Wellingborough 1991, str.245. Podle ní nedorazil k 31. červenci žádný letoun, k 14. srpnu je uvedeno 32 dodaných strojů, k 21. a 28. srpna opět 32 strojů a 1 na cestě a totéž je uváděno rovněž k datu 16. října 1940.)

V publikaci Shores Ch., Cull B., Malizia N. -- Air War for Yugoslavia, Greece and Crete 1940-41, Squadron Signal Publ., Carrollton 1987 je uvedena ztráta všech tří Brewsterů. Jiné podklady volí opatrnější formulaci: „Minimálně jedno Buffalo bylo zanecháno na Krétě a ukořistěno Němci.“ Maas J.-- F2A Buffalo in action, Squadron Signal Publ., Carrollton 1987, str.20. Problémem jsou neúplné a nepřesné záznamy 805. squadrony, neumožňující u velké části Brewsterů zjistit přesnější datum jejich ztráty. Na otázku, kolik Buffal bylo na Krétě ztraceno, proto neodpovídá ani velmi erudovaná a podrobná publikace Sturtivant R. -- Fleet Air Arm Aircraft 1939 -- 1945, An Air-Britain Publ., Tunbridge Wells 1995, mapující na str. 49 osudy prakticky každého letounu, zařazeného během druhé světové války do stavu FAA. Podle tohoto podkladu došlo k deponování písemností jednoho z prokazatelně krétských B-339B, stroje AS420, 27. dubna 1942. Tento byrokratický úkon nicméně nic nevypovídá o době jeho ztráty – nejspíše k ní skutečně došlo o rok dříve, během bojů na Krétě.)

Ilustrace: Zbyněk Válka - převzato s laskavým svolením autora

Vyšlo v časopise HPM 03/2007

Hlavní technické údaje

Brewster B-339B
Rozpětí (m) 10,67
Délka (m) 7,99
Výška (m) 3,66
Nosná plocha (m2) 19,41
Hmotnost prázdného letounu (kg) 1823
Vzletová hmotnost (kg) 2446
Max. rychlost u země (km/h) 471
Max. rychlost ve výšce 5791 m (km/h) 527
Výstup na 4572 m (min.) 5,1
Dostup (m) 10360
Dolet (km) 1650
Dolet maximální (km) 2414
Poznámka: Tyto údaje byly naměřeny v USA 29. května 1940. V řadové službě dosahovaly B-339B poněkud nižších výkonů
Prameny (výběr)
Bowyer, J. F. – Aircraft for the Few. The RAF´s Fighter and Bombers of 1940, Patrick Stephens Ltd., Wellingborough 1991
Brown, J. D. -- Carrier Fighters, London 1975
Brown, J. D. -- Carrier Operations in World War II Vol.1: The Royal Navy, London 1986
Brown, E. M. – Souboje na obloze, Svět křídel, Cheb 1996
Couston, J. L., Ledet, M. – Le Brewster Buffalo, Collection Profils Avions No.8, Lela Presse, Outreau 2004
Maas J.-- F2A Buffalo in action, Squadron Signal Publ., Carrollton 1987
Pearcy A. -- Lend-Lease Aircraft in World War II, Airlife England Shrewsbury 1996., str.109.
Rawlings, J. D. R. – Fighter Squadrons of the RAF, Macdonald 1969
Shores Ch., Cull B., Malizia N. -- Air War for Yugoslavia, Greece and Crete 1940-41, Squadron Signal Publ., Carrollton 1987
Sturtivant, R. Burrow, N. -- Fleet Air Arm Aircaft 1939 -- 1945. An Air-Britain Publ. Tunbridge Wells 1995
Sturtivant, R. -- The Squadrons of the Fleet Air Arm, Air-Britain Publ. Tunbridge Wells 1984
Sturtivant, R. -- Fleet Air Arm in War, Ian Allan 1982
Sturtivant, R. -- The Squadrons of the Fleet Air Arm, An Air-Britain Publ. Tonbridge 1984.
Thetford, O. -- British Naval Aircraft since 1912, London 1962
Autor : Miroslav Šnajdr 🕔11.01.2010 📕17.353

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře