Generál technické zbrojní služby Ing. Bedřich Albrecht

Autor : Radim Chrást / Radim.ch 🕔15.11.2009 📕14.771

Bedřich Albrecht se narodil 13. března 1885, pocházel z rodiny rakousko-uherského šikovatele, který sloužil v té době u c. a k. 60. pěšího pluku v maďarském Györu.

Během svého dětství projevoval malý Bedřich velké nadání k hudbě, ovšem otec rozhodl o jeho budoucím povolání a přihlásil syna do kadetní školy v Košicích. Byla to jedna z prestižních kadetek, v níž se tehdy připravovali na vojenské povolání především synkové z maďarských šlechtických rodin. B. Aubrecht svoji lásku k hudbě nikdy neztratil, provázela ho celým životem a pomáhala mu překonávat těžké životní chvíle, sám hrál dobře na housle a zpíval operní árie.

Během studia se kadet Albrecht ukázal jako nadaný žák a ze školy vyšel s velmi dobrým prospěchem.

V květnu 1905 byl po vyřazení povýšen na poručíka a nastoupil službu u 2. dělostřeleckého pevnostního pluku v Krakově. Po nástupu do Krakova se přihlásil k dalšímu studiu na c. a k. Technické akademii.

V roce 1908 po absolvování akademie úspěšně prošel i automobilním kurzem ve Vídni a stal se tak jedním z prvních důstojníků specialistů, kteří stáli na počátku motorizace rakousko-uherského vojska, a držitelů řidičského oprávnění v monarchii, byl zařazen k automobilnímu vojsku, spadajícího v té době pod dělostřelectvo.

V roce 1914 absolvoval pokusnou jízdu z Vídně do Mariazellu s osobním automobilem Aries a také dálkovou ověřovací jízdu z Puly do Innsbrucku v roce 1914. Do roku 1914 také prodělal další vzdělání na vídeňském Technickém komitétu v oblasti elektrotechniky.

Ještě před začátkem 1. svět. války byl odeslán jako náčelník skupiny pro elektrifikaci nově vybudovaných pevnostních objektů na rakousko-italských hranicích a to v Tonalském průsmyku (1882 m – asi 70 km jihozápadně od Bolzana).

Počátkem války byl již v hodnosti hejtmana u 4. dělostřeleckého pevnostního pluku v Pule.

v roce 1915 byl zde Albrecht ustanoven velitelem světlometného oddílu. Pulský přístav, vysunutý v jižní Istrii až na samém hrotu tohoto poloostrova, měl pro habsburskou monarchii velký význam. V předválečné době byl pro své obchodní i vojenské použití označován za Zentralhafen (ústřední přístav).

Největším úspěchem B. Aubrechta v Pule byla instalace světlometu o průměru 200 cm s dosvitem do 16 kilometrů ve tvrzi Barbara. Světlomet byl vyroben u firmy Kolben a umístěn na vertikálně posuvné ložiště, což jej umožňovalo po použití stáhnout do bezpečí kasematy.

Po válce si tento unikátní světlomet z Puly Italové odvezli a ten se stal součástí obrany Benátek. Albrechtovy světlomety, umožňující přesné řízení dělostřelecké palby, přispěly i k vypátrání a sestřelení italské vzducholodi Citta di Jezzi 5. srpna 1915.

V roce 1916 byl na Soču povolán hejtman Albrecht k zavedení osvětlovací služby u polního dělostřelectva.

V roce 1917, kdy postoupila motorizace vlastního dělostřelectva, se hejtman Albrecht stal na italské frontě velitelem tzv. autobaterie (tedy baterie vybavené místo tažných koní automobilovými tahači 2. těžkého dělostřeleckého pluku).

Na jaře 1918 byl ustanoven učitelem na Vojenské technické akademii v Mödlingu u Vídně.


Bedřich Albrech v uniformě hejtmana rakousko-uherské armády

Po vzniku samostatného Československa se přihlásil do jeho služeb.

06.11.1918 nastoupil kapitán Bedřich Albrecht do služby v čs. armádě, a to přechodně u likvidační skupiny při již zřízeném čs. vyslanectví ve Vídni.

V lednu 1919 odvolán do Prahy a ustanoven přednostou strojního oddělení technického odboru ministerstva národní obrany v Praze, následovalo jeho povýšení na majora. Svou činnost na ministerstvu nakrátko přerušil, neboť dostal za úkol zřídit autoškolu těžkého dělostřelectva, vyzbrojovaného motorovými tahači.

V srpnu 1920 byl na vlastní žádost uvolněn z funkce i major Albrecht a přeložen do funkce velitele autoškoly dělostřelectva v Českých Budějovicích, s kmenovým zařazením k dělostřeleckému pluku 305. 1922 byl povýšen na podplukovníka.

Sám na sobě pociťoval, že je zapotřebí držet krok s poválečným rozvojem vědy a techniky a přes své dosavadní odborné vzdělání a zkušenosti se zapsal ke studiu na elektrotechnické fakultě Českého vysokého učení technického v Praze. Studium zdárně ukončil v lednu 1926 a získal titul inženýr.

V roce 1926 nastoupil v Praze službu ve Vojenském technickém ústavu (VTÚ).

Při hledání úsporných řešení i překlenutí stálého nedostatku pohonných hmot v době hospodářské krize, zejména dodávek lihu z domácí produkce, zrodil se na MNO návrh, pokusit se část vojenského parku nákladních automobilů nahradit sentinely. U britské firmy Sentinelworks Shrewsbury jich bylo v roce 1923 čs. vojenská správa objednala 40 a plukovník Albrecht, vybaven britskou řidičskou licencí, přivezl sám první nákladní automobil poháněný parním strojem jako řidič „po vlastní ose“ do Prahy.


Vítání prezidenta T. G. Masaryka ve VTLÚ 21. května 1931

01.01.1937 je povýšen prezidentem republiky do hodnosti brigádního generála.

V té době dosáhl vrcholu své životní dráhy, v níž své nadání, odbornost a píli nepřetržitě a obětavě věnoval službě. O tom svědčily nejen císařské předválečné i válečné dekorace, ale i Řád svatého Sávy, udělený mu v roce 1936 za významnou technickou pomoc jugoslávské armádě, i čestná medaile francouzského ministra národní osvěty z roku 1934.

Krátce po jeho jmenování generálem se zhoršil jeho zdravotní stav a ozvala se vleklá choroba, jejíž příznaky při svém pracovním zaujetí po léta opomíjel.

Mobilizace čs. armády v roce 1938 se již nezúčastnil a za potupných dní nacistického vpádu do okleštěné čs. republiky v březnu 1939 byl již trvale upoután na lůžku.

Generál Bedřich Albert zemřel 01.02.1941 v Praze.

Zdroj:
http://armada.vojenstvi.cz/predvalecna/personalie/6.htm
http://www.militaria.cz/cz/clanky/valky-a-valecnici/bedrich-albrecht-vojensky-inzenyr-a-prukopnik-motorismu.html
http://files.brevnovan.net/200000022-caf15cbe62/Brev0811.pdf
Autor : Radim Chrást / Radim.ch 🕔15.11.2009 📕14.771

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře