Stručný životopis podplukovníka Bohumila Doubka

Autor : RoBoT 🕔14.11.2009 📕22.070

Bohumil Doubek pocházel z komunistické rodiny a byl původním povoláním úředník. V roce 1945 vstoupil do Komunistické strany Československa a takřka vzápětí byl povolán do centrálního aparátu. Zpočátku byl pracovníkem Ústředního sekretariátu KSČ. Působil v hospodářském a poté v kádrovém oddělení. Na podzim 1949 ho k sobě přetáhl vedoucí odboru evidence Karel Šváb. Doubek působil ve vyšetřovací skupině, která měla odhalovat nepřátele ve stranických řadách. K 1. lednu 1950 byl jako kádrová posila převeden do stavu Státní bezpečnosti. Zde působil jako vedoucí jedné z vyšetřovacích skupin. Jeho pracovištěm se stal nejprve zámek v Kolodějích a poté věznice v Ruzyni. K 1. červnu 1950 byl jmenován do hodnosti štábního kapitána. V této době se vyšetřování konstituovalo jako samostatná státněbezpečnostní složka. Dosud si vyšetřování vedly jednotlivé operativní útvary. Tato změna byla jednou z prvních, které byly provedeny po příchodu sovětských poradců. Do vyšetřování byli zařazeni vesměs buďto zcela noví, a tudíž nezkušení příslušníci, příslušníci myšlenkově omezení (nezřídka silní antisemité) nebo ti, kteří měli nějaký škraloup. Tím si Šváb, respektive sovětští poradci pojistili poslušnost této složky. Pod jejich egidou poté tito noví vyšetřovatelé získávali informaci nejen o skutečných nepřátelích režimu, ale i o různých členech strany či o jiných příslušnících Bezpečnosti. Po čase u nich vznikl pocit, že jen oni jsou skutečnými hlídacími psy nového režimu, což jim dává oprávnění pracovat i na vysokých státních a stranických činitelích. Jistý si před nimi nemohl být ani ministr či generální tajemník KSČ.

Bohumil Doubek
Bohumil Doubek

V říjnu roku 1950 se stal jedním ze zástupců velitele VI. sektoru Velitelství StB. Doubek byl hlavním vyšetřovatelem bývalého krajského tajemníka KSČ v Brně Otto Šlinga. K 1. březnu 1951 byl pověřen funkcí náčelníka vyšetřovacího sektoru VI.A, který byl součástí Velitelství Státní bezpečnosti a do jehož náplně práce patřilo vyšetřování stranických činitelů. K 10. dubnu 1951 byl jmenován do hodosti majora. Ve své funkci setrval i poté, co bylo v rámci Ministerstva národní bezpečnosti Velitelství StB reorganizováno na Hlavní správu StB a VI.A sektor přejmenován na VI.A odbor. Jeho útvar vedl výslechy Slánského, Švába a dalších. K 1. lednu 1953 za úspěšné splnění úkolů při přípravě a zpracovávání procesu se Slánským (čili tzv. protistátním spikleneckým centrem) jmenován do hodnosti podplukovníka. Současně mu byla přiznána odměna 30 000 Kčs a udělen Řád republiky. K 1. dubnu 1953 byl ustanoven do funkce náčelníka správy vyšetřování StB, respektive MV.

Doubek se v této době rozhodl pro odchod z Bezpečnosti. Motiv jeho rozhodnutí není zcela jasný. Možná se nadále nechtěl podílet na násilnostech, možná se cítil podveden, že odsouzení ve Slánského procesu nedostali milost, jak mu bylo údajně slíbeno, možná ho přemohla únava nebo měl opravdu problémy s alkoholem? Každopádně sovětští poradci a jeho nadřízení na MNB mu to nepovolili. Situace ovšem nebylo dlouhodobě únosná, a tak byl k 1. listopadu 1953 přesunut do funkce zástupce náčelníka Správy nápravných zařízení pro operativu a současně náčelníka I. odboru SNZ. V této době byl prošetřován pro údajné finančními nesrovnalostmi na svém původním i novém pracovišti. K 31. říjnu 1954 byl z rozhodnutí kolegia MV propuštěn ze služeb resortu. Svoji roli hrála i stížnost dvou členů tzv. náchodské skupiny, tedy konkurenční skupiny v rámci vyšetřování StB, kteří obviňovali Doubka ze záměrných chyb ve vyšetřování. Kdysi dal ministr za pravdu Doubkovi a jeho soky stihly tvrdé postihy. Jejich stížnosti pak ležely dlouho bez povšimnutí, až se jimi v této době začala zabývat komise ustavená politbyrem KSČ, která byla složena ze stranických činitelů a pracovníků Inspekce ministra vnitra. Důvodem k této aktivitě zřejmě byl pohyb na mezinárodní komunistické scéně: v SSSR padl Berija a v Maďarsku došlo k revizi politických procesů. A ty byly, jak víme, velmi úzce propojené s těmi československými. Je tedy možné, že stranické vedení si pro jistotu připravovalo obětního beránka, který by byl v případě potřeby použit.

Se svým kolegou Košťálem symbolicky pod obrazem J. V. Stalina

Doubek po odchodu z ministerstva pracoval v podniku zahraničního obchodu Motokov jako úředník propagačního oddělení. Dne 12. 7. 1955 byl zatčen, zbaven členství v KSČ a v květnu 1957, přes odpor části vedoucích funkcionářů, odsouzen senátem Vyššího vojenského soudu v Praze za předsednictví majora justice dr. Rudolfa Mlčáka na 9 let odnětí svobody za používání nezákonných vyšetřovacích metod a za křivá obvinění. Ve vězení ovšem nepobyl dlouho, ještě do vánoc byl propuštěn. Ochrannou ruku nad ním držel mimo jiné Antonín Novotný, který mu zařídil místo v kontrolním oddělení Čedoku. Postaral se i o jeho manželku, která i po jeho zatčení zůstala zaměstnankyní podniku KOVO. Doubek ovšem záhy prodělal tuberkulózu a měl vážné potíže se srdcem a plícemi. Žil poté životem invalidního důchodce v činžáku na Letné. Sousedem mu byl Milan Moučka, který vedl VI.B sektor V StB, respektive V.B odbor HS StB. Bylo to také Moučka, kdo po Doubkovi převzal funkci náčelníka správy vyšetřování. Bohumil Doubek zemřel v roce 1975.

Bohumil Doubek byl důležitým kolečkem v systému komunistického režimu v Československu v tzv. zakladatelském období. Podřídil se zcela sovětským poradcům a výraznou měrou se spolupodílel na nejhorších zločinech Státní bezpečnosti. On i jeho podřízení vedli nehumánní výslechy a spoluvytvářel tak obraz padesátých let v naší zemi. Byl ovšem kolečkem, které se porouchalo (nebo bylo alespoň částečně poroucháno?). Po svém zatčení bez odporu a výmluv na selhání paměti vypovídal o své činnosti a sepsal o tom dokonce i vlastní svědectví. Díky tomu máme dnes k dispozici z první ruky informace o tom, jak se získávala doznání zatčených a jak se připravovaly politické procesy v Československu. Historici jeho výpověď hodnotí z hlediska faktických informací jako objektivní a věrohodnou.

Zdroje:
DVOŘÁKOVÁ, Jiřina: Státní bezpečnost v letech 1945-1953 (Organizační vývoj zpravodajských a státně bezpečnostních složek), Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, Praha 2007.
Historická penologie 2/2005.
KAPLAN, Karel: StB o sobě - výpověď vyšetřovatele Bohumila Doubka, ÚDV, Praha 2002.
TOMEK, Prokop: Vývoj systému agenturní činnosti ve vězeňských zařízeních československého komunistického režimu 1948–1989, Sešit č. 3, ÚDV, Praha 2001.
Autor : RoBoT 🕔14.11.2009 📕22.070

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře