Sokolovsko a vznik ČSR 1918-1921, část 5.

Autor : Richard Aubrecht / Aubi 🕔08.10.2009 📕23.945

Hooverova mise

Přes všechny snahy se hospodářská situace země ani ve třetím poválečném roce příliš nelepšila. Zemědělská výroba byla na 60-70 % předválečné úrovně, nebylo tedy z čeho vytvářet zásoby a většina produkce se téměř ihned spotřebovala. Země tak byla, stejně jako v předchozích letech, závislá na dovozu, a každý problém na železnici nebo na překladištích znamenal zdržení dodávek a hladovění. Komentátor Elbogener Zeitung k tomu říká, samozřejmě z obvyklé pozice nedůvěry k čemukoli, co přichází z vnitrozemí:

Nyní v Československu nastalo to, čeho se Němci nového státu dávno obávají, co ale Češi vždy jen s úsměškem odmítali: hlad a drahota slaví své orgie a žádají svou daň bez ohledu na národní příslušnost a stav… Zakrátko máme očekávat hojné množství mouky z ciziny, hlavně Ameriky, Švýcarska a Rumunska, takže by snad mohlo vystačit do nové sklizně. Musíme ale ještě vyčkat, jestli se tento slib vyplní a jestli opět nenabídne vítanou výmluvu nějaká „stávka lodníků.“ (Elbogener Zeitung, č. 21, 23. 4. 1920)

Počátkem září bylo dokonce ve všech pohraničních územích zavedeno náhlé právo, dosud platné jen na Slovensku, namířené proti podloudnému vývozu potravin za hranice státu. Prý už nabyl takového rozsahu, že ohrožoval zásobování.

Někteří lidé ale stále měli určité zásoby a i v době největší nouze se obyvatelstvo chtělo bavit, i kdyby jen k odvrácení myšlenek na špatné životní podmínky. Proto v únoru muselo okresní hejtmanství vyhláškou zakázat pálení alkoholu, ke kterému docházelo ve vsích Doglasgrün, Tatrovice a Kösteldorf. Důvodem byla zdravotní rizika i plýtvání jinak využitelnými surovinami. Podobně se mládež v Lokti začala natolik věnovat tanečním zábavám, že okresní správa nakonec rozhodla, že je třeba je omezit a všechny osoby pod 18 let mohly být legitimovány.

Už od jara 1919 v kraji působila tzv. Hooverova mise, tedy zástupci organizace American Relief Administration. Tu vedl budoucí americký prezident Herbert Hoover a spolupracovala s kvakerským hnutím při organizaci potravinové a zdravotní pomoci lidem postiženým válkou ve střední Evropě. Její delegace, vedená kapitánem Whellerem, dorazila v květnu.

Členové komise byli otřeseni nouzí, kterou viděli. Ve školách sedí děti, které se slabostí stěží mohou zdvihnout, skoro v každé lavici případ edému z hladu, vedle toho skrofulóza, rachitis a tuberkulóza. Nemoci, které se strašlivou měrou vzmáhají následkem podvýživy.… Dvacet procent dětí přichází do školy bez snídaně, 70 % mělo pouze černou kávu a jen 10 % bílou. Tělesně a duševně jsou většinou o dva až čtyři roky zaostalé, jsou školou povinné děti, které následkem rachitického pokřivení nohou vůbec nemohou navštěvovat školu, a to děti, které ještě před měsícem byly zdravé a vykazovaly dobré školní výsledky.

Samo město Aš má 200 rachitických dětí, kterým lékaři nemohou pomoci, protože nemají žádný rybí tuk. Strašný je pohled na polovyhladovělé, až na kost vyzáblé nebo chorobně opuchlé kojence, které komise viděla v mateřských poradnách v Kraslicích, Chebu a Aši. Z válečné kuchyně se potácejí neduživé ženy, které si nesou svůj "oběd", nepoživatelnou směs sušené zeleniny, ve které lze snadno nalézt mnoho pilin, a ukazují s pláčem šedivý chléb, který mají jíst. V Kraslicích musí být na základě lékařských výkazů 70 procent z 11 600 dětí v okrese zahrnuto do péče Hooverovy komise. Vzhledem k strašlivým poměrům zařídil kapitán Wheller telegraficky dovoz kakaa, mléka, tuku a luštěnin. Ve Falknovském okrese má obdržet pomoc asi 50 procent z 19 500 dětí. Předběžně byl navržen přísun 2250 kakaových a 3600 polévkových dávek na den jako první pomoc, protože vznikající okresní komise ještě musí získat bližší údaje. Také v okrese Loket, jehož představitelé přijeli do Falknova, bude založena okresní komise.“ (Falkenauer Tagblatt, č. 117, 23. 5. 1919)

Dlouhodobé špatné podmínky umožnily šíření nemocí, které se dosud regionu vyhýbaly. Všeobecná bída, hlad i nedostatek základních hygienických potřeb pro nejchudší zapůsobily a v srpnu byl zaznamenán i případ, kdy jedna rodina v Šabině onemocněla skvrnitým tyfem.

Do Lokte potom dorazila 14. května další delegace, ve které byl kapitán Joseph T. Shaw (později redaktor detektivního časopisu Black Mask a objevitel Dashiela Hammeta) a Miss Ethel O´Scarleová, kteří se na okresním hejtmanství setkali se zájemci z obcí okresu a předsedou okresního výboru Rudolfem Wesselym. 10. června 1919 pak vznikla loketská okresní komise československé péče o děti, jejímž předsedou byl jmenován právě ředitel Wessely. Její činnosti od počátku akce do 15. srpna 1920. S výjimkou obcí Griesbach a Lesnice (pro jejichž 140, respektive 170 obyvatel se to nejspíš nevyplatilo) vznikl ihned v každé obci místní výbor. Již od 7. června 1919 mělo být každé místo okresu zásobováno, na dvanácti místech okresu se vařila polévka a kakao, kterými pak bylo zásobeno 31 obcí.

Úkolem lékařů bylo určit, které děti budou příjemci této péče. Zahrnuty byly také těhotné ženy a kojící matky. Našlo se i několik obcí s téměř 100 % natolik podvyživených dětí, že by měly být zařazeny do programu, což ale nebylo prostě možné kvůli omezenému množství dovážených potravin. Po uplynutí 3 měsíců byla vždy provedena nová klasifikace dětí, aby péči dostávaly jen ty opravdu nejvíce ohrožené a šetřilo se zásobami. Zpočátku byly také dováženy a rozdělovány suchary.

ARA report
Graf ze zprávy kapitána Ringlanda o působení jeho mise v ČSR, zachycující počet dětí, kterým ARA denně dodávala základní potraviny

Kontingent, přidělený okresu, činil do 16. dubna 1920 celkem 2100 dávek kakaa a 3700 porcí polévky, od 16. dubna do 17. října 1920 dávek kakaa a 3500 porcí polévky. Kakao s mlékem bylo určeno pro předškolní děti, těhotné ženy a kojící matky, školní děti měly polévku. Celkem bylo dovezeno 598 247 porcí kakaa a 983 122 polévky, tedy dohromady 1 581 369 dávek. V červenci 1920 dorazilo také 196 kg rybího tuku pro rachitické, který byl rozdělován lékárnami na recept. V únoru 1920 přišlo 2896 kusů prádla a oblečení a 2833 kusů mýdla pro vojenské vdovy a sirotky, v červnu 1920 631 „sad“ oblečení a obuvi pro nejchudší děti.

Porce polévky na den pro jedno dítě byla se z počátku tvořena 15 g hrachu, rýže nebo bobů, 15 g mouky, 20 g neslazeného mléka a 10 g tuku, později 20 g mouka, 14 g tuku, a od 16. dubna 1920 dokonce z 30 g rýže nebo luštěnin, 25 g mouky, 25 g mléka a 15 g tuku. Kakaová porce se skládala z 50 g slazeného mléka 10 g kakaa, nakonec z 65 g mléka 15 g kakaa a 10 g cukru. Jako režijní příspěvek byly za každou porci vybírány tři, později pět korun. V září pak proběhla poslední návštěva členů Hooverovy mise, a to samotného vedoucího mise v Československu kapitána Arthura C. Ringlanda a Miss Geberdingová, na jejichž počest bylo 5. září uspořádáno slavnostní zasedání okresního výboru pro dokrmování dětí. Přítomni byli také zástupce (nyní) Československé péče o děti Ferdinand Schleger a krajský inspektor Harry Reifenstuhl a členové různých místních výborů. Práce Okresního výboru ale pokračovala nadále i po odchodu americké delegace. Pokud bereme v úvahu, že loketský okres měl asi 40 000 obyvatel, komise zajišťovala jedno jídlo denně skoro desetině všech obyvatel, většinou dětem, ale, jak už bylo zmíněno, i těhotným a mladým matkám. Její úloha při odstraňování následků války je proto rozhodně nepřehlédnutelná a zaslouží si v této práci zmínku.

Stávky a demonstrace v roce 1920

Dělnictvo, které se naučilo, co vše lze dosáhnout stávkou, se této zbraně nemínilo vzdát a používalo ji už nejenom v případech, kdy byla vina na straně zaměstnavatele nebo úřadů, ale vždy, když to bylo pro dělníky výhodné. První stávka roku 1920 začala už 5. ledna v Královském Poříčí a Grassetu (dnes Jehličná). Ve znamení nadcházejícího roku už důvodem nebyly potraviny, ale stížnosti na platové diference. V Grassetu sice stávka o den později skončila, na dole Brittania v Královském Poříčí ale 7. ledna nespokojení horníci dokonce napadli důlní úředníky. O den později byla práce obnovena, ale protože viníci útoku byli propuštěni, devátého opět vypukla a zapojilo se i obyvatelstvo Grassetu. Dvanáctého byly práce obnoveny s tím, že musí být propuštěni také úředníci, se kterými se horníci dostali do sporu. Už patnáctého ale vše začalo znovu. Důvodem se stalo to, že nebyli znovu přijati propuštění horníci, a stávkovalo prý až 650 ze 750 horníků. Definitivně stávka skončila 19. ledna.

Od 3. února zase dva dny stávkovalo 300 z 360 horníků v Citicích jako nátlak na vedení, aby propustilo jednoho z dozorců. Podobně, opět v Grassetu, byla zahájena stávka, protože jeden dělník, který v pracovní době spal, měl být zbit správcem závodu. Stávka trvala tři dny, pak se zjistilo, že onen dělník byl pouze probuzen. Patnáctého března kvůli propuštěnému kolegovi stávkovali ve Starém Sedle. Úplným vrcholem nátlaku na vedení se staly události 12. července v Božíčanech a Chodově, kde 340 horníků stávkovalo proto, že vedoucí podniku tři z nich napomenul za krádež dřeva a na výzvu horníků je neodprosil. Horníci proto požadovali jeho propuštění. Do práce se vrátili až 21. července. Opět není známo, jestli byl vedoucí propuštěn nebo zda došlo k jiné dohodě.

V Královském Poříčí byla už 3. dubna v praxi vyzkoušena i stávka jako forma politického nátlaku na zaměstnavatele, když 650 sociálně demokratických horníků organizovaných v odborech odmítlo pracovat s nacionálními socialisty. To byl ale jen začátek. Stávka se rozšířila na celý falknovský, loketský a karlovarský revír, přičemž stávkujících bylo už 1100. Desátého se situace urovnala, když se 18 problémových horníků zavázalo vrátit do sociálně demokratických odborů.

O čtyři dny později ale vypukly demonstrace pro změnu v Lokti, kde členové konzumního spolku místní porcelánky demonstrovali pod vedením sociálních demokratů Aloise Tschinkla a Franze Grundla ve městě a před okresním hejtmanstvím proti diskriminaci dělnických konzumů ze strany státních zásobovacích složek. Odbory ale stávku ignorovaly a ještě téhož dne byla obnovena práce. O potravinové krizi, která v tomto měsíci vypukla, svědčí i shromáždění 200 osob před radnicí v Horním Slavkově proti nedostatku mouky a brambor a stávka v Bukovanech a Katzengiebelu 26. až 27. dubna kvůli nedostatku chleba. A 20. května, opět v problémovém Grassetu, kvůli vydávání pouze polovičního přídělu chleba. Tato stávka a na ni navazující se vlekly až do počátku příštího měsíce, kdy byly tyto spory urovnány, to už ale vypukla stávka všeobecná v celých okresech loketském, falknovském, kraslickém, karlovarském a nejdeckém, takže práce nastoupena nebyla. Důvodem bylo zásobování, které se přes všechny snahy stále nezlepšovalo, a do zmiňovaných okresů prý již pět týdnů nebyla dodávána mouka. Po poradě stranických důvěrníků v Chodově 30. května byla vyslána deputace do Prahy, která měla dohodnout nápravu. Protože ale slíbených 12 vagónů mouky denně vláda nedodala, bylo rozhodnuto od. 6. června zahájit generální stávku, ze které byli vyloučeni jen pracovníci nezbytní pro chod zásobování, jako železničáři, pracovníci dopravy a potravinářství, a také obsluhy vodních čerpadel a podobných strojů na dolech, bez kterých hrozilo poškození zařízení. V případě nesplnění požadavků ale měli vstoupit do stávky i železničáři a poštovní zaměstnanci. Protože tato stávka byla organizována místní sociálně demokratickou organizací, v čele stávkového výboru stál poslanec a zástupce odborů Franz Palme, zastupovaný Eugenem de Witte, a stranický deník Volkwille převzal úlohu stávkového informačního listu stávkového výboru. V rámci této generální stávky například 7. června v Kraslicích pochodovalo 7000 osob, ale nakonec nedošlo k žádným větším nepokojům a desátého byla situace urovnána. Vláda totiž přislíbila dodat plné dávky chleba a mouky na čtyři týdny a také zajistit dovoz brambor ze Slovenska a dalších potravin ze zahraničí.

To byla poslední, i když zároveň největší stávka kvůli hladu. Později, jako například od 9. do 27. srpna v Hamrech a 20. srpna v Novém Sedle, případně v kraslické továrně na hudební nástroje na počátku prosince, byly zahájeny již jen kvůli mzdovým důvodům. Místo hladových demonstrací zaujaly spory spíše politické, kdy dělníci často využívali své organizovanosti k prosazování podobných požadavků, jako během červencové božičanské stávky nebo v dubnu v Královském Poříčí.

Radikalizace

Šel obuškem na ně,
na jejich pelechy, tvrze a banky,
dost jsme řečnili planě,
dost dlouho uctívali jejich svatostánky,
teď tedy na ně!,
a kde obušek nestačil,
kulomet rozezpíval
a bil,
zkuste to na své kůži, nastavte tvář,
obraťte kapsy,
teď sólo má rebel a proletář
Max Hölz
(S. K. Neumann, Rudé zpěvy)

Vzhledem k událostem válečných let, hospodářským problémům i zkušenostem mnoha navrátivších se vojáků získala v kraji jistou oblibu krajní levice. V této době ovšem neměla ještě žádný podstatný vliv a krajské vedení sociální demokracie v Karlových Varech bylo krajním myšlenkám nepřátelské. Na podzim roku 1918 sice i Eugen de Witte mluvil o „našich soudruzích pod vedením Lenina“, ale spíše jako o ideálu, ne jako o skutečné politice hodné následování. Vzorem zůstával austromarxismus a sociálně demokratická vláda v Německu. Určité rozpolcení mezi odporem k použitým metodám a obdivem k odhodlání bolševiků prosazovat socialistické ideje naznačuje článek, reagující na nedávnou smrt předáků německého revolučního hnutí Spartakus.

Není asi žádný proletář, v jehož srdci by nebylo rozhořčení a odpor k hnusnému zločinu, spáchaném v Berlíně na Rose Luxemburgové a Karlu Liebknechtovi. Také my, sociální demokraté, přestože nesouhlasíme s metodami, ale s cíli Spartakovců, odsuzujeme bestiální vraždu těchto dvou. … Také Rosa Luxemburgová a Karl Liebknecht sáhli po zbrani, aby dosáhli svého cíle; vybrali si jako metodu boje krvavou občanskou válku a vedli ozbrojeného dělníka proti dělníkovi.“ (Volkswille, č. 20, 25. 1. 1920)

Idealistický postoj přetrvával ve vztahu k sovětskému Rusku, které bylo líčeno jako mírumilovná země, obklíčená nepřáteli a vystavená nepřátelské propagandě. Podobně byl se směsí sympatií a odporu líčen komunistický režim v Maďarsku, zprávy se ale soustředily hlavně na „bílý teror proti maďarskému dělnictvu“. I opatrné formulace poměrně umírněného sociálně demokratického listu a příležitostné zmínky o třídním boji však stačily jeho odpůrcům v měšťanských listech, aby mohli konkurenční stranu prohlásit za hlasatele násilí, což se před volbami vždy hodilo.

Hölz
Max Hölz

K nezvyklé události, která ale potvrzovala obavy německých středních vrstev ze sílícího komunistického hnutí, došlo v dubnu 1920. Tehdy se na saské straně hranic, v těsné blízkosti Kraslic, objevil německý komunistický vůdce Max Hölz a jeho skupina. Usadil se v saském městečku Klingenthal, kde měl po místních továrnících požadovat výkupné ve výši jednoho milionu marek. Kvůli pronásledování jednotkami Reichswehru (údajně šlo o celkem 40 praporů), požadoval 12. dubna na kraslickém okresním hejtmanství povolení k překročení československé hranice. To mu samozřejmě uděleno nebylo a ještě dvanáctého byl českým četnictvem na silnici do příhraniční vísky Markhausenu zatčen jeho společník Rasch, podezřelý ze záměru rozvíjet komunistickou propagandu v pohraničí. Ve Falknově proto také došlo k posílení vojenské posádky dělostřeleckým oddílem. Obyvatelstvo sice zůstalo klidné, ovšem okamžitě začaly krajem o Hölzovi kolovat různé historky. Dne 19. dubna se dokonce Hölz, tísněný Reichswehrem, rozhodl překročit hranice a s osmi vozy a čtyřiceti muži přijel do Markhausenu, odkud se sice brzy vrátil do Saska, ale dvě auta a deset mužů na nich pokračovala v cestě původním směrem až do Kraslic, kde byli komunisté místním četnictvem odzbrojeni a zatčeni. Bez aut a zbraní je pak 11. května místní vojenské velitelství vrátilo do Klingenthalu a 12. května do Kraslic dorazil prapor 35. pěšího pluku, prapor domobrany a 72 četníků z Prahy pro případ, že by Hölz zamýšlel návštěvu opakovat. To se ale už nestalo. V roce 1921 byl Hölz po křivém obvinění uvězněn na doživotí, ale po zásahu mnoha osobností, jako Martina Bubera, bratrů Mannových a Einsteina, byl jeho případ přezkoumán a byl v roce 1927 propuštěn. O rok později odjel na Stalinovo pozvání do SSSR, aby se v roce 1933 za nejasných okolností utopil v řece poblíž města Gorkého.

Hölzův leták
Leták rozšiřovaný Hölzem při obsazení města Halle v roce 1919

Volkswille v této době zvyšující se aktivity komunistických agitátorů v českém pohraničí nakonec uznaly, že komunisté začínají získávat převahu v některých okresních organizacích, například na Jáchymovsku a Chomutovsku, kde pravděpodobně bude nutno vytvořit organizace nové, čistě sociálně demokratické. Až na Liberecko však prý německé dělnictvo stojí pevně za sociální demokracií a německé komunisty dokonce označují za třídní zrádce. Obnova stranické organizace na Jáchymovsku začala vzápětí a podle novinových prohlášení získala strana dokonce více členů, než měla před komunistickou odlukou. Navzdory umírněnému smýšlení místních socialistických předáků a vlivu Volkswille komunismus ale své obdivovatele i na Loketsku, Falknovsku a Kraslicku měl a sílící radikalizace uvnitř sociální demokracie vedla ke vzniku prvních mládežnických organizací „podle sovětského vzoru“. Ještě na podzim 1920 byla ustavena místní organizace v Jindřichovicích a do dubna 1921 vznikly komunistické buňky i v Lokti, Chodově, Novém Sedle (počátkem února), Kraslicích, Kynšperku (27. února), Citicích, Dolním Rychnově, Doglasgrünu, Gossengrünu, Smolnici i jinde. Ještě 20. února se na výroční schůzi jindřichovické sociální demokracie dostavil i komunistický agitátor Johann Tryzubsky, který způsobil naprostý rozkol a se kterým pak odešla část účastníků. Na konci února došlo také k pokusu komunistů ovládnout stranickou organizaci na Falknovsku a definitivním výsledkem rozporů uvnitř strany byla konference německé sociálně demokratické levice karlovarského kraje, která se konala 20. března 1921 v Drahovicích. Na této konferenci byly přijaty podmínky pro vstup do Komunistické internacionály a byla vytvořena Komunistická strana pro západní Čechy. Ve výše zmíněných obcích pak následovalo vytvoření místní organizace, přičemž první vznikla 1. dubna v Dvorech a následovaly organizace v Božíčanech a Kryrech, obě založené 22. dubna 1921. Je zajímavé, že o těchto událostech nejvíce informuje list Volkswille, zatímco listy pravicové orientace vesměs nechávají vznik komunistických organizací bez povšimnutí a soustředí se místo toho např. na komunistické nepokoje v Německu, ale o velkých akcích a schůzích, pořádaných komunistickou stranou, se nezmiňují obvykle ani Volkswille samotné. Tak byl ignorován vznik chodovské místní organizace, založené 1. dubna 1921, i velké shromáždění, konající se 7. srpna v sále Střelnice ve Falknově. Vyvrcholením místní snahy o vznik komunistické strany pak bylo sloučení Komunistické strany pro západní Čechy s jednotnou KSČ a vytvoření organizační oblasti VIII. Karlovy Vary. KSČ tak byla jedinou mnohonárodnostní stranou, která v kraji v poválečném období působila, byť její české vedení navzdory rozhodnutí Třetí internacionály sloučení s německými komunisty vědomě oddalovalo.

Obyvatelstvo soudního okresu Falknov
Obce soudního okresu Falknov a jejich obyvatelstvo podle sčítání lidu r. 1921

Pokusem o zvrácení vzrůstající podpory komunismu byla kampaň, kterou zahájily Volkswille v září 1921 proti jednomu z předních komunistických agitátorů nejen v kraji, již zmíněnému Johannu Tryzubskymu, který byl obviněn z organizace loupežné vraždy. Dne 16. července 1921 byl v jednom ze tří center hnutí, Chodově, přepaden a o 24 000 korun na výplaty oloupen úředník dolu Karoli Johann Flauger, který druhý den zemřel na následky zranění. Až 8. září 1921 ale na titulním listu Volkswille vyšel článek, který přímo obviňoval Tryzubskyho a další členy komunistické strany z přípravy tohoto útoku, jehož pachatelé byli brzy po činu odhaleni. Šlo o aktivní komunisty, Slavonce Dinka Herman-Ivanova a německého občana Alfreda Müllera. O procesu s Tryzubskym pak ve Volkswille vycházely pravidelně články po zbytek září. Zatímco obvinění proti ostatním komunistickým funkcionářům byla stažena, Johann Tryzubsky byl po dvouletém procesu prohlášen za duševně chorého a umístěn do léčebny v Dobřanech. Na základě pouhých tiskových informací bohužel nelze určit, zda se Tryzubsky na přípravě přepadení skutečně podílel a do jaké míry šlo o akci komunistů a do jaké míry o akci jednotlivců, kteří byli komunisty. Sekundární zdroje, psané z komunistického pohledu, jsou v tomto případě samozřejmě nedůvěryhodné a dobové novinové informace mají spíše bulvární nádech, poháněný snahou přiživit se na kauze významného místního politika.

Národnostní složení obyvatelstva a obavy z počešťování

Počátkem roku 1921 proběhlo ve všech okresech země sčítání lidu, zařazeny měly být všechny osoby, které se měly nacházet na československém území. Volkswille v rámci příprav na tuto událost vytiskly i vzorový formulář s vzorovými údaji a upozorněním, že 15. února bude při tomto sčítání zjišťována i národnost, nejen státní příslušnost. Snažily se tak zabránit možným omylům, které by připravily německou menšinu o některé příslušníky a mohly tak podpořit čísla, dosud uváděná československou vládou. Československý ministr zahraničí dr. Edvard Beneš totiž v minulosti několikrát zdůraznil, že ve skutečnosti na československém území nežije deklarovaných 3,5 milionu Němců, ale o milion méně, což prý dokáže spravedlivé sčítání lidu. Tato informace vycházela z odhadů českých úřadů, ale samozřejmě vyvolala u německého tisku bouři nevole a nyní i toto varování před lajdáctvím při vyplňování. Ještě v roce 1930 žilo ve falknovském okrese z celkem 61 629 obyvatel 56 858 Němců, a k tomu 989 „cizozemců“, což byli v naprosté většině říšští Němci. V okrese loketském z 39 968 obyvatel bylo 38 550 Němců a v kraslickém dokonce bylo z 38 330 obyvatel pouhých 401 Čech, a to i poté, co se do pohraničí přistěhovali čeští četníci, železničáři a poštovní personál. Údaje prvního sčítání lidu v ČSR jsou pro porovnání v příloze. Tato čísla dokazují nepravdivost informací dr. Beneše, ovšem na druhou stranu mluví proti obviňováním československé vlády ze strany německého tisku, že se cílevědomě snaží o počeštění pohraničí. Jedinou další možností je totální "počešťovací neschopnost" českých institucí.

Obyvatelstvo soudního okresu Loket
Obce soudního okresu Loket a jejich obyvatelstvo podle sčítání lidu r. 1921

Česká vláda byla z počešťování „uzavřeného českoněmeckého jazykového prostoru“ Němci obviňována už od doby obsazení pohraničí čs. vojskem. V roce 1919 prý československé úřady při přebírání péče o německé nezaměstnané často nabízely výhodnou práci - ale mimo Deutschböhmen. Mnoho německých dělníků již tak mělo odejít. Do německých oblastí pak mají být usazováni Češi, kteří se vrátili z USA. „Již na jaře se ze Spojených států vrátilo asi 80 000 Čechů, kteří byli usazeni do německé oblasti.“ Nikde ovšem není řečeno, kam přesně měli být usazeni, tak velké množství lidí by přitom muselo být velice snadné vysledovat. Očividně jde jen o nepodloženou domněnku či přímo záměrnou mystifikaci.

V únoru 1920 jeden z komentátorů Elbogener Zeitung viděl situaci mnohem ostřeji. „Češi obdrželi mírovými smlouvami z Versailles a St. Germain tolik země a lidí, co si jen přáli. Ovšem raději by byli, kdyby také všechna území, která jim byla přiřčena, byla obydlena jen jejich příslušníky. Protože se ale příhodně nemohly vybít všechny ostatní národnosti, Němci, Maďaři, Poláci, Rusíni, Slováci a ostatní plemena, ponechaly se tam, kde byli a bylo jim nařízeno, aby uznali český panský národ. Tyto ostatní národy doufali Češi do jednoho násilím a lstí poslovanštit. Nenáviděnému a opovrhovanému kmeni Němců uvnitř českých hranic se muselo dostat náležitého odněmčení. Prostředek k tomu si pánové v Praze dávno udělali, především zbavením politických práv a hospodářským zničením německého obyvatelstva.“ Je zajímavé, že toto „práv zbavené německé obyvatelstvo pohraničí“ mělo několik velice aktivních poslanců, které svou agitací pomáhaly zvolit i zmiňované Elbogener Zeitung.

Jedním ze zmiňovaných prostředků odněmčování mělo být zakládání českých menšinových škol v pohraničí, pro které vytvořil příznivé podmínky vznik RČS dostatečnou podporou ústředními úřady. V řadě obcí se začalo připravovat zřízení české menšinové školy, ovšem proti tomu se tvrdě postavili němečtí nacionalisté a také někteří zaměstnavatelé a obecní zastupitelstva. Stejně jako za předchozího režimu bylo rodičům, kteří chtěli poslat své děti do menšinové školy, vyhrožováno propuštěním z práce a obce odmítaly poskytnout potřebné prostory. Největší odpor se projevoval na Kraslicku, jež se považovalo za tradiční baštu němectví. Problémem byl i nedostatek učitelských sil. Přesto však v září 1919 začalo české vyučování v Bukovanech a Haberspirku, v průběhu školního roku pak ještě v Novém Sedle, Citicích, Svatavě, Haselbachu, Horách u Oloví a Lipnici, kde ale bylo na jaře 1920 pro nedostatek českých učitelů zrušeno. V okresních městech samých ale vznikly menšinové školy až později - ve Falknově roku 1922, v Lokti 1925 a Kraslicích 1927. Ve Falknově měla být přitom škola otevřena již v roce 1919, ale pro velký odpor tento plán nevyšel. Při zřizování škol vyvíjely velkou aktivitu místní odbory Národní jednoty severočeské, jejíž vnitrozemské odbory později přejímaly i patronaci nad jednotlivými školami. Ochranitelkou české školy v Lokti tak byla Národní jednota severočeská v Rokycanech. Všechny tyto školy byly národní, první měšťanská vznikla až v roce 1924 ve Falknově.

Obyvatelstvo soudního okresu Kraslice
Obce soudního okresu Kraslice a jejich obyvatelstvo podle sčítání lidu r. 1921

Zároveň se vznikem prvních českých škol začaly různé spolky s organizací kurzů českého jazyka pro dospělé. Nešlo vždy o spolky české, ale například v Chodově zorganizovala tříměsíční kurz pro dělníky místní sociálně demokratická organizace. Důvodem bylo obvykle zavádění češtiny jako služební řeči v některých podnicích, například na Buštěhradské dráze, a snaha zabránit propuštění kvůli neznalosti jazyka.

Velké problémy způsobily také odvody do československého vojska. Když začaly 14. srpna 1920 odvody v Kraslicích, dostavily se pouze tři osoby. Ostatní branci se shromáždili u hostince „Německý dům“ a táhli městem před okresní hejtmanství, kde se nakonec rozešli, a někteří potom obcházeli po továrnách a vyzývali k zastavení práce. O dva dny později ale nastoupili k odvodu všichni. V říjnu vypukly nepokoje kvůli událostem v Chebu, kde narukovaní nováčci, nespokojení s ubytováním a stravou, vyvolali střety s hlídkami, načež se nepokoje rozšířily po městě a zapojilo se i obyvatelstvo. Viníkem měl být údajně nacionální poslanec Kallina a jeho agitace. O den později, 15. října, na jejich podporu vypukly stávky v už tak problémových dolech v Královském Poříčí a Grassetu na Falknovsku a v Grünlasu a Starém Sedle na Loketsku. S utišením Chebu se ale situace 17. října zklidnila i zde. Jak bylo zmíněno v úvodu této kapitoly, obavy ze snahy o počeštění širokých vrstev německého obyvatelstva se ukázaly liché, neboť i v roce 1930 si udržely původní sílu.

Konec

Prameny a literatura:
Elbogener Zeitung, Loket: Richard Zinner, ročník 1918-1921
Falkenauer Tagblatt, Falknov: Gustav Kraus, ročník 1918, 1919, 1921
Národní listy, Praha: Julius Grégr, ročník 1918, 1919
Volkswille, Sokolov: František Lill, Karlovy Vary: Oswald Hillebrand a Dominik Löw, ročník 1918-1921
Augustin, Milan. 4. a 5. březen 1919 v Karlových Varech. In Historický sborník Karlovarska I. Státní okresní archiv v Karlových Varech, 1993.
Brügel, Johann Wolfgang. Češi a Němci 1818-1938. 1. vyd. Praha: Academia, 2006.
Cajthaml, František. Sláva a pád provincie Deutschböhmen. Ústí n. L.: Nakl. O. J. Bukač, 1924.
Faltys, Antonín. Počáteční boje KSČ na Karlovarsku, boj o vytvoření jednotné fronty pracujícího lidu. In Historický sborník Karlovarska, Karlovy Vary: Obor kultury rady KNV, 1955
Faltys, Antonín. Vznik Československého státu a Chebsko. In Minulostí Západočeského kraje VI, Plzeň: Západočeské nakladatelství, 1968.
Faltys, Antonín. Vznik Československého státu a Karlovy Vary. Okresní kulturní středisko Karlovy Vary, 1986.
Fidler, Jan; Sluka, Václav. Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920-1938, 1. vyd. Praha: Libri, 2006.
Jáchymovský, Vladislav. 600 let města Kraslic, 1. vyd. Městský národní výbor v Kraslicích, 1970.
Jakš, Alfred. Karlovarsko na předělu dvou epoch 1917 – 1921, 1. vyd. Plzeň: Krajské nakladatelství, 1962.
Kárník, Zdeněk. České země v éře První republiky (1918-1938). Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929), 1. vyd. Praha: Libri, 2000.
Klíma, Arnošt. Češi a Němci v revoluci 1848-1849, 2. vyd. Praha: Nebesa, 1994.
Matějíček, Luděk. Chebská křídla, 1. vyd. Cheb: Svět křídel, 2006.
Peroutka, Ferdinand. Budování státu I., 1918-1919, 3. vydání. Lidové noviny, Praha 1991.
Peroutka, Ferdinand. Budování státu II., 1919, 3. vydání, Praha: Lidové noviny, 1991.
Peroutka, Ferdinand. Budování státu III., 1920, 3. vydání. Praha: Lidové noviny, 1991.
Peroutka, Ferdinand. Budování státu IV., 1921-1922, 3. vydání. Praha: Lidové noviny, 1991.
Prokop V. a kol. Z historie dělnického a komunistického hnutí na Sokolovsku, Sokolov: Dům politické výchovy okresního výboru Komunistické strany Československa, 1978.
Prokop, Vladimír. Kapitoly z dějin Sokolovska, 1. vyd. Okresní muzeum Sokolov, 1994.
Prokop, Vladimír. Sokolov. Z dějin města a jeho škol, 1. vyd. Městský úřad Sokolov, 1994.
Rajlich, Jiří, Sehnal, Jiří. Československé letectvo 1918-1924, Kolínské noviny 1992.
Rajlich, Jiří, Sehnal, Jiří. Vzduch je naše moře. Československé letectví 1918-1939, Praha: Naše vojsko 1993.
Souhrnná týdenní hlášení zemské správy politické v Praze o situaci v Čechách 1919-1920, 1. vyd. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1959.
Statistický lexikon obcí v zemi České. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1934.
Statistický lexikon obcí v republice Československé, I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924.
Vlasák, Vladimír. Dějiny Chodova, 1. vyd. Městský úřad Chodov 1994.
http://de.wikipedia.org/wiki/Max_Hölz
http://freepages.genealogy.rootsweb.ancestry.com/~nolenancestry/page2.html
http://hamelika.webz.cz/h98-10.htm
http://hamelika.wz.cz/h01-09.htm
http://sokolovsky.denik.cz/zpravy_region/tabor20090723.htm
http://vztlak.net/Profily-a-testy/Historie-Retro/Akce-Cheb
http://www.archive.org/details/americanreliefad00amer
http://www.fes.de/archiv/adsd_neu/inhalt/stichwort/seliger-gemeinde.htm
http://www.letistecheb.cz/historie.html
http://www.ostdeutsche-biographie.de/lodgru02.htm
http://www.manesova.cz/2-trida/229/
https://www.afundgrube.at/index.php?cPath=2_232_232007_232127&osCsid=2f2215f68dce225794f7f44bedba4a1e




 
Autor : Richard Aubrecht / Aubi 🕔08.10.2009 📕23.945

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře