Sokolovsko a vznik ČSR 1918-1921, část 4.

Autor : Richard Aubrecht / Aubi 🕔08.10.2009 📕9.337

Zásobování a hospodářská krize

Stále vázlo zásobování. Velké problémy byly hlavně v únoru, což vyprovokovalo řadu demonstrací a stávek. Ještě v březnu byly opět snižovány příděly chleba a mouky a všichni doufali, že zásoby vydrží do žní. Už tak skromné příděly navíc často nedorazily vůbec, protože byl nedostatek železničních vozů a tratě z Terstu, odkud byla vožena nakoupená mouka, byly často poškozené. Podle německého nacionalistického tisku samozřejmě za všechny potíže mohla pražská vláda.

„Stojíme zase jednou hluboko v zásobovací krizi, která nastoupila akutněji než v dřívějších letech a krátce po sklizni. Ve všech oblastech a ve všem zboží nastal takový nedostatek, že obyvatelstvo již téměř více nesnese a potraviny jako tuk, maso a podobně z obchodů úplně zmizely. K mání jsou kromě tresek jen řepa a kyselé zelí.". … Zásobovací politika nové republiky byla vybudována na rychlé a kvapné pomoci Dohody, a když tato odepřela potraviny dodat včas, způsobilo to zásobovací krizi mnohem horší, než kdy dříve…. Rychlá doprava potravin závisí na dopravních prostředcích a uhlí. Nejkratší a nejpohodlnější cesta přes Hamburk je zahrazena blokádou a kvůli pokrytí potravinového deficitu v československém státě musí proto být použita 1150 kilometrů dlouhá trať přímo z Terstu.“ (Falkenauer Tagblatt, č. 57, 11. 3. 1919)

Za krizi ale neměla být odpovědna jen neschopnost vlády, ale přímo úmysl. Za tím, že vinou organizačních i jiných problémů, kvůli kterým měly některé dodávky zpoždění, a ve snižování přídělů, protože už skoro nebylo co přidělovat, byla viděna snaha hospodářsky zničit německé pohraničí. Podle těchto zpráv jako by ve vnitrozemí žádné problémy nebyly a jen německá menšina byla stíhána takto vyjádřenou nenávistí pražské vlády.

„Brambory jsou k dostání buď jen na černém trhu za hrozné ceny, nebo pro členy českého konzumního spolku, anebo - což je asi to nejhroznější - za sebeprodavačský podpis na přiznání se k českému státu. Podobně je to i se zásobením masem… Při tom každodenně německé obyvatelstvo vidí, že pro příslušníky české menšiny jsou vydávány zvláštní potraviny a přilepšení… Všechny zásoby, které byly uskladněny ve vojenských skladech Deutschböhmen, byly ihned po obsazení odvezeny. Českoněmeckým rolníkům jsou zabaveny zásoby a uloženy povinné dodávky, které nemohou splnit.“ (Falkenauer Tagblatt, č. 85, 12. 4. 1919)

Podobné názory se ozývaly dokonce i v socialistickém tisku, podle kterého základem pražské politiky zásobování pohraničí je heslo „papír místo chleba“ a německé oblasti slouží jako rezerva pro případ nedostatku ve vnitrozemí.

Velkým problémem byl černý obchod a nepoctivost některých úředníků, kteří se obohacovali na jim svěřených zásobách. 23. dubna vyšel článek, který popisuje odhalení rozvětvené sítě šmelinářů, která měla své členy a kontakty i na pražských úřadech a mezi železničními zaměstnanci. Jistý František Steinbach, který měl komplice u dráhy a ve Válečném zásobovacím ústavu v Praze, podloudně rozprodal tři vagony brambor, za které měl utržit 59 009 korun. Případů takového rozsahu snad nebylo mnoho, v každém případě ale velmi poškozovaly pověst centrálních úřadů a napomáhaly zvěstem o tom, že jde o součást cílené kampaně na zlomení odporu Němců v pohraničí.

Zásobovací problémy ale vznikaly i jinak, lajdáckou prací místních úřadů, která černému obchodu často nahrávala. V Kaceřově třeba velké potíže způsobil výbor pro zásobování, respektive jeho neexistence. Výbor byl sice jmenován, ale ve skutečnosti neexistoval a vše za něj rozhodoval jeho tajemník. Ten se snažil ze své pozice něco vytěžit i pro sebe, takže například ještě v roce 1918, když bylo obci falknovským zásobovacím oddělením přiděleno máslo a slanina, nebyly vůbec rozděleny mezi lidi a zmizely. Podobně z obci přidělených brambor, celkem 21 135 kg, jich byla obyvatelstvu rozdělena jen třetina, zatímco zbytek byl zaknihován jako shnilý nebo prostě ztracený. Patrně ale skončil na černém trhu. Sázecí brambory, které obdržel na jaře 1918 za cenu 24,50 K za 100 kg, rozprodal nejen zemědělcům, ale i dělníkům, a to za rovných padesát korun za 100 kg. Přestože mnozí si stěžovali na příliš vysokou cenu a požadovali nazpět přeplatek, ten jim vrácen nikdy nebyl. V září 1918 byl tento tajemník zbaven svého místa zapisovatele zásobovacího výboru okresním hejtmanstvím, ale vedl úřad i nadále. 22. dubna 1919 byl nakonec vytvořen skutečný zásobovací výbor, ale ten v podstatě nemohl začít pracovat, protože účetní knihy byly nejenom nepřehledné, ale často přepisované, škrtané a vymazávané, takže prý vypadaly jako sešit na čmárání. Výbor proto tyto knihy samozřejmě odmítl převzít.


Karlovy Vary na počátku 20. století. V popředí lázně, blok domů za nimi jsou lázně vojenské

Problémy působily i někdy zmatené zprávy z Prahy. V listopadu vyděsila obyvatele nejen kraje zpráva, že budou prováděny konfiskace másla, mléka a tuku zemědělcům, protože byl zrušen volný obchod s nimi. Po dotazech na příslušná místa ale bylo zjištěno, že konfiskace mají pouze zajistit potřebné množství potravin pro nemocnice a obecně prospěšné organizace a jinak jsou tyto potraviny stále volně obchodovatelné. Zprávu prý rozšířily Lidové noviny, ty jí ale měly dostat od ČTK. Žně situaci v zásobování poněkud zlepšily, ale ne nadlouho.

„Žádná mouka. Falknovský okres nemá tento týden k rozdělení opět ani hrst mouky. Ani v sousedních okresech to není lepší. Přitom jsme měli dobrou sklizeň. Ale pánové velkoagrárníci ve spojení s ústřednami nechali potraviny zmizet na černém trhu a vláda se svými úřady sedí u zeleného stolu a vyrábí zákony a propočty, kterými se baví lichvářská chátra.“ (Falkenauer Tagblatt, č. 278, 3. 12. 1919)

Také tento druh zpráv se objevoval poměrně pravidelně, byť obvykle nebyly psány v tak zoufalém tónu. Zásobovací problémy se již naštěstí nikdy nedostaly na úroveň podzimu 1918 a jeho rabování ve Falknově či Jindřichovicích a také i díky lépe fungující státní správě nikdy nepřerostlo od demonstrací v násilné akce. A to navzdory tomu, že lajdácká práce i zlý úmysl na jiných úřadech, v klidné době přehlédnutelné, se nyní stávaly málem roznětkou nových problémů, postihujících tisíce lidí.

Stávky a demonstrace v roce 1919

Nezměněná tíživá hospodářská situace regionu se projevovala nejen ve výzvách tisku, ale samozřejmě také nabyla konkrétní podoby v řadě akcí, ať už organizovaných, nebo vzniklých živelně. Velmi časté byly demonstrace a stávky kvůli váznoucí aprovizaci, vysokým cenám a snižování dávek. Na zasedání okresní hospodářské rady, která se konala 22. ledna, bylo mezi zástupci okresní sociálně demokratické organizace a předsedou Wesselym dohodnuto, že bude odeslána depeše, kterou bude upozorněn předseda vlády na zoufalý stav okresu, bude zrušena válečná kuchyně, která stejně neměla dostatečné příděly pro řádný provoz, vznikne komise pro kontrolu cen a podle pokynů ministerstva pro zásobování budou zavedeny pevné ceny. Už 27. ledna 1919 se ale na Loketsku konala živelná demonstrace na 2000 osob na protest proti nedostatku potravin a o den později pak začala v Lokti a Svatavě stávka asi 4000 horníků. Shromáždění před budovou hejtmanství v Lokti si pak vynutilo telefonický požadavek ministerstvu zásobování na urychlenou pomoc a od hejtmana tvrdší postih nedodržování cen a zřízení komise z dělníků, která měla kontrolovat správnost zásobování. Požadováno bylo také okamžité odstoupení nynějšího zásobovacího komisaře Josefa Heinzla ze Stelzengrünu. K pozdvižení měla přispět také pověst, že se do svého úřadu má vrátit bývalý okresní hejtman Peter Heider, vypuzený v listopadu 1918 vojenskou radou. Stávkový výbor poslal své zástupce do Prahy, aby dohodl splnění jejich požadavků. Pod podmínkou, že bude provedena náprava, pak byla 3. února znovu zahájena práce.

Podobná stávka proběhla na Falknovsku hned ve dvaceti dolech od 30. ledna do 3. února 1919, v pěti dolech 6. a 7. února, v Novém Sedle, Lipnici a Grünlasu (dnes Loučky) 10. února, v Bukovanech od 4. do 11. března, v Schönfeldu 11. - 12. března, 28. až 31. března v Dolním Rychnově. Pak se situace poněkud zklidnila, další stávka horníků kvůli špatnému zásobování se konala ve Svatavě až 21. až 24. června, v červenci pak patnáctého v Haselbachu a osmnáctého v Lomnici. Poté se zase začaly stávky objevovat častěji, neboť jak stojí v Souhrnných týdenních hlášeních prezidia zemské správy politické, „podniky nemohou s ohledem na zastavení opatřování potravin kompensací za uhlí poskytovati častější přídavky horníkům na přilepšenou.“ Další stávka také byla už 28. července a přes tři tisíce osob z devíti dolů stávkovalo i od 19. do 25. srpna.

Kaolínka
Kaolínka ve Wintersgrünu, cca 1920

Je zajímavé, že stávkovali horníci spíše na Falknovsku, Loketsko s podobným množstvím průmyslu zůstávalo klidné. To se změnilo 5. září, kdy zastavili práci v kaolínce ve Wintersgrünu (Vintířově), a 15. září horníci v Lokti. 31. října se zapojilo i dosud klidné spíše zemědělské Kraslicko. V Kraslicích demonstrovalo asi 1200 dělníků kvůli špatnému zásobování. 13. listopadu se konala jednodenní stávka opět na Falknovsku, a to v Haberspirku a Bukovanech. Počátkem prosince začala stávka v Haselbachu kvůli přídělům deputátního uhlí, o dva dny později třídenní stávka v Královském Poříčí proti nestejnoměrnému rozdělování potravin. Ovšem daleko největší stávka vypukla 11. prosince na devíti dolech, odkud se o den později rozšířila po celém území Falknovska, Loketska a Karlovarska. Důvodem byla přídavková mouka, která byla zadržena devátého. Schůze hornických důvěrníků, na které byli přítomni také zástupci ministerstva výživy, ze všech tří okresů ovšem dohodla, že bude nastoupena práce již třináctého a čtrnáctého se podle zpráv pracovalo všude normálně, protože požadovaná mouka byla sehnána. Byla to již poslední stávka, která se v roce 1919 odehrála.

Přes problémy se zásobováním a časté stávky se ale revír znatelně vzpamatovával. Na Falknovsku bylo v listopadu 1919 vytěženo 16 200 vagónů uhlí a předtím v září dokonce 17 500 vagónů. V září se totiž podařil rekord a těžba se dostala na 106 % průměru roku 1918. Výsledkem bylo 40 000 tun uhlí a revír se dostal na 94 % své předválečné úrovně. Situace horníků se také pravděpodobně postupně začala lepšit, protože navzdory tomu, že byly stávky i v příštím roce poměrně časté, ubylo stávek kvůli zásobování a začaly se objevovat spíše přerušení práce kvůli platovým sporům a akce solidarity s propuštěnými spolupracovníky.

Rok 1920 a parlamentní volby

Přestože asi od poloviny roku 1919 se začaly německé oblasti smiřovat s tím, že jsou součástí Československa, rozhodně z toho nebyly nijak nadšené. V článku vydaném 5. ledna bilancovaly Elbogener Zeitung nad uplynulým rokem:

„Je-li pravdou, že rok 1918 byl rokem osvobození z těžké válečné nouze, rokem osvobození od zastaralých názorů a zřízení, pak asi lze nazývat rok 1919 prvním rokem svobody. Tato svoboda přišla takřka přes noc, ale po celý rok byla příležitost si ji všemi směry vychutnat… 1919! Tento rok nebyl navzdory vnějšímu zdání vůbec šťastný. Co přinesl? Konečný mír? Ano, tak se zdá, alespoň z jedné strany. Ve skutečnosti ale byly v tomto roce položeny jen základní kameny a zárodky nových myšlenek na pomstu a válku. Jsou zakotveny v potupných smlouvách z Versailles a St. Germain, jejichž kletba se projevuje v řetězci pokračujícího utlačování a nakonec musí s dvojitou vahou dopadnout na své tvůrce a jejich poddané.“

Jako náhrada za v roce 1918 vytvořené revoluční Národní shromáždění, kam byly mandáty jednotlivých stran rozděleny podle výsledků voleb v roce 1911, měl být vytvořen dvoukomorový parlament a volby do něj se měly konat v první polovině roku 1920. Většina německých politických stran se postupně rozhodla účastnit se voleb, do československého parlamentu také vstoupit a za své názory bojovat na jeho půdě, a to ať už šlo o strany ochotnější k dohodě s českou stranou, jako německé sociální demokraty nebo Bund der Landwirte, nebo negativistické strany jako DNSAP a Lodgmanovu Deutsche Nationalpartei. Ve svém prvním novoročním čísle již berou Volkswille účast německých sociálních demokratů ve volbách do československého parlamentu jako fakt a vyzívají své spolustraníky k organizování volebních komisí. Německé měšťanské strany začaly s přípravami, které podobně jako před volbami obecními zahrnovaly hlavně snahu o sjednocení a společný postup všech německých stran. Takto do Lodgmanovy nové strany, Německé strany národní, vplynuly strana Všeněmecká, Národně demokratická, Německá strana radikální, Německá strana lidová, „superstrana“ vytvořená pro obecní volby Českoněmecká strana jednoty, Německá strana stavovská, Německá strana menšin a další lokální strany, hospodářské spolky a odborové organizace. Kraj 6 stranické organizace, Karlovy Vary, zahrnoval soudní okresy Bochov, Loket, Falknov, Kraslice, Jáchymov, Karlovy Vary, Žlutice, Nejdek, Bečov, Horní Blatná a Teplá.

Ještě v lednu byla zahájena velká kampaň. Snad v každém čísle Elbogener Zeitung byl alespoň jeden článek, který vyzýval německé voliče, aby podpořili tuto stranu. Jejich tvůrci obvykle volili takové výrazy, které naznačovaly, že československá vláda má být rozhodně proti jakýmkoli snahám o jednotný postup a prosazením jednotného bloku německých stran do nového parlamentu budou i vládě navzdory dostatečně hájena německá práva a prosazeny německé požadavky. Proti této snaze měla prý vláda čelit i takovými prostředky, jako je úmyslné pozdní seznámení německých stran s textem zákona o volbách do parlamentu až na začátku lhůty pro návrhy na úpravu. Proto měli všichni němečtí voliči pečlivě prostudovat volební zákon, aby mohli snáze čelit dalším možným nástrahám podobného druhu, zákon byl proto i vydán v německém znění a rozšiřován po německých krajích. Poté, co byla tato lhůta prodloužena, samozřejmě následovala výzva, aby ti, kdo tak ještě neučinili, využili příležitosti a urychleně se seznámili se zákonem. Socialisté ve Volkswille se soustředili spíše na rozkrývání skutků svých politických odpůrců, údajně směřujících proti zájmům dělnictva – ať už šlo o německé agrárníky, klerikály či nejčastěji zmiňované členy DNSAP a svobodného socialistu Simona Starcka. Ten byl coby bývalý sociální demokrat považován za snad největšího nepřítele a zrádce.

Zatímco sociální demokraté chystali své kandidáty do volebních komisí, Německá strana národní musela teprve vytvořit svou krajskou a okresní strukturu. V Karlových Varech tak proběhl 25. ledna 1920 krajský sjezd a bylo zvoleno místní vedení. I tato strana se ale velice rychle snažila zajistit své pozice v místních volebních komisích. Do volební komise byli například v Lokti okresním hejtmanstvím určeni za sociální demokraty vedoucí konzumu Alois Tschinkl a úředník Heinrich Liema, náhradníci byli Josef Gareis a Karl Langhans. Za německé nacionály byli určeni knihtiskař Richard Zinner, kožišník Franz Dick a náhradníci Josef Brandl a Friedrich Dörfler, za státní zaměstnance soudce dr. Franz Kristl a úředník berní správy Berthold Kopper, s náhradníky profesorem Josefem Mallym a bývalým učitelem Vincenzem Hahnem. Předsedou volební komise se stal starosta Ignatz Nitsche. Z tohoto výčtu je zřejmé, že místní politika se příliš nezměnila a ve volební komisi byli zastoupeni mnozí členové místní národní či vojenské rady z listopadu 1918.

Dne 2. března pak byly vypsány volby a určeny termíny konání - do poslanecké sněmovny v neděli 18. dubna a do senátu o týden později 25. dubna. Do 28. března, případně 4. dubna, pak měly politické strany hodlající se voleb zúčastnit sdělit své kandidáty. Německé strany zareagovaly dalším sbližováním mezi sebou, takže Lodgmanova strana a němečtí národní socialisté vytvořili pro karlovarský volební kraj společnou kandidátku pod jménem Deutsche Wahlgemeinschaft, Německá volební vzájemnost. V provolání, které vyšlo v den voleb do poslanecké sněmovny 18. dubna, se ještě naposledy pokusili zdůraznit, že oni jsou ti jediní, kdo opravdu hájí zájmy německých voličů všech tříd a povolání: „V neděli, 18. dubna 1920, vykročíte k volbě těch, kteří mají být povoláni ukázat cestu k opětovnému uzdravení naší národnosti a našeho hospodářského života. Hodina stranického boje přišla. Nenechte se omámit jarmareční reklamou takové strany, která se snaží dosáhnout svůj cíl nenávistným snížením politicky jinak smýšlejících, vědomým hlásáním chybných fakt, strany, která káže bezohledné násilí!“ Tím je samozřejmě míněna německá sociální demokracie, která se sbližování „buržoazních“ stran odmítla zúčastnit. Německé volební vzájemnosti připadlo v těchto volbách číslo 7 a jejich kandidátka začínala jménem ing. Othmara Kalliny z Karlových Varů. Dalšími kandidáty byli například malířský mistr Ludwig Wiedemann z Karlových Varů, redaktor Karl Tins z Aše, z DNSAP redaktor Josef Patzelt z Duchcova, všichni pro Karlovy Vary. Dr. Rudolf Lodgman von Auen byl kandidátem pro volební okres Louny.

Lodgman
Rudolf Lodgman von Auen, již jako starý funkcionář landsmanšaftu

Proti nim sociální demokracie nasadila redaktora Volkswille Oswalda Hillebranda, který ale nebyl přímo vzorem levicového radikála - v lednu účastnil schůze nacionální strany a vítal tam Lodgmana jako vůdce všech německých měšťanských stran - dr. Arnolda Hollitschera, chvalně známého z činnosti v hospodářských a charitativních organizacích, tajemníka hornického spolku Adolfa Pohla, předsedu spolku dělníků z porcelánek Franze Palmeho, ale také radikální marxistku učitelku Marii Lauterbachovou z Kadaně. V karlovarském volebním kraji měli nadále převahu spíše umírnění sociálně demokratičtí vůdci typu Hillebranda, proto tato učitelka příliš propagována nebyla. DSD samozřejmě uplatnila své zkušenosti s masovými akcemi a organizovala různá nejen předvolební shromáždění. Už na počátku února byla ve Falknově, Kynšperku nad Ohří a Oloví pořádána shromáždění sociálních demokratů, na kterých zazněla tradiční slova o militarismu a drahotě a také o dani z příjmu a převodu statků. V provolání sociálně demokratické říšské konference k voličům ale samozřejmě i tato strana vznáší národně laděný požadavek „vybojovat svobodu a nezávislost na půdě Československé republiky…“ Ten byl dosud nezbytnou součástí rétoriky snad každé německé strany.

O boji, který zuřil mezi těmito stranami, svědčí i popis velké schůze německých nacionalistů v loketském hostinci "U Zlatého lva", kde autor ve výčtu návštěvníků „ze všech stavů“ nezapomněl s určitou dávkou škodolibosti zmínit ani „nemalý počet přívrženců sociálně-demokratické strany, kteří tentokrát byli uvolněni ze stranické diktatury“. Samotný program setkání vzorově vykresloval ideologii nacionalistického volebního spolku a zahrnoval kromě obvyklého obviňování RČS z útlaku vůči jeho nedobrovolným německým obyvatelům i projev krajského sekretáře Franze Beera z Karlových Varů o tom, že světovou válku ve skutečnosti zavinili imperialističtí Angličané, francouzská mstivá propaganda, velkoruské a panslavistické tendence slovanských států a názory sociálně demokratického tisku před i během války. Ve stejném čísle Elbogener Zeitung z 18. dubna vyšel na straně tři také skoro celostránkový inzerát Deutsche Wahlgemeinschaft a na čtvrté straně článek v podobném ladění o cílech jeho součásti Deutsche Nationalpartei.

Ostatně o týden později článkem na první straně stejného listu zástupce Německé volební vzájemnosti oslavuje vítězství „národních stran“ nad „internacionální“ sociální demokracií, protože nacionalistické strany obdržely ve volbách do poslanecké sněmovny přes čtyřicet mandátů, zatímco mandátů DSD je třicet jedna. Samozřejmě prý ale strana neusíná na vavřínech a hned vyzývá voliče, aby jí zachovali přízeň i v právě se konajících senátních volbách. „Němečtí voliči a voličky! Vzpomeňte si svého lidu, své řeči, zvyků, ladění, budoucnosti svých dětí. Ukažte se v příští neděli 25. dubna zase v plném počtu u voleb do senátu a volte jen listinu č. 11, …, aby také v senátu německé nacionální strany utržily většinu hlasů. Volební výbor Německé volební vzájemnosti.“ Z těchto „národních stran“ však sama volební vzájemnost měla pouze 12 poslanců, aby tedy mohlo ohlásit vítězství, musela započítat i 13 mandátů německých agrárníků, 9 křesťanských sociálů a čtyři německo-maďarské národní socialisty.

V karlovarském volebním kraji měly volby velmi vysokou účast. Z 289 240 oprávněných voličů ve volebním kraji se zúčastnilo voleb celkem 264 423, což je 91,4 %. Pro utržení jednoho mandátu bylo potřeba v průměru 22 035 hlasů. V soudním okrese Loket se vítěznou stranou nepřekvapivě stali němečtí sociální demokraté, následovaní německými agrárníky a Německou volební vzájemností. Nejsilnější českou stranou se pak stala také nepřekvapivě ČSDSD. Přesné výsledky viz. tabulka:

DSD BdL DWG FSP ČSDSD Češi celkem
Loketsko 13 662 2194 1773 98 272 440
Kraslicko 11 018 1775 2405 6229 159 223
Falknovsko 10 713 3170 2977 55 872 1000
Celkem 35 393 7139 7155 6382 1303 1663

DSD - Deutsche Sozialdemokratie, BdL - Bund der Landwirte, DWG - Deutsche Wahlgemeinschaft, FSP - Freisoziale Partei, ČSDSD - Československá sociálně demokratická strana dělnická

V okrese Kraslice se pozice prohodily – na prvním místě DSD, na druhém ovšem Deutsche Wahlgemeinschaft a Bund der Landwirte s 1775 hlasy až třetí. Čeští sociální demokraté byli opět nejsilnější českou stranou se 159 hlasy. Falknovský okres představoval výraznou změnu, když německé sociální demokraty následovala v jiných okresech nepatrná strana svobodných socialistů Simona Starcka s 6229 hlasy, která tak měla více hlasů než Německá volební vzájemnost a Svaz zemědělců dohromady. 872 hlasů představovalo zase po Chebu druhý nejlepší výsledek českých sociálních demokratů v rámci volebního kraje. Celkem v těchto třech okresech obdržely české strany 1663 hlasů, hlavně zásluhou ČSDSD. Z 2039 voličů, kteří byli zaregistrováni v Lokti, odevzdalo své hlasy 1908, což odpovídá účasti 93,58 %. Hlasy si ve městě jednotlivé strany rozdělily takto:

DWG DSD DCSVP BdL němečtí liberálové Češi Židé FSP
597 1046 169 23 33 23 13 4
31,29 % 54,82 % 8,86 % 1,21 % 1,73 % 1,21 % 0,68 % 0,21 %

DCSVP - Deutsche Christlichsoziale Volkspartei

V rámci celého volebního kraje získaly tři české strany, které se zde účastnily voleb, totiž národní demokraté, národní socialisté a sociální demokraté, celkem 7984 hlasů, což představovalo tři procenta všech odevzdaných hlasů. Zatímco tedy nacionalistické listy slavily triumf „národních stran“, Volkswille ten samý výsledek prohlásilo za vítězství socialistické ideje a za katastrofální porážku Německé volební vzájemnosti, která, coby koalice dvou stran, získala v prvním kole pouze jediný mandát. DSD měla ve volebním kraji Karlovy Vary 49,85 % všech hlasů, což za porážku rozhodně nelze považovat, zvláště v porovnání s 16 % pro Deutsche Wahlgemeinschaft. Němečtí socialisté získali v kraslickém soudním okrese 64 % všech německých hlasů, ve falknovském 43 % (ovšem včetně svobodných socialistů) a na Loketsku dokonce přes dvě třetiny všech německých hlasů – 79 %. I v karlovarském okrese získali 56 %. Výsledky například blízkého okresu Doupov, kde socialisté získali pětinu hlasů, jsou omlouvány jeho zemědělskou povahou. Za kraj Karlovy Vary se do parlamentu dostali sociální demokraté Oswald Hillebrand, Adolf Pohl, Franz Palme, Fanni Blattny a dr. Arnold Hollitscher, za Německou volební vzájemnost dr. Othmar Kallina a za německé agrárníky Josef Fischer.

I v senátních volbách byl výsledek podobný. Ve IV. volebním kraji, Louny-Karlovy Vary, bylo po druhém skrutiniu z 558 633 platných hlasů započítáno 74 692 hlasů pro Wahlgemeinschaft, ale 182 216 pro DSD. Bund des Landwirte měl hlasů 64 349 a ostatní strany pod čtyřicet tisíc. Výjimkou byla jen ČSDSD, která byla druhou nejsilnější stranou ve volebním kraji (kvůli Lounsku a jeho početnému českému obyvatelstvu) se 110 166 hlasy. Německá sociální demokracie tak v kraji získala čtyři senátory, dr. Karla Hellera, Antona Jarolima, Dominika Löwa a Wenzla Lorenze. Výsledky hlavních politických stran v jednotlivých okresech ukazuje tabulka:

DSD BdL DWG DCSVP ČSDSD Češi celkem
Loketsko 10694 2045 1625 490 245 330
Kraslicko 9184 1512 2045 1373 32 155
Falknovsko 10930 3436 3425 1616 743 900
Celkem 30 808 6 993 7 095 3479 1020 1385

Z českých stran se více prosadila pouze falknovská sociální demokracie se 743 hlasy, s mizerným výsledkem na Kraslicku, kde byla dokonce o jeden hlas překonána národními demokraty. Vzhledem k nepatrnému počtu Čechů v okrese ale nešlo o nic překvapivého. Vstup německých stran do parlamentu byl patřičně oslaven i místním tiskem. Podle jednoho článku byla

„česká politika vybudována od založení své vlastní republiky tak říkajíc na základě francouzského šovinistického bludu vítězství. Že tyto fundamenty a základy nemohly mít žádnou zvláštní odolnost a trvanlivost bylo jasné, bylo to ale jimi buď pro opojení vítězstvím, nebo úmyslným zneuznáním stavu věci s rozhořčením odmítnuto… Až přišly konečně volby! A je nutno říci, byl nejvyšší čas. Neboť co Češi neumí, totiž šetřit a pracovat, dokáží snad jiné národy a jejich vůdci lépe.“ (Elbogener Zeitung, č. 17, 25. 4. 1920)

A podobně cítili i čerstvě zvolení němečtí poslanci ve svém pozdravu voličům:

“Rozníceni žhavou láskou ke svému, v jeho neštěstí tím více milovanému lidu, kráčíme do národního shromáždění s pevným cílem před očima, dobýt našemu lidu nezcizitelné právo na sebeurčení a jeho svobodu.“ (Elbogener Zeitung, č. 22, 30. 5. 1920)

Kandidatenliste
Výsledky voleb v okresech volebního kraje Karlovy Vary, Elbogener Zeitung, č. 17, 25. 4. 1920

Ani účast ve vládě neznamenala, že se vedení německých sociálních demokratů zřekne starých myšlenek na právo na sebeurčení, ovšem nyní byly prosazovány pod požadavkem odstranění veškerého nacionálního nepřátelství a ustavení národních celků na půdě republiky ve formě samosprávných těles. Doba sociálně demokratického boje za odtržení německého sídelního území od Československé republiky tak definitivně skončila.

Pokračování příště

Prameny a literatura budou uvedeny v posledním dílu

Autor : Richard Aubrecht / Aubi 🕔08.10.2009 📕9.337

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře