První sestřel

Autor : Radek Enžl / Rad 🕔04.10.2009 📕24.918

Předmluva

Všeobecně panuje názor, že poprvé byl protiletadlový raketový systém použit proti letounu 1. května 1960, když byl americký špionážní U-2 sestřelen systémem S-75 nad Sverdlovskem (článek o sestřelení tohoto U-2 je zde).

Ve skutečnosti však k prvnímu „křtu ohněm“ protiletadlových raketových systémů došlo o půl roku dříve – 7. října 1959. Ačkoliv systém byl stejný, i v tomto případě střílel S-75, konkrétně SA-75 Dvina, protivník byl jiný a hlavně – nestřílelo se na území SSSR, nýbrž v Číně!

Předehra k této události ovšem začala již dříve.

Souvislosti

Od konce druhé světové války probíhala v Číně občanská válka mezi komunisty vedenými Mao Ce-tungem a nacionalisty pod vedením Čankajška. Roku 1949 komunisté definitivně vytlačili nacionalisty na Tchaj-wan a získali kontrolu nad pevninskou částí Číny. 1. říjen 1949 byl vyhlášen dnem vzniku Čínské lidové republiky. ČLR si samozřejmě činila nárok i na Tchaj-wan, kde vznikl stát označovaný jako Čínská republika, a podnikala kroky k jeho vojenskému obsazení. Tyto snahy ovšem vzaly za své po vypuknutí Korejské války, v níž ČLR otevřeně vystoupila na straně Severní Koreji. To ji rázem postavilo proti Američanům, kteří tak začali s vojenskou pomocí Čankajškovu režimu.

Jednou z akcí na podporu Tchaj-wanu se stala také operace „Diamond Lil“, výcvikový program pro šest tchajwanských pilotů na špionážním letounu Martin RB-57D. Program řídila CIA a začal roku 1958. Výcvik probíhal na letounech B-57C na letecké základně Laughlin v Texasu. Výcvik byl ukončen v lednu 1959. Tři RB - 57D (podle jiných zdrojů jen dva) pak byly dodány USAF na leteckou základnu v Taoyuan na severu Tchaj-wanu. Od počátku roku 1959 uskutečnily tchajwanské RB-57D četné přelety nad pevninskou Čínou, fotografujíce letiště, objekty ozbrojených sil a přístavy. Špionážní lety byly prováděny na velkých výškách (více než 20 km) mimo dosah tehdejších čínských stíhaček Mig-19 (jejichž operační dostup činil kolem 18 km).


Ilustrační snímek letounu B-57
Zdroj obrázku:http://en.wikipedia.org/wiki/B-57_Canberra

Tyto přelety byly samozřejmě trnem v oku Mao Ce-tungovi, který proto požádal svého tehdy ještě spojence Chruščova, aby těmto akcím učinil přítrž. Chruščov souhlasil, SSSR krátce předtím do výzbroje zavedl zbrusu nový protiletadlový raketový systém S-75, jehož první verze SA-75 Dvina, kterou Chruščov pro Čínu uvolnil, byla tehdy schopna ničit vzdušné cíle až do výšek 22 km. Chruščov proto rozhodl Mao Ce-tungovi poskytnout 5  komplexů SA-75 (plus jeden technický oddíl) a odeslat je do Číny i se skupinou sovětských specialistů, kteří měli na této technice vycvičit své čínské protějšky.

Přípravy

Sovětští odborníci v průběhu dubna až května 1959 začali cvičit čínské chlapce a dívky s vyšším vzděláním v ovládání této techniky; po ukončení tohoto elementárního výcviku však bylo nutno přejít k výcviku v bojovém použití komplexů, završeném cvičnými střelbami s reálným odpalem raket. Za tímto účelem byli povoláni další specialisté, plukovník Viktor Sljusar a podplukovníci Alexandr Pecko a Jurij Galkin. Plukovník Sljusar zanechal cenné svědectví:

Dorazili jsme do Pekingu uprostřed června, zde nás čekalo určit oblasti, rozvinout systémy v bojovém režimu na pozici, organizovat spojení a velení, uskutečnit s bojovými směnami cvičné-bojové střelby. To také bylo splněno.

Číňané vyjádřili přání uskutečnit cvičné-bojové střelby na rádiem řízený terč, imitující reálný cíl. Nakonec tyto terče byly dopraveny letounem ze SSSR. Bojové střelby - v poušti Gobi - proběhly s úspěchem, všech pět bojových směn zničilo své terče.

Sljusar posléze vybral palebná postavení kolem hlavního města, kde se oddíly v přísném utajení rozvinuly do bojové sestavy. Podle Sljusara byly práce ve druhé dekádě září skončeny:

20. září velitel VS a PVO (vzdušných sil a protivzdušné obrany, pozn. aut.) Čínské lidové osvobozenecké armády (ČLOA) generál Čej Czjun ohlásil ministru obrany, a ten vládě ČLR, o připravenosti protiletadlové raketové skupiny protiletecké obrany hlavního města ke splnění bojových úkolů. A my totéž velícímu skupiny sovětských vojenských specialistů v Číně, generálplukovníkovi dělostřelectva Nikolaji Michajloviči Chlebnikovi. Chlebnikov to ohlásil do Moskvy.

Pohotovost

1. října 1959 měla ČLR oslavit 10 let své existence, jak jinak než pompézními průvody a manifestacemi. Další případný špionážní přelet v tuto dobu Mao Ce-tung považoval za ostudu a vydal pokyny, aby mu bylo zabráněno za každou cenu. Pro „rakeťáky“ to znamenalo být v neustálé pohotovosti.

Velitelské stanoviště skupiny bylo umístěno v suterénním prostoru generálního štábu ČLOA.

V předvečer svátku se čínské velení na plukovníka Sljusara obrátilo se žádostí, aby byl - v případě přeletu narušitele - přítomen na velitelském stanovišti pro případné konzultace a poskytnutí pomoci s řízením palby. Moskva tuto žádost schválila.

V posledních zářijových dnech v Pekingu začalo přibývat nejrůznějších delegací z mnoha zemí světa, včetně Sovětského svazu, se samotným Chruščovem v čele. Oslavy měly trvat několik dní a počátkem října, jak vzpomíná Sljusar, začaly první problémy:

1.-4. října svátky nic nepokazilo , a hle, pátého… Kolem 6.00 místního času z letiště na Tchaj-wanu vzlétlo letadlo a nabralo kurs k pevnině. Po uplynutí 15- 20 minut pro mne přijelo auto a já jsem odjel na velitelské stanoviště. V té době průzkumník už přeťal pobřežní linii v provincii Fuczjan a zamířil k městu Nankin.

Proti narušiteli byli vysláni stíhači. Přes tlumočníka jsem dal příkaz uskutečnit funkční kontrolu systémů PLRK, zapnout stanici vyhledávání cílů a připravit se k boji.

Jak vidno, vyhýbaje se střetnutí se stíhači , průzkumník z výšky 15 kilometrů nastoupal zpočátku na 17 km (strop MiGů byl 19 km), a potom ještě výše - na 20-21 kilometrů. Víc než deset stíhaček bezradně kroužilo na svých mezních výškách, doprovázejíce ho k řece Jang - c' - ťiang a dále. Nedoletěl k Pekingu ani na 500- 600 kilometrů, letoun se otočil v okolí Šanghaje a vrátil se domů na Tchaj-wan.

Analyzujíce ten obezřetný let jsme byli v rozpacích: skutečně americký průzkum zjistil přítomnost našich protiletadlových raketových systémů v obraně Pekingu? Vždyť jejich rozvinování se uskutečňovalo v nejvyšším utajení. Opravdu vyšly všechny naše snahy v tomto směru nadarmo? Za to nás po rameni nepoklepou.


Ilustrační snímek postavení čínského PLRK HQ-2 (čínská modifikovaná kopie SA-75 Dvina) v muzeu Datang Shan
Zdroj obrázku:http://de.wikipedia.org/w/index.php?title=Datei:HQ-2%28w%29.jpg&filetimestamp=20050806205123

První zářez na pažbě

7. října ráno do kokpitu stroje RB-57D-0 sériového čísla 53-3978 (číslo v ROCAF 5643) usedl pilot kpt. Ying - Chin Wang, příslušník 4. perutě ROCAF (Republic of China Air Force – Vzdušné síly Čínské republiky) a odstartoval k dalšímu letu nad pevninskou Čínu. Nevěděl, že ho protivník napjatě očekává, jak dokládá další vzpomínka V. Sljusara:

Tři dny jsme zůstali v nejisté náladě, v napjaté situaci. A 7. října, v tentýž čas, tatáž scéna. Ve vzduchu - narušitel. Opět byli z letišť v jižní Číně vysláni stíhači, nicméně tentokrát průzkumník, používaje tentýž manévr, neotočil, ale prodloužil svůj let ve směru na Peking. Když bylo letadlo asi 400- 500 kilometrů od čínského hlavního města, dal jsem příkaz-doporučení na převedení PLRK do bojové pohotovosti.

Přehledový radiolokátor objevil cíl na vzdálenosti 320 kilometrů od města. Abych zabránil sestřelení vlastních stíhačů, přikázal jsem vyvést je ze zón raketové palby. Čínští letci zjevně tento povel splnili.

O situaci, která vznikla ve vzduchu, byl informován velitel VS a PVO, schválil mé rozkazy, a ohlásil vše ministru obrany Číny maršálu Lin Bjao. Ten dal příkaz: ,Pokud je plná záruka zničení nepřátelského letadla, palbu zahájit, není – li, palbu nezahajovat.´

Velení VS a PVO čekalo na mé rozhodnutí. A řešit nebylo kdy. Bleskurychle jsem procítil- promyslel: když řeknu ,nepřesvědčen´; zpochybním obrovskou, titánskou práci našich talentovaných konstruktérů protiletadlových raketových zbraní, její sílu a moc, autoritu naší země – k čemu by se tehdy všichni naši i čínští ,PVOesáci´ snažili, k čemu by byl sám fakt dodávky S-75 Číně? Co když řeknu ,přesvědčen´; a najednou buď technika, nebo čínští odborníci zklamou? Můj stav byl takový, že ve dvou slovech ho nepopíšeš. Ale současně jsem věřil ve vlastní zemi, ve svoji techniku, i ve vycvičenost čínských obsluh; nabízela se mi vzít na sebe odpovědnost, a já ji přijal: ,Sdělte ministru obrany, že jistota je.´ A Lin Bjao dal souhlas k zahájení palby.

Tou dobou, když protivník byl od nás na vzdálenosti kolem 200 kilometrů, jsem dal rozkaz 5. oddílu zapnout stanici navedení raket, vstoupit do éteru a uskutečnit vyhledání cíle. SNR jej objevila na vzdálenosti 115 kilometrů a výšce 20 kilometrů 300 metrů. Narušitel nabíral výšku. Na vzdálenost 100 kilometrů byly dány rakety na přípravu. Na VS jsme přijali zprávu střílejícího velitele oddílu:

,Cíl vidím. Sleduji RS. Vzdálenost 95.´

Z režimu ručního sledování (RS) oddíl přešel do režimu AS (automatického sledování), zapnul synchronizaci na vzdálenosti k cíli 65 kilometrů. Na vzdálenost 41 kilometrů odpálil první raketu, na vzdálenost 40 druhou, na 39 třetí.

40-45 sekund, zatímco rakety šly k cíli, na velitelském stanovišti vládlo vrcholné napětí. Nakonec jej uvolnilo hlášení velitele PLRK, následující jedno za druhým s intervalem 2- 3 sekund: ,První – rozprask, druhá – rozprask, třetí – rozprask.´

Všichni s ulehčením vydechli, ale slavit vítězství bylo ještě brzy: potřebovali jsme se přesvědčit, že cíl byl skutečně zasažen. Mně bylo jasné, že rakety odpracovaly od letounu, a ne na autodestrukci, ale přece... () Vyžádali jsme si zprávu velitele 5. oddílu o výšce cíle. Hlásil: ,Výška 18 kilometrů... 15... 10... 5...3... Cíl nevidím.´ Pochyby se nepotvrdily. Okřídlený pirát byl sestřelen. Zbývalo jedno - definitivně se přesvědčit tím, že navštívíme místo jeho posledního přistání.

Z radiolokačních údajů nebyl problém určit souřadnice prostoru, kde se vrak zřítil. V nádvoří generálního štábu ČLOA stál ,pod plynem´ vrtulník. Já a skupina důstojníků v čele s velitelem VS a PVO Číny jsme odletěli do předpokládaného prostoru dopadu vraku ,imperialistického supa´. Přilétaje k němu, spatřili jsme asi patnáct příslušníků domobrany z nejbližší vesnice, kteří už vzali vrak pod ochranu. Zásah letadla byl tak silný, že se rozpadl na kusy ještě za letu, v důsledku čehož se jeho jednotlivé součásti rozletěly v okruhu 5-6 kilometrů.

Padal po částech - křídla, motor, trup letadla... Později bylo sečteno: na ploše křídla ve 3 čtverečních metrech – 2 471 probitých otvorů od střepin...

Letadlo bylo americké výroby - RB- 57D, dvoumotorový dálkový průzkumník, zcela prošpikovaný automatikou a špionážní aparaturou. Později byly všechny konstrukční prvky letadla sebrány.

Letec byl zabit střepinami rakety. On i jeho letadlo bylo čankajškovci hledáno ve Východočínském moři. Bylo zjevné, že o skutečném osudu letadla nemají tušení. Magnetofonový záznam radiokorespondence pilota s Tchaj-wanem odhalil její přerušení v půli slova a podle ní žádné ohrožení neviděl.

Aby zamlčelo existenci v Číně v té době nejnovější protiletadlové raketové techniky, čínské i sovětské vedení se dohodlo a nedalo o sestřeleném letadle otevřené prohlášení tisku. Nicméně, když tchajwanské sdělovací prostředky sdělily, že RB- 57D utrpěl nehodu, zřítil se a potopil ve Východočínském moři během cvičného letu, kancelář ,Sinchua´ rozšířila v odpověď následující oznámení: ,Peking, 9 října. 7. října dopoledne jedno čankajškovské průzkumné letadlo amerického výroby typu RB- 57D s provokačními cíli vtrhlo do vzdušného prostoru nad oblastí severní Číny a bylo sestřeleno vzdušnými silami Lidové osvobozenecké armády Číny´. Jak a jakou zbraní – z důvodu utajení - ani zmínky.

Dozvuky

Po tomto prohlášení samozřejmě začali specialisté CIA hledat odpověď . Potvrdili, že RB-57D se skutečně zřítil asi 18 km jižně od Pekingu. Při zjišťování příčiny se jako jedna z možností samozřejmě nabízelo použití PLŘS, ačkoliv by to znamenalo přijmout nelichotivý fakt, že systémy byly v Číně rozmístěny bez vědomí CIA. Proto zřejmě vznikla ještě druhá hypotéza, že u stroje došlo k poruše hermetizace kabiny, což donutilo pilota sklesat níže, kde jej potom sestřelily čekající Migy.

Poprvé se tak oficiálně S-75 „představil“ až skutečně 1. 5. 1960, když zničil nad Uralem průzkumné letadlo U-2. Tentokrát sovětské velení fakt, že letadlo bylo sestřeleno protiletadlovou raketou, nijak neskrývalo, naopak, po celém světě bylo oznámeno, že vojsko PVO Sovětského svazu, vybavené nejmodernějšími zbraněmi je v každém okamžiku připraveno je použít proti každému narušiteli.

Všichni účastníci sestřelu nad Sverdlovskem byli vyznamenáni řády a medailemi (Viktor Dmitrijevič Sljusar, jen tak na okraj, za svou účast na sestřelu u Pekingu vyznamenán nebyl). Na pozadí této významné události „pekingský debut“ Dviny zůstal ve stínu.

Mezitím měla událost dozvuky i v Číně. Účinnost sovětského PLRK byla vysoce oceněna. Peking se obrátil do Moskvy se žádostí o rozvinutí S-75 okolo řady jiných administrativně- průmyslových objektů země a nařízení zpracování směrnic jejich protivzdušné ochrany plukovníku V. Sljusarovi. Prosba byla vyslyšena. Sljusarova skupina vycvičila obsluhy a vypracovala doporučení k organizaci protiletecké obrany systémem S-75 měst Šanghaj, Kanton, Uchan, Anšan, Mukden a Sian. V prosinci 1959 služební cesta plukovníka V. Sljusara v Číně skončila.

Navíc zanedlouho SSSR a ČLR zpřetrhaly veškeré vztahy. Mao Ce-tung byl zděšen, když Chruščov otevřeně odsoudil Stalinův kult osobnosti. Mao-Ce-tung se přitom v Číně pokoušel o totéž a navíc Stalina s Leninem pokládal za úhelné kameny světového marxismu. Právě během oslav 10. výročí založení ČLR zasadil „družbě na věčné časy“ další ránu Chruščov, když otevřeně kritizoval Maovu politiku „Velkého skoku“ (teoreticky mělo jít o velký hospodářský rozmach Číny, která se tak měla rychle vyrovnat západním státům. Chruščov ji prohlásil za nerealistickou, čímž Maa popudil). Mao navíc odmítal Chruščovovu politiku „mírového soupeření“ se Západem, sám na Chruščova vyvíjel nátlak, aby si SSSR počínal agresivněji a šířil „světovou revoluci“ silou. Všechny tyto rozpory nakonec vedly k roztržce mezi SSSR a ČLR. V květnu 1960 všichni sovětští odborníci dostali rozkaz opustit Čínu během 24 hodin.

Epilog

Roztžka Číny se SSSR samozřejmě vedla k zastavení sovětských dodávek raketových systémů čínské armádě. To nakonec donutilo Číňany tyto systémy kopírovat a modifikovat.

Tchajwanské RB-57D byly nakonec kvůli únavě konstrukce křídel staženy ze služby a nahrazeny novějšími U-2. Z nich bylo nakonec pět ztraceno nad Čínou po zásazích raket systému S-75 (jak původních sovětských, tak nových čínských kopií HQ-2), to už je však jiný příběh…

Zdroje:
http://pvo.guns.ru/combat/first_s-75.htm
http://www.spyflight.co.uk/rb57.htm
http://home.att.net/~jbaugher2/b57_6.html
http://home.att.net/~jbaugher/1953.html
http://www.luftfart.museum.no/Forskning/kaldkrig/dokumentasjon/Pocock.rtf
http://forum.valka.cz/viewtopic.php/p/53508#53508
www.u2sr71patches.co.uk/4025.htm
Autor : Radek Enžl / Rad 🕔04.10.2009 📕24.918

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře