Ve vlnách nedaleko Helu..

Autor : Tars 🕔26.08.2009 📕14.005

Velikost ani složení polského loďstva v druhé polovině roku 1939 nedávalo jeho velení příliš mnoho možností k efektivnímu využití. Zvláště po vypracování plánu "Peking", který předpokládal odjezd tří torpédoborců do Velké Británie ještě před začátkem války, mohl zbytek polské floty plnit především defenzivní úkoly (kromě Oddílu ponorek, které se daly použít i ofenzivně), spojené s bezprostřední obranou vlastního pobřeží.

K obraně polského pobřeží a k zamezení přístupů k polským přístavům se Velitelství námořní obrany pobřeží v čele s komandorem Stefanem Frankowskim rozhodlo položit několik minových polí. Generální Inspektor Ozbrojených Sil (Vrchní velitel polské armády), maršálek Edward Śmigły-Rydz však rozhodl (na základě doporučení ministra zahraničí Józefa Becka, který se obával, že Němci by mohli takovou akci považovat za provokaci- velitel Polského válečného námořnictva vedl s ministrem na toto téma několikadenní rozhovory, ale bez úspěchu), že před vypuknutím války mohou být miny položeny pouze v teritoriálních vodách - a pouze na jeho rozkaz. Za hranicí teritoriálních vod se počítalo s položením minových polí teprve s vypuknutím války.

Velení PMW proto vypracovalo plán operace, jejímž cílem bylo zabránit nepřátelským lodím dosáhnout polských přístavů. Za tímto účelem mělo být položeno velké minové pole v Gdańské zátoce, asi 12 mil jihojihovýchodně od nejzazšího cípu poloostrova Hel.

Největší válečnou lodí PMW (Polska Marynarka Wojenna - Polské válečné námořnictvo), byla velká minonoska ORP "Gryf", schopná položit najednou až 600 min. Ačkoliv se jednalo o poměrně moderní, silně vyzbrojenou a vybavenou loď, v době války její bojová hodnota nebyla příliš vysoká, především kvůli malé rychlosti, horší ovladatelnosti a slabému pancéřování. Nicméně při dobrém načasování mohla daný úkol bez větších potíží splnit.

Operace dostala název "Rurka" (Trubička) a kromě ORP "Gryf" se jí měl zúčastnit jediný zbývající torpédoborec ORP "Wicher", jehož úkolem bylo krýt celou operaci ze směru námořní základny Pillau (dnešní Baltijsk) a Oddíl minolovek, kryjící minonosku z méně nebezpečného směru - od Gdańska.

ORP "Gryf" měl během nočních hodin nepozorovaně a rychle položit minové pole tak, aby zatarasil vstup do Gdańské zátoky a zároveň tak, aby případné nepřátelské minolovky, snažící se miny odstranit, mohly být odstřelovány pobřežními bateriemi na Helu. Celá operace závisela na utajení a proto se všechny lodě, které se jí účastnily, měly pokud možno vyhýbat setkání s nepřátelskými plavidly.

Teprve 29. srpna 1939 vydal Generální Inspektor Ozbrojených Sil rozkaz k zaminování přístavu Gdynia. Jak již bylo dříve řečeno, po tomto rozkazu se mohly položit miny v pásu teritoriálních vod, tedy alespoň část minového pole, které zahrnoval plán operace "Rurka". Bohužel, žádný z kompetentních velitelů, ať už v PMW nebo majících na starosti obranu pobřeží, této možnosti nevyužil. Spuštění operace tak muselo počkat na začátek války.

1. září 1939, po ranním náletu tří německých hydroplánů na gdyňský přístav, dostaly válečné lodě, které se zde nacházely, příkaz jej opustit. Zatímco minolovky odpluly na vnější rejdu a připojily se k ORP "Wicher", který tady kotvil už od večera, ORP "Gryf" nejprve nějakou dobu manévroval poblíž Kępy Oksywijskej a zároveň s oficiální zprávou o začátku války dostal rozkaz přesunout se do Jastarni a naložit miny, určené k provedení operace "Rurka". Minonoska proto nejprve odplula do hloubi Pucké zátoky k Jastarni a pak asi 3 námořní míle na severozápad, k Jamě Kuźnickiej, kde poblíž břehu kotvily bárky s minami. Nakládka 290 min, z nichž každá vážila kolem 700 kg, trvala několik hodin, ale nic ji nenarušilo. Jakmile byl nebezpečný náklad na palubě, velitel lodi, komandor podporucznik Stefan Kwiatkowski, se kolem 14. h rozhodl opustit nebezpečné, mělké vody kolem Jastarni, kde mohla velká minonoska manévrovat jen s obtížemi, a přesunout se někam, kde by očekával další rozkazy a byl co nejvíce skryt před německými letouny. Vybral proto oblast u vesnice Mechelinki, na severovýchodním okraji Kępy Oksywijskej, kde se nenacházely žádné vojenské ani strategické objekty a existoval předpoklad, že německé průzkumné letouny se o tuto oblast nebudou tak zajímat. Zároveň zde byly větší hloubky, dostatečné pro případné manévrování, pokud by loď napadla letadla.

Ostatní lodě však až do odpoledne žádné konkrétní pokyny neobdržely, ačkoliv velitel torpédoborce ORP "Wicher", komandor porucznik Stefan de Walden, o ně opakovaně žádal. Když odpověď nepřicházela, rozhodl se na vlastní zodpovědnost, jako důstojník s nejvyšší hodností, dát po odpoledním náletu příkaz ostatním lodím rozptýlit se, aby nebyly snadným cílem pro nepřátelské bombardéry.

Krátce po 16. hodině přišly konečně první rozkazy. Radiostanice lodí zachytily signál "Rurka" a jejich velitelé se po otevření zapečetěných obálek dozvěděli o plánované operaci, která měla začít téhož dne večer ve 22:00. Komandor porucznik de Walden, pověřený velením lodí, zabezpečujících krytí minonosky, svolal na palubu svého torpédoborce velitele ostatních plavidel, aby projednali detaily nadcházející operace. S komandorem podporucznikem Kwiatkowskim z ORP "Gryf" se chtěl později setkat na rejdě helského přístavu, jakmile se minonoska připojí k ostatním lodím.

Protože jako základna pro počátek operace byl stanoven Hel, vyplul kolem 17. hodiny z gdyńské rejdy torpédoborec ORP "Wicher", následován 6 minolovkami a 2 dělovými čluny z Oddílu minolovek a zamířily k Helu. Zhruba ve stejnou dobu vyrazil ze svého stanoviště u Mechelinek také ORP "Gryf". Lodě se setkaly kolem 17:30 uprostřed zátoky a vytvořily formaci, v jejímž čele plul ORP "Wicher", doprovázen na pravoboku minolovkou ORP "Jaskółka", pod velením kapitana marynarki Tadeusze Borysiewicze. Za nimi následovaly ORP "Gryf", obklopený zbývajícími minolovkami ORP "Czajka", vlajkovou lodí Oddílu minolovek, (kapitan marynarki Aleksy Czerwiński, s velitelem Oddílu, komandorem podporucznikem Zdisławem Boczkowskim na palubě), ORP "Mewa" (kapitan marynarki Wacław Lipkowski), ORP "Czapla" (kapitan marynarki Eligiusz Ceceniowski), ORP "Żuraw" (kapitan marynarki Robert Kasperski) a ORP "Rybitwa" (kapitan marynarki Kazimierz Miładowski). Formaci uzavíraly dělové čluny ORP "Komendant Piłsudski" (kapitan marynarki Mieczysław Jacynicz) a ORP "Generał Haller" (kapitan marynarki Stanisław Mieszkowski). Celý svaz byl roztažený na vzdálenost asi 1 námořní míle.


ORP "Gryf" před válkou

Aniž o tom polští velitelé věděli, ORP "Gryf" byl v době, kdy se přesouval k Mechelinkám, spatřen pravděpodobně přelétávajícím německým hydroplánem. Protože Němci se právem obávali, že miny položené polskou lodí by jim v budoucnu mohly způsobit nejedno nepříjemné překvapení, naléhalo velení Kriegsmarine na Baltu na generála Kesselringa, velitele 1.letecké flotily, aby jeho letouny ještě před soumrakem zničily polské hladinové lodě, a především ORP "Gryf", o kterém bylo známo, že může nést až 600 min. Generál Kesselring proto vyslal v 17:25 33 střemhlavých bombardérů typu Junkers Ju 87B "Stuka" 1.školního pluku z letiště ve Słupsku, aby minonosku napadly a potopily. Letadla dosáhla před 18. hodinou okolí Jastarni, ale loď zde již nenalezla. Velitel bombardérů chtěl už rozdělit své uskupení na menší skupiny a pročesat Puckou a Gdańskou zátoku, ale pak u Helu zahlédl větší námořní svaz, v jehož středu rozpoznal dvě větší plavidla.

Rozdělil proto své letouny na dvě části, z nichž první, skládající se z jedné eskadry, měla ze severozápadu napadnout čelní lodě od jejich přídí a útočit na ně pumami i palubními zbraněmi, aby byly nuceny manévrovat a nemohly podporovat zadní část svazu, považovanou za hlavní cíl. Zbylé dvě eskadry pak měly vyčkat na začátek boje, oblétnout celý svaz a z jihozápadu, se zapadajícím sluncem v zádech, napadnout velkou minonosku od její zádi. Lodě byly v té době vzdáleny asi 5 mil od Helu.

Na polských lodích samozřejmě bombardéry zahlédli, ale nějakou dobu doufali, že svaz minou, neboť jedna skupina letounů mířila směrem ke Gdańsku a druhá jako by na Gdyni. Naděje však rychle pohasla, jakmile letouny opsaly oblouk a zamířily k lodím.

Jako první se stal cílem útoku torpédoborec ORP "Wicher". Obě protiletadlová děla Bofors ráže 40 mm a 2 dvouhlavňové velkorážní kulomety chrlily vstříc útočícím letounům proudy rozžhavené oceli a torpédoborec ostrými změnami kursu a rychlosti uhýbal před shazovanými pumami. Na dotírající letadla zahájily palbu ze svých velkorážních kulometů také blízké minolovky. Upoutaly tak na sebe pozornost útočníků, kteří sice na malá plavidla neplýtvali pumami, ale postřelovali jejich paluby z kulometů při střemhlavém letu, takže velitelé lodí do poslední chvíle nevěděli, jestli bude letoun pouze střílet nebo shodí pumy. Minolovky tak byly nuceny také manévrovat a bránit samy sebe.

Zatímco první skupina německých bombardérů zaměstnávala torpédoborec a minolovky, k ORP "Gryf" se od zádě blížilo druhé, větší uskupení bombardérů. Palbu nejprve zahájila 4 protiletadlová děla Bofors ráže 40 mm, umístěná na bocích lodi. Velitel protiletadlového dělostřelectva na palubě minonosky, podporucznik marynarki Henryk Strenger, se pokoušel přehradnou palbou zabránit průniku letounů, ale nepříliš úspěšně. Jakmile se bombardéry přiblížily, přidaly se ke střelbě i velkorážní kulomety Hotchkiss.

První tři bombardéry přilétly blíže a zahájily útok. Posádka polské lodi, poprvé pozorujíce útok střemhlavých bombardérů, radostně vykřikla, když se první stroj naklonil na levé křídlo a začal rychle padat dolů. Námořníci považovali letoun za oběť protiletadlové palby, ale jejich radost rychle utichla, když manévr zopakoval i druhý a třetí letoun.

Jakmile se od trupu bombardéru odlepila puma, velitel Kwiatkowski nařídil vychýlit kormidlo na levobok a zvýšit rychlost, aby se dostal co nejdále od předpokládaného dopadu pumy. Bomba dopadla asi 30 metrů od pravoboku ORP "Gryf", k nebi se vznesl sloup vody a lodí otřásla síla blízkého výbuchu.

Druhá a třetí puma také minuly a bitva se naplno rozhořela.

Původně pravidelný a sevřený útvar polských lodí se rozpadl a každá loď manévrovala samostatně, vzdalujíc se od dalších. Předválečným doporučením dokonce bylo, že lodě se mají v případě leteckých útoků co nejvíce vzdálit od sebe, aby sevřený svaz nebyl snadnějším cílem bombardérů. Věřilo se, že jednotlivé, samostatně manévrující lodě budou pro útočící letouny horším cílem. Každá loď však také byla při obraně odkázána sama na sebe.

ORP "Gryf" během manévrů směřoval na sever, do vod Pucké zátoky, kde měl mít prostor pro volné manévrování. Podobně uvažovali i ostatní velitelé, protože nezávisle na sobě i oni se svými plavidly mířili stejným směrem.

Bombardéry kroužily nad polskými loděmi a útočily palubními kulomety i pumami ve směru od přídě nebo od zádě, což jim dávalo větší šanci na zásah. Nejčastějším cílem se stala pochopitelně velká minonoska, ale pumy byly shazovány také na lodě, manévrující v jejím nejbližším okolí. Zatím však místa dopadů bomb označovaly pouze vysoké fontány vody. Němečtí piloti také začali pociťovat nepříjemné účinky protiletadlové palby, útočili opatrněji a často přerušovali útoky nebo shazovali pumy z větší výšky a také více nepřesně.

V průběhu bojů se torpédoborec ORP "Wicher", původně vzdálený asi 1000 metrů, začal postupně přibližovat k minonosce, neboť komandor porucznik de Walden si byl vědom těžké situace, v jaké se ORP "Gryf" nacházel. Chtěl napadané lodi ulehčit tím, že na sebe naláká část útočníků. Jakmile se přiblížil, ukázalo se, že jeho manévr má ještě další, předtím nepostřehnutý důsledek, a sice ten, že piloti bombardérů, napadající minonosku, museli nyní nalétat z takových směrů, aby je co nejméně ohrožovala také palba torpédoborce. Po chvíli si situaci uvědomili i velitelé minolovek a malé lodě se začaly přibližovat, kryjíce zároveň svou palbou ORP "Gryf". Tak nejprve připlula blíž ORP "Mewa", až na vzdálenost kolem 300 metrů od minonosky, a krátce nato provedla totéž ORP "Czajka". Jejího příkladu následovala téměř zároveň i ORP "Jaskółka" a brzy také ORP "Rybitwa". Pouze ORP "Czapla" a ORP "Żuraw" zůstávaly ve vzdálenosti kolem 600 metrů od ORP "Gryf". Také dělové čluny se nejprve držely dál, ale i ty se postupně začaly přibližovat k zádi největšího plavidla svazu.

Letouny stále útočily a po shození pum na torpédoborec nebo minonosku často zkoušely postřelovat paluby menších lodí z kulometů. Během manévrů malých lodí se jaksi zformoval útvar, později tolik používaný např. americkými svazy v Tichomoří, kdy menší lodě obklopily velká a nejcennější plavidla a společnou protiletadlovou palbou odrážely útoky nepřítele.

Nicméně i přes statečnou a úpornou obranu polských lodí se německým bombardérům podařilo dosáhnout úspěchů. Dva Junkersy zaútočily na minolovku ORP "Mewa", která plula za zádí ORP "Gryf" a první z nich shodil z výšky kolem 600 metrů současně tři pumy. Kapitán Lipkowski nařídil změnu kursu, takže se mu podařilo s lodí uniknout první pumě, další dvě ale explodovaly pouze několik metrů od boku minolovky. První z nich vybuchla nalevo od přídě a střepiny zasypaly přední palubu, kde zabily a zranily několik mužů, hlavně dělostřelců z obsluhy příďového děla ráže 75 mm. Druhá pak explodovala rovněž u levoboku, ale blíže středu lodi. Její střepiny pokropily palubu, můstek a stanoviště obsluh protiletadlových kulometů. Smrtelně zraněn byl strážní důstojník, podporucznik marynarki Zbigniew Mielczarek, zranění utrpěli velitel lodi, kapitan marynarki Lipkowski a jeho zástupce, porucznik marynarki Sokołowski. Z posádky 30 mužů 7 námořníků zemřelo, dalšího tlaková vlna odhodila přes palubu do vody, 2 členové posádky byli smrtelně zraněni a několik dalších mělo lehčí zranění. Pouze několika málo osobám, nacházejících se ve chvíli výbuchu na palubě se podařilo uniknout bez újmy. Levý bok lodi byl na mnoha místech proražený, zaseklo se také kormidlo. Naštěstí stroje stále fungovaly, kapitán Lipkowski neopustil velitelské stanoviště a pokoušel se udržet loď, se sirénou, stále vřeštící poplachový signál, na kurse střídavým manévrováním oběma šrouby. Nezraněná obsluha strojovny bojovala s průniky vody do nitra lodi, lehce ranění zase obsadili osiřelé protiletadlové kulomety a pokračovali v palbě. Minolovka tak byla z boje vyřazena pouze na několik minut.

O několik minut později dopadla síla úderu také na ORP "Gryf". Tři německé bombardéry současně napadly největší polskou loď od její zádi. I tentokrát se komandoru podporucznikovi Kwiatkowskému podařilo manévrem uniknout přímému zásahu, ale pumy byly shozeny v příliš krátkých časových intervalech, než aby jim pomalu se otáčející loď dokázala úplně uniknout. Jedna puma explodovala přímo za zádí, pouze několik metrů od trupu lodi. Síla výbuchu nadzvedla záď z vody, ale trup ani šrouby kupodivu zůstaly nepoškozené. Poškozeno však bylo elektrické vedení, ovládající kormidlo, které se zaseklo, přestaly fungovat strojní telegrafy, gyrokompas a radiostanice

Druhá puma napáchala ještě větší škody. Vybuchla několik metrů od pravoboku na úrovni středu lodi. Její střepiny zasypaly palubu a velitelský můstek. Zemřeli tři námořníci a čtvrtý byl těžce raněn. Na můstku padl smrtelně zraněný komandor podporucznik Kwiatkowski, kterému střepiny utrhly nohu, další dva důstojníci a 14 členů posádky utrpělo různě těžká poranění.

Velení lodi převzal dočasně první důstojník dělostřelectva, porucznik marynarki Tadeusz Męczyński. Nařídil zapojit ruční ovládání kormidla a rozkazy do strojovny předával pomocí zvukové trubice, protože telegraf na můstku po výbuchu nefungoval. Také velitel protiletadlového dělostřelectva, podporucznik marynarki Strenger byl raněn, ale neopustil své stanoviště a obsluhy děl i kulometů pokračovaly v palbě, takže znemožnily bombardérům další úspěch.

ORP "Gryf" pod velením porucznika marynarki Męczyńského stále manévroval a úspěšně se vyhýbal zásahům, první strojní důstojník, komandor podporucznik Ignacy Kuczkowski zorganizoval několik záchranných a opravářských skupin, které začaly odstraňovat vzniklé škody. Ranění byli odnášeni do nemocnice a jídelny, kde se jim věnoval lodní lékař, porucznik marynarki Jerzy Neyman, spolu s několika sanitáři.

Jeden z členů posádky minonosky, starszy bosman Klisowski, vzpomínal později na to, jak loď vypadala po útoku. Paluba zalitá krví, na přídi námořník, křečovitě se přidržující levou rukou pažení - ale bez hlavy. Uvnitř nástavby ležící těžce ranění a sedící ti, kteří byli raněni jen lehce. Všudypřítomný pach krve, na jednom lůžku signalista, povolaný ze záloh, držící své vnitřnosti v prostěradle, prosící o předání vzkazu rodině. Zdravotníci, pobíhající mezi raněnými a poskytující pouze první pomoc, protože na důkladnější ošetření nebyl čas ani prostor.

Také ORP "Wicher" neunikl menšímu poškození, když poblíž vybuchující pumy způsobily na několika místech netěsnost trupu a tlaková vlna vyrazila všechna okna na můstku. Několik členů posádky utrpělo lehčí zranění. Naštěstí komandor porucznik de Walden zůstával chladnokrevně na svém stanovišti a s cigaretou v ústech úsečnými povely manévroval štíhlým torpédoborcem mezi dopadajícími bombami.

Bitva, která netrvala více než 18 minut, pomalu končila. Ačkoliv se polským lodím nepodařilo sestřelit ani jeden letoun, několik jich bylo poškozeno a muselo opustit bojiště. Německým letounům se však také nezdařil žádný výraznější úspěch, nemluvě o hlavním úkolu - zničení minonosky ORP "Gryf". Všechny polské lodě, s výjimkou minolovky ORP "Mewa", zůstaly nadále bojeschopné a mohly bez potíží začít plánovanou operaci.

Jakmile bombardéry odlétly, lodě pomalu mířily na rejdu přístavu Hel, kde bylo vyznačeno shromaždiště pro začátek akce. Námořníci opravovali drobné škody a obnovovali pořádek po bitvě. Potíže měla pouze minolovka ORP "Mewa", kde se posádka, především nezranění strojníci, snažila udržet poškozenou loď na hladině. ORP "Rybitwa" své sesterské lodi pomáhala a vzala ji do vleku, aby se zmrzačené plavidlo dostalo co nejrychleji do přístavu k opravě. Bylo zřejmé, že ORP "Mewa" je pro tuto chvíli z akce vyřazena.

Když byla konečně poškozená loď u nábřeží, očitým svědkům se naskytl příšerný pohled. Velitel Oddílu minolovek, komandor podporucznik Boczkowski, později vzpomínal na krev, která "stála" mezi kolejnicemi pro miny. Porucznik marynarki Jerzy Żytowiecki popisoval palubu, zalitou krví, s válejícími se kusy lidských těl a troskami zařízení, sténání raněných, stočenou postavu zraněného podporucznika marynarki Mielczarka na křídle můstku. Ač smrtelně raněn, zůstal až do konce na svém stanovišti, aby o půl hodiny později podlehl v nemocnici svým zraněním.

Bohužel, následující události naprosto anulovaly fakt, že polský svaz odolal leteckému útoku a byl stále schopen provést naplánovanou operaci.

Na palubě minonosky ORP "Gryf" převzal po bitvě velení zástupce velitele, kapitan marynarki Wiktor Łomidze. Łomidze byl záložním důstojníkem a do služby jej povolali krátce před vypuknutím války. Je možné se zamyslet nad tím, jak vlastně mohl být na jednom z nejdůležitějších plavidel PMW do takové funkce jmenován záložní důstojník, který neměl žádné zkušenosti s lodí, které měl náhle velet, v situaci, jejíž vážnost zřetelně překračoval jeho schopnosti a v níž nedokázal zachovat chladnou hlavu, rozvahu a morální sílu. Mezi profesionálními důstojníky v polském loďstvu by se jistě našel člověk, který by se na takovou pozici hodil lépe, ať už z hlediska profesionálního nebo morálního. Podřízenými kapitána Łomidze byli sice zkušení důstojníci, ale konečné rozhodnutí záleželo v tu chvíli na něm.

Podle některých svědectví nedokázal zpočátku kapitan marynarki Łomidze ani zabránit počáteční panice a demoralizaci části posádky. Hlavním problémem se pro něj však staly miny. Bohužel pro něj a také pro další události, zkušený první důstojník podmořských zbraní, porucznik marynarki Konrad Wachtel, byl během náletu těžce raněn a neschopen služby.

Během náletu se 30 min, umístěných na palubě, v důsledku otřesů uvolnilo a vypadlo z kolejnic. Kapitán Łomidze usoudil, že jsou poškozené a k nepotřebě, což mohla být pravda, neboť miny byly nárazově-galvanické - pod každým "tykadlem" se nacházela skleněná trubice naplněná elektrolytem. Jakmile odjištěnou minu svrhli do vody, stačil náraz na kterékoliv "tykadlo", trubice se rozbila a vyteklý elektrolyt uzavřel elektrický obvod, který způsobil výbuch miny. Kapitán Łomidze se obával, že právě k tomuto došlo a při odjišťování min může dojít k výbuchu. Nařídil tedy všech 30 min, stále zajištěných, svrhnout přes palubu.

Tato akce neunikla důstojníkům na můstku ORP "Wicher" plujícího opodál a komandor porucznik de Walden přikázal signalizovat na minonosku dotaz, zda-li byla operace odvolána. Odpověď přišla vzápětí a signál oznamoval, že o zrušení operace není veliteli minonosky nic známo. Torpédoborec se následně od minonosky vzdálil.

ORP "Gryf" následně manévroval u Helu až do západu slunce. Panovala stále obava, že může přijít další nálet, ale až do soumraku se žádné další bombardéry neobjevily. O to nepochopitelnější se jeví další rozhodnutí úřadujícího velitele lodi, který, argumentujíc obavou před dalšími nálety, nařídil svrhnout všechny zbývající zajištěné miny do vody. Tím prakticky ukončil operaci "Rurka" ještě před jejím začátkem, neboť bez min neměla operace smysl a velení PMW neuvažovalo toho dne o položení dalších minových polí, tudíž žádné miny nebyly v dané chvíli okamžitě k dispozici. Tento moment je i po tolika letech předmětem pátrání a dohadů mnoha, především polských, autorů. Loď v onom momentě nebyla ohrožena, byla ovladatelná i plavbyschopná, její obrana také nijak neutrpěla a mohla operaci bez potíží provést. Dalo by se pochopit svržení min v průběhu bitvy, kdy každý zásah mohl způsobit výbuch a zničení celé lodi a velitelé polských lodí se mohli podle platných příkazů v případě leteckého útoku zbavit veškeré munice a nákladu uskladněného na palubě, pokud hrozilo nebezpečí výbuchu.Jestliže však toto rozhodnutí neučinil komandor podporucznik Kwiatkowski během náletu, nebyl důvod tak učinit v době, kdy lodi bezprostředně nic nehrozilo. Těžko říci, zda kapitána Łomidze přiměl k tomuto kroku strach (nebo dokonce zbabělost, jak píší někteří autoři) nebo zde byl jiný důvod. Je zajímavé, že po válce bylo s kapitanem marynarki Łomidze vedeno řízení, které se zabývalo jeho rolí v operaci „Rurka“, ale dotazy směřovaly spíše k okolnostem svržení nezajištěných min do moře, než k důvod tohoto rozhodnutí.

Velká loď až do pozdního večera manévrovala v Pucké zátoce a kolem 23. h hodiny vplula do válečného přístavu Hel.

Podle vzpomínek starzeho bosmana Klisovského byli mrtví uloženi zatím na molo, těžce ranění odváženi do nemocnice, lehce ranění šli pěšky. Na palubě zůstala pouze obsluha protiletadlových děl, zbytek posádky se seřadil na břehu. Celkové ztráty činily 5 mrtvých členů posádky, včetně velitele, 16 mužů bylo zraněno.

Jakmile se Velení loďstva dozvědělo, že všechny miny nařídil svrhnout do moře, kapitan marynarki Łomidze byl zbaven funkce a odeslán na břeh a velení převzal komandor podporucznik Stanisław Hryniewiecki. Nezbylo také než celou operaci "Rurka" odvolat.

Na rejdě zdejšího přístavu již kotvily dříve připluvší minolovky, kromě poškozené ORP "Mewa" kterou její sesterská loď ORP "Rybitwa" teprve vlekla do přístavu. Oba dělové čluny nejprve až do západu slunce proplouvaly podél pobřeží mezi Helem a Juratou a na noc zakotvily nedaleko Jastarni.

Protože ve zmatku, který panoval, nikdo neinformoval velitele ORP "Wicher", že operace "Rurka" byla zrušena, torpédoborec podle plánu zamířil kolem 20:30 k Pillau, aby dosáhl ve 22:00 stanovené pozice, nacházející se asi 10 námořních mil západně od Pillau a asi 30 námořních mil od Helu, kde měl hlídkovat a krýt ORP "Gryf", pokládající miny.

Došlo k paradoxní situaci, když Velení loďstva nevědělo, že torpédoborec, shodně s původním plánem, vyrazil do akce a předpokládalo, že se nachází na rejdě helského přístavu. Naopak komandor porucznik de Walden zase netušil, že jeho loď je jediná, která do akce vyplula.

ORP "Wicher" bez potíží dorazil na vyznačenou pozici a počínaje 22. h začal hlídkovat. Jeho velitel zaujal velmi výhodnou pozici, neboť měsíc osvětloval Gdaňskou zátoku ve směru od Pillau a případné připlouvající lodě z tohoto směru by byly viditelné již na vzdálenost několika tisíc metrů. Naopak torpédoborec se stal pro tyto lodě prakticky neviditelný, splývající s temným pozadím.

Krátce po dosažení pozice zahlédly hlídky obrysy dvou větších plavidel, která opustila Pillau a plula v kýlové formaci kursem asi 330°, tedy na severoseverozápad. O chvíli později se podařilo obě lodě identifikovat jako německé torpédoborce. Vzdálenost od ORP "Wicher" byla v té chvíli asi 4500 metrů na levoboku a stále se zmenšovala, polský torpédoborec se nacházel v ideální pozici pro útok. Děla pod velením porucznika marynarki Zbigniewa Kowalskiho byla zaměřena, stejně tak torpédomety, jimž velel porucznik marynarki Bronisław Szul (budoucí ponorkář a jeden z poválečných velitelů ponorky ORP "Sęp"). Komandor porucznik de Walden později ve svých poválečných pamětech napíše: "Jsem ve vysněné pozici. Nacházím se totiž s temným horizontem v pozadí, vidím protivníka jako na dlani v jasném pruhu měsíčního světla, ve vzdálenosti, u které se ani nepotřebuji zastřelovat."

Zkušeným důstojníkům na palubě polské lodi bylo jasné, že na takovou vzdálenost zaměřená děla i torpéda by měla zdrcující účinek.


ORP "Wicher" před válkou

Bohužel, rozkaz zněl jasně. Neprozrazovat svou pozici a nenapadat protivníka, pokud nebude přímo ohrožen ORP "Gryf", který měl v té době pokládat minové pole. A to se nestalo. Úspěchu a utajení operace bylo podřízeno vše, i za cenu nevyužité příležitosti k útoku. Německé torpédoborce (s největší pravděpodobností "Georg Thiele" a "Richard Beitzen") polskou loď nezahlédly a stálým kursem mířily k severní části poloostrova Hel. Komandor porucznik de Walden nařídil obrátit loď, a aby měl jistotu, že německá plavidla neohrozí minonosku, ORP "Wicher" plul asi 25 minut rovnoběžně s nepřítelem, ve vzdálenosti okolo 4000 metrů. Cizí torpédoborce mezitím zvýšily rychlost na 25 uzlů a mířily někam k Jastarni. Přibližně po 11 mílích dosáhla polská loď západní hranice svého hlídkového sektoru a poněvadž oba Němci pluli neustále bez změny kursu, rozhodl se velitel de Walden vrátit k Pillau a pokračovat v hlídce.

Následující půlhodinu plul ORP "Wicher" jihovýchodním kursem a ve 23 h změnil směr plavby k jihu. Asi po 3 mílích zahlédly hlídky na levoboku další loď, která byla identifikována jako lehký křižník třídy "Leipzig". Plavidlo ve vzdálenosti kolem 7000 metrů mířilo na jihozápad ke Gdańsku. Opět se opakovala situace, kdy děla i torpédomety polského torpédoborce, splývajícího s temným horizontem, mířila na nic netušícího nepřítele, ozářeného svitem měsíce, na vzdálenost, na kterou téměř nebylo možné netrefit, zvláště pro dělostřelce ORP "Wicher", kteří pravidelně dosahovali nejlepších výsledků v celé polské flotě. Dokud však nepřítel neobjevil minonosku, nemohl velitel torpédoborce dát příkaz k palbě. Protože však cizí loď plula přibližně směrem, kde měl v té době ORP "Gryf" klást miny, komandor porucznik de Walden přikázal radistovi odeslat třikrát domluvený varovný signál, oznamující, že se blíží nepřítel. Předpokládal, že minonoska přeruší svou akci a odpluje do bezpečí. Po chvíli vydal rozkaz signál opakovat, ačkoliv si byl vědom, že nepřítel může jeho signály zachytit. Nicméně rozhodl, že bezpečnost lodi kladoucí miny je důležitější, než bezpečnost vlastního torpédoborce.

ORP "Wicher" stále sledoval nepřátelskou loď a jeho děla nadále mlčela, i když vzdálenost se postupně zmenšovala až na 3500 metrů a začínalo také hrozit nebezpečí, že sám polský torpédoborec bude spatřen. Asi po 20 minutách obě lodi proplouvaly nedaleko místa, kde měl ORP "Gryf" pokládat minové pole. Velká loď zde však nebyla, což pouze velitele de Waldena utvrdilo v tom, že jeho varovný signál měl smysl a ORP "Gryf" odplul pryč. Také podle času již měla akce skončit. Proto neútočil, nechtěje prozradit přítomnost jakékoliv polské válečné lodi v místě, které mělo být v budoucnu pro Němce smrtelnou pastí.

Zároveň se také obával, že útok na německou loď může přilákat ze severu dva torpédoborce, které zahlédl již dříve a polská loď by se tak ocitla v křížové palbě. Poněvadž se zdálo, že ostatní polské lodě jsou již v bezpečí, otočil se ORP "Wicher" nejprve k jihozápadu a potom zamířil bezpečnou cestou k Helu.

Jak se později ukázalo, nepřátelská loď byla tentokrát identifikována chybně, neboť jediný německý lehký křižník, který se nacházel v Pillau - Königsberg, té noci na moře nevyplul a zbývající tři křižníky ze svazu admirála Densche se nacházely ve Świnoujściu.

Sledovanou lodí tak byl nejspíše další torpédoborec "Leberecht Maas" nebo eskortní loď "F-10", jejichž hlídkové sektory se oné noci pokrývaly s oblastí, kde ORP "Wicher" sledoval nepřátelskou loď.

ORP "Wicher" dorazil 2. září kolem 1 hodiny k Helu a po 15 minutách zakotvil na rejdě přístavu. Teprve zde se komandor porucznik de Walden dozvěděl, že celá operace "Rurka" byla odvolána. Lze si zcela jistě představit rozhořčení a lítost velitele i celé posádky torpédoborce nad promarněnými příležitostmi k útoku. Můžeme se sice jen domýšlet, jak by dopadl souboj osamoceného polského torpédoborce se dvěma nepřátelskými plavidly, která navíc mohla přivolat v krátkém čase posily, nicméně je jisté, že ORP "Wicher" by neprodal svou kůži lacino a také Němci by utrpěli vážné ztráty. Ve světle pozdějších událostí je možno konstatovat, že by stálo za to riziko boj podstoupit.

Tím skončila jediná vážnější akce polských hladinových plavidel během prvních dnů II.světové války. ORP "Wicher" i ORP "Gryf" dostaly ráno 2. září příkaz vyvázat se u nábřeží, nechat vyhasnout kotle a změnily se ve dvě velké, ale nehybné plovoucí baterie. Část posádek byla odvelena na břeh, kde posílila pozemní obranu poloostrova. Obě lodě ještě 3. září ráno svedly dělostřelecký souboj s německými torpédoborci "Leberecht Maas" a "Wolfgang Zenker" a podílely se na úspěšném odražení jejich útoku. Bohužel, v odpoledních hodinách pak obě nehybná plavidla potopily bombardéry Luftwaffe.

Po krachu operace "Rurka" nařídilo Velitelství Oddílu minolovek, aby se přemístil do přístavu v Jastarni. Lodě se později účastnily obrany helského poloostrova, ORP "Jaskółka" a ORP "Czapła" při ní byly zničeny, ostatní lodě se dostaly více či méně poškozené do rukou Němců a po válce se vrátily do Polska.

Jako náhradu za neúspěšnou operaci „Rurka“ nařídilo Velení loďstva ponorce ORP „Wilk“, aby položila přibližně ve stejném místě, kde to měl provést ORP „Gryf“, minové pole. Pravděpodobně na jedné z těchto pouhých 20 min, které ponorka vypustila, se 7. 12. 1939 potopila německá rybářská loď.

Ačkoliv se dá říci, že letecko-námořní bitva v Gdańské zátoce byla spíše polským taktickým vítězstvím, protože německým letounům se nepodařilo potopit ani jednu loď a ani vyřadit ORP "Gryf" z provozu, strategické vítězství si nakonec připsali Němci, protože operace "Rurka" skončila fiaskem. A nebylo to pouze rozhodnutí kapitana marynarki Łomidzeho, které ji znemožnilo. Operace byla špatně připravena už při štábním zpracování. Především nebyl určen jednoznačně velitel celé operace, který by např. mohl dočasnému veliteli ORP "Gryf" zabránit zbavit se min - ať už by to byl velitel ORP "Wicher", který jako hodnostně nejvyšší důstojník svazu a zároveň velitel nejsilnější lodi byl logickou volbou nebo někdo z Velení loďstva, dočasně naloděný na minonosku nebo torpédoborec, nemluvě o řetězci velení celé operace, v případě neschopnosti hlavního velitele rozhodovat. Ačkoliv tedy svaz měl spolupracovat, každá loď by prakticky operovala samostatně, podle toho, jak by si jednotliví velitelé lodí vyložili rozkazy.

Je zřejmé, ve světle dnes známých skutečností, že i úspěšné provedení operace "Rurka" by těžko výrazně změnilo průběh prvních dnů války. Boje se rozhodovaly především na pevnině a Němci neměli v plánu provést jakoukoliv obojživelnou operaci v okolí polských přístavů. Avšak ztráta některé z jejich lodí by pravděpodobně přiměla Kriegsmarine k opatrnějšímu postupu a omezila její akce v Gdańské a Pucké zátoce, jako např. beztrestné odstřelování polských obranných pozic z moře a také bezpochyby výrazně pozvedla morálku obránců. A případné ztracené hladinové lodě (např. torpédoborce) by Němcům v následujícím šestiletém konfliktu mohly chybět.

Zdroje:
PERTEK, Jerzy: Wielkie dni małej floty. 10.vydání. Poznań: Wydawnictwo Poznańskie, 1987. 623s.
KOSIARZ, Edmund: Wojna na Bałtyku 1939. Gdańsk: Krajowa Agencja Wydawnicza, 1988. 415s
Magazyn shiploverski Na kotwicy: č.2, září 2006
http://en.wikipedia.org
http://pl.wikipedia.or
www.wpk.p.lodz.pl
http://strony.aster.pl/wrzesien/marynarka/rurka.html
http://histmag.org/archiwalia/mag48/obrona-helu-1939.html
http://acn.waw.pl/bs/artyk/gryf/gryf.htm
http://hela.com.pl/hel1939.htm
www.moje-morze.pl
www.marynarkawojenna.pl
Autor : Tars 🕔26.08.2009 📕14.005

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře